Home About us Products Services Contact us Bookmark
:: wikimiki.org ::
Kánon

Kánon

Slovo kánon (z řeckého κανών kanón norma, pravidlo, měřítko, stéblo) označuje:
- v náboženství označuje kánon znamenat závazný soubor posvátných spisů
  - v křesťanství se v tomto smyslu hovoří o biblickém kánonu (kánon Starého zákona a kánon Nového zákona)
- v církvi se tak označují výnosy koncilů
  - v katolické církvi může kánon značit:
    - v liturgii (římský ritus) se nazývá kánonem eucharistická modlitba
    - kánon může označovat též oficiální soupis svatých
    - v církevním právu je kánon též odstavcem Kodexu kanonického práva
  - v pravoslavných církvích znamená kánon výrok synody či církevního Otce, který je považován za závazný, a který ani biskup nemůže zrušit
- v hudbě kánon (hudba) označuje vícehlasou píseň, v níž se jednotlivé hlasy neliší v melodii a textu, avšak jsou navzájem časově posunuty.
- v umění soubor pravidel, kterými se dané umělecké odvětví řídí jako základními zásadami
  - taktéž může znamenat předpokládané či očekávané pensum znalostí
  - v malířství kánon značí pravidla pro proporce (lidského těla)
- v matematice obecné řešení úlohy, podle níž mohou být řešeny speciální problémy
- v typografii označuje kánon velikost písma (36 bodů) – trojcicero (1 cicero = 12 bodů)
- ve filozofii se za kánon označují spisy Démokritovy a Epikúrovy. ja:カノン ko:카논

Starý zákon

Starý zákon je delší a starší část Bible. Jedná se původně o sbírku posvátných židovských knih, kterou přejalo z židovství vzniklé křesťanství. V otázce šíře biblického kánonu nepanuje shoda. Protestantství přijalo židovský kánon ustálený okolo roku 100 a spolu s dnešním židovstvím uznává 39 samostatných knih (Židé udávají 22 knih, ale odlišnost je jen ve způsobu dělení knih, nikoli v šíři kánonu). Katolická církev uznává kánon o něco širší, neboť vychází z alexandrijské židovské tradice, a považuje za závazných celkem 46 spisů. Označení Starý zákon je křesťanské a "starý zde stojí v protikladu/doplnění k Novému zákonu, druhé části křesťanské Bible. Židé "Starý zákon", který je pro ně celým Písmem, nazývají obvykle Tanach (zkratka z Tóra - Neviím - Ketuvím, podle tří částí, z nichž se skládá). Podle klasického židovského dělení má 3 části: Tóra, Spisy a Proroci. Křesťané jej obvykle dělí na 4 části: 5 knih Mojžíšových (Pentateuch), historické spisy, mudroslovné knihy a prorocké knihy. Starý zákon byl sepsán v průběhu cca 800 let mnoha autory. Nejstarší texty pocházejí z předmonarchického izraelského období, tj. snad před rokem 1000 př. Kr., nejmladší texty jsou z posledních staletí př. Kr. Starý zákon začíná vyprávěním o stvoření světa a dále pokračuje sledováním dějin židovských praotců a židovského národa jako zkušenosti lidí s Hospodinem až zhruba do 2. století př. Kr. (makabejské povstání). Obsažené knihy jsou nejrůznějšího typu: Výpravné, historické, sbírky výroků, vidění, úvahy, modlitby, písně apod. Je napsán z větší části hebrejsky, některé části spisů aramejsky a řecky.

Odkazy


- Masoretský text
- Biblický kánon Kategorie:Bible ja:旧約聖書 zh-min-nan:Kū-iok Sèng-keng

Církev

Církev (řecky κυριακή ἐκκλησία shromáždění Pánovo [z κύριος Pán - tj. Ježíš Kristus a ἐκκαλεὶν svolávat], latinsky ecclesia shromáždění, hebrejsky קהל qahal slavnostní shromáždění Božího lidu, do češtiny přes staroslověnské crky, gen. crkve církev) je českým právem chápána jako křesťanská náboženská společnost. Slova se užívá v těchto významech: # Ve smyslu společenství všech křesťanů; tomuto významu odpovídá teologický pojem tělo Kristovo, v němž jsou jednotliví věřící částmi tohoto těla a Kristus duchovní hlavou. Viz křesťanství. # Ve smyslu jednotlivé církve, tj. vyznání nebo denominace. V protestantských církvích se pro tento význam užívá též pojmu sbor ve smyslu jednotlivého shromáždění věřících. Pojem denominace (z latinského denominare vyjmenovávat) se používá pro označení takovéto jednotlivé církve. Podobně se používá i pojmů vyznání (náboženské) nebo konfese (z lat. confessio). Tomuto významu se věnuje tento článek. # V katolickém prostředí se tímto samotným pojmem označuje sama Katolická církev. # Teologicky se pojmu církev věnuje teologické odvětví ekleziologie, která se snaží popsat, jak církev sama sebe chápe.

Členění církví (resp. denominací)

O vzniku různých církví pojednávají dějiny církve.
- Katolická církev
  - Římskokatolická církev
  - další církve v jednotě s Petrovým stolcem (římskou církví), které mají svou vlastní organizace a bohoslužbu
- Starokatolická církev
- Anglikánská církev
- Protestantství
  - luteránské církve
  - reformované církve
- Pravoslavná církev
- Východní monofyzitské církve
- Nestoriánské církve Nestoriánské církve Některé skupiny nepovažuje většina křesťanů za součást křesťanství, ačkoliv oni sami se za křesťanské církve či společnosti považují. Mezi ně patří např.
- Svědkové Jehovovi
- mormoni

Seznam registrovaných církví v České republice

# Apoštolská církev # Bratrská jednota baptistů # Církev adventistů sedmého dne # Církev bratrská # Církev československá husitská # Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů v České republice # Církev řeckokatolická # Církev římskokatolická # Českobratrská církev evangelická # Evangelická církev augsburského vyznání v České republice # Evangelická církev metodistická # Jednota bratrská # Křesťanské sbory # Luterská evangelická církev a. v. v České republice # Novoapoštolská církev v České republice # Pravoslavná církev v českých zemích # Slezská církev evangelická augsburského vyznání # Starokatolická církev v České republice # Církev Křesťanská společenství # Obec křesťanů v České republice # Náboženská společnost českých unitářů – ostatními církvemi není považována za církev # Náboženská společnost Svědkové Jehovovi – ostatními církvemi není považována za církev

Zastoupení křesťanských církví v České republice

Náboženská společnost Svědkové Jehovovi

1950 1991 2001
Církev československá husitská 946 497 178 036 99 103
Církev římskokatolická 6 792 651 4 021 385 2 740 780
Českobratrská církev evangelická 401 729 203 996 117 212
Ostatní 212 405 120 317 330 993
bez vyznání 519 962 4 112 864 6 039 991
nezjištěno 228 890 1 665 617 901 981

Zastoupení věřících obyvatel v české společnosti

Náboženská společnost Svědkové Jehovovi Náboženská společnost Svědkové Jehovovi Následující grafy ukazují, jak jsou věřící zastoupeni v jednotlivých věkových skupinách a jaký je samotný profil věřících podle věkové skupiny.

Odluka církve od státu

Odluka církve od státu znamená, že se stát nestará o církve více než o ostatní spolky a církve se nemluví do záležitostí státu. Prototypem tohoto modelu je Francie. V ČR nebyla dosud provedena; kněží jsou placeni ze státního rozpočtu na základě zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, ve znění pozdějších předpisů.

Externí odkazy


- [http://www.cirkve.cz České církve] Kategorie:Křesťanství Kategorie:Církev ja:教会 nb:Kirke simple:Church

Kodex kanonického práva

Kodex kanonického práva (Codex iuris canonici, též CIC) je soubor vnitřních právních předpisů a norem římskokatolické církve, závazný pro všechny římské katolíky. Poprvé vyšel v roce 1917 jakožto výsledek snahy papeže Benedikta XV. o přehledný a sjednocený soubor církevních předpisů. V roce 1983 vyšla nová verze CIC, platná dodnes. Její text je členěn na 7 knih a 1752 kánonů. V roce 1994 vydalo nakladatelství Zvon latinsko-české vydání kodexu z roku 1983, obsahující oficiální text v latině a jeho český překlad prof. Miroslava Zedníčka.

Literatura


- Kodex kanonického práva, Zvon 1994, ISBN 80-7113-082-6 Kategorie:Římskokatolická církev

Pravoslaví

right Pravoslaví (orthodoxie) nebo pravověří je křesťanská církev, která se v dnešní podobě ustanovila na Východě po schismatu Východu a Západu.

Podstata pravoslaví

Nejdůležitejší roli hraje církevní Tradice. Učení pravoslaví je založeno na VII ekumenických koncilech. Tradice je založena na Písmu Svatém, svatých kánonech a řecké patristice (učení církevních Otců). Výjimkou je sv. Aurelius Augustinus, který byl dlouho na Východě zcela neznámý. Důležitou roli hraje kalendář. Většina pravoslavných používá gregoriánský kalendář s výjimkou velikonoc (paschy) a svátků od něj odvozených, které počítá podle juliánského kalendáře. Starokalendářní menšina používá jen juliánský kalendář. Finská církev používá jen gregoriánský kalendář.

Rozdíly oproti katolictví

Protože katolictví mělo několik století v českých zemích náboženský monopol, jiné církve nejsou tak známé. V českých zemích je známo především pravoslaví byzantského ritu. Proto je dobré vymezit, čím se pravoslaví od katholictví liší. Co se týká scholastiky, podstava sv. Tomáše Akvinského je sporná. Podle tvrzení katolíků jej údajně oceňoval Gennadios Scholarios, žák Marka Eugenika.

Dogmatické rozdíly

# podoba kréda: bez filioque (a skrze Syna) – to zdůrazňoval především sv. Fotios (820 – 891) # neuznávání papežského jurisdikčního primátu a papežské neomylnosti: papež je pouze patriarchou římským, nikoliv světskou hlavou celé Církve; papež je pouhý člověk, i když mluví ex cathedra # uznání samostatnosti partikulárních (autokefálních) církví. Na rozdíl od římkskokatholické církve není žádný patriarcha hlavou celé (tj. katholické) Církve. Ekumenický patriarcha (cařihradský) je jen první mezi rovnými. # neuznávání VIII. až XXI. koncilu jako ekumenického # odmítání dogmatu neposkvrněného početí Panny Marie # popírání existence očistce # tajemství Proměňování je zachováno prostřednictvím ikonostasis a je dovršeno až při epiklesi

Rituální rozdíly

Další rozdíly jsou často jen rozdíly v ritu. Jelikož existují i katolické církve východního ritu, které vycházejí ze stejné liturgické tradice jako církve pravoslavné, jsou to v podstatě jen rozdíly mezi obecně řečeno východními rity a ritem západním (latinským). V těchto otázkách jsou často východní katolické církve ve shodě s pravoslavnou praxí a nejedná se o otázky, které by od sebe církve rozdělovaly. Někdy se pak jedná spíše jen o rozdíly v konkrétní praxi: # používání nekvašeného chleba – to zdůrazňoval především Michael Kerullarios (1000 – 1059) a sv. Markos Eugenikos (1392 – 1445). # křest ponořením # neuznávání zpovědního tajemství # nepřípustnost soch # neuznávání "nadbytečných zásluh" svatých a odpustků # přísnější půsty a nikoliv jako pokání za hříchy # ženatí muži se mohou stát kněžími # přijímaní laiků se koná "pod obojí" a méně často, obvykle pouze o svátcích # používání juliánského kalendáře pro liturgické účely Vůči západnímu (latinskému) ritu se pravoslaví vyznačuje především vlastní liturgickou tradicí, vlastním právním systémem, organizací, zvyky a spiritualitou. Nejvýznamnější rozdíly se nacházejí právě zde a podle katholického názoru nejsou důvodem k rozdělení, nýbrž jen vyjádřením bohatých forem prožívání křesťanské víry. Katolíci považují pravoslavné za schismatiky. Většina pravoslavných považuje katolíky za kacíře. Vzhledem k tomu, že v pravoslaví se neobjevila protestantská reformace, nemuseli pravoslavní formulovat svůj postoj k Proměňování.

Církevní praxe

reformacei.]] Požadavkem pro sv. přijímání je čistota. Proto nemůže přijímat muž po polluci či menstruující žena.

Historie


- 1054 velké schizma - oddělení katolické a pravoslavné církve.
- 14. a 15. století - éra největšího rozmachu pravoslavných klášterů.

Podívejte se též na


- Katolictví
- Protestantství

Externí odkazy


- [http://www.pravoslavnacirkev.cz/ Pravoslavná církev v českých zemích - oficiální stránka]
- [http://www.orthodoxia.cz Křesťanská orthodoxie]
- [http://cz.orthodoxlinks.info/ Pravoslavné křesťanství.ru - Pravoslaví na Internetu]
- [http://www.orthodoxia.cz/why_be.htm Katechismus] Kategorie:Křesťanství Kategorie:Církev Kategorie:Pravoslaví ja:東方正教会 zh-cn:东正教

Synod

Koncil (z lat. concilium rada, porada) nebo též synod a synoda (z řec. σύνοδος setkání) je církevní sněm biskupů, který má za cíl projednat a urovnat záležitosti týkající se církevní nauky a praxe. Ekumenický či všeobecný koncil je biskupský sněm, který se týká celocírkevních záležitostí, místní koncily či synody jsou sněmy všech biskupů dané oblasti, provincie či patriarchátu. V katolické a pravoslavné církvi se koncil či synoda sestává z biskupů. V anglikánské církvi je generální synoda volena klérem a laiky. V lutherských církvích se užívá slova synoda pro administrativní oblast (ekvivalent diecéze či eparchie).

Podívejte se též na


- Ekumenický koncil
- Seznam koncilů a synod Kategorie:Dějiny křesťanství Kategorie:Koncily ja:公会議 ko:공의회

Biskup

: Biskup (z řeckého έπίσκοπος episkopos dohlížitel, moderátor, ochránce, zodpovědný; < έπι-σκέπτεσθαι episkeptesthai dohlížet) je v křesťanství nejvyšším představitelem diecéze, jenž je považován za nástupce apoštolů, které ustanovil Ježíš.

Poslání biskupa a jeho dějinný vývoj

Pojem biskup v křesťanských církvích označuje různé druhy administrátorů (což může být jeden z dobrých překladů slova). V Novém zákoně apoštolové po nanebevstoupení Ježíše Krista ustanovili další učedníky, aby spravovali jimi založené církevní obce. Ti jsou pak označováni jako biskupové. Ustanovení těchto biskupů se děje vzkládáním rukou nad ustavovaného a modlitbou. Tato praxe svěcení nových biskupů se dochovala dodnes. Biskup může podobně sám vzkládáním rukou a modlitbou ustanovit jako své spolupracovníky jáhny a kněze (tj. presbytery).

Biskup v různých církvích

Váha a náplň tohoto úřadu se mezi jednotlivými církvemi liší, obecně lze říci, že vyšší je u těch církví, které si zachovaly tzv. apoštolskou posloupnost: (katolická církev, pravoslavné církve, anglikánská církev a další), kde se biskupské hodnosti většinou dosahuje svěcením a jde zde o hodnost doživotní. Naproti tomu u většiny protestantských denominací jsou biskupové voleni a jejich pravomoci bývají zpravidla menší.

Katolický pohled

Pro katolíky je biskupské svěcení svátostí, které předávají společně alespoň tři další biskupové, kteří jsou ve společenství s římským biskupem (papežem) a kteří sami jsou platně vysvěceni. Biskup je služebník církve, který má pravomoc nad diecézí čili biskupstvím. Má spravovat partikulární církev, což se týká především liturgie a vyučování ve víře. K tomu mu pomáhají kněží a jáhni.

Další označení biskupů v římskokatolické církvi

V praxi se lze setkat s dalším konkrétnějším určením jednotlivých biskupů, které tvoří buď čestné označení daného biskupa anebo jeho označení v rámci kanonického práva.
- Arcibiskup -- biskup v historicky významné diecézi -- arcidiecézi. Tento titul je často spojen s titulem metropolity -- představitele příslušné církevní provincie.
- Sídelní biskup je biskup spravující konkrétní existující diecézi. Titulární biskup je biskup příslušící již neexistující (zaniklé diecézi), který je obvykle pověřen zvláštními úkoly v rámci církve (typickým příkladem jsou nunciové).
- Pomocný biskup, též světící či auxiliární biskup je biskup, který vypomáhá ve správě diecéze sídelnímu biskupovi v záležitostech, které jsou vyhrazeny biskuppům; zůstává podřízen sídelnímu biskupovi.
- Biskup-koadjuktor, též biskup spolusprávce, je biskup, který bývá jmenován jako spolusprávce diecéze k dlouhodoběji nemocnému či přestárlému biskupovi. Po úmrtí sídelního biskupa se stává automaticky jeho nástupcem.
- Sufragánní biskup je sídelní biskup diecéze náležející k církevní provincii, který je podřízen metropolitovi.
- Papež je biskup církve města Říma.

Podívejte se také na


- Abecední encyklopedie náboženství on-line: (česky)
  - episkopát http://kna.cz/encyklopedie.php?id_select=258
  - biskup http://kna.cz/encyklopedie.php?id_select=105
  - svěcení http://kna.cz/encyklopedie.php?id_select=1067
  - ordinace http://kna.cz/encyklopedie.php?id_select=711
- Merriam-Webster Online Dictionary: (anglicky)
  - bishop http://www.m-w.com/cgi-bin/dictionary?book=Dictionary&va=bishop&x=12&y=10 Co říká Tomáš Akvinský o heslu biskup: → Seznam základních teologických a filozofických pojmů Kategorie:Církev ja:司教 ko:주교

Hudba

Hudba (od slova housti, hráti) je termín, který označoval hru na strunný nástroj (odtud hudebník). Později se termín začal ve stejném kontextu jako muzika (odtud muzikant). Definice hudby: Hudba je organizovaný systém zvuků. Výběr zvuků, jejich rytmické členění a jejich uspořádání určují kvalitu, funkci a estetické působení hudby. Toto estetické působení hudby se může uplatnit pouze v rámci historicky proměnných pravidel a dobovému vkusu. Hudba byla velmi dlouho vázána na ritus a za samostatné umění byla uznána poměrně pozdě. Odborná disciplína, která zkoumá všechny hudbu a vše, co je s ní spojené, se nazývá muzikologie.

Teorie o vzniku hudby

Existuje mnoho různých teorií o vzniku hudby. Vzhledem k tomu že na rozdíl od ostatních druhů umění se u hudby nelze příliš spolehnout na přímé důkazy, jsou tyto teorie nutně částečně spekulativní. Existují následující názory:
- Hudba se vyvinula napodobováním zpěvu ptáků, respektive přírodních zvuků obecně. Její povaha je tedy mimetická. Pro tento pohled hovoří pojetí hudby některých primitivních kulturách.
- Hudba vznikla jako doprovod společné práce. Rytmická složka hudby pomáhala udržovat pracovní tempo.
- Hudba se vyvinula společně s řečí. Tato teorie je zložena na povaze tzv. tónových jazyků (například Čínština), kde se význam vyjadřuje velkou měrou pomocí melodie. Ačkoliv pro žádnou z těchto teorií neexistují nezvratné důkazy, je třeba si uvědomit, že se navzájem nevylučují. Je tedy možné, že platí více než jedna. Důvodem odlišného pojetí hudby v různých kulturách může být také právě rozdílný zdroj jejího vzniku.

Druhy hudby

Hudba se dá dělit do kategorií podle různých kritérií. Mezi nejčastější dělení patří následující: Podle vztahu ke spiritualitě:
- Duchovní - váže se k duchovnu, náboženství
  - Liturgická - určena jako doprovod k náboženským obřadům
- Světská - zahrnuje ostatní témata, náměty. Spadá sem hudba milostná, taneční. Podle původu:
- Umělá (artificiální) - je výsledkem práce konkrétního jednotlivce, autora
- Lidová - autor je zde kolektivní, tato hudba se postupně mění, vytváří Tyto kategorie jsou samozřejmě orientační a nejsou proto striktně oddělené, naopak často se vyskytují i jejich kombinace, například lidová duchovní hudba (gospel)

Podívejte se též na


- Alikvotní zpěv
- Hlas
- Hudební stupnice
- Porta
- Seznam hudebních skladatelů
- Seznam hudebních skupin a zpěváků
- Seznam hudebních stylů
- Pěvecký sbor Kategorie:Hudba fiu-vro:Muusiga ja:音楽 ko:음악 ms:Muzik simple:Music th:ดนตรี

Matematika

Matematika (z řeckého mathema věda, poznání) je studium číselných, geometrických a logických vztahů, které po jisté úpravě vykazují empirická data. Matematické poznatky nejsou předmětem změny s přicházejícími novými daty, neboť jsou dosaženy výhradně s použitím logiky. Tzv. matematický důkaz je nejspolehlivější známý způsob jak ověřovat, zda je něco pravdivé či nikoliv. V matematice jsou za pravdivé považovány pouze ty věty, ke kterým je znám matematický důkaz. Matematické věty jsou vyjadřovány ve formálně definovaných pojmech. Matematické texty mají proto často strukturu definice, věta, důkaz.

Historie

Zpočátku se matematika zabývala především praktickými úlohami. Byly to obchodní úlohy, vyměřování a dělení pozemků, stavebnictví a určování času.

Obory matematiky


- Aritmetika
- Algebra
- Matematická analýza
  - Teorie míry
  - Diferenciální počet
    - Diferenciální rovnice
      - Obyčejné diferenciální rovnice
      - Parciální diferenciální rovnice
  - Integrální počet
- Numerická matematika (též výpočtová)
- Matematická statistika
- Geometrie
- Logika
- Teorie čísel
- Teorie množin
- Teorie pravděpodobnosti

Reference


- heslo Mathematika. Ottův slovník naučný XVI, p. 977 sq.

Podívejte se též na


- Seznam matematiků
- Hilbertovy problémy
- Trojčlenka
- Komutace Kategorie:Matematika ja:数学 ko:수학 ms:Matematik simple:Mathematics th:คณิตศาสตร์ zh-min-nan:Sò͘-ha̍k

Typografie

Typografie je druh užitého umění, které se zabývá písmem.

Dějiny typografie

Dějiny typografie ve vlastním slova smyslu začínají, když Johannes Gutenberg v roce 1444 vynalezl knihtisk. V té době bylo všeobecně používáno gothické lomené písmo fraktura (v Česku její používání v přetrvalo do roku 1848, v Německu až do roku 1940), italika (kursiva) fraktury švabach (:de:Schwabacher), zběžnější kanzlei a nejrychlejší kurent (:en:black letter). V té době však již humanisté považovali psaní antických děl gothickým písmem za barbarství. V roce 1465 Konrad Sweynheim a Arnold Pannartz vydali Ciceronův spis De oratore antikvou (Antiqua, anglicky Roman). Tím začíná v typografii renaissance (anglicky Old style), která vydržela až do počátku 18. století. Antikva nebyla původně používána pro církevní a právnická díla, ale rozšířila se všude, kromě Německa. Od roku 1501 Aldus Manutius produkoval massové a laciné edice knih v kursivě. Jeho produkce byla 4x větší než bylo obvyklé, čímž skončilo období prvotisků. Kolem roku 1540 ustalo období experimentů s písmy a kolem roku 1550 přestala být italika standardním písmem a začala mít pouze vyznačovací funkci. Novým obdobím v typografii je baroko (anglicky Transitional, 1722 – 1763), de facto tedy rokoko. Vyznačuje se větším kontrastem mezi tenkými a tlustými tahy. Byl následován klassicismem (anglicky Modern types, 1788 – 1820), který ještě zvýšil kontrast mezi tenkými a tlustými liniemi. Písmo je užší a sklon je přímější. Pak započal úpadek (1820 – 1888). Obnova započala v 90. letech 19. století soukromými tisky a byla dokonána, když bylo nově vyryto písmo Caslon pro časopis The Imprint. 20. století je eklektické; těží z renaissance, baroka i klassicismu.

Slavní typografové


- Nicolas Jenson (1420 – 1480) byl původem Francouz, tiskař v Benátkách. Edicí Ciceronových Epistolae ad Brutum (1470) obnovil antikvu do dnešní podoby.
- Claude Garamond (1499 – 1561) byl francouzský typograf. Jeho písma byla od roku 1531 do roku 1680 vzorem.
- William Caslon (1692 – 1766) byl anglický písmolijec. Svá písma vytvořil v 20. letech 18. století.
- John Baskerville (1706 – 1775) byl tiskař v Birminghamu.
- Pierre Didot
- Giambattista Bodoni (1740 – 1813) byl italský typograf. Své slavné písmo vytvořil v roce 1790.
- Frederic William Goudy (1865 – 1947) byl americký tiskař. Jeho nejslavnějším písmem je Goudy Old Style.
- William Addison Dwiggins (1880 – 1956) byl žákem Goudyho. Vytvořil pro Linotype tato písma: Caledonia, Electra, Eldorado a Metro.
- (Arthur) Eric (Rowton) Gill (1882 – 1940) byl anglický tiskař. Nejslavnější je jeho Gill Sans Serif (1927).
- Stanley Morison (1889 – 1967) byl anglický tiskař Monotype Corporation. Autor písem Bembo, Bell a Times New Roman (1932).
- Hermann Zapf je autor písem Palatino a Optima.
- Matthew Carter (
- 1937) je autorem písem Verdana, Georgia a Tahoma.
- Vincent Connare je autor písem Trebuchet a Comic Sans.

Písmolijny


- Linotype Company – na Linotype měla patent z roku 1884.
- Monotype Corporation – na Monotype měla patent z roku 1887.
- American Type Foundry (ATF)
- International Typeface Corporation (ITC)
- Microsoft

Praktické příklady

s.r.o. – zcela bez mezer
s. r. o. – běžná mezera
s. r. o. – nbsp
s. r. o. – tenká mezera (Unicode)
s. r. o. – thinsp
s. r. o. – 1/6em (Unicode)
s. r. o. – 1/4em (Unicode)
s. r. o. – 1/3em (Unicode)
s. r. o. – číselná mezera (Unicode)
s. r. o. – mezera šířky tečky (Unicode)
s. r. o. – vlasová mezera (Unicode)
s.​r.​o. – mezera nulové šířky (Unicode)
s. r. o. – ensp
s. r. o. – emsp

Podívejte se též na


- Seznam fontů
- Lorem ipsum
- Wikipedie:Typografické rady

Externí odkazy


- [http://www.typo.cz/ www.typo.cz]
- [http://typomil.com/ www.typomil.com - písmo a typografie]
- [http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~peters/art.html#Typography stručný přehled]
- [http://www.microsoft.com/typography/default.mspx Microsoft Typography] – officiální stránka
- [http://www.myfonts.com/foundry/microsoft/ Microsoft Typography] – recenze
- [http://typografie.planete-typographie.com/ Planeta typografie] Kategorie:Umění Kategorie:Písmo ja:タイポグラフィ

Filozofie

Filosofie (řecky φιλοσοφία, složenina ze slov φιλώ (filó) miluji, objímám, líbám a σοφία (sofía) moudrost) je věda zkoumající neempirické otázky: o smyslu života, možnostech poznání, podstatě světa a vesmíru apod. Podle své etymologie je filosofie láska k moudrosti. V antice byla filosofie souhrn veškerého vědění. V sémantickém významu je filozofie zkoumání, jak můžeme věci vědět, zda můžeme vědět něco o budoucnosti, když jediné, co známe, je minulost; co je hodnota a jak ji poznáme; co je eticky přípustné a co není. Filosofie stojí mimo empirické (reálné) vědy na jedné straně, a nekontrolované, nekritické, libovolné myšlení na druhé straně. Běžná mluva používá pojem filozofie také pro názor.

Hlavní filosofické disciplíny


- Ontologie, neboli teorie bytí
- Epistemologii neboli Filosofie vědy a vědění.
- Gnozeologie či Noetika, teorie poznání
- Axiologie, neboli teorie hodnoty.
- Etika, neboli teorie morálky.

Hlavní filosofické pozice


- Atomismus vs. Holismus
- Monismus vs. Dualismus a Pluralismus
- Materialismus vs. Idealismus
- Empirismus vs. Racionalismus
- Historicismus, Perspektivismus, Psychologismus a Nominalismus vs. Pozitivismus a Realismus
- Hedonismus
- Humanismus
- Naturalismus
- Pragmatismus
- Novopozitivismus
- Objektivismus

Filosofové

Filosofem je člověk studovaný, logicky uvažující, zkoumající podstatu věci, doposlouchávající, a také si uvědomující, že na něm pracovaly generace předků. Že staré umí vidět nově, a nové umí podat i starým.

Filosofie orientální


- Filosofie Indická: Védské písně
- Filosofie Čínská: Konfucius, Laozi, Zhuangzi
- Filosofie Japonská: Zen

Filosofie antická


- Předsókratikové: Thalés, Anaximandros, Anaximenés, Pythagoras, Démokritos, Parmenidés, Hérakleitos, Empedoklés, Anaxagorás
- Vrcholné období: Sókratés, Platón a Aristotelés
- Helénismus: Stoicismus, Epikurejství, Skepticismus, Eklektismus

Filosofie středověku


- Patristika: Aurelius Augustin
- Scholastika: Tomáš Akvinský, William Ockham

Filosofie renesance, baroka a osvícenství


- Baroko: René Descartes, Baruch Spinoza, Gottfried Leibniz, Thomas Hobbes a Isaac Newton
- Osvícenství: John Locke, George Berkeley, David Hume, a Immanuel Kant

Filosofie romantiky a idealismus


- Gottlieb Fichte, Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling a Georg Wilhelm Friedrich Hegel
- Perspektivismus a psychologie: Arthur Schopenhauer, Friedrich Nietzsche, Søren Kierkegaard, Ladislav Klíma
- Dialektický materialismus: Karl Marx

Fenomenologie a existencialismus


- Edmund Husserl, Martin Heidegger, Hans-Georg Gadamer.
- Jean-Paul Sartre, Albert Camus, Maurice Merleau-Ponty, Paul Ricoeur
- Jan Patočka

Objektivismus


- Ayn Rand, Leonard Peikoff, David E. Kelley

Současné filozofické směry v České republice


- Na dnešních českých univerzitách se většinou přednáší fenomenologie a existencialismus. Krom toho se na nekterých místech dobře daří i analytické filozofii (zejména Praha a Plzeň). Nezanedbatelnou roli hraje i aristotelská filozofie.
- Více podob má dnes i aristotelská filozofie: o rehabilitaci aristotelských témat, zejména ve scholastické podobě, v rámci analytické filozofie se snaží okruh filozofů kolem prof. S. Sousedíka (FF UK, KTF UK): Petr Dvořák (FF UK, CMTF UP), Tomáš Machula, Lukáš Novák, Daniel Heider (všichni TF JU), David Svoboda (KTF UK). Východiskem je dílo Tomáše Akvinského (1225-1274), J. D. Scota (1266-1308) a autorů tzv. druhé scholastiky 16.-17. století (tomismus, scotismus, jezuitská scholastika), které vykazuje mnoho styčných bodů s dnešní metafyzikou a logickou sémantikou v rámci analytické filozofie. v linii ortodoxnější novoscholastiky, z níž nejvýznamnější je novotomismus, vycházející z Tomášova díla, píše a přednáší mimoakademičtí filozofové Jiří Fuchs, Roman Cardal a teolog Václav Wolf. Jiří Fuchs přednáší mimo akademické kruhy už z dob před listopadem 1989 v současnosti v kontaktu s Občanským institutem. Spíše než tomistická, je Fuchsova pozice suareziánská. Tato skupina se od předchozí liší menší otevřeností vůči podnětům novověké filozofie a moderní logiky.

Filosofie jazyka


- Ludwig Wittgenstein, Ferdinand de Sausure, Noam Chomsky, Umberto Eco

Filosofie anglicky mluvících: pragmatická a analytická


- Bertrand Russell, George Edward Moore, Rudolf Carnap V devatenáctém století žil filosof a ekonom John Stuart Mill. Ve dvacátém století žili filosofové Karl Popper, Paul Karl Feyerabend a Thomas Kuhn. Názory na to, kteří z těto uvedených jsou skuteční myslitelé a kteří se snaží vyvolat zdání filosofie pomocí používání modního slovníku a nejasných výroků, se různí.

Pravopis

Jazyky píšící latinkou: # ph: :de:Philosophie, :en:Philosophy, :fr:Philosophie, :ia:Philosophia, :la:Philosophia, :simple:Philosophy, :tl:Pilosopiya # s: :af:Filosofie, :ca:Filosofia, :da:Filosofi, :es:Filosofía, :et:Filosoofia, :fi:Filosofia, :fy:Filosofy, :gl:Filosofía, :id:Filsafat, :it:Filosofia, :lt:Filosofija, :nl:Filosofie, :no:Filosofi, :pt:Filosofia, :sv:Filosofi, :tr:Felsefe, :vo:Filosop # z: :bs:Filozofija, :eo:Filozofio, :hr:Filozofija, :hu:Filozófia, :lv:Filozofija, :pl:Filozofia, :ro:Filozofie, :sk:Filozofia, :sl:Filozofija Jazyky nepíšící latinkou: # s: :ru:Философия, :uk:Філософія, :bg:Философия Podle § 99 Pravidel českého pravopisu z roku 1957 se "v latinské příponě -ismus píše jen s; rovněž tak v několika slovech humanistické tradice filosofie, gymnasium, president, presidium, universita (a v jejich odvozeninách); jen s se ovšem píše též v slovech nezdomácnělých, jako např. cirrhosis, gnose, gnoseologie, konsensus, spasmus, tenesmus, a rovněž v některých vlastních jménech osobních a zeměpisných (viz § 108 – 113)." Toto pravidlo bylo zrušeno v PČP 1983, kdy bylo zavedeno psaní z, avšak psaní s též povoleno. V PČP 1993 bylo z stanoveno jako jediná možnost. Závazný Pilipův dodatek se však vrátil ke stavu z roku 1983.

Podívejte se též na


- Morální realismus
- Filozofické poradenství

Vnější odkazy


- [http://filosofie.cz filosofie.cz]
- [http://wikisource.org/wiki/Wikisource:Biblioth%C3%A8que_philosophique Wikisource] Category:Filosofie ja:哲学 ko:철학 ms:Falsafah simple:Philosophy th:ปรัชญา

8 april

Marte -- April -- May 1 -- 2 -- 3 -- 4 -- 5 -- 6 -- 7 -- 8 -- 9 -- 10 -- 11 -- 12 -- 13 -- 14 -- 15 -- 16 -- 17 -- 18 -- 19 -- 20 -- 21 -- 22 -- 23 -- 24 -- 25 -- 26 -- 27 -- 28 -- 29 -- 30

Nascientes

Mortes

ja:4月8日 ko:4월 8일 ms:8 April simple:April 8 th:8 เมษายน

tablice diety domeny best online casino hotels Krakow










































:: RELATED NEWS ::
Delninis kompiuteris
Delninis kompiuteris (angl. Personal Digital Assistant arba Palmtop) - nedidelis mobilus įrenginys, galintis atlikti daugelį asmeninio kompiuterio atliekamų funkcijų.
Labiausiai paplite Pocket PC ir Palm delniniai kompiuteriai. Tokiame įrengi
PHP
right PHP - plačiai paplitusi dinaminė interpretuojama programavimo kalba, sukurta 1997 m. ir specialiai pritaikyta svetainių kūrimui. Kalbą nesunku išmokti dėl panašumo į daugelį struktūrinių kalbų, ypatingai į Nacionalinė Japonijos vėliava, japoniškai dar vadinama Nisshōki (日章旗) arba Hinomaru (日の丸 "saulės diskas"), yra balta vėliava su raudonu disku (simbolizuojančiu saulę) centre. Balta spalva simbolizuoja tyrumą bei kilnumą. Vėliavos kraštinių santykis 2:3.

Istorija

Pagal legendą vėliava kilusi iš mongolų invazijos į Japoniją XIII a. laikų, kai ją
Vakarai
:Šis straipsnis yra apie vakarus kaip pasaulio kryptį. Apie Vakarus kaip šalių grupę žiūrėkite Vakarų pasaulis. Vakarai yra pasaulio kryptis į priešingą pusę nei sukasi Žemė arba, kitaip tariant link Saulės nusileidimo vietos. Vakarai yra viena iš keturių pagrindinių pasaulio krypčių. Vakarai naudojami nurodant koordinates ir navigacijai. Navigacijoje Vakarai reiškia lanko tarp Pietų (180 laispnių) ir Šia
Jokohama
Jokohama (横浜市; -shi) yra Japonijos Kanagavos prefektūros sostinė, pagrindinis uostas. Miestas įsikūręs netoli Tokijo, jame gyvena apie 3,5 milijonų žmonių ir tai yra antras miestas pagal dydį Japonijoje. Kanagavos prefektūros ir Kanto regiono sostinė. Dar XIX amžiaus viduryje Jokohama tebuvo nedidelis 600 žvejų kaimelis. 1859 m. J
Rona
Rona yra viena iš didžiausių Europos upių. Bendras upės ilgis - 812 km, iš kurių 231 km teka per Šveicariją, o likusieji 581 km - per Prancūziją, kur įteka į Viduržemio jūrą. Rona išteka iš Šveicarijos Alpių 1753 m aukštyje. Ronos vardu pavadinti du Knutux blocked "213.91.217.118" with an expiry time of 100 hours (vandalizmas, keičiant straipsnių turinį reklamomis)
  • 12:42, 7 Gru 2004 Knutux blocked "62.80.224.226" with an expiry time of 12 hours ([[Islandijos šventės]], [[Islandijos geografija]] (gaila, bet dėl vandalo kelias valandas Šiaulių S plius tinklo naudodojai blokuoti))
  • 05:30, 9 Spa 2004 Dirgela
    		•
    Mikologija
    Mikologija - mokslas, susikūręs XIX a. pirmojoje pusėje, tiriantis grybus (įskaitant pelėsius ir mieles), jų genetines bei biochemines sąvybes, jų panaudojimą medicinai bei maistui, taip pat nuodingąsias sąvybes. Mikologija artimai susijusi su fitopatologija - augalų ligų tyrimais (daugelis augalų ligų yra sukelia

    All Rights Reserved 2005 wikimiki.org