George H. W. Bush

Toto je článek je o G. Bushovi starším. Jeho syn byl rovněž prezidentem USA viz George W. Bush. George Herbert Walker Bush (1924) byl 41. prezident USA v letech 1989–1993. Bush, George Herbert Walker Bush, George Herbert Walker Bush, George Herbert Walker ja:ジョージ・H・W・ブッシュ ko:조지 H. W. 부시 ms:George H. W. Bush simple:George H. W. Bush th:จอร์จ บุช

George W. Bush

:Toto je článek je o G. Bushovi mladším. Jeho otec byl rovněž prezidentem USA, viz George H. W. Bush. George H. W. Bush George Walker Bush (
- 6. červenec 1946) je americký politik, současný (v pořadí 43.) prezident Spojených států amerických. Bush, člen Republikánské strany, pochází z prominentní rodiny Bushů. Jejími dalšími velice vlivnými členy jsou jeho děd, senátor Prescott Bush, jeho otec George H. W. Bush, bývalý (41.) prezident USA, a jeho bratr (Jeb Bush, současný guvernér státu Florida). Florida Než se stal prezidentem, podnikal George W. Bush v ropném průmyslu a profesionálním baseballu. Byl 46. guvernérem státu Texas a vyhrál nominaci Republikánské strany na prezidenta v prezidentských volbách v roce 2000. Prezidentem se stal, když porazil svého protikandidáta Ala Gorea z Demokratické strany v obzvlášť kontroverzních volbách. Uspěl i při kandidatuře na druhé funkční období, když v roce 2004 porazil senátora za stát Massachusetts, Johna Kerryho. V prezidentské kampani používal jižanskou variantu anglické výslovnosti písmena W (double U), konkrétně "Dubya". Ta se stala jeho přezdívkou, kterou ho označují jeho příznivci i kritici.

Osobní život, vojenská služba a vzdělání

Johna Kerryho.]] Johna Kerryho G. W. Bush je synem George H. W. Bushe a Barbary Bushové. Narodil se ve městě New Haven ve státě Connecticut, ale vyrůstal v Midlandu a Houstonu v Texasu. Jeho sourozenci jsou Jeb, Neil, Marvin a Dorothy (měl ještě mladší sestru Robin, která zemřela ve věku tří let na leukémii (1953). Léta a většinu prázdnin trávila rodina v Bush Compound v Maine. Stejně jako otec vystudoval G. W. Bush Phillips Academy (září 1961 – červen 1964) a posléze univerzitu v Yale (září 1964 – květen 1968). V Yale sa přidal k studentské skupině Delta Kappa Epsilon (jejímž prezidentem byl od října 1965 do svojí promoce) a tajné společnosti Skull and Bones. Byl studentem kategorie „C”, dosáhl skóre 77 procent (bez „A” hodnocení a s jedním hodnocením „D” z astronomie), s průměrným ročným hodnocením 2,35 ze 4,00. Hral baseball a ragby v juniorském a seniorském mužstvu. Získal titul „Bakalář filosofických věd” z historie v roce 1968. Po promoci z Yale nastoupil v roce 1968 vojenskou službu u texaské Národní letecké gardy jako pilot vojenských letadel F-102. Z tohoto důvodu sa nezúčastnil války ve Vietnamu. Byl jednou povýšený na prního důstojníka. V září 1973 dostal povolení ukončit svoji šestiletou vojenskou službu 6 měsíců před termínem, aby mohl začít navštevovat Harvardskou obchodní školu. Bushova vojenská služba byla označená za kontroverzní v kampani prezidentských voleb roku 2004. Politická právnická skupina Texans for Truth a jiní Bushovi kritici se snažili dokázat, že Bushův otec použil svůj politický vliv k tomu, aby se Bush nemusel osobně zúčastnit války ve Vietnamu. Dvouleté studium na Harvardské obchodní škole zakončil v roce 1975 diplomom MBA (Masters of Business Administration), a tím je prvním prezidentem USA, který získal tento diplom. 4. září 1976 zastavila Busha policie blízko letoviska jeho rodiny v Maine a zatkla jej za řízení auta pod vlivem alkoholu. Bush přiznal svoji vinu, zaplatil pokutu 150 dolarů a na dobu 30 dní přišel o řidičský průkaz v rámci státu. Zprávy týkající se tohoto zatčení objevil tisk 5 dní před prezidentskými volbami v roce 2000. Bush označil dny předchádzející jeho náboženské konverzi jako svoje „nomádské” období a „nezodpovědné mládí”. Přiznal, že v této době pil „príliš”. „Přestal jsem pít v roce 1986 a od é doby jsem nevypil ani kapku”. Tuto promenu zčásti připsal svému setkání s reverendem Billy Grahamem v roce 1985. 1985 Roku 1977 se oženil s Laurou Welchovou. V roce 1981 se jim narodili dvojčata Barbara a Jenna. V roce 1986 opustil Bush Episkopální církev a připojil se k církvi své manželky, Sjednocené metodistické církvi.

Podnikatelská kariéra a politické začátky

V roce 1978 se Bush ucházel o post v Sněmovně reprezentantů, ale prohrál v souboji s demokratickým senátorem Kent Hancem. Začal tedy svoji kariéru v oblasti ropného průmyslu založením podniku Arbusto Energy, zaměřeným na hledání a těžbu ropy a zemního plynu. Tento podnik musel čelit energetické krizi v roce 1979. Po tom, co Bush podnik přejmenoval na Bush Exploration, ho v roce 1984 prodal konkurenční firmě Spektrum 7. Součástí podmínek bylo, že se Bush stane generálním ředitelem (CEO) této firmy. S podobným scenářem se firma sloučila v roce 1986 s Harken Energy Corporation, které řiditelem sa stal opět George W. Bush. Někteří obviňují jeho otce (v tom čase viceprezidenta USA), že vyvinul nátlak, aby se něktěré údajně podezřelé prvky tohoto prodeje nestaly předmětem vyšetřování. Poté co se podílel na vítězné prezidentské kampani svého otce (1988), spojil se se svými přáteli a společně roku 1989 koupili 86% procent baseballového mužstva Texas Rangers za 75 miliónů dolarů. Bush získal 2% podíl, když investoval $606 302, z kterých $500 000 pocházelo z bankovní půjčky. V roce 1990 půjčku splatil prodejem akcií Harken Energy. 5 let p;sobil jako výkonný generální partner Rangerů. Byl aktivní v oblasti mediálních vztahů družstva a v zajišťování výstavby nového stadiónu The Ballpark Arlington, který byl otevřen v roce 1994. Bushova prominentní úloha u Texas Rangers mu vynesla popularitu v celém Texasu. V roce 1994 mužstvo prodal, aby mohl kandidovat na post guvernéra. O tento post se střetl s populární demokratickou kandidátkou Ann Richards, kterou porazil v poměru 53% k 46%. Ve volbách roku 1998 zvítězil znovu. Bush prosadil jako guvernér vícer významných legislativních změn v oblasti trestního práva a financování školství. Velkou pozornost vyvolalo jeho nekompromisní využívání trestu smrti: podepsal příkaz pro vykonání rozsudku pr 152 vězňů odsouzených k smrti. To bylo víc než ve funkčních obdobích jiných guvernérů, byť vysoký počet poprav nebol pro Texas neobvyklý. Obecně se drtivá většina lidí shoduje, že Bush uskutečnil významné změny, ovšem o jejich přínos se vedou urputné spory. Každopádně se ale díky své ochotě k rázným reformám a rodinnému zázemi vyšvihl mezi nejpopulárnější republikánské politiky a byl jedním z hlavních kandidátů strany na potenciálního nástupce Billa Clintona.

Prezidentské volby roku 2000

Hlavní článek: Prezidentské volby v USA (2000) + viz též Volební systém v USA Georg Bush před volbami s přehledem porazil své protikandidáty v rámci soutěže o nominaci demokratické strany. Kandidátem demokratů a Bushovým protivníkem se stal (rovněž bez větších problémů) viceprezident Billa Clintona Al Gore. V kampani, v níž Bushovi radil vyhlášený odborník na volební kampaně Karl Rove, Bush vyzdvihl svoji vůli zabývat se zejména vnitřními záležitostmi země a snížit zahraniční angažovanost Spojených států, což bylo v souladu s izolacionistickou tradicí Republikánské strany. Opakovaně vyhlašoval, že je proti zahraničním národně-budovatelským („nation-building“) pokusům (rozuměj zásahům do vnitřních záležitostí jiných států v oblasti lidských práv a státného zřízení). Názor změnil až po útocích z 11. září 2001. Sám sebe prohlašoval za „soucitného” konzervativce. Během kampaně prosazoval povolení náboženským charitatívním spolkům zúčastňovat sa federálně podporovaných programů, používání vzdělávacích lístků, těžbu ropy v národním parku Arctic National Wildlife Refuge na Aljašce, restrukturalizaci armády USA atd. Průběh voleb a zejména jejich vyhodnocení se ukázalo být velice kontroverzním. Výsledky byly v něktěrých státech velmi těsné, například v Novém Mexiku a na Floridě. Nemalé emoce vzbudil i fakt, že televizní stanice ve snaze první přinést výsledky voleb oznámily Gorovo vítězství již v době, kdy se na Floridě ještě volilo, což podle některých demokratů vybudilo značné množství republikánů ke sprintu do volebních místností a přineslo Bushovi rozhodující hlasy... Zásadní problém v případě Floridy se však týkal hlasovacích lístků a nedostatků ve sčítání hlasů. Nedostatky a nejasnosti něktorých volebních formulářů vedly ke sporům na některých volebních úřadech kde byl rozdíl jen v řádu stovek hlasů (podla oficiálních výsledků Bush získal 2 912 790 hlasů a Al Gore 2 912 253). Advokáti Al Gorea dosáhli u Nejvyššího soudu Floridy (v němž 6 soudců ze 7 bylo nominováno demokratickou stranou) nové manuální sčítání hlasů ve třech obvodech: Miami Dade, Palm Beach a Broward, ve kterých je voličská základna je výrazně demokratická. Právnící G. W. Bushe napadli toto rozhodnutí s odůvodněním, že tím nejvyšší soud Floridy překročil své pravomoce. Nejvyšší soud USA (jehož 7 soudců z 9 jmenovali republikánští prezidenti, přičemž však 4 z nich byli obecně považováni za konzervativce, 4 za liberály a poslední soudkyně za umírněnou) jim dal za pravdu a přepočítávání hlasů zrušil. Další těsné výsledky byly v Nověm Mexiku (+0,06% pro Al Gora); Wisconsinu (+0,22% pro Al Gora); Iowě (0,31% pro Al Gora) a Oregonu (0,44% pro Al Gora). Další rozdíly už překračovaly alespoň 1% hranici. Na závěr byl George W. Bush zvolený prezidentem Spojených států amerických po rozhodnutí Nejvyššího soudu díky hlasům volitelů z Floridy. Bush získal celkem 271 hlasů volitelů proti 266 hlasům Al Gorea, přestože na hlasy všech voličů "vyhrál" Al Gore v poměru 48,4% proti 47,9%, tj. o 540 000 hlasů. Volby 2000 tak byli první od roku 1888, kdy vítěz voleb získal méně lidových hlasů, než jeho oponent, a první od roku 1876, kdy konečná volba prezidenta závisela na rozhodnutí nejvyššího soudu. Bush byl slavnostně uveden do úřadu 20. ledna 2001. 29. října 2002 podepsal návrh zákona Help America Vote Act z roku 2002, kterým se mělo všeobecně přejít na strojové sčítání volebních lístků.

Funkční období 2001-2004

Domácí politika

- Ekonomika Ekonomika Bush začínal své první funkční období v komplikované ekonomické situaci po zhroucení "internetové akciové bubliny", kdy USa vážně hrozila recese. S úmyslem oživit spotřebu a splnit své předvolební sliby prosadil v Kongresu sérii zákonů snižujících daně. Jednalo se zejména o tyto tři věci: snížení daně z příjmu pro sezdané dvojice, zrušení daně z nemovitostí a snížení hlavní daně. Tato snížení byla dočasná, ale Bush Kongres požádal, aby se stala stálými. Podle Kongresového rozpočtového centra tato snížení daní snížily do roku 2003 celkový federální příjem, jako podíl z Hrubého domácího produktu (HDP) na nejnižší míru od roku 1959. Následkem snížení daní byl rekordní deficit státního rozpočtu (ovšem jen v absolutníh číslech, nikoliv v procentech HDP). Zatímco v posledním roce vlády Billa Clintona vykazoval federální rozpočet roční přebytek 230 miliard dolarů, za Bushovy vlády přešlo hospodaření v deficit. V roce 2003 dosáhl roční rekordní deficit 374 miliard dolarů. To představovalo 3,5% HDP, což je v procentech domácího produktu méně, než některé předchádzející deficity. Podle některých ekonomů má jen takovéto porovnávání význam - protože porovnánvání absolutních čísel je zkresleno růstem ekonomiky. Bush navýšil rozpočty pro vnitřní a zahraniční bezpečnost, ale snížil výdaje na nevojenské programy. Výdaje státu se zvýšily za 4 roky o 20% (opět ale jen v absolutních číslech. V prcentech je tento růst znatelně menší. Někteří ekonomové mluví o hospodářském zázraku během Bushova prvního volebního období. Hospodářství země, která na začátku stála na pokraji recese, začalo pomalu nabírat na síle. Například hospodářský růst o 8.2 a 4,0 %, který zaznamenal USA v 3. a 4. čtvrťroku roku 2003, byl nejvýraznější růst ekonomiky USA za posledních 20 let (čísla jsou přepočítaná na roky). Při převzetí moci ekonomika rostla ročním tempem na úrovni 0,8%, v roce 2002 už 1,9%, v roce 2003 3,0% a ve volebním roce 2004 dokonce 4,2%. Vzrostla důvěra investorů v dobré vyhlídky ekonomiky USA a začal růst export, mimo jiné díky devalvaci dolaru. V první části volebního období byly hlavním tahounem růstu HDP vládní výdaje a spotřeba domácností (hrazená na dluh), v druhé polovině začala převažovat spotřeba domácností spolu s fixními investicemi firem a růstem exportu, který převyšoval růst importu. Spojené státy se tak z pohledu celosvětového růstu a z pohledu vývoje evrospkých ekonomik staly „hospodářským skokanem roku 2003”. Rostly totiž osmkrát rychleji než EMÚ, kde růst v tomto roce dosahoval jen 0,4%. Podobný rozdíl byl zachovaný i v roce 2004. K pozitivnímu vývoji došlo v USA i v některých dalších oblastech hospodářství. V letech 2001-2003 vzrostla produktivita práce najvíc za posledních 50 let. Americká akciová burza se v průběhu roku 2003 vzpamatovala ze ztrát v roce 2001 (Dow Jones Industrial Index vzrostl o 40% a technologický index Nasdaq Composite se zhodnotil dokonce o 70%). Slušným tempem rostly zisky amerických společností a na konci volebního období sa podařilo otočit i vývoj nezaměstnanosti (která je ovšem stále vyšší, než byla na počátku funkčního období) a míra inflace se dostala na přijatelnou úroveň přibližně dvou procent. Při převzetí moci nezaměstnanost dosahovala úrovvně 4,2 % (leden a únor 2001). Už tehdy měla silně stoupající tendenci, kterou zdědila po předcházející vládě. Měsíc před nástupem do úřadu dosahovala jen 3,9 %,což znamená, že v průběhu posledního měsíce vlády Billa Clintona narostla o 0,3 %. Růst pokračoval i v dalších měsících, v září 2001 už nezaměstnanost dosáhla hranice 5 %. Po útocích z 11. září 2001 přišel další prudký nárůst. V dubnu 2002 už dosáhla 5,9 %, v prosinci se dostala na 6 %. V červnu 2003 dosáhla svůj vrchol – 6,3 %, pak už začala klesat. Do konce roku klesla na úroveň 5,7 %. Ve volebním měsíci (listopad 2004) byla na úrovni 5,4 %. Pokles nezaměstnanosti pak pokračoval i v druhém volebním období. Celkově se však během jeho prvního mandátu pod vlivem recese z roku 2001 zvýšila nezaměstnanost poprvé od roku 1992, za což byl Bush kritizován stoupenci Johna Kerryho. Tímto se stal prvním prezidentem po Herbertu Hooverovi, během jehož vlády byla zaznamenána jasná ztráta pracovních míst. Z makroekonomických ukazavatelů amerického hospodářství za Bushovi vlády je bezesporu dvojitý deficit: deficit federálního rozpočtu a deficit běžného účtu platební bilance. Ve snaze řešit deficit platební bilance se Bush snažil zavést vysoká cla na některé produkty upadajícího primárního sektoru (konkrétně zejména v hutnictví a zemědělství), které měly velkou zahraniční konkurenci (v první části volebního období). Bushovo zavedení poplatků za import oceli a kanadských dřevařských a tesařských výrobků bylo kontroverzní a ve světle jeho ostentativního vyzdvihování principů volného trhu vypadalo obzvlášť pikantně. Vysloužilo si kritiku z více stran, včetně vlastního tábora konzervativců a ekonomických liberálů. Poplatky na dovoz oceli byly posléze pod tlakem Světové obchodní organizace (World Trade Organization) zrušeny.
- Životní prostředí Jedno z prvních rozhodnutí Bushe v této oblasti bylo odmítnutí podepsat Kjótského protokolu, jehož cílem má být omezení emisí oxidu uhličitého. Za toto si od části evropských představitelů vysloužil ostrou kritiku. Bush argumentoval tím, že podepsání Kjótského protokolu by vedlo k ohrožení ekonomiky USA a nadnesl (ovšem bez větších podrobností) jiný způsob řešení ekologických problémů, spočívající zejména v technických inovacích šetřících životní prostředí. Druhým důvodem, který uvádí při svém odmítání Kjótského protokolu, je fakt, že ten vlastně nijak neomezuje některé velmi významné znečišťovatele z řad zaostalých zemí (konkrétně zejména Čínu a Indii) a z tohoto pohledu dle Bushe (ale nejen jej) nejenže nic neřeší, ale silně znevýhodňuje vyspělé země oproti těmto novým silným hráčům. V rámci svého programu, který označuje za ekologický, výrazně zvýšil příspěvky vlády na vývoj nových technologií šetřících životní prostředí. V roce 1997, kdy zástupci USA a ostatních krajin jednali o Kjótském protokolu, se Senát USA hlasováním 95 ku 0 postavil proti jakékoliv dohodě o globálním oteplování, která nevyžaduje závazky ze strany ekonomicky se rozvíjejících zemí. Ač byl Kjótský protokol roku 1998 symbolicky podepsaný Petrem Burleighem, výkonným velvyslancem USA v OSN, vláda Billa Clintona jej nikdy nepředložila Senátu k ratifikaci. Environmentální skupiny naznačují, že mnozí členové Bushovy vlády mají propojení s energetickým, automobilovým a ropným průmyslem a dalšími skupinami, které mají negativní vztah k ochraně životního prostředí. Bush vyhlašuje, že důvodem nepodepsania Kjótského protokolu je fakt, že je nespravodlivě přísny vůči USA, zatímco je příliš benevolentní vůči jiným zemím, např. Číně. Obrátil se též na výzkumné organizace kvůli fenoménu globálního oteplování a vyžaduje uskutečnění důsledného výzkumu, který by potvrdil souvislost mezi globálním oteplováním a lidskou činností. Svoje názory Bushova vláda obhajovala i tím, že neexistuje konsenzus vědců pokud jde o globální oteplování, když poukazovala například na Oregonskou petici [http://www.oism.org/pproject/index.htm], v níž 19 600 vědců vyjádřilo svůj nesouhlas s tvrzenímm, že globální oteplování je zapřičiněno lidskou činností. Přitom tato vláda systematicky ignorovala závěry vyšetřování Mezivládní skupiny klimatických změn při OSN a dalších institucí, podle kterých je oteplování planety způsobeno zejména lidskou činností. Po požárech spojených se suchem v roce 2002 se Bush zasazoval o důraznější vytvářenie protipožárních nezalesněných pásů z důvodu bezpečnosti. V prosinci 2003 podepsal zákon Iniciativa za zdravé lesy (:en:Healthy Forests Initiative). Cílem zákona bylo zamezit požárům podobným z léta roku 2002. Některé environmentálně zaměřené skupiny ho obvinili, že tím úmyslně umožňuje dřevozpracujícím firmám kácet jen vyšší porosty, které jsou vlhčí a odolnější proti požárům než vysychající přízemní porosty. Dalším počinom Busha v oblasti životního prostředí byla Iniciativa za čistou oblohu (:en:Clear Skies Initiative, [http://www.whitehouse.gov/news/releases/2002/02/20020214-5.html]). V projevu uvádějícím tuto iniciativu Bush vyhlásil, že „ekonomický růst je klíčem k pokroku v enviromentální oblasti, protože růst je to, co poskytuje zdroje pro investice do čistých technologií“. V projevu uvedl, že naplněním tohoto programu by mělo dojít k následnému poklesu emisí:
- SO₂ o 73%
- NO_x o 67%.
- rtutě o 69%. Snížení navrhl zrealizovat ve dvou fázích, první končí v roce 2010 a druhá v roku 2018. Například každá elektrárnaň podle návrhu musí získat povolení na vypuštění každé tuny uvedených látek. Program je založený minimálně na tržních prostředcích, když umožnil obchodovat s povoleními. Tím společnost používající nové technologie mohou ušetřit svoje kvóty a prodat je dalším spoločnostem. Na podporu této iniciativy Bush zmiňoval úspěch programu z roku 1995, který podobně přistupoval k emisím SO₂. Jeho oponenti k iniciativě vyhlásili, že uplatňování nástrojů, které tato iniciativa obsahuje, povede v konečném důsledku k růstu znečištění. Bush též podepsal Great Lakes Legacy Act of 2002, který povoluje federální vládě začít s čistěním kontaminovaných sedimentů Velkých jezer. V témže roce podepsal i tzv. Browfieldův zákon, který urychluje proces čištění opuštěných průmyslových zón. 11. srpna 2003 Bush po demisi Christine Whitman z postu řiditele Americké agentury ochrany životního prostředí jmenoval na tento post Michaela O. Leavitta, co6 se setkalo se silnou negativní odezvou enviromentalisticky zaměřených organizací. Podle Bushe se ochrana přírody úzce prolíná s výzkumem. Tvrdí, že pokroku v této oblasti je možno dosáhnout jen novými čistejšími technologiemi, nikoliv zákonnými příkazy. Snažil se pomoci k získání ekologické náhrady za ropné produkty v dopravě. Vyčlenil proto 1,2 miliardy dolarů z federálního rozpočtu na období pěti let na vývoj vodíkom poháněných vozidel bez emisí. Dále podpořil vývoj „zeleného benzínu“ z kukuřice a výzkum v oblasti využití bionafty vznikající z odpadových materiálů. V rámci tohoto programu prosadil i snížení daňového zatížení pro lidi používající automobily s nižšími emisemi.
- Morální tradice a lidská práva lidská práva Bush se označuje za příznivce „pro-life“, jeho cílem je „podpora kultury života”. Do funkce ministra spravedlnosti jemnoval Johna Ashcrofta známého svým nepřátelským postojem vůči interrupcím. Zrušil federální pomoc zahraničním sdružením nakloněným interrupcím a umělé antikoncepci. Z velké míry jeho postoje vysvětlovala manželka Laura. Tvrdila, že právo na interrupci ve Spojených státech amerických se tímto nezpochybňuje. Bush dále zrušil pomoc fondům nabádajícím k používání kondomů a pomáhajícim prostitutkám, a to ve prospěch fondů propagujících sexuální abstinenci. V červenci 2002 Bush zrušil podporu Populačnímu fondu OSN (UNFPA). Odůvodnil to tím, že UNFPA podporuje násilné potraty a sterilizace v Číně. Bush se postavil proti legálnímu uznání manželství osob stejného pohlaví a podporuje zavedení civilního svazku („Nemyslím si, že bychom měli popírat lidské právo na civilní svazek, legálně ustanovený” – ABC News, říjen 2004). Podporuje doplněk zákona o federálním manželství (Federal Marriage Amendment) a chce doplnit Ústavu Spojených států amerických o tvrzení, že „manželství je svazek jednoho muže a jedné ženy“. Během Bushova prvního volebního období se Michael E. Guest stal prvním otevřeným homosexuálem, kterého Senát schválil na post velvyslance USA (pro Rumunsko (prvním otevřeným homosexuálem nominovaným na post velvyslance byl James Hormel, kterého Senát odmítl.
- Náboženství George W. Bush je takzvaný “znovuzrozený křesťan”, tj. křesťan, který znovu objevil víru a (obrazně řečeno), znovu se tak narodil. Jeho konverze je spojena se jménem reverenda Billyho Grahama, neoficiálně nazývaného "evangelikální papež". Bush se netají tím, že se vícekrát denně modlí a ve svých projevech cituje verše z Biblie nebo na ně odkazuje. Několikrát se v projevech zmiňoval i o Koránu, případně z něj citoval nebo ho dokonce označil za slova pocházející od Boha. [http://www.whitehouse.gov/infocus/ramadan/islam.html] [http://www.chuckbaldwinlive.com/bushpro-islam.html] K jeho vítězství ve volbách hodně přispělo, že dokázal na svoji stranu přivést široké masy evangelikálů a dalších silně křesťansky orientovaných voličů. V prezidentských volbách v roce 2004 podle průzkumů získal dokonce většinu hlasů katolických voličů, když získal mírně přes 50% "katolických hlasů", ačkoliv jeho protivníkem byl katolík John Kerry, který se snažil oslovit své souvěrce z této pozice (Kerry sa v očích mnohých svých souvěrců zdiskreditoval svou otevřenou podporou práva ženy na potrat). I z těchto náboženských důvodů se Georg W. Bush staví proti eutanázii, výzkumu buněk z lidských embryí, vyjadřuje nepřátelský postoj proti interrupcím a je formálně proti manželství dvou osob téhož pohlaví. 9. dubna 2005 se George W. Bush stal prvním úřadujícím americkým prezidentem, který se osobně zúčastnil pohřbu papeže. Doprovázeli jej jeho předchůdci Bill Clinton a jeho otec George H. W. Bush. Už v roce 2001 začal Bush pracovat s republikány v Kongresu na schválení legislatívy, která by změnila způsob, jakým federální vláda regulovala, zdaňovala a podporovala neziskové organizace řízené náboženskými organizacemi. Byť prvořadou snahou v rámci této legislativy byla možnosť, aby tyto organizace mohly čerpat federální podporu, další zákon přinesl požadavek, aby oddělily svoje charitativní funkce od náboženských. Bush též vytvořil Úřad Bílého domu pro komunitní a na vířee založené iniciativy (:en:White House Office of Faith-Based and Community Initiatives). Některé organizace, jako např. Únia amerických občianskych slobôd (:en:American Civil Liberties Union) kritizovaly tento Bushů program.
- Menšiny a imigrační politika Bushova vláda, jak v prvním, tak v druhém volebním období, je nejotevřenější vládou vůči národnostním menšinám v historii. Národnostní různorodost jeho vládního kabinetu ho zařadila do Guinessovy knihy rekordů. Bližší informace lze najít v části věnující se kabinetu. Bush navrhl imigrační zákon, který by podstatně rozšíril použití cizineckých pracovních víz. Jeho návrh by zrovnoprávnil zahraniční pracovníky, i kdyby tito neměli právo na trvalý pobyt nebo občanství. Zároveň se postavil proti amnestii pro ilegální přistěhovalce, jejichž počet se v USA odhaduje na 15 miliónů. V roce 2002 Bush tlačil na Trenta Lotta, republikánského vůdce Senátu, aby podal demisi kvůli nostalgickým vyhlášením týkajícím se národnostní segregacie, které pronesl při příležitosti vzpomínky na bývalého kandidáta prezidentských voleb z roku 1948, senátora Stroma Thurmonda.
- Zdraví Bush prosazoval i ve zdravotnictví přístupy založené na konkurenci a volném trhu (osobní účty na spoření, etc.) Hlavním zákonem, na který se zaměřil, byl Medicare Act of 2003 [http://www.cms.hhs.gov/medicarereform/]. Tento zákon představuje největší změnu programu Medicare za jeho existenci (běží od roku 1965). V prvním desetileti se díky změnám do programu vloží o 395 miliard dolarů více, než bylo plánováno. Schválení tohoto zákone předcházely dlouhé diskuse, Kongresem prošel až poté, co s ním souhlasila i Americká asociace důchodců (American Association of Retired Persons). Za jedůležitější změnu lze považovat zavedení speciálních nezdaňovaných osobních účtů pro spoření na zdravotní výdaje pro pracující populaci (tzv. Health Savings Accounts. Zákon dále dále přisuzuje příspěvky a daňové úlevy zaměstnavatelům, kteří se rozhodnou přispívat svým zaměstnancům na zdravotní pojištění. Od roku 2010 bude možná částečná privatizace tohoto programu. Pro již nepracující (důchodci, invalidé) zákon finančně zpřístupnil léky na předpis. Zákon se speciálně zabývá zdravotnictvím mimo města s cílem zvýšit zdravotnickou dostupnost. Stanový speciální bonus ve výši 25 miliard dolarů, který se má rozdělit mezi nemocnice v menších městech. Podle některých propočtů zákon pomocí nových komunitních zdravotních center poskytuje lepší zdravotní podmínky pro asi 3 milióny lidí. Od příslušníků bohatších vrstev požaduje mírně vyšší příspěvky, než byly před jeho zavedením.
- Školství Školství V lednu 2002 Bush podepsal svůj program No Child Left Behind (Nezapomenout na žádné dítě). Program je zaměřený na podporu nejnižšího školství a zabezpečuje více zdrojů pro školy. Kritici tvrdí, že školy nedostaly dost prostředků, aby mohly splnit cíle stanovené programem. Výbor Sněmovny reprezentantů pro vzdělávání a práci (House Committee on Education and the Workforce) v červnu 2003 vyhlásil, že během tří let pod Bushovou vládou se rozpočet pro školství zvýšil o 13,2 miliardy dolarů [http://edworkforce.house.gov/press/press108/06jun/edspending062003.htm].
- Věda a výzkum Prezident Bush stanovil omezení podpory výzkumu kmenových buněk. Financování tohoto výzkumu federální vládou schválil jeho předchůdce Clinton (19. ledna 1999), ale peníze nebyly přiděleny žádnému programu až do vytvoření rozpočtových pravidel 23. srpna 2000. Avšak již 9. srpna 2001, ještě před prvním rozdělením peněz, Bush ohlásil, že rozpočtová pravidla budou změněny tak, aby umožnily podporovat jen výzkum na již existujících kmenových buňkách. Koncem roku 2002 podepsal zákon, který zabezpečil zdvojnásobení finančních prostředků pro National Science Foundation (Nadace národní vědy) v příštích 5 letech. Cílem bylo vytvořit nové vzdělávací postupy v matematice a vědě pro děti na základních a středních školách. 14. ledna 2004 Bush oznámil založení Vize vesmírného výzkumu (:en:Vision for Space Exploration), v rámci které je plánovaný návrat na Měsíc do roku 2020, realizace Mezinárodní vesmírné stanice do roku 2010 a případně vyslání astronautů na Mars. Byť se plán střetl často s rezervovanými reakcemi, schválení jeho rozpočtu s malými změnami prošlo hned po listopadových volbách. V únoru 2004 podepsalo 5 000 vědců (mezi kterými bylo 48 držitelů Nobelovy ceny) z Unie dotčených vědců prohlášení „odmítající vědecké poradenství Bushovy vlády“. Prohlásili, že „Bushova vláda ignorovala objektivní vědecké poradenství v politice, která je tak důležitá pro náš kolektivní prospěch“. Bush vyčlenil 1,2 miliardy dolarů z federálního rozpočtu na období 5 let na vývoj vodíkem poháněných vozidel. Cílom je získat a nabídnout ekologickou náhradu za ropné produkty v dopravě. Dále podpořil vývoj v tvorbě „zeleného benzínu“ z kukuřice a výzkum v oblasti využití bionafty vznikající z odpadových materiálů. V rámci tohoto programu prosadil i snížení daňového zatížení pro lidi používající automobily s nižšími emisemi.

Zahraniční politika

- Všeobecný přehled Bushova politická ideologie je obecně označovaná jako konzervatismus. Ve volební kampani v roce 2000 se definoval jako soucitný konzervativec. Jeho zahraniční politika je ovlivňována neokonzervativním think-tankem Project for the New American Century (Projekt pro nové americké století, PNAC). Něteří zakladatelé PNAC (Dick Cheney a Donald Rumsfeld) zastávají vysoké posty v Bushově administrativě. Během volební kampaně v roce 2000 Bush prosazoval ¨větší míru ekonomické spolupráce a lepší politické vztahy se ¨zeměmi Latinské Ameriky, zejména s Mexikem, a omezení snah o „budování národů“. Názor změnil po teroristických útocích 11. září 2001, kdy svoji pozornost přenesl na Blízký východ. Měsíc po útocích USA vytvořily širokou koalici, která 7. října 2001 zahájila operaci v Afghánistanu s cílem odstranit vládu Talibanu, který poskytoval podporu a úkryt vedení teroristické organizace Al-Káida. Koalice se během této války soustředila zejména na nálety a vzdušnou podporu opozičních sil (konrétně zejména tzv. Severní aliance Talibanem vyhnaného prezidenta Rabbáního). Do země vstoupily jen malé pozemní jednotky. Po svržení vlády Talibanu (Taliban se zcela zničit nepodařilo a jeho bojúvky vedou partyzánský boj proti nové vládě doddnes) následovaly snahy vytvořit s pomocí OSN v Afghánistanu novou vládu, v jejímž čele nakonec stanul nový prezident Hamid Karzáí. Přes úspěch při porážce Talibanu sa nepodařilo dopadnout ani zabít Usámu bin Ládina. Část spojeneckých vojáků zůstala v Afghánistanu dodnes. V zemi se 9. října 2004 uskutečnily i prezidentské volby, které zahraniční pozorovatelé označili za demokratické. Vyhrál je opět Hamid Karzáí. Dalším důležitým rozhodnutím byla změna poměrů v Iráku.Tzv. koalice „ochotných“ vstoupila po několikadenním ultimátu do Iráku 20. března 2003 s cílem zbavit diktátora moci a nahradit ho novou, demokraticky zvolenou vládou. Krom toho se Bush snažil vyřešit konflikt mezi Izraelem a Palestinci obývajícimi okupovaná území. Palestincům slíbil podporu při vytváření vlastního státu. Ve spolupráci s Ruskem, něktorými evropskými zeměmi a OSN navrhl takzvanou Cestovní mapu, která měla položit základ urovnání skrze ústupky obou stran a specifikovat rozvrh stahování izraelských vojsk z jednotlivých oblastí. 14. prosince 2001 Bush odstoupil od smlouvy o antibalistických střelách z roku 1972 (Anti-Ballistic Missile Treaty, [http://wikisource.org/wiki/Anti-Ballistic_Missile_Treaty]), která byla důležitá pro Americko-sovětskou jadernou rovnováhu během studené války. Jako důvod bylo uvedeno, že již není relevantní. Smlouva zakazovala vybudovat ochranný systém a ponechávala tak zemi otevřenou útoku druhej strany s tím, že ani druhá strana nebude ochotná riskovat odvetu. Tento přístup se označoval jako "vzájemně zaručené zničení", v angličtině mutually assured destruction Kritici tento systém označovali zkratkou MAD, což v překlade znamená šílený. Po vypovězení smlouvy (které zpočátku znervóznilo Rusko) mohly USA pokračovat ve vývoji svého obranného systému, známého jako raketový deštník. Dosavadní testy však funkčnost tohoto systému zpochybňují. Mezinárodní trestní tribunál (International Criminal Court, ICC) vznikl 1. července 2002 a sídlí v nizozemském Haagu. Byl ustanoven jako stálý trestní soud pro stíhání pachatelů na mezinárodní úrovni. Bushova administrativa vyjádřila obavy, že se tento soud zvrhne v nástroj na obviňování a souzení amerických diplomatů, politiků a vojaků, neboť v něm budou mít (podobně jako v OSN) moc nezodpovědné země porušující lidská práva (jako příklad je uváděna Libie, která byla 20. ledna 2003 zvlena předsedající zemí Komise pro lidská práva). George W. Bush se na adresu soudu vyjádřil: „Já se k ICC nepřipojím. Je to mrtvola v Haagu, kde nevypočitatelní soudci a žalobci mohou dostat naše vojáky či diplomaty před soud.“ Vláda USA pak snížila vojenskou podporu státům, které s ní neuzavřely bilaterální dohodu o imunitě amerických občanů před tímto soudem.
- Reakce na útoky z 11. září 2001 Viz též Útoky z 11. září 2001
Viz též Operace Trvalá svoboda (Afghánistan) Operace Trvalá svoboda 14. září 2001: „Slyšíme Vás. Celý svět Vás slyší. A lidé, kteří shodili tyto budovy brzy uslyší o nás.“]] Po útocích byla Amerika šokovaná svou zranitelností. Zahynulo přes 3 000 lidí. Bush spolu s viceprezidentem Cheneym a mluvčím Bílého domu Dennisem Hastertem byli převezeni na několik hodin na tajná bezpečná místa, než se objasní aspoň základní informace. Po útocích se automaticky změnilo zaměření americké zahraniční politiky. Celá další politika Bushovy vlády (včetně domácí) byla založená nebo ovlivněná Válkou proti terorismu. Změnu zahraniční politiky Bush jasne deklaroval ve Zprávě o stavu Unie 29. ledna 2002. Útoky zvýraznily ohrožení ze strany teroristických skupín oproti ohrožení ze strany států. Bush použil termín „Osa zla“, do které zahrnul Irán, Severni Koreu a Irák. [http://news.bbc.co.uk/1/hi/world/americas/1790537.stm]) Bushově administrativě se podařilo vypátrat zdroj útoků, důkazy vedly k Usámovi bin Ládinovi a jeho organizaci Al-Kajda, která měla své hlavní základny v Talibanem ovládaném Afgghánistanu. Bush dal afghánské vládě ultimátum, aby vydala bin Ládina Spojeným státům (spolu s dalšími požadavky). Taliban žádal důkazy o tom, že Ládin skutečně stojí za útoky. Později, s blížícím sa útokem, Taliban nabídl vydání bin Ládina do Pákistanu, kde by byl souzený podle islámského práva. Komentátoři se dodnes nemohou shodnout ani na upřímnosti tohoto návrhu, ani na tom, zda vůbec bylo v moci Talibanu bin Ládina zatknout a vydat. [http://news.bbc.co.uk/1/hi/world/south_asia/1539468.stm] [http://www.metimes.com/2K1/issue2001-38/reg/taliban_defies_bush.htm] 7. října USA zahájily vojenské operace proti Talibanu. Jejich letecké údery podporované akcemi zejména amerických a britských zvláštních jednotek a elitních oddílů umožnily Severní alianci 13. listopadu 2001 dobýt Kábul. Později se o jeho kontrolu dělila s americkými jednotkami. Vláda Talibanu na celostátní úrovní padla, nějakou dobu se však ještě držela v některých provinciích. Partyzánské oddíly složené z věrných Talibanu se v Afghánistanu pohybují dodnes, byť jejich význam je již minimální. Talibanem vyhnaný prezident Burhanuddin Rabbání se (dočasně) vrátil do úřadu, a posléze se sestavila aj vláda vedená Hamidem Karzáím. Ta nakonec převzala moc nad většinou území, některé oblasti však stále neovládá (resp. je ovládá víceméně formálně na základě dohod s místními vůdci. Síly OSN pomáhají udržet pořádek v oblasti Kábulu a dalších významných měst. Nová vláda a nyní již prezident Karzáí jsou blízkým spojencem Washingtonu v pokračujícím boji proti terorismu. Bushova administratíva byla kritizovaná pro zadržování několika stovek vězňů v táboře Camp Delta v Zátoce Guantanámo na Kubě bez řádného soudu. Většina je podezřelá ze spolupráce se sítí Al-Káida či Talibanem. Některé organizace hovoří o nelidských podmínkách, byť kontrola senátorů z obou hlavních amerických politických stran toto tvrzení nepotvrdila.
- Válka v Iráku Válka v Iráku Od schválenia Zákona o osvobození Iráku (:en:Iraq Liberation Act) z 31. října 1998 podepsaného ješte Billem Clintonem bylo oficiálním cíemm americké politiky zbavit Saddáma Husajna moci. Po útocích z 11. září 2001 hledala Bushova administrativa způsob, jak zabránit dalším možným útokům. Vytvořená koncepce zahrnovala snahu omezit "manévrovací prostor" pro teroristické skupiny (zmrazení účtov, ...), tlak na všechny země, aby aktivně vyhledávaly teroristy a snaha zamedzit tomu, aby takzvané "neposlušné" státy mohly podporovat terorismus, nebo aby teroristi mohli získat nebezpečné zbraně od těchto států. Dalším z vybraných směrů byla i změna poměrů na Blízkém východě, odkud pocházeli všichni útočníci. Vláda vyhlásila, že situace ve vztazích k Iráku je kvůli těmto důvodům vážná. Irák sa údajně snažil získat jaderný materiál a neuvedl přesnou dokumentaci o svém zbrojním programu v oblasti biologických a chemických látek, které je možné využít jako základ pro zbraně hromadného ničení (dále jen ZHN). Ty měl dle rezolucí OSN vydaných po invazi do Kuvajtu zakázané vyrábět i vlastnit. Mezi další uváděné důvody patřilo i to, že Irák nedodržoval podmínky dohodnuté v předcházejících rezolucích RB OSN vydaných po první válce v Zálivu (uváděny byly např. rezoluce RB OSN číslo 1060, 949, 778, 715, 660, ...). Mezi stoupenci a oponenty vojenského zásahu do dnešních dnů probíhá diskuze, měla-li vláda USA důkazy o vlastnictví zbraní hromadného ničení Irákem a existenci blízkých vazeb mezi Irákem a Al-Kajdou. Jisté je jen, že USA měly stejně jako OSN důkazy o tom, že Irák vlastnil ZHN dříve a že nebyl schopen dložit jejich řádné zničení, jak mu to ukládaly rezoluce OSN. Pokud jde o terorismus, narozdíl od zřetelné podpory palestinského terorismu v Izraeli se spojení mezi Al-Kajdou a Irákem nepodařilo prokázat a odborníci se kloní k tomu, že nikdy žádné neexistovalo. [http://www.cia.gov/cia/reports/iraq_wmd/Iraq_Oct_2002.htm], byť 30. září 2004 skupina pověřená prověřením údajú používaných před zahájením zásahu (Iraq Survey Group, ISG) ve svém záverečném stanovisku vyhlásila: "ISG nenašla žádné dúkazy o tom, že Saddám Husajn vlastnil zásoby zbraní hromadného ničení v roce 2003, byť existující důkazy z vyšetřování včetně interview se zadrženými a z objevených dokumentů ukazují na možnosť, že nějaké zbraně existovaly, byť ne ve vojensky významném množství" [http://www.globalsecurity.org/wmd/library/report/2004/isg-final-report/isg-final-report_vol1_rsi-06.htm]. 2004 2004. Bush na lístek dopsal: "Let freedom reign", ("Nechť svoboda vládne".]] Bush tvrdil, že Saddám může dodat ZHN teroristům, např. Al-Kajdě. Od počátku roku 2002 tlačil na OSN, aby důrazněji prosazovalo odzbrojení Iráku. Pod tlakem USA se podařilo v OSN prosadit novou odzbrojení. Hans Blix a Mohamed El Baradei vedli obnovené inspekce v Iráku. Během nich sa vyskytlo několik problémů a omezení pohybu inspektorů iráckou vládou, když jim nebyla spřístupněna někt, místa, etc. Problémy viedly k diskuzi o účinnosti inspekcí. Později, když byl Saddám dopaden, se ho vyšetřovatelé ptali: „Když jste neměli ZHN, proč jste nevpustili inspektory OSN do některých zařízení?“ Husajn odpověděl: „Nechtěli jsme, aby vstoupili do našich prezidentských prostorů a narušovali naše soukromí.“ Ministr zahraničních věcí Colin Powell sa snažil zabezpečit pro operaci podporu OSN. USA se pokoušely prosadit další rezoluci, která by povolila použití vojenské síly (podle [http://www.worldpress.org/specials/iraq/chapterVII.htm Kapitoly VII] Charty OSN). Tuto ideu posléze zavrhly, neboť se chtěly vyhnout zápornému rozhodnutí (navíc Francie hrozila použitím svého práva veta. USA vytvořily skupinu přibližně 40 zemí, včetně Velké Británie, Španělska, Itálie, Polska či Slovenska, kterou Bush nazval "koalicí ochotných". Tato koalice vstoupila po několikodenním ultimátu do Iráku 20. března 2003, odvolávajíc se na několik rezolucí OSN (1441, 1205, 1137, 1134, 1115, 1060, 949, 778, 715), na nespolupráci Iráku při jejich výkonu, odmítání spolupráce s inspektory OSN, Saddámův údajný pokus zavraždit byvalého prezidenta George H. W. Bushe v Kuvajtu a zneužívání a nedodržování příměří uzavřeného v roce 1991. Členové koalice tvrdili, že je tyto okolnosti opravňují k legálnímu použití síly. Jiní světoví vůdci, (např. Kofi An

Prezident USA

Prezident Spojených států amerických (angl. President of the United States of America, POTUS) je hlavou státu v USA. Podle Ústavy Spojených států je šéfem exekutivy federální vlády a vrchní velitel ozbrojených sil. Spojuje v sobě pravomoce, které se v evropských zemích obvykle dělí mezi prezidenta (či jinou formální hlavu státu) a premiéra. Vzhledem k jeho silné pozici se tak mluví o prezidentském systému. Vzhledem k velmocenskému postavení USA je v současné době vnímán jako nejmocnější osoba na Zemi. Současným, 43. prezidentem USA je George W. Bush, syn 41. prezidenta USA George H. W. Bushe.

Volby a funkční období

Jedno funční období trvá 4 roky a nikdo nesmí kandidovat na více než dvě po sobě jdoucí. V případě úmrtí prezidenta se úřadu pro zbytek funkčního období ujme jeho viceprezident. Prezident je volen nepřímou volbou – volí jej sbor volitelů nominovaných jednotlivými státy USA (počet volitelů za stát odpovídá jeho lidnatosti a hlasují podle toho, kdo v jejich státě byl zvolen voliči). Jedním z důsledků tohoto systému je fakt, že vyhrát může i kandidát s menším počtem hlasů, jsou-li jeho voliči lépe rozdistribuováni (viz například Geroge W. Bush v roce 2000).

Galerie amerických prezidentů

Image:George-Washington.jpg|1.George Washington(1789–1797) Image:Johnadamsvp.flipped.jpg|2.John Adams(1797–1801) Image:Thomas Jefferson rev.jpg|3.Thomas Jefferson(1801–1809) Image:Jm4.gif|4.James Madison(1809–1817) Image:Jamesmonroe-npgallery.jpg|5.James Monroe(1817–1825) Image:John Quincy Adams.jpg|6.John Quincy Adams(1825–1829) Image:Andrew jackson head.gif|7.Andrew Jackson(1829–1837) Image:Martin Van Buren.jpg|8.Martin Van Buren(1837–1841) Image:William Henry Harrison.png|9.William Henry Harrison(1841) Image:John Tyler.jpg|10.John Tyler(1841–1845) Image:Polkpolk.jpg|11.James K. Polk(1845–1849) Image:Zachary Taylor.jpg|12.Zachary Taylor(1849–1850) Image:Millard Fillmore.jpg|13.Millard Fillmore(1850–1853) Image:Franklin Pierce.jpg|14.Franklin Pierce(1853–1857) Image:James Buchanan.jpg|15.James Buchanan(1857–1861) Image:Lincoln.jpg|16.Abraham Lincoln(1861–1865) Image:Andrew Johnson.jpg|17.Andrew Johnson(1865–1869) Image:Ulysses Grant 1870-1880.jpg|18.Ulysses S. Grant(1869–1877) Image:President Rutherford Hayes 1870 - 1880.jpg|19.Rutherford B. Hayes(1877–1881) Image:James a garfield illustration.3.jpg|20.James A. Garfield(1881) Image:Chester a arthur illustration.3.jpg|21.Chester A. Arthur(1881–1885) Image:Grover Cleveland.jpg|22., 24.Grover Cleveland(1885–1889, 1893–1897) Image:Benjamin harrison.jpg|23.Benjamin Harrison(1889–1893) Image:Mckinley.jpg|25.William McKinley(1897–1901) Image:T Roosevelt.jpg|26.Theodore Roosevelt(1901–1909) Image:William Howard Taft.jpg|27.William Howard Taft(1909–1913) Image:Wilson.jpg|28.Woodrow Wilson(1913–1921) Image:Wharding.jpg|29.Warren G. Harding(1921–1923) Image:Ccool.jpg|30.Calvin Coolidge(1923–1929) Image:HerbertHoover.jpg|31.Herbert Hoover(1929–1933) Image:FDR in 1933.jpg|32.Franklin Delano Roosevelt(1933–1945) Image:Harry-truman.jpg|33.Harry S. Truman(1945–1953) Image:Eisenhower official.jpg|34.Dwight D. Eisenhower(1953–1961) Image:JFKofficial.jpg|35.John F. Kennedy(1961–1963) Image:Lbj2.jpg|36.Lyndon B. Johnson(1963–1969) Image:Nixon.jpg|37.Richard Nixon(1969–1974) Image:Jerryford.jpg|38.Gerald R. Ford(1974–1977) Image:Presidentcarter.jpg|39.Jimmy Carter(1977–1981) Image:Official Portrait of President Reagan 1981.jpg|40.Ronald Reagan(1981–1989) Image:Georgebush.jpg|41.George_H._W._Bush(1989–1993) Image:Bill Clinton.jpg|42.Bill Clinton(1993–2001) Image:George-W-Bush.jpeg|43.George W. Bush(od 2001)
- Grover Cleveland byl zvolen dvakrát ve dvou nesouvisejících obdobích, počítá se tak tedy jako 22. a 24. prezident USA. George W. Bush je tak 43. přezidentem USA a zároveň 42. osobou, která zastávala tento úřad. Amerických presidentů Kategorie:Spojené státy americké Kategorie:Američtí prezidenti ja:アメリカ合衆国大統領 ko:미국의 대통령 simple:President (United States) th:ประธานาธิบดีแห่งสหรัฐอเมริกา

1993

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1988 1989 1990 1991 1992 - 1993 - 1994 1995 1996 1997 1998 ----

Události

Česko
- 1. ledna - Se zánikem Československa vznikly nástupnické státy Česká a Slovenská republika.
- 26. ledna Václav Havel zvolen prvním prezidentem České republiky Svět
- 26. února - teroristický útok na mrakodrap Twin Towers v New Yorku
- Smlouvou o Evropské unii neboli Maastrichtskou smlouvou na základě předcházejících společenství vynikla Evropská unie
- 4. května se Andorra stala parlamentní demokracií, titulárními hlavami státu zůstávají francouzský prezident a španělský biskup ze Séo de Urgell, kteří jsou zastupováni místními zástupci

Vědy a umění

Nobelova cena

- Fyzika – Russell A. Hulse, Joseph H. Taylor Jr. (oba USA; za objev nového typu pulsaru)
- Chemie – Kary B. Mullis, Michael Smith (USA, Kanada; za výzkum v oblasti chemie DNA)
- Lékařství – Richard J. Roberts, Phillip A. Sharp (Velká Británie, USA; za objev dělených genů)
- Literatura – Toni Morrison (USA)
- Mír – Nelson Mandela, Frederik Willem de Klerk (oba JAR; za mírové ukončení období apartheidu)
- Ekonomie – Robert W. Fogel, Douglas C. North (oba USA; za výzkum v ekonomické historiografii)

Narození

Česko Svět

Úmrtí

Česko Svět
- 31. října Federico Fellini, italský filmový režisér a scenárista (
- 20. ledna 1920)
- 28. listopadu - Joe Kelly irský automobilový závodník (
- 13. březen 1913)

Hlava státu

Václav Havel Kategorie:20. století als:1993 ja:1993年 ko:1993년 simple:1993

Kategorie:Američtí prezidenti

Prezidenti Kategorie:Panovníci

Kategorie:Narození 1924

HMS Royal Charles

Two ships of the British Royal Navy have been named HMS Royal Charles, both after King Charles II.
- The first Royal Charles was an 80-gun ship of the line, launched as Naseby in 1655, renamed in 1660, and captured by the Dutch in the Raid on the Medway in 1667.
- The second Royal Charles was a 100-gun ship of the line, launched in 1673, renamed Queen in 1693, rebuilt in 1715 and renamed Royal George, again rebuilt in 1756, renamed Royal Anne this time, and broken up in 1767. (Note that the "rebuilds" were likely new construction cannibalizing parts from the old ship.)

statystyki prag hotel best online casino wynajem online blackjack

:: RELATED NEWS ::

Organizacón territorial de España
Este artículo se refiere a la organización territorial de España a lo largo de la historia

Época antigua

La península Ibérica fue ocupada, en origen, por pueblos de distintas procedencias (indoeuropeos, ibéricos o de etnogenia desconociada como várdulos y vascones