Karel IV. byl synem Elišky Přemyslovny, sestry českého krále Václava III., a Jana Lucemburského. Narodil se jako Václav. V dětství byl jeho vychovatelem v Čechách Vilém Zajíc z Valdeka.
Malý Václav byl poslán do Paříže na vychování k francouzskému královskému dvoru, kam dorazil 4. dubna1323. Téhož roku nebo o rok později byl biřmován a od svého kmotra, jímž byl francouzský král Karel IV. Sličný (1322–1328) přijal jméno Karel. Zároveň se oženil s Blankou z Valois.
V Paříži získal Karel rozsáhlé vzdělání: budoucí císař uměl německy, francouzsky, latinsky, italsky a česky. V letech 1330–1331 pobýval Karel v Lucembursku, v letech 1331–1333 působil jako zástupce svého otce (generální místodržitel) v severoitalské lucemburské signorii.
Na konci října 1333 se Karel vrátil do Čech a spravoval České království místo nepřítomného otce. Od ledna 1334 byl moravským markrabětem.
Od počátku čtyřicátých let byl Karel favoritem papežské kurie na hodnost římského panovníka proti císaři Ludvíku Bavorovi – i proto papež Klement VI. povýšil pražské biskupství30. dubna1344 na arcibiskupství. 21. listopadu 1344 byla zahájena stavba metropolitní katedrály sv. Víta.
Dne 11. července roku 1346 byl Karel hlasy pěti kurfiřtů zvolen u Rhens na Rýně římským vzdorokrálem a 26. listopadu 1346 v Bonnu korunován.
Českým králem se Karel stal smrtí svého otce 26. srpna1346. Korunován byl 2. září1347. K této příležitosti dal Karel zhotovit novou královskou svatováclavskou korunu, později se podílel na formulování korunovačního řádu.
Po náhlé smrti císaře Ludvíka Bavora 11. října1347 ztratil Karel svého rivala. Bavorův syn Ludvík Braniborský sice v boji pokračoval, zajistil zvolení anglického krále Eduarda III. jako římského vzdorokrále, ale jeho boj byl marný. Eduard III. brzy na říšský trůn resignoval. Od roku 1349 byl Karel uznáván jako jediný římský panovník.
Dne 26. března1348 bylo zahájeno společné zasedání říšského a českého sněmu – první generální sněm. Pod vedením Karla IV. 7. dubna1348 přijal mnoho zásadních rozhodnutí. Byla potvrzena privilegia Českého království, jako „zvlášť vznešeného článku Říše římské“, v originále ipsum regnum Boemie Romani regni membrum fore nobilius.
Poprvé byl užit pojem „země České koruny“, čímž bylo odstraněno staré pojetí jako osobního majetku panovníka a přílišná personalisace v jeho osobě. Napříště měla především země krále, nikoliv pouze král zemi. Součástí zemí České koruny bylo Království české, Markrabství moravské, nově slezské knížectví a Horní Lužice; od roku 1368Dolní Lužice a 1373Braniborsko.
Ve stejný den, tedy 7. dubna 1348, udělil Karel IV. Univerzitě Karlově imunitu před zásahy světské moci, což je mylně interpretováno jako její založení. Univerzita Karlova, nejstarší univerzita na sever od Alp, byla jako každá církevní korporace založena rozhodnutím Církve, zde bullou Klementa VI., danou v Avignonu 26. ledna1347.
České království se stalo centrem římské říše a jako takové bylo i náležitě zvelebováno – Praha se stala Karlovým sídelním městem, bylo založeno Nové Město pražské (1348) a byl postaven i nový pražský kamenný most (dokončen 1357), který dnes nese název Karlův most. Karel IV. též založil hrad Karlštejn pro uložení říšských korunovačních klenotů.
Dne 1. srpna1348 Karlovi zemřela žena Blanka. V březnu 1349 uzavřel sňatek s Annou Falckou. Ta však zemřela již 2. února 1353. Proto se 27. května1353 oženil s Annou Svídnickou.
Na Hod boží velikonoční 5. dubna1355 byl Karel v Římě korunován římským císařem. Jeho oficiální titul byl latinský a zněl takto: Karolus Quartus divina favente clemencia Romanorum imperator semper augustus et Boemie rex.
Ve stejném roce se Karel IV. pokusil vydat zemský zákoník Majestas Carolina, návrh však musel stáhnout pro odpor panstva.
Koncem roku 1356 Karel vydal Zlatou bullu Karla IV., zákoník, který platil ve Svaté říši římské až do roku 1806.
Anna Svídnická zemřela při porodu 11. července1362. Karel IV. se znovu oženil 21. května1363, když si vzal Alžbětu Pomořanskou.
Karel IV. byl celkem čtyřikrát ženat – poprvé s Blankou z Valois, s níž měl dvě dcery, Markétu a Kateřinu, podruhé s Annou Falckou, s níž měl syna Václava, který zemřel v dětství. Třetí Karlovou ženou se stala Anna Svídnická, která mu porodila Alžbětu a Václava IV., a čtvrtou pak Alžběta (Eliška) Pomořanská, se kterou měl Annu, Zikmunda, Jana Zhořeleckého, Karla, Markétu a Jindřicha.
Význam Karla IV. Lucemburského pro Česko je obrovský – za jeho vlády se České království stalo centrem Evropy, Praha byla sídelním městem Svaté říše římské, celá země zažívala neobyčejný hospodářský, umělecký a kulturní rozvoj. Již Karlovi současníci si byli jeho významu vědomi – v pohřební řeči po jeho smrti 29. listopadu roku 1378 byl císař Karel IV. poprvé nazván Otcem vlasti.
Karel IV. je pohřben v královské hrobce, kterou nechal sám postavit v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.
Literární činnost
Karel IV. byl mj. i literárně činný, všechna díla psal v latině, přeložena do češtiny byla ještě za jeho života.
- Vita Caroli – Život Karlův, vlastní životopis. Má dva díly – první obsahuje rady nástupcům a životopis do r. 1340, druhý díl je z let 1344–1346, nezachoval se, je složen podle zápisků Karla IV.
- Život svatého Václava - Výklady a naučení duchovní
Dále ještě napsal několik právnických a teologických spisů.
Reference
- Jiří Spěváček: Karel IV. Život a dílo (1316–1378). Svoboda, Praha 1980, 721 pp.
- Kavka, František, Vláda Karla IV. za jeho císařství (1355–1378) Díl 1. (1355-1364), Karolinum, Praha 1993, 252 pp., ISBN 8070666951.
- Kavka, František, Vláda Karla IV. za jeho císařství (1355–1378) Díl 2. (1364-1378), Karolinum, Praha 1993, Vyd. 1., 292 pp., ISBN 8070667605.
- Kavka, František, Karel IV.: historie života velkého vladaře, Mladá fronta, Praha 1998, Vyd. 1., 361 pp., ISBN 8020407537.
- Seibt, Ferdinand, Karel IV.: císař v Evropě (1346–1378), NLN, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1999, 524 pp., ISBN 8071062650
- Ottův slovník naučný XIII. Otto, Praha 1898, pp. 1032–1035
14. květen je 134. den roku podle gregoriánského kalendáře (135. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 231 dní. Svátek slaví Bonifác. 14. květnu podle gregoriánského kalendáře nyní odpovídá 1. květen podle juliánského kalendáře, v letech 1800 - 1899 to byl 2. květen, v letech 1700 - 1799 to byl 3. květen, v letech 1583 - 1699 to byl 4. květen.
Karel IV. byl synem Elišky Přemyslovny, sestry českého krále Václava III., a Jana Lucemburského. Narodil se jako Václav. V dětství byl jeho vychovatelem v Čechách Vilém Zajíc z Valdeka.
Malý Václav byl poslán do Paříže na vychování k francouzskému královskému dvoru, kam dorazil 4. dubna1323. Téhož roku nebo o rok později byl biřmován a od svého kmotra, jímž byl francouzský král Karel IV. Sličný (1322–1328) přijal jméno Karel. Zároveň se oženil s Blankou z Valois.
V Paříži získal Karel rozsáhlé vzdělání: budoucí císař uměl německy, francouzsky, latinsky, italsky a česky. V letech 1330–1331 pobýval Karel v Lucembursku, v letech 1331–1333 působil jako zástupce svého otce (generální místodržitel) v severoitalské lucemburské signorii.
Na konci října 1333 se Karel vrátil do Čech a spravoval České království místo nepřítomného otce. Od ledna 1334 byl moravským markrabětem.
Od počátku čtyřicátých let byl Karel favoritem papežské kurie na hodnost římského panovníka proti císaři Ludvíku Bavorovi – i proto papež Klement VI. povýšil pražské biskupství30. dubna1344 na arcibiskupství. 21. listopadu 1344 byla zahájena stavba metropolitní katedrály sv. Víta.
Dne 11. července roku 1346 byl Karel hlasy pěti kurfiřtů zvolen u Rhens na Rýně římským vzdorokrálem a 26. listopadu 1346 v Bonnu korunován.
Českým králem se Karel stal smrtí svého otce 26. srpna1346. Korunován byl 2. září1347. K této příležitosti dal Karel zhotovit novou královskou svatováclavskou korunu, později se podílel na formulování korunovačního řádu.
Po náhlé smrti císaře Ludvíka Bavora 11. října1347 ztratil Karel svého rivala. Bavorův syn Ludvík Braniborský sice v boji pokračoval, zajistil zvolení anglického krále Eduarda III. jako římského vzdorokrále, ale jeho boj byl marný. Eduard III. brzy na říšský trůn resignoval. Od roku 1349 byl Karel uznáván jako jediný římský panovník.
Dne 26. března1348 bylo zahájeno společné zasedání říšského a českého sněmu – první generální sněm. Pod vedením Karla IV. 7. dubna1348 přijal mnoho zásadních rozhodnutí. Byla potvrzena privilegia Českého království, jako „zvlášť vznešeného článku Říše římské“, v originále ipsum regnum Boemie Romani regni membrum fore nobilius.
Poprvé byl užit pojem „země České koruny“, čímž bylo odstraněno staré pojetí jako osobního majetku panovníka a přílišná personalisace v jeho osobě. Napříště měla především země krále, nikoliv pouze král zemi. Součástí zemí České koruny bylo Království české, Markrabství moravské, nově slezské knížectví a Horní Lužice; od roku 1368Dolní Lužice a 1373Braniborsko.
Ve stejný den, tedy 7. dubna 1348, udělil Karel IV. Univerzitě Karlově imunitu před zásahy světské moci, což je mylně interpretováno jako její založení. Univerzita Karlova, nejstarší univerzita na sever od Alp, byla jako každá církevní korporace založena rozhodnutím Církve, zde bullou Klementa VI., danou v Avignonu 26. ledna1347.
České království se stalo centrem římské říše a jako takové bylo i náležitě zvelebováno – Praha se stala Karlovým sídelním městem, bylo založeno Nové Město pražské (1348) a byl postaven i nový pražský kamenný most (dokončen 1357), který dnes nese název Karlův most. Karel IV. též založil hrad Karlštejn pro uložení říšských korunovačních klenotů.
Dne 1. srpna1348 Karlovi zemřela žena Blanka. V březnu 1349 uzavřel sňatek s Annou Falckou. Ta však zemřela již 2. února 1353. Proto se 27. května1353 oženil s Annou Svídnickou.
Na Hod boží velikonoční 5. dubna1355 byl Karel v Římě korunován římským císařem. Jeho oficiální titul byl latinský a zněl takto: Karolus Quartus divina favente clemencia Romanorum imperator semper augustus et Boemie rex.
Ve stejném roce se Karel IV. pokusil vydat zemský zákoník Majestas Carolina, návrh však musel stáhnout pro odpor panstva.
Koncem roku 1356 Karel vydal Zlatou bullu Karla IV., zákoník, který platil ve Svaté říši římské až do roku 1806.
Anna Svídnická zemřela při porodu 11. července1362. Karel IV. se znovu oženil 21. května1363, když si vzal Alžbětu Pomořanskou.
Karel IV. byl celkem čtyřikrát ženat – poprvé s Blankou z Valois, s níž měl dvě dcery, Markétu a Kateřinu, podruhé s Annou Falckou, s níž měl syna Václava, který zemřel v dětství. Třetí Karlovou ženou se stala Anna Svídnická, která mu porodila Alžbětu a Václava IV., a čtvrtou pak Alžběta (Eliška) Pomořanská, se kterou měl Annu, Zikmunda, Jana Zhořeleckého, Karla, Markétu a Jindřicha.
Význam Karla IV. Lucemburského pro Česko je obrovský – za jeho vlády se České království stalo centrem Evropy, Praha byla sídelním městem Svaté říše římské, celá země zažívala neobyčejný hospodářský, umělecký a kulturní rozvoj. Již Karlovi současníci si byli jeho významu vědomi – v pohřební řeči po jeho smrti 29. listopadu roku 1378 byl císař Karel IV. poprvé nazván Otcem vlasti.
Karel IV. je pohřben v královské hrobce, kterou nechal sám postavit v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.
Literární činnost
Karel IV. byl mj. i literárně činný, všechna díla psal v latině, přeložena do češtiny byla ještě za jeho života.
- Vita Caroli – Život Karlův, vlastní životopis. Má dva díly – první obsahuje rady nástupcům a životopis do r. 1340, druhý díl je z let 1344–1346, nezachoval se, je složen podle zápisků Karla IV.
- Život svatého Václava - Výklady a naučení duchovní
Dále ještě napsal několik právnických a teologických spisů.
Reference
- Jiří Spěváček: Karel IV. Život a dílo (1316–1378). Svoboda, Praha 1980, 721 pp.
- Kavka, František, Vláda Karla IV. za jeho císařství (1355–1378) Díl 1. (1355-1364), Karolinum, Praha 1993, 252 pp., ISBN 8070666951.
- Kavka, František, Vláda Karla IV. za jeho císařství (1355–1378) Díl 2. (1364-1378), Karolinum, Praha 1993, Vyd. 1., 292 pp., ISBN 8070667605.
- Kavka, František, Karel IV.: historie života velkého vladaře, Mladá fronta, Praha 1998, Vyd. 1., 361 pp., ISBN 8020407537.
- Seibt, Ferdinand, Karel IV.: císař v Evropě (1346–1378), NLN, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1999, 524 pp., ISBN 8071062650
- Ottův slovník naučný XIII. Otto, Praha 1898, pp. 1032–1035
