:: wikimiki.org ::

Tabák

Tabák

- tabák selský
- tabák křídlatý
- tabák virginský Tabák je produktem z listů rostliny rodového jména Nicotiana, která pochází z Ameriky. V listech je obsažen alkaloid nikotin. Tabák se pěstuje zejména k výrobě cigaret a doutníků.

Současný výskyt

V současné době se tabák pěstuje nejen v oblasti původu, ale celkem v 117 zemích světa, kde je 33 milionů pěstitelů, v podstatě po celém světě, v pásmu 45° s.š. a 30° j.š. na ploše přibližně 5,14 milionů hektarů. Tabáková pole najdeme i v sousedním Německu, Slovensku a Polsku. V Česku se tabák také pěstoval, ale pouze do roku 1994.

Největší pěstitelé

V minulosti byla největším producentem tabáku Severní Amerika. V současné době jsou velkými pěstiteli Čína, Indie, Brazílie, ale i africké země, jako je Zimbabwe, Malawi, Kamerun. Z početné řady druhů tabáků se pro pěstování hodí k výrobním účelům jen dva druhy, a to Nicotiana tabaccum a Nicotiana rustica.

Druh Nicotiana rustica

Nicotiana rustica má menší význam. Pěstuje se v omezené míře jako technická plodina a v asijských zemích k výrobě tradičních tabákových výrobků. Z Nicotiana tabaccum bylo dlouholetým šlechtěním vypěstováno několik set odrůd s charakteristickými vlastnostmi, které jsou důležité z hlediska jejich použití. Jiné jsou požadavky na tabák používaný k výrobě cigaret a jiné k výrobě doutníků. Kategorie:Tabák Kategorie:Plodiny Kategorie:Drogy ko:담배 ja:タバコ simple:Tobacco

Alkaloid

Alkaloidy představují skupinu zásaditých organických sloučenin, které se tvoří při přeměně aminokyselin. V současné době je jich známo již přes 6000. Většina z nich náleží k rostlinným alkaloidům, vzácně se však vyskytují i alkaloidy živočichů (hlavně obojživelníků) a hub.

Základní vlastnosti

- zpravidla obranná funkce (často hořká chuť a silná toxicita)
- vždy obsahují vázaný dusík, především v heterocyklické formě (na jeho umístění je založena nejpoužívanější klasifikace alkaloidů)
- jsou zásadité, v rostlinnách se zpravidla vyskytují ve formě solí karboxylových kyselin
- jsou většinou tuhé, krystalické a opticky aktivní
- jsou obvykle špatně rozpustné ve vodě a dobře ve slabě polárních a nepolárních rozpouštědlech
- mají značné biologické účinky na živočichy (jedy, psychoaktivní látky, léky)
- triviální názvy jsou mnohdy asociovány k věd. jménu organismu, v němž byly objeveny. Někdy i k jejich účinkům.

Externí odkazy

- [http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=5979 referát na www.maturita.cz]
- [http://www.jergym.hiedu.cz/~canovm/alkaloid/prirlatk/a2.html dalsi referat] Kategorie:Alkaloidy ja:アルカロイド

Cigareta

Vyhláška MZe č. 344/2003 Sb. Cigaretou se rozumí tabákový smotek, který 1. lze kouřit jako takový a který není doutníkem podle písmene c) nebo cigarillem podle písmene d), 2. se jednoduchou neprůmyslovou manipulací vloží do dutinky z cigaretového papíru nebo 3. se jednoduchou neprůmyslovou manipulací zabalí do cigaretového papíru. Cigareta je jemně řezaná tabáková směs (FCSA) zabalená v cigaretovém papírku. V současnosti jsou průmyslově vyráběné cigarety většinou opatřené filtrem. Tabák v cigaretách je směsí tabáků (až 30 druhů tabáku) různého původu s různými postupy fermentace a dalších přísad. Výsledný mix dává různým značkám cigaret různou chuť. Tvoří jej tabák nakrájený na velmi tenké nitkovité proužky z vysokým obsahem laminy a s minimálním množstvím zlomků laminy. V současnosti je nejpoužívanější řez 0,9 mm u většiny cigaret. Čím hrubší řez, tím silnější a aromatičtější kouř a tím větší tvorba částicové fáze. Součástí cigarety jsou: Cigaretový filtr Vyrábí se z acetátu celulózy. Je obalen vnitřním obalovým papírem, který je prodyšný. Vnější obal tvoří náústkový papír, který je perforovaný (nemusí být) z důvodu prodyšnosti, což se provádí elektrostaticky nebo laserem. Cigaretový papír Je to obal obklopující cigaretový provazec. Jedná se o speciální papír určený pro průmyslovou výrobu a ruční balení cigaret. Používá se lněný nebo konopný, vysoce kvalitní celulózový papír. Do papíru se přidávají různé chemikálie, jako: uhličitan vápenatý - zlepšuje poréznost a hoření uhličitan hořečnatý - zlepšuje barvu popela oxid titaničitý - zběluje popel dusičnan draselný - zlepšuje hoření a dává popelu soudržnost Rozměry cigaret Obvod většiny cigaret je přibližně 25 mm. Délka cigaret: Standardní cigareta je dlouhá 70 mm, Cigareta typu KING-SIZE je dlouhá 85 mm (84 - 85 mm), Cigareta typu SUPER KING-SIZE je dlouhá 100 mm (93 - 100 mm), Cigareta s označením LONGS (LONG SIZE) je dlouhá 120 mm. th:บุหรี่

Doutník

Doutník je podle vyhlášky MZe č. 344/2003 Sb. definován takto:
Doutníkem se rozumí tabákový smotek, který lze kouřit jako takový, a který # obsahuje výlučně přírodní tabák, # má krycí list z přírodního tabáku, # obsahuje tabákovou náplň, krycí list v normální barvě doutníku zakrývající celý výrobek včetně případného filtru, ale nezakrývající náustek v případě náustkových doutníků, a vázací list, oba listy z rekonstituovaného tabáku, jejichž jednotková hmotnost činí bez filtru nebo náustku nejméně 1,2 g a krycí list je vinutý ve tvaru spirály v ostrém úhlu nejméně 30º k podélné ose tabákového smotku
nebo
krycí list v normální barvě doutníku z rekonstituovaného tabáku zakrývající celý tabákový výrobek včetně případného filtru, ale nezakrývajícího náustek v případě náustkových doutníků, jehož jednotková hmotnost činí bez filtru nebo náustku nejméně 2,3 g a venkovní obvod nejméně jedné třetiny délky tabákového smotku je nejméně 34 mm, # obsahuje tabákovou náplň.

Základní parametry doutníků

Druh

Pojmenování doutníku od svého výrobce, označení na prstýnku okolo doutníku.

Barva

Odpovídá odstínu krycího listu. Rozlišuje se sedm barev a šedesát odstínů
- Claro Claro (Double claro) - nazelenalý list
- Claro - list světlé, krémové až hnědé barvy
- Colorado claro - list středně až tmavě hnědé barvy
- Colorado - načervenale hnědý až hnědý list
- Colorado maduro - list tmavě hnědé barvy
- Maduro - list velmi tmavě hnědé až černé barvy
- Oscuro - nejtmavější černý list Čím světlejší list, tím slabší chuť, čím tmavší, tím sladší a plnější chuť.

Velikost

Základní míry jsou pro všechny doutníky stejné. Uvádí se délka buď v palcích nebo v metrickém systému a poloměr doutníku nebo velikost prstýnku. Ta se udává jako šedesátičtvrtina palce nebo v milimetrech. Jeden palec je 25,4 mm, což odpovídá průměru 64. Jedna šedesátičtvrtina je 0,396 mm, zaokrouhleně 0,4 mm.

Tvar

Všechny doutníky můžeme rozdělit do dvou kategorií:
- Parejos tzv. rovné doutníky, které rozdělujeme na tři skupiny:
- Coronas - obecný standart, podle něhož se měří většina doutníků. Jsou dlouhé 134 - 146 mm a mají průměr 16,7 mm. Všechny mají otevřenou patu a uzavřenou hlavu.
V této skupině jsou typy:
- Double Corona (délka 196 mm, průměr 19,5 mm)
- Churchill (délka 178 mm, průměr 18,7 mm)
- Robusto (délka 127 mm, průměr 19,8 mm)
- Panatelas - jsou delší a tenčí než doutníky coronas. Jsou dlouhé 127 - 154 mm a mají průměr 13,5 - 15,1 mm. Všechny mají otevřenou patu a uzavřenou hlavu.
- Lonsdales - jsou přechodným typem mezi předešlými skupinami, protože jsou delší než coronas a tlustší než panatelas. Standardní délka je 165 mm a průměr 16,7 mm. Všechny mají otevřenou patu a uzavřenou hlavu.
- Figurados, což jsou nepravidelné tvary, které mohou být následovné:
- Pyramida - má zúženou uzavřenou hlavu do špičky a široce otevřenou patu.
- Belicoso - je malý tvar pyramidy s hlavou spíše do kulata než do špičky.
- Torpedo - má zúženou uzavřenou hlavu do špičky a otevřenou patu, prostředek je vypouklý
- Perfecto - oba konce jsou uzavřené a zaoblené, prostředek je vypouklý.
- Culebra - tři panately zapletené do sebe.
- Diademas - je obrovský doutník 203 mm dlouhý i více, má většinou otevřenou patu.

Cigarillos

Jedná se o krátké doutníky o hmotnosti nejvíce 3 g bez umělé špičky. Rozlišujeme takzvané mini a midi.
- Mini - maličké rovné doutníčky. Průměr 8 - 9 mm, délka 75 - 90 mm.
- Midi - malé doutníčky různých velikostí. Průměr 9 - 10 mm, délka 90 - 110 mm. Některé cigarillos se prodávají s plastovou nebo dřevěnou špičkou. Cigarillos jsou velmi oblíbené zejména v Německu a Španělsku. Na Slovensku se vyrábí v obci Smolníky.

Výroba doutníků

Kvalita špičkového doutníku závisí na mnoha faktorech. Především na kvalitě tabáku, která je ovlivněna půdními a povětrnostními podmínkami, způsobem sušení a kvalitou fermentace. Dalším důležitým faktorem je způsob namíchání listů a způsob ubalení. Kilogram kvalitních tabákových listů přijde na desítky EUR. Doutníkové tabáky mají vyšší obsah dehtu a volného nikotinu oproti cigaretám, i když ne vždy, ale zkušení kuřáci kouř těchto výrobků obvykle nevdechují (nešlukují). Vlastní výrobě doutníků předchází příprava polotovarů.

Doutníkové vložky (Cigar filler)

Středový tabák dává doutníku chuť a vůni a zajišťuje rovnoměrné hoření. Používají se různé typy listů. U strojové výroby se používá tabák sekaný (řezaný), u ruční výroby se listy varhánkovitě podélně poskládají (vytvoří se síť průduchů). Používají se tři typy listů. Jsou to jednak tmavé listy z vršku rostliny, které jsou chuťově a aromaticky výrazné, a které pomalu hoří. Dále se používají listy ze středu rostliny, které jsou světlejší a jemnější. Tyto listy zrají až 2 roky. Jako vnějšek náplně se používají listy, jež dobře hoří, ale které jsou aromaticky nevýrazné. Tyto listy zrají až jeden rok.

Vázací listy (Cigar binder)

Vázací listy svazují středový tabák dohromady a dávají doutníku tvar.

Krycí listy (Cigar wrapper)

Na povrch doutníku se používá vysoce kvalitní a pěkný krycí tabákový list. Musí být hladký, nepříliš olejnatý, pružný, ohebný a musí vonět (Conecticut, Sumatra). Kubánské krycí tabáky jsou více olejnaté. U levnějších doutníků se používá fólie rekonstituovaného (homogenizovaného) tabáku. Zpracovávané tabákové listy musí být dostatečně navlhčeny, aby se s nimi mohlo manipulovat bez poškození. Rovněž se musí odžilovat, ale tak, aby se list nerozlámal a jen se rozpůlil na polovinu. Vlastní výroba doutníků je velké umění a spočívá ve schopnosti správně zkombinovat všechny listy ve správném poměru, záleží na umění baliče. Dělí se na dvě operace, a to výrobu smotků a zavíjení smotků. Zavíjením smotků do krycího listu dostává doutník kabátek, který je jeho vizitkou, ale především kořením. K tomu se používají nejkvalitnější listy a zavíjení patří k mistrovským pracím. Krycí list se ořízne do požadované podoby. Špička listu se umístí u paty doutníku a základna u hlavy. Svitek se položí napříč přes roh oříznutého krycího listu a od jednoho konce se začne jemně balit tak, aby se jeho kraje po každém otočení překrývaly přes sebe. Po zabalení se volný konec přilepí přírodním lepidlem a doutník se poválí, aby se rovnoměrně zakulatil. Okrouhlý zbytek listu se odřízne a přilepí na hlavu doutníku. V konečné fázi se pata, popřípadě hlava doutníku ořízne na správnou velikost. Polobalené doutníky se ukládají do temperovaných maturačních skladů, kde dochází k procesu zrání (maturace). Vyrovnává se chuť, vůně, aroma, doutnavost a upravuje se vlhkost. Maturované doutníky se adjustují, roztřiďují podle barvy (7 barev, 65 odstínů), opatřují se prstýnkem a naskládají se do cedrových krabic v pořadí odstínů. Každá krabice je opatřena etiketou a je zapečetěna.

Shortfillery a longfillery

Doutníky se dělí na tzv. shortfillery a longfillery.

Shortfiller

Doutník, který je vyráběn strojově a u kterého náplň obsahuje směs tabákových listů, jež jsou nasekány na malé proužky nebo kousky. Jsou to suché doutníky, u kterých se pohybuje vlhkost okolo 12%. Většina evropských a amerických strojově vyráběných doutníků má náplň krátkou. Velkou předností krátké náplně je možnost dosažení chuťové pestrosti a umožňuje lehký a plynulý tah při kouření. U amerických doutníků se ve větší míře nepoužívá krycí list tabáku, ale fólie rekonstituovaného tabáku. Aby byl dodržen jednotný standardní vzhled, na konci výroby se na doutníky rozprašuje tabákový prach, který všechny jednotně zabarví. Doporučená teplota skladování je 18 až 20º C. U těchto doutníků není kvalita ohrožena vysycháním nebo plesnivěním. Jeho trvanlivost je neomezená a kvalita se vyzráním může i zvýšit. K výrobě evropských nebo amerických doutníků se používají tabáky z těchto zemí:
- Náplň - směs tabáků z Indonésie, Brazílie, Řecka, Kolumbie, Kuby.
- Vázací list - nejčastěji se používá tabák Java Basuki.
- Krycí list - nejčastěji tabák z Brazílie nebo Indonésie (Sumatra). Od roku 1872 se v obci Smolník na Slovensku vyrábějí suché doutníky z tabáku pocházejícího ze Sumatry a Jávy. Tyto doutníky se dovážejí i do ČR.

Longfiller

Doutník vyráběný ručně, u kterého jsou celé tabákové listy stočené k sobě a určují délku doutníku. K tomu je zapotřebí správné vlhkosti vzduchu. Proto se často mluví o tzv. vlhkém doutníku z obsahem vlhkosti 22 - 24 %. Nejoptimálnějším místem na výrobu těchto doutníků je pro své klimatické podmínky Karibská oblast. Doutníky z této oblasti se mají skladovat při teplotě do 22º C a vlhkosti 70%. Při zachování těchto podmínek lze doutníky skladovat dlouhou dobu. V krabičkách obalených celofánem vydrží jejich kvalita týdny až měsíce. Kvalitnější se balí již od roku 1830 do cedrových krabic, které mají tu vlastnost, že neovlivňují vůni tabáku (tabák má schopnost vstřebávat cizí pachy) ať už pozitivně nebo negativně. Po rozbalení by se měly spotřebovat nebo uložit do humidoru (krabice se stálou relativní vlhkostí). Hlavními producenty jsou Kuba, Honduras a Dominikánská republika.

Kvalita

Podle kvality rozdělujeme ručně balené doutníky:
- Premium - mají náplň z dlouhých tabákových listů, u některých se provádí plnění a lisování strojově a ručně se váže krycí list.
- Super Premium - na náplň a krycí list se používá speciálně vybíraný tabák. Podrobuje se speciálnímu postupu vyzrávání.
- Vintage - prvotřídní doutníky vyrobené výhradně z vynikající sklizně jediného roku, proto jsou velmi drahé (někdy i stovky dolarů). Nejvyšší vydražená cena byla 460 dolarů za kus. Nejdražší jsou kubánské doutníky značky Cohiba (Lanceto, Corona Especiale, Panatela). Kategorie:Tabák ja:葉巻きタバコ

Německo

Spolková republika Německo (SRN, do r. 1990 též nazývána "Spolková republika Německa, SRN", "Německá spolková republika, NSR", západní Německo) je federace 16 spolkových zemí ležící ve střední Evropě. Německo hraničí s Nizozemskem (577 km), Belgií (167 km) a Lucemburskem (138 km) na západě, s Francií (451 km) na jihozápadě, se Švýcarskem (334 km) a Rakouskem (784 km) na jihu, s Českem (646 km) a Polskem (456 km) na východě a s Dánskem (68 km) na severu. Ze severovýchodu má Německo přístup k Baltskému moři, ze severozápadu k Severnímu moři. Celková délka pobřeží je 2389 km. Německo je členskou zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Německa Německo bylo zdecimováno dvěma světovými válkami v první polovině 20. století. Po ukončení 2.světové války v roce 1945 bylo území Německa rozděleno na čtyři okupační zóny, které obsadili vítězní Spojenci USA, Velká Británie, Francie a Sovětský svaz. Z okupačních zón vznikly dva německé státy: Spolková republika Německo a Německá demokratická republika. K opětovnému sjednocení Německa došlo až v roce 1990. Německo je zakládajícím členem Evropské unie.

Politický systém

Administrativní členění

16 spolkových zemí (Bundesländer), které se dále dělí na 438 okresů (Kreise): Velká města : Berlín (3 388 434), Hamburk (1 726 363), Mnichov (1 227 958), Kolín nad Rýnem (967 940), Frankfurt nad Mohanem (641 076), Essen (591 889), Dortmund (589 240)

Přírodní podmínky

- Nejníže položené místo: Neuendorf bei Wilster -3,54 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Zugspitze 2962 m n. m.

Ekonomika

Obyvatelstvo

Němci 91,5 % Turci 2,4 % ostatní 6,1 %

Kultura

Podívejte se též na

- Zeměpis
- als:Deutschland fiu-vro:S'aksamaa ja:ドイツ ko:독일 ms:Jerman roa-rup:Ghirmânii simple:Germany th:สหพันธ์สาธารณรัฐเยอรมนี zh-min-nan:Tek-kok

Slovensko

Slovensko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Slovensko hraničí s Českem (252 km) a Rakouskem (91 km) na západě, s Maďarskem (677 km) na jihu, s Ukrajinou (97 km) na východě a s Polskem (444 km) na severu. Slovensko je členskou zemí Evropské unie.

Stručná historie

: Hlavní článek: Dějiny Slovenska Slovanské osídlení od počátku 6. století. Od roku 568 sousedství a nadvláda nomádských Avarů. Součást tzv. Sámovy říše. V roce 791 Karel Veliký poráží Avary, Slované, kde pokročil rozpad kmenových vztahů tvoří knížectví Moravské a Nitranské, po roce 833 integrace oboů knížectví do státniho celku Velká Morava, nazývaného v období vlády Svatopluka Velkomoravská říše. Po zániku říše okolo roku 907 (bitva u Bratislavy) Slovensko postupně obsazují Maďaři. Slovensko bylo do roku 1918 součástí Uherského království (tzv. Horní Uhry). Po bitvě u Moháče v 1526 nástup Ferdinanda I. Habsburského na uherský trůn – součást Habsburské monarchie. 1918–1939 součást nově vzniklé Československé republiky, 1939–1945 formální samostatnost (tzv. Slovenský štát, oficálně Slovenská republika), fakticky satelit nacistického Německa. v roce 1944 Slovenské národní povstání (SNP) proti fašistickému režimu. V letech 1945–1992 opět součást Československa. Snaha o federaci, výsledkem asymetrický model institucí (slovenský sněm a vláda), po komunistickém převratu roku 1948 všechny otázky řešené na půdě komunistické strany. Industrializace Slovenska. Od 1. ledna 1969 na základě zákona o česko-slovenské federaci byla ustavena Slovenská socialistická republika (SSR), která spolu s Českou socialistickou republikou (ČSR) tvořila Československou socialistickou republiku (ČSSR. Po tzv. sametové revoluci v roce 1989 došlo k demokratizaci života v Československu. Zjara 1990 došlo v politickém názvu Československa nejprve k nahrazení přívlastku „socialistická“ atributem „federativní“ (ČSFR), o necelý měsíc později přijat jazykově i věcně nepříliš vhodný název Česká a Slovenská federativní republika (vizte Pomlčková válka). K 1. lednu 1993 přestává ČSFR existovat a Slovensko (polit. název Slovenská republika) i Česko (polit. název Česká republika) se stávají novými samostatnými státy. Dne 1. května 2004 se Slovensko stává plnoprávným členem Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU).

Administrativní rozdělení

Slovensko je rozděleno na osm krajů, které jsou pojmenované podle svých center:
- Bratislavský kraj – Bratislava – (1)
- Banskobystrický kraj – Banská Bystrica – (6)
- Košický kraj – Košice – (8)
- Nitrianský kraj – Nitra – (4)
- Prešovský kraj – Prešov – (7)
- Trenčínský kraj – Trenčín – (3)
- Trnavský kraj – Trnava – (2)
- Žilinský kraj – Žilina – (5) 360px

Slovenská kultura

Slovenská věda

Slovenský sport

Podívejte se také na

- Zeměpis
- Evropa
- Seznam slovenských měst Kategorie:Slovensko als:Slowakei fiu-vro:Slovakkia ja:スロバキア ko:슬로바키아 simple:Slovakia th:ประเทศสโลวาเกีย zh-min-nan:Slovensko

Polsko

Polsko je země ležící ve střední Evropě. Polsko hraničí s Německem (456 km) na západě, s Českem (658 km) a Slovenskem (444 km) na jihu, Běloruskem (407 km) a Ukrajinou (526 km) na východě, a s Litvou (91 km) a Ruskem (Kaliningradská oblast, 206 km) na severu. Ze severu má Polsko přístup k Baltskému moři (491 km pobřeží). Polsko je členskou zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).
- Velká města: Lodž (:pl:Łódź), Krakov(:pl:Kraków), Gdaňsk (:pl:Gdańsk), Poznaň, Štětín (:pl:Szczecin), Varšava(:pl:Warszawa),Vratislav (:pl:Wrocław)
- Kulturní dědictví:
- Turistická místa: Krakov, Tatry (Zakopane), Mazurská jezera
- Polská kultura:
- Polská věda:
- Polský sport: Nejznámějším sportovcem je skokan na lyžích Adam Małysz

Historie

Zakopane Polsko jako státní útvar existovalo již v 10. století. První zprávy o něm pocházejí z roku 962/963 a týkají se knížete Meška I., který je prvním historicky doloženým vládcem polského státu. Roku 1385 bylo smlouvou v Krevě dohodnuto spojení polského království s litevským velkoknížectvím. Na polský trůn usedli litevští Jagellonci. Toto soustání začalo být později nazýváno Rzecz pospolita (=věc společná, píše se už jako jedno slovo Rzeczpospolita). K jeho velkému rozkvětu došlo v 16. století. Posilování venkovské šlechty a vnitřní rozbroje ale během 17. století oslabily zemi, takže v letech 1772, 1793 a 1795 si Rusko, Prusko a Rakousko v trojím dělení rozdělily Polsko na základě vzájemné dohody. Polsko opět získalo nezávislost v roce 1918 po rozpadu Rakousko-Uherska a udrželo si ji i v následné válce se sovětským Ruskem. Během druhé světové války bylo Polsko okupováno Německem a Sovětským svazem. Po válce SSSR většinu svého původního záboru anektoval a Polsko bylo naopak rozšířeno o západní "nová území" až po novou hranici s Německem na Nise a Odře. V roce 1980 byly po vlně stávek vytvořeny nezávislé odbory Solidarita (Solidarność), které se postupně staly důležitou politickou silou a nakonec zvítězily v prvních postkomunistických volbách v roce 1990. Po pádu komunismu na konci 80. let Polsko přijalo šokovou terapii s cílem transformovat svoji ekonomiku. V roce 1999 se země stala členem Severoatlantické aliance (NATO) a je jednou z 10 zemí přistoupivších k Evropské unii v květnu 2004.

Administrativní členění

Od 1. ledna 1999 má Polsko trojstupňové členění na vojvodství (województwo), okresy (powiat) a obce (gmina). Vzhledem k rozdílnosti chápání českého výrazu „obec“ oproti polskému – gmina je spíše ekvivalentní působnosti pověřeného obecního úřadu – se v článcích používá výraz gmina. Polsko se dělí na následující vojvodství:
- Dolnoslezské (Dolnośląskie)
- Kujavsko-pomořské (Kujawsko-pomorskie)
- Lodžské (Łódzkie)
- Lublinské (Lubelskie)
- Lubušské (Lubuskie)
- Malopolské (Małopolskie)
- Mazovské (Mazowieckie)
- Opolské (Opolskie)
- Podkarpatské (Podkarpackie)
- Podleské (Podlaskie)
- Pomořské (Pomorskie)
- Slezské (Śląskie)
- Svatokřížské (Świętokrzyskie)
- Varmijsko-mazurské (Warmińsko-mazurskie)
- Velkopolské (Wielkopolskie)
- Západopomořské (Zachodniopomorskie)

Svátky

- Stálé svátky
- 1. ledna Nový rok (Nowy rok)
- 1. května Svátek práce (Święto pracy)
- 3. května Ústava 3. května (1791)
- 15. srpna Nanebevzetí Panny Marie (Najświętszej Marii Panny)
- 1. listopadu Všech svatých (Wszystkich świętych)
- 11. listopadu Den nezávislosti Polska (1918) (Odzyskanie niepodległości)
- 25. prosince První svátek vánoční
- 26. prosince Druhý svátek vánoční
- Pohyblivé svátky
- Velikonoční neděle
- Velikonoční pondělí
- Těla a Krve Páně (Boží tělo) - ve čtvrtek, 60 dnů po Velikonoční neděli

Ochrana přírody

Celkově je v Polsku chráněno 101 588 km² území, což představuje 32,1 % rozlohy země. Ochrana přírody se v Polsku soustřeďuje zejména do 23 národních parků: Babiogórski, Białowieski, Biebrzański, Bieszczadzki, Bory Tucholskie, Drawieński, Gorczański, Gór Stołowych, Kampinoski, Karkonoski, Magurski, Narwiański, Ojcowski, Pieniński, Poleski, Roztoczański, Słowiński, Swiętokrzyski, Tatrzański, Ujście Warty, Wielkopolski, Wigierski, Woliński

Podívejte se také na

- Zeměpis
- Andrzej Zaucha
- Lidzbark Warmiński
- Marek Grechuta

Externí odkazy

;Instituce
- [http://www.poland.gov.pl/ www.poland.gov.pl] – Oficiální portál
- [http://www.president.pl/ www.president.pl] – Prezident
- [http://www.kprm.gov.pl/ www.kprm.gov.pl] – Předseda vlády
- [http://www.sejm.gov.pl/ www.sejm.gov.pl] – Sejm
- [http://www.senat.gov.pl/ www.senat.gov.pl] – Senát
- [http://www.trybunal.gov.pl/ www.trybunal.gov.pl] – Ústavní soud
- [http://www.sn.pl/ www.sn.pl] – Nejvyšší soud
- [http://www.poczta-polska.pl/ www.poczta-polska.pl] – Polská pošta ;Stránky o Polsku
- [http://www.pot.gov.pl/ www.pot.gov.pl] – Informační turistický portál
- [http://dmoz.org/World/%C4%8Cesky/St%C3%A1ty_a_regiony/Evropa/Polsko/ Polsko na ODP]
- [http://zamki.net.pl polské zámky]
- [http://www.pilot.pl/ www.pilot.pl] – elektronická mapa Polska
- [http://www.ga.com.pl/ Obrázky na ga.com.pl]
- [http://webcam.deili.info/ Web kamery]
- [http://www.poland.com/ poland.com]
- [http://www.poland-tourism.pl/ www.poland-tourism.pl]
- [http://www.seepoland.pl seepoland.pl]
- [http://www.polandtour.pl polandtour.pl]
- [http://www.polandtour.org polandtour.org]
- [http://www.willgoto.com/categories.aspx?Destination=353&Langue=1 Willgoto Poland, turistický průvodce]
- [http://www.lodging-poland.com www.lodging-poland.com] – hotelový průvodce
- [http://www.zamki.pl/ www.zamki.pl] – polské zámky
- [http://www.travelphoto.pl/polska.htm Obrázky na TravelPhoto.pl]
- [http://hometown.aol.de/Questius/Polska/Warszawa.htm Obrázky] als:Polen fiu-vro:Poola ja:ポーランド ko:폴란드 ms:Poland simple:Poland th:ประเทศโปแลนด์ zh-min-nan:Polska

Česko

Česko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem. Území České republiky se skládá z 3 historických zemí: Čechy, Morava a České Slezsko, přičemž od roku 1920 jsou součástí Čech a Moravy malé okrajové části původních Dolních Rakous, kterými jsou České Velenice s okolím (tzv. Vitorazsko), a Valticko s tzv. Dyjským trojúhelníkem. Česko je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU).

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Česka O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. stol. př. n. l. obývají tuto oblast Keltové a v 1. století n. l. přicházejí kmeny Germánů. Od 5. století se na území dnešního Česka objevují Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši. V roce 833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vzniká Velkomoravská říše, která postupně zahrnuje i Čechy (890-894), Slezsko, Lužice, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše, od níž se Čechy v roce 894 odtrhly, byla v roce 907 rozvrácena Maďary. Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy je mj. pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj. V průběhu 10. a 11. století dochází ke konsolidaci státu, je připojena Morava a země se stává královstvím. Svého vrcholu dosahuje za posledních Přemyslovců, ale hlavně za vlády Karla IV. V 15. století české země výrazně oslabily husitské války. V roce 1526 definitivně nastoupila na český trůn dynastie Habsburků, která zemi včlenila do habsburské monarchie. V roce 1547 a v roce 1618 vypuklo proti panovníkovi ozbrojené povstání. Defenestrace místodržících se stala počátkem třicetileté války. Stavové byli rychle poraženi a potrestáni tvrdými represemi. Začala násilná rekatolisace českých protestantů. Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od konce 18. století začíná v českých zemích národní obrození, které usiluje o obnovu české kultury a jazyka a později o získání politické moci. Po porážce Rakouska–Uherska v první světové válce (1914 – 1918) se české země 28. října 1918 osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa (Republika československá, Československá republika, ČSR, nazývaná též první republika), jehož území zahrnovalo i Slovensko a Podkarpatskou Rus (jinak též Zakarpatskou Ukrajinu). Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, malou část československého území (zejména oblast Těšínska) získalo Polsko. Po tomto aktu se do názvu Československa vrátil spojovník (Česko-Slovensko) a hovoří se o tzv. druhé republice. 14. března 1939 se Slovensko odtrhlo a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a Němci byli vysídleni do Německa a Rakouska. V únoru 1948 se převratem v Československu chápou moci komunisté; země se stává totalitním státem a součástí sovětského bloku. V roce 1960 byl její politický název změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Liberalizační hnutí roku 1968, známé jako Pražské jaro, bylo poraženo invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy (Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) 21. srpna 1968. Zákonem o federalisaci Československé socialistické republiky, který nabyl účinnosti 1. ledna 1969, se Československo formálně změnilo na federaci dvou národních států – Česka (oficiálně Česká socialistická republika, ČSR) a Slovenska (oficiálně Slovenská socialistická republika, SSR). Politické poměry v zemi změnila až sametová revoluce 17. listopadu 1989. Počátkem roku 1990 byl z politického názvu obou národních republik odstraněn přívlastek „socialistická“. Počátkem jara téhož roku se politický název Československa změnil na Československá federativní republika (ČSFR), který byl necelý měsíc poté opět upraven do ne příliš vhodné podoby Česká a Slovenská Federativní Republika. Jako státní útvar přestalo Československo existovat 1. ledna 1993, kdy se mírovou cestou rozdělilo na Česko a Slovensko. Roku 1999 bylo Česko přijato do NATO. Česko spolu se Slovenskem schválily v referendu v roce 2003 svůj přístup k Evropské unii, který nabyl účinnosti 1. května 2004.

Politický systém

Hlavní článek: Politický systém Česka Česká republika je parlamentní demokracie. Výkonnou moc má vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let Parlamentem. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády. Český Parlament je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát. Jednou za dva roky se obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb.

Senátem
Mapa České republiky (přehled)

Senátem
Kraje České republiky

Administrativní rozdělení

podívejte se také na: kraj, okres, CZ-NUTS, NUTS

Kraje

V roce 2000 začalo fungovat 14 nových samosprávných krajů. Pro výkon státní správy na krajské úrovni byl rovněž zvolen smíšený model: krajský úřad je krajským orgánem; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor.

Historie krajů

Ještě v rámci Československa se území dnešní České republiky dělilo na 8 krajů: Hlavní město Praha, Středočeský (Praha), Jihočeský (České Budějovice), Západočeský (Plzeň), Severočeský (Ústí nad Labem), Východočeský (Hradec Králové), Jihomoravský (Brno) a Severomoravský (Ostrava). Kraje se dále dělily na okresy, dohromady bylo v Česku 75 okresů (sedmdesátý šestý, Jeseník, vznikl až v 90. letech 20. století). Toto rozdělení platilo od roku 1960. Tehdejší kraje nebyly samosprávné. Krajské národní výbory (KNV) byly státní úřady. KNV byly zrušeny v roce 1990, kraje jako územní článek existovaly dále, ale neměly žádný obecný správní úřad.

Okresy

V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory přejmenovány na okresní úřady. Místní a městské národní výbory byly zrušeny a byla obnovena obecní samospráva. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česko se 1. ledna 1993 stalo samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo. Ke dni 1. ledna 2003 byly zrušeny okresní úřady. Okresy jako jednotka státní správy nadále existují, okresy také zůstávají jednotkou statistickou. Některé úřady mají okresní působnost, např. okresní soudy.

Správní obvody, malé okresy, obce III. typu

Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností (někdy též zvané "malé okresy" nebo "obce III. [typu]"). Takovými obcemi se samozřejmě stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim však řada dalších. Tyto obvody se někde dále dělí na obvody obcí s pověřeným obecním úřadem, které vykonávají některé pravomoci i pro okolní obce.

NUTS

NUTS)]]
Statistické oblasti NUTS 2
v České republice, CZ-NUTS 2

Některé kraje se, směrem nahoru, sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2, které mají mít srovnatelný počet obyvatel, aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie, a při financování místních projektů. Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad, Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod, Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod, Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava. Oblast NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem. Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3, přičemž NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zárověň i na úrovni NUTS 2.

Euroregiony

:viz hlavní článek Euroregion Euroregiony jsou zakládány k regionální spolupráci v Evropě, zpravidla v regionech do nedávna (v našich oblastech do listopadu 1989) dělených státními hranicemi.

Zeměpisné podmínky

Českým územím prochází hlavní rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km). Z hlediska fyzicko-geografického leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část Česka vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin a středohory (Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy). Více na stránce o geomorfologickém členění Česka. Podnebí Česka se vyznačuje vzájemným pronikáním a míšením oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno západním prouděním s převahou západních větrů, intenzivní cyklonální činností a poměrně hojnými srážkami. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Velký vliv na podnebí Česka má nadmořská výška a reliéf. Z celkové plochy státního území leží 52 817 km² (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km² (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km² (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m. Střední nadmořská výška je 430 m. Rovněž flora a fauna vyskytující se na území Česka svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy, převážně jehličnaté, zaujímají 33 % celkové rozlohy země. Také půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy. Délka západní společné hranice Česka s Německem činí 810,7 km, z toho se Saskem 453,9 km a s Bavorskem 356,8 km. Společná jižní hranice s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem na východě 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km, podle polských údajů 789,89 km.
- Nejníže položené místo: Labe na odtoku ze země, 115 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Sněžka, 1602 m n. m.

Ekonomika

Hlavní článek: Ekonomika Česka Česko vykazuje jednu z nejstabilnějších a nejvíce prosperujících ekonomik ze všech postkomunistických zemí. Během 90. let došlo k základním změnám ve vlastnických vztazích – malé a velké privatizaci, restituci, dále k restrukturalizaci a technologické modernizaci, umožněných jak domácími úvěry, tak zejména otevřením země a přílivem zahraničních investic. Po počáteční expansi česká ekonomika podlehla malé recesi, z které se zotavovala od poloviny roku 1999. Růst v letech 2000 – 2001 byl zapříčiněn hlavně vývozem do EU, především do Německa, dalším přílivem zahraničních investic a oživující domácí poptávkou. Velký problém v budoucnosti mohou způsobit vysoké rozpočtové deficity a rostoucí státní dluh. S potížemi se také potýká nedokončená privatizace státních podniků. Nedokončeny jsou také změny v zákonodárství a zejména v soudnictví. Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí. Dále se ještě v malém rozsahu těží ropa a zemní plyn, kaolín nebo stavební hmoty. Zemědělská výroba téměř uspokojuje domácí poptávku. Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), brambory, cukrová řepa, zelenina, len a řepka. Svůj význam má i pěstování chmele, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvl. kaprů). Základem energetiky jsou tepelné elektrárny (75 %) a jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany). Hlavními průmyslovými centry jsou Praha, Brněnsko, Ostravsko a Plzeňsko. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří hutnictví, strojírenství, textilní průmysl, potravinářský průmysl, elektroprůmysl a výroba dopravních prostředků. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví. Česko má hustou dopravní síť. Prudce se rozvíjejí telekomunikace. Zahraniční obchod má v posledních letech pasivní bilanci, danou hlavně dovozem paliv a moderních technologií, kterou ale vyrovnávají vysoké příjmy z turistiky.

Obyvatelstvo

Hlavní článek: Obyvatelstvo Česka Přirozený přírůstek obyvatelstva je záporný -0,08 % (odhad 2003). Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 75 let (odhad 2003). Ve městech žije celkem 71 % populace. Většina obyvatel Česka má českou národnost (90,4 %) nebo moravskou národnost (3,7 %) a mluví česky. Čeština patří do západoslovanské větve indoevropské jazykové skupiny. Dalšími etnickými skupinami jsou Poláci, Němci (zbytek dřívější velké menšiny), Romové, Maďaři, Ukrajinci a další. Po rozdělení Československa v roce 1993 zůstali někteří Slováci v Česku a dnes tvoří asi 2 % obyvatelstva. Většina populace (59 %) je bez vyznání. Nejpočetnější církev je římskokatolická (27 %), 1 % obyvatel je členy Církve československé husitské, necelé 1 % Českobratrské církve evangelické. Počet vyznavačů judaismu je nepatrný.

Kultura

- Světové kuturní a přírodní dědictví: Český Krumlov, Holašovice, Kutná Hora, Praha, Telč, Karlovy Vary, Olomouc.
- Turistická místa: Krnov, Pardubice, Svatý Jan pod Skalou, oblast severní Moravy, hory - Krkonoše, Šumava, Jeseníky, Beskydy; dále Moravský kras, Český ráj, hrady a zámky - Karlštejn, Konopiště, Hluboká, Pernštejn
- Český film

Pohledy ze satelitu

Český film Český film

Podívejte se též na

- Seznam českých měst
- Chráněná území
- Zeměpis
- Evropa

Externí odkazy

- [http://www.czech.cz Oficiální český portál]
- [http://www.vlada.cz Úřad vlády]
- [http://www.hrad.cz/cz/ Pražský hrad]
- [http://www.psp.cz Poslanecká sněmovna]
- [http://www.senat.cz Senát]
- [http://www.portal.gov.cz Portál veřejné správy] K názvu Česka:
- [http://www.national-geographic.cz/detail.asp?id=951 Základní publikace ČÚZK k českému geografickému názvosloví] Leoš Jeleček, 27.4.2004, National Geographic, Česko (ČÚZK = Český úřad zeměměřický a katastrální) Category: Česko ja:チェコ ko:체코 simple:Czech Republic zh-min-nan:Česko

Severní Amerika

Severní Amerika je kontinent na severní zemské polokouli. Severní Amerika se rozkládá na východ od Tichého oceánu, na západ od Atlantského oceánu, na jih od Arktického oceánu a na sever od Jižní Ameriky. Severní Amerika má rozlohu 24 230 000 km². Na severoamerickém kontinentu se nacházejí tři velké a relativně lidnaté země:
- Kanada
- Mexiko
- USA Nejjižnější část Severní Ameriky se často označuje jako Střední Amerika. Na rozlohou malém území se nachází několik států:
- Belize
- Guatemala
- Honduras
- Kostarika
- Nikaragua
- Panama
- Salvador V Karibském moři je řada ostovů a ostrovních států, včetně:
- Americké Panenské ostrovy (území USA)
- Anguilla (britské závislé území)
- Antigua a Barbuda
- Aruba (součást Nizozemského království)
- Bahamy
- Barbados
- Bermudy (britské závislé území)
- Britské Panenské ostrovy (britské závislé území)
- Dominika
- Dominikánská republika
- Grenada
- Guadeloupe (zámořský department Francie)
- Haiti
- Jamajka
- Kajmanské ostrovy (britské závislé území)
- Kuba
- Martinik (zámořský department Francie)
- Montserrat (ostrov) (britské závislé území)
- Nizozemské Antily (součást Nizozemského království)
- Ostrovy Turks a Caicos (britské závislé území)
- Portoriko (volně přidružený stát USA)
- Svatá Lucie
- Svatý Kryštof a Nevis
- Svatý Vincenc a Grenadiny
- Trinidad a Tobago Grónsko, největší ostrov na světě, je zeměpisně považován za součást Severní Ameriky. Grónsko leží daleko na severu a východně od kanadského teritoria Nunavut a je samosprávným závislým územím Dánska. Další velké ostrovy u pobřeží Severní Ameriky jsou například Vancouver Island, Ostrovy královny Charlotty (Queen Charlotte Islands), Ostrov Prince Edwarda (Prince Edward Island), Aleutské ostrovy (Aleutian Islands), Baffinův ostrov (Baffin Island), Newfoundland, a Cape Breton Island. U pobřeží Kanady se rozkládá Saint Pierre a Miquelon (Saint Pierre and Miquelon), poslední z kdysi rozsáhlých francouzských držav v Severní Americe. Kategorie:Severní Amerika ja:北アメリカ ko:북아메리카 simple:North America th:ทวีปอเมริกาเหนือ zh-min-nan:Pak Bí-chiu

Čína

Čína (tradiční znaky: 中國, zjednodušené znaky: 中国, hanyu pinyin: Zhōngguó, počeštěný Wade-Giles: Čung-kuo; doslova „Říše středu“) je nejlidnatější země světa. Leží v Asii. Čína se od roku 1949 dělí na: :
- pevninskou Čínu, Čínskou lidovou republiku (ČLR), anglicky People's Republic of China (PRC) :
- a ostrovní Činu na Tchaj-wanu (Taiwan), Čínskou republiku, anglicky Republic of China (ROC). Hlavním městem Čínské lidové republiky je Peking, hlavním městem Tchaj-wanu je Taibei (Tchaj-pej).

Rozdělení obyvatelstva podle etnik

(zdroj: tisková agentura Xinhua)

Podívejte se též na

- Dějiny Číny
- Čínština

Externí odkazy

v češtině
- [http://cz.chinabroadcast.cn/1/2004/02/25/1@2861.htm Psané zprávy Čínského rozhlasu]
- [http://www.olympicwatch.org/czech/ Lidská práva v Číně a Peking 2008 - Olympic Watch]
- [http://www.jurasholoubek.com/travel/san.php Povídání o životě v Číně] Kategorie:Čína ja:中国 ms:China simple:China zh-cn:中国 zh-tw:中國

Indie

Indie (oficiálním názvem Indická republika, anglicky Republic of India, hindsky भारतीय गणराज्य) je druhá nejlidnatější země na světě, má přes miliardu obyvatel. Leží na Indickém subkontinentu v jižní Asii. Indie má v současnosti druhou nejrychleji rostoucí ekonomiku na světě, je regionální velmocí, vlastní jaderné zbraně. Členská země Commonwealthu. Na východě Indie hraničí s Bangladéší a Barmou. Za severní hranicí leží Čína, Bhútán a Nepál. Na severozápadě probíhá hranice s Pákistánem. Z jihozápadu, jihu a jihovýchodu omývá indické břehy Indický oceán.

Historie

Nejstarší známky lidské kultury v Indii sahají do 3. tisíciletí př. n. l. Od poloviny druhého tisíciletí př. n. l. byla Indie obydlena indoevropským obyvatelstvem. Do této doby se taktéž datuje první sociální rozdělení do kast. Od 5. století př. n. l. se v zemi šířil budddhismus, který byl vytlačen hinduismem až ve středověku za vlády severoindické dynastie Guptovců. Od 16. století se od západu prosazoval islám, který byl politicky reprezentován mughalskou říší. Již od konce 15. století se na indickém pobřeží zakládaly první evropské obchodní osady a posléze kolonie. V 17. století vznikla britská Východoindická společnost, která započala se systematickou kolonizací celého Indického subkontinentu. Vyvrcholením tohoto procesu byl vznik Britské Indie v 19. století. Proti koloniální nadvládě Británie se v 20. století zvedl lidový odpor, jehož nenásilnou podobu symbolizoval Móhandás Gándhí. V roce 1947 byla Britská Indie rozdělena na Pákistán (jehož součástí byl tehdy i dnešní Bangladéš) a Indii. Ústavou z roku 1950 je samostatná Indie demokratickou republikou. Problémem mezi Pákistánem a Indií byla po celou druhou polovinu 20. století oblast Kašmíru, na který si dělaly nárok obě země. Dodnes je Kašmír politicky rozdělen.

Geografie

Kašmír Indie, zabírající velkou část indického subkontinentu, se rozkládá na jihu Asie od 8. až k 37. stupni severní šířky. Na severu je od svých sousedů dělena Himálajským pohořím; indický subkontinent, který směrem na jih probíhá do špičky, je obklopen Indickým oceánem: na západě Arabským mořem, na východeě Bengálským mořem. Nejvyšším bodem je Kančenjunga mezi Sikkimem a Nepálem s 8598 m nadmořské výšky. Indií protékají tři velké řeky Indus, Ganga a Brahmaputra.

Administrativní dělení

Viz také hlavní články:
- Seznam indických států (vícejazyčně) – indické spolkové státy a svazová teritoria nejen česky
- Seznam indických států (základní údaje) – indické spolkové státy a svazová teritoria s údaji o rozloze, počtu obyvatel a hustotě zalidnění Indická republika je rozdělena na 28 spolkových států (anglicky state, pl. states, hindsky प्रांत / prāmt) s vlastní volenou vládou, 7 svazových teritorií (anglicky union territory, pl. union territories, hindsky केन्द्रीय सरकार / kendrīya sarkār) včetně území hlavního města a téměř 593 okresů (district, pl. districts).

Spolkové státy

Seznam indických států (základní údaje)

Svazová teritoria

Seznam indických států (základní údaje)
Území hlavního města • Dillí (X)

Podívejte se též na

- Asie
- Zeměpis Kategorie:Indie als:Indien [[got:

Zimbabwe

Zimbabwe je stát v Jižní Africe. Jeho sousedy jsou Botswana, Mosambik, Jižní Afrika, Zambie. Od roku 1987 zemi vládne diktátorským způsobem prezident Robert Gabriel Mugabe. Za jeho vlády došlo k vyvlastnění majetku bělošských farmářů a totálnímu rozvratu národního hospodářství. Metropole Harare má 2 000 000 obyvatel. Třetina jejích obyvatel žije v dřevěných příbytcích. V zemi je mnoho chudinských čtvrtí.

Historie

- 1980 - konec koloniální nadvlády Británie, k moci se dostává Robert Gabriel Mugabe
- 2002 - sčítáním lidí se zjistilo, že 4 000 000 lidí uprchlo (zejména kvůli neutěšené místní situaci)
- červen 2005 - diktátor Robert Gabriel Mugabe v rámci akce "Pryč s odpadem" likviduje pouliční stánky, chatrče a dřevěné stavby (včetně přilehlých zahrádek) chudinských čtvrťích druhého největšího města Bulawayo a v metropoli Harare dokonce i v bohatých čtvrtích (např. Hatcliffe Externsion - většina domů byla legálně registrována v plánu pro rozvoj bydlení placeném Světovou bankou). Jedná se o trest za odpor vůči jeho vládě. 200 000 lidí se ocitlo bez přístřeší a 30 000 lidí bylo zatčeno. Do října 2005 se díky „reformám“ počet lidí bez přístřeší zvýšil na 700 000.

Statistiky

Obyvatelstvo:
- průměrná délka života: 37 let
- nakaženo virem HIV: 25 % obyvatel Ekonomika:
- patří mezi nejhorší ekonomiky světa
- inflace (asi 2005): 265 %
- pod hranicí chudoby: 70 % obyv.
- vývoj HDP v roce 2004: -8,2 %
- od r. 2000 do r. 2005 pokles ekonomiky o třetinu
- veřejný dluh: 52,3 % HDP
- stát nemá cizí měnu Zemědělství:
- úroda tabáku (dříve získávala Zimbabwe třetinu deviz prodejem tabáku):
- 2000: 236 000 000 kg
- 2005: 75 000 000 kg Průmysl:
- průmysl funguje asi ze čtvrtiny své kapacity
- jedna cukrová rafinérie spuštěna jeden den v týdnu
- Zimbawské státní dráhy v roce 2005 zavádějí opět provoz deseti parních lokomotiv na uhlí, protože v zemi je příliš drahá ropa

Geografie

ropa ropa

Reference

- (6. října 2005) Mugabeho Zimbabwe se vrací od nafty k uhlí. - Hospodářské noviny. Kategorie:Zimbabwe ja:ジンバブエ ko:짐바브웨 ms:Zimbabwe simple:Zimbabwe zh-min-nan:Zimbabwe

Kamerun

Kamerun je prezidentská republika, nacházející se v mezi Nigérií a Středoafrickou republikou. Má 16 milionů obyvatel a rozlohu 450 km2.

Politika

Hlavní vliv ve státě má prezident Paul Biya a to už od roku 1982. Předsedou vlády je Pieter musonge Mafari (od roku 1996). Zákonodárným sborem je Národní shromáždění, které má 180 míst. V zemi působí asi 4 významné politické strany. Jižní část země usiluje o odtržení a připojení k Nigérii, má z Nigérie silnou podporu.

Obyvatelstvo

Většina obyvatel mluví francouzsky, na severu země je anglofonní menšina, která je častokrát v opozici a má vlastní politickou stranu. Kameruňané se dělí do mnoha kmenů, z nihž žádný nemá více jak 20% podíl na počtu obyvatel země. Z náboženství je asi z 50% vyznáváno křesťanství, následují animisté (26%) a muslimové (20%).

Ekonomika

Hospodářská výkonost klesá, mezi lety 1991 a 1997 kleslo HDP na hlavu o 200 USD na 600 USD, tento trend určitě pokračuje i nyní. Dvě třetiny pracujících je zaměstnáno v zemědělství, vyváží se hlavně ropa a zemědělské produkty. Dováží se spotřební zboží a to hlavně z frankofonních evropských zemí. V zemi se platí CFA frankem.

Města

Douala - 1,2 mil. obyv. Yaoundé - 1,1 mil. obyv. - hlavní město Garoua - 160 000 obyv. Maroua - 140 000 obyv. Baffoussam - 120 000 obyv. Kategorie:Kamerun ja:カメルーン ko:카메룬 ms:Cameroon zh-min-nan:Cameroon

Nicotiana rustica

Tabák selský (machorka)

Latinský název: Nicotiana rustica L. (méně využívaný druh). Synonyma: Nicotiana asiatica Schult., Nicotiana rugosa Mill., Nicotiana pavonii Dunal., Nicotiana humilis Link. Odrůdy: N. rustica var. texana, N. rustica var. jamaica, N. rustica var. brasilia, N. rustica var. asiatica, N. rustica var. humilis, N. rustica var. scabra Další názvy: Aztec tobacco, wild tobacco, Indian tobacco, Turkish tobacco, Bauern-Tabak, kessu, palturitupakka, bondtobak. Popis: Jednoletá, až 120 cm vysoká, žláznatě chlupatá bylina. Pěstování: Pěstována na malých polích, na těžké a hnojené půdě, často zavlažované. Suší se na slunci. Původ má v Mexiku a Texasu, nyní pěstován komerčně v mnoha oblastech světa. Použití: Především se používá k výrobě tabákové směsi do vodních dýmek v Bangladéši, Afganistanu, Íránu, Iráku, Turecku a jižních částech bývalého SSSR, v Indii a Pákistánu, k výrobě cigaretových směsí v Bangladéši, Pákistánu, Rusku (Беломорканал neboli Bělomorky) a k výrobě žvýkacího tabáku v Pákistánu, Indii, Alžírsku. Rostlina se využívá rovněž k výrobě alkaloidů nikotinu, anabasinu a kyselin citrónové a jablečné v Africe a Brazílii. Často se v literatuře nesprávně nazývá orientální tabák.

Technická plodina

Průmyslové využití tabáku Z hlediska hospodářského hodnotíme tabák jako důležitou surovinu pro průmyslové zpracování. Tabák poskytuje průmyslu nejen listy, ale i semena a stvoly. Tabákové listy jsou především surovinou pro tabákový průmysl, ale jsou zároveň důležitou surovinou pro chemický průmysl. Z listů se vyrábí nikotin, anabasin, kyselina jablečná, kyselina citrónová, chlorofyl. Tyto výrobky se mohou vyrábět z různých tabákových odpadů nebo z celých listů speciálně pěstovaných odrůd, jako je: Nicotiana rustica - alkaloid nikotin, kyselina jablečná a citrónová Nicotiana glauca - alkaloid anabasin Nicotiana glutinosa - alkaloid nornikotin Nicotiana longiflora - alkaloid nornikotin Tabákové květy jsou důležitou surovinou pro získání vonných látek pro kosmetický průmysl. Jedná se především o odrůdy Nicotiana affinis a Nicotiana sandereae. Tabákové semeno se lisuje a vylisovaný olej je výchozí surovinou laků a fermeží, ale po úpravě se dájí i konzumovat. Zbytky semen po lisování jsou dobrým krmivem pro zemědělská zvířata. Stvol je surovinou pro výrobu celulosy nebo může sloužit jako topivo. Kategorie:Plodiny

Cigareta

Kategorie:Tabák

Hlavní článek: Tabák Kategorie:Plodiny Kategorie:Drogy ko:Category:담배

Kategorie:Plodiny

Kategorie:Zemědělství Plodiny nazýváme také užitkové rostliny.

Kategorie:Drogy

Kategorie:Lékařství Kategorie:Kriminalistika Kategorie:Chemické látky

Adam Kuligowski

Adam Kuligowski (ur. 24 grudnia 1955 roku w Warszawie) - polski szachista, złoty medalista olimpijski. Od wczesnych lat związany z warszawskim klubem szachowym Polonia, był jednym z najbardziej utalentowanych polskich juniorów. W 1973 roku zdobył tytuł mistrza Polski juniorów oraz zajął trzecie miejsce na mistrzostwach Europy juniorów w Groningen. W 1974 i 1975 roku brał udział w mistrzostwach świata juniorów, zajmując 15 i 6 miejsce. Trening szachowy musiał godzić ze studiami na wydziale matematyki Uniwersytetu Warszawskiego, które traktował bardzo poważnie. W 1978 roku dość niespodziewanie podzielił z Aleksandrem Sznapikiem pierwsze miejsce w finale indywidualnych mistrzostw Polski i zdobył tytuł mistrza kraju w czteropartiowej dogrywce. W tym samym roku na olimpiadzie szachowej w Buenos Aires grał na drugiej szachownicy mimo posiadania najniższego rankingu w drużynie. Był to najlepszy olimpijski występ polskiego szachisty po II wojnie światowej. Za wynik 76,9% (+8 -1 =4) Kuligowski otrzymał złoty medal. Był najsilniejszym punktem drużyny również w dwóch następnych turniejach olimpijskich. W 1980 roku w Valletcie zdobył srebrny medal na trzeciej szachownicy za wynik 76,9% (+7 -0 =6). W Lucernie w 1982 roku uzyskał rezultat 66,7% (+7 -3 =2) na trzeciej szachownicy. Dzięki jego doskonałej grze polska reprezentacja zajmowała wysokie miejsca, dwukrotnie siódme i raz ósme. W 1980 roku, po zwycięstwie Kuligowskiego na turnieju w jugosłowiańskim Nišu, Międzynarodowa Federacja Szachowa przyznała mu tytuł arcymistrza. W 1983 roku wziął udział w prestiżowym turnieju światowej czołówki w Wijk aan Zee. Mimo dwóch zwycięskich partii z Wiktorem Korcznojem i Jonathanem Speelmanem, nie był to występ udany. Kuligowski z dorobkiem 4,5 punktu z 13 partii zajął ostatnie, czternaste miejsce. Po tym turnieju przestał udzielać się w rozgrywkach szachowych i zajął się biznesem. Jest autorem lub współautorem kilkunastu opracowań teoretycznych, głównie poświęconych otwarciom szachowym, w tym wydanej w 1997 roku monografii obrony francuskiej Encyclopaedia of Chess Games, French Defense. Kuligowski Adam

kawa�y Rolety witaminy pisanie prac opisy gg

:: RELATED NEWS ::

Programming game
A programming game is a computer game, where the player has no direct influence on the course of the game. Instead, a computer program or script is written in order to control the actions of the characters (usually robots or tanks, which seek to destroy each other). Programming games of note include Core Wars, AI Wars and [http://www.robotbattle.com Robot Battle]

External link

- [http://www.aiforge.net/game-links.htm Programming game list]
-

.44 S&W Special
The .44 Special revolver cartridge is produced by the firearms manufacturer Smith & Wesson. It was introduced in 1907. While few firearms today are made to chamber the .44 Special explicitly, the cartridge lives on because it can be fired in any revolver designed for the .44 Magnum cartridge. This is because the .44 Magnum cartridge is a le

.44 S&W Magnum
The .44 Magnum is a large-bore, dual-use cartridge designed for revolvers; however it is also used in many rifles as well. It was developed in the mid-1950s by lengthening the .44 Special cartridge. Despite the ".44" designation, all guns chambered for .44 Magnum and its parent use bullets .429 in (10.9 mm) in diameter. A .44 Magnum revolver or rifle will accept both .44 Magnum and .44 Special amm

USS Youngstown
USS Youngstown (CL-94) was scrapped prior to completion. Youngstown was to have been a United States Navy Cleveland-class light cruiser. She was laid down 4 September 1944. Because of the end of hostilities in the Pacific, the contract was cancelled