Ainu (jazyk)

Hledáte-li jazyk, kterým se mluví ve střední Asii, podívejte se na jazyk aini ---- Ainu (アイヌイタㇰ, Aynu Itak; japonsky: アイヌ語) je řeč, kterou mluví etnická skupina Ainu na severu japonského ostrova Hokkaidó. Dříve se tímto jazykem mluvilo také na Kurilských ostrovech, severní části Honšú a jižní polovině Sachalinu. Ačkoliv je v některých ohledech typologicky podobný japonštině, je ainu považován za izolovaný jazyk bez známých vztahů k ostatním jazykům. Občas je řazen k paleoasijským jazykům (paleosibiřským jazykům), což je však pouze souhrnný pojem pro několik izolovaných a malých jazykových rodin, u nichž se věří, že se jimi mluvilo na Sibiři před příchodem tureckých a tunguzských mluvčích; není skutečnou jazykovou rodinou. Většina lingvistů věří, že sdílený slovník mezi ainu a jazykem nivkh je způsoben přejímáním slov. Navrhovaná příbuznost s japonštinou a altajskými jazyky (Patrie 1982) si získala jen malou podporu mezi odborníky. V dřívějších letech se jej někteří pokoušeli spojit s austronéskými jazyky na základě slovníkových a kulturních srovnání, kupříkladu japonský lingvista Shichiro Murayama. Alexandr Vovin (1993) předložil důkazy naznačující vzdálené propojení s austroasijskými jazyky; sám však označuje svou hypotézu jako předběžnou.

Mluvčí

Ainu je skomírající jazyk. V Nibutani (část města Biratori na ostrově Hokkaidó), kde žije mnoho zbývajících rodilých mluvčích, je asi 100 mluvčích, z nichž na konci 80. let 20. století používalo jazyk denně pouze 15. Na celém Hokkaidó je asi 1000 rodilých mluvčích, kteří s několika vyjímkami nejsou mladší než 30 let. Používání mezi rodilými mluvčími stoupá, takže už asi nebude přesné říkat, že pouze 15 lidí jej užívá pravidelně, protože zde existuje hnutí snažící se zvrátit úbytek mluvčích dříve než bude příliš pozdě. Většina ze 150 000 lidí prohlašujících se v Japonsku za etnické Ainu (mnoho dalších Ainu si není vědomo svých kořenů nebo je tají z obavy před diskriminací) mluví pouze japonsky, je zde však vzrůstající množství uživatelů, pro které není mateřštinou, zvláště na Hokkaidó, především díky vlivu aktivistů ainu a bývalého člena japonského parlamentu Shigeru Kayano, který byl sám rodilým mluvčím. Ainu byl v posledních desetiletích ohroženým jazykem. Má nízký, ale poslední dobou zvyšující se počet mluvčích. Jejich dnešní počet (ať už pro tento pojem používáme jakoukoliv definici) není znám s jistotou. Mezi mluvčími (ve smyslu širší definice) v současné době nad rodilými převažují ti, co se jej naučili jako další jazyk.

Fonologie

Slabiky ainu jsou typu CV(C) (tj. tvořené v pořadí souhláskou, samohláskou a někdy i další souhláskou) a proto zde vzniká málo skupin souhlásek. Je zde pět samohlásek: i u e o a Souhlásky: p t k ʔ (ráz se v transkripci nepíše) s h c (kolísá mezi [ʧ], [ʦ], [ʤ], [ʣ]) w y ([j]) m n r Sekvence /ti/ je realizována jako [ʧi], /s/ před /i/ a na konci slabik přechází v [ʃ]. Mezi dialekty existují rozdíly; na ostrově Sachalinu přecházejí /p, t, k, r/ na konci slabik v /h/. V jazyce se uplatňuje systém melodického přízvuku; slova včetně afixů mají vysokou intonaci na kmeni nebo na první slabice, pokud je zavřená nebo má dvojhlásku. Jiná slova mají vysokou intonaci na druhé slabice.

Typologie a gramatika

Ainu je SOV jazyk (tj. slova ve větě mají pořadí: podmět, předmět, přísudek) s příklonkami. Podmět a předmět jsou obvykle označovány právě příklonkami. Podstatná jména sdružováním modifikují jedno druhé; klíčové je na konci. Slovesa, která jsou vnitřně buďto přechodná nebo nepřechodná, přijímají různé odvozovací přípony.

Písmo

Oficiálně je jazyk ainu psán v modifikované verzi japonské slabikové abecedě katakana. Existuje zde také abeceda založená na latince. Ainu Times jsou publikovány v obou verzích. Část Unicode zvaná Katakana Phonetic Extensions (31F0-31FF) [http://www.alanwood.net/unicode/katakana_phonetic_extensions.html], [http://www.unicode.org/charts/PDF/U31F0.pdf] obsahuje znaky katakana určené především pro jazyk ainu. V ainu se často používá katakana pro koncové souhlásky, které se nevyskytují v japonštině.

Ústní tradice

Ainu má bohatou ústní tradici v hrdinské sáze zvané Yukar, ve které se uchovalo mnoho gramatických a lexikálních archaismů.

Podívejte se také na

- Kannari Matsu Chiri Mashiho Chiri Takao Kindaichi Kyosuke Bronislaw Pilsudski

Zajímavosti

I v ČR jsou známá některá slova tohoto jazyka díky japonské počítačové hře Final Fantasy X, ve která se někteří z hlavních hrdinů a předměty jmenují podle tohoto jazyka (například Yuna je jméno květiny a Wakka znamená „voda“).

Reference

- Patrie, James (1982). The Genetic Relationship of the Ainu Language. Honolulu: The University Press of Hawaii. ISBN 08-24-80724-3
- Tamura, Suzuko (2000). The Ainu Language. Tokio: Sanseido. ISBN 08-24-80724-3
- Vovin, Alexander (1993). A Reconstruction of Proto-Ainu. Leiden: E. J. Brill. ISBN 4-385-35976-8

Externí Odkazy

- [http://www.eden-x.cz/topics.inc.php?topic=46&menu=5 4 hypotézy o jazykovém a kulturním původu Ainů]
- [http://ramat.ram.ne.jp/ainu/ Věty v ainu] (anglicky)
- [http://www.stv.ne.jp/radio/ainugo/index.html Rozhlasové lekce jazyka ainu] - připraveno Sapporo TV (japonsky)
- [http://www.geocities.co.jp/HeartLand-Gaien/6362/aynu.htm Seznam slov v ainu] (japonsky)
- [http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=AIN Etnologická karta jazyka ainu] (anglicky)
- [http://katalog.aktivnistudium.cz/kat/Regional/Asia/Japan/Society_and_Culture/Ancient_Cultures/Ainu/ Seznam odkazů o kultuře Ainu]. (anglicky) Kategorie:Paleoasijské jazyky Kategorie:Izolované jazyky ja:アイヌ語 ko:아이누어 zh-min-nan:Ainu-gú

Hokkaidó

, (北海道), je nejsevernější a druhý největší japonský ostrov. Má chladné klima a na japonské poměry i nízkou hustotu osídlení (na ploše 77 900 km² zhruba 5,76 mil. obyvatel). Fakticky byl kolonizován centrální vládou až v éře Meidži v druhé polovině 19. století (z té doby také pochází jméno, znamenající "(správní) oblast severního moře"; dříve byl znám pod pejorativním označením Ezo - "barbarský"), do té doby byl obýván původním národem Ainů s menšími sídly japonských osadníků na jižním pobřeží. Category: Japonsko ja:北海道 ko:홋카이도 simple:Hokkaido th:ฮอกไกโด

Hokkaidó

Katakana

Katakana (カタカナ – katakana, 片仮名 - kanji) je jedno ze dvou (druhým je hiragana) japonských slabičných písem (ve slabičném písmu jeden znak představuje celou slabiku), sestávající ze 46 symbolů (45 slabičných symbolů a písmeno n). Připojením dvou čárek nebo kroužku nad určité symboly či jejich skládáním vznikají ještě další zvuky.

Historie

Vznikla v 8. století za přispění Kibi no Makibiho (693-755) zjednodušením jednotlivých částí (kata znamená japonsky "část") znaků kanji (narozdíl od hiragany, která vznikla zjednodušením celých znaků kanji), u kterých již předtím došlo k desemantizaci a fonetizaci (ztratily význam a staly se pouhými zvuky, aby mohly vyjadřovat japonské koncovky). Znaky katakany jsou hranatější a jednodušší než znaky hiragany a cizinci, kteří se učí japonsky, se ji většinou učí jako první. Katakanu původně používali japonští buddhisté jako nápovědu pro výslovnost v buddhistických spisech (podobně, jako se dnes používá hiragana v knížkách pro děti) a také jako způsob rychlého psaní.

Původ jednotlivých znaků

Tabulka znázorňující části původních znaků, z nichž se vyvinula katakana.

Dnešní použití katakany

- slova převzatá (z čínštiny, portugalštiny, holandštiny, dnes převážně z angličtiny)
- onomatopoia (v japonštině je mnohem více zvukomalebných slov než např. v češtině)
- telegramy, zdůraznění (katakana se používá tam, kde my použijeme tučné písmo, podtržení nebo kurzívu)
- cizí místní názvy
- vědecké názvosloví (zvířata a rostliny)

Základní sada znaků katakany

soubor:katakana.gif
Tabulka pro úplnost obsahuje i znaky wi a we, které byly r. 1946 označeny za zastaralé.

Reference

- Janoš, Jiří. 99 zajímavostí z Japonska. Praha: Albatros, 1984.

Externí odkazy

- [http://www.kanachart.com www.kanachart.com] Kategorie:Japonsko Kategorie: Písma ja:片仮名 ko:가타카나 ms:Katakana th:คะตะคะนะ

Politechnika Lwowska

Lviv Polytechnic (full name Lviv Polytechnic National University, Ukrainian Національний університет "Львівська політехніка", Polish Politechnika Lwowska) is the biggest scientifical university in L'viv. Since its foundation in 1844 it was one of the most important centres of science and technolgical development in Central Europe.

History

1844, November 4 Technical Academy was poened in Lviv. Its first director was Florian Shindler. It was situated at the corner of Virmenska and Theatralna streets in the building of Darovsky. 1848, November 1 Lviv's center was shelled by the Austrian artillery, during which the building of the Technical Academy was destroyed by the fire. Lectures was replaced in Town Municipality building (3-rd floor) and continued there till 1850. 1850, December 4 The beginning of studies in teh newly-restored building. 1851 The number of students at the Technical Academy made up 220 people. 1852/1853 The beginning of the Academy reorganization. 1872 The Ministry of Affairs of Religions and Education gave permission to teach chemical technologies. 1872, March 12 Felix Stshelecki was elected as the first Rector. 1874, April 1 - 1877, October Academy obtained permission to build new academic premises. Yu. Zakharievych was elected as the construction superintendent. 1877, October 7 The first telephone conversation on the territory of the Austro-Hungarian empire took place. Telephone line connected the Assembly Hall of the Main Building with the primises of the Department of Technical Chemistry. 1877, November 15 Inaguration of the new Rector - proffessor Yu. Zakharievych. 1877 Technical Academy was renamed in Politechnical School. 1880, September 13 Emperor Frantz-Jozeph visited Politechnical School. During that visit he ordered J. Mateiko to depict the technical progress of mankind in 11 pictures. Now these pictures decorate the Assembly Hall. 1894 The 50-th jubilee of Politechnical School. To commemorate that date professor V. Zayonchkovsky published the book "The imperial Politechnical School in Lviv. Historical essay on its foundation and development as well as its present state". 1894, February 13 Politechnic School Statute was adopted. 1905 Lviv Politechnical School possesed the second place in the number of students after Viena. 1919, November 8 Unification of Agricultural Academy (Dubliany) and Higher School of Forestry (Lviv) with Politechnical School. 1920, June 28 Adoption of the New Statute and renaming Politechnical School into Lviv Polytechnic. 1931, February 23 Council of the Faculty of Agriculture and Forestry of Politechnic conferred academic rank of Honorary Doctor to professor Nils Handson(Stockholm, Sweden). 1934 Construction of the building of the Library on Professor Street 1 was finished. 1939, October Lviv Politechnic was renamed into Lviv Polytechnical Institute. 1941, July 4 (at night) On Vuletsky Hills fascists shot professors of the Polytechnic Institute - V. Krukovsky, A. Lomnytsky, S. Pilyat, V. Stozhek, K. Vaihel, R. Vitkevych and others. 1941, July 26 Professor K. Bartel was murdered in the basements of Gestapo headquarters. 1942, Spring - 1944 Spring Special tree-month courses for electrical engineers, road and bridge civil engineers, agrarian engineers, etc. were working in the premises, of the present Mechanical Technology Department. 1944, Autumn The 100th jubilee of Lviv Polytechnical Institute was celebrated very quietly in Lviv - the Second World War was still going on. 1945 Geodetic Department was founded. Since October 1946 Lviv Polytechnical Institute began to publish the periodical newspaper Lviv Polytechnic. 1952 Radioengineering Department was founded. 1962 Automation, Electronmechnical and Mechanical Technology Departments was founded. 1966 Economical Engineering Department was founded. 1967 Department of Technology of Organic Substances was founded. 1970 The second building of the Library was erected. 1971 Heating Engineering Department was founded. 1989 Democratic Changes began at Polytechnical Institute 1991, April 10 Inauguration of the first democratically elected during last 50 years Rector - Yu. Rudavsky. 1992 Computer Engineering Department and Information Technology Department was founded. 1992 Institute of Humanities was founded on the basis of the following chairs: History of Ukraine, its Science and Technology Ukrainian Language Politology Philosophy Foreign Languages (English, German, French, Spanish, Russian, Japanese) 1993 Department of Applied Mathematics was founded. 1993, June Lviv Polytechnical Institute got the status of university: State University "Lvivska Polytechnica". 1994 "Lvivska Polytechnica" got the status of National University.

Notable alumni

- Kazimierz Bartel
- Piotr Wilniewczyc
- Wilhelm Orlik-Rueckemann
- Władysław Sikorski
- Włodzimierz Puchalski

Notable professors

- Kazimierz Bartel
- Włodzimierz Stożek
- Kazimierz Kuratowski
- Antoni Łomnicki

Other

- Ignacy Mościcki

External links

- [http://www.polynet.lviv.ua/index.html.en Lviv Polytechnic] Category:Universities in Ukraine

gry zr�czno�ciowe cheap london hotels darmowe statystyki aliasy gry zr�czno�ciowe

:: RELATED NEWS ::

Blossom Valley, San Jose, California
Blossom Valley is a neighborhood in the southern region of San Jose, California northeast of the Los Capitancillos Ridge that separates it from Almaden Valley. It is located east of Cambrian and northeast of Almaden neighborhoods.

External links

- [http://www.blossomvalleyliving.com/ Blosson Valley Living website]
- [http://www.blossomvalley.com/