:: wikimiki.org ::

1900

1900

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1895 1896 1897 1898 1899 - 1900 - 1901 1902 1903 1904 1905 ----

Události

Česko
- založena Česká strana lidová
- Na Sněžce byla postavena dřevěná budova meteorologické stanice, Stavba vysoká 18 metrů byla po 2. světové válce jedinou fungující meteorologickou stanicí ve střední Evropě.
- Kamenický Šenov byl povýšen na město
- vznikl politický okres Moravská Ostrava Svět
- 27. února Piet Cronje kapituloval i s celou svou armádou
- Svobodný Oranžský stát se stal britskou kolonií
- vybudování metra v Berlíně
- začal vycházet Kronen Zeitung
- svolán Panafrický kongres
- potlačení povstání boxerů; Čína

Vědy a umění

- Na pařížské výstavě Expo 1900 byl poprvé použit termín televize.
- Max Planck publikoval Planckův vyzařovací zákon
- David Hilbert předložil tzv. Hilbertovy problémy
- objeven chemický prvek radon
- Paul Ulrich Villard objevil záření gama
- Thomas Alva Edison patentoval akumulátor na bázi NiFe
- objeven vrak v němž byl nalezen tzv. Mechanismus z Antikythery

Narození

Česko
- 29. březen Jiří Wolker, český básník († 3. leden 1924)
- 26. dubna Alén Diviš, český malíř († 15. listopadu 1956)
- 17. května Pierre de Lasenic, český hermetik († 23. června 1944)
- 26. květen Vítězslav Nezval, český básník († 6. duben 1958)
- 28. července Josef Knap, český spisovatel
- 16. listopadu Eliška Junková, česká automobilová závodnice († 5. ledna 1994)
- 13. prosinec Karel Teige, český kritik a teoretik umění († 1. říjen 1951) Svět
- 4. února Jacques Prévert, francouzský básník († 11. dubna 1977)
- 12. února Vasilij Ivanovič Čujkov, sovětský voják († 18. března 1982)
- 6. března Gottlieb Daimler, německý vynálezce (
- 17. března 1834)
- 29. června Antoine de Saint-Exupéry, francouzský spisovatel († 31. července 1944
- Nikolaj Fjodorovič Pogodin, sovětský dramatik († 1962)
- Vsevolod Vitaljevič Višněvskij, sovětský dramatik († 1951)

Úmrtí

Česko
- 8. srpna Emil Škoda, český technik a podnikatel (
- 19. listopadu 1839) Svět
- 25. srpna Friedrich Nietzsche, německý filozof (
- 15. října 1844)

Hlava státu

- František Josef I. Kategorie:19. století ja:1900年 ko:1900년 simple:1900

Století

19. století

Dějepis > Století Kategorie:Staletí ja:19世紀 ko:19세기 simple:19th century zh-min-nan:19 sè-kí

1895

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1890 1891 1892 1893 1894 - 1895 - 1896 1897 1898 1899 1900 ----

Události

Česko Svět
- 9. února první představení hry volejbal
- První promítání filmu
- automobilky začínají používat pneumatiky plněné vzduchem
- Lucemburská hymna se stala oficiálně hymnou

Vědy a umění

Narození

Česko
- 6. února Ferdinand Peroutka, český publicista († 20. dubna 1978)
- 28. srpna Václav Kaplický, český spisovatel († 4. říjen 1982)
- Ludvík Svoboda, československý generál a prezident († 1979) Svět
- 1. června Tadeusz Bór-Komorowski, polský generál († 24. srpna 1966)
- 3. říjen Sergej Alexandrovič Jesenin, ruský spisovatel († 28. prosinec 1925
- 14. prosinec Paul Eluard, francouzský básník († 18. listopad 1952)
- Gijsbertus Johannes Degenkamp, nizozemský malíř a esperantista
- Andreo Cseh, maďarský esperantista († 1979)

Úmrtí

Česko Svět
- 28. září Louis Pasteur, francouzský vědec (
- 27. prosinec 1822)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1895년 simple:1895

1897

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1892 1893 1894 1895 1896 - 1897 - 1898 1899 1900 1901 1902 ----

Události

Česko Svět
- únor: Řecko obsadilo Krétu
- 4. březen - 25. prezident USA - William Mc Kinley
- září - v Basileji proběhl první sionistický kongres
- 14. listopad Německo obsadilo čínský poloostrov Kiau-čou

Vědy a umění

- J. J. Thomson objevil elektron

Narození

Česko
- 22. prosinec Vojtěch Jarník, český matematik († 22. září 1970)
- Vojtěch Kryšpín, český konstruktér († 1959) Svět
- 19. leden Paavo Talvela, – († 30. září 1973) finský generál
- 25. září William Faulkner, americký spisovatel († 6. červenec 1962)
- 26. září Pavel VI., papež († 6. srpen 1978)
- 3. říjen Louis Aragon, francouzský spisovatel († 24. prosinec 1982)
- 2. listopad Jacob Bjerknes, norský fyzik († 7. červenec 1975)

Úmrtí

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1897년

1899

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1894 1895 1896 1897 1898 - 1899 - 1900 1901 1902 1903 1904 ----

Události

Česko
- založeno české Vysoké učení technické v Brně Svět
- USA získaly průplavové pásmo v Panamě
- začala druhá búrská válka (konec 1902)
- 28. listopadu Bitva na řece Modder
- 11. prosinec - Bitva u Magersfontein, Koos de la Rey porazil britská vojska táhnoucí na pomoc městu Kimberley

Vědy a umění

- Max Planck objevil Planckovu konstantu
- objeven chemický prvek aktinium
- William H. Pickering objevil Phoebe jeden ze Saturnových měsíců

Narození

Česko
- 28. března Karel Konrád, český spisovatel († 11. prosince 1971)
- 15. dubna Eman Fiala, český herec a hudebník († 24. června 1970)
- 18. dubna Vladimír Kořínek, český matematik († 2. června 1987)
- 10. května Otakar Borůvka, český matematik († 22. července 1995)
- 1. června Jarmila Fastrová, česká překladatelka († 28. listopad 1968)
- 30. června kardinál František Tomášek, Studénka na Moravě
- 7. srpna Oldřich Nový, český herec († 1983)
- 11. srpna Jindřich Štyrský, český malíř († 21. březen 1942
- Mirko Eliáš, český herec, malíř a básník († 1938)
- Ondřej Sekora, český spisovatel a kreslíř († 1967) Svět
- 12. ledna Paul Hermann Müller, německý chemik († 13. října 1965)
- 23. února Erich Kästner, německý spisovatel a novinář († 29. července 1974)
- 29. března Lavrentij Pavlovič Berija, sovětský politik († 23. prosinec 1953)
- 20. dubna Adolf Hitler († 30. dubna 1945)
- 22. dubna Vladimir Vladimirovič Nabokov, americký prozaik ruského původu († 2. června 1977)
- 31. května Leonid Maximovič Leonov, ruský spisovatel († 8. srpna 1994)
- 4. červenec Benjamin Péret, francouzský básník († 18. září 1959)
- 3. srpna - Louis Chiron - monacký automobilový závodník († 22. června 1979)
- 13. srpna Alfred Hitchcock, britský a americký filmový režisér († 29. dubna 1980)
- 24. srpna Jorge Luis Borges, argentinský spisovatel (
- † 14. června 1986)
- Milda Jakubcová, Lotyška, žijící v Československu - esperantská spisovatelka († 1979)

Úmrtí

Česko
- 25. červen František Schönborn, český kardinál (
- 24. leden 1844)
- 7. září Karolína Světlá, česká spisovatelka (
- 24. únor 1830) Svět

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1899년 simple:1899

1901

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1896 1897 1898 1899 1900 - 1901 - 1902 1903 1904 1905 1906 ----

Události

Leden

- 1. leden - Oficiální vyhlášení Australského svazu. Novým hlavním městem byla určena Canberra;
- 6. leden - Křížová výprava proti líbání, kterou podnikla Womans Christians Temperance Union v New Yorku, vzbudila značné veselí. Předsedkyně tohoto sdružení dr. Anna Hatfieldová zastávala názor, že líbání je barbarské, nezdravé a musí se odstranit. Když už se mu nelze zcela vyhnout, mají se ústa předtím antisepticky omýt.
- 10. leden - V Texasu bylo objeveno první ložisko nafty, jež se stalo základem texaského ropného průmyslu (tzv. spindletopský vrt).
- 18. leden Podle výsledků voleb, jež skončily v Rakousku, získaly německé strany v rakouské říšské radě 199 mandátů, zatímco seskupení slovanských národů 192 mandáty. Nejsilnější ze slovanských seskupení byl polský klub se 63 členy a klub mladočechů s 53 poslanci. Celkem však volby posílily pravicové a radikálně nacionalistické strany, především stranu všeněmců - přívrženců všeněmeckého hnutí. Předvolební kampaň poznačilo mimořádné napětí ve vztazích mezi národy Rakousko-Uherska a z toho vyplývající ostrý a leckdy i skandalizující politický boj. Toto ovzduší se promítlo i do nově zvolené říšské rady.
- 22. leden. Ve věku 81 let zemřela na zámku Osborne na ostrově Wight britská královna Viktorie. Stála v čele Spojeného království Velké Británie a Irska 63 roků. Během její vlády se Velká Británie stala světovou mocností, ovládající čtvrtinu zeměkoule
- 23. leden - Na trůn nastoupil nový britský král Eduard VII., nejstarší syn královny Viktorie.
- 25. leden - V Paříži byl otevřen první Automobilový a motocyklistický salon.

Únor

- 5. únor Velká Británie a USA uzavřely Hayovu-Pauncefotovu smlouvu, nazvanou podle úřadujících velvyslanců: USA mají vybudovat a střežit Panamský průplav za předpokladu, že oblast průplavu zůstane neutrální a průjezd bude volný pro všechny národy.
- 6. únor V Paříži byly instalovány první veřejné telefony na nádražích.
- 7. únor V Haagu se konala svatba nizozemské královny Vilemíny s vévodou Jindřichem Meklenburským.
- 14. únor V Madridu byl vyhlášen výjimečný stav; důvodem byly nepokoje, jež propukly v souvislosti se svatbou asturské princezny Mercedes s bourbonským princem Karlem, jenž byl symbolem nenáviděného karlistického hnutí.
- 21. únor Německý fyzik Albert Einstein, narozený v Ulmu, se stal občanem Curychu.
- 21. únor Kuba se stala republikou pod svrchovaností USA.

Březen

- 14. březen V Karlových Varech byl navrtán nový léčivý pramen.

Duben

- 7. duben Švýcarská vláda vydala anarchistu Jaffaie do Itálie, protože byl v podezření, že se podílel na zavraždění krále Umberta I.(29. 7. 1900). Švýcarsko považovalo toto vydání za zcela oprávněné, neboť pokládalo vraždu krále za obecný zločin, a ne za politický atentát. Anarchisté a sociální demokraté považovali vydání atentátníka za porušení práva azylu. Proti demonstracím a srocením lidu musela být nasazena policie a vojsko.
- 21. duben V Paříži byla vystavena Rodinova socha Victor Hugo, jež vzbudila četné kontroverze.
- 29. duben Došlo k prudkým srážkám mezi židovskými a antisemitskými spolky na univerzitě v Budapešti.

Květen

- 8. květen Indii postihla krutá sucha, jež vedla k velkému hladomoru. Přes mezinárodní pomoc zemřelo na milion Indů hlady.
- 21. květen Albert Einstein začal pracovat jako pomocný učitel na technické škole ve Winterthuru.
- 22. květen Gaetano Bresci, jenž 29. 7. 1900 zavraždil italského krále Umberta I. a byl odsouzen na doživotí, spáchal ve vězení sebevraždu.
- 26. květen Začala II. mezinárodní automobilová výstava ve Vídni.

Červen

Červenec

- 8. červenec Ve Francii byla omezena rychlost automobilů ve městech na 10 km za hodinu.

Srpen

- 1. srpen Byl zahájen železniční provoz na trati Čerčany-Kácov.
- 11. srpen Německá expediční loď Gauss se vydala na výpravu k jižnímu pólu.
- 14. srpen První doložený let motorovým letadlem vykonal Gustav Weisskopf v Bridgeportu. Konstrukce letadla pocházela od bratří Wrightů. Při tomto pokusu o let dosáhl výšky 15 metrů a vzdálenosti 850 metrů.
- 16. srpen Na Ostravsku byla objevena velká ložiska uhlí.
- 21. srpen V Detroitu byla založena automobilová společnost Cadillac, jejíž auta se stala (spolu s Fordem) symbolem Ameriky.
- 23. srpen Rakousko-uherská banka dala do oběhu zlaté dvacetikoruny.

Zaří

- 6. září Anarchista Leon Czolgosz spáchal v Buffalu atentát na amerického prezidenta Williama McKinleye
- 8. září V Rusku byl spuštěn na hladinu křižník Borodino.
- 14. září Prezident Spojených států William McKinley zemřel na následky atentátu
- 30. září Vozidla, která dosahovala větší rychlosti než 30 kilometrů v hodině, musela být ve Francii napříště opatřena poznávacími značkami.

Říjen

- 1. říjen Byl založen týdeník Die Zeit; vydavatelem byl Friedrich Naumann.
- vznikl okres Frýdek
- 19. říjen Brazilec Alberto Santos-Dumont obletěl malou řiditelnou vzducholodí Eiffelovu věž a získal přes 125 000 franků.
- 29. říjen V New Yorku byl popraven Leon Czolgosz, vrah prezidenta Williama McKinleyho.

Listopad

Prosinec

- 2. prosinec Americký vynálezce King Camp Gillette ohlásil patent na holicí přístroj s vyměnitelnými čepelkami.
- 12. prosinec Guglielmo Marconi uskutečnil první bezdrátové spojení přes Atlantik
- V pařížském Grand Palais se konal Salon du Cycle - velká výstava bicyklů, motocyklů a automobilů. ------------
- K Praze byla připojena Libeň

Vědy a umění

Vědy

- objevena Russellova antinomie
- objevena Panda červená
- objeven Okapi
- objeven chemický prvek europium

Malířství

- 16. leden V pařížské Durand-Ruelově galerii byla otevřena souborná výstava obrazů Camilla Pissarra.
- 14. duben Rozhodnutím rakouského císaře Františka Josefa I. byla založena galerie pro moderní umění, sochařství a architekturu v Praze
- 24. červen Ve Vollardově galerii v Paříži byla otevřena první výstava osmnáctiletého španělského malíře Pabla Picassa.
- 15. srpen V Mnichově představil Vasilij Kandinskij, ruský malíř a grafik, veřejnosti díla jím založené umělecké skupiny Phalanx. Pro jeho tehdejší tvorbu, v podstatě postimpresionistickou, jsou charakteristické prudké, dlouhé tahy, nanášené špachtlí, a zdůrazňování konstrukce obrazu.

Divadlo

- 31. leden V Moskvě se konala premiéra dramatu A. P. Čechova Tři sestry.
- 31. březen Konala se premiéra opery Antonína Dvořáka Rusalka v Národním divadle v Praze.

Hudba

- 15. října Konal se první samostatný koncert České filharmonie.

Sport

Atletika

- 5. červenec Irský atlet Peter O'Connor skočil v Dublinu do dálky 7,61 m. Byl to první oficiálně uznaný rekord v atletice.

Automobilový sport

- 29. červen Při dálkové automobilové jízdě Paříž-Berlín o cenu císaře Viléma II. zvítězil Francouz Henri Fournier před svými krajany Leoncem Girardotem a Henrim Charlesem Brasierem. Vítěz potřeboval pro trať sestávající ze tří etap (455,8, 445,2 a 297,6 kilometru, celkem 1198,6 km) 11 hodin a 46 minut.

Cyklistika

- 10. březen Berlínský cyklistický spolek Sport-Berolina poprvé předvedl kolovou.
- 30. červen Mnichovský cyklista Taddy Robl vytvořil v Lipsku nový světový rekord v jízdě za vodičem rychlostí 65,512 km v hodině.
- 31. říjen Cyklista Piet Dickentman zajel v Berlíně-Friedenau hodinový světový rekord za motorovým vodičem (65,621 km/h).

Fotbal

- 5. duben Do Prahy přijeli fotbalisté anglického Southamptonu, finalisté Anglického poháru z roku 1900, kteří suverénně porazili tehdy nejlepší české mužstvo - Slavii Praha - 3 : 0. Diváky fascinoval anglický brankář Robinson, jenž se vrhal po přízemních míčích odvážnými skoky, jež byly po něm nazvány "robinsonáda".
- 19. říjen Byl ustaven Český svaz fotbalový, jenž pod předsednictvím K. Freji sdružoval 17 klubů. Mezi nimi jasně dominovala Slavia

Tenis

Wimbledon championships
- muži - Arthur Wenworth
- ženy - Charlotte Sterry

Nobelova cena

Udílena poprvé
- Fyzika - Wilhelm Röntgen (Německo) za objev paprsků, jež byly později nazvány jeho jménem
- Chemie - Jacobus Henricus van't Hoff (Nizozemsko)
- Lékařství - Emil von Behring (Německo) za své práce o séroterapii a zvláště o jejím použití proti záškrtu. Tím vybudoval novou cestu v oblasti lékařské vědy a lékařům dal do ruky zbraň v boji proti nemoci a smrti
- Literatura - René-François-Armand Sully Prudhomme (Francie)
- Mír - Henri Dunant (Švýcarsko) a Frédéric Passy (Francie) spoluzakladatelé Mezinárodního Červeného kříže .

Narození

- 18. únor - Hugo Haas, český divadelní a filmový herec a režisér.
- 26. únor - Alexandr Hořejší, český básník a překladatel († 30. října 1970)
- 8. březen - Jaroslav Böhm, český archeolog.
- 16. březen - Marta Krásová, česká zpěvačka.
- 18. březen - Petr Jilemnický, slovenský spisovatel.
- 22. březen - Vít Obrtel, český architekt, scénograf a básník.odkaz
- 23. březen - Jan Šverma, český novinář a komunistický politik.
- 5. květen - Václav Řezáč, český spisovatel a novinář.
- 9. květen - Gustav Machatý, český filmový režisér.
- 10. červen - Antonín Bečvář, český astronom a meteorolog.
- 7. července Vittorio de Sica, italský herec a režisér († 13. listopadu 1974)
- 31. červenec - Rudolf Slánský, český komunistický politik.
- 4. srpen - Louis Amstrong americký muzikant
- 20. srpen - Salvatore Quasimodo italský básník
- 7. září - Jarmila Glazarová vl. jm. Podivínská, česká spisovatelka.
- 18. září František Gel, český novinář († 17. října 1972)
- 23. září - Jaroslav Seifert, český básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1984
- 29. září - Enrico Fermi, italský fyzik († 28. listopadu 1954)
- 3. říjen - František Halas, český básník.
- 11. říjen - Emil Hlobil, český skladatel.
- 3. listopad - Leopold III., belgický král.
- 14. listopad - Cyril Bouda, český malíř, grafik a ilustrátor.
- 5. prosinec - Walt Disney tvůrce animovaných filmů
- 11. prosinec - Jaroslav Marvan, český herec.
- 14. prosinec - Pavel I., řecký král.
- 25. prosinec - Milada Horáková, česká politička.
- 27. prosinec - Marlene Ditrich německá herečka.

Úmrtí

- 16. leden - Arnold Böcklin (
- 16. 10. 1827), švýcarský malíř.
- 22. leden - Viktorie, královna Velké Británie a Irska (
- 24. 5. 1819).
- 27. leden - Giuseppe Verdi (
- 10. 10. 1813), italský operní skladatel.
- 29. leden - Julius Zeyer (
- 26. 4. 1841), český básník a prozaik.
- 30. leden - Alois Pražák (
- 21. 2. 1820), český politik.
- 12. duben - Otakar Lebeda (
- 8. 5. 1877), český malíř.
- 15. duben - Václav Brožík (
- 5. 3. 1851), český malíř.
- 19. srpen - Josef Kaizl (
- 10. 6. 1854), český národohospodář a politik.
- 9. září - Henri de Toulouse-Lautrec (
- 24. 11. 1864), francouzský malíř.
- 30. září - Bohuslav Schnirch (
- 10. 8. 1845), český sochař.

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:20. století ja:1901年 ko:1901년

1903

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1898 1899 1900 1901 1902 - 1903 - 1904 1905 1906 1907 1908 ----

Události

Česko
- František Křižík vybudoval první elektrifikovanou železnici v Rakousko-Uhersku na trati Tábor - Bechyně Svět
- Britský král Eduard VII. se stává 1. ledna indickým císařem
- Americký president Theodore Roosevelt podpisuje smlouvu, podle které USA na dalších 100 let získávají kontrolu nad Panamským průplavem
- kolubijská sopka Galery de Zamba působí svým výbuchem v březnu velké škody
- 19. dubna došlo k velkému masovému pogromu na Židy v ruském Kišiněvě
- 4. srpna byl ve Vatikánu novým papežem zvolen Guiseppe Sarto, který přijal jméno Pius X.
- 3. listopadu začala revoluce v Panamě, která skončila odtržením Panamy od Kolumbie
- 6. listopad uznávají USA formálně samostanou Panamskou republiku
- Peugeot začal s výrobou motocyklů
- Henry Ford založil automobilku Fordovy atuomobilové závody, výroba začíná v Detroitu a slavný model A se prodává za 950 dolarů
- Pepsi-Cola zahajuje výrobu registrací své obchodní značky v USA
- byla založena Americká asociace politických věd

Vědy a umění

- Hendrik Lorentz objevil Lorentzovu transformaci
- Thomas Alva Edison patentoval rotační pec pro výrobu cementu
- W. L. Nash objevil Papyrus Nash
- 3. listopd převádí holandský fyzik Willem Einthoven přístroj elektrokardiograf
- 12. listopadu obletěl Henri Juillot svou vzducholudí Eiffelovu věž v Paříži a podnikl let o délce asi 55 km
- 17. prosince úspěšně opakovaně vzlétl letoun bratří Wrigtů, pilotovaný Orwille Wright v americkém Kitty Hawk

Nobelova cena

Sport

- Gustav Frištenský se stává mistrem Evropy v zápase
- konal se 1. ročník Tour de France

Narození

Česko
- 23. února Julius Fučík, český spisovatel († 8. září 1943 popraven)
- 5. dubna Karel Šlenger, český malíř - samouk
- 23. července Hana Skoumalová, česká překladatelka († 18. října 1999)
- 26. červenec František Křelina, český spisovatel († 25. říjen 1976)
- 16. řijen český divadelní a filmový herec Vladimír Šmeral Svět
- 21. února Raymond Queneau, francouzský prozaik († 25. října 1976)
- 9. červen Manerbio Itálie - Felice Bonetto, italský automobilový závodník, účastník mistrovství světa formule 1
- 25. června George Orwell, britský novinář a spisovatel († 21. ledna 1950)
- 10. července John Wyndham, britský spisovatel († 11. března 1969)
- Jóko Óta, japonská spisovatelka († 1963)

Úmrtí

Česko
- 21. února František Josef Studnička, český matematik (
- 27. června 1836)
- 3. březen František Ladislav Rieger, významný český politik, staročech Svět
- 8. květen Paul Gauguin, francouzský impresionistický malíř
- 8. listopad Vasilij Vasiljevič Dokučajev, ruský pedogeograf (
- 1. březen 1846)
- 20. července papež Lev XIII.
- 1. listopadu německý historik starověkých dějin a nositel Nobelovy ceny z roku 1902 Theodor Mommsen
- 12. listopadu francouzský malíř Camille Pissaro

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:20. století ja:1903年 ko:1903년 simple:1903

1905

Století: 19. století - 20. století - 21. století
- Roky: 1900 1901 1902 1903 1904 - 1905 - 1906 1907 1908 1909 1910 ----

Události

Česko
- 14. května byla v Praze otevřena Moderní galerie umění, stálá výstava uměleckých děl v Královské oboře.
- 22. září začíná v Praze vlna manifestací za všeobecné volební právo, vedoucí silou je sociálně demokratická strana.
- 28. září byl položen základní kámen ke stavbě Vinohradského divadla v Praze.
- 5. listopadu došlo v Praze ke krvavým srážkám demonstrantů za všeobecné volební právo s policií. Byl zabit učeň Jan Hubač a mnoho lidí zraněno. Demonstrace poté pokračovaly i v následujících dnech. Svět
- 2. ledna padla ruská námořní pevnost Port Arthur, po kapitulaci ruských vojsk byla předána Japonsku.
- 22. ledna "Krvavá neděle" v ruském Petěrburgu. Více než tisíc ze 140 000 protestujících dělníků bylo postříleno carskou armádou. Následovala řada stávek v téměř všech velkých ruských městech, střety demonstrantů s vojskem a policií.
- 3. března byla v Rusku zřízena "duma" - tehdejší forma parlamentu.
- 27. května rozdrtili Japonci v bitvě u Cušimy 2. tichomořskou eskadru admirála Rožestvenského (Rusko)
- 7. června Norsko prohlásilo unii se Švédskem za rozpuštěnou
- 10. června výbuch sopky Mont Pelée na ostrově Martinik ve francouzských Malých Antilách. Několik desítek mtrvých.
- 27. června došlo ke vzpouře námořníků na ruském křižníku Kníže Potěmkin. Povstalci se nakonec vzdali 8.7. v rumunské Konstanci.
- 3. července schválila francouzská Poslanecká sněmovna zákon o odluce církve od státu.
- 2. září krvavé nepokoje (srážky mezi Armény a Tatary) na ropných nalezištích v Baku, zahynulo kolem 1 000 lidí a bylo zničeno mnoho těžních věží.
- 5. září byla v britském přístavu Portsmouth podepsána mírová smlouva mezi Ruskem a Japonskem za vydatného přispění a zprostředkování amerického prezidenta Theodora Roosevelta.
- 26. října Švédsko uznalo konec unie a tím i Norsko
- nález nějvětšího diamantu; Jižní Afrika
- založeno Las Vegas

Vědy a umění

- 30. listopadu úspěšně vzlétla druhá vzducholoď hraběte Ferdinanda Zeppelina u Bodamského jezera.
- Albert Einstein publikoval speciální teorii relativity a vysvětlil fotoefekt.

Nobelova cena

- za literaturu: Henryk Sienkiewicz za román Quo vadis
- za medicínu: Robert Koch za objevy při léčení tubekolózy
- za fyziku: Philipp Lenard za významné práce o katodových paprscích
- za chemii: Adolf Baeyer za zásluhy o rozvoj organické chemie a chemického průmyslu.
- za mír: obdržela cenu Bertha von Suttner

Narození

Česko
- 17. leden Jan Zahradníček, český básník († 7. říjen 1960)
- 30. ledna Vladimír Krajina, vůdce domácího nekomunistického odboje za 2. světové války († 1. června 1993)
- 6. února Jan Werich, český herec († 31. října 1980)
- 11. února Zdeněk Burian, český malíř († 1. července 1981)
- 26. března Štěpán Trochta, českých kardinál a biskup litoměřický († 6. duben 1974)
- Václav Černý, český literární vědec († 2. července 1987)
- 22. května Vilém Závada, český básník a spisovatel († 30. listopadu 1982)
- 16. září Vladimír Holan, český básník († 31. března 1980) Svět
- 2. února Ayn Randová, rusko-americká filozofka a spisovatelka († 6. března 1982)
- 24. květen Michail Alexandrovič Šolochov, ruský spisovatel († 21. února 1984)
- 21. června Jean-Paul Sartre, francouzský filozof a spisovatel († 15. dubna 1980)
- 5. listopad Louis Rosier, francouzský automobilový závodník († 29. říjen 1956)
- 2. prosince Vasilij Grossman, ruský spisovatel († 14. září 1964)
- 22. prosince Kenneth Rexroth, americký básník († 6. června 1982)

Úmrtí

Česko Svět
- 24. března Jules Verne, francouzský spisovatel (
- 8. února 1828)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:20. století ja:1905年 ko:1905년 simple:1905 th:พ.ศ. 2448

Česká strana lidová

Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová (KDU-ČSL) je jedna z nejstarších českých politických stran. Vznikla v lednu roku 1919 sloučením několika katolických stran, do roku 1992 nesla jméno Československá strana lidová. Její existence byla jednou, (případně dvakrát), přerušena: poprvé v letech 1938-1945, kdy vůbec neexistovala, podruhé v letech 1948-1989, kdy existovala ve formě tzv. "obrozené" strany lidové začleněné v Národní frontě, kdy volba funkcionářů a zástupců strany v zákonodárných a výkonných orgánech závisela víc na KSČ než na vůli většiny členů strany. Hodnocení úlohy strany v období 1948 - 1989 není jednoduché: na jedné straně byla ČSL pevnou součástí komunisty ovládané Národní fronty a někteří její členové byli protežováni podobně jako komunisti, na druhou stranu se stala útočištěm např. pro osoby, které do ČSL vstupovaly, aby se vyhnuly vstupu do KSČ, nebo pro osoby, které tím chtěly demonstrovat odpor ke komunistickému režimu. Členství (v ČSL) mohlo přinášet výhody i nevýhody. Vrcholní zástupci ČSL pak byli členy komunistických vlád a prováděli politiku závislou na přání KSČ, se kterou se řadoví členové většinou neztotožňovali. Strana disponovala poměrně velkým majetkem a širokou členskou základnou (velikost členská základna je dodnes mezi českými politickými stranami s výjimkou komunistů ojedinělá) a zachovala si určitou konituitu. Na svoji přirozenou politiku strana opět navázala v listopadu 1989.

Charakteristika strany

KDU-ČSL je středová konzervativní strana se silnými vazbami na římskokatolickou církev. Největší skupina voličů se rekrutuje mezi konzervativním a katolickým obyvatelstvem venkova a malých měst. Za její baštu lze považovat střední a jižní Moravu, naproti tomu vyloženě marginální jsou její pozice v severních Čechách. Za své priority považuje integraci do Evropské unie, podporu rodiny, venkova a zemědělství, prosazování křesťanských hodnot a péči o životní prostředí. Ve straně má relativně silnou pozici moravské konzervativní křídlo, které v čele s Jiřím Karasem opakovaně předkládá zákony zaměřené proti interrupcím, ovšem podpora pro tyto zákony je mezi poslanci ostatních stran minimální, nehledě k tomu, že tyto snahy iritují i některé lidovce, kteří argumentují, že podobné zbytečné a předem neúspěšné snahy omezují voličský potenciál strany. Strana také vystupuje proti dekriminalizaci drog, legalizaci eutanasie a registrovanému partnerství homosexuálů. Je silným zastáncem restitucí soukromého a zejména církevního majetku znárodněného či násilně zcizeného státem za komunistické éry. Občas se mluví o křídlu lidovců (konzervativnější, s těžištěm na Moravě) a podstatně slabším křídle křesťanských demokratů ("modernější", soustředěném spíše v Čechách). Současné výrazné osobnosti strany:
- Miroslav Kalousek
- Libor Ambrozek
- Zuzana Roithová
- Jiří Karas
- Cyril Svoboda
- Petr Pithart

Historie strany

Československá strana lidová vznikla v lednu 1919 sloučením tří stran: Moravsko-slezské křesťanskosociální strany, Katolicko-národně konzervativní strany a Konzervativní lidové strany. Až do roku 1922 měla strana charakter relativně volného sdružení dvou center: českého a moravského, z nichž každé mělo samostatné vedení a předsedu. Centrální spojovací orgán původně neexistoval, společný byl pouze poslanecký klub. Společný Ústřední výbor vznikl až roku 1922 a měl relativně malé pravomoce, nicméně tento nedostatek byl vyvažován po většinu doby neotřesitelnou autoritou předsedy strany Jana Šrámka. Jan Šrámek postupně vytvořil z Československé strany lidové středovou klerikální stranu, nepostradatelnou při sestavování vlády. Při stabilní 8-10% podpoře voličů byla ČSL velice vlivnou stranou, bez níž se neobešla žádná z vlád let 1921-1938. To bylo trnem v oku prezidenta Masaryka, který ji a speciálně jejího předsedu bytostně nesnášel (což souviselo s Masarykovým tímhnutím k husitství a s jeho náhledem na římskokatolickou církev jako na tmářskou organizaci), nicméně jejímu rostoucímu vlivu zabránit nedokázal. Po nástupu prezidenta Beneše se ČSL stala nedílnou součástí uskupení okolo Hradu. Mezi světovými válkami strana zaměřila svoji politiku na venkov, zemědělce, dělníky a otázky spojené s římskokatolickou církví (o hlasy katolíků a zamědělců přitom vedla permanentní a tvrdý boj s Agrární stranou). Díky svému širokému koaličnímu potenciálu dosahovala při prosazování svého programu úspěchů, které zdaleka neodpovídaly jejím volebním výsledkům a její nepostradatelnost nejprve otupila a posléze zcela umlčela původní protikatolický náboj v československé politice. V roce 1938 se strana spojila přes odpor moravského křídla a Jana Šrámka s ostatními pravicovými subjekty ve Stranu národní jednoty, nicméně tento projekt, který měl sjednotit pravicové politiky v boji proti německému nebezpečí, se příliš neosvědčil. Během let 1940-1945 byla strana osobou Jana Šrámka zastoupena v Londýnské exilové vládě. V roce 1945 byla ČSL jednou z obnovených politických stran, přičemž byla mezi nimi jedinou nesocialistickou stranou. V souvislosti s tímto její vedení doufalo ve vítězství ve volbách 1946, strana měla dle jeho mínění převzít prakticky všechny voliče Agrární strany a některých dalších, nicméně volby skončily neúspěchem. ČSL získala v českých zemích pouze 20% hlasů - proti 40% hlasů KSČ. ČSL se stala členkou vlády Národní fronty, kde se snažila spolupracovat s ostatními stranami a tlumit ty nejradikálnější výstřelky. Tato její snaha společně s nutností alespoň částečně spolupracovat s KSČ však ve straně vyvolala silné pnutí mezi tzv. "starým křídlem" Šrámka a "mladým křídlem", které vyžadovalo a praktikovalo ostře protikomunistický kurs. Jeho nejradikálnějšími exponenty a zároveň vůdci byli Dr. Adolf Procházka, Pavel Tigrid, Felix Uhl a zejména Helena Koželuhová. Zdrcující výsledek voleb v roce 1946 však oslabil pozici demokratických stran a lidovců zejména natolik, že v následujících letech šla ČSL od porážky k porážce. Neuspěla v zoufalém boji proti pozemkové reformě, milionářské dani, jednotné škole a dokonce ani nedokázala zabránit zrušení křesťanských odborových organizací, které pohltily komunistické odbory. Pozici strany navíc oslabila gradace konfliktu mezi oběma křídly, která vyústila v problematické vyloučení Heleny Koželuhové ze strany. V té době již komunisté protlačili svoje konfidenty na mnohé posty ve straně a měli dokonalý přehled o její činnosti a plánech. V únoru 1948 se strana přes výhrady svého předsedy připojila k demisi demokratických ministrů, nicméně společný postup přišel pozdě. Prezident Beneš naplnil nejhorší Šrámkovy obavy a podezření, když porušil své sliby a demisi přijal. ČSL tehdy zahájila svou poslední bitvu o sama sebe, když na poslední chvíli vyloučila některé prokomunistické exponenty, zejména pak Josefa Plojhara a Aloise Petra, nicméně prokomunistické křídlo ovládlo za pomoci komunistických bojůvek násilím mnoho sekretariátů strany a zcela ji ovládlo. Vedení strany, v čele s předsedou Šrámkem a tajemníkem Hálou, rezignovalo na další boj a pokusilo se stejně jako mnoho dalších členů uprchnout do zahraničí, povedlo se to však jen některým. Dva nejvyšší představitelé strany - Jan Šrámek a František Hála měli smůlu, byli dopadeni a zbytek svého života strávili v internaci. Celkově uprchlo za hranice 10 ze 46 poslanců ČSL (a stovky dalších členů včetně například Heleny Koželuhové), 12 jich bylo uvězněno (z toho 4 umučeni nebo popraveni - Stanislav Broj, Rostislav Sochorec, Jan Plesl, Alois Janáček) a 13 dalších bylo zbaveno madátu. V následujících letech stranu (v rozporu se stanovami) ovládlo a vedlo prokomunistické křídlo vedené Aloisem Petrem a exkomunikovaným římskokatolickým knězem Josefem Plojharem. V roce 1968 sice bylo odvoláno a na okamžik to vypadalo, že se podaří stranu osvobodit, ale srpnová invaze znamenala konec všech nadějí a uvrhla ČSL zpět do pevného područí KSČ. V letech 1948-1989 tak vedení ČSL existovalo a bylo voleno podle přání KSČ a podle ní také řídilo svoji politiku, která rozhodně neodpovídala přání členské základny strany. Přesto mnoho členů ve straně zůstalo, vyjadřujíc tak svým členstvím protest proti komunistickému režimu. Členství v ČSL bylo v této době bráno jako společenské mínus a vyjádření odporu a bylo komunistickým státem postihováno - s výjimkou vysoce prokomunisticky aktivních členů, kteří ovšem představovali výraznou mešinu. Ke své původní politice se strana vrátila až v roce 1989, kdy si do svého čela zvolila Josefa Bartončíka. Volby v červnu 1990 však straně přinesly trpké zklamání nejen díky malému zisku, ale zejména díky aféře, která se rozpoutala, když Jan Ruml oznámil v předvolebním moratoriu, že Josef Bartončík byl spolupracovníkem StB. Strana na to reagovala nejdříve nedůvěrou v obvinění a protesty proti hrubému porušení volebního zákona, posléze se ale přesvědčila, že obvinění proti jejímu předsedovi jsou nejspíše pravdivá, a zvolila si nové vedení strany v čele s Josefem Luxem a začlenila do svých stanov lustrační prvky, které mají další podobné skandály znemožnit. V roce 1992 se ČSL přejmenovala na KDU-ČSL. Zkratka KDU byla původně používána pro společnou koalici ČSL a KDS, KDS později KDU-ČSL obviňovala z uzurpování značky KDU. Strana si z důvodu zachování tradice ponechává ve jméně slovo "československá". V následujících letech si udržovala značný vliv na politiku, který po většinu času překračoval její volební preference (zhruba 8% s velmi mírně vzestupným trendem). Byla významným členem všech vlád Václava Klause. V roce 1997 své spojenectví s ODS zrušila v reakci ma skandály okolo jejího financování a vládu opustila. Po krátkém pobytu v Tošovského úřednické vládě následoval pobyt v opozici v době trvání tzv. Opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS, v této době byla nejvýznamnější složkou tzv. Čtyřkoalice (později koalice). V červenci 2002 se strana stala koaličním partnerem ČSSD, ale koncem března 2005 podali její ministři rezignaci v souvislosti se skandálem ohledně rodinných financí premiéra Stanislava Grosse. Později se podíleli na rekonstrukci vlády pod vedením nového premiéra Jiřího Paroubka.

Seznam předsedů strany

Předsedové ČSL (1919-1922)

- Jan Šrámek (1919 - 1922) v moravské části
- František Šabata (1919 - 1922) v české části

Předsedové ČSL (1922-1989)

- Jan Šrámek (1922 - 1938) 1938 - 1945 strana včeleněna do Strany národní jednoty
- Jan Šrámek (1945-1948)
- Alois Petr (1948-1951)
- Josef Plojhar (1951-1968)
- Antonín Pospíšil (1968-1973)
- Rostislav Petera (1973-1980)
- František Toman (1980-1981)
- Zbyněk Žalman (1981-1989 )
- Josef Bartončík (1989-1990)
- Josef Lux (1990-1992)

Předsedové KDU–ČSL

- Josef Lux (1992-1998)
- Jan Kasal (1998-2001)
- Cyril Svoboda (2001-2003)
- Miroslav Kalousek (od 2003)

Externí odkazy

- [http://kraj-stredocesky.kdu.cz/text/historie.htm Historie KDU-ČSL]
- [http://www.kdu.cz/ Stránky strany]
- [http://www.cevro.cz/cs/cevrorevue/aktualni-cislo-on-line/2004/3/30164-exilova-demokraticka-pravice.html Ladislav Mrklas: Exilová demokratická pravice] Kategorie:České politické strany Kategorie:KDU-ČSL

Sněžka

Sněžka (německy Schneekoppe) je se svými 1602 m. n. m. nejvyšší horou Hraničního (Slezského) hřebenu Krkonoš i celého Česka. Je to významná dominanta východní části Krkonoš. Přes vrchol sněžky prochází česko-polská hranice. Na vrchol vede ze 4,5 km vzdálené Pece pod Sněžkou sedačková lanovka.

Historie

Název Sněžka pochází z 19. století, je odvozen od pojmenování Sněžná – jako „sněhem pokrytá“. První český název byl Pahrbek Sněžný, pak Sněžovka, od roku 1823 pak definitivně Sněžka. První v historii zaznamenaný výstup je z roku 1456, kdy jistý Benátčan hledal v horách drahé kamení. V letech 1563–1566 se pokusil změřit nadmořskou výšku hory slezský učenec Kryštof Schilling. Naměřil neuvěřitelných 5880 m (o 1000 metrů více než má Mont Blanc). V roce 1569 pan Jiřík z Řásně naměřil 2035 m.

Stavby na vrcholu

1569 Vrchol Sněžky je poměrně rozlehlý. Nejstarší stavbu najdeme na polské straně vrcholu. Je to kaple sv. Vavřince. Stavba byla provedena v letech 1665–1681. Bohoslužby se zde konaly pětkrát ročně. Kaple později nějaký čas fungovala jako hospoda a útulek. Roku 1854 byla znovu vysvěcena. V roce 1850 vznikla Polská (dříve Slezská) bouda. O sedm let později vyhořela, ale byla obnovena a sloužila až do roku 1976, kdy byl dán do užívání současný horský hotel. Ten je postaven podle projektu polského architekta Lipińského. V roce 1900 byla postavena dřevěná budova meteorologické stanice. Stavba vysoká 18 metrů byla po 2. světové válce jediná fungující meteorologická stanice ve střední Evropě. Stržena byla v osmdesátých letech 20. století. Na české straně Sněžky stála ještě nedávno zchátralá budova České boudy. Postavena byla v roce 1868. Opodál stojí budova poštovny, nejvyššího místa v Čechách, kde můžete získat poštovní razítko, a nedaleko ní stojí kamenný trigonometrický obelisk. Další stavbou je horní stanice sedačkové lanovky z Pece pod Sněžkou. Lanovka má dva úseky a do provozu byla uvedena v roce 1949.

Externí odkazy

- http://www.snezkalanovka.cz – informace o lanovce na Sněžku
- http://www.ga.com.pl/sniezka4.htm - fotogalerie
Soubor:snezka.jpg|Letecký snímek: Sněžka Soubor:Sudetes, Poland.jpg|Sněžka od Slezské boudy Soubor:Karpacz Poland Snezka.jpg|Sněžka od Karpacze Kategorie:Krkonoše Kategorie:Horské vrcholy Kategorie:Okres Trutnov

Kamenický Šenov

Kamenický Šenov (německy Steinschönau) je město, které se nachází na severu Čech v Libereckém kraji, v okrese Česká Lípa. Město leží v nadmořské výšce 350 - 550 m na hranici dvou krajinných celků - Českého středohoří a Lužických hor, jež jsou zároveň stejnojmennými chráněnými krajinnými oblastmi. V roce 2001 zde žilo 4 073 obyvatel, město má dobré dopravní spojení s Děčínem i Českou Lípou, prochází jím (nyní obchvatem) silnice první třídy I 13. První písemná zmínka o Kamenickém Šenově pochází z roku 1352, v 17. století se místo stává centrem sklářství. V té době se používají sklářské techniky jako např. malba, broušení a rytí skla. Dodnes zde existuje i sklářská škola, jejíž předchůdkyně byla založena roku 1856. První sklářská huť vznikla roku 1886. V tomto roce byla do města přivedena i železnice. V roce 1900 byl Kamenický Šenov povýšen na město. Mezi slavné rodáky počítáme J. F. Kreybicha - zakladatele sklářského exportu, Jana Dvořáčka, jenž byl zakladatelem a ředitelem první sklářské školy, dále Josef Palmeho, prvního zdejšího průmyslového výrobce skla, díky němuž město proslulo i lustrařskou tradicí; posledním významným rodákem byl F. F. Palme, který založil zdejší sklářské muzeum. Nejčastějším cílem turistů je právě ono zmiňované sklářské muzeum, jenž vzniklo již roku 1923 a jehož expozice zahrnuje historii sklářství, ryté a broušené sklo ze zdejší oblasti, ale také lustry a svítidla firmy Lobmeyr v historizujícím slohu. Dalším cílem jsou proslulé čedičové varhany - národní přírodní památka Panská skála, kterou návštěvník nalezne v nedaleké Práchni. Přímo ve městě se pak nachází 634 m n. m. vysoký Šenovský vrch a nedaleko též místo zvané Na vyhlídce s dalekým rozhledem.

Místní části

- Kamenický Šenov (726 domů, 3 649 obyvatel)
- Prácheň (129 domů, 424 obyvatel) Kategorie:Česká města Kategorie:Okres Česká Lípa

Moravská Ostrava (okres)

Politický okres Moravská Ostrava vznikl na Moravě roku 1900. Rozlohou tvořil asi třetinu dnešního katastru města Ostravy a omezoval se výlučně na území moravských obcí, sevřené řekami Odrou a Ostravicí, přičemž na jihu sahal až po Starou Ves a Krmelín. Na severní hranici tehdy sousedil s Pruskem. Centrem se stalo město Moravská Ostrava. Po vzniku země Moravskoslezské bylo území politického okresu sloučeno do jednoho celku se slezským soudním okresem Slezskou Ostravou (původně součást slezského politického okresu Frýdek), čímž vzniklo město a současně politický okres Ostrava. Kategorie:Historické členění českých zemí Kategorie:Morava

Piet Cronje

Piet Arnoldus Cronje (asi 1840 – 4. února 1911) byl búrský generál, který vedl jednotky Transvaalu za búrských válek. Během první búrské války vedl obléhání Potchefstroomu. Za druhé búrské války řídil búrské jednotky v západním Transvaalu. Vedl obležení měst Kimberley a Mafeking a společně s Koosem de la Reyem porazil anglická vojska v bitvě u Magersfontein. 27. února 1900 kapituloval s celou svou 4000 armádou u Paarderbergu a byl uvězněn na ostrově Svaté Heleny až do kapitulace všech vojsk Transvaalu a Svobodného státu Oranžsko v roce 1902. Cronje, Piet Cronje, Piet Cronje, Piet Cronje, Piet

Metro

Metro, neboli podzemní dráha, je druh kolejové městské hromadné dopravy. Zpravidla aspoň část trasy, ale většinou celá, je vedena podzemními tunely. Vozy metra se tak mohou pohybovat zcela nezávisle na ostatních druzích dopravy. Vozy metra jsou poháněny elektřinou, i když v počátcích byly prováděny pokusy i s pneumatickým, parním či animálním pohonem. Narozdíl od tramvají se však u metra nepoužívá k odběru elektrické energie vrchní sběrač (pantograf), ale elektrický proud je odebírán z boční napájecí kolejnice. Výhodou tohoto systému je možnost snížení výšky tunelu, ve kterém by jinak muselo být ještě v bezpečné výšce nad vozy soupravy umístěno trolejové vedení. Nevýhodou naopak je, že tato kolejnice, která je trvale pod napětím, představuje nebezpečí pro lidi, kteří by se dostali do kolejiště, proto musí být i úseky metra vedené po povrchu odděleny od okolí zábranami znemožňujícími vstup do kolejiště.

Historie metra

Název Metro je zkrácenina názvu Metropolitan Railway, tedy metropolitní železnice. Poprvé bylo metro postaveno v Londýně, a to jako podzemní spojnice dvou nádraží v roce 1863, mezi kterými jezdil parní vlak. Ke konci 19. století se už stavěly tratě elektrické s bočním přívodem proudu jak známe dnes, v 70. letech se začaly objevovat experimenty s metrem na pneumatikách (Marseille). Ke konci století se zase začínají zavádět i automatizované vozy, s jejich nasazením se uvažuje i v Praze po roce 2013.

Metro v různých městech

2013
- 1863 Londýn → Londýnské metro
- 1897 Boston
- 1898 Budapešť → Budapešťské metro
- 1900 Berlín → Berlínská podzemní dráha
- 1900 Paříž → Pařížské metro
- 1904 New York → Newyorské metro
- 1913 Buenos Aires
- 1920 Madrid
- 1927 Tokio
- 1935 Moskva
- 1955 Leningrad
- 1974 Praha → Pražské metro
- 1985 Samara
- 1987 Káhira
- 1995 Varšava
- 1996 Sofie → Sofijské metro
- 2000 Istanbul
- 2001 Teherán

Metro v Česku

:Hlavní článek: pražské metro V Česku je metro pouze v Praze. Pražské metro má trasy A, B a C, které mají dohromady 53 stanice (2005) a více než 50 km délky (nepočítaje v to koleje do dep apod.). Nejvyšší povolená rychlost je 80 km/h. Pražské metro používá či používalo následující druhy vozů:
- Ečs (Mytiščinský strojírenský závod, SSSR. V provozu v letech 1974–1997, pouze na lince C);
- 81–71 (Mytiščinský strojírenský závod);
- 81–71M (stroje 81–71 zmodernizované ve Škodě Plzeň);
- M1 (bývalé ČKD, později výroba Siemens).

Zajímavosti

;Nejstarší metro na světě :V tehdy dvoumilionovém Londýně byl 10. ledna 1863 zprovozněn první sedmikilometrový úsek metra (The Tube) mezi Bishops Road (dnes nádraží Paddington) a Farringdon Street. ;Nejstarší v kontinentální Evropě :V Budapešti bylo metro dlouhé pět kilometrů otevřeno v roce 1896. O prvenství v kontinentální Evropě se maďarská metropole pře s řeckými Aténami, kde již od roku 1869 fungoval povrchový vlakový spoj na trase Atény-Pireus a od května 1895 zde mezi zastávkami Thissio a Omonia projížděl vlak tunelem. ;Nejrozsáhlejší síť tratí :Celkovou největší délkou 408 kilometrů tratí disponuje nejstarší londýnské metro, z toho 135 kilometrů bylo vybudováno ražením tunelů a 32 kilometrů metodou „vykopej a přikryj“. ;Největší počet stanic :Pokud jde o počet stanic, nemá ve světě konkurenci metro v New Yorku; má celkem 469 zastávek (z nich 277 v podzemí) na 22 trasách a síť 383 kilometrů tratí. Denně přepraví přes pět milionů cestujících. ;Nejvytíženější systém :Moskevské metro, kde byl provoz zahájen v roce 1935, není sice největší, ale je nejvytíženější na světě: přepraví denně osm až devět milionů cestujících. ;Nejmodernější v Evropě :Třetí na evropském žebříčku velikosti meter je Paříž, která v současnosti disponuje nejmodernější trasou v Evropě. Je jí linka číslo 14 otevřená v roce 1998, která měří sedm kilometrů. ;Nejrychleji se rozšiřující :Jen o málo menší než pařížské metro je to v Madridu, kde se během čtyř let (1995 až 1999) rozšířila síť tratí ze 170 kilometrů až na 228, tedy o 58 kilometrů. V Praze se 6,4 kilometru dlouhý úsek metra mezi Českomoravskou a Černým Mostem stavěl sedm let. ;Nejmladší :Podzemní dráhy se rozšiřují, vznikají nové trasy v mnoha městech světa a budují se i metra zbrusu nová. To nejmladší je podle dostupných informací v provozu od února 2000 v íránském hlavním městě Teheránu. ;Nejvýše umístěné :Nejvýše položenou stanicí na světě je konečná Alpin na Mittelallalinu ve Švýcarsku ve výšce 3456 metrů. ;Nejkratší :Nejkratší metro na světě je v Istanbulu, jeho trasa měří 573 metrů. Na jednokolejce pod Bosporem pendlují dva vagony s cestujícími, a nahrazují tak přívoz. ;Nejdelší nástupiště :Nástupiště stanice podzemní dráhy State Street Center v obchodním centru Chicaga „The Stop“ je dlouhé 1066 metrů. ;Nejkurióznější plán metra :Tunely metra protínající kopce Krkonoš, to je představa studenta Karla Jakubů ze Semil. Projekt „Krkonošského metra“ ovšem zatím nenachází podporu u místních zastupitelů. ;Nejrychlejší plánované metro :Swissmetro, vysokorychlostní metra létající ve vakuu na magnetickém polštáři pod Švýcarskem a Evropou.

Externí odkazy

- [http://www.metroweb.cz/ www.metroweb.cz] – Pražské metro
- http://metro.zarohem.cz/
- [http://www.dpp.cz/ www.dpp.cz] – Dopravní podnik hl.m.Prahy, a. s. Kategorie:Doprava ja:地下鉄 zh-tw:城市軌道交通系統

Berlín

Berlín, německy Berlin, je spolkovou zemí Spolkové republiky Německo, od roku 1991 i jejím hlavním městem. Po sjednocení Německa (a tím i obou částí města) patří Berlín k největším městům v Evropě.

Všeobecný přehled

Spolkové republiky Německo Berlín leží na severovýchodě Německa, zhruba 70 km západně od hranic s Polskem, je obklopen spolkovou zemí Braniborsko (Brandenburg). Městem protéká řeka Spréva (Spree), vodní plochy (především jezera) tvoří 6,6 procent celkové plochy; mimo mnoha parků a obdobných zelených ploch se na území města nachází i lesní porosty (17,9 procent celkové plochy). Průměrná výška nad mořem: 34 m n. m. Nejvyšší bod: Teufelsberg, 115 m n. m. (jedná se o umělý násyp, vzniklý ze zbytků stavebního materiálu vybombardovaných domů). Vzdálenost Berlín - Praha činí kolem 350 km, cesta vlakem necelých pět hodin, cesta letadlem kolem 40 minut.

Dějiny města

: Viz i hlavní článek Dějiny Berlína a Berlín – rozdělené město První historicky doložené zmínění Berlína pochází z roku 1244. Roku 1451 se Berlín stává vládním městem braniborských markrabích a kurfiřtů, 1701 pak hlavním městem Pruského království, 1871 hlavním městem nově založené Německé říše. Berlín byl v minulosti tolerantním městem, kde nalezlo útočiště mnoho pronásledovaných uprchlíků, mimo jiné hugenoti z Francie (po r. 1685) a protestanti z Čech (po r. 1730), jejichž někteří potomci, žijící v tzv. České vesnici (Böhmisches Dorf), až do druhé poloviny minulého století ještě hovořili česky. Ve dvacátých letech minulého století se z Berlína stává evropská metropole s bohatým politickým, vědeckým a hlavně kulturním životem. Tolerantnost končí roku 1933 příchodem Hitlera k moci. Po druhé světové válce, kdy město bylo z velké části zničeno (např. 40 procent obytné plochy), je Berlín rozdělen do čtyř sektorů. Počátkem studené války se Berlín dostává do středu konfliktů mezi vítěznými mocnostmi. Již roku 1948 dochází k Berlínské blokádě (kdy veškeré zásobování města se koná výlučně leteckým spojením) a posléze k politickému rozdělení města. K faktickému rozdělení dochází stavbou Berlínské zdi 13. srpna 1961. Po pádu Berlínské zdi roku 1989 začíná nová kapitola města. Berlín se stává městem se zázemím a hlavním městem SRN.

Obyvatelstvo

Struktura obyvatelstva podle věku a zaměstnání

Věková struktura se po sjednocení Berlína normalizovala. Dřívější západní část města trpěla svou polohou: přes vysoký počet studentů bylo přestárnutí obyvatelstva aktuálním problémem, zejména vzhledem k omezenému počtu nových pracovních míst. Ve struktuře obyvatelstva podle zaměstnání je v popředí výrazně sektor služeb. Současná situace je charakterizována následujícími čísly (koncem roku 2002): :

Struktura obyvatelstva podle národností

Již Západní Berlín se vyznačoval relativně vysokým podílem cizinců. Z celkového počtu 1,8 milionu obyvatel (roku 1989) ve městě bydlelo např. 128.000 obyvatel turecké národnosti (43,2 % všech cizinců). Dnešní situace je obdobná. Celkový počet občanů neněmecké národnosti činíl koncem roku 2003 441.404 (13 % obyvatelstva města). K největším národnostním menšinám patří: :
- turecká národnost (121.696, t.j. 27,6 % všech cizinců), jejíž příslušníci žijí v Berlíně částečně již ve třetí a čtvrté generaci :
- národnosti států bývalé Jugoslávie (54.619, t.j. 12,4 % všech cizinců) :
- polská národnost (31.392, t.j. 7,1 % všech cizinců) :
- Arabové (20.253, t.j. 4,6 % všech cizinců), zejména uprchlíci z občansklé války v Libanonu, přičemž největší skupinu zde tvoří kategorie "národnost nevyjasněna" V Berlíně dále žije velký počet občanů států Evropské unie (2003 přes 15 % všech cizinců), existuje zde i největší židovská obec v Německu (13.000 členů). Tato čísla je ovšem třeba brát s rezervou. Německo nerozlišuje mezi národností a státní příslušností. V Berlíně žije např. i velká skupina tzv. vystěhovalců ze zemí bývalého SSSR, kteří jakýmkoliv způsobem prokázali svůj německý původ a získali tím německé občanství. I když jejich znalosti němčiny jsou v mnoha případech mizivé, nejsou ve výše uvedených číslech zachyceni. V důsledku koncentrace obyvatel jiných národností do jistých obvodů nebo jejich částí má tento stav mimo kulturní pestrosti i negativní stránky – základní školy, kde podíl cizinců činí i přes 90 procent žáků, nejsou v některých čtvrtích Berlína výjimkou.

Politické zřízení

Spolková země Berlín je vedle Hamburku a Brém jedním ze tří městských států Spolkové republiky Německo. V čele města stojí primátor (regierender Bürgermeister), volený poslaneckou sněmovnou (Abgeordnetenhaus), který jmenuje jednotlivé senátory exekutivního orgánu města, jímž je senát. Sídlem berlínského senátu je dnes tzv. Rudá radnice ve čtvrti Berlin-Mitte. Poslanecká sněmovna má být volena každých pět let. Po posledních volbách v říjnu 2001 došlo k vytvoření koalice mezi sociálnědemokratickou SPD a PDS (vzešlé z komunistické SED bývalé NDR) v čele s primátorem Klausem Wowereitem (SPD) poté, co ztroskotaly koaliční rozhovory mezi SPD, Zelenými a svobodnými demokraty FDP. Z berlínských primátorů, jejichž známost přesáhla hranice města, lze jmenovat následující: Ernst Reuter (SPD, 1948 - 1953), Willi Brand (SPD, 1957 – 1966, později kancléř SRN), Friedrich von Weizsäcker (CDU, 1981 – 1984, později prezident SRN), Eberhard Diepgen (CDU, 1984 - 1989 a 1991 - 2001). (Všichni ze Západního Berlína.) Ve spolkových orgánech Německa je Berlín zastoupen 23 mandáty ve spolkovém sněmu a 4 mandáty ve spolkové radě.

Administrativní dělení

:Viz i Berlín – rozdělené město (1945-1990 – administrativní dělení spojeneckých sektorů, i s poznámkami k terminologii názvů města). Berlín se tradičně dělí do obvodů (Bezirk). Po sjednocení města měl Berlín 23 obvodů, zákonem o územní reformě z roku 1998 byl jejich počet k 1. lednu 2001 snížen na 12, přičemž v některých případech došlo ke sloučení bývalých západních a východních obvodů. Jednotlivé obvody (počet obyvatel koncem roku 2002): Již dlouhou dobu se uvažuje o sloučení Berlína s Braniborskem. V referendu roku 1996 bylo toto však zamítnuto (především voliči v Braniborsku m.j. vzhledem k velké zadluženosti Berlína). Termín nového referenda není zatím udán.

Finance a hospodářství

: Viz hlavní článek Berlín – finance a hospodářství Sjednocený Berlín se v mnoha ohledech stal symbolem nové doby, skončení studené války. Tyto pozitivní aspekty se ovšem netýkají současného stavu hospodářství hlavního města Německa, a již v žádném případě její finanční situace. Celkem lze říci, že Berlín se stal obětí své polohy a trpí silnými vlivy hospodářsky zaostalých tzv. nových spolkových zemí, jež se dodnes nacházejí na seznamech podprůměrně vyvinutých regiónů Evropské unie. Důležité parametry hospodářského vývoje jsou většinou vysoce neuspokojivé, zejména nezaměstnanost je jedna z nejvyšších v Německu. K tomu se přidružuje i extrémně negativní situace financí, vyplývající nejen z vnějších faktorů, ale částečně zaviněná i neschopností a korupcí místních politiků.

Spojení a městská doprava

Berlín je dobře napojen na celoněmeckou i evropskou síť dálnic. Kolem Berlína vede vnější, zcela uzavřený dálniční okruh; vnitřní okruh byl plánován, ale v blízké budoucnosti zřejmě realizován nebude. I železniční spojení je uspokojivé (z/do Prahy pět rychlíků Eurocity denně v pravidelných intervalech). Největší nádraží jsou Zoologisches Garten, Ostbahnhof a (t. č. rozestavěné) budoucí hlavní nádraží Lehrter Bahnhof. Berlín momentálně disponuje třemi letišti: Tempelhof, Tegel a Schönefeld (:de:Flughafen Berlin-Schönefeld). První dvě, ležící uvnitř města (v bývalém Západním Berlíně, s historií z blokády), mají být v budoucnosti uzavřena ve prospěch (dříve východoberlínského a po sjednocení méně využívaného) letiště Schönefeld, ležícího na jihovýchod od Berlína, které má být rozšířeno. Síť městské hromadné dopravy patří k nejhustším mezi evropskými městy; po sloučení obou částí města byla propojena a dále rozšířena. Jedná se o kombinaci následujících dopravních prostředků:
- městská rychlodráha (S-Bahn nebo Stadtschnellbahn), sahající daleko za městské hranice (délka trasy 329 km, 164 stanic, z toho 32 na území Braniborska, 15 linií)
- metro, částečně nadpovrchové (délka trasy 144 km, 170 stanic, 9 linií)
- autobusová doprava (délka trasy 1271 km, 2730 stanic, 161 linií)
- tramvajová doprava, především v bývalých východních obvodech města (délka trasy 187 km, 377 stanic, 27 linií)

Kultura, umění, věda, památky

tramvaj Berlín se vyznačuje velkým počtem kulturních a vědeckých zařízení, z nichž některé dosáhly velké známosti a popularity i v zahraničí. Kulturní pestrost a tolerance se přitom traduje hlavně z doby Západního Berlína, který se stal v tomto smyslu "svobodným" městem podle hesla "pro každého něco". Současná situace a výhledy do budoucnosti jsou však silně ovlivněny finanční krizí města (diskuse o zavření nebo sloučení oper, o subvencích pro kulturní a vědecká zařízení atd.). Z kulturních, uměleckých a vědeckých zařízení a událostí lze jmenovat jen výběr:
- vedle nesčetných divadel, malých forem a kabaretů celkem tři opery: Státní opera, Německá opera a Komická opera (Staatsoper, Deutsche Oper, Komische Oper)
- velké množství muzeí, z nichž nejznámější jsou Pergamonské muzeum, Egyptské muzeum (s originálem sošky Nofretete)
- Národní galerie, často s výstavami jiných galerií (roku 2004 zde hostovalo Museum of Modern Art z New Yorku)
- Berlínský filmový festival
- Love Parade, dnes již světoznámý festival techno-kultury
- Karneval kultur (Karneval der Kulturen), velký průvod městem, většinou o letnicích, kde se během asi tří dnů prezentuje většina v Berlíně žijících národností (2004: asi 1,5 milionu účinkujících a návštěvníků)
- Berlínská filharmonie (kde dříve dirigoval Herbert von Karajan)
- tři univerzity: Svobodná univerzita, Humboldtova univerzita a Technická univerzita), mimo to další vědecká a výzkumná zařízení a instituty
- k dalším celosvětově známým událostem patří i každoroční maratonský běh městem. Z dalších pozoruhodností a památek je možno jmenovat Říšský sněm (Reichstag), Braniborskou bránu, světoznámou třídu Unter den Linden stejně tak jako Karl-Marx-Allee, zámek Schloss Charlottenburg, bývalý přechod Checkpoint Charlie, East Side Gallery (zbytek Berlínské zdi), televizní věž Fernsehturm, chrám Berliner Dom a zříceninu kostela Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche, Kurfürstendamm a Alexanderplatz (bývalé "západní" a "východní" centrum města), celý nový komplex na Postupimském náměstí (Potsdamer Platz) a v nejbližším okolí (kde v devadesátých letech minulého století vznikla více méně celá nová čtvrt‘), v neposlední řadě pak i památky v blízké Postupimi. V důsledku své minulosti má Berlín i mnoho památek, souvisejících s berlínskou židovskou obcí. K těm nejznámějším patří
- Nová synagoga
- Židovské muzeum