Japonsko (日本 - Země vycházejícího slunce) leží na východním okraji asijskéhokontinentu. Stát je tvořen řetězem ostrovů v západní části Tichého oceánu. Největí ostrovy jsou (od severu k jihu) Hokkaidó (北海道), Honšú (本州, největší ostrov), Šikoku (四国), and Kjúšú (九州). K těmto ostrovům patří i skupina menších ostrovů v bezprostřední blízkosti i ostrovy více vzdálené např. Okinawa.
Původ jména: 日(slunce) 本(původ) 国 (země)
Rozloha: 377.880 km² (délka pobřeží 33.889 km)
Obyvatelstvo
Celkem 127,350 miliónů obyvatel (odhad k 1. březnu2003)
- muži: 62,252 mil.
- ženy: 65,183 mil.
Hustota obyvatel: 337 obyvatel/km²
Ekonomicky činné obyvatelstvo: 66,990 miliónu (k 31. 12. 2001)
Absolutní roční přírůstek obyvatelstva k 1. 10. 2002: cca 145 000 obyvatel
Relativní průměrný roční přírůstek obyvatelstva v roce 2002: 0,11 %
Demografické složení v roce 2002:
- děti do 15 let: 14,2 % populace
- osoby nad 65 let: 18,5 % populace
Průměrná délka dožití:
- muži 77,72 let
- ženy 84,60 let
Národnostní složení:
- Japonci (99 %)
- ostatní národnosti: Korejci (632 tis.), Číňané (381 tis.), Brazilci (265 tis.), Filipínci (157 tis.), Američané (46 tis.), Peruánci (50 tis.), Thajci (24 tis.), Britové (15 tis.), Vietnamci (14 tis.)
Celkem žije v Japonsku přes 1,78 mil. nejaponského obyvatelstva
Náboženství
Hlavními náboženskými směry v zemi jsou šintoismus a buddhismus, k nimž se hlásí většina obyvatelstva, přibližně 1,5 mil. Japonců jsou křesťané.
Jazyky
Úředním jazykem je japonština, nejpoužívanějším cizím jazykem je angličtina. Na ostrově Hokkaidó se také hovoří jazykem Ainu.
Administrativně správní členění
- 47 prefektur
- hlavní město Tokio (東京 8,2 mil. obyvatel, cca 12 mil. i s předměstími)
Další významná města:
- Jokohama (横浜 3,5 mil.)
- Ósaka (大阪 2,6 mil.)
- Nagoja (名古屋 2,2 mil.)
- Sapporo (札幌 1,8 mil.)
- Kóbe (神戸 1,5 mil.)
- Kjóto (京都 1,5 mil.)
- Fukuoka (福岡 1,4 mil.)
- Hirošima (広島 1,1 mil.)
Hlavní ostrovy:
- Hokkaidó(北海道)
- Honšú(本州)
- Šikoku(四国)
- Kjúšú(九州)
Historie
Historická období
Historie Japonska se dělí na jednotlivá dílčí období:
- Džómon (縄文時代 10 000 - 300 př. n. l.)
- Jajoi (弥生時代 300 př. n. l. - 710 n. l.)
- Nara (奈良時代 710 - 794)
- Heian (平安時代 794 - 1185)
- Kamakura (鎌倉時代 1185 - 1333)
- Muromači (室町時代 1333 - 1568)
- Azuči-Momojama (安土桃山時代 1568 - 1600)
- Tokugawa (nebo také Edo) (江戸時代 1600 - 1868)
- Meidži (明治 1868 - 1912)
- Taišó (大正 1912 - 1926)
- Šówa (昭和 1926 - 1989)
- Heisei (平成 od 1989)
Prehistorie
Archeologické nálezy ukazují, že Japonsko bylo osídleno rannými humanoidy přibližně před 500 tisíci lety v průběhu starší doby kamenné. V opakujících se ledových dobách, které probíhaly v posledním 1 milionu let, bylo Japonsko pravidelně spojováno s asijskýmkontinentem pevninskými mosty (přes Sachalin na severu a pravděpodobně přes Kjúšú na jihu), čímž byla umožněna migrace lidí, zvířat a rostlin z oblastí dnešní Číny a Koreje na japonské ostrovy.
S koncem poslední doby ledové a globálním oteplením se na přelomu střední a mladší doby kamenné - kolem roku 11 tisíc před naším letopočtem - objevila kultura Džómon (Jomon), která byla charakteristická polo-kočovnou společností lovců a sběračů a výrobou nejstarší známé keramiky na světě. Předpokládá se, že příslušníci kultury Džómon jsou předchůdci prvních Japonců a dnešního národa Ainu.
Začátek období Jajoi (Yayoi) kolem koku 300 před n. l. je spojený s příchodem nových technik z asijského kontinentu, jako je pěstování rýže, stejně jako s masivní migrací z nejrůznějších částí Asie - z Korey a Číny), především pak z oblastí Pekinu a Šanghaje, a z jihu po moři. Nicméně několik současných studií ukazuje, že období Jajoi je o 5 až 6 století delší, než se původně předpokládalo, neboť masivní migrace je nutná k vysvětlení razantního vzrůstu populace.
Tradiční Japonsko
Podle tradiční japonské mytologie bylo Japonsko založeno v 7. století původním císařem Jimmu. Během 5. a 6. století byly zavedeny čínské písmo a buddhismus spolu s ostatními aspekty čínské kultury neprve prostřednictvím Korejského poloostrova a později přímo z Číny. Císařové byli formálními vládci, nicméně skutečná moc byla obvykle v rukou mocné dvorské šlechty, regentů nebo šógunů (vojenských správců).
Původní politická struktura zajišťovala, že když byla válka mezi rivaly skončena, vítězný šógun se přesunul do hlavního města Heian (plný název je Heiankjóto, 'kjóto', což znamená hlavní město a plný název je zkrácen jen na příponu, dnešní Kjóto), kde z milosti císaře (s jeho formálním souhlasem) vládl. V roce 1185 generál Minamoto no Joritomo jako první porušil tuto tradici, odmítl se přesunout a následně vládl z Kamakury na jih od dnešní Jokohamy. Šógunát Kamakura byl poměrně stabilní, nicméně Japonsko poměrně záhy upadlo do sporů mezi jednotlivými frakcemi a následné období je známo jako Válčící státy nebo jako období [http://sengoku.wz.cz Sengoku]. V roce 1600 v bitvě u Sekigahary šógun Tokugawa Iejasu buď porazil nebo přijal za spojence všechny své nepřátele a zformoval šógunát Tokugawa v malé rybářské vesničce Edo (původně přepisováno též jako 'Jeddo'), která je dnes známá jako Tokio (východní hlavní město).
Od druhé poloviny 16. století přijížděli do Japonska obchodníci a křesťanští misionáři z Portugalska, Španělska, Nizozemí a Anglie. V první polovině 17. století podezříval japonský šógunát katolické misionáře, že jsou předvojem ozbrojené iberské invaze a okamžitě zakázal veškeré styky s Evropany s výjimkou významně omezených kontaktů s protestantskými nizozemskými obchodníky na umělém ostrůvku Dedžima (také Dešima) u Nagasaki. Čínským lodím bylo nadále povoleno vjíždět do Nagasaki a korejští vyslanci měli přístup do hlavního města. Tato izolace trvala 251 let, dokud si komodor Matthew Perry nevynutil otevření japonských přístavů pro americké obchodníky v roce 1854 na Konferenci v Kanagawě. Následně došlo k podpisu obdobných smluv i s evropskými mocnostmi.
Moderní dějiny
Během několika let obnovený kontakt se Západem zásadně změnil japonskou společnost. Po Válce Bošin v letech 1867 - 1868 byl šógunát zrušen a byla znovuobnovena moc císaře. V roce 1867 nastoupil na trůn nový císař Mucuhito (dnes známý jako Meidži) a během jeho 45leté vlády se uskutečnilo mnoho reforem (tzv. reformy Meidži). Feudální systém byl zrušen a byly převzaty četné západní instituce, včetně západního právního řádu a vlády. Spolu s dalšími ekonomickými, sociálními a vojenskými reformami vyústily tyto změny k přerodu Japonska do moderní světové mocnosti. Jako výsledek Čínsko-Japonské a Rusko-Japonské války získalo Japonsko Tchaj-wan a Sachalin a později v roce 1910 okupovalo Koreu.
Na počátku 20. století zaznamenalo Japonsko vzrůstající vliv expanzivního militarismu, vedoucímu k invazi do Manžuska a druhé Čínsko-Japonské válce (1937). Japonsko se spojilo s Německem a Itálií a zformovalo Osu. Japonští vůdci považovali za nezbytné zaútočit na americkou námořní základnu v Pearl Harbor (1941), aby byla zajištěna japonská nadvláda v Pacifiku. Nicméně vstup Spojených států do 2. světové války postupně změnil rovnováhu sil v Pacifiku v neprospěch Japonska. Po dlouhém pacifickém tažení Japonsko ztratilo Okinawu v souostroví Rjúkjú a bylo zatlačeno na čtyři hlavní ostrovy. Spojené státy mohutně zaútočily na Tokio, Osaku a další města strategickým bombardováním a na Hirošimu a Nagasakiatomovými bombami. Japonsko bezpodmínečně kapitulovalo 15. září1945.
Poražené Japonsko zůstalo pod okupační správou USA až do roku 1952, po jejímž skončení zahájilo významné ekonomické oživení, které vrátilo ostrovům prosperitu. Úspěch olympijských her v Tokiu v roce 1964 je považován za jeden z mnoha znaků, že Japonsko znovu získalo svůj národní status. Ostrov Rjukju zůstal pod správou USA až do roku 1972, aby byla zajištěna stabilizace východní Asie a významná vojenská přítomnost USA zůstává až do těchto dnů.
Současnost
Vládnoucí LDS (Liberální demokratická strana) je u moci od roku 1952 takřka nepřetržitě (s výjimkou roku 1993). Premiér Džun'ičiró Koizumi zavedl celou řadu radikálních reforem, mimo jiné v roce 2003 rozpustil horní sněmovnu a poslal vojenské jednotky do Iráku. Opoziční DSJ (Demokratická strana Japonska) v poslední době získává na síle.
Spojené státy se skládají z 50 států (state / mn. č. states), jednoho federálního distriktu – District of Columbia, v němž leží federální hlavní město Washington, spadá přímo pod jurisdikci Kongresu, nespadá pod žádný stát a oficiálně není státem (i když mezi ně bývá často řazen) – a dalších území, např. ostrovních teritorií či indiánských rezervací.
Při podepsání americké Deklarace nezávislosti se Unie skládala ze 13 zakládajících států, které byly do té doby britskými koloniemi. Počet států se posléze rozrostl při expanzi na západ, dobytím či nákupem nových území americkou vládou a dělením existujících států (Západní Viginie).
Jan Blažej Santini-Aichel (3. února 1677Praha – 7. prosince1723Praha) byl významný českýarchitektitalského původu, který se proslavil svým jedinečným stylem nazývaným barokní gotika.
Narodil se na den sv. Blažeje jako nejstarší syn do vážené rodiny pražského kameníka Santina Aichela a druhého dne byl pokřťěn v chrámu sv. Víta jako Jan Blažej Aichl. Narodil se s tělesnou vadou – byl na část těla ochrnutý a chromý, což mu bránilo úspěšně pokračovat v otcově kariéře a převzít po něm kamenickou dílnu. Kamenictví se přesto vyučil (stejně jako bratr František), ale studoval také malířství, pravděpodobně u Kristiána Schrödera. Po vyučení se okolo roku 1696 vydal se sbírat zkušenosti obvyklou vandrovní cestou. Prochází Rakousko a v Itálie dorazil až do Říma, kde má možnost se seznámit s díly tesinskéhoFrancesca Borominiho, radikálního architekta považovaného římskými konzervativními současníky za "blázna". V Itálii také přebírá do svého jména otcovo jméno Santini, stejně tak učinil i bratr František.
V roce 1700 už Santini samostatně staví, projektuje a má vlastní peníze, tzn. je členem některého ze stavitelských cechů a vlastní stavební firmu. V činnosti navazuje na architekta J. B. Matheye, po jehož smrti některé projekty přebírá a dokončuje, přebírá i Matheyův okruh staveníků a částečně navazuje i na jeho styl. Santinimu se daří a v roce 1705 kupuje Valkounský dům (čp. 211) v Nerudově ulici za 3000 zlatých v hotovosti. O dva roky později připojuje sousední dům U zlaté číše (čp. 212) a oba domy spojuje.
Po Schröderově smrti si Santini roku 1707 vzal za ženu jeho dceru Veroniku Alžbětu. S Veronikou měl čtyři děti, ale všichni tři synové – Jan Norbert Lukáš ( - 1707), Josef Rudolf Felix Řehoř ( - 1708) a František Ignác ( - 1710) – zemřeli na souchotiny ještě jako děti a zbyla jen dcera Anna Veronika ( - 1713).
Když v roce 1720 manželka Veronika umřela, ožení se s jihočeskou šlechtičnou Antonií Ignatií Chřapickou z Mohliškovic a získává tak povýšení do šlechtického stavu. S ní má v roce 1721 dceru Janu Ludmilu a v roce Santiniho smrti syna Jana Ignáce Rochuse. Kmotry všech Santiniho dětí se stávájí Santiniho mecenáši z řad vysoké šlechty.
„Santiniho Zelená Hora je báseň... Zatímco stavby dvacátého století jsou jenom slogany.“ --Mojmír Horyna
Mnoho podob jména
Sám Santini, ale i doba a mnohonárodnostní evropské prostředí jsou zdrojem mnoha podob jeho jména. Setkat se můžeme s tvary a přepisy: Jan Blažej Santini, Jan Santini Aichl, Giovanni Santini, Jan Blažej Santini-Eichel, Giovanni Santini-Aichl, Johann Blasius Santini-Aichel, Giovanni Blasius Santini či Jan Blažej Santini-Aüchel.
Santini-Aichel, Jan BlažejSantini-Aichel, Jan BlažejSantini-Aichel, Jan BlažejSantini-Aichel, Jan Blažej
3. únor
3. únor je 34. den roku podle gregoriánského kalendáře. Do konce roku zbývá 331 dní (332 v přestupném roce).
Události
Česko
-
Svět
- 1950 – V Londýně byl zatčen fyzik německého původu Klaus Fuchs, jenž byl poté odsouzen ke 14 letům vězení. Fuchs musel utéct z nacistického Německa, protože byl členem studentské komunistické organizace. Studia dokončil ve Velké Británii; v letech 1943-1946 spolupracoval v USA na vývoji atomové bomby a poté vedl oddělení teoretické fyziky v jedné z nejdůležitějších britských laboratoří pro jaderný výzkum. Informace o výrobě vodíkové bomby, jež posílal do Moskvy, umožnily Sovětskému svazu vyrovnat americký náskok v této oblasti.
- 1958 – havaroval Sputnik 3a
- 1969 – Jásir Arafat byl jmenován vůdcem OOP.
- 2005 – Boeing 737 afgánských aerolinií se 104 osobami na palubě zmizel za sněhové bouře při letu z Herátu do Kábulu
- První Polka, (1975, Die erste Polka)
- Zářijové světlo, (1977, Septemberlicht)
- Čas beze zvonů, (1979, Zeit ohne Glocken)
- Kobka, (1981, Die Zelle), česky 1992 (někdy též Cela); pojednává románovou formou o své zkušenosti z sovětského lágru. Zde použil termín "kobkočlověk", který se občas v této souvislosti používá.
- Země a oheň (1982, Erde und Feuer)
- Cesta do dětství, (1988, Reise in die Kindheit)
Bienek, HorstBienek, HorstBienek, Horst
7. května
7. květen je 127. den roku podle gregoriánského kalendáře (128. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 238 dní.
Pojem letectví zahrnuje létání letadly a všechny související aktivity.
V dnešní době, kdy většina letadel je těžších než vzduch, jde o létání letounů a vrtulníků (anglicky se tento obor nazývá Aviation). I v češtině se používá termín aviatika.
Na počátku letectví, kdy po prvním vzletu horkovzdušného balónu bratří Montgolfiérů ve Francii, byly známy jen letadla lehčí vzduchu, tj. balóny a vzducholodě, se používalo i češtině termínu aeronautika, vzduchoplavectví. V dnešní moderní době, kdy v rámci Chicagské dohody o Mezinárodní civilní letecké dopravě a po vzniku ICAO se používají termíny Aviation (pro létání letadel těžších vzduchu) a Aeronautics (pro veškerá letadla pohybující se v zemské atmosféře, ať už pomocí aerostatických sil - balóny, vzducholodě - anebo pomocí aerodynamických sil - letouny, vrtulníky, padáky, ultralajty).
Český termín letectví zahnuje také obor Aerospace, aerokosmonautiku, který zahrnuje "letectví a kosmonautiku", tedy letadla typu raketoplán (v kosmu létá jako kosmická loď, v atmosféře jako letoun), která zčásti, anebo zcela létá v kosmickém prostoru.
:[http://www.letectvi.cz/letectvi/] Letecký informační server: Letectví.cz (databáze českého letectví)
:[http://www.caa.cz/pls/dmsdb_acm/acmif_felay.frm] Úřad pro civilní letectví
:[http://www.ulz.cz] Ústav leteckého zdravotnictví v Praze (společný jak pro civilní, tak pro vojenské letectví)
:[http://www.vzlu.cz] Výzkumný a zkušební letecký ústav
:[http://www.perner.cz/historie/letectvi.htm] Letectví
:[http://www.uzpln.cz/letectvi.htm] Současné české letectví
:[http://www.technicalmuseum.cz/obory/obor08.htm] Letectví a kosmonautika
:[http://www.simonovsky.cz/pages/tiskove_zpravy/__2004/092004/160904-2.html] Dopravní noviny - České civilní letectví je připraveno na konkurenci v Evropské unii
:[http://www.vojenskeletectvi.cz/] Aktuality ve vojenském letectví
:[http://www.zone.aktualne.cz/Technika.htm] Letectví
:[http://dmoz.org/World/%c4%8cesky/Voln%c3%bd_%c4%8das/Letectv%c3%ad/] Open directory project: Letectví
:[http://aviatika.wz.cz/info.htm] Letecký archív. Aviation archive.
:[http://www.csl.cz/cs/handling/ha_sluzby/sl_letadlum.htm] Všeobecné letectví (služby malým letadlům)
:[http://webr.cz/waypoints/] Katalog otočných bodů pro sportovní letectví
:[http://www.czstep.cz/step/aktivity/vuk_F2.htm] Databáze konstrukčních materiálů pro letectví
:[http://kld.fd.cvut.cz/seminar_2005.html?xx=103] ČVUT, Katedra letecké dopravy: Nové trendy v civilním letectví 2005
:[http://www.google.lv/Top/World/%C4%8Cesky/Obchod_a_slu%C5%BEby/Letectv%C3%AD_a_vojsko] Google directory: Letectví a vojsko
Kategorie:Letectvíja:航空
6. prosinec
6. prosinec je 340. den roku podle gregoriánského kalendáře
(341. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 25 dní.
Události
Česko
- 1774 – Marie Terezie zavádí povinnou školní docházku.
Svět
-
Etienne Bacrot (geboren 22 januari1983) is een Fransschaker met een Elo-rating van 2718. Hij staat als nummer elf op de oktober-2004 lijst van de FIDE.
Bacrot was 14 jaar toen hij in 1997 FIDE grootmeester werd; de jongste ooit. Hij is dan ook een wonderkind.
- In februari 2000 speelde Bacrot een match tegen Anatoli Karpov: twee klassieke partijen, twee rapidschaak partijen en twee blitzschaak partijen, de uitslag was 3 tegen 3.
- In 2002 speelde Bacrot mee om het kampioenschap van Frankrijk en eindigde hij samen met Joel Lautier met 7.5 uit 11 op de gedeelde eerste plaats.
- In het 6e Cap d'Agde Festival om het kampioenschap rapidschaak werd Bacrot in de kwartfinale uitgeschakeld.
- Van 8 t/m 17 juli 2005 werd in Dortmund het Dortmund Sparkassen schaaktoernooi gespeeld. Na de tie-break eindigde Bacrot als derde met vijf punten.
Simbase
In de schaakdatabank Simbase staan 995 partijen die in de loop van de tijd door Bacrot gespeeld zijn: hij won 379 partijen, hij verloor 221 partijen en er eindigden 395 partijen in een remise. Zijn winstpercentage is 57.
Openingen
Bacrot speelde met wit de volgende openingen:
Bacrot speelde met zwart de volgende openingen:
Externe link
- [http://www.chessgames.com/player/etienne_bacrot.html pagina bij Chessgames.com]
Bacrot,Etienne
EU enlargement
The Enlargement of the European Union is the growth in size of the European Union, from the six founding member states in 1952, to the 25 current member states. There were five successive enlargements during this period, with the largest occurring on May 1, 2004, when 10 new member states joined. 2004 album by the rapper Nelly, see Sweat (album).
Sweating (also called perspiration or sometimes transpiration) is the loss of a watery fluid, consisting mainly of sodium chloride and urea in solution, that is secreted by the swe
Jamaican House of Representatives House of Representatives is a name used for legislative bodies in many countries. Often, the House of Representatives is the lower house of a bicameral legislature, with the corresponding upper house often called a 'senate'. In other countries, the House of Representatives is the sole chamber of a unicam
