:: wikimiki.org ::

1949

1949

;Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1944 1945 1946 1947 1948 - 1949 - 1950 1951 1952 1953 1954 ----

Události

Svět
- V Řecku poraženo komunistické povstání.

Leden

- 1. ledna
- V Československu zavedeno nové krajské uspořádání, které již nerespektovalo dávné zemské hranice.
- Moravské město Zlín je na základě údajné žádosti svých 61 tisíc obyvatel přejmenováno na Gottwaldov, podle prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda.

Únor

Březen

Duben

- 4. duben - Založena Severoatlantická aliance.

Květen

- 5. květen - Založena Rada Evropy.
- 23. květen - Na části německého území okupované americkou, britskou a francouzskou armádou vzniká Spolková republika Německo.

Červen

Červenec

Srpen

Září

- Spojením západních okupačních zón vytvořena a vyhlášena Spolková republika Německo

Říjen

- 1. říjen - Mao Zedong vyhlašuje Čínskou lidovou republiku a stává se jejím vládcem. Čínská občanská válka tak končí vítězstvím komunistů, poražení nacionalisté pod vedením Čankajška se uchylují na Tchaj-wan. Spolu s nimi na 2 milióny uprchlíků.
- 7. říjen - Na části německého území okupované sovětskou armádou vzniká Německá demokratická republika.

Listopad

Prosinec

- Tchaj-wan: Čankajšek vyhlašuje Taibei dočasným hlavním městem Čínské republiky. Nikdy se nevzdá formálního nároku na vládu nad pevninskou Čínou.

Vědy a umění

George Orwell vydal román 1984.

Sport

Nobelova cena

Narození

- 10. březen – Larry Wall, autor programovacího jazyka Perl
- 7. květen – Kateřina Hilská, česká překladatelka z angličtiny
- 18. květen – Rick Wakeman, hudebník (skupina Yes), skladatel
- 20. červen – Lionel Ritchie, americký zpěvák
- 22. červen – Meryl Streep, americká herečka

Úmrtí

Česko
- 21. červen - Heliodor Píka, generál československé armády (
- 1897)
- 27. říjen František Halas, český básník (
- 3. říjen 1901) Svět
- 8. leden - Joseph Schumpeter (
- 8. 2. 1883), americký ekonom původem z Česka
- Richard Strauss, skladatel

Hlava státu

Klement Gottwald Kategorie:20. století ja:1949年 ko:1949년 simple:1949

Století

20. století

Dějepis > Století ja:20世紀 ko:20세기 simple:20th century

1944

Století: 19. století – 20. století – 21. století Roky: 1941 1942 1943 – 1944 – 1945 1946 1947 ----

Události

Česko Svět
- leden USA dobyli Marshalovy ostrovy
- 6. června – Den D, začíná Operace Overlord (Vylodění Spojenců v Normandii.)
- 9. června zahájila Rudá armáda ofenzívu na Karelské šíji s cílem dobýt a obsadit Finsko (Pokračovací válka)
- 17. června - Island vyhlásil republiku
- 22. červen - Rudá armáda zahájila operaci Bagration
- 25. červen - 9. červenec bitva v oblasti Tali-Ihantala, Finská armáda zastavila postup Rudé armády na Karelské šíji
- 20. července – neúspěšný atentát na Adolfa Hitlera
- 22. července byl založen Mezinárodní měnový fond
- 1. srpna – Polsko: v 17 hodin, v tzv. hodinu "W", začalo Varšavské povstání proti německým okupantům.
- 29. srpna – Slovensko: začátek Slovenského národního povstání
- září začala Laponská válka mezi Finskem a Německem
- 17. září - Spojeci zahájili operaci Market Graden
- listopad v Albánii se k moci dostala komunistická strana pod vedením Envera Hodžy
- osvobození Belgie, Vilnius
- při leteckém náletu byl zničen počítač Z3
- erupce Vesuvu
- první využití pušky Sturmgewehr 44 (StG 44); Německá armáda
- Charles de Gaulle předsedou francouzské vlády
- Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko opustily Pakt tří
- Osvobozen koncentrační tábor Majdanek
- Moresnet navrácen Belgii
- Moldávie a Moldavsko součástí SSSR

Vědy a umění

- vyvinut ENIAC (Electronic Numerical Integrator And Computer) historicky první elektronkový počítač
- objeveny chemické prvky americium a curium

Nobelova cena

- Fyzika – Isidor Isaac Rabi (USA, za metodu magnetické rezonance)
- Chemie – Otto Hahn (Německo, za objev štěpení u těžkých jader)
- Lékařství – Joseph Erlanger, Herbert Spencer Gasser (oba USA, za objevy týkající se nervových vláken)
- Literatura – Johannes Vilhelm Jensen (Dánsko)
- Mír – Mezinárodní výbor Červeného kříže

Narození

Česko
- 23. září Ivan Martin Jirous, český básník Svět
- 22. dubna Steve Fossett, americký miliardář a dobrodruh
- 28. ledna John Tavener, britský hudební skladatel
- 10. listopadu Tim Rice, britský textař

Úmrtí

Česko Svět
- 23. června Pierre de Lasenic, postava českého hermetismu (
- 17. května 1900)
- 19. října Osvětim Karel Poláček, český spisovatel (
- 22. března 1892)
- 2. prosinec Filippo Tommaso Marinetti, italský básník a dramatik (
- 22. prosinec 1876)
- 30. prosinec Romain Rolland, francouzský spisovatel (
- 29. leden 1866)
- Hendrik Willem van Loon, americký autor a žurnalista (
- 1882)

Hlava státu

Edvard Beneš (resp. Emil Hácha, potažmo Adolf Hitler) Kategorie:20. století ja:1944年 ko:1944년 ms:1944 simple:1944 th:พ.ศ. 2487

1946

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1941 1942 1943 1944 1945 - 1946 - 1947 1948 1949 1950 1951 ----

Události

Československo
- 19. června Edvard Beneš znovu zvolen prezidentem Československa
- 28. března Ústavní zákon č. 57/1946 Sb., kterým se schvalují a prohlašují za zákon dekrety presidenta republiky, ratihaboval prozatímní státní zřízení.
- V květnu se konaly první poválečné parlamentní volby, Klement Gottwald se stal předsedou vlády
- 1. prosince 1946 – 23. února 1947) byl zaveden tzv. zimní čas
- obnovena Univerzita Palackého
- vyhlášeny (národní) přírodní rezervace Děvín, Svatý kopeček u Mikulova Svět
- 10. ledna Konalo se první Valné shromáždění OSN, Londýn
- březen Winston Churchill použil termín železná opona
- 24. únor - Juan Perón zvolen prezidentem Argentiny
- 4. březen - Carl Gustaf Mannereheim odstupuje z úřadu prezidenta Finska
- 9. březen - prezidentem Finska se stává Juho Kusti Paasikivi
- 15. březen - Clement Atlee - přislíbil nezávislost Indii
- 1. duben - 14metrová tsunami dopadla na Hilo (Havaj), 173 mrtvých, tisíce zraněných
- 17. dubna Sýrie získala nezávislost
- 18. duben - USA uznaly Titovu vládu v Jugoslávii,
- 18. duben - rozpuštěna Společnost národů
- 29. duben - poprvé zasedá Tokijský tribunál
- květen vznikl Mezinárodní měnový fond
- 25. května Jordánsko získalo nezávislost
- 22. červenec - Irgun provedl bombový útok na Hotel Král David v Jeruzalémě, v němž sídlila bristká civilní i vojenská správá Palestiny, 90 mrtvých
- 1. října Ukončen Norimberský proces
- začaly vietnamské války
- 11. prosinec - založena UNICEF

Vědy a umění

- první ročník festivalu Pražské jaro
- Syndikát českých spisovatelů svolal sjezd

Nobelova cena

Narození

Česko
- 4. ledna Eva Hašková, česká grafička a ilustrátorka
- 21. dubna Jiřina Šedinová, česká překladatelka
- 20. srpna Vojtěch Cikrle, český římskokatolický teolog Svět
- 20. ledna David Keith Lynch, americký filmový scenárista a režisér
- 28. února – Robin Cook britský exministr zahraničí
- 10. května Donovan Philips Leitch, skotský zpěvák a básník
- 23. května Clemente Domínguez y Gómez, zakladatel a vůdčí osobnost společnosti Orden de los Carmelitas de la Santa Faz, jeho přívrženci ho považují za papeže Řehoře XVII, katolická církev ho neuznává
- 19. srpna Bill Clinton, americký politik
- 5. září Freddie Mercury, zpěvák rockové skupiny Queen († 24. listopadu 1991)
- 18. prosince Steven Spielberg, americký režisér
- Aleksander Wolszczan, polský astronom

Úmrtí

Česko
- 2. února Eduard Bass, český spisovatel a novinář (
- 1. ledna 1888)
- 18. února Ivan Odilo Štampach, český teolog
- 27. březen Gabriela Preissová, česká spisovatelka (
- 23. březen 1862)
- 22. května, popraven Karl Hermann Frank, fašistický politik (
- 24. ledna 1898)
- 12. červen Karel Toman, český básník (
- 25. únor 1877) Svět
- 13. srpen Herbert George Wells, anglický spisovatel (
- 21. září 1866)
- 14. srpen – Ernest Thompson Seton, americký ilustrátor, přírodovědec a spisovatel. Zakladatel woodcrafterského hnutí a do r. 1915 průkopník skautského hnutí v USA
- 15. října, sebevražda Herman Wilhelm Goring - říšský maršál a velitel letectva
- 16. října
- Popraveni na základě norimberského procesu
- Joachim von Ribbentrop - říšský ministr zahraničních věcí
- Wilhelm Keitl - polní maršál a náčelník štábu vrchního velitelství
- Ernst Kaltenbrunner - polní maršál a šéf bezpečnostní služby
- Alfred Rosenberg - ministr pro okupování východního území
- Hans Frank - guvernér Polska
- Julius Streicher - majitel a vydavatel proti židovského listu
- Fritz Sauckel - zmocněnec pro nasazení pracovních sil
- Alfred Jodl - náčelník Operačního štábu Vrchního velitelství brané moci (OKW, Oberkommando der Wehrmacht)
- Wilhelm Frick - ministr vnitra a říšský protektor v Čechách a na Moravě
- Arthur Seyss-Inquart - guvernér Rakouska a Nizozemský komisař
- Hendrik Adamson, esperantský spisovatel - Estonec (
- 1891)

Hlavy států

- Československo
- Edvard Beneš
- Papež
- Pius XII.
- Sovětský svaz
- Stalin
- USA
- Harry S. Truman Kategorie:20. století ja:1946年 ko:1946년 ms:1946 simple:1946 th:พ.ศ. 2489

1947

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1942 1943 1944 1945 1946 - 1947 - 1948 1949 1950 1951 1952 ----

Události

Československo
- KSČ prosadila likvidaci části Demokratické strany
- přijat zákon č. 149/1947 sb. o StB
- Štěpán Trochta jmenován biskupem litoměřickým, Josef Hlouch biskupem českobudějovickým Svět
- 25. února – Rozhodnutím spojenecké kontrolní komise oficiálně zaniká Pruský stát.
- 1. březen – MMF zahájil finanční operace
- 11. březen – vyhlášena Trumanova doktrína
- 15. srpen – vyhlášena svobodná Indie dvou dominií
- 11. září – podepsána konvence o WMO (Světová meteorologická organizace)
- 29. listopad – Valné shromáždění OSN přijalo plán na rozdělení Palestiny mezi Židy a Araby
- Založena Mezinárodní organizace pro standardizaci (ISO)

Vědy, umění a sport

- V Německu byla založena literární skupina Gruppe 47
- byla založena Mezinárodní volejbalová federace FIVB
- Thomas Mann vydává knihu Doktor Faustus
- u Kumránu byly nalezeny Svitky od Mrtvého moře
Nobelova cena

Narození
Česko
- 3. srpen Vítězslav Jandák
- Helena Vondráčková - populární česká zpěvačka Svět
- 19. června Salman Rushdie, britský spisovatel
- 19. červenc Brian May
- 30. července Arnold Schwarzenegger, rakousko-americký sportovec, herec a politik, guvernér státu Kalifornie
- 23. září Jerzy Popiełuszko, polský katolický kněz († asi 19. října 1984)
Úmrtí
Česko
- 19. června Ferenc Futurista
- 28. června Stanislav Kostka Neumann, český spisovatel (
- 5. červen 1875)
- Jozef Tiso - popraven Svět
- 8. leden Tadeusz Kutrzeba, polský generál
- 7. duben Henry Ford
- 4. října Max Planck, německý fyzik (
- 23. dubna 1858)
- 7. prosince Tristan Bernard, francouzský dramatik (
- 7. září 1866)
- Hjalmar "Sivu" Siilasvuo, finský generál
Hlavy států

- Československo
- Edvard Beneš
- Papež
- Pius XII. Kategorie:20. století ja:1947年 ko:1947년 simple:1947

1949

;Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1944 1945 1946 1947 1948 - 1949 - 1950 1951 1952 1953 1954 ----

Události

Svět
- V Řecku poraženo komunistické povstání.

Leden

Únor

Březen

Duben

- 4. duben - Založena Severoatlantická aliance.

Květen

- 5. květen - Založena Rada Evropy.
- 23. květen - Na části německého území okupované americkou, britskou a francouzskou armádou vzniká Spolková republika Německo.

Červen

Červenec

Srpen

Září

- Spojením západních okupačních zón vytvořena a vyhlášena Spolková republika Německo

Říjen

Listopad

Prosinec

- Tchaj-wan: Čankajšek vyhlašuje Taibei dočasným hlavním městem Čínské republiky. Nikdy se nevzdá formálního nároku na vládu nad pevninskou Čínou.

Vědy a umění

George Orwell vydal román 1984.

Sport

Nobelova cena

Narození

Úmrtí

Hlava státu

Klement Gottwald Kategorie:20. století ja:1949年 ko:1949년 simple:1949

1951

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky:1946 1947 1948 1949 1950 - 1951 - 1952 1953 1954 1955 1956 ----

Události

Československo
- Milešovka byla vyhlášena národní přírodní rezervací
- 1. července - Přestavba katastrů obcí Ostravice a Staré Hamry, a vznik obce Bílá. Svět
- 29. březen - v USA byly k tretu smrti odsouzeni manželé Rosenbergovi (jaderná špionáž pro SSSR)
- 18. dubna - Belgie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a Německo podepsaly v Paříži Smlouvu o Evropském společenství uhlí a oceli
- 7. červenec - Začátek barevného televizního vysílání
- 13. červenec - Velká Británie a Francie ukončili válečný stav s Německem
- 8. září - většina světa (vyjma SSSR) podepsala mírovou smlouvu s Japonskem
- 19. říjen - USA ukončili válečný stav s Německem
- 24. prosince Libye vyhlásila nezávislost
- uzavřena smlouva mezi Dánskem a USA o společné obraně Grónska

Vědy a umění

- Gerard Kuiper navrhl teorii, o původu některých komet v bližší oblasti než Oortův oblak
- román Quo vadis byl poprvé zfilmován

Nobelova cena

Narození

Česko
- 10. leden - Tomáš Töpfer, herec, režisér, ředitel divadla, dramatik.
- 22. duben - Vladimír Špidla, český předseda vlády. Svět
- 1. leden - Hans Joachim Stuck, německý automobilový závodník
- 21. září Aslan Maschadov, prezident Čečenska († 8. března 2005)
- 27. září Meat Loaf, americký herec
- 12. prosince Jaco Pastorius, jazzový a rockový baskytarista († 21. září 1987)

Úmrtí

Česko
- 12. dubna Bohuslav Hostinský, český estetik (
- 5. prosince 1884)
- 1. říjen Karel Teige, český kritik a teoretik umění (
- 13. prosinec 1900)
- 12. listopad - sebevražda Konstantin Biebl, český básník (
- 26. únor 1898) Svět
- 27. ledna Carl Gustaf Mannerheim, finský politik a vojevůdce (
- 4. červen 1867)
- 19. únor André Gide, francouzský spisovatel (
- 22. listopad 1869)
- 9. duben Vilhelm Bjerknes, norský fyzik a meteorolog (
- 14. březen 1862)
- 25. květen Paula von Preradović, rakouská spisovatelka (
- 12. říjen 1887)
- Vsevolod Vitaljevič Višněvskij, sovětský dramatik (
- 1900)

Hlava státu

Kategorie:20. století ja:1951年 ko:1951년 simple:1951

1953

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1948 1949 1950 1951 1952 - 1953 - 1954 1955 1956 1957 1958 ----

Události

Československo
- 1. června: Provedena utajovaná měnová reforma (zákon o ní vydán až 30. května), která znehodnotila úspory většiny lidí. Následovaly první větší protikomunistické procesy, největší v Plzni, kde 20.000 dělníků Škody protestovalo proti KSČ. Protesty byly krvavě potlačeny a na jejich základě bylo v červenci 1953 provedeno několik vykonstruovaných procesů.
- Zahájeno pravidelné vysílání České televize Svět
- 29. květen - Nejvyšší hora světa Mount Everest zdolána. Novozélandský horolezec Edmund Hillary s nepálským nosičem (šerpou) Tensingem Norgayem vystoupili až na samotný vrchol hory měřící 8840 metrů.

Vědy a umění

- A.C.Clarke napsal povídku Devět miliard božích jmen

Nobelova cena

Narození

Úmrtí

Česko
- 14. březen Klement Gottwald, první komunistický president ČSR (
- 23. listopad 1896) Svět
- 5. březen Josif Vissarionovič Stalin, ruský prezident a diktátor (
- 6. prosinec 1878)
- 8. listopad Ivan Alexejevič Bunin, ruský spisovatel (
- 22. říjen 1870)
- 21. listopad - Felice Bonetto (
- 9/6/1903), italský automobilový závodník, účastník mistrovství světa formule 1, zemřel při závodě Carrera Panamericana

Hlava státu

- Klement Gottwald
- Antonín Zápotocký Kategorie:20. století ja:1953年 ko:1953년 simple:1953

Řecko

Řecko je země ležící v jižní Evropě na jihu Balkánského poloostrova a na Korintském poloostrově.

Přírodní poměry a poloha

Řecko na severu hraničí s Albánií (282 km), Makedonií (246 km) a Bulharskem (494 km) a na východě s Tureckem (206 km). Mezi Řeckem a Tureckem leží Egejské moře, ze západu Řecko omývá Jónské moře a z jihu Středozemní moře. Celková délka pobřeží je 13 676 km. K Řecku patří okolo dvou tisíc ostrovů a ostrůvků, které jsou převážně v Egejském moři. Z větších ostrovů stojí za zmínku především Kréta ve Středozemním moři. Řecko je členskou zemí Evropské unie a NATO. Země se skládá z rozsáhlé pevninské části na jižním konci Balkánu, Peloponésského poloostrova (odděleného od pevniny Korintskou úžinou) a početných ostrovů (okolo 3 000) včetně Kréty, Rhodosu, Euboea nebo Dodekanés či Kykladů v Egejském moři a také z ostrovů v Jónském moři. Řecko má více než 15 000 kilometrů pobřeží a pozemní hranice dlouhé 1 160 kilometrů. Okolo 80 % země je tvořeno horami nebo kopci, což Řecko činí jednou z nejhornatějších zemí Evropy. Západní Řecko zahrnuje jezera a mokřady. Centrální horstvo Pindus má nejvyšší bod o výšce 2 636 metrů nad mořem. Pindus může být také označen za prodloužení Dinárských Alp. Horské pásmo pokračuje prostřednictvím Peloponésu, ostrovů Kythera a Antikythera a končí na ostrově Kréta. (Ostrovy v Egejském moři jsou ve skutečnosti vrcholy podvodních hor, které kdysi byly prodloužením pevniny). Střední a západní část Řecka zahrnuje vysoké strmé vrcholy přerušované mnoha kaňony a ostatními krasovými útvary včetně roklin Meteory a Vikos. Hora Olymp je nejvyšším bodem Řecka ve výšce 2 919 metrů nad mořem. Stejně tak je severní Řecko tvořeno dalším pohořím – Rodopy, nacházejícími se ve východní Makedonii a Thrákii. Toto území je pokryto rozsáhlými a hustými lesy jako například známá Dadia.

Název

Názvy Řecka ve světových jazycích mají tři různé původy, z latinského Graecus, které podle Aristotela bylo starověkým názvem Řeků. Dále Jónsko z řeckého toponymu Iónía a třetí podobou je Héllas podle mýtické předkyně Řeků Heleny. Jediný jazyk, který se odlišuje je gruzínština, kde se Řekům říká Berdzeni podle gruzínského slova "brdzeni" – moudrý.

Historie

Pravěk a Antika

Pobřeží Řecka u Egejského moře bylo místem vzestupu první civilizace v Evropě (jmenovitě Minóané a Mykéňané), poté následovala Temná doba až do roku 800 př. n. l. , kdy začala nová éra řeckých městských států, které získávaly kolonie po celém Středozemí. Po éře impéria Alexandra Velikého přišlo období, kdy řecká kultura stala základem helénské civilizace.

Nadvláda Římanů a Středověk

Vojensky Řecko sláblo natolik, že se muselo po čase podřídit Římu – stalo se tak v roce 168 př. n. l. , přesto v mnoha směrech si spíše řecká kultura podmanila život Římanů. Řecko se stalo provincií Římského impéria, ale řecká kultura stále dominovala východnímu Středozemí. Když se říše konečně rozdělilo napůl, Východořímská říše, známá později jako Byzantská říše, se soustředila okolo Konstatinopole (tehdy známé jako Byzantium), zůstala v jádru řecká, zahrnujíce samotné Řecko. Od 4. do 15. století Byzantská říše přežila jedenáct století útoků ze severu, západu a východu, až se Konstantinopol konečně 29. května 1453 ocitla pod nadvládou Osmanské říše. Stalo se tak tím, že padl poslední císař z dynastie Paleologů, Konstantin XI. Zbytek Řecka byl postupně podmaňován Osmany během 15. století.

Nadvláda Osmanů (Turků)

Zatímco Osmané dokončovali dobytí pevninské části Řecka, odehrály se dvě migrace Řeků. První stěhování zahrnovalo přesunutí řecké inteligence do západní Evropy, ze strachu před Turky, a přispělo k nástupu renesance. Druhé stěhování Řeků bylo opuštění plání řeckého poloostrova a znovuosídlení se v horách. Osmané nebyli schopní vytvořit stálou vojenskou a administrativní přítomnost v těchto horských oblastech. Výsledkem bylo to, že některé řecké horské klany na poloostrově stejně jako na některých ostrovech, si udržely statut nezávislosti. Koncem 16. století až do 17. století se Řekové začali stěhovat zpět na planiny a do měst, která se tak postupně začala rozšiřovat. Systém milletu (turecký termín označující právní ochranu náboženské menšiny) přispěl k etnické soudržnosti mezi ortodoxními Řeky tím, že izoloval různé lidi uvnitř Osmanské říše s jiným vyznáním. Ortodoxní církev, náboženská instituce se silným národním charakterem, pomohla Řekům ze všech území poloostrova (tj. hor, planin a ostrovů) zachovat si jejich etnické, kulturní a jazykové dědictví po léta osmanské nadvlády (a to přestože tehdy se této církvi ještě neříkalo řecká; ta byla založena až po osvobození). Řekové, kteří zůstali na planinách během osmanské okupace, byli buď křesťané vypořádávající se s břemenem cizí nadvlády nebo do značné míry krypto-křesťané (řečtí muslimové, kteří byli tajnými vyznavači ortodoxní víry), aby se vyhnuli vysokému zdanění. Řekové, kteří konvertovali k Islámu a nebyli krypto-křesťany, se stali v očích ortodoxních Řeků Turky. Nebyli zde žádní řečtí muslimové ani křesťanští Turci. Výsledkem bylo, že vyznání hrálo neodlučitelnou roli ve utváření moderních řeckých a dalších post-osmanských národních identit.

Vznik současného řeckého státu

Řecko získalo nezávislost na Osmanské říši v roce 1829. Během druhé poloviny 19. století a první poloviny 20. století Řecko postupně připojovalo sousední ostrovy s řecky mluvícím obyvatelstvem. V první světové válce Řecko hodně získalo, hlavně sever - dnešní Makedonské provicie. Přesto ale ztratilo jakýkoliv kulturní vliv v Anatolii, anatolští Řekové byli přesídleni na západ, stejně jako Turci žijící v Řecku byli vystěhováni do později vzniklé Turecké republiky. Téměř 500 let trvající okupace zapříčila dnešní nenávist Řeků ke všemu tureckému. Po porážce komunisty organizovaného povstání v roce 1949 se Řecko orientovalo na západní demokracie a v roce 1952 se stalo členem NATO. V letech 1967 – 1974 bylo Řecko vojenskou diktaturou, ve které bylo mnoho politických svobod omezeno a řecký král byl donucen opustit zemi. Demokratické volby v roce 1974 spolu s referendem ukončily období vojenské diktatury a zrušily monarchii. Řecko se na základě výsledků referenda stalo parlamentní demokracií. V roce 1981 se Řecko stalo členem evropských společenství. Problematická historie se projevila i v národním sloganu – Svoboda nebo smrt.

Politika

Ústava z roku 1975 zahrnuje rozsáhlé specifické záruky občanských svobod. Prezident republiky, volený poměrnou většinou parlamentu na dobu 5 let, je formálně hlavou státu. Přesto se však jedná o premiéra a vládu, kteří hrají ústřední roli v politickém vývoji, zatímco prezident provádí velmi omezené vládní funkce, vedle slavnostních povinností. Řekové volí 300 členů zemského jednokomorového parlamentu tajným hlasováním na maximálně 4 roky, ale volby se mohou opakovat v mnohem kratších intervalech. Řecko používá komplexní posílený volební systém poměrného zastoupení, který znevýhodňuje drobné strany a zajisťuje, že strana, která zvítězí v národních volbách, získá většinu křesel. Aby strana získala zastoupení, musí získat v národních volbách alespoň 3 procenta hlasů. Řecká parlamentní politika je založena na principu “dedilomeni” – prohlášené důvěře parlamentu a premiérovi a jejich administrativě. To znamená, že prezident republiky je vázán jmenovat premiérem osobu, která bude schválena většinou členů parlamentu (tj. 151 hlasy). Se současným volebním systémem je zvolen za premiéra ten, kdo je to vůdce strany která získala většinu hlasu v parlamentních volbách. Administrativa může kdykoliv požadovat “volbu důvěry”; naopak určitý počet členů parlamentu může požadovat uskutečnění “volby nedůvěry”. Obě se vyskytují vzácně s většinou předvídatelnými výsledky, jelikož volby za stranickou linií se uskutečňují velmi zřídka.

Administrativní rozdělení

13 krajů rozdělených do 51 prefektur (nomoi; jednotné číslo: nomos) a 1 autonomní region
- : Agion Oros
- (Mt. Athos), Achaia, Aitolia kai Akarmania, Argolis, Arkadia, Arta, Attiki, Chalkidiki, Chanion, Chios, Dodekanisos, Drama, Evros, Evrytania, Evvoia, Florina, Fokidos, Fthiotis, Grevena, Ileia, Imathia, Ioannina, Irakleion, Karditsa, Kastoria, Kavala, Kefallinia, Kerkyra, Kilkis, Korinthia, Kozani, Kyklades, Lakonia, Larisa, Lasithi, Lefkas, Lesvos, Magnisia, Messinia, Pella, Pieria, Preveza, Rethynnis, Rodopi, Samos, Serrai, Thesprotia, Thessaloniki, Trikala, Voiotia, Xanthi, Zakynthos

Příroda

Krajina

Planiny se nacházejí hlavně ve východní Thesálii, střední Makedonii a Thrákii. Řecké klima je rozdělené na tři dobře definovatelné třídy – přímořské, horské a mírné. První zahrnuje mírné vlhké zimy a horká suchá léta. Zimní teploty vzácně dosahují extrémů, přestože příležitostně může sněžit I v Aténách, na Kykladech nebo Krétě. Horské se nachází hlavně v západním Řecku (Epirus, střední Řecko, Thesálie, západní Makedonie stejně jako ve středních částech Peloponésu jako je Achaea, Arkádie a části Lakónie, která s Alpami přímo sousedí). Konečně mírné pásmo se nachází ve střední a východní Makedonii, dále v Thrákii na místech jako jsou Komotini, Xanthi a severní Evros; s chladnými a sychravými zimami a horkými suchými léty. Stojí za zmínku, že Atény jsou umístěny na přechodovém území mezi přímořským a horským klimatem, což má za následek, že když se nacházíte v jižních čtvrtích, klima je přímořské, zatímco v severních čtvrtích je horské.

Fauna a flóra

Okolo 50% řeckého území je pokryto lesy s bohatě rozličnou vegetací, která se rozpíná od horských jehličnanů až k přímořskému typu vegetace. Řecké lesy jsou domovem posledním hnědým medvědům a rysům v západní Evropě stejně jako dalším druhům, jakými jsou mimo jiné například vlci, srnci, divoké kozy, lišky a divoká prasata. V moři kolem Řecka žijí tuleni, mořské želvy a další vzácní mořští živočichové.

Ekonomika

Řecko má smíšenou kapitalistickou ekonomiku s veřejným sektorem zodpovídající za asi polovinu HDP. Cestovní ruch je velmi podstatný, poskytuje vysokou část HDP a příjmy ze směnárenství. Řecko také platí za světového hráče v oblasti lodní přepravy (první v kategorii počtu vlastněných lodí a třetí v počtu lodí registravaných na vlajku). Řecko je předním příjemcem pomoci Evropské unie (rovnající se 2,4% jeho HDP). Vývoz vyráběného zboží včetně telefonního vybavení a softwaru, potravin a paliv zodpovídá za velkou část zbytku řeckých příjmů. Za posledních pár let se ekonomika stabilně zlepšovala tím, jak vláda zpřísňovala rozpočtovou politiku v přípravě na vstup Řecka do Eurozóny 1. 1. 2001. Průměrný příjem na hlavu byl v roce 2004 odhadován na 22 000 USD (550 000 Kč, měsíčně 46 000 Kč). Řecko má expandující sektor služeb a telekomunikačního průmyslu a stalo se jedním z největších investorů v související oblasti. Nejen to, Řecko nyní figuruje jako dovozce pracovní síly a zahraničních pracovníků (hlavně z východní Evropy, středovýchodní Evropy, Pakistánu a Afriky). Lidé z těchto oblastí nyní tvoří 10% celkového počtu obyvatel. Hlavní problémy, kterým země nyní čelí, jsou snížení nezaměstnanosti, privatizace několika státních podniků, reformy socialního zabezpečení, přepracování daňového systému, minimalizace byrokratické neefektivnosti. Předpovědi předvídaly v roce 2004 ekonomický růst o 4 až 4,5%. Hlavním problémem nadále zůstává snížení vládního deficitu, který v současnosti činí téměř dvojnásobek 3%ního přípustného limitu Eurozóny. Nová konzervativní vláda odhalila Eurostatu, že předešle poskytnuté hodnoty, které byly základem řeckého vstupu do Eurozóny, byly nepravdivé. Po dohodě dala Evropská unie Řecku dva roky (rozpočty na rok 2005 a 2006), aby dostalo svoji ekonomiku do pořádku v souladu s Evropským paktem stability. “Banka Řecka”, nyní pobočka Evropské centrální banky, funguje jako národní centrální banka. Nejedná se o banku totožnou s “Národní bankou Řecka”, která je pouze komerční bankou.

Demografické údaje

Počet obyvatel je okolo 11,5 milionů (Atény okolo 800 tisíc obyvatel). Většina obyvatel (98%) vyznává řecké ortodoxní náboženství, jen asi 1,3% patří islámu. Úředním jazykem v Řecku je řečtina. Podle studie z ledna 2003 má Řecko 11.018.000 obyvatel (trvalých). Z těch žije 58,8% na městských územích, přičemž jen 28,4% žije ve venkovských oblastech. Obyvatelstvo dvou největších Řeckých měst – Atén a Thessaloniki – dosahuje počtu 5 miliónů, téměř 4 milióny v Aténách, zatímco v Thessaloniki je to mírně přes 1 milión. Přestože celkový počet obyvatel pokračuje v růstu, Řecko čelí vážnému demografickému problému. V roce 2002 poprvé v historii moderního Řecka byl počet narození přesažen počtem úmrtí. Řecké sčítání lidu z roku 2001 zaznamenalo 10.930.000 obyvatel, z nichž 760.000 bylo původu jiného než řeckého. Z tohoto důvodu se výše zmíněný průzkum trendem silně odlišuje od průzkumu uskutečněného pouze o dva roky dříve a následně vykazuje také negativní růst populace. Řecko má mnoho rozličných jazykové a kulturně národnostních menšin. Neúplný výčet by zahrnoval Pomaky a různé skupiny Rómů. Taktéž zde existuje množství náboženských menšin, včetně muslimů v západní Thrákii, tvořících většinu místních obyvatel a vytvářejíc tak druhou nejpočetnější skupinu.

Přistěhovalectví

Podle statistických údajů o přistěhovalcích v Řecku se odhaduje, že v Řecku žije 1,15 miliónu přistěhovalců, z nichž 60 – 65% přišlo z Albánie, přičemž asi 200.000 z nich bylo zadokumentováno jako příslušníci řecké národnostní skupiny nebo “homogeneis”. Dalšími většími národnostmi jsou podle údajů o povolení k pobytu Bulhaři (67.000), Rumuni (29.000), Ukrajinci (23.000), Pákistánci (17.000) a Gruzijci (15.000), přestože je zde hlášeno přes více než 180 různých národností. Právní status přistěhovalce byl během 90. let 20. století velmi nejasný (stejně jako po celé jižní Evropě) a to spolu s velkým počtem ilegálních přistěhovalců vedlo od roku 1997 k uskutečnění 3 legalizačních programů nařízených řeckým státem (čtvrtý probíhá nyní v roce 2005). V 90. letech imigrovalo do Řecka několik prominentních řeckých sportovců jako etničtí přistěhovalci z Albánie a Gruzie, včetně legendárních vzpěračů Pyrrose Dimase a Kakhiho Kakhiashviliho. Přistěhovalectví je v Řecku, stejně jako v mnoha jiných zemích Evropské unie, kontroverzní zaležitostí. Průzkum Centra Evropského unie pro monitorování rasismu a xenofobie, oficiální agentury Evropské unie studující přístupy související s rasou a národností v EU, z roku 2003 zjistil, že Řekové mají větší negativní přístup vůči mnohonárodnosti než jacíkoliv jiní lidé ve státech EU a mnohem více než ostatní občané EU také upřednostňují o navrácení do vlasti nezaměstnaných legálních přistěhovalců. Přesto Řekové mají mírnější vztah než ostatní členové EU k tomu, zda by měli mít legální přistěhovalci stejnou právní ochranu jako rodilí Řekové a zda by se měli podřídit místním zákonům a konvencím. V roce 2005 vláda navrhla další zákon o přistěhovalectví se záměrem zefektivnit imigrační procedury a minimalizovat rozsáhlé byrokratické problémy, které se táhly od roku 1991. Po francouzských občanských nepokojích vůdce opoziční strany „Pasok“ navrhl lepší řízení integrace přistěhovalců a to hlavně v místním volebním právu. Tento přístup byl vřele uvítán vládou. Přesto několik veřejných průzkumů v té době prokázalo veřejné znepokojení nad všeobecným vlivem přistěhovalců v řecké společnosti. Zda bude vládní směr zrychlení sociálního zařazení mezi veřejností populární je zatím stále nejasné.

Náboženství

Ještě před nadvládou Osmanů bylo Řecko součástí Byzantské říše. Státní, stejně jako náboženské centrum říše, bylo Konstantinem I. přesunuto do Konstantinopole (dnešní Istanbul). Od Konstantinových časů se ortodoxní křesťanská víra úspěšně rozvíjela a rozšiřovala do východní Evropy. Dokonce i pod nadvládou Turků a po opakovaných pokusech o převrácení na svou víru Jezuity a poté Protestanty, ortodoxní křesťanství přežívalo a vzkvétalo. Úloha ortodoxní církve v oblasti udržování řecké etnické a kulturní identity během 400 let Osmanské nadvlády posílila pouto mezi náboženstvím a vládou. Většina Řeků i mnoho z těch, kteří nebyli stoupenci křesťanství, uctívají a respektují ortodoxní křesťanskou víru, chodí do kostela a slaví hlavní svátky, a jsou citově spjati s ortodoxním křesťanstvím jako se svou národní vírou. Řecká ústava odráží tento vztah tím, že zaručuje absolutní svobodu vyznání, zatímco definuje “převládající náboženství” Řecka jako východní ortodoxní církev Ježíšovu. V praxi je ortodoxní církev a světský stav jsou vzájemně blízce spjati. Společný souhlas je potřebný pro stavbu kostelů a církev také zablokovala v Aténách stavbu míst uctívání jiných církví. Kněží přijímají plat od státu. Prezident republiky přísahá na Bibli svatou a ortodoxnímu křesťanství je dáváno přednostní místo v náboženských předmětech v prvotním vzdělávání. Církvi také bylo umožněno udržet si své rozsáhlé portfolio finančního majetku vyňatého z daňové a rozpočtové evidence. V lednu 2005 vyšla najevo série vysoce publikovaných korupčních skandálů zahrnující vysoce postavené představitele církve, která vedla k mnoha požadavkům, i ze strany nevěřících Řeků, na dokončení rozdělení církve a státu a větší kontrolu církevního majetku. Většina Řeků (95 – 98%) je alespoň formálními členy východní ortodoxní církve, ačkoliv zachovávání náboženských tradic v posledních letech klesá. Řečtí muslimové tvoří okolo 1,3% populace a žijí převážně v Thrákii. V Řecko je také pár římsko-katolíků, hlavně ve městě Patras, v souostroví Kyklad na ostrovech Syros, Paros a Naxos, nějací protestanté a Židé hlavně v Thessaloniki, (které bylo kdysi důležitým židovským městem až do holokaustu). Určité skupiny v Řecku se také snažily oživit helénismus, staré řecké pohanské náboženství. Malá část Řecka, hora Athos, je považována řeckou ústavou za autonomní republiku, ačkoliv zahraniční vztahy přesto zůstávají výsadou řeckého státu. Duchovně je hora Athos pod patriarchátem Konstantinopole a proto je ve spojení se všemi kláštery na hoře Athos a s ortodoxní církví zastoupenou v mnoha zemích. Jeden klášter se nedávnou odloučil a vytvořil zcela nezávislé schisma na Svaté hoře – Klášter Esphygmenou. Esphygmenou se skládá ze 117 fanatických mnichů, kteří tvrdohlavě oponují hlavě církve a už ji více neuznávají. Věří tomu, že jsou posledními zbylými opravdovými křesťany na světě a že ortodoxní se stali zkaženými, protože vedou s ostatními vírami dialog. Také mají výhrady vůči patriarchovi Athenagorasovi, který v 60. letech 20. století, zvyšoval nevoli k římsko-katolické církvi. Židé byli v Řecku přítomni posledních 2.000 let. Nejstarší zmínka o řeckých Židech je nápis, datovaný asi 300-250 let před naším letopočtem nalezený v Oroposu, malém přímořském městě mezi Aténami a Boeotií, a cituje se v něm o “Moschosovi, synu Žida Moschiona”, který byl podle všeho otrokem. První řecká židovská populace se stala známou jako Romaniotové a jejich jazyk se stal známý pod názvem Jevanština (podle židovského slova pro Řecko “Javan”). Od 16. století a dále do budoucna, měla Salonica, město v severním Řecku, jednu z největších (tehdy převážně sefardických) židovských komunit na světě a také slušný základ rabínské tradice. Na ostrově Kréta hráli Židé důležitou roli v přepravních obchodech. Během 2. světové války, když bylo Řecko okupováno nacistickým Německem, bylo zavražděno 86% řeckých Židů při vpádu na Axis a přežila pouze menšina, přičemž většina z nich emigrovala do Izraele. Dnes je řecká židovská komunita odhadována na 4.500 lidí.

Podívejte se též na

- Zeměpis
- Evropa Category:Řecko Category:Balkán fiu-vro:Kriika ja:ギリシャ ko:그리스 ms:Yunani roa-rup:Gârţii simple:Greece th:ประเทศกรีซ zh-min-nan:Hi-lia̍p

1. ledna

1. leden je první den roku podle gregoriánského kalendáře i juliánského kalendáře. Do konce roku zbývá 364 dní (365 v přestupném roce). Svátek neslaví nikdo, protože je Nový rok.

Události

Česko
- 1831 – Založení Matice české, původně peněžní fond a nakladatelství, později společnost pro vydávání české literatury.
- 1940 – Přerušení diplomatických vztahů se SSSR. Znovu obnoveny 18. července 1941 podepsáním československo-sovětské smlouvy.
- 1949
- V Československu zavedeno nové krajské uspořádání, které již nerespektovalo dávné zemské hranice.
- Moravské město Zlín je na základě údajné žádosti svých 61 tisíc obyvatel přejmenováno na Gottwaldov, podle prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda.
- 1950 – V ČSR byla zrušena staletí trvající praxe vedení matrik na farách. Napříště budou o matriky pečovat státní orgány
- 1990 – Moravské město Zlín se vrátilo ke svému původnímu jménu Zlín (1949–1989 Gottwaldow).
- 1993 – Se zánikem Československa vznikly nástupnické státy Česká a Slovenská republika.
- 2000
- V České republice vzniklo 14 nových krajů.
- Založena Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně.
- 2003 – V České republice zahájily činnost obce s rozšířenou působností. Svět
- 1700 – Car Petr I. Veliký zavedl v Rusku juliánský kalendář, který nahradil počítání let podle byzantské éry.
- 1801 – Objevena první planetka.
- 1901 – Oficiální vyhlášení Australského svazu. Novým hlavním městem byla určena Canberra.
- 1912 – Svržena dynastie Čching a vyhlášena Čínská republika.
- 1919
- Ve Smolensku byla vyhlášena Běloruská svazová socialistická republika.
- Vilnius byl obsazen polskými jednotkami.
- 1956 – Nezávislost Súdánu, do té doby spravován jako anglo-egyptské kondominium.
- 1958 – Vstupuje v platnost Euroatom - Evropské společenství pro atomovou energii.
- 1965 – Jim Clark na voze Lotus zvítězil v Grand Prix JAR.
- 1966 – Mike Spencer na voze Lotus zvítězil v Grand Prix JAR.
- 1968 – Jim Clark na voze Lotus zvítězil v Grand Prix JAR.
- 1973 – K EHS se připojuje Velká Británie, Irsko a Dánsko.
- 1981 – K EHS se připojuje Řecko.
- 1986 – K EHS se připojuje Španělsko a Portugalsko.
- 1994 – Vznikl Evropský hospodářský prostor.
- 1995 – K EU se připojuje Rakousko, Švédsko a Finsko.
- 1997 – Kofi Annan se stal generálním tajemníkem OSN.
- 1999 – Evropská měnová jednotka ECU nahrazena eurem.
- 2000 – Ruským prezidentem se stává Vladimír Putin.

Narození

Česko
- 1888 – Eduard Bass, český spisovatel a novinář († 2. října 1946)
- 1893 – Karel Dvořák, český sochař († 28. února 1950)
- 1894 – František Götz, český literární historik, kritik, dramatik a dramaturg († 7. července 1974)
- 1948 – František Lobkowicz, český mnich z řádu premonstrátů a první biskup ostravsko-opavský Svět
- 1484 – Ulrich Zwingli, švýcarský humanistický teolog († 11. října 1531)
- 1823 – Sándor Petöfi, maďarský básník († 31. července 1849)
- 1889 – Dario Beni, italský cyklista († 11. únor 1969)
- 1898 – Viktor Ullmann, německý hudební skladatel, pianista a dirigent († 17. října 1944)
- 1909 – Marcel Balsa, britský automobilový závodník
- 1919 – Jerome David Salinger, americký spisovatel
- 1928 – Hap Sharp, americký automobilový závodník
- 1938 – Carlo Franchi, přezdívaný Gimax italský automobilový závodník
- 1945 – Jacky Ickx, belgický automobilový závodník
- 1951 – Hans Joachim Stuck, německý automobilový závodník
- 1963 – Jean Marc Gounon, francouzský automobilový závodník
- 1981 – Zsolt Baumgartner, maďarský automobilový závodník
- 1960 – Shinya Tsukamoto, japonský režisér kontroverzních filmů jako Tetsuo I a II (
- Shibuya, Tokio, Japonsko)

Úmrtí

Česko
- 1920 – Růžena Svobodová, česká spisovatelka (
- 10. července 1868)
- 1942 – Jaroslav Ježek, skladatel, v emigraci v New Yorku (
- 25. září 1906)
- 1973 – František Běhounek, český fyzik a spisovatel (
- 28. října 1898) Svět
- 1748 – Johann Bernoulli, švýcarský matematik (
- 27. červenec 1667)
- 1781 – Johann Christian Bach, německý hudební skladatel (
- 5. září 1735)
- 1817 – Martin Heinrich Klaproth, německý chemik (
- 1. prosince 1743)
- 1894 – Heinrich Rudolf Hertz, německý fyzik (
- 22. února 1857)
- 1981 – Louis Rosier, francouzský automobiový závodník (
- 5. listopadu 1905)
- 1981 – Mauri Rose, americký automobilový závodník (
- 26. května 1906)

Svátky

Česko
- Státní svátek: Den obnovy samostatného českého státu Svět
- katolická církev: vánoční oktáv, Panny Marie, Matky Boží
- Mezinárodní den míru (Světový den míru)

Viz také:

- 31. prosinec 2. leden - kalendář Kategorie:leden ja:1月1日 ko:1월 1일 simple:January 1 th:1 มกราคม

Československo

Československo, také Česko-Slovensko (krátce ale opakovaně, od října 1918 po listopad 1989 ale i po něm). Formálněji Československá republika (ČSR), Československá socialistická republika (ČSSR), Česká a Slovenská federativní republika (ČSFR). Stát ve střední Evropě, který existoval od 28. října 1918 do 31. prosince 1992. Vznikl po 1. světové válce jako nástupnický stát rozpadlého Rakouska-Uherska. Zahrnoval území Čech, Moravy, Českého Slezska (jižní část Slezska), Slovenska a Podkarpatské Rusi („Horní Uhry“).

Tři čtvrtě století, 1918–1992

Mezi dvěma válkami, 1918–1938

Po vzniku Československa bylo snahou zakladatelů Československa - reprezentovaných např. T.G. Masarykem, E. Benešem a dalšími - bylo vytvořit jednotný, centralistický „národní stát“ založený na ideji čechoslovakismu, příkladem a garantem se stala Francie. A sice na území, kde se hovořilo více jak půl tuctem jazyků - česky, německy, slovensky, maďarsky, polsky, rusínsky a dalšími nářečími ukrajinštiny. Mezi další jazyky patřily jidiš, rómština, rumunština a jejich nářečí. Tehdy navrhované federativní uspořádání s ochranou a integrací menšin, podle příkladu Švýcarské konfederace, bylo zakladateli ČSR odmítnuto. Za státní jazyk byl prohlášen jazyk československý. Prvním československým prezidentem se stal Tomáš Garrigue Masaryk (T. G. M.), kterého v roce 1935 vystřídal Edvard Beneš. Do československých poměrů vážně zasáhla celosvětová hospodářská krize první poloviny třicátých let, v roce 1933 tak byl v Československu téměř 1 000 000 nezaměstnaných.

Druhá světová válka, 1938–1945

Ústup české politiky před „mnichovskou dohodou“, diktátu podepsaného 29. září 1938, znamenal konec předválečné ČSR, první republiky. České pohraničí, tzv. Sudety, bylo o den později, 30. září 1938, postoupeno Německu a na Těšínsku částečně Polsku. Podobně byla Maďarsku na jeho severních hranicích postoupena slovenská území. K rozpadu zbylého Česko-Slovenska, druhé republiky, došlo 14. března 1939. Slovensko toho dne vyhlásilo samostatnost a stalo se satelitem hitlerovského Německa. Zbylé území dnešního Česka se stalo 15. března 1939 tzv. Protektorátem Čechy a Morava. Odešla první vlna emigrace. Mnozí z těch, co zůstali, zejména Židé, Romové i jiné národnosti, jakož i odbojáři, zahynuli v koncentračních táborech nebo byli popraveni. V roce 1940 bylo v Londýně Edvardem Benešem ustanoveno Prozatímní státní zřízení ČSR, vznikla tedy československá exilová vláda.

Tři roky po válce, 1945–1948

Po skončení války v květnu 1945 bylo Československo obnoveno, ale bez území Podkarpatské Rusi, které bylo připojeno k sovětské Ukrajině v rámci expanze SSSR na západ. Podstatná část obyvatel, 3 až 4 miliony, německé a maďarské národnosti, byla „odsunuta“, resp. „vyhnána“, na základě Benešových dekretů v pojetí kolektivní viny se souhlasem spojenců. První vlna znárodnění převedla jak za války „arizované“, tak i další majetky do rukou nomenklaturních kádrů. Samostatnost poválečné ČSR byla oslabena. Již tehdy se v československé politice začala prosazovat závislost na Sovětském svazu, připravovaná Komunistickou stranou Československa (KSČ) za války v Moskvě. Jak Beneš, tak i někteří další členové jeho exilové vlády v Londýně tyto přípravy nakonec přinejmenším pasivně tolerovali. Předpokládá se, že Jan Masaryk, syn T. G. M., exilový a poválečný ministr zahraničí, svůj nesouhlas s touto politikou, krátce po únorovém puči v březnu 1948, nakonec zaplatil životem (existuje však i verze o jeho sebevraždě).

První poválečné parlamentní volby

V květnu 1946 se konaly první poválečné parlamentní volby, které vyhrála v českých zemích se ziskem 40 % hlasů KSČ. Vytěžila nejen maximum z poválečného růstu popularity levice a SSSR jako vítěze nad fašismem, ale díky slibům další pozemkové reformy získala většinu hlasů venkovského obyvatelstva. Zklamání naopak zažili národní socialisté s pouhými 24 %. Jako třetí se umístila lidová strana s 20 % a na posledním místě sociální demokraté (15 %). Zato na Slovensku jasně zvítězila Demokratická strana a komunisté vzdor agresivní kampani, která místy hraničila s terorem, získala jen 30 %. Ale i přes neúspěch na Slovensku získali komunisté 30 % hlasů a stali se nejsilnější stranou v zemi. Výsledek voleb se odrazil ve složení vlády. Komunisté si podrželi nejen vlivná místa na ministerstva vnitra, informací a zemědělství, ale získali i křeslo premiéra, do něhož usedl předseda strany Klement Gottwald. Ministem obrany se stal tajný člen KSČ generál Ludvík Svoboda, který navenek vystupoval jako nestraník.

Od „Února“ k „Listopadu“, 1948–1989

Komunistický puč, dovršený 25. února 1948, vedl k převzetí veškeré moci KSČ a k jednomu z totalitních režimů bývalé zájmové sféry Sovětského svazu. Tento den byl jako "Vítězný Únor", následně jeden z hlavních státních svátků, režimem oslavován až do roku 1989. Po roce 1948 odešla druhá vlna emigrace. Režim konsolidoval svou moc vykonstruovanými procesy, popravami, vězněním a vládou strachu. Druhá vlna znárodnění a kolektivizace převedla další majetky do rukou vznikající "nové třídy" (Milovan Džilas). Krátké období tání v Sovětském svazu v polovině šedesátých let vedlo i k uvolnění v tehdejší ČSSR a k Pražskému jaru v roce 1968. Naděje na "socialismus s lidskou tváří" byly na rozkaz Moskvy rázně ukončeny invazí států Varšavské smlouvy, oficiálně nazvanou „bratrská pomoc“. Tehdejší českoslovenští politici (Alexander Dubček a další) neviděli jinou možnost než opět, jako před třiceti lety, nátlaku ustoupit. V této době odešla třetí vlna emigrace. Nastoupila tzv. normalizace. Následující dvě desetiletí jsou označována za vládu „šedé zóny“, vládu konformismu. Po uvolnění poměrů uvnitř Sovětského svazu a prosazení perestrojky v druhé polovině osmdesátých let se v listopadu 1989 i socialistické Československo otevřelo okolnímu světu a vydalo se na cestu k demokracii a tržnímu hospodářství.

1989–1992

Jako důsledek vleklých národnostních sporů Československo zaniklo k 1. lednu 1993, kdy na jeho území vznikly dva samostatné státy, Česká republika a Slovenská republika.

Od vzniku k zániku, přehled

Výhrady ke koncepci Československa (revisionismus)

Území, jež bylo v r. 1918 spojeno do nového státního útvaru, netvořilo nikdy předtím společný stát, navíc jím byla značně neorganicky propojena do jednoho celku historicky i kulturně velice odlišná entika - německý Eger (Cheb) a Karlsbad (Karlovy Vary) se staly součástí téhož unitárního státu jako dnes ukrajinský Užhorod a Čop. Dalším problémem byl politický koncept čechoslovakismu, jkterý ovšem opomíjel zásadní rozdíly mezi historií, kulturou a politickými ambicemi Čechů a Slováků a usiloval o to, aby v novém státě mohla být třímilionová německá komunita prohlášena za regulérní národnostní menšinu, spojil Čechy a Slováky do jediného fiktivního etnika (tzv. československého národa), jemuž připsal užívání neméně fiktivního "československého" jazyka. Tvářnost 1. československé republiky poznamenaly značnou měrou politické koncepce z doby národního obrození, zejména teze, že dějinným posláním Čechů je být hrází Slovanů proti německému živlu, a odpor ke katolické církvi, jež byla Čechy vnímána jako opora bývalé monarchie. Po vzniku republiky byla proto také založena církev Československá. Je proto logické, že ani Němci, ani Maďaři, ale ani Slováci se s takto pojatou státní ideou nikdy neidentifikovali a hledali pro své národní aspirace jiný rámec než společný stát s Čechy. V případě neslovanských obyvatel Československa k tomu přistoupil jazykový zákon č. 122/1920 Sb. a první reforma veřejné správy v letech 1920-1921, při níž byli československou státní správu nuceni opustit kariérní němečtí a maďarští úředníci. Značná nerovnost mezi národnostními skupinami československých obyvatel se nejvíc projevila v době velké hospodářské krize, kdy - Němců zbavený - státní aparát upřednostňoval české obyvatelstvo před německým, přestože důsledky krize postihly tíže sudetské okresy, jejichž průmysl byl orientován na výrobu zbytného spotřebního zboží (oděvy, bižuterii, sklo...). Toto napětí eskalovalo přijetím zákona o obraně státu (č. 136/1936 Sb.), podle něhož mohla okresní policejní ředitelství - bez odůvodnění a s velmi omezenou možností soudního přezkumu - označit kteroukoli osobu za státně nespolehlivou. Státně nespolehlivé osoby pak nesměly pracovat v podnicích, které dostávaly zakázky související s obranou země, a pokud v nich již pracovaly, zaměstnavatel byl povinen je propustit (§ 21 odst. 4 zákona o obraně státu dokonce stanovil, že "pravoplatné rozhodnutí, jímž byl zaměstnanec označen za osobu státně nespolehlivou, je dostatečným důvodem k rozvázání pracovního poměru s okamžitou účinností, bez zřetele na jiná ustanovení zákonná nebo smluvní"). Nadpráví Čechů nad Němci, kteří se stali ve vlastní zemi občany druhé kategorie, spolu s protiněmeckým sentimentem vládnoucích (českých) elit, jež namnoze v 1. republice spatřovaly odvetu za "300 let habsburské poroby", zneužil posléze pro vlastní politické cíle Hitler. To však nemůže zpochybnit racionální jádro nespokojenosti neslovanských národů, které v novém státě žily a které oprávněně usilovaly o emancipaci (heslo "Heim ins Reich!"). Idea Československa tedy představovala dokonalé a konečné naplnění národnostních a politických ambicí pro Čechy, kteří se s novým státem plně ztotožnili (viz např. novinářská a publicistická díla Karla Čapka), pro ostatní národy byla však druhořadým, dočasným řešením, z něhož legitimně a posléze úspěšně usilovaly se vymanit.

Podívejte se též na

;Dějiny
- Dějiny Česka, Rakousko-Uhersko, Vznik Československa ;Části Československa
- Česko, Morava, České Slezsko, Slezsko, Slovensko, Podkarpatská Rus ;Sousedé
- Německo, NSR, NDR, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Ukrajina, SSSR, Rumunsko ;Představitelé
- Seznam československých prezidentů, československých premiérů, hlav českého státu
- Edvard Beneš, Tomáš G. Masaryk, Milan R. Štefánik – ČSR
- Andrej Hlinka, Jozef Tiso – Slovenský štát
- Václav Klaus, Vladimír Mečiar – rozdělení ČSFR, vznik ČR a SR Kategorie:České dějiny Kategorie:Československo ja:チェコスロヴァキア ko:체코슬로바키아

Zlín

Zlín je statutární město, průmyslové a podnikatelské centrum východní Moravy. Od 1. ledna 1949 do 31. prosince 1989 bylo město přejmenováno na Gottwaldov podle prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda. Je centrem Zlínského kraje. První písemná zmínka pochází z roku 1322, kdy byl Zlín řemeslnicko-cechovním střediskem okolního valašského osídlení. Pro další rozvoj města je velmi důležitý rok 1894. Toho roku zde založil svou obuvnickou firmu pan Tomáš Baťa. Během několika let vybudovat prosperující a rychle rostoucí podnik. Díky tomu se stal Zlín mezi světovými válkami moderním městským centrem. Tomáš Baťa pozval do Zlína mnoho renomovaných architektů a tak se změnilo pětitisícové městečko v unikátní aglomeraci funkcionalistické architektury. Mezi kulturní zajímajvosti města patří také zlínské filmové ateliéry, které v 60. létech 20. století proslavil svými animovanými díly především Karel Zeman a Hermína Týrlová.

Členění města

Město se člení na 16 katastrálních území: # Jaroslavice u Zlína # Klečůvka # Kostelec u Zlína # Kudlov # Lhotka u Zlína (zahrnuje místní části Chlum a Lhotka) # Louky nad Dřevnicí # Lužkovice # Malenovice u Zlína # Mladcová # Příluky u Zlína (rozděleno mezi místní části Zlín a Příluky) # Prštné # Salaš u Zlína # Štípa # Velíková # Zlín # Želechovice nad Dřevnicí

Podívejte se též na

- Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

Externí odkazy

- [http://www.mestozlin.cz Webové stránky města]