:: wikimiki.org ::

Magnituda

Magnituda

Hvězdná velikost (zdánlivá magnituda, zdánlivá hvězdná velikost, zdánlivá jasnost, symbol mag nebo ^m) je fotometrická veličina, označovaná m, používaná v astronomii, která udává jasnost objektu (světelného zdroje) na obloze. Její hodnota představuje zdánlivou, tedy subjektivně vnímanou nebo přístrojem detekovanou, jasnost hvězdy. Hodnota hvězdné velikosti nemá nic společného se skutečnými rozměry hvězdy či jiného nebeského objektu. Pro porovnání skutečných jasností hvězd se používá absolutní hvězdná velikost (viz dále).

Historie a definice

Starověká astronomie (astronom Hipparchus v 2. stol. p.n.l.) zavedla hrubé rozdělení hvězd podle jasnosti do šesti skupin, zvaných třídy: nejjasnější 1. mag, nejslabší 6. mag. Z tohoto rozdělení v roce 1854 vyšel Norman Robert Pogson a vytvořil matematický předpis pro obecnou jednotku jasnosti. Tato jednotka vychází z Weber-Fechnerova psychofyzikálního zákona, který říká, že mění-li se fyzikální podněty působící na naše smysly řadou geometrickou, vnímáme jejich změnu řadou aritmetickou. (Tento zákon se týká zvuku, osvětlení nebo odhadu hmotnosti.) Magnituda je proto logaritmická jednotka, u které platí, že 1 mag rozdílu jasnosti odpovídá jasnostem v poměru 2,512:1 (tzv. Pogsonův poměr). Tento poměr byl zvolen tak, že hvězdy lišící se o 5 mag mají vzájemný poměr jasností 1:100, čímž se zhruba dodržuje starověký význam magnitudy. Je třeba upozornit, že v souladu s tímto historickým významem znamená vyšší magnituda nižší jasnost hvězdy. Rozdíl hvězdných velikostí dvou hvězd m₁ - m₂ je tedy definován pomocí tzv. Pogsonovy rovnice :m₁ − m₂ = −2,5 log₁₀(I₁/I₂), kde I₁ a I₂ jsou hustoty světelného toku (množství světla dopadajících na jednotku plochy za jednotku času) dopadajícího na lidské oko nebo čidlo přístroje ze dvou srovnávaných hvězd. Hvězdná velikost m libovolné hvězdy je tedy rovna :m = −2,5 log₁(I/I₀), kde I₀ je hustota světelného toku hvězdy, které byla definitoricky přiřčena hvězdná velikost 0^m. Původně byly hvězdné velikosti kalibrovány podle vybraných hvězd v okolí severního světového pólu (tzv. severní polární posloupnost).

Hvězdné velikosti nejslabších pozorovatelný objektů

Lidské oko by v ideálním případě dokonale tmavého pozadí (kterého se v praxi nedosáhne) mělo být schopno registrovat hvězdy maximálně 8 až 9 mag. V praxi jsou okem bez dalekohledu viditelné objekty o hvězdné velikosti asi 6 magnitudy (6^m). Nejslabší hvězdy viditelné Hubbleovým vesmírným dalekohledem mají hvězdnou velikost 30^m.

Absolutní hvězdná velikost

Je zřejmé, že kromě skutečné svítivosti hvězdy, dané jejími fyzikálními vlastnostmi, má na hodnotu hvězdné velikosti vliv také její vzdálenost od Země. Proto se kromě této (tzv. zdánlivé, nespr. relativní) zavádí také tzv. absolutní hvězdná velikost, která uvádí hvězdnou velikost, kterou by hvězda měla, pokud by byla ve vzdálenosti 10 parseků. Absolutní hvězdná velikost tak závisí pouze na skutečné svítivosti hvězdy.

Závislost na vlnové délce

V době zavedení této veličiny do astronomické praxe, v 19. století, byly hvězdné velikosti určovány na základě srovnávání vjemu, kterým působily obrazy hvězd na lidské oko při pozorování v dalekohledu. Dnes takto určovanou veličinu nazýváme vizuální hvězdnou velikostí a její symbol plňujeme indexem "v" (m_v, odvozeno od angl. visual). Stanovujeme-li ji na podkladě fotografií hvězdných objektů, označujeme ji jako fotografickou a značíme m_ph (photographic); použijeme-li speciální fotografický materiál, se spektrální citlivostí podobnou citlivosti lidského oka, značíme ji m_pv (photovisual). Přístroji se dá měřit hvězdná velikost ve vybraných spektrálních oborech. Nejčastěji se měří v kombinaci tří pásem, a to v ultrafialovém oboru při vlnové délce 350 nm (symbol veličiny m_U nebo U), ve viditelné oblasti při 435 nm (modrá barva, m_B nebo B) a při 555 nm (žlutozelená barva, tzv. vizuální, m_V nebo V). Pro hvězdy spektrální třídy A0 jsou si všechny tyto veličiny právě (definitoricky) rovny. Současné stanovení těchto tří veličin napovídá o povrchové teplotě dané hvězdy; čím jsou rozdíly B-V a U-B větší (pozitivnější), tím jsou povrchové teploty daných hvězd nižší a naopak.

Nejjasnější objekty na obloze

Podívejte se také na

- Absolutní hvězdná velikost
- Decibel Kategorie:Astrofyzika Kategorie:Jednotky ja:視等級

Astronomie

Astronomie, řecky αστρονομία z άστρον (astron) hvězda a νόμος (nomos) zákon, česky též hvězdářství, je věda, která se zabývá jevy za hranicemi zemské atmosféry. Zvláště tedy výzkumem vesmírných těles, jejich soustav, různých dějů ve vesmíru i vesmírem jako celkem.

Části astronomie

Astronomie se podobně jako další vědy začala rozvíjet ve starověku. První se z astronomie rozvíjela astrometrie, zabývající se měřením poloh hvězd a planet na obloze. Tato oblast astronomie měla velký význam pro navigaci. Podstatnou částí astrometrie je sférická astronomie sloužící k popisu poloh objektů na nebeské sféře, zavádí souřadnice a popisuje významné křivky a body na nebeské sféře. Pojmy ze sférické astronomie se také používají při měření času. Další oblastí astronomie, která se rozvinula, byla nebeská mechanika. Zabývá se pohybem těles v gravitačním poli, například planet ve Sluneční soustavě. Základem nebeské mechaniky jsou práce Keplera a Newtona. Od novověku do současnosti se astronomie nesmírně rozšířila a vznikla celá řada nových oblastí výzkumu, které lze velmi zhruba rozdělit na pozorování a teorii, nebo podle objekt zájmu.

Astronomické pozorování

Astronom, česky hvězdář, se zabývá zkoumáním vesmíru. Kromě profesionálních astronomů se astronomii věnuje i řada astronomů amatérských. Nejvýznamnějším zdrojem informací o vesmíru je elektromagnetické záření. Část jeho vlnových délek, vnímatelná očima, je světlo. Obory astronomického pozorování podle využívaných vlnových délek jsou
- gama-astronomie
- rentgenovská astronomie
- ultrafialová astronomie
- optická astronomie
- infračervená astronomie
- mikrovlná astronomie
- radioastronomie Nejstarší a nejdůležitější je optická astronomie, využívající světlo. Rozvoj dalších oborů souvisel s vývojem techniky. Například radioastronomie se začala rozvíjet ve 30. letech 20. století, kdy Karl Guthe Jansky při zkoumání zdrojů šumu rušících rádiové hovory objevil rádiové emise centra naší Galaxie. Atmosféra Země mnoho vlnových délek účině pohlcuje, takže gama a rentgenovské pozorování se mohlo konat jen pomocí stratosférických balónů a výrazný rozvoj se dostavil teprve s pokrokem kosmonautiky. Ještě exotičtější je pozorování jiných částic než elektromagnetického záření.
- neutrinová astronomie pozoruje neutrina, teleskopy jsou v současnosti velké prostory hluboko pod zemí, zaplněné vodou nebo jiným pozorovacím médiem
- studium kosmického záření, vysokoenergetických částic mimozemského původu. Využívá metod jaderné fyziky (v kosmickém záření se vyskytují i částice s o mnoho řádů větší energií než jaká je dosažitelná na urychlovačích). Hypotetická gravitační astronomie by měla pozorovat gravitační vlny. V současnosti jsou převažujícím způsobem detekce velké interferometry, nadějný projekt LIGO je ve stádiu ověřování.

Astronomická teorie

Obecným teoretickým oborem je astrofyzika. Zabývá se fyzikou hvězd a mezihvězdné hmoty (hustotou, teplotou, chemickým složením atd.). Kosmologie studuje Vesmír jako celek a zvláště jeho vznik, vývoj, a budoucí vývoj. Astrobiologie se zabývá možnostmi existence života ve vesmíru.

Astronomie podle objektu zájmu

Hvězdná astronomie se zabývá hvězdami, včetně Slunce. Galaktická astronomie - zkoumání struktury, součástí a vývoje galaxií, v prvé řadě naší Galaxie. Extragalaktická astronomie - objekty za hranicemi naší Galaxie. Planetární vědy zkoumají planety v naší Sluneční soustavě. Řadí se do astronomie, ale jejich části mají často užší spojitost s odpovídajícími vědami o planetě Zemi. (Například geologie Marsu).

Vztah astronomie k dalším vědám

Astronomie má nejužší vztah s fyzikou. Astronomická teorie je v podstatě fyzika astronomických systémů. Naopak astronomické systémy jsou pro velkou část fyzikální teorie nejdůležitější "laboratoří", přirozeně především ve velkých prostorových a časových měřítkách se projevuje gravitace a testuje obecná teorie relativity. Ve vesmíru se vyskytují i extrémní podmínky, které nejsou zatím dosažitelné v laboratořích, například tlak, hustota, teplota, magnetické pole a další.

Podívejte se také na

- Astrofyzika
- Galaxie
- Hvězda
- Hvězdárna Suhora
- Kometa
- Obzor
- Planeta
- Planetka
- Sluneční soustava
- Slunovrat
- Vesmír
- Významní astronomové Kategorie:Astronomie Kategorie:Pozorování vesmíru Kategorie:Znalosti a technika ja:天文学 ko:천문학 ms:Astronomi simple:Astronomy th:ดาราศาสตร์

1854

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1849 1850 1851 1852 1853 - 1854 - 1855 1856 1857 1858 1859 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Česko
- 3. července – Leoš Janáček , hudební skladatel († 12. srpna 1928)
- 12. srpen – Ignát Herrmann, český spisovatel, humorista a redaktor († 8. červenec 1935) Svět
- 20. říjen – Arthur Rimbaud, francouzský básník († 10. listopadu 1891)

Úmrtí

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1854년 ms:1854 simple:1854 th:พ.ศ. 2397

Logaritmus

Logaritmus je matematická funkce, která je opačnou operací k umocňování. Logaritmus kladného reálného čísla x při základu a (a ∈ R⁺) je takové reálné číslo : y = log_a x, pro které platí : a^y = x. V tomto vztahu se číslo a označuje jako základ logaritmu (báze), logaritmované číslo x se někdy označuje jako numerus, y je pak logaritmem čísla x při základu a.

Vlastnosti logaritmů

a^ = \log_a = x

(Logaritmus je inverzní funkcí k mocninné funkci o stejném základu.)
-

\log_b (ac) = \log_b a + \log_b c

(Logaritmus součinu je součet logaritmů jednotlivých činitelů.)
-

\log_b \frac = \log_b a - \log_b c

(Logaritmus podílu je rozdíl logaritmů čitatele a jmenovatele.)
-

\log_b a^r = r \log_b a

(tzn.

log_b \sqrt[n] = \frac\log_b a

; logaritmus mocniny je roven exponent krát logaritmus základu)
-

\log_b b = 1

\log_b 1 = 0

Využití

Výpočty

Pomocí výše uvedených rovností lze složitější operace převádět na jednodušší, což se zvláště před rozšířením elektronických kalkulaček a počítačů využívalo při složitějších výpočtech prováděných ručně. K tomu účelu se používaly tabulky předvypočítaných hodnot logaritmů, případně logaritmické pravítko, mechanická pomůcka pro výpočty pomocí logaritmů. Příkladem využití logaritmů je výpočet 17300 · √15478 pomocí tabulek logaritmů: # Nejprve se celá rovnice zlogaritmuje:

\log x = \log (17300 \cdot \sqrt 15478)

# Pomocí rovností o logaritmech se rovnice rozloží na jednodušší části:

\log x = \log 17300 + \frac \log 15478

# V tabulkách se vyhledají příslušné logaritmy (tabulky ovšem obsahují hodnoty jen na několik platných číslic): #
- log 17300 ≅ 4,238 #
- log 15478 ≅ log 15480 ≅ 4,1898 # Vypočte se výsledek logaritmovaného výrazu: log x = 4,238 + 2,0949 = 6,3329 # Rovnice se zpětně umocní podle daného základu, výsledek se v tabulce dohledá zpětně: 10^6,3329 ≅ 2152000. # Nalezený výsledek: 17300
- √15478 ≅ 2152000

Mimo matematiku

Logaritmy se objevují také v mnoha vědeckých oborech pro vyjádření závislosti na exponentu. Příkladem je jednotka decibel, vyjadřování hvězdné velikosti či v chemii vyjadřování kyselosti látek pomocí pH.

Speciální báze

;Desítkový logaritmus U logaritmu o základu 10 (nazývaného desítkový či dekadický logaritmus, příp. Briggsův podle Henryho Briggse) se ve značení vynechává základ a píše se jen prostě log x, někdy se používá také speciální značení lg x. ;Přirozený logaritmus Logaritmus o základu e se označuje jako přirozený logaritmus (někdy také Napierův podle Johna Napiera) a značí se ln x (logaritmus naturalis, latinsky přirozený logaritmus). ;Binární logaritmus Hlavně v informatice se objevuje logaritmus o základu dva (binární logaritmus), který je v příslušném kontextu někdy značen lg x, případně ld x. Např.: Při binárním vyhledávání v setříděném seznamu, který má n položek, je potřeba maximálne

log_2n

kroků k nalezení hledané hodnoty.

Externí odkazy

- [http://mathworld.wolfram.com/Logarithm.html Logaritmus v encyklopedii MathWorld] (anglicky) Kategorie:Matematická analýza Kategorie:Matematické funkce ja:対数

Oko

Oko je zrakový orgán. U známých živočichů se vyvinuly dva druhy tohoto orgánu: "jednoduché" oko u obratlovců (včetně člověka) a hlavonožců a proti tomu složené oko u členovců. Možnost využií obou druhů oka vyplývá z fyzikální povahy světla. Optické vady vzniklé ohybem světla na panence příliš malých očí jednoduchého typu prakticky znemožňují jejich používání. Proto by pro drobné druhy hmyzu byly takové oči bezcenné. Mnoho organismů má jen světlocitlivé orgány které nejsou očima v pravém slova smyslu.

Podívejte se také na

- 20/20
- Biologie Kategorie:Smyslové orgány ja:目 ms:Mata

Hubbleův vesmírný dalekohled

Hubbleův vesmírný dalekohled (zkratka HST z angl. Hubble Space Telescope, někdy také jen krátce Hubble) je dalekohled, který na oběžnou dráhu Země vynesl při letu STS-31 do výše 600 kilometrů roku 1990 americký raketoplán Discovery, aby předával na Zem obrazy vesmíru, neovlivněné zemskou atmosférou. Jeho umístění mimo naší atmosféru mu dovoluje pořizovat velmi ostré obrázky. Od svého vypuštění v roce 1990 se stal jedním z nejdůležitějších dalekohledů v historii astronomie. Pomocí něho se uskutečnily základy otřásající objevy a pomohl tak astronomům lépe porozumět mnohým základním problémům astrofyziky. Tato umělá družice má hmotnost 11,6 tuny, délku 13,2 metru a maximální průměr 4,2 metru, zrcadlo teleskopu pak má průměr 2,4 metru. Hubbleův teleskop je vybaven kamerami a spektrometry, umožňujícími pozorování ve viditelném světle i v infračervené a ultrafialové oblasti. Je pojmenován po Edwinu Hubbleovi, který ve 20. letech 20. století objevil rozpínání Vesmíru. Od jeho prvotního návrhu v roce 1946 až do jeho vypuštění byl projekt stavby vesmírného dalekohledu plný zpoždění a problémů s financemi. Záhy po jeho vypuštění se přišlo na vadu hlavního zrcadla — sférickou aberaci, která vážně zhoršuje možnosti dalekohledu. Po servisní misi v roce 1993 byl ale dalekohled opraven pomocí soustavy korekčních zrcadel a stal se jak nepostradatelným vědeckým nástrojem, tak vděčným symbolem pro popularizaci astronomie. Budoucnost HST je v současnosti nejistá. Poslední servisní mise k němu byl zrušena kvůli havárii raketoplánu Columbia. Pokud se nic nezmění, spadne po roce 2010 do zemské atmosféry. Jeho následník, Vesmírný dalekohled Jamesa Webba má být vypuštěn v roce 2012. Budoucnost Hubbleova teleskopu je nejistá. Teleskop potřebuje několik oprav, aby mohl déle bezproblémově fungovat. Tyto opravy můžou být provedeny jen z raketoplánu. Pravidelné lety raketoplánu jsou v současné době pozastaveny. Pokud nebudou opravy provedeny, může za několik let teleskop shořet v atmosféře.

Literatura

- Matthias Vogt, Všeobecný rozhled, vyd. Rebo, Praha 2005, ISBN 80-7234-419-6

Externí odkazy

- http://hubblesite.org/gallery/ - galerie obrázků atp. (anglicky)
- Encyklopedie Diderot 2001 (CD-ROM) Kategorie:Pozorování vesmíru ja:ハッブル宇宙望遠鏡 ko:허블 우주망원경 simple:Hubble Space Telescope

Parsek

Parsek, též parsec (značka jednotky pc) je jednotka vzdálenosti, používaná hlavně v odborné literatuře v astronomii. Jeden parsek je vzdálenost, z níž má 1 astronomická jednotka (1 AU) úhlový rozměr jedné vteřiny. Jeden parsek vyjádřen v jiných jednotkách vzdálenosti je přibližně roven 1 pc ≈ 3,262 ly ≈ 206 265 AU ≈ 3,086 × 10¹² km. Vzdálenost d, vyjádřená v parsecích, je převrácenou hodnotou roční paralaxy p, vyjádřené v obloukových minutách: :d = 1/p. V praxi se pro vyjadřování větších vzdáleností běžně používají násobky této jednotky, a to kiloparsek (značka kpc, 1 kpc = 10³ pc) a megaparsek(značka Mpc, 1 Mpc = 10⁶ pc), který je nejběžnější délkovou jednotkou v extragalaktické astronomii. extragalaktické astronomii

Některé přibližné vzdálenosti v Mpc

Historická poznámka

První stanovení vzdáleností hvězd na základě měření jejich roční paralaxy (hvězda 61 Cyg v souhvězdí Labutě) uskutečnil v roce 1838 německý astronom Friedrich Wilhelm Bessel. Návrh pojmenovat tuto jednotku, v té době již běžně používanou jako jednotka vzdálenosti v astronomii astron publikoval v odborné literatuře Frank Watson Dyson v roce 1913. Jiný astronom, Carl Charlier, navrhl název siriometer, ale nakonec se ujal návrh parsec, který podal Herbert Hall Turner.

Etymologie

Název této jednotky vznikl spojením prvních slabik ze slov paralaxa a sekunda, respektive v angličtině z parallax a second. Kategorie:Jednotky délky Kategorie:Astronomie ja:パーセク ko:파섹 th:พาร์เซก

19. století

Dějepis > Století Kategorie:Staletí ja:19世紀 ko:19세기 simple:19th century zh-min-nan:19 sè-kí

Angličtina

Angličtina (English)
Rozšíření:	Velká Británie, Spojené státy a 103 dalších zemí
Počet mluvčích:	402 miliónů (3. místo)
Druhý jazyk pro:	350 miliónů – 1 miliarda
Klasifikace:	- Indoevropské jazyky - Germánské jazyky - Západogermánské jazyky
Písmo:	Latinka
Postavení
Úřední a primární jazyk:	Velká Británie, Spojené státy, Austrálie, Bahamy, Barbados, Bermudy, Dominika, Gibraltar, Grenada, Guyana, Jamajka, Nový Zéland, Antigua, Svatá Lucie, Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Vincenc a Grenadiny, Trinidad a Tobago, jeden ze 6 jazyků OSN
Jeden z úředních jazyků:	Hongkong, Belize, Kanada, Indie, Irsko, Singapur, Jižní Afrika
Doplňkový úřední jazyk:	Kamerun, Fidži, Mikronésie, Ghana, Gambie, Kiribati, Lesotho, Libérie, Keňa, Namibie, Nigérie, Malta, Marshallovy ostrovy, Pákistán, Papua – Nová Guinea, Filipíny, Šalamounovy ostrovy, Samoa, Argentina, Nikaragua, Kostarika, Panama, Sierra Leone, Svazijsko, Tanzanie, Zambie, Zimbabwe
Regulátor:	žádný
Kódy
ISO 639-1:	en
ISO 639-2:	eng
SIL:	[http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=ENG ENG]
Wikipedie
en.wikipedia.org

Angličtina je západogermánský jazyk, původem z Anglie. Je třetí nejrozšířenější mateřský jazyk na světě.

Rozšíření

Dnes se anglicky mluví v mnoha zemích světa. Jako mateřština figuruje mimo jiné v těchto zemích:
- Velká Británie
- Irsko
- Spojené státy
- Austrálie Je však používána v mnoha zemích jako jeden z úředních jazyků (Indie, Kanada, Jižní Afrika). Používá se však i mezi lidmi z různých zemí, kteří si navzájem nerozumí, ale používají ji jako mezinárodní dorozumívací prostředek. Kvuli rozšíření v zemích, kde není mateřským jazykem, se vyvinulo mnoho mutací angličtiny mícháním s jazykem dané země. Tyto dialekty se nazývají jmény, které vznikly jako slovní hříčky nejčastějších chyb ve výslovnosti:
- Engrish v Japonsku, neboť Japonci velmi špatně vyslovují hlásku L a vyslovují namísto ní R
- Franglais pro spojení francouzštiny a francouzského slova Anglais (angličtina)
- Spanglish pro latinskoamerické přistěhovalce ze slov Spanish English (španělská angličtina)
- Swenglish (Swedish English) pro švédštinu Neobratná angličtina v podání Čechů, kteří do ní zavlékají českou větnou stavbu a další čechismy, bývá někdy označována jako čengliš.

Historie

Vyvinula se z anglo-saského předka, když germánští dobyvatelé začali převažovat nad Kelty. Nejznámější dílo psané ve staroangličtině je Beowulf, moderní angličtina vzkvétala v dobách, kdy psal svá díla William Shakespeare.

Abeceda a výslovnost

Angličtina se píše latinkou. S výjimkou některých cizích slov se obejde bez diakritických znamének. Díky dominantnímu postavení angličtiny ve světě (a též díky výpočetní technice, která zpočátku podporovala především angličtinu) se anglická abeceda stává de-facto standardem pro "základní latinku" - přestože ne všechna její písmena byla původně obsažena v latině. Anglická abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí:

- Angličtina používá nepravidelný pravopis, z nějž jde hrubě odhadnout, jak se to které slovo vyslovuje. Problematická je zejména výslovnost cizích slov, především převzatých z francouzštiny. Většinu slov lze správně vyslovit při znalosti systému otevřených (např. ba, babe) a zavřených slabik (např. bab, babbeh):
- a: otevřená – ei; zavřená – æ
- e: otevřená – í; zavřená – e
- i: otevřená – ai; zavřená – i
- o: otevřená – ou; zavřená – o
- u: otevřená – ju; zavřená – a
- Z hlásek, které angličtina obsahuje navíc oproti češtině, stojí za zmínku zejména znělé a neznělé TH. Znělé přepisujeme ð (někdy méně vhodně DZ) a lze ho vyslovit, když nachystáme ústa na T a řekneme Z. Neznělé přepisujeme θ (popř. TH) a lze ho vyslovit, když nachystáme ústa na T a řekneme S.
- CH se v původem anglických slovech čte Č.
- SH se čte Š.

Gramatika

- Angličtina je analytický jazyk, ve kterém se nedochovalo téměř žádné skloňování (s výjimkou "pádů" u osobních zájmen, např he (on) vs. him (jemu, jeho)), zato má poměrně pevná pravidla pro slovosled. Jde o tzv. SVO jazyk, tedy jazyk, kde ve větě leží nejdříve podmět (subjekt), pak sloveso (verbum) a nakonec předmět (objekt).
- Podstatná jména a slovesa rozlišují jednotné a množné číslo (u jmen se množné číslo tvoří téměř výhradně příponou -s).
- Přídavná jména a příslovce se stupňují, některá analyticky (složenými tvary more (více) + stupňované slovo), jiná i synteticky (koncovkami -er, -est).
- U sloves je bohatší systém časů než v češtině, např. tzv. průběhové časy nebo čas předpřítomný.
- Jako u jiných germánských jazyků (a na rozdíl od většiny slovanských jazyků) angličtina rozlišuje určitý (the) a neurčitý (a, an) člen.

Slovní zásoba

Velké množství slov má latinský původ, angličtina je přejala buď přímo z latiny, nebo zprostředkovaně přes francouzštinu. Další výpůjčky jsou z jazyků celého světa, což odpovídá celosvětovému rozšíření angličtiny.

Vzorový text

Všeobecná deklarace lidských práv

anglicky	All human beings are born free and equal in dignity and rights. They are endowed with reason and conscience and should act towards one another in a spirit of brotherhood.
česky	Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Podívejte se též na

- Anglická gramatika
- Seznam jazyků
- Seznam písem
- Speciální angličtina

Externí odkazy

Kategorie:Angličtina Kategorie:Jazyky Jižní Afriky als:Englische Sprache ja:英語 ko:영어 ms:Bahasa Inggeris simple:English language th:ภาษาอังกฤษ zh-min-nan:Eng-gí

Absolutní hvězdná velikost

Absolutní hvězdná velikost (absolutní jasnost, absolutní magnituda) je veličina určující hvězdnou velikost vztaženou na standardní pozorovací podmínky. Rozlišujeme při tom dva případy.

Hvězdy

U hvězd a objektů podobných hvězdám označujeme tuto veličinu symbolem M a definujeme ji jako hvězdnou velikost, jakou by tato hvězda měla při pozorování ze vzdálenosti 10 parseků čili 32,6 světelných roků. Vztah mezi absolutní hvězdnou velikostí M a zdánlivou hvězdnou velikostí m je dán rovnicí :M = m + 5 [1 − log₁₀(d)], kde d je vzdálenost hvězdy v parsecích od pozorovatele (od Země). Stejně jako v případě zdánlivých hvězdných velikostí, i u absolutních hvězdných velikostí rozlišujeme různé varianty těchto veličin. Při stanovení na základě vizuálního pozorování nazýváme tuto veličinu absolutní vizuální hvězdnou velikostí a značíme ji M_v; je-li změřena ze snímku pořízeného fotografickou cestou nazýváme ji absolutní fotografickou hvězdnou velikostí a značíme M_ph, resp. M_pv při použití fotografického materiálu s obdobnou citlivostí, jakou má lidské oko (z angl. photovisual). V současné době při měřeních pomocí přístrojů se nejčastěji stanovují ve třech spektrálních oborech, a to v ultrafialovém oboru při vlnové délce 360 nm (symbol veličiny M_U), ve viditelné oblasti při 420 nm (modrá barva, M_B) a při 540 nm (žlutozelená barva, tzv. vizuální, M_V). Pro hvězdy spektrální třídy A0 jsou si všechny tyto veličiny právě (definitoricky) rovny. Současné stanovení těchto tří veličin napovídá o povrchové teplotě dané hvězdy; čím jsou rozdíly M_V−M_V a M_U−M_B větší (pozitivnější), tím jsou povrchové teploty daných hvězd nižší a naopak.

Tělesa Sluneční soustavy

Absolutní hvězdná velikost H u malých těles Sluneční soustavy, jako např. planetek, měsíců planet, komet je definována jako hvězdná velikost, kterou by uvedené těleso mělo při pozorování ze Země ze vzdálenosti právě 1 astronomické jednoty (AU), kdyby současně bylo vzdáleno 1 AU od Slunce a nulové hodnotě úhlu, který svírá směr od zkoumaného tělesa ke Slunci se směrem k pozorovateli (tj. úhel Slunce-těleso-Země, tzv. fázový úhel φ). V tomto případě závisí vztah mezi takto definovanou absolutní hvězdnou velikostí H a zdánlivou hvězdnou velikostí m nejen na vzdálenosti d pozorovatele od zkoumaného objektu a vzdálenosti r objektu od Slunce, ale také na optických vlastnostech objektu, především na odrazivosti jeho povrchu (albedu, na struktuře jeho povrchu a na fázovém úhlu φ: :m_v = H_v + 5
- log(r×d) + P(φ), kde P je empirická funkce, zohledňující závislost nejen na fázovém úhlu φ, ale také na charakteru povrchu. Podobně jako u hvězd, tak i u malých těles Sluneční soustavy závisí hodnota H na způsobu jejího stanovení a spektrál ním oboru, ve kterém se měří. Poměrně jednodušší je vztah mezi veličinou H_v ve vizuálním oboru, albedem p_v a průměrem (rozměrem) pozorovaného objektu D: :H_v = 15,618 - 5 log₁₀(D) - 2,5
- log₁₀(p_v), resp. :D = 1329(10^-Hv/5)/p_v^1/2. Z těchto vztahů lze při znalosti (nebo alespoň odhadu) hodnoty albeda p_v stanovit průměr (rozměr) D zkoumaného tělesa.

Viz též

- Hvězdná velikost Kategorie:Astrofyzika ko:절대 등급

Decibel

Decibel je jednotka nejznámější svým použitím pro měření hladiny intenzity zvuku, ale ve skutečnosti se jedná o obecné měřítko podílu dvou hodnot, které se používá v mnoha oborech. Jedná se o fyzikálně bezrozměrnou míru, obdobně jako třeba procento, ovšem na rozdíl od něj je decibel logaritmická jednotka, jejíž definice souvisí s objevením Fechner-Weberova zákona, že totiž lidské tělo vnímá podněty logaritmicky jejich intenzitě (i velké změny velkých podnětů způsobují jen malé změny počitků). Míra vytvořená v roce 1923 inženýry Bellových laboratoří původně sloužila k udávání útlumu telefonního vedení. Toto vyjadřování reality se uplatnilo zejména v akustice: na pokusech s dobrovolníky a mrtvou komorou se zjistilo, že průměrný jedinec slyší nejvýrazněji kmitočty kolem 1–3 kHz. Pro vytvoření etalonu se použil sinusový tón 1000 Hz. Ten se pouštěl velmi potichu v absolutně tichém, bezodrazovém prostředí jedincům s odpočatým sluchem. Zjistilo se, že průměrný jedinec jej začne vnímat, je-li v komoře hladina akustického tlaku p₀ = 2 × 10⁻⁵ Pa. Logaritmováním poměru zvukového tlaku a tohoto stanoveného nejslabšího slyšitelného zvuku vznikne relativní (bezrozměrné) číslo, jehož jednotka je označena jako bel. Běžně se ovšem pracuje s desetkrát podrobnější jednotkou decibel (odvozená pomocí předpony soustavy SI deci). Jednotka je pojmenována po skotském vynálezci telefonu A. G. Bellovi. Označíme-li hladinu akustického tlaku L_p, pak:

L_ = 10 \cdot \log \left( \frac \right) = 20 \cdot \log \left( \frac \right) \left[\mbox\right], p_0 = 2 \cdot 10^ \left[\mbox\right]

Proč druhé mocniny? Ukazuje se výhodné zavést jednotku tak, aby pracovala primárně raději s výkonem a výkon vzrůstá se čtvercem tlaku (mikrofony při měřeních ovšem reagují na tlak). Definujeme hladinu intenzity L_I:

L_ = 10 \cdot \log \left( \frac \right) \left[dB;\frac;\frac\right], I_0 = 1 \cdot 10^ \left[\frac\right]

Jak bylo uvedeno, člověk nevnímá stejně hlasitě stejně intenzivní podněty při různých frekvencích. Pokusy ukázaly, že toto vnímání se navíc mění při různých hlasitostech. (Výsledkem těchto měření jsou ISO křivky (dříve Fletcher-Munsonovy křivky) stejné hlasitosti.) Aby změřené hodnoty více reflektovaly lidské vnímání, vznikly analyticky jednoduše vyjádřitelné korekční křivky A, B, C. Křivka C je lineární (nezavádí žádnou korekci), křivka B připodobňuje měření subjektivnímu vjemu hlasitých zvuků, křivka A vjemu slabších zvuků. Pokud udáváme veličinu s ohledem na korekční křivky, neudáváme už hladinu tlaku/intenzity, ale hladinu zvuku. Např.:

L_(A) = 20 \cdot \log \left( \frac \right) \left[\mbox\right], p_0 = 2 \cdot 10^ \left[\mbox\right]

Připomínáme, že L_p(C) je shodná s L_p. Zvukoměr je přístroj, který měří přesným mikrofonem akustický tlak, převádí jej na střídavé napětí, podle potřeb měření umožňuje zařazení některého z filtrů realizujícího křivky A, B, C. Změřené napětí pak zobrazí na voltmetru ocejchovaném v decibelech. Přímá souvislost hladiny akustického tlaku s elektrickým napětím potřebným k vybuzení rádiového vysílače nebo elektroakustického měniče vedla k tomu, že zvukový mistr pracující se středoevropským zvukovým režijním zařízením má indikátor vybuzení (voltmetr splňující přesná kritéria chování) ocejchovaný rovněž v decibelech (bez korekčních křivek). Písmeno L značí obecnou úroveň - level. Půjde-li o studiové zařízení firmy z éry socialismu, pak

L_ = 20 \cdot \log \left( \frac \right) \left[\mbox\right], U_0 = 1,55 \left[\mbox\right]

Moderní studiová zařízení pracují s jinou referenční hodnotou:

L_ = 20 \cdot \log \left( \frac \right) \left[\mbox\right], U_0 = 0,775 \left[\mbox\right]

Komerční zařízení pracují s ještě jinou referenční hodnotou:

L_ = 20 \cdot \log \left( \frac \right) \left[\mbox\right], U_0 = 1,00 \left[\mbox\right]

Jak již zřejmo, pomocí decibelu se charakterizuje i výkonové jednotky, i v elektrickém světě (např. vysílače) (G - angl. gain - zisk, m - miliwatt). (Povšimněte si opět, že nyní násobíme desíti.)

G_ = 10 \cdot \log \left( \frac \right) \left[\mbox\right], P_0 = 0,001 \left[\mbox\right]

Používání písmen L a G není jasně vytříbeno a v praxi je nejlépe se vždy zahledět do textu kolem vzorců. S nástupem digitální techniky je pouze přirozená další metamorfóza decibelu: mějme analogově/digitální převodník, kterým zpracováváme zvuk. Pak

L_ = 20 \cdot \log \left( \frac \right) \left[dB FS;-;-\right]

w₀ je v takovém případě největší slovo, které je převodník schopen zpracovat. V případě údajů převodníků jde o fyzikálně bezrozměrné jednotky. Písmena FS značí Full Scale, tedy plný rozsah (rozuměj převodníku). V radiotechnice vyjadřuje dBi zisk antény v porovnání s izotropní anténou, dBd zisk v porovnání s půlvlnným dipólem. Platí dBi = 2,16 + dBd

G_ = 10 \cdot \log \left( \frac \right) \left[dBi;W;W\right]

kategorie:akustika Kategorie:Jednotky

Kategorie:Astrofyzika

Hlavní článek: Astrofyzika Kategorie:Fyzika Kategorie:Astronomie ko:분류:천체물리학 th:Category:ฟิสิกส์ดาราศาสตร์

Tian Xia

All under heaven (Chinese: 天下; pinyin: tiān xià) is a concept in Chinese history. It was related to the Chinese conception of China as the Middle Kingdom, the center of the universe. In ancient Chinese political thought, the Chinese emperor would ideally rule all under heaven, that is, the entire world, which was possible because China was considered to be so vast that it encompassed all the world. The known kingdoms that lay outside of China were considered to be barbaric, and many of them paid tribute to the Chinese emperor and were under the suzerainty of the Chinese empire. Since ancient times, the Chinese emperor has used the concept of all under heaven to justify his rule of China. In more modern times, the concept of all under heaven has been controversially used as a justification for Chinese reunification, applied to Taiwan and Tibet.

Usage in the film Hero

In the 2002 Chinese film Hero, all under heaven is the central concept of the film. The film tells the story of a nameless assassin who originally sets out to assassinate a tyrannical king. Another character, named Broken Sword, begs the nameless assassin not to do so for the sake of all under heaven: the king has the potential to unify all under heaven (that is, China), thereby ending the chaos and warfare of the Warring States Period—and indeed, the king does eventually do so, becoming Qin Shi Huang. The original English subtitles for the film when it was released in East Asia used the phrase "all under heaven" as the translation for 天下 tiān xià. This was slightly problematic because several times throughout the film, 天下 tiān xià is referred to as a two-character phrase. Since "all under heaven" is a three-word English phrase, it was necessary to substitute "three words" for "two words" in other parts of the subtitle translation when the characters in the film are discussing the phrase. However, when the film was released in the United States in 2004, the English subtitle translation was changed to "our land". While this retained the property of 天下 tiān xià consisting of only two words/characters, this translation was severely criticized by many Chinese speakers in the United States because it lost the essence of the meaning of all under heaven. In the West, Hero received generally positive reviews from movie critics; it also did well at the box office, setting a record as the highest-grossing opening-weekend foreign language film in the United States. However, some critics criticized Hero for its apparent endorsement of authoritarian governments and for its perceived support of Chinese reunification using the justification of all under heaven.

Reference

- Paludan, Ann. Chronicle of the Chinese Emperors: The Reign-By-Reign Record of the Rulers of Imperial China. London: Thames and Hudson, 1998. Category:History of China

kreatyna darmowe statystyki Bramy gara�owe Saint Tropez hotels wakacje jastrz�bia g�ra

:: RELATED NEWS ::

Fundación para la Extensión de la Vida Alcor
La Alcor Life Extension Foundation es una compañía sin ánimo de lucro de Scottsdale (Arizona) que investiga, aboga por y realiza crionizaciones, es decir, la preservación de las personas después de la muerte legal en nitrógeno líquido, con esperanza de restaurarlas con salud completa cuando se hayan desarrollado nuevas tecn

Tratado de Pressburg
El Tratado de Pressburg fue firmado el 26 de diciembre de 1805 entre Francia y Austria. Austria Este tratado fue consecuencia directa de las derrotas austriacas por los ejércitos franceses en la Batalla de Ulm (25 de septiembre<

Javalí Nuevo
Javalí Nuevo es una pedanía perteneciente al Ayuntamiento de Murcia, con una población cercana a los 7.000 habitantes. Su fuente principal de riqueza proviene de la huerta y del transporte por carretera, donde cuenta con una de las mayores flotas por habitante de toda España. Tiene dos colegios de primeria, Colegio Público Contraparada y Colegio Público Río Segura. Categoría:Localidades de Murcia

Chamaeleonidae
Bradypodion
Calumma
Chamaeleo
Furcifer
Brookesia
Rhampholeon El camaleón es un reptil escamado, de tamaño pequeño o medio. Hay cerca de ochenta especies de camaleón, la mayor parte de e

Tártaros (China)
Los tártaros que habitan en China conforman una de las 56 minorías étnicas oficialmente reconocidas por el gobierno de la República Popular China. Su población, aproximadamente unos 5.000, se concentra en las zonas de las ciudades de Ürümqi y Tacheng, en la provincia de Xinjiang. Son una de las nacionalidades más pequeñas de todas las oficiales.

Idioma

El id

Gobierno y política de Comoras
Después de los acuerdos de paz firmados el 17 de febrero de 2001 entre el Gobierno y los separatistas se elaboró una Constitución aprobada en referéndum el 23 de diciembre del mismo año, pasandose a denominar el país Unión de Comoras, teniendo las isla

Miguel Mañara
Miguel Mañara Vicentelo de Leca (Sevilla, 3 de marzo de 1627 - 9 de mayo de 1679) fue el fundador de la Santa Caridad de Sevilla. Era hijo de una familia ilustre y vistió durante su vida el hábito de la Orden de Calatrava. Joven y sin haber tenido sucesión, perdió a su esposa, Gerónima Carrillo de Mendoza. Con

Ludwig Reichenbach
Heinrich Gottlieb Ludwig Reichenbach (8 de enero, 1793 - 17 de marzo, 1879) fue un Botáníco y Ornitólogo alemán . Era el hijo de Johann Friedrich Jakob Reichenbach, el autor en

Vostok 5

Восток-5 (Vostok 5)
Insignia de la misión
imagen:vostok5-6patch.png
Estadísticas de la misión
Nombre de la misión:	Vostok 5
Nombre cl Read More...
Procedimiento sumarísimo Procedimiento sumarísimo se denomina al proceso judicial en el que las distintas partes ordinarias del mismo se acumulan en un solo acto y, generalmente, en un solo momento, de tal suerte que se instruye, se aportan y valoran las pruebas, se juzga, se condena y se ejecuta la sentencia en brevísimo plazo (unas horas). Este procedimiento extraordinario es el que se suele desarrollar como apariencia de juicio durante los Consejos de Guerra en situacio Read More...