Home About us Products Services Contact us Bookmark
:: wikimiki.org ::
Libanon

Libanon

Libanon, arabsky: Lubnán (لبنان), je stát (a stejnojmenné pohoří) na Blízkém Východě, při východním pobřeží Středozemního moře. Hraničí na východě se Sýrií, na jihu s Izraelem, s nímž je stále ve válečném stavu, ačkoliv dnes již žádné vojenské akce neprobíhají.

Přírodní poměry

Ačkoliv se země nachází u moře a nedaleko je syrská poušť, v libanonském pohoří jsou v zimě vhodné podmínky pro lyžování, hlavně díky až 3000 m výšce hor (nejvyšším vrcholem Libanonu je Karnat as-Saudá, 3087 m). Zasněžené hory daly také zemi jméno, aramejské slovo laban znamená "bílý". V pohořích Libanon a Antilibanon, rozdělených údolím Bikáa se vyskytují vzácné a chráněné zbytky cedrových lesů. Libanonu se říká země cedrů a cedr je zobrazen na státní vlajce.

Obyvatelstvo

V Libanonu žije 3,8 mil. obyvatel, z toho je 95 % Arabů a existují ještě i arménská a jiné menšiny. 60 % Libanonců jsou muslimové, a 40 % křesťané, hlavně maronité. Gramotných je 89 % obyvatel země. Úředním jazykem je arabština, většina nápisů ve městech je ale pro jistotu ještě anglicky nebo francouzsky.

Hospodářství

Vzhledem k občanské válce z let 1975 - 1990 ztratil Libanon mnoho ze svojí bohatosti. Dříve se mu přezdívalo "Středomořské Švýcarsko", ale dnes je situace jiná. V 90. letech ustálil ekonomickou i politickou situaci Rafík Harírí, (který byl roku 2005 zavražděn ze Sýrie podporovanými extremisty). Libanon vykazuje velikou míru zadlužení - 170 % HDP. Ekonomika dnes roste 4% tempem, ale HDP na osobu dosahuje pouhých 5 000 USD, navíc čtvrtina obyvatelstva žije pod hranicí chudoby. Vyváží se hlavně potraviny a zemědělské výrobky (pomeranče, olivy, tabák), dováží se stavebniny (pro obnovu), stroje a spotřební zboží, částečně také elektrická energie. Ze Sýrie se dováží ropa. Hlavní obchodní kontakty jsou s Francií, Německem, Itálií a Sýrií.

Vláda a politický systém

Libanon je republika v čele s prezidentem, sídlícím v hlavním městě Bejrút. Administrativně se člení na 6 provincií (muhafazat).
- Bejrút (území hlavního města)
- Bikáa
- Severní Libanon
- Jižní Libanon
- Horský Libanon
- Nabatíja V zemi existuje nespočet politických stran, které se dělí podle etnického nebo náboženského klíče, jsou voleny do Národního Shromáždění (Assemblee Nationale - franc., Madžlis Alnuwab - arab.) 64 křesel patří maronitům a 64 muslimům. V Libanonu stále exituje politické hnutí Hizballáh, které je někdy označováno za teroristickou organizaci. Hizballáh páchal v dobách občanské války útoky na Izrael a z Izraele je stále snaha tuto organizaci zlikvidovat.

Silnice a železnice

Libanon má 400 km železnic, z toho je 80 km úzkorozchodných. Většina sítě je však díky občanské válce nefunkční, obnoveny byly jen krátké úseky. V zemi se také nachází asi 6 000 km asfaltových silnic.

Města


- Bejrút 1 500 000 obyvatel
- Tarábulus (Tripolis) 200 000
- Zahlá 200 000
- Sajdá (Sidon) 100 000
- Súr (Tyros) 70 000 další sídla: Baalbek, Džizín, Džubajl, al-Hirmíl, Mardžajún, al-Miná, Nabatíja, az-Zahrání

Externí odkazy


- http://sweb.cz/libanonsky.klub/ Kategorie: Libanon ja:レバノン ko:레바논 ms:Lubnan simple:Lebanon th:ประเทศเลบานอน zh-min-nan:Lebanon

Arabština

Arabština (العربية, Al-carabiyâ)
Rozšíření:Mauritánie, Maroko, Alžírsko, Libye, Egypt, Súdán, Izrael a Palestina, Sýrie, Irák, Jordánsko, Saúdská Arábie, Kuvajt, Katar, Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Omán, Jemen
Počet mluvčích:100 500 000 (mluvčí jednotlivých, vzájemně dost odlišných, hovorových arabštin; spisovnému jazyku rozumí jen vzdělanci)
Klasifikace:
- Afroasijské jazyky
  - Semitské jazyky
Písmo:Arabské písmo
Postavení
Úřední jazyk:Mauritánie, Maroko, Alžírsko, Libye, Egypt, Súdán, Izrael a Palestina, Sýrie, Irák, Jordánsko, Saúdská Arábie, Kuvajt, Katar, Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Omán, Jemen; jeden ze 6 jazyků OSN
Regulátor:Za spisovnou arabštinu se považuje jazyk Koránu.
Kódy
ISO 639-1:ar
ISO 639-2:ara
SIL:[http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=ABV ABV]
Wikipedie
ar.wikipedia.org
Arabština je semitský jazyk. Existují značné rozdíly mezi spisovnou arabštinou a regionálními hovorovými jazyky (např. egyptskou, syrskou, iráckou, marockou hovorovou arabštinou). Spisovná arabština se jen málo liší od jazyka Koránu, ale aktivně ji ovládají pouze vzdělanci. V jednotlivých hovorových jazycích se objevují podobné odstředivé tendence, jaké odpoutaly románské jazyky od kdysi jednotné latiny. Na rozdíl od románských jazyků se však rozdíly jen v malé míře projevují v psané formě jazyka, a to přestože někteří spisovatelé píší v regionálních variantách. Důvodů je několik - arabské písmo nezachytí změny v krátkých samohláskách, pozměněné souhlásky si zase ponechávají původní zápis (např. znak ج, běžně přepisovaný jako J a čtený [dž], se v Egyptě vyslovuje [g], ale píše se pořád stejně).

Historie

Nejstarší nápisy pocházejí ze 4. století. Klasická arabština je dochována ve staroarabské poezii (6. - 7. století) a v Koránu (7. století). Od 8. století dochází k upevnění gramatických pravidel. Stala se úředním a literárním jazykem na celém Araby dobytém území, používali ji i příslušníci jiných národů, kteří od Arabů přejali islám (Turci, Peršané aj.). Kromě poezie zahrnuje klasická arabská literatura také řadu děl naučných (historických, geografických, lékařských, filozofických aj.) Díky arabským překladům přežilo evropský středověk nejedno dílo antických autorů. Od 19. století se modernizuje slovní zásoba, zjednodušuje se styl i skladba a vzniká moderní spisovná arabština. Rozdíly oproti arabštině klasické však nejsou příliš velké.

Gramatika

Arabština je flexivní jazyk, což znamená, že ohýbá slova pomocí předpon, přípon a zejména změnami uvnitř kmene, v indoevropských jazycích nepříliš obvyklými:
- kitáb = kniha, kutub = knihy
- rasala = poslal, ursila = byl poslán

Abeceda a výslovnost

Hlavní článek: Arabské písmo Arabština používá řadu hrdelních a emfatických (s důrazem vyslovených) souhlásek. Spisovná arabština používá pouze šest samohlásek, tři dlouhé a tři krátké: A, Á, I, Í, U, Ú. O regionálních hovorových arabštinách už to tolik neplatí.

Vzorový text

Všeobecná deklarace lidských práv

arabsky

يولد جميع الناس أحرارًا متساوين في الكرامة والحقوق. وقد وهبوا عقلاً وضميرًا وعليهم أن يعامل بعضهم بعضًا بروح الإخاء.

přepis

ywld jmíc al-nás ahhrárˇá mtsáwín fí al-krámâ walhhqúq. wqd whbwá cqlᡠwddmírˇá wclyhm an ycáml bcddhm bcddˇá brúh al-ukhá'.

doslovně

 تَوَلُّد = tawalud = genesis, generation
جَمِيع = jamí'a = everybody
ناس = nás = human being
أحرارًا = 'ahharárá = ?
متساوين = matasáwín = ?
في = fí = during
كَرَامَة = karámâ = dignity
حُقُوقِي = hhuqúqí = legal
.
وَقَدَ = waqada = flame, fire
هَبَّ = haba = wake up
عَقْل = 'aql = intellect
ضَمِير = ddamír = conscience
عَلَى = 'alay = in addition to
أَنْ = 'an = that
يعامل = ya'ámal = ?
بَعْض = ba'dd = group
بَعْض = ba'dd = group
رُوح = rúhh = spirit
إِخَاء = 'ukhá'a = fraternity
.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Podívejte se též na


- Lingvistika
- Arabské písmo ja:アラビア語 ko:아랍어 ms:Bahasa Arab simple:Arabic language th:ภาษาอาหรับ

Sýrie

Sýrie je stát v Asii. Jeho sousedy jsou Irák, Izrael, Jordánsko, Libanon, Turecko. Kategorie:Sýrie ko:시리아 ms:Syria ja:シリア simple:Syria

Izrael

Izrael je stát na Blízkém východě. Leží na východním pobřeží Středozemního moře. Sousedí se Sýrií, Libanonem, Egyptem, Jordánskem a Palestinským autonomním územím. Většina obyvatel jsou Izraelci (85%) a Arabové (14%). Izraelci jsou z 80% židé, dvacet procent jsou bezvěrci, tak zvaní sekulární Židé. Osoby různého etnického a náboženského původu mají různé postavení a liší se jejich práva a povinnosti, například služby v armádě.

Historie Izraele

Izrael vznikl na nátlak židovských osadníků v tehdejší Britské Palestině, když Británie stáhla svá vojska a umožnila vznik nezávislého státu v roce 1948. Ten byl krátce po svém vyhlášení uznán OSN a USA a po třech dnech i SSSR. Hned po vzniku byl napaden šesti arabskými státy. Izrael obsadil některá území původně přiřknutá arabskému státu a vybudoval silnou armádu. Od svého vzniku je permanentně ve válečném stavu s některým ze svých sousedů. V roce 1967 proběhla Šestidenní válka, kdy Izrael odvrátil útok Egypta pod vedením Gamála Násira a v roce 1979 s ním uzavřel mírovou smlouvu. Roku 1982 pak byl Egyptu vrácen Sinajský poloostrov. Od roku 1967 Izrael osídlil část Západního břehu Jordánu Židy (200 tisíc Židů), což dodnes způsobuje velké problémy. Následovala tak zvaná Jomkippurská válka. Izrael se také angažoval v občanské válce v Libanonu (1975-1990). Ještě letos (2005) je oficiálně ve válce se Sýrií a Libanonem. Na počátku 90. let začala země spolupracovat s Organizací pro osvobození Palestiny pod vedením Jásira Arafata, který za to získal Nobelovu cenu míru. Roku 1999 však mírový proces skončil novou vlnou násilí. V současné době staví Izrael zeď, jež má zabránit v pronikání teroristů na izraelské území. Haagský tribunál ji označil jako nelegální (ve smyslu mezinárodního práva), neboť na některých místech vede přes okupovaná území, které OSN nepovažuje za součást Izraele. V říjnu 2004 schválil izraelský parlament evakuaci a následnou likvidaci 25 židovských osad ležících na palestinském území. Jednalo se o všech 21 osad v tzv. pásmu Gazy a 4 menší osady na západním břehu Jordánu. Návrh prosadil i přes odpor některých ministrů předseda vlády Ariel Šaron. Samotná evakuace začala v srpnu 2005 a musela být zčásti násilná. Obytné domy byly následně zničeny, nad územím převzala oficiální kontrolu palestinská samospráva.

Hospodářství

Izrael je na okolní poměry velmi bohatý zemědělsko-průmyslový stát se silným bankovním sektorem. Z Genezaretského jezera je přiváděna voda do celé země, tak je umožněno zavlažování a kultivace pouště. Má vyspělé zemědělství. Nejdůležitějšími plodinami jsou zelenina,citrusové plody, olivy, tabák, vinná réva a obilí. Důležitý je také chov skotu, ovcí a koz. Charakteristickými typy zemědělského osídlení jsou kibuc a kvuca, mošav ovdin, mošav šitufi a mošava (vesnice). Průmysl je vybudován na rozsáhlém bohatství nerostných surovin např. sůl, fosfáty, nafta, měď, mangan a jiné rudy, slída apod. Nejvíce rozvinutý je chemický prům., energetika, zpracování diamantů, textilní, keramický, kožeřský, tabákový prům. Izrael se těší silné hospodářské a politické podpory ze strany USA.

Města


- Tel Aviv
- Jafo (přístav)
- Haifa
- Ašdod
- Rišon Lezhion
- Askalon
- Netanja
- Jeruzalém (Hlavní - sídlo Knessetu)
- Nazaret
- Eilat
- Beerševa
- Naháríja

Podívejte se také na


- Arabsko-izraelské války
- Palestina Kategorie:Izrael ja:イスラエル ko:이스라엘 ms:Israel simple:Israel zh-min-nan:Í-sek-lia̍t-kok

Moře

u v Dánsku]]Moře je velká plocha slané vody, spojená se světovým oceánem. Moře na okrajích oceánů, částečně ohraničené pevninou (například ostrovy, souostrovími či poloostrovy), se nazývají okrajová moře (např. Severní moře, Karibské moře). Okrajová moře se svými systémy proudů, slaností vody či usazeninami příliš neliší od zbytku oceánu. Obklopuje-li pevnina moře téměř zcela, používá se pro ně označení vnitřní moře (Středozemní moře, Baltské moře, Rudé moře). Vnitřní moře mívají kvůli nadměrnému vypařování nebo naopak přítoku říční vody výrazně vyšší či nižší slanost než je obvyklých 35 ‰ a i v mnoha dalších ohledach se od okrajových moří odlišují. Někdy může být jako moře tradičně, ale nepřesně označeno též velké vnitrozemské (zpravidla slané) jezero, kterému schází přirozený odtok (např. Kaspické moře nebo Mrtvé moře). Zde však není splněna jedna ze základních vlastností, totiž spojitost s ostatními moři. Moře a oceány pokrývají celkem 361 milionů km², čili 71 % povrchu planety Země a jejich objem dosahuje 1 370 milionů km³ vody. Mořská voda tak představuje 96,5 % planetárního vodstva. Střední hloubka světového oceánu je přibližně 3 790 m.

Seznam moří podle oceánů

Tichý oceán


- Arafurské moře
- Bandské moře
- Beringovo moře
- Celebeské moře
- Filipínské moře
- Floreské moře
- Jávské moře
- Japonské moře
- Jihočínské moře
- Korálové moře
- Ochotské moře
- Rossovo moře
- Suluské moře
- Tasmanovo moře
- Timorské moře
- Východočínské moře
- Žluté moře

Atlantský oceán


- Baltské moře
- Irské moře
- Karibské moře
- Keltské moře
- Sargasové moře
- Severní moře
- Středozemní moře
  - Černé moře
    - Azovské moře
  - Egejské moře
  - Jaderské moře
  - Jónské moře
  - Krétské moře
  - Ligurské moře
  - Marmarské moře
  - Tyrhénské moře
- Weddellovo moře

Indický oceán


- Andamanské mořeAndamanské moře
- Arabské moře
- Mackenzieovo moře
- Rudé moře

Severní ledový oceán


- Baffinovo moře
- Barentsovo moře
- Beaufortovo moře
- Bílé moře
- Čukotské moře
- Grónské moře
- Karské moře
- Moře Laptěvů
- Norské moře
- Východosibiřské moře

Jezera, označovaná jako moře


- Aralské moře
- Kaspické moře
- Mrtvé moře

Mimozemská moře

Takzvaná měsíční moře (latinsky maria, j. č. mare) jsou rozsáhlé čedičové pláně, pokrývající asi 16 % povrchu Měsíce, zejména na jeho přivrácené straně. Temné plochy, vytvořené kdysi rozsáhlými výlevy magmatu po dopadech meteoritů, považovali totiž první astronomové za skutečná moře, podobná těm pozemským. Dnes už na tuto představu upomínají jen tradiční latinská pojmenování měsíčních "moří", "oceánů" a "zálivů". Kupříkladu oblast, kde 20. července 1969 přistála výprava Apolla 11 nese název Mare Tranquillitatis – "Moře Klidu". Analogicky se jako moře označují podobné temnější oblasti na povrchu Merkuru a Marsu. Skutečné oceány zmrzlé vody pravděpodobně pokrývají povrch Jupiterova měsíce Europy. Podobně u Saturnova měsíce Titanu se dlouho předpokládalo, že se na něm prostírá oceán kapalných uhlovodíků. Nejnovější pozorování sond Cassini-Huygens z let 2004-2005 však naznačují, že moře a jezera zřejmě představují jen menší část povrchu.

Podívejte se také na


- oceán
- řeka
- měsíční moře
- geografie

Literatura


- Zdeněk Kukal a kol.: Základy oceánografie, Praha, Academia 1990. ISBN 80-200-0313-4.
- Kategorie:Hydrologie ja:海 ko:바다 ms:Laut simple:Sea zh-min-nan:Hái

Muslim

Muslim je vyznávač Islámu, méně správně se mu říká mohamedán.

Základní povinnosti

Víra každého muslimského věřícího stojí na pěti pilířích. Těmi jsou 1) Vyznání víry (as-šaháda), kterou je věta "Není boha kromě Alláha a Muhammad je jeho prorok". Tvoří spojení mezi Alláhem a Muhammadem jako poslem božím. 2) Modlitby - pravidelné denní modlitby, celkem je jich pět a to za úsvitu, ráno, v poledne, večer a při soumraku. K modlitbám vyzývá muezzin z minaretu mešity. Muslimové při modlitbě (salát) padají k zemi směrem k Mekkce. 3) Desátky - věřící mají dávat chudým určitý finanční obnos. 4) Pouť do Mekky - Všichni muslimové musí v poutním měsíci Hadždž vykonat pouť do Mekky. Protože v této době je město přelidněné, úřady Saúdské Arábie regulují počty poutníků. 5) Půst - v měsíci ramaddánu se musejí muslimové postit vždy od svítání do soumraku.

Viz také


- Islám
- Mešita
- Korán Kategorie: Islám ms:Muslim ja:ムスリム th:มุสลิม

Maronité

Maronitská katolická církev je katolickou církví v jednotě s Římem původem z Libanonu. Maronité byli na konci IV. století skupinou učedníků shromážděnou okolo svatého Marona. Později mezi Antiochií a Aleppem založili klášter. Komunita, i když byla součástí antiošského patriarchátu, měla své vlastní tradice. V 5. století ve sporu o chalcedonský koncil hájili maronité chalcedonské koncilní učení. V 8. století se mniši přestěhovali do libanonských hor, kde nadále žili v relativní izolaci. V tomto období se začali rozvíjet jako církev a jejich hlavou začal být biskup, který přijal titul patriarchy Antiochie a celého Východu. Ve 12. století, když byl založen křižácký patriarchát v Antiochii, udržovali maronité kontakt s latinskou církví. V roce 1182 ratifikovali formálně maronité svou jednotu s Římem. Faktem však zůstává, že společenství s Římem nebylo v podstatě nikdy přerušeno. Začátkem úzkých vztahů s Apoštolským stolcem byla návštěva patriarchy Jeremjáše II. Al Amšití (1199-1230) v Římě na 4. lateránském koncilu. Tehdy také začala postupná latinizace maronitského ritu. V 16. století zemi obsadili Turci a začala dlouhá staletí otomanské nadvlády. V 19. století začaly západní mocnosti poskytovat maronitům žijícím uvnitř otomanské říše ochranu, zvláště při masakrech v roce 1860 v Libanonu a v Damašku. Když v roce 1944 Francie umožnila Libanonu nezávislost, snažila se zaručit bezpečnost maronitské komunity: ústava tehdy vyžadovala maronitského presidenta. Maronité tvořili jednu ze stran občanské války, jež trvala v Libanonu dlouhá léta od roku 1975. Tisíce maronitů Libanon opustilo a odešlo do západních zemí. Maronitský patriarcha sídlí od roku 1790 v libanonském městě Bkere. V Libanonu dnes existuje 10 maronitských diecézí s přibližně 850 farnostmi a šesti dalšími maronitskými jurisdikcemi na Blízkém Východě. V Římě též od roku 1584 existuje maronitská kolej. Maronitská liturgie je západosyrského původu, ale doznala vlivu východosyrských a latinských tradic. Eucharistická liturgie je převážně variací syrské liturgie svatého Jakuba. Liturgie, původně sloužená v syrštině, se od 7. století (tj. od příchodu Arabů) slouží většinou v arabštině. Existuje rozsáhlá komunita maronitů mimo Libanon. Dnes mají maronité přibližně 3 000 000 věřících po celém světě. Kategorie:Katolictví Kategorie:Církev

Angličtina

Angličtina (English)
Rozšíření:Velká Británie, Spojené státy a 103 dalších zemí
Počet mluvčích:402 miliónů (3. místo)
Druhý jazyk pro:350 miliónů – 1 miliarda
Klasifikace:
- Indoevropské jazyky
  - Germánské jazyky
    - Západogermánské jazyky
Písmo:Latinka
Postavení
Úřední a primární jazyk:Velká Británie, Spojené státy, Austrálie, Bahamy, Barbados, Bermudy, Dominika, Gibraltar, Grenada, Guyana, Jamajka, Nový Zéland, Antigua, Svatá Lucie, Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Vincenc a Grenadiny, Trinidad a Tobago, jeden ze 6 jazyků OSN
Jeden z úředních jazyků:Hongkong, Belize, Kanada, Indie, Irsko, Singapur, Jižní Afrika
Doplňkový úřední jazyk:Kamerun, Fidži, Mikronésie, Ghana, Gambie, Kiribati, Lesotho, Libérie, Keňa, Namibie, Nigérie, Malta, Marshallovy ostrovy, Pákistán, Papua – Nová Guinea, Filipíny, Šalamounovy ostrovy, Samoa, Argentina, Nikaragua, Kostarika, Panama, Sierra Leone, Svazijsko, Tanzanie, Zambie, Zimbabwe
Regulátor:žádný
Kódy
ISO 639-1:en
ISO 639-2:eng
SIL:[http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=ENG ENG]
Wikipedie
en.wikipedia.org
Angličtina je západogermánský jazyk, původem z Anglie. Je třetí nejrozšířenější mateřský jazyk na světě.

Rozšíření

Dnes se anglicky mluví v mnoha zemích světa. Jako mateřština figuruje mimo jiné v těchto zemích:
- Velká Británie
- Irsko
- Spojené státy
- Austrálie Je však používána v mnoha zemích jako jeden z úředních jazyků (Indie, Kanada, Jižní Afrika). Používá se však i mezi lidmi z různých zemí, kteří si navzájem nerozumí, ale používají ji jako mezinárodní dorozumívací prostředek. Kvuli rozšíření v zemích, kde není mateřským jazykem, se vyvinulo mnoho mutací angličtiny mícháním s jazykem dané země. Tyto dialekty se nazývají jmény, které vznikly jako slovní hříčky nejčastějších chyb ve výslovnosti:
- Engrish v Japonsku, neboť Japonci velmi špatně vyslovují hlásku L a vyslovují namísto ní R
- Franglais pro spojení francouzštiny a francouzského slova Anglais (angličtina)
- Spanglish pro latinskoamerické přistěhovalce ze slov Spanish English (španělská angličtina)
- Swenglish (Swedish English) pro švédštinu Neobratná angličtina v podání Čechů, kteří do ní zavlékají českou větnou stavbu a další čechismy, bývá někdy označována jako čengliš.

Historie

Vyvinula se z anglo-saského předka, když germánští dobyvatelé začali převažovat nad Kelty. Nejznámější dílo psané ve staroangličtině je Beowulf, moderní angličtina vzkvétala v dobách, kdy psal svá díla William Shakespeare.

Abeceda a výslovnost

Angličtina se píše latinkou. S výjimkou některých cizích slov se obejde bez diakritických znamének. Díky dominantnímu postavení angličtiny ve světě (a též díky výpočetní technice, která zpočátku podporovala především angličtinu) se anglická abeceda stává de-facto standardem pro "základní latinku" - přestože ne všechna její písmena byla původně obsažena v latině. Anglická abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí:

- Angličtina používá nepravidelný pravopis, z nějž jde hrubě odhadnout, jak se to které slovo vyslovuje. Problematická je zejména výslovnost cizích slov, především převzatých z francouzštiny. Většinu slov lze správně vyslovit při znalosti systému otevřených (např. ba, babe) a zavřených slabik (např. bab, babbeh):
  - a: otevřená – ei; zavřená – æ
  - e: otevřená – í; zavřená – e
  - i: otevřená – ai; zavřená – i
  - o: otevřená – ou; zavřená – o
  - u: otevřená – ju; zavřená – a
- Z hlásek, které angličtina obsahuje navíc oproti češtině, stojí za zmínku zejména znělé a neznělé TH. Znělé přepisujeme ð (někdy méně vhodně DZ) a lze ho vyslovit, když nachystáme ústa na T a řekneme Z. Neznělé přepisujeme θ (popř. TH) a lze ho vyslovit, když nachystáme ústa na T a řekneme S.
- CH se v původem anglických slovech čte Č.
- SH se čte Š.

Gramatika


- Angličtina je analytický jazyk, ve kterém se nedochovalo téměř žádné skloňování (s výjimkou "pádů" u osobních zájmen, např he (on) vs. him (jemu, jeho)), zato má poměrně pevná pravidla pro slovosled. Jde o tzv. SVO jazyk, tedy jazyk, kde ve větě leží nejdříve podmět (subjekt), pak sloveso (verbum) a nakonec předmět (objekt).
- Podstatná jména a slovesa rozlišují jednotné a množné číslo (u jmen se množné číslo tvoří téměř výhradně příponou -s).
- Přídavná jména a příslovce se stupňují, některá analyticky (složenými tvary more (více) + stupňované slovo), jiná i synteticky (koncovkami -er, -est).
- U sloves je bohatší systém časů než v češtině, např. tzv. průběhové časy nebo čas předpřítomný.
- Jako u jiných germánských jazyků (a na rozdíl od většiny slovanských jazyků) angličtina rozlišuje určitý (the) a neurčitý (a, an) člen.

Slovní zásoba

Velké množství slov má latinský původ, angličtina je přejala buď přímo z latiny, nebo zprostředkovaně přes francouzštinu. Další výpůjčky jsou z jazyků celého světa, což odpovídá celosvětovému rozšíření angličtiny.

Vzorový text

Všeobecná deklarace lidských práv

anglicky

All human beings are born free and equal in dignity and rights. They are endowed with reason and conscience and should act towards one another in a spirit of brotherhood.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Podívejte se též na


- Anglická gramatika
- Seznam jazyků
- Seznam písem
- Speciální angličtina

Externí odkazy

Kategorie:Angličtina Kategorie:Jazyky Jižní Afriky als:Englische Sprache ja:英語 ko:영어 ms:Bahasa Inggeris simple:English language th:ภาษาอังกฤษ zh-min-nan:Eng-gí

1975

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1970 1971 1972 1973 1974 - 1975 - 1976 1977 1978 1979 1980 ----

Události

Česko
- Ludvík Svoboda rezignoval na funkci prezidenta, novým prezidentem se stal Gustáv Husák Svět
- 28. května – byla podepsána smlouva mezi Evropským hospodářským společenstvím a 46 státy skupiny AKT
- 1. června – byla polská část historického Slezska přerozdělena mezi několik vojvodství, viz Polské Slezsko
- 1. listopadu – Angola vyhlásila nezávislost
- Juan Carlos se stal králem Španělska
- vznik společnost Microsoft
- Východní Timor vyhlásil nezávislost, poté ho obsadila Indonésie
- Gabon vstoupil do Organizace zemí vyvážejících ropu
- puč v Nigérii Murtala Ramat Mohammed svrhl Yaqub Gowona

Vědy a umění


- 22. října – na oběžnou dráhu Venuše se dostala sovětská sonda Veněra 9, čímž se stala prvním umělým satelitem Venuše.
- opuštěna vesmírná stanice Skylab
- založení skupiny Iron Maiden

Nobelova cena


- lékařství – David Baltimore (USA), Renato Dulbecco (USA), Howard Martin Temin (USA)
- fyzika – Aage Niels Bohr (Dánsko), Ben Roy Mottelson (Dánsko), Leo James Rainwater (USA)
- chemie – John Warcup Cornforth (Austrálie a UK), Vladimir Prelog (Švýcarsko)
- literatura – Eugenio Montale (Itálie)
- ekonomické vědy – Leonid Vitalijevič Kantorovicč (SSSR), Tjalling C. Koopmans (USA)
- cena míru – Andrej Dmitrijevič Sacharov (SSSR)

Narození

Česko Svět
- 3. března – Misha, slovenská zpěvačka

Úmrtí

Česko
- 28. ledna – Antonín Novotný, československý prezident (
- 10. prosince 1904) Svět
- 3. února – Umm Kulthum, egyptská zpěvačka (
- 4. května 1904)
- 5. dubna – Čankajšek, čínský císař (
- 31. října 1887)
- 7. července – Jacob Bjerknes, norský fyzik a meteorolog (
- 2. listopadu 1897)
- 2. listopadu – zavražděn Pier Paolo Pasolini, italský spisovatel, a režisér (
- 5. března 1922)
- 4. prosince – Hannah Arendtová, americká politoložka německého původu (
- 14. října 1906)

Hlava státu


- Československo
  - Ludvík Svoboda (do 29. května)
  - Gustáv Husák
- Španělsko – Juan Carlos
- Nigérie
  - Yaquba Gowona
  - Murtala Ramat Mohammed Kategorie:20. století ja:1975年 ko:1975년 simple:1975 th:พ.ศ. 2518

Švýcarsko

Švýcarská konfederace, krátce Švýcarsko (zastarale Švýcary) – německy Schweizerische Eidgenossenschaft, Schweiz, francouzsky Confédération suisse, La Suisse, italsky Confederazione Svizzera, Svizzera, rétorománsky Confederaziun svizra, Svizra, latinsky Confoederatio Helvetica, Helvetia – je vnitrozemní stát ve střední Evropě. Tato federace 26 kantonů má 7,4 milionů obyvatel, z toho je 1/5 cizinců. Je členem Rady Evropy, OSN, EFTA a WTO. Švýcarsko leží mezi Bodamským jezerem na severovýchodě, Ženevským jezerem na západě, Horním a Alpským Rýnem na východě a Rýnem na severu, Jurou na severu a jižními Alpami. Délka hranic společných s Itálií je 734,2 km s Francií 571,8 km, s Německem 345,7 km, s Rakouskem 165,1 km (přerušena Lichtenštejnskem) a s Lichtenštejnskem 41,1 km; celkem 1857,9 km.
Zajímavost: Za Rakouska-Uherska měli Češi se Švýcarskem, jako občani zemí tohoto mocnářství, u Bodamského jezera a v Alpách společnou hranici.

Přehled

Moderní Švýcarsko vzniklo v první polovině 19. století. Tehdejší elity do přelomu 18. a 19. století spolu soupeřících států (kantonů), z nichž některé již byly členy starého spolku, se po posledním ozbrojeném konfliktu, 27 denní válce Sonderbundkrieg v roce 1847, odhodlaly ukončit tuto staletou tradici válčení a v tradici několika předcházejících menších svazků se zasadily o vytvoření "národa vzešlého z vůle" – německy "Willensnation". V roce 1848 tyto snahy vyvrcholily formálním založením moderní konfederace a spolkovou ústavou (revidována 1874 zejména v následku rozšíření politických práv). K tomuto kroku vedly vedle ekonomických důvodů i důvody politické, na území konfederace do té doby válčily – mimo kantonů a měst – i mnohé tehdejší mocnosti Evropy. Menší celky samy o sobě proti nim nemohly vojensky obstát, mimo spojenectví zvolily i proto politiku přísné neutrality a neúčasti na válkách. Zároveň konfederace začala budovat silnou spolkovou armádu – jak komentuje anglické "neutral but heavily armed". Stejně důležité bylo ale poznání, že války nevedou k prosperitě a spokojenosti. Poznání na svou dobu revoluční, které se v ostatní Evropě prosadilo teprv o století později, po ukončení 2. světové války. Podobně se, také o století později, v Evropě začíná diskutovat o participaci občanů na politice, ve Švýcarsku (kde "občan je nejvyšším suverénem") a některých státech USA běžné od posledních desetiletí 19. století. Ještě v 19. století bylo Švýcarsko jen v některých oblastech vyspělým hospodářstvím – především v řemeslech a průmyslu (zpočátku hodinářství, vzniklé jako zimní zaměstnání zemědělců, jemné přístroje, později od jemného strojírenství po těžké, chemii a farmaceutiku), některých odvětvích zemědělské produkce a zpracování potravin (např. sýry, čokoláda) a ve finančních službách (banky, pojišťovny, zakládané s rozvojem průmyslu a železnic). Tehdy ale už započal ekonomický rozmach země, který 2. světová válka sice zpomalila, aby po ní následovala desetiletí široce zakotvené prosperity. Dnešní HDP obnáší 58 000 CHF (38 000 eur, 53 000 USD ) na obyvatele a rok. Hlavním sektorem jsou služby s 3/4 výdělečně činných. Problémy dnešního Švýcarska jsou v rostoucí byrokratizaci (jak veřejného sektoru tak i některých firem, což u některých z nich vedlo ke krachu), a ve vytrácející se zodpovědnosti některých velkých firem (stinná stránka amerického způsobu hospodaření "od kvartálu ke kvartálu"). Poukazování na nesrovnatelně horší situaci u bezprostředních sousedů je pro sebevědomé a svobodomyslné Švýcary slabou útěchou. Švýcarské šance jsou v "rodinných podnicích" (anglicky tzv. SME; s drtivou většinou ekonomického výkonu, 90% až 97% podle statistiky), na této mentalitě založené zodpovědnosti a schopnosti rychlých změn a vývoje, ve vyspělém výzkumu a vývoji (jak veřejný, tak soukromý, tak ve spolupráci), vysoce integrované specializované ekonomice (špičkový průmysl, produkční a distribuční systémy, finančnictví) na trzích Evropy a celého světa. Švýcarská mentalit kolísá od uzavřeně konzervativní, netoleratní a ohraničující se, po kosmopolitně otevřenou, tolerantní a integrující.

Státní zřízení

Švýcarsko je federace (formálně stále konfederace) 26 spolkových států. 20 z nich jsou kantony, 6 jsou polokantony (kanton vysílá do Rady států 2 zástupce, zatímco polokanton jednoho). Postavení kantonů a polokantonů co se týče míry autonomie se nijak neliší. Každý z těchto 26 států má, podobně jako spolkové země v Německu nebo spolkové státy USA, vlastní parlament, zákony, vládu, rozpočet i ústavu. Politickou, zákonodárnou – ale i výkonnou – moc na úrovni obcí, kantonů a konfederace představují občané, jimž jsou podřízeny i jejich parlamenty (spolkový, kantonální, městské), někde nazývané radou (kantonální, městská, obecní) – "občan je nejvyšším suverénem". Na spolkové úrovní je jim podřízen dvoukomorový Spolkový parlament, který tvoří Rada států (46 členů, volených v jednotlivých kantonech a půlkantonech, 2 reprezentanti za každý kanton) a Národní rada (200 členů, proporční počet podle počtu obyvatel každého z kantonů). Členové parlamentu jsou voleni na 4 roky. Tyto komory volí nejvyšší spolkový výkonný orgán – sedmičlenou Federální radu. Funkční období jejich členů – ministrů – jsou 4 roky. Prezidentem konfederace se každoročně stává jeden z nich, formálně potvrzovaný Sjednoceným spolkovým parlamentem (obě komory se při těchto příležitostech sloučí v jednu).

Politická práva občanů

Suverénem na úrovni obcí/měst, kantonů a na úrovni spolkové – je lid, tedy občané, jimž podléhají s konečnou platností všechna rozhodování, což je zakotveno ve spolkové ústavě a ústavách kantonů: :
- o zákonech a ústavách (legislativa) :
- o věcných záležitostech (exekutiva) V praxi je zvykem, některá práva – podle oblasti a zájmů – propůjčit reprezentantům. Jedná se ale vždy o propůjčení dočasné a záleží na spokojenosti občanů, jestli si tu či onu pravomoc nevrátí do svých výlučných kompetencí. K politickým právům občanů – na úrovni obcí/měst, kantonů a úrovni spolkové – patří: :
- referendum, jehož rozhodnutí jsou pro reprezentanty závazná: :
  - referendum povinné, v důležitých záležitostech :
  - referendum fakultativní, vyvolané iniciativou, ve všech otázkách ostatních :
- iniciativa, pro reprezentanty závazná všichni obyvatelé maji právo: :
- petice, které je pozůstatkem z ještě nevyvinuté demokracie počátku 19. století. mimo dnes, ve většině zemí běžného, práva volebního: :
- "aktivního" – volit :
- a "pasivního" – být kandidován a zvolen a ve Švýcarsku mnohem častěji – tak každé dva měsíce – vykonávané: :
- právo hlasovat. Původní starší většinový systém v reprezentativní části politiky během 19. a 20. století nahradil systém poměrný. Tato – ve vyspělých demokraciích bežná – forma zaručuje účast i těch, kteří jsou mnohde jinde stále ještě z reprezentativní politiky vyloučeni. Jedním ze základů jeho fungování je kolegialita a konkordance, tedy nutnost, ne-li samozřejmost ("společenská objednávka"), najít věcná řešení a to přes často rozdílná stanoviska, názory a zkušenosti. K federálnímu systému nerozlučně patří subsidiarita. Tedy zásada, že co je možné vyřídit na té nejzákladnější (jinde zvané "nejnižší") úrovni uspořádání státu patří k ní. A tuto úroveň tvoří obce, a jejich spolupráce v sítích, která se v poslední době rozšiřuje i na komplexnější záležitosti – něco více k tom například na (v němčině): [http://zweckgemeinde.ch Zweckgemeinde]. Teprve to, co má smysl, co jde kvalitativně lépe, vyřizovat na úrovni kantonální, nebo spolkové, patří tam. O přednostech vyspělé demokracie – její efektivnosti, dobrého základu pro ekonomiku ale i základu spokojenosti občanů – o příkladu a zkušenostech Švýcarska, se začalo v západní části Evropy diskutovat v letech osmdesátých minulého století. Nejprve v akademických a politických kruzích. Někde se už věc "více demokracie" stala záležitostí občanů, kteří ji i začali prosazovat, například v Bavorsku a pak i v dalších zemích spolkového Německa – více (v němčíně): [http://www.mehr-demokratie.de/infocenter.html Infocenter Mehr Demokratie]. V současné době probíhá diskuze – započatá v Konventu – občanů, politiků a akademiků o "více demokracie" na úrovni EU s představiteli Komise a Parlamentu.

Rovnoprávnost žen

Zajímavostí je, že na spolkové úrovni bylo volební a hlasovací právo pro švýcarské ženy ustaveno až v únoru roku 1971. (Předtím volili a hlasovali pouze muži starší 20 let., v 19. století ale jenom pokud byli schopni vojenské služby).

Jazykové oblasti

Podle své ústavy, kterou se Švýcarsko v předminulém století rozhodlo i pro rovnoprávnost jazyků, má čtyři úřední jazyky: němčinu (63,7%), francouzštinu (20,4%), italštinu (6,7%) a rétorománštinu (0,5%). Rozšířeným pracovním jazykem je také angličtina. Zákonem zaručené je právo na komunikaci se spolkovými úřady ve všech úředních jazycích. Dobrovolně, podle svých možností, se přidávají i některé další úřady, kantonální a obecní. S pokračující integrací cizinců a imigrantů úřady umožňují komunikaci i v jiných jazycích. Francouzština je hlavním úředním jazykem v 6 kantonech (Fribourg/Freiburg, Jura, Neuchâtel, Vaud, Valais/Wallis, Ženeva) a druhým úředním jazykem kantonu Berne/Bern. Italština je hlavním úředním jazykem v kantonu Ticino a druhým úředním jazykem kantonu Kanton Graubünden/Grigioni/Grischun. Rétorománština je třetím úředním jazykem kantonu Kanton Graubünden/Grigioni/Grischun. Němčina je hlavním úředním jazykem na severu, ve středu a na východě Švýcarska (celkem ve 13 kantonech a 6 polokantonech včetně kantonu Graubünden) a dále druhým úředním jazykem v kantonech Freiburg/Fribourg a Wallis/Valais. V německy mluvících částech se v běžném styku používá švýcarská němčina, jeden z alemánských dialektů.

Hospodářství

Síla, a základ, švýcarské ekonomiky je v malých a středních firmách, které vytvářejí přes 90 % jejího výkonu (HDP) a jsou integrované po celém světě.
- Průmysl – hodinářství, jemné stroje, přístroje, strojírenství, chemický, potravinářský, farmaceutický, lékařské přístroje a vybavení (medicinální)
- Výzkum – veřejné instituty (univerzity, polytechnika), instituty velkých společností, aplikovaný výzkum v menších firmách
- Služby
  - banky – UBS (největší švýcarská a jedna z největších na světě), Credit Suisse (druhá největší) a mnoho dalších, specialitou jsou soukromé bankovní domy, kde jejich majitelé ručí celým svým jměním, stále silné bankovní tajemství (přes tlaky konkurence, zprvu USA, nověji Londýna je oslabit), přísná pravidla proti praní špinavých peněz
  - pojišťovny – Winterthur, Zürich, Baloise, ...
- Turistika, všechny služby s ní spojené – švýcarské Alpy, jezera, horské řeky, ubytování, stravování, sport, kultura
- Doprava (provoz) a infrastruktura (stavby, zařízení)
  - hustá sít silnic a dálnic, silnice přes pasy, tunely, poštovní autobusy (Postauto)
  - městská a aglomerační doprava, autobusy, rychlodráhy (S-Bahn), systémy sítí
  - železnice, lanovky: SBB-CFF-FFS a další, horské dráhy, horské lanovky
  - přeložení ze silnice na železnici, zejména tranzitní dopravy
  - letecké společnosti, nově vzniklé zřejmě pomalu nahradí Swiss ("Swissair without air"), letiště

Turistika

Turistika přispěla v 19. a 20. století k rozvoji těch nejchudších částí Švýcarska, Alp. Zpočátku záležitost nejbohatších se v druhé polovině 20. století stala záležitostí masovou. K nejnavštěvovanějším místům patří :
- Alpy – Arosa, Davos, Engelberg, Jungfrauregion [http://www.swissworld.org/eng/index.html?searchString=jungfrau&search.x=11&search.y=9&descending=true&siteSect=1215&sourceId=232&language=eng&SEARCH_STRING_PERIOD=131064 >swissworld], St. Moritz, Zermatt a Matterhorn [http://www.swissworld.org/eng/index.html?searchString=matterhorn&search.x=11&search.y=9&descending=true&siteSect=1215&sourceId=232&language=eng&SEARCH_STRING_PERIOD=131064 >swissworld], ...
a jezera – Bodamské (Bodensee), Curyšské (Zürichsee), Vierwaldstättersee, Lago maggiore, Lago di Lugano, Thunské (Thunersee), Ženevské (Lac Léman), ...
- francouzská část – Lausanne, Ženeva, ...
- italská část – Locarno a Ascona, Lugano, ...
- německá část – Basilej, Bern, Curych, Lucern, ..., Ballenberg, ... Švýcarské speciality, zajímavosti : Glacier Express, [http://sbb.ch SBB-CNF-FFS], ... Nejznámější tradiční švýcarská jídla : Fondue, Raclette, Rösti, ...

Topografie, satelitní pohled

Rösti

Mapa

Rösti a řekami]]

Podívejte se také na


- Švýcarská vlajka a znak
- Evropa | Zeměpis
- Politická práva | Demokracie

Externí odkazy


- [http://map.search.ch map.search.ch Interaktivní mapy Švýcarska (včetně měst a obcí)1]
- [http://www.swissgeo.ch swissgeo.ch Interaktivní mapy Švýcarska (včetně měst a obcí)2]
- [http://www.swissworld.org swissworld.org Mnoho informací o Švýcarsku, v mnoha světových jazycích]
- [http://www.eda.admin.ch/repadd/e/home/emb/land170.html Švýcarské velvyslanectví] Kategorie:Švýcarsko Kategorie:Politický systém als:Schweiz ja:スイス ko:스위스 ms:Switzerland simple:Switzerland th:ประเทศสวิตเซอร์แลนด์ zh-min-nan:Sūi-se

Rafík Harírí

Rafik Bahaa Edine Hariri (1. listopad 1944 – 14. únor 2005) byl libanonský politik, dvakrát premiér Libanonu (v letech 1992–1998 a podruhé 2000–2004). Během jeho vlády, která následovala po libanonské občanské válce, se mu podařilo obnovit ekonomiku státu. Byl zavražděn neznámými útočníky při explozi nálože u projíždějící kolony. Podezření padlo na Sýrii, která má na území Libanonu rozmístěno několik tisíc svých vojáků a Harírí byl významným představitelem opozice, která žádá jejich odsun.

Externí odkazy


- http://www.rhariri.com/
- http://www.hariri.info/ Hariri, Rafik Bahaa Edine Hariri, Rafik Bahaa Edine Hariri, Rafik Bahaa Edine Hariri, Rafik Bahaa Edine ja:ラフィーク・ハリーリー

2005

Století: 20. století - 21. století - 22. století Roky: 2000 2001 2002 2003 2004 - 2005 - 2006 2007 2008 2009 2010 ---- 2005 je nepřestupný rok začínající sobotou. Byl vyhlášen jako světový rok fyziky.

Události

Leden


- 1. ledna
  - Ukrajinský premiér Viktor Janukovyč oznámil v novoročním televizním projevu, že podá demisi. Janukovyč byl v opakovaném druhém kole prezidentských voleb poražen opozičním kandidátem Viktorem Juščenkem.
  - Předsednictví Evropské unie převzalo Lucembursko.
  - Síly irácké prozatímní vlády údajně zatkly desítky osob podezřelých z odbojové činnosti. Mezi nimi mají být i dva spolupracovníci jordánského teroristy abú Músy Zarkávího. Americká okupační armáda oznámila, že v Mosulu zabila 25 vzbouřenců z 50, na které zaútočila; zraněno při tom bylo i 15 amerických vojáků.
- 2. ledna
  - Při sebevražedném útoku na autobus irácké gardy, ozbrojené formace irácké prozatímní vlády, zahynulo 18 gardistů a 1 civilista. K útoku došlo severně od Bagdádu.
- 3. ledna
  - Český státní rozpočet za rok 2004 skončil se schodkem 93,5 miliardy Kč. Schodek je o 21,5 miliardy korun nižší, než předpokládal návrh rozpočtu. Na jeho snížení má zásluhu vyšší příjem státu zejména z daní.
- 4. ledna
  - Neznámí ozbrojenci zastřelili v Bagdádu guvernéra Bagdádské provincie Ali al-Haidariho a 6 jeho osobních strážců. Při sebevražedném pumovém útoku protivládních sil na budovu ministerstva vnitra prozatímní irácké vlády bylo zabito 8 vládních vojáků a 2 civilisté.
  - Posádka izraelského tanku zabila v okupovaném pásmu Gazy výstřelem sedm Palestinců. Šest z nich, včetně jedenáctiletého chlapce, byli členy jedné rodiny, všichni byli mladší 18 let. Pravděpodobný vítěz voleb palestinského prezidenta, Mahmúd Abbás, reagoval na tuto vraždu označením Izraele za "sionistického nepřítele".
- 5. ledna
  - Při sebevražedných útocích na policejní budovy v Iráku přišlo o život 30 lidí, zřejmě vesměs vládních policistů a útočníků. Při dalších útocích a přestřelkách zahynuli i 6 civilistů.
  - Podle mezinárodní nevládní organizace Reportéři bez hranic bylo loni ve světě zabito 53 novinářů, z toho 19 v Iráku. K mírně odlišným číslům dospěl newyorský Výbor na ochranu novinářů, který uvádí 56 zabitých novinářů, z toho v Iráku 23.
- 6. ledna
  - Ukrajinský nejvyšší soud zamítl stížnost Viktora Janukovyče, bývalého ukrajinského předsedy vlády, proti výsledku opakovaného druhého kola prezidentských voleb. Janukovyč v nich prohrál s opozičním kandidátem Viktorem Juščenkem.
  - Sedmičlenná posádka amerického obrněného transportéru Bradley zahynula, když jejich vozidlo najelo v Bagdádu na bombu nastraženou iráckým hnutím odporu. Při jiném útoku v Bagdádu byl zastřelen vysoký policejní náčelník dosazený iráckou prozatímní vládou.
  - Irácká prozatímní vláda prodloužila o dalších 30 dní výjimečný stav, který trvá již 60 dní od 7. listopadu 2004. Platí v celé zemi vyjma severních kurdských oblastí.
  - Mimořádného summitu Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN) v Jakartě, věnovaného pomoci zemím postiženým prosincovým zemětřesením, se zúčastnili politici z mnoha zemí světa. Závěrečné komuniké mj. vítá myšlenku odkladu splátek dluhů postižených zemí a vyzývá k vybudování centra včasného varování před tsunami v oblasti Indického oceánu.
- 8. ledna
  - Raketa vypálená z americké stíhačky F-16 zasáhla obytný dům u iráckého města Mosul. Podle místních obyvatel zabila 14 lidí, podle americké armády jen 5. Americké okupační síly se za incident omluvily a přislíbily jeho vyšetření.
- 9. ledna
  - Sudánská vláda a zástupci povstalců z jihu země podepsali v keňském hlavním městě Nairobi mírovou smlouvu. Ta má ukončit konflikt trvající přes 20 let, který si vyžádal asi 1,5 miliónu obětí.
  - Při zneškodňování letecké bomby v polské okupační zóně v Iráku zahynulo 7 ukrajinských vojáků a jeden Kazach.
  - Novým palestinským prezidentem byl dle očekávání zvolen Mahmúd Abbás. Získal 62,3 procent hlasů při volební účasti kolem 66 %. Jeho nejúspěšnější protikandidát, Mustafa Barghútí, obdržel 19,8 % hlasů.
- 10. ledna
  - Nová izraelská vláda, kterou tvoří koalice pravicového bloku Likud, levicové Strany práce a náboženské strany Jednotný judaismus tóry, získala důvěru parlamentu. Vláda vedená Arielem Šaronem chce opustit Izraelem okupované Pásmo Gazy a zrušit některé židovské osady na rovněž okupovaném Západním břehu Jordánu.
- 12. ledna
  - NASA vypustila kosmickou sondu Deep Impact, která míří ke kometě Tempel 1. Projektil vystřelený sondou má 4. července vytvořit na povrchu komety kráter, který má mateřská loď vyfotografovat a umožnit tak studium jádra komety.
  - Mluvčí Bílého domu oficiálně potvrdil, že USA již nepátrají po údajných iráckých zbraní hromadného ničení. Jejich domnělou existencí a dalším vývojem přitom vlády USA, Velké Británie a jejich spojenců zdůvodňovaly útok na Irák z 20. března 2003.
- 13. ledna
  - Při útoku palestinských útočníků na hraniční přechod Karni mezi Izraelem a okupovaným pásmem Gazy bylo zabito 6 Izraelců a 3 palestinští ozbrojenci. K zodpovědnosti za útok se společně přihlásila palestinská hnutí Hamas, Výbor lidového odporu a Brigáda mučedníků od Al-Aksá. V reakci na útok vypálila izraelská helikoptéra dvě rakety na lékařské středisko provozované Hamasem; útok si nevyžádal žádné oběti.
- 14. ledna
  - Evropská sonda Huygens úspěšně přistála na povrchu Saturnova měsíce Titanu. Na Zemi vyslala přes mateřskou sondu Cassini snímky a další vědecká data pořízená během sestupu i po přistání.
- 15. ledna
  - Mahmúd Abbás byl slavnostně uveden do úřadu palestinského prezidenta. Ve stejný den rezignovali na protest proti údajným volebním machinacím v prezidentských volbách desítky členů volebních komisí. V nejnovějších srážkách bylo zabito 6 palestinských ozbrojenců a jedno izraelské dítě utrpělo těžké zranění při minometném palestinském útoku na osadu, kterou Izrael v rozporu s mezinárodním právem vybudoval v okupované Gaze.
  - Vojenský soud v Texasu odsoudil desátníka americké armády Charlese Granera za týrání iráckých vězňů v bagdádské věznici Abú Ghrajb na deset let vězení. Odsouzený důstojník, který je považován za hlavního aktéra mučení, se hájil mj. tím, že jednal na pokyn zpravodajských důstojníků. Podle svědků a důkazního materiálu se však mučením vězňů chlubil.
- 16. ledna
  - Výkonný výbor Organizace pro osvobození Palestiny vyzval palestinské ozbojence k zastavení všech vojenských akcí proti Izraeli, které "poškozují palestinské národní zájmy".
  - V druhém kole chorvatských prezidentských voleb zvítězil dosavadní prezident Stjepan Mesić se ziskem 66 procent hlasů nad konzervativní protikandidátkou, místopředsedkyní vlády Jadrankou Kosorovou. Ta obdržela 34 % hlasů.
- 19. ledna
  - Ukrajinský nejvyšší soud zamítl všechny stížnosti poraženého prezidentského kandidáta Viktora Janukovyče. Znamená to, že budou moci být zveřejněny oficiální volební výsledky a vítěz opakovaného druhého kola voleb Viktor Juščenko se bude moci ujmout funkce prezidenta.
- 20. ledna
  - George W. Bush složením přísahy zahájil své druhé období jako prezident USA.
- 23. ledna
  - Za účasti představitelů 60 států, mezi nimiž byl i bývalý český prezident Václav Havel, byl do funkce prezidenta Ukrajiny uveden Viktor Juščenko.
- 24. ledna
  - Nový ukrajinský prezident Viktor Juščenko jmenoval do funkce premiérky kontroverzní vůdkyni opozice Juliji Tymošenkovou. Rusko již dříve vydalo na Tymošenkovou zatykač kvůli údajnému podplácení. Jmenování Tymošenkové bylo oznámeno v den, kdy je Juščenko na své první zahraniční cestě - oficiální návštěvě Ruska.
- 26. ledna
  - V západním Iráku se zřítila americká helikoptéra CH-53 Sea Stallion. Podle informací Pentagonu při havárii zahynulo 31 příslušníků americké námořní pěchoty.
  - Americký Senát potvrdil Condoleezzu Riceovou ve funkci ministryně zahraničí USA. Přes silnou kritiku její nominace z řad demokratických senátorů se proti jejímu jmenování postavilo pouze 13 senátorů, zatímco 85 její jmenování schválilo.
  - Ústavní soud ČR zrušil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o opakování voleb do Senátu na Praze 11. Senátorem tudíž bude vítěz řádných voleb Jan Nádvorník (ODS).
- 27. ledna
  - Hlasováním iráckých exulantů v Austrálii začaly večer irácké parlamentní volby. V Iráku začne hlasování až v neděli 30. ledna.
- 28. ledna
  - V obecních volbách v Izraelem okupovaném Pásmu Gazy zvítězilo radikální islamistické hnutí Hamas. Podle arabské televizní stanice al-Džazíra kandidáti Hamasu získali 76 křesel ze 118 při více než 80% účasti.
- 29. ledna
  - Raketa vypálená protivládními povstalci zasáhla americké velvyslanectví v Bagdádu. Byli zabiti dva Američané - jeden civilní zaměstnanec a jeden příslušník vojenského námořnictva a 4 další byli zraněni. V Iráku mezitím roste napětí před zítřejšími volbami. Z bezpečnostních důvodů je utajováno umístnění některých volebních místností i totožnost některých kandidátů. Některé významné politické síly předem avizovaly bojkot voleb. Protivládní povstalci varovali občany Iráku před účastí ve volbách a majitele domů v okolí volebních místností vyzvali, aby v den voleb opustili své domovy.
- 30. ledna
  - V Iráku proběhly volby do Prozatímního národního shromáždění. Při útocích protivládních povstalců během voleb zahynulo přinejmenším 41 osob - voličů, vládních policistů, amerických vojáků a sebevražedných útočníků. Ze šiítských a kurdských částí země je hlášena početná účast voličů, v sunnitských oblastech byla však účast nízká a některé volební místnosti se vůbec nepodařilo otevřít. Představitel volební komise uvedl, že účast se pohybovala kolem 72 procent, ovšem později volební komise toto tvrzení dementovala; nové odhady se pohybují kolem 60 procent. Americký prezident George W. Bush označil průběh voleb za velký úspěch. Výsledky voleb mají být známy až za několik dnů.
  - Severozápadně od Bagdádu se ve 14:40 SEČ zřítilo britské vojenské dopravní letadlo C-130 Herkules letící z Bagdádu. Britští představitelé uvedli, že při pádu letadla zahynulo 9 příslušníků vojenského letectva a 1 voják. Počet osob na palubě ani účel letu na americkou vojenskou základnu Balad 70 km severně od Bagdádu není znám. K sestřelení letadla se přihlásily dvě irácké skupiny. Jedna z nich, Revoluční brigády 1920, své tvrzení podpořila i vidozáznamem, na kterém je vidět odpálení rakety a poté hořící trosky letadla.

Únor


- 1. února
  - Nepálský král Gjánéndra vyhlásil v zemi výjimečný stav a ujal se na 3 roky sám moci.
  - Pražský vrchní soud odsoudil bývalého ministra financí Iva Svobodu (ČSSD) a jeho poradkyni Barboru Snopkovou k pěti letům odnětí svobody. Oba byli obviněni v souvislosti s krachem mělnické firmy Liberta.
  - Slovinský parlament poměrem hlasů 79:4 ratifikoval Ústavu Evropské unie.
- 2. února
  - Asociace islámských učenců, která reprezentuje sunnitskou menšinu v Iráku, označila nedávné volby v této zemi na nelegitimní. Asociace, která před volbami vyzvala k jejich bojkotu vzhledem k útokům amerických okupantů na sunnitská města, varovala OSN před uznáním výsledků voleb za právoplatné. Vláda vzešlá z voleb bude podle Asociace mít jen omezenou legitimitu a měla by mít jen omezené pravomoci.
- 3. února
  - Předseda vlády Gruzie Zurab Žvanija byl nalezen mrtev v bytě svých přátel v gruzínském hlavním městě Tbilisi. Žvanija a ještě jeden muž zemřeli na otravu oxidem uhelnatým z vadného plynového topení.
  - Boeing 737 afgánských aerolinií se 104 osobami na palubě havaroval za sněhové bouře při letu z Herátu do Kábulu; všechny osoby na palubě zahynuly.
- 4. února
  - Ukrajinský parlament schválil kontroverzní političku Julii Tymošenkovou do funkce předsedkyně vlády.
  - Javal Davis, americký voják, který se koncem roku 2003 na mučení iráckých vězňů v bagdádské věznici Abú Ghrajb, byl americkým vojenským soudem odsouzen k 6 měsícům vězení a propuštění z armády.
  - V Iráku byla dosud neznámou skupinou islámských radikálů unesena italská novinářka Giuliana Sgrenová. Únosci požadují stažení italských okupačních vojsk ze země, jinak hrozí, že Sgrenovou zavraždí.
- 5. února
  - Javier Solana, vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční politiku, označil případný vojenský útok na iránská jaderná zařízení za chybu. Nová ministryně zahraničí USA Condoleezza Riceová před několika dny prohlásila, že útok na Irán není "na pořadu dne", nicméně vyzvala Evropu k jednotné opozici vůči iránskému jadernému programu.
  - Při útocích povstalců v Iráku bylo zabito 21 Iráčanů, většinou příslušníků vládních ozbrojených sil, a dva američtí vojáci. Při výbuchu pozemní miny zemřely dvě irácké děti.
- 6. února
  - V Iráku byli uneseni čtyři egyptští inženýři pracující pro egyptskou telekomunikační firmu.
  - Při útoku protivládních povstalců na policejní stanice jižně od Bagdádu bylo podle irácké policie zabito 22 vládních policistů a 14 útočníků.
  - Americké okupační síly propustily na 350 iráckých vězňů z bagdádské věznice Abú Ghrajb.
  - Dosavadní vládní strana Thajci milují Thajsko zvítězila v parlamentní volbách v této asijské zemi.
- 7. února
  - Při útocích na vládní policisty v Iráku bylo zabito nejméně 27 osob včetně řady civilistů. K útokům se přihlásila Organizace Al-Káidy pro svatou válku v Iráku vedená Jordáncem abú Músou Zarkávím.
  - Generální tajemník OSN Kofi Annan odvolal z funkcí dva vysoké diplomaty Benona Sevana a Josepha Stephanidese, zapletené do korupce v rámci programu Ropa za potraviny, programu pro prodej irácké ropy za účelem dodávek potravin do Iráku.
- 8. února
  - V egyptském letovisku Šarm aš-Šajch se sešli představitelé Egypta, Izraele, Jordánska a Palestiny. Za účasti egyptského prezidenta Husního Mubaraka a jordánského krále Abdalláha II. se izraelský premiér Ariel Šaron a palestinský prezident Mahmúd Abbás dohodli na zastavení bojových akcí. Egypt a Jordánsko zváží návrat svých velvyslanců do Izraele "ve vhodný čas".
  - V Iráku byli propuštěni čtyři egyptští inženýři unesení 6. února.
  - Při sebevražedném útoku na zájemce o službu v irácké armádě na západě Bagdádu přišlo o život nejméně 21 osob a 27 jich bylo zraněno.
  - Řecký parlament zvolil prezidentem republiky na nadcházejících pět let Karolose Papuliase.
  - V parlamentních volbách v Dánsku zvítězila dosavadní vládní středopravicová koalice.
- 9. února
  - Ukrajinský generální prokurátor Svjatoslav Piskun uvedl v rozhovoru pro rakouský deník Der Standard, že nový prezident Ukrajiny Viktor Juščenko byl v září 2004 otráven úmyslně. Od vídeňských lékařů prý Piskun získal nové důkazy o celé kauze.
- 10. února
  - Představitel ministerstva zahraničí KLDR uvedl, že jeho země vyrobila jaderné zbraně, a to údajně pro sebeobranu proti případné agresi ze strany USA. Současně Severní Korea oznámila, že se na neurčitou dobu stahuje z mezinárodních jednání o svém jaderném programu.
  - Při útocích povstalců a při bojích mezi silami prozatímní vlády a povstalci v Iráku zahynulo nejméně 40 osob.
- 11. února
  - Rumunsko oznámilo, že do Iráku vyšle dalších 100 vojáků. Na Američany vedené okupaci Iráku se dosud podílelo 730 rumunských vojáků.
  - Při dvou útocích neznámých útočníků na šiítské civilisty v Iráku zahynulo nejméně 24 lidí.
- 12. února
  - Palestinské militantní skupiny Hamas a Islámský džihád po rozhovorech s palestinským prezidentem Mahmúdem Abbásem odmítly podepsat formální závazek o příměří, fakticky však hodlají dodržovat klid zbraní v konfliktu s Izraelem.
  - Při útocích povstalců a střetech mezi americkými vojsky a povstalci zahynulo v Iráku nejméně 18 lidí, včetně řady civilistů.
- 13. února
  - Podle volební komise je vítězem iráckých voleb, které se konaly 30. ledna, aliance šiítských skupin, která získala 47,6 % hlasů. V 275členném národním shromáždění by měla obsadit 132 míst. Druhé místo obsadila koalice kurdských stran s 26 % a uskupení Američany dosazeného premiéra Ajáda Alávího je třetí s 14 % hlasů. Volební účast dosáhla 58 %. V sunnitské provincii Anbar však hlasovala jen 2 % voličů.
  - Srbský prezident Boris Tadič prohlásil při návštěvě Kosova, že nikdy nepřipustí odtržení této provincie od Srbska. Tadič je první srbský vůdce, který navštívil Kosovo od útoku NATO na Jugoslávii v roce 1999.
- 14. února
  - Při výbuchu automobilu naloženého výbušninami bylo v libanonském hlavním městě Bejrútu zabito 6 osob, mezi nimi i bývalý libanonský ministerský předseda Rafík Harírí. K zodpovědnosti za útok se přihlásila dosud neznámá saúdskoarabská islamistická skupina, panují však pochyby o pravdivosti jejího tvrzení. Libanonská opozice obvinila z vraždy libanonskou a syrskou vládu. Syrský prezident Bašar al Asád útok odsoudil jako "hrozný kriminální čin".
  - Při výbuchu metanu v uhelném dole u města Fu-sin v severovýchodní Číně zahynulo nejméně 203 horníků.
- 15. února
  - Předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek uvedl, že kvůli kauze financování Grossova bytu chce vyvolat jednání nejprve koaličních stran a poté všech parlamentních stran vyjma KSČM.
  - Při požáru mešity v centru Teheránu zahynulo nejméně 59 lidí a přes 200 bylo zraněno.
- 16. února
  - Kjótský protokol o omezení emisí skleníkových plynů vstoupil v platnost.
  - Komisař NHL Gary Bettman oznámil, že celá sezóna 2004–05 se kvůli probíhající stávce ruší. Ke zrušení sezóny profesionální sportovní soutěže kvůli odborářským sporům došlo poprvé v americké historii.
- 17. února
  - George W. Bush nominoval Johna Negroponteho na pozici ústředního ředitele zpravodajských služeb USA.
  - Novým gruzínským premiérem se stal Zurab Nogaideli. Nahradí Zuraba Žvaniju, který se 3. února patrně nešťastnou náhodou otrávil plynem.
- 18. února
  - V předvečer šíitského svátku ašúrá bylo v Bagdádu při útocích sebevražedných atentátníků zabito nejméně 35 lidí.
- 19. února
  - Předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek vyzval premiéra Stanislava Grosse k demisi, neboť premiérova aféra podle něj ohrožuje důvěryhodnost a akceschopnost vlády.
  - Při útocích během druhého dne šiítského svátku ašúrá v Iráku bylo zabito nejméně 30 osob, mezi nimi i několik amerických vojáků.
  - Kofi Annan, generální tajemník OSN vyslal tým specialistů do Libanonu, za účelem vyšetřování vraždy bývalého premiéra, Rafíka Harírího.
  - Nejlepším filmem mezinárodního filmového festivalu