:: wikimiki.org ::

1915

1915

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1910 1911 1912 1913 1914 - 1915 - 1916 1917 1918 1919 1920 ----

Události

Česko
- Založen dívčí skauting. Začíná vydávání časopisu Junák. Svět
- leden bitva u Jassínu
- 6. února byl rozpuštěn bosenský parlament (Sabor)
- 7. května byl bez varování potopen u irských břehů anglický zámořský parník Louisitania německou ponorkou U-20
- 27. června Německo anektovalo Moresnet
- Rakousko-Uhersko, znovu získalo Lvov
- Německo obsadilo Vilnius
- Itálie se v první světové válce připojila na stranu Dohody

Vědy a umění

- Albert Einstein publikoval obecnou teorii relativity

Nobelova cena

Narození

Česko
- 4. dubna - Jan Drda, český prozaik a dramatik Svět
- 28. ledna - Brian Shawe-Taylor, irský automobilový závodník († 1. května 1999)
- 27. březen - Eugene Martin, francouzský automobilový závodník
- 20. května - Moše Dajan, izraelský generál a politik († 16. říjen 1981)
- 26. září - Joe Fry britský automobilový závodník
- 17. říjen - Arthur Miller, americký spisovatel a dramatik († 10. únor 2005)
- 28. listopadu - Konstantin Michajlovič Simonov, ruský spisovatel († 28. srpna 1979)
- Adolf Staňura - český esperantský literát

Úmrtí

Česko
- 8. září František Adolf Schubert, český dramatik (
- 27. březen 1849) Svět
- 9. květen - François Faber lucemburský cyklista

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:20. století ja:1915年 ko:1915년 simple:1915

Století

20. století

Dějepis > Století ja:20世紀 ko:20세기 simple:20th century

1910

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1905 1906 1907 1908 1909 - 1910 - 1911 1912 1913 1914 1915 ----

Události

Česko
- sčítání lidu Svět
- 31. května Jižní Afrika získala nezávislost
- 5. října Portugalsko vyhlásilo republiku
- Portugalská píseň byla přijata jako oficiální hymna republiky
- vzducholodě se začali využívat k civilní letecké přepravě
- Britské Bečuánsko a Kapsko se stalo součástí dominia Jihoafrická unie (dnes Jihoafrická republika); Commonwealth
- Japonsko anektovalo Koreu
- vytvoření Jihoafrické unie

Vědy a umění

- vznikl pojem Expresionismus
- malíři vydali kubistický manifest
- založena skupinu Sursum
- Thomas Morgan prokázal že chromozómy nesou genetickou informaci

Nobelova cena

Narození

Česko
- 18. srpna Alexej Čepička, český politik († 30. září 1990)
- 17. září František Hrubín, český spisovatel († 1. března 1971) Svět
- 5. ledna Štefan Luby, slovenský právník († 10. října 1976)
- 7. února Max Bense, německý filosof († 24. dubna 1990)
- 26. května Imi Lichtenfeld, tvůrce bojového systému Krav Maga († 9. ledna 1998)
- 19. října Subrahmanyan Chandrasekhar, americký astrofyzik a matematik indického původu († 21. srpna 1995)
- 19. prosince Jean Genet, francouzský básník († 15. dubna 1986)

Úmrtí

Česko
- 6. prosince Gabriel Blažek, český matematik (
- 20. září 1842) Svět
- 20. listopad Lev Nikolajevič Tolstoj, ruský spisovatel a filosof (
- 9. září 1828)
- 27. květen Robert Koch, německý lékař a zakladatel bakteriologie (
- 27. květen 1843)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:20. století ja:1910年 ko:1910년

1912

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1907 1908 1909 1910 1911 - 1912 - 1913 1914 1915 1916 1917 ----

Události

Česko
- A. B. Svojsík vydal Základy junáctví a uspořádal první skautský tábor v Lipnici.
- založena Liga lesní moudrosti Svět
- 1. ledna - V Číně byla svržena dynastie Čching a vyhlášena Čínská republika.
- leden bolševici se osamostatnili, přijali název SDDSR(b); Rusko
- 15. duben - na své první plavbě se v severním Atlantiku potopil Titanic
- 28. listopadu - Albánie vyhlásila nezávislost
- Arizona a New Mexico se staly součástí USA
- erupce sopky Vesuv
- pád čínského císařství a Čína se stala republikou
- začala balkánská válka

Vědy a umění

- Albert Einstein považuje čas za čtvrtý rozměr
- architekti vydali futuristický manifest

Nobelova cena

Narození

Česko
- 27. února Nataša Gollová, česká herečka († 29. října 1988)
- 29. června Vlasta Fabianová, česká herečka († 26. června 1991)
- 30. června Viktor Fischl, český básník a izraelský diplomat Svět
- 23. ledna Alan Turing, matematik († 7. ledna 1954)
- 12. únor Pierre Boulle, francouzský spisovatel († 30. leden 1994)
- 14. února Tibor Sekelj, jugoslávský právník a esperantista († 23. září 1988)
- 22. březen Leslie Johnson, britský automobilový závodník
- 5. červen Ilona Massey, maďarská zpěvačka († 20. srpen 1974)
- 7. září Peter Walker, britský automobilový závodník
- 17. října Jan Pavel I., 263. papež († 28. září 1978)
- 26. října Eugène Ionesco, francouzsko-rumunský dramatik († 28. března 1994)
- Albert Goodheir, skotský esperantista († 1995)

Úmrtí

Česko
- 2. březen Vilém Mrštík, český spisovatel (
- 14. květen 1863)
- 12. červen Zikmund Winter, český spisovatel (
- 27. prosinec 1846)
- 28. červen Josef Václav Sládek, český spisovatel (
- 27. říjen 1845)
- 9. září Jaroslav Vrchlický, český spisovatel (
- 17. únor 1853)
- 13. listopadu Tereza Nováková, česká spisovatelka (
- 31. červenec 1853) Svět
- 29. ledna Herman Bang, dánský spisovatel (
- 20. dubna 1857)
- 30. května Wilbur Wright, průkopník letectví (
- 16. dubna 1867)
- 19. listopadu Wilhelm Fiedler, německý geometr (
- 3. dubna 1832)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:20. století ja:1912年 ko:1912년 simple:1912

1914

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1909 1910 1911 1912 1913 - 1914 - 1915 1916 1917 1918 1919 ----

Události

Česko
- Vznik československé legie Svět
- 28. června - úspěšný atentát na Františka Ferdinanda d´Este v Sarajevu
- 28. července − Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, začala první světová válka
- 31. července − byla vyhlášena všeobecná mobilizace v Rakousko-Uhersku
- 12.−18. října − soud s účastníky atentátu na rakouského následníka trůnu.
- 4. srpna − vydal Woodrow Wilson proklamaci neutrality,
- 7. srpna − vyhlásila válku s Rakousko-Uherskem Černá Hora
- 11. srpna − vypověděla válku Rakousko-Uhersku Francie
- 12. srpna − vypověděla válku Rakousko-Uhersku Anglie
- 28. srpna − vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Belgii
- 1. listopad - bitva u Coronela, první porážka Royal Navy v bitvě na úrovni eskader od roku 1781
- 3.−5. listopadu − Bitva o Tangu
- 8. prosinec - bitva u Falklandských ostrovů, zničena Německý východoasijská eskadra admirála Spee
- Německo obsadilo Belgii
- Velká Británie anektovala Kypr
- Japonsko obsadilo Marshallovy ostrovy

Vědy a umění

- Založen spolek Junák - český skaut
- Viktor Kaplan vyrobil v Brně svou první turbínu
- rozpad německé expresionistické skupiny Der Blaue Reiter
- Ernest Rutherford a Edward Andrade dokázali, že záření gama je druh elektromagnetického záření
- Thomas Alva Edison patentoval gramofonovou desku

Nobelova cena

Narození

Česko
- 7. února − Josef František, český pilot, stíhací eso polského letectva v Bitvě o Británii († 8. října 1940)
- 28. března − Bohumil Hrabal, český spisovatel († 3. února 1997)
- 24. září − Jiří Kolář, český básník a výtvarník († 11. srpna 2002)
- Viktor Knapp, český právník († 1996) Svět
- 19. ledna − Bob Gérard, britský pilot Formule 1 († 26. ledna 1990)
- 5. února − William Seward Burroughs, americký spisovatel († 2. srpna 1997)
- 10. dubna − Paul Russo, americký automobilový závodník († 23. června 1976)
- 16. května − Eduard Hofman, český tvůrce animovaných filmů († 11. června 1987)
- 18. května − Toulo de Graffenried švýcarský pilot Formule 1
- 18. června − Gino Bartali, italský profesionální cyklista († 5. května 2000)
- 15. července − Princ Bira, thajský princ a automobilový závodník († 24. prosince 1985)
- 31. července − Louis de Funès, slavný francouzský herec a komik († 27. ledna 1983)
- 27. října − Hermann Geiger, švýcarský horský pilot a záchranář († 26. srpna 1966)
- 15. prosince − Arthur Troop, anglický policista († 30. listopadu 2000)
- 24. listopadu − Agostino Casaroli, římskokatolický kněz a diplomat Vatikánu († 9. června 1998)

Úmrtí

Česko
- 8. dubna − Jakub Arbes, český spisovatel a novinář (
- 12. června 1840)
- 12. dubna − Josef Nešvera, český hudební skladatel (
- 24. října 1842)
- 13. září − od tohoto dne je nezvěstný František Gellner, český básník (
- 19. června 1881) Svět
- 27. srpna − Eugen von Böhm-Bawerk, rakouský ekonom a politik (
- 12. února 1851)
- 15. září − Koos de la Rey, búrský generál (
- 22. října 1847)
- 1. listopad - viceadmirál sir Christopher Cradock, padl v bitvě u Coronela
- 8. prosinec - admirál Maximilian von Spee, padl v bitvě u Falklandských ostrovů

Hlava státu

- Rakousko-Uhersko
- František Josef I.
- Papež
- Pius X.
- Benedikt XV. Kategorie:20. století ja:1914年 ko:1914년 simple:1914 th:พ.ศ. 2457

1916

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1911 1912 1913 1914 1915 - 1916 - 1917 1918 1919 1920 1921 ----

Události

Česko
- 30. dubna: Poprvé byl použit letní čas. Ve 23.00 si měli obyvatelé přesunout hodiny na 24.00 (a 1. květen tak začal o hodinu dříve); Rakousko-Uhersko
- 1. října: V 0.00 letního času se hodiny vrátily zpět k pásmovému času na 23.00, tedy 30. září; Rakousko-Uhersko Svět
- V únoru začala nejdelší bitva první světové války, bitva u Verdunu.
- 24. dubna vypuklo v Dublinu sedmidenní povstání
- 1. červenec-začátek bitvy na Sommě
- 26. srpen-vstup Itálie do války na straně spojenců
- 27. srpen-Rumunsko vyhlašuje válku Rakousku-Uhersku
- 15. září-tento den byly poprvé v historii použity v boji tanky
- 14. listopad-konec bitvy na Sommě
- 15. prosinec-konec bojů u Verdunu
- Grónská hymna se stala hymnou

Vědy a umění

- 6. října vznikl dadaismus
- vznikl strukturalismus
- Albert Einstein zveřejnil obecnou teorii relativity

Nobelova cena

Narození

Česko Svět
- 11. května Johnny Claes, belgický závodník († 3. února 1956)
- 6. srpna Dom Mintoff, maltský politik
- 15. září - Tony Branca, švýcarský pilot formule 1.
- 3. říjen - James Herriot, britský veterinář a spisovatel
- 8. listopadu Peter Weiss, německý spisovatel († 10. května 1982)

Úmrtí

Česko Svět
- 18. března Karl Gölsdorf, rakouský lokomotivní konstruktér (
- 8. června 1861)
- 15. listopadu Henryk Sienkiewicz, polský spisovatel (
- 5. května 1846)
- 21. listopadu - František Josef I., císař Rakousko-Uherska

Hlava státu

- František Josef I. do 21. listopadu
- Karel I. Kategorie:20. století ja:1916年 ko:1916년 simple:1916

1918

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1913 1914 1915 1916 1917 - 1918 - 1919 1920 1921 1922 1923 ----

Události

Česko
- 14. října - Prohlášení Prozatimní československé vlády.
- 14. října - Generální stávka v českých zemích na protest proti vývozu potravin z českých zemí do Rakouska.
- 28. října - Vznik Československa
- 14. listopadu Tomáš Garrigue Masaryk zvolen prvním presidentem Svět
- 3. března uzavřela ruská vláda s ústředními mocnostmi brestlitevský mír
- 25. března Bělorusko vyhlásilo nezávislost
- 1. listopadu bitva o Lvov mezi Poláky a Ukrajinci, kterou Poláci vyhráli.
- 1. listopadu začala u Padovy v severní Itálii jednání mezi zmocněnci Dohody a Rakousko-Uherska o příměří
- 3. listopadu příměří mezi zmocněnci Dohody a Rakousko-Uherska bylo podepsáno
- 8. listopadu moc v Sasku převzaly dělnicko-vojenské rady
- 10. listopadu vyhlášena Saskou republiku
- 11. listopadu Císař Karel I. podepsal abdikační listinu, Rakousko-Uhersko se rozpadlo.
- 11. listopadu - obnovení samostatnosti Polska (státní svátek Polska)
- 13. listopadu poslední král z rodu Wettinů Friedrich August III. abdikoval na zámku Guteborn u Ruhlandu; Sasko
- 30. listopadu Lotyšsko vyhlásilo nezávislost
- 1. prosince Island vyhlásil nezávislost
- 1. prosince vyhlášení sjednocení Království Srbska - vznik Jugoslávie
- Rusko přijalo Gregoriánský kalendář
- Halič připadla Polsku
- Monako se stalo smluvním protektorátem Francie

Vědy a umění

- 19. října byl založen American National Standards Institute
- Ernest Rutherford objevil proton

Nobelova cena

Narození

Česko
- 26. června Jiří Krejčík, český režisér
- 10. listopadu Miroslav Horníček, český herec († 15. února 2003) Svět
- 19. ledna Eric Lambert, anglo-australský spisovatel († 16. dubna 1966)
- 16. duben - Dick Gibson, britský automobilový závodník
- 11. května Richard Feynman, americký fyzik († 15. února 1988)
- 13. červenec - Alberto Ascari, italský automobilový závodník
- 18. červenec - Nelson Mandela, jihoafrický politik
- 16. říjen - Tony Rolt, britský pilot formule 1.
- 11. prosince - Alexandr Isajevič Solženicyn, ruský spisovatel
- Leonard Bernstein, americký dirigent († 1990)
- asi Rosario Stroscio, italský římskokatolický kněz

Úmrtí

Česko Svět
- 6. ledna Georg Cantor, matematik (
- 3. března 1845)
- 9. listopad Guillaume Apollinaire, francouzský básník (
- 26. srpen 1880)
- Stanislav Schulhof, lékař a básník píšící v esperantu (
- 1864)

Hlava státu

- Karel I. - císař rakousko-uherské monarchie, jejíž součástí byly i české země
- Tomáš Garrigue Masaryk - československý prezident Kategorie:20. století ja:1918年 ko:1918년 simple:1918

1920

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1915 1916 1917 1918 1919 - 1920 - 1921 1922 1923 1924 1925 ----

Události

Česko
- 29. února byla schválena ústava
- 31. července zákonem 450/1920 Sb. připojuje Československo Valticko, Dyjský trojúhelník a část Vitorazska
- první sloka Nad Tatrou sa blýska se stala součástí československé hymny
- vznikla Církev československá husitská
- návrat Československé legie z Ruska Svět
- 24. února vznik NSDAP
- 4. června Smlouva z Trianonu spojenci podepsali mírovou smlouvu s Maďarskem
- 27. července na základě dohody velvyslanců ve Spa získalo Polsko východní oblasti Těšínska.
- 10. srpna Smlouva ze Sèvres spojenci podepsali mírovou smlouvu s Tureckem
- vznikla Společnost národů
- založena MPL (Maltese Labour Party)
- zákon o Velkém Berlíně (poslední velké rozšíření území města)
- vznikl polonezávislý stát Střední Litva
- konal se 2. kongres Komunistické internacionály
- Tartskou dohodou byla stvrzena hranice mezi Finskem a Ruskem
- polsko-bolševická válka
- otevřeno metro v Madridu
- část Arménie byla připjena k Sovětskému svazu a zbytek zůstal součástí Turecka
- sovětský Ázerbájdžán s připojením Náhorního Karabachu
- Jana z Arku byla prohlášena za svatou
- rozdělení Ulsteru
- Tirana se stala hlavním městem Albánie, do té doby jím bylo město Drač
- Turecko odmítlo ponižující mírové dohody

Vědy a umění

- vznikla loutka Spejbl
- vznikl Svaz moderní kultury Devětsil
- Stefan Banach definoval prostor, který dnes nazýváme Banachův

Nobelova cena

Narození

Česko
- 13. duben – Karel Otčenášek, 23. biskup královéhradecký
- 15. srpna – Ctirad John, český imunolog a mikrobiolog
- 17. října – Rudolf Hrušínský, český herec († 13. dubna 1994)
- 15. prosince – Vlastimil Brodský, český herec († 20. dubna 2002)
- 24. prosince – Jiří Hanzelka, český cestovatel († 15. února 2003)
- 27. prosince – Jiří Sovák, český herec († 6. září)
- Vilém Flusser – český filozof († 1991)
- Eva Seemannová – česká překladatelka do esperanta († 2000) Svět
- 20. ledna – Federico Fellini, italský filmový režisér a scénárista († 31. října 1993)
- 10. března – Boris Vian, francouzský spisovatel a hudebník († 23. června 1959)
- 5. dubna – Arthur Hailey, americký spisovatel († 24. listopadu 2004)
- 18. května – Jan Pavel II., 264. papež (2. dubna 2005)
- 20. srpen – Ray Bradbury, americký spisovatel
- 8. října – Frank Herbert, americký spisovatel († 11. února 1986)
- 10. prosince – Reginald Rose, americký scénárista a spisovatel († 19. dubna 2002)
- Eduard V. Tvarožek – slovenský esperantista († 1999)

Úmrtí

Česko
- 1. leden Růžena Svobodová, česká spisovatelka (
- 10. červenec 1868)
- 10. února Josef Antonín Hůlka, biskup českobudějovický (
- 10. února 1851)
- 31. květen Eduard Vojan, český herec (
- 5. květen 1853) Svět
- Hector Hodler, švýcarský esperantista (
- 1887)

Hlava státu

Tomáš Garrigue Masaryk Kategorie:20. století ja:1920年 ko:1920년 simple:1920

7. května

7. květen je 127. den roku podle gregoriánského kalendáře (128. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 238 dní.

Události

Česko
- 1893 Břetislav Bartoš, český malíř a grafik († 28. června 1926) Svět
-

Narození

Česko
- 1857 Jan Herben, český spisovatel a novinář († 24. prosinec 1936)
- 1949 Kateřina Hilská, česká překladatelka Svět
- 1930 Horst Bienek, německý spisovatel († 7. prosince 1990)

Úmrtí

Česko
- Svět
- 1973 Egon Hostovský, český spisovatel (
- 23. dubna 1908)

Svátky

Česko
- Stanislav Svět
-

Viz také:

- 6. květen 8. květen
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Květen ja:5月7日 ko:5월 7일 nb:7. mai

27. června

27. červen je 178. den roku podle gregoriánského kalendáře (179. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 187 dní.

Události

Česko
- 1950 - poprava čtyř odsouzených z vykonstruovaného politického procesu s Dr. Miladou Horákovou a spol. - popravena byla Milada Horáková, Záviš Kalandra, Jan Bouchal a Oldřich Pecl Svět
-

Narození

Česko
- 1836 - František Josef Studnička, český matematik
- 1939 - Dušan Klein, český režisér
- 1966 - Monika Načeva, zpěvačka
- 1967 - Jan Hřebejk, český režisér Svět
-

Úmrtí

Česko
- 1950 - Milada Horáková, právnička a politička Svět
- 444 - Cyril Alexandrijský, církevní Otec a alexandrijský patriarcha

Svátky

Česko
- Významný den: Den památky obětí komunistického režimu
- Ladislav Svět
- Světový den sdělovacích prostředků
- Světový den rybářství

Viz také

- 26. červen 28. červen
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Červen ja:6月27日 ko:6월 27일 simple:June 27 th:27 มิถุนายน

Lvov

Lvov (ukrajinsky Львів [L'wiw], polsky Lwów, rusky Львов, německy Lemberg, latinsky Leopolis) je nevětší město na západní Ukrajině. Leží na okraji Podlaské vysočiny, na řece Peltev. Po několik staletí bylo součástí Polska. Zeměpisná poloha: 24°05'00" vých. délky, 49°52'00" sev. šířky
- Počet obyvatel:
- 1900 160 tis.
- 1939 340 tis.
- 1959 410 tis.
- 1962 447 tis.
- 2000 763,3 tis. V období po rozdělení Polska bylo město polským kulturním centrem a hlavním městem Haliče, která náležela Rakousku. V meziválečných letech byl Lvov hlavním městem Lvovského vojvodství Polské republiky.

Historie

Polské republiky] Polské republikya (pohlednice z roku 1916)]] 1916 1916 1916 1916 1916
- asi 1250 - založení obranného hradu knížetem Danielem a jeho synem Lvem z ruské dynastie haličských knížat
- díky vhodné poloze se z města stává nejdůležitější řemeslnicko-obchodní středisko Haličsko-Volyňské Rusi.
- 1349 - polský král Kazimír Veliký město dobyl
- 1356 - polský král Kazimír Veliký udělil městská práva (magdeburské právo)
- 15. - 17. století - důležité centrum mezinárodního významu
- červen 1527 - velký požár
- 24. srpna 1675 - Bitva u Lvova, Jan III. Sobieski přemohl Tatary
- 1704 - Švédové obléhali a dobyli město
- 1772 Lvov přechází pod vládu Habsburků, stává se hlavním městem nové provincie Halič. Namísto polské Akademie vzniká německá vysoká škola
- 4. června 1817 - Císař František II. potvrdil statut Nadace Ossolineum, kterou ve Lvově založil hrabě Józef Maksymilian Ossoliński.
- 7. února 1867 - byla založena Tělovýchovná společnost Sokol (Towarzystwo Gimnastyczne Sokół)
- 5. června 1894 - bylo otevřeno Racławické panorama
- 1. listopadu 1918 - bitva mezi Poláky a Ukrajinci, kterou Poláci vyhráli. Lvov se stává hlavním městem vojvodství v meziválečném Polsku a je jedním z důležitějších městských center v zemi.
- 1920 - polsko-bolševická válka
- 11. listopadu 1920 - město bylo vyznamenáno řádem Order Virtuti Militari
- 22. září 1939 dobyto Rudou armádou, na základě paktu Ribbentrop-Molotov se ocitá pod okupací SSSR, je s celou tzv. Západní Ukrajinou připojen k Ukrajinské sovětské socialistické republice
- únor, duben, červen 1940 a červen 1941 - deportace polského obyvatelstva a politika ukrajinizace
- 1945 - 15. června 1946 - "repatriace", kterou lze považovat za vyhnání polského obyvatelstva za řekou Bug a San do Polska, zvláště na "znovuzískané" země, odkud byli vyhnáni pratkicky všichni Němci
- 1946 - Ossolineum přeneseno do Vratislavi Lvov byl založen v polovině 13. století knížetem Danilem Romanovičem Haličský (někdy také uváděno jméno Daniel) a byl pojmenován podle jeho syna Lva. Po dobytí polským králem Kazimírem Velikým v roce 1349 bylo město zničeno, takže muselo být znovu založeno kousek stranou. V roce 1356 dostal Lvov městská práva podle západoevropského stylu. Měšťany byli zejména Němci, kteří také město nazývali německy Lemberg (latinsky Leopolis). V 15. a 16. století se Lvov rozvíjel obchodně, řemeslnicky, architektonicky, kulturně. Město bylo mnohonáboženské, římské katolictví, pravoslaví, arménská církev a židovské obce. Během válek v polovině 17. století Lvov nebyl dobyt a zničen, narozdíl od Varšavy, Krakova a tehdy též polského Vilna (nyní litevský Vilnius). V roce 1648 vydržel obléhání Kozáků Bohdana Chmelnického, kterým pomáhali Tataři i obléhání Kozáků s moskevskými vojsky v roce 1655. Celopolská hospodářská krize druhé poloviny 17. století však neblaze ovlivnila i situaci ve Lvově. Lvov byl vyrabován teprve Švédy v roce 1704. Po prvním dělení Polska v roce 1772 připadl Lvov Rakousku. Rakušané zpočátku pronásledovali Poláky a podporovali Němce, ale lvovští Němci byli polskými vlastenci a polonizovali se. Podobně se stávalo i s rakouskými úředníky, kteří se byli posíláni, takže se polskost Lvova spíš posilovala. V roce 1867 obdržela Halič od vídeňské vlády rozsáhlou autonomii a Lvov se stal hlavním městem tohoto správního celku. Ve městě působil sněm provincie, vláda a školní rada. Ve všech institucích byla zavedena polština. V roce 1914 obsadili Lvov Rusové, ale v roce 1915 se vrátili Rakušané. Ke konci 1. světové války byl cítit blízký rozpad Rakouska-Uherska a Poláci i Ukrajinci se připravovali na střetnutí o město a celou východní Halič. Po obnovení polského státu v roce 1918 se rozpoutaly boje o Lvov. Ve městě tehdy žilo asi 250 tisíc lidí, z toho 50 % bylo Poláků, 30 % Židů, 15 % Ukrajinců a zbytek byli zejména Němci a Arméni. Ve městě dominovala polská kultura, ale okolní vsi byly skoro výlučně ukrajinské, což vedlo k tomu, že Ukrajinci chtěli nad Lvovem převzít kontrolu, kdežto Poláci ho zoufale bránili. Poláci si v roce 1918 neuměli představit Polsko bez tohoto města, proto na obranu města přijeli jako jedni z prvních i oddíly z Poznaně, která leží daleko na západě. Žádná mírová jednání pod patronátem mocností nevedla k řešení nebo spravedlivému rozdělení. Na území Ukrajiny bojovaly Rudá armáda, vojska bílých a Poláci. Rudá armáda dobyla Kyjev a v polovině roku 1919 byla celá Halič v polských rukou. Ukrajinci přestali věřit, že se jim podaří vytvořit nezávislou Ukrajinu, takže všechno měl rozhodnout výsledek války mezi Polskem a bolševickým Ruskem. V roce 1920 sovětská ofenzíva uvízla na předpolí Varšavy a Lvova, kde obránci zastavili nápor slavné jezdecké armády Buďonného (bolševickým komisařem na tomto úseku byl Josef Stalin). Svázání značných sovětských sil u Lvova pomohlo polské protiofenzívě na vojska Tuchačevského u Varšavy. V roce 1921 obě strany uzavřely mír v Rize, kde byla též rozhodnuta hranice mezi oběma státy a Lvov se ocitl v obnoveném Polsku. Poláci tvrdili, že Haličská Rus (Červená Rus) byla už od doby polského krále Kazimíra Velikého (vládl v letech 1333-1370) součástí polského království, takže proto by měla patřit Polské republice. Ukrajinci zase brali rozdělení Ukrajiny mezi Polsko a sovětské Rusko, tak jako bylo rozebráno Polsko koncem 18. století mezi Prusko, Rusko a Rakousko. Rusíni se často považovali za "Poláky rusínského či ruského původu" a byli s to být loajální vůči Polsku, pokud jejich kultura zůstane zachována (a proto je Ukrajinci nenáviděli jako "odpadlíky"). V září 1939 si Třetí říše a Sovětský svaz na základě paktu Ribbentrop-Molotov rozdělili Polsko, z pohledu Ukrajiny však nastalo sjednocení jejich země. Během první fáze 2. světové války, ještě před válkou německo-sovětskou, část Poláků utekla na západ pod německou okupaci, část byla deportována do hloubi SSSR (Sibiř, Kazachstán...), část vyvražděna Ukrajinci (zejména Ukrajinskou povstaleckou armádou, UPA). Zbytek byl vysídlen v roce 1945 v rámci "výměny obyvatelstva" do Polska a z Polska zas přešli do SSSR Rusíni a Ukrajinci. Tím skončila 600letá polská přítomnost ve Lvově.

Známí Lvované

- Władysław Anders - polský vojevůdce, jeho jednotky v roce 1944 dobyly Monte Cassino
- Józef Bem
- gen. Tadeusz Bór-Komorowski - generál polského odboje za 2. světové války, byl velitelem Zemské armády v roce 1944
- hr. Aleksander Fredro - polský romantický spisovatel, na rozdíl od jiných polských romantiků jeho díla obsahují humor a ironii
- Maria Konopnicka - polská národní spisovatelka
- Juliusz Kossak - malíř
- Jacek Kuroń
- Karolina Lanckorońska
- Stanisław Lem - spisovatel
- Roman Longschamps de Berier - rektor lvovské Univerzity Jana Kazimíra
- Kornel Makuszyński - spisovatel, autor knížek o Kozlíku Matějovi (Koziołek Matołek)
- Piotr Skarga - teolog, spisovatel a kazatel
- Wanda Wasilewska
- Simon Wiesenthal

Externí odkazy

- [http://www.lwow.home.pl/ujk.html Univerzita Jana Kazimíra (polsky)]
- [http://www.lwow.com.pl/ Stránka o městě (polsky)]
- [http://lwow.host.sk/ Stránka o městě (polsky)]
- [http://www.lvivbest.com/images/map2.gif Polský plán Lvova z roku 1937]
- [http://www.lvivbest.com Lviv Portal (anglicky)] Kategorie:Ukrajina ja:リヴィフ

Německo

Spolková republika Německo (SRN, do r. 1990 též nazývána "Spolková republika Německa, SRN", "Německá spolková republika, NSR", západní Německo) je federace 16 spolkových zemí ležící ve střední Evropě. Německo hraničí s Nizozemskem (577 km), Belgií (167 km) a Lucemburskem (138 km) na západě, s Francií (451 km) na jihozápadě, se Švýcarskem (334 km) a Rakouskem (784 km) na jihu, s Českem (646 km) a Polskem (456 km) na východě a s Dánskem (68 km) na severu. Ze severovýchodu má Německo přístup k Baltskému moři, ze severozápadu k Severnímu moři. Celková délka pobřeží je 2389 km. Německo je členskou zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Německa Německo bylo zdecimováno dvěma světovými válkami v první polovině 20. století. Po ukončení 2.světové války v roce 1945 bylo území Německa rozděleno na čtyři okupační zóny, které obsadili vítězní Spojenci USA, Velká Británie, Francie a Sovětský svaz. Z okupačních zón vznikly dva německé státy: Spolková republika Německo a Německá demokratická republika. K opětovnému sjednocení Německa došlo až v roce 1990. Německo je zakládajícím členem Evropské unie.

Politický systém

Administrativní členění

16 spolkových zemí (Bundesländer), které se dále dělí na 438 okresů (Kreise): Velká města : Berlín (3 388 434), Hamburk (1 726 363), Mnichov (1 227 958), Kolín nad Rýnem (967 940), Frankfurt nad Mohanem (641 076), Essen (591 889), Dortmund (589 240)

Přírodní podmínky

- Nejníže položené místo: Neuendorf bei Wilster -3,54 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Zugspitze 2962 m n. m.

Ekonomika

Obyvatelstvo

Němci 91,5 % Turci 2,4 % ostatní 6,1 %

Kultura

Podívejte se též na

- Zeměpis
- als:Deutschland fiu-vro:S'aksamaa ja:ドイツ ko:독일 ms:Jerman roa-rup:Ghirmânii simple:Germany th:สหพันธ์สาธารณรัฐเยอรมนี zh-min-nan:Tek-kok

Vilnius

Vilnius (dříve česky také Vilno, litevsky Vilnius, polsky Wilno, bělorusky Вільня, rusky Вильнюс) je hlavní město Litvy. V roce 2001 měl Vilnius 542 tisíc obyvatel. 57,8 % tvořili Litevci, 18,7 % Poláci, 14 % Rusové, 4 % Bělorusové, 0,5 % Židé a 5 % ostatní národnosti. Litvy Rozloha města činí 392 km². 3,6 km² z této plochy zabírá Staré město, historické centrum Vilniusu, zapsané na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Poloha

Vilnius leží v jihovýchodní Litvě (54°41" severní šířky a 25°17" východní délky) na soutoku řek Vilija a Neris. Ačkoli dnes leží na poblíž hranic Litvy, kdysi byl Vilnius nejen kulturním, ale i geografickým centrem Litevského velkovévodství a také významným městem v rámci polsko-litevské unie.

Podnebí

Podnebí Vilniusu je přechodové mezi kontinentálním a přímořským. Průměrná roční teplota je + 6,1 stupně Celsia, lednová průměrná teplota činí - 4,9 stupně a červencová + 17,0 stupně Celsia. Průměrné roční srážky činí 661 mm. Ve Vilniusu bývají extrémně horká léta, kdy teplota přesahuje 30 stupnů.

Historie

Oblast Vilniusu byla obydlena odedávna, jak dokládají četné archeologické nálezy v různých částech města. Litevská pověst o založení Vilniusu říká, že město bylo založeno poté, co vládnoucí velkovévoda, Gediminas, měl věštecký sen o železném vlku stojícím na kopci. Když požádal kněze o vysvětlení, dozvěděl se, že musí postavit hrad a velké město na vrcholu kopce. V psaných pramenech je město poprvé zmíněno v roce 1323. Vilnius se stal známým poté, co do něj Gediminas pozval německé obchodníky. Nejstarší částí města je hrad, postavený Gediminasem na Hradním kopci. V roce 1387 byla městu udělena magdeburská městská práva Vladislavem II. Jagiełło, králem Polska a velkoknížetem litevským. Mezi lety 1503 až 1522 byly vybudovány městské hradby s devíti branami a třemi věžemi. Vilnius dosáhl vrchol svého rozvoje za vlády posledního Jagellonce Zikmunda II. Augusta, který sem přestěhoval svůj dvůr v roce 1544. 1544 V dalších stoletích se město dále rozrůstalo, mj. i díky založení Vilniuské univerzity králem a velkoknížetem Štěpánem Báthorym v roce 1579. Univerzita se brzy stala jedním z nejdůležitějších vědeckých a kulturních středisek v oblasti a hlavním vědeckým centrem litevského velkoknížectví. V roce 1655 byl Vilnius obsazen ruskou armádou a byl vypleněn a vypálen a jeho obyvatelé zmasakrováni. Na počátku 19. století byl však již třetím největším městem ve východní Evropě. Růst obyvatelstva si vyžádal zboření hradeb v letech 1799 - 1805, zachovala se pouze Ostrá brána (litevsky Aušros Vartai, polsky Ostra brama). 1655 Po třetím dělení Polska v roce 1795 byl Vilnius anektován Ruskem a stal se se hlavním městem gubernie. V roce 1812 město dobyl Napoleon během svého tažení na Moskvu. Jeho armáda posléze do Vilniusu ustoupila a město se stalo hrobem tisíců zraněných francouzských vojáků. V 19. století město postihly represe po nezdařených polských povstáních proti ruské nadvládě. Po listopadovém povstání z let 1831-32 byla mj. uzavřena vilniuská univerzita. Během I. světové války byl Vilnius okupován Německem (1915 - 1918). V roce 1919 byl prohlášen hlavním městem krátce existující Sovětské socialistické republiky Litvy a Běloruska. 1. ledna 1919 byl Vilnius obsazen polskými jednotkami, které vytvořili místní obyvatelé. Bolševická vojska postupující od východu ho později obsadila, ale 19. dubna 1919 ho Poláci dobyli zpět. 14. července město opět obsazují Rusové. Po porážce ruských vojsk u Varšavy Sověti předávají Vilnius nově vzniklé Litvě. 9. října 1920 však Vilnius obsazuje litevsko-běloruská divize polské armády. Město a okolí je prohlášeno za samostatný stát "Střední Litvu", jehož parlament 20. února 1922 odhlasoval připojení k Polsku. Vilnius se stal hlavním městem vilenského vojvodství. Litva nicméně polskou svrchovanost nad bývalou Střední Litvou nikdy neuznala a Vilnius oficiálně považovala za své hlavní město (obě země ostatně kvůli tomu navázaly diplomatické styky až v roce 1938). Za polské vlády prodělal Vilnius rychlý rozvoj. Byla znovuotevřena univerzita Štěpána Báthoryho a podstatně se zlepšila infrastruktura města. V roce 1931 měl Vilnius 195 tisíc obyvatel a byl 5. největším městem v Polsku. Po vypuknutí II. světové války byl Vilnius 19. září 1939 na základě paktu Ribbentrop-Molotov obsazen Rudou armádou. Polská armáda nekladla větší odpor, neboť její hlavní síly bojovaly proti Němcům v jiných částech Polska. Podle ruských plánů se měl Vilnius stát hlavním městem Běloruska. Na litevsko-ruských rozhovorech v Moskvě 10. října 1939 bylo ale dohodnuto předání města a okolí Litvě výměnou za její souhlas se zřízením ruských vojenských základen na litevském území. V červnu 1940 byla Litva okupována Sovětským svazem a Vilnius se stal hlavním městem Litevské sovětské socialistické republiky. Sovětská tajná policie NKVD tehdy zatkla cca 35 - 40 000 obyvatel města a poslala je do gulagů. V červnu 1941 padl Vilnius do německých rukou. Němečtí okupanti zavraždili asi 100 tisíc obyvatel, mezi nimi 95 % místních Židů. Neúspěšné židovské povstání z 1. září 1943 vedlo ke konečného destrukci zdejšího ghetta. Vilnius byl osvobozen v červenci 1944 vojáky polské odbojové Armii Krajowej (Zemské armády) během Operace Ostrá brána. S polskými povstalci spolupracovaly i některé sovětské jednotky, ovšem po vstupu Rudé armády do města 15. července 1944 byla velká část polských vojáků zatčena NKVD. Po skončení války Sověti z Vilniusu odsunuli většinu polského obyvatelstva a nahradili je Rusy a Litevci. Od roku 1987 ve městě docházelo k demonstracím proti sovětskému režimu. 13. ledna 1991 došlo ke střetu mezi obyvateli a sovětskou armádou, která se pokusila obsadit televizní vysílací věž. 14 lidí bylo zabito a přes 700 raněno.

Doprava

Vilnius je výchozím bodem dálnic Vilnius-Kaunas-Klaipeda a Vilnius-Paneževys. Z mezinárodního letiště létají linky do všech významných evropských měst a vilniuské nádraží je rovněž významným dopravním uzlem. Řeka Neris je splavná, ale neexistuje žádná pravidelná lodní doprava. Městská hromadná doprava je v současnosti zajišťována trolejbusy. Do budoucna je plánovan systém městské železnice. Podrobnější informace je možno nalézt na stránce [http://www.vilniustransport.lt vilniuského dopravního podniku].

Externí odkazy

- [http://www.vilnius.lt Oficiální web města] - litevsky a anglicky
- [http://www.vu.lt/mb/Vilnius/index_en.htm Vilnius na starých fotografiích] - archív fotografií na Vilniuské univerzitě
- [http://www.wilno.pl/miasto/ Polské stránky o Vilniusu] Kategorie:Litva Kategorie:Hlavní města Evropy ja:ビリニュス ko:빌니우스 simple:Vilnius th:วิลนีอุส zh-min-nan:Vilnius

Albert Einstein

Albert Einstein (14. března 1879 až 18. dubna 1955) byl teoretický fyzik, jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob. Často je označován za největšího vědce 20. století, případně spolu s Newtonem za nejvýznamnějšího fyzika vůbec. Mezi jeho příspěvky fyzice patří speciální teorie relativity (1905), myšlenka kvantování elektromagnetického pole a vysvětlení fotoefektu (1905), vysvětlení Brownova pohybu (1905) a snad nejvíce obecná teorie relativity (1915), která doposavad nejlépe popisuje vesmír ve velkých měřítkách. Einstein se podílel i na statistické fyzice a kvantové statistice (Boseho-Einsteinovo rozdělení), diskusi o interpretaci kvantové mechaniky (diskuse s Bohrem, EPR paradox). S Leó Szilárdem objevili nový typ chladničky. V roce 1921 byl oceněn Nobelovou cenou za fyziku za vysvětlení fotoefektu a zásluhy o teoretickou fyziku, nicméně většina fyziků se domnívá, že Nobelovu cenu by zasloužil každý z Einsteinových článků z roku 1905 a v prvé řadě obecná teorie relativity. Po té, co zformuloval obecnou teorii relativity, se stal známým po celém světě, což je pro vědce nevídaný úspěch. V pozdějších letech jeho sláva zastínila ostatní vědce a Einstein se stal synonymem pro člověka s velmi vysokou inteligencí nebo zkrátka génia. Jeho tvář se stala jednou z nejznámějších na celém světě. V roce 1999 ho časopis Time vybral jako Osobnost století [http://www.time.com/time/time100/poc/magazine/albert_einstein5a.html]. Jeho popularita často vedla k používání jeho jména v reklamách a obchodu a dokonce i k registraci obchodní známky Albert Einstein. Na jeho počest po něm byla pojmenována fotochemická jednotka einstein, chemický prvek einsteinium a planetka 2001 Einstein.

Biografie

Raná léta

Mládí a univerzita

2001 Einstein Einstein se narodil roku 1879 v Ulmu v německém Württembergu, asi 100 km východně od Stuttgartu v židovské rodině. Jeho rodiče byli Hermann Einstein, obchodník, který později pracoval jako elektrochemik, a jeho žena Pauline, rozená Kochová. Albert navštěvoval katolickou obecnou školu a na naléhání jeho matky bral hodiny houslí. Když mu bylo pět, jeho otec mu ukázal kapesní kompas a Einstein poznal, že něco v "prázdném" prostoru musí působit na střelku. Později tuto zkušenost popsal jako jednu z nejdůležitějších v jeho životě. Ačkoli pro zábavu stavěl fyzikální modely a mechanická zařízení, byl považován za pomalého žáka, pravděpodobně kvůli dyslexii, ostýchavosti nebo velmi vzácné a neobvyklé struktuře jeho mozku (což se ukázalo po jeho smrti). Později sám Einstein přisuzoval svoje objevy v teorii relativity právě této pomalosti. Říkal, že díky tomu, že přemýšlel o podstatě prostoru a času později než ostatní děti, mohl zapojit vyvinutější intelekt. Novější teorie o jeho duševním vývoji pokladájí za příčinu Aspergerův syndrom, poruchu příbuznou s autismem. Einstein se začal učit matematiku, když mu bylo asi dvanáct. Traduje se pověst, že v matematice propadal, ale není to pravda. Příčinou je změna známkování, která způsobila v pozdějších letech zmatek. Dva ze strýců podporovali Albertovy intelektuální zájmy během jeho pozdějšího dětství a raného mládí. Poskytovali mu knihy o vědě a matematice. V roce 1894, po té, co zkrachovala Hermannova elektrotechnická firma, se Einstein přestěhoval s rodiči z Mnichova do Pavie v Itálii. Albert kvůli tomu nedokončil střední školu. Ve svých 16 letech, 1895, se přihlásil na přijímací zkoušky na Eidgenössische Technische Hochschule, ETH (Spolkovou technickou vysokou školu) v Curychu. Sice dopadl ve fyzice a matematice na výbornou, ale propadl v ostatních předmětech. Bylo mu doporučeno dokončit střední školu a přihlásit se znovu. Odmaturoval na Kantonální škole v Aarau v roce 1896. Při druhém pokusu již byl na curyšskou Polytechniku přijat. Tentýž rok se zřekl svého německého občanství a zůstal bez státní příslušnosti. Na ETH diplomoval o čtyři roky později, 1890. Během studií, v roce 1898, Einstein potkal Milevu Maričovou, srbskou studentku a přítelkyni Nikoly Tesly. Během těchto let Einstein probíral své vědecké zájmy se skupinou blízkých přátel, včetně Milevy. Švýcarské občanství dostal v roce 1901. S Milevou měl nemanželskou dceru Liserl, která se narodila v lednu 1902, v Srbsku, kam ji Mileva, i na Einsteinův nátlak, odjela porodit a dát k adopci, přes to, že tam tou dobou řídila záškrtová epidemie. Liserl krátce na to na záškrt zemřela.

Práce a doktorát

Po promoci nemohl Einstein najít žádné vysokoškolské učitelské místo, hlavně kvůli tomu, že jeho mladická drzost štvala většinu jeho profesorů. Otec jednoho z jeho spolustudentů mu v roce 1902 pomohl získat místo technického asistenta na švýcarském patentovém úřadu [http://www.ipi.ch/E/institut/i1.shtm]. Einstein tam posuzoval význam patentových přihlášek vynálezů, které vyžadovaly znalost fyziky. Také se učil rozeznávat podstatu přihlášek navzdory jejich občasnému nedostatečnému popisu. Někdy i při posuzování praktičnosti opravoval chyby v návrzích patentů. Einstein se oženil s Milevou 6. ledna 1903. Jejich manželství bylo vzájemným osobním a intelektuálním partnerstvím, neboť Mileva byla matematička. Einstein popisoval zamilovaně Milevu jako "bytost, která je mi rovná a která je tak silná a nezávislá, jako jsem já." 14. května 1904 se narodil Einsteinům jejich první syn Hans Albert. Druhý syn, Eduard, 28. července 1910. 1910u.]] V roce 1904 získal místo na švýcarském patentovém úřadu nastálo. V roce 1905 získal doktorát za práci "O novém určení molekulárních rozměrů." Tentýž rok napsal čtyři články, které se staly základem moderní fyziky. Dokázal to bez mnoha vědecké literatury, na kterou by se odkazoval, a mnoha vědeckých kolegů, se kterými by své teorie probíral. Většina fyziků si myslí, že tři z těchto článků (Brownův pohyb, fotoelektrický efekt a speciální teorie relativity) si zasloužily Nobelovu cenu. Einstein ji nakonec získal jen za vysvětlení fotoelektrického jevu. Je v tom kousek ironie, protože Einstein je mnohem známější kvůli relativitě a navíc fotoelektrický jev je záležitost kvantové fyziky, ze které byl později Einstein poněkud rozčarovaný. Tyto články jsou zaznamenáníhodné především tím, že Einstein vzal odvážně myšlenky teoretické fyziky, dovedl je do jejich logických důsledků a z nich dokázal vysvětlit výsledky experimentů, které po desetiletí vědce zneklidňovaly. Tyto články odeslal do Annalen der Physik. Často jsou nazývány články doby Einsteinova Annus Mirabilis (latinsky: Mimořádný rok). Mezinárodní společnost teoretické a aplikované fyziky (IUPAP) proto pro jejich připomenutí vyhlásila rok 2005 světovým rokem fyziky.

Brownův pohyb

První článek z roku 1905, nazvaný "O pohybu — potřebném pro molekulární kinetickou teorii tepla — malých částic umístěným v klidné kapalině," se zabýval studiem Brownova pohybu. S použitím tehdy kontroverzní kinetické teorie tekutin ukázal, že jev, který několik desetiletí odolával uspokojujícímu vysvětlení, poskytuje empirický důkaz reality atomů. Dodal také důvěryhodnost statistické mechanice, která byla také kontroverzní. Než byl napsán tento článek, byly atomy uznávány jako užitečná představa, ale fyzikové a chemikové se vášnivě přeli o tom, zda vůbec existují. Einsteinova statistické popsání a vysvětlení chování atomů ukázalo experimentátorům cestu, jak spočítat atomy prostým pohledem do obyčejného mikroskopu. Wilhelm Ostwald, jeden z hlavních odpůrců atomů, se později přiznal Arnoldu Sommerfeldovi, že změnil názor právě díky Einsteinově kompletnímu vysvětlení Brownova pohybu.

Fotoelektrický efekt

Druhý článek, pojmenovaný "O heuristickém hledisku dotýkajícím se vznikem a přeměnou světla", navrhl myšlenku světelných kvant (nyní nazývaných fotony) a ukázal, jak mohou být použity k vysvětlení takových jevů jako je fotoelektrický efekt. Myšlenka světelného kvanta přišla z předchozího odvození záření absolutně černého tělesa Maxem Planckem, který předpokládal, že energie záření může být pohlcena nebo vyzářena jen po celých částech, nazývaných kvanta. Einstein ukázal, že pokud se předpokládá, že světlo se vlastně sestává z jednotlivých balíčků, jinak záhadný fotoelektrický jev může být vysvětlen. Představa světla jako kvant byla v přímém rozporu s vlnovou teorií světla, která přirozeně vyplývala z Maxwellových rovnic pro elektromagnetismus, a s představou o nekonečné dělitelnosti energie ve fyzikálních systémech obecně. I když experimenty ukázaly, že Einsteinovy rovnice pro fotoelektrický jev byly přesné, jeho vysvětlení nebylo běžně uznáváno. Avšak po roce 1921, kdy dostal Nobelovu cenu za jeho práci o fotoelektrickém jevu, si většina fyziků už myslela, že rovnice (hf = W_v + E_k, kde h je Planckova konstanta, f frekvence dopadajícího fotonu, W_v výstupní práce a E_k kinetická energie vyraženého elektronu) je správná a světelná kvanta existují. Teorie světelného kvanta byla předzvěstí vlnově-částicové duality, představy, že fyzikální systémy mohou vykazovat jak vlnové, tak částicové vlastnosti, která byla použita jako základní princip tvůrci kvantové mechaniky. Fotoelektrický jev mohl být úplně vysvětlený až po dozrání kvantové mechaniky.

Speciální teorie relativity

Einsteinův třetí článek se jmenoval "O elektrodynamice pohybujících se těles". Když Einstein pracoval na tomto článku, napsal Milevě o "naší práci o relativitě pohybu" a toto vedlo k úvahám, zda Mileva měla na této práci podíl. Spíše je pravděpodobné, že se Einstein vyjádřil takovým hezkým způsobem, protože se o této významné práci své ženě již před tím zmínil. Tento článek představil speciální teorii relativity, teorii času, vzdáleností, hmoty a energie, která byla konzistentní s elektromagnetismem, ale vynechávala gravitaci. Speciální relativita složila skládanku, která se objevila po provedení Michelsonova-Morleyova experimentu, který ukázal, že světelné vlny se nemohou šířit prostředím, za jaké byl považován éter. Rychlost světla byla stále stejná, ne relativní vzhledem k pozorovateli. Toto bylo v newtonovské fyzice nemožné. Už v roce 1894 se George Fitzgerald domníval, že výsledky Michelsonova-Morleyova experimentu mohou být vysvětleny, pokud jsou pohybující se objekty zkráceny ve směru jejich pohybu. Některé z hlavních rovnic Einsteinova článku — Lorentzova transformace — byly světu představeny už roku 1903 holandským fyzikem Hendrikem Lorentzem, který dal Fitzgeraldovým domněnkám matematickou formu. Ale Einstein odhalil podstatu této geometrické podivnosti. Jeho vysvětlení pramenilo ze dvou axiomů. Prvním byla stará Galileova myšlenka, že přírodní zákony mají být stejné pro všechny pozorovatele, kteří se vzájemně pohybují konstantní rychlostí. Druhým byl princip, že rychlost světla je stejná pro všechny pozorovatele. Speciální relativita měla několik revolučních důsledků, protože díky ní padla představa absolutního času a prostoru. Teorie byla později nazvána speciální, aby se odlišila od její následovnice obecné teorie relativity, která považuje za sobě rovné i pozorovatele, kteří vůči sobě zrychlují. Teorie doslova oplývá paradoxy a zdálo se, že dává jen málo smyslu. Mohla Einsteina skutečně zesměšnit, ale on se dokázal vypořádat s jejími zdánlivými protiklady a posléze vyřešit její problémy.

Ekvivalence energie a hmotnosti

Čtvrtý článek, nazvaný "Závisí setrvačnost tělesa na jeho energii?"", publikovaný na sklonku roku 1905, představil další odvození z relativistických axiomů — vztah mezi energií a hmotností, který původně zapsal jako

m = E/c^2

. Když se toto odvození přepíše, vznikne notoricky známá rovnice :E = mc² říkající, že energie hmoty je rovna její hmotnosti vynásobenou čtvercem rychlosti světla. Einstein považoval tuto rovnici za vrcholně důležitou, protože ukazovala, že těžké částice mají kromě kinetické a potenciální energie ještě zbytkovou energii. Nicméně, většina vědců toto zjištění prostě odmítala jako kuriozitu až do třicátých let. Vztah mezi hmotností a energií lze využít k objasnění, jak jaderné zbraně mohou produkovat tak ohromné množství energie. Měřením hmotnosti atomových jader a jejím vydělením atomovým číslem se dá snadno spočítat vazebná energie, která je uvězněná v různých atomových jádrech. Rozdíly nám umožňují vypočíst, kolik energie se uvolní při přeměně jednoho jádra v jiné. Například v případě rozštěpení jádra uranu je toto číslo ohromující. Podle Umberta Bartocciho, historika matematiky z Univerzity v Perugii, byla Einsteinova slavná rovnice poprvé publikovaná již dva roky před tím Olintem De Prettoem, průmyslníkem z italské Vicenzy. Toto tvrzení není obecně přijímáno jako pravdivé nebo důležité. De Pretto mohl rovnici publikovat již dříve, ale byl to až Einstein, kdo ji spojil s teorií relativity.

Zralá léta

V roce 1906 byl Einstein povýšený na revizora druhé třídy. V roce 1908 bylo Einsteinovi uděleno oprávnění učit v Bernu jako soukromý docent, který neměl nic společného s univerzitou. Einsteinův druhý syn Eduard se narodil 28. července 1910. V roce 1911 se Einstein stal profesorem na Pražské Univerzitě. V té době úzce spolupracoval s Marcelem Grossmanem. V roce 1912 začal Einstein mluvit o času jako o čtvrtém rozměru. V roce 1914, těsně před vypuknutím 1. světové války se Einstein usadil v Berlíně, kde byl profesorem na místní univerzitě a stal se členem Pruské akademie věd. Jeho pacifismus a židovský původ byl trnem v oku německým nacionalistům, kteří munavíc záviděli jeho slávu. Jeho osoba se tak poprvé stala terčem organizované kampaně, která měla zdiskreditovat jeho teorie. Od roku 1914 až 1933 byl ředitelem Fyzikálního ústavu císaře Viléma (Wilhelma) a během této doby obdržel Nobelovu cenu a učinil objevy, které nejvíce otřásly světem. Dne 14. února 1919 se rozvedl s Milevou, aby se 2. července oženil se svojí sestřenicí Elsou Löwnethalovou, rozenou Einsteinovou (Löwnethalová bylo příjmení po jejím prvním manželovi Maxovi). Elsa byla Albertovou první sestřenicí z matčiny strany a druhou sestřenicí z otcovy strany. Byla o tři roky starší než Albert a pomohla mu se uzdravit po částečném nervovém kolapsu kombinovaném s žaludečními obtížemi. Toto manželsví zůstalo bezdětné. Osud prvního Albertova a Milevina dítěte Lieserly je neznámá. Někteří věří, že v dětství zemřela, jiní že byla dána k adopci. Jejich první syn Hans Albert se stal univerzitním profesorem v Kalifornii a uznávaným vědcem v oboru hydrologie. S otcem se stýkal velmi zřídka. Druhý syn Eduard byl jako schizofrenik umístěn do ústavu, kde později zemřel. Roku 1922 se Einstein s jeho ženou Elsou vydal na lodi Kitano Maru do Japonska. Cesta je přivedla také do dalších přístavů, například Singapuru, Hongkongu a Šanghaje.

Obecná relativita

V listopadu 1915 Einstein přednesl na Pruské akademii věd sérii přednášek, ve kterých popsal jeho teorii obecné relativity. Poslední přednáška vyvrcholila jeho rovnicí, která nahradila Newtonův gravitační zákon. Tato teorie považovala za sobě rovné všechny pozorovatele, ne jen ty, kteří se pohybovali rovnoměrně přímočaře. V obecné relativitě už gravitace není síla, jako byla v Newtonově gravitačním zákoně, ale pouhý důsledek zprohýbaného časoprostoru. Teorie položila základy ke studiu kosmologie a dala vědcům nástroje k porozumění mnoha vlastností Vesmíru, z nichž mnoho bylo objeveno až po Einsteinově smrti. Obecná relativita se stala metodou, která zasáhla celou fyziku. Teorie byla odvozena pomocí teoretických úvah a racionálních analýz a nebyla zprvu podepřena pokusy a pozorováním, takže vyvolávala u vědců skepticismus. Její rovnice ale umožňovaly předpovědi a jejich následné testování. Prvním velkým testem bylo měření ohybu paprsků ze vzdálených hvězd při průchodu okolo Slunce, které slouží jako gravitační čočka. Toto měření mohlo být provedeno jen během slunečního zatmění. Úkolu se zhostil Arthur Eddington a jeho měření teorii potvrdilo. 7. listopadu 1919 noviny The Times o potvrzení vydaly článek a od té doby se slavná Einsteinova teorie, která převrátila fyziku naruby, stala terčem všemožných testů. Obecná relativita zatím všemi testy prošla. Mnoho fyziků ale stále nebylo o správnosti teorie přesvědčeno. Jejich důvody se lišily. Někteří nesouhlasili s Einsteinovými interpretacemi experimentů, jiní jen prostě nemohli uvěřit, že svět bez absolutna nemůže existovat. Podle Einsteina zkrátka mnoho z nich neporozumělo použité matematice. Einsteinova veřejná sláva, která následovala po zmíněném zatmění, přinesla do řad jeho odpůrců nevoli, která přetrvala až do třicát