:: wikimiki.org ::

Antoine De Saint-Exupéry

Antoine de Saint-Exupéry

Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry (29. června 1900 Lyon - 31. července 1944 sestřelen nad mořem), byl francouzský spisovatel, letec, často je považován také za filosofa. Mezi jeho nejznámější díla patří Země lidí, Citadela nebo Malý princ.

Život a dílo (podrobně)

Hrabě Jean de Saint-Exupéry (1863-1904), byl inspektorem pojišťovny v Lyonu, kde se seznámil s Marií de Fonscolombe (1875 - 1972). Vzali se v roce 1896. Po narození dvou dcer se jim v Lyonu 29. června 1900 narodil syn Antoine.O dva roky později mu přibyl bratříček François. Krátce před narozením své dcery Gabriely Jean de Saint-Exupéry, Antoinův otec, náhle zemřel. Matka se snažila, aby děti měly šťastné dětství, a proto trávili část roku na zámku u jejích rodičů, část u její pratety na zámku Saint-Maurice-de-Remens. Rozlehlý park zdejšího zámku se vryl všem dětem hluboko do paměti, na šťastné chvíle zde prožité vzpomínal Antoine celý život. Měl velmi rád svou matku, po celý život mu byla útočištěm. V rodině mu říkali „Král Sluníčku“, pro jeho modré oči a blonďaté vlasy. Antoine chodil spolu se svým bratrem do jezuitské koleje. Již v dětství psal Antoine básně a zabýval se i „vynalézáním“ a obdivoval létající piloty. S úderem válečného roku 1914 se paní de Saint-Exupéry stala ošetřovatelkou v Amberieu. V roce 1916 studovali oba synové na koleji ve Fribourgu ve Švýcarsku. Antoine zde složil maturitu. V Paříži se Saint-Exupéry připravoval na složení zkoušek na námořní akademii. Nicméně u zkoušek neuspěl, a tak se bez velkého zájmu zapsal na architekturu. Rád a bouřlivě diskutoval v kavárnách o literatuře již dříve, nyní však, díky své příbuznéa přišel do kontaktu se spisovatelskou komunitou. Seznámil se také s Louisou Vilmorinovou a zasnoubili se.

Pilot a spisovatel

Vojenskou službu nastoupil Antoine roku 1921, na vlastní žádost byl přidělen k letectvu. Přes tehdejší nebezpečnost letectví usiloval o výcvik na pilota. Získal diplom civilního i vojenského pilota, avšak krátce na to byl 1923 těžce zraněn při nehodě. Louisa a její rodina si nepřáli, aby se poté k létání vrátil, došlo tak k jejich rozchodu. Nějaký čas se živil jako obchodní zástupce automobilové firmy Sauer, v roce 1926 úspěšně debutuje svou povídkou Letec. Ve stejném roce nastoupil k letecké společnosti v Toulouse. Přestože musel začínat jako dělník na lince, měl svou práci rád a později se prý ke svým zkušenostem vracel. Na podzim 1927 byl jmenován velitelem stanice Juba na západním pobřeží Afriky. Svou velkorysou povahou dokázal zlepšit místní napjaté vztahy se Španěli. Třináct měsíců, které zde prožil, zužitkoval ve své knize Pošta na jih (pojmenovaná podle nápisu na pytlích s poštou), která vyšla v roce 1929. Kariéra se nezastavila a Exupéry byl vyslán do Buenos Aires. Zkušenosti při hledání kamaráda H. Guillaumeta, který se ztratil při přeletu And, vedly později k napsání knihy Země lidí. Rok 1931 byl pro tohoto spisovatele významný v mnoha ohledech. Na jaře se oženil s Consuelou Suncin de Sandoval, kterou poznal koncem předchozího roku. Vyšla jeho kniha Noční let, vyzdvihující sílu lidského ducha. A Saint-Exupéry byl téhož roku jmenován Rytířem Čestné legie. Po svém návratu do Francie, kde se stal oblíbeným a uznávaným členem literárních kruhů, čelil často finančním problémům. Přivydělával si i reportážemi, např. o své cestě do Moskvy. Roku 1936 byl vyslán jako reportér do Španělska, kde tehdy již zuřila občanská válka.S přítelem Prévotem se pokusili o dálkový let New York – Ohňová země, ale v Guatemale došlo k havárii a Exupéry utrpěl četné zlomeniny. Během rekonvalescence pracoval na své knize Země lidí (získal Velkou literární cenu Francouzské akademie). Se začátkem druhé světové války nastoupil kapitán Saint-Exupéry na letišti v Toulouse. Přestože byl lékaři prohlášen za neschopného válečných letů, usiloval, aby se mohl aktivně zapojit, což si nakonec prosadil. Podle svědků z jeho jednotky (letka 2/33) byl jeden z nejodvážnějších, bojoval s velkým nasazením a bez ohledu na riziko.Z jeho dopisů je však patrné, jak těžce nesl svou „slávu“, zde, mezi svými přáteli, jejichž hrdinství letců oslavoval ve svých knihách, a kteří jej paradoxně považovali za zrádce ideálů. A to především po vydání knihy Válečný pilot roku 1942, která měla (hlavně v anglickém vydání) fenomenální úspěch. Francouzi mu také zazlívali, že nesouhlasil s de Gaullem, a svým rozhlasovým projevem „Francie především“ si proti sobě poštval většinu Francouzů v emigraci. V roce 1943 vyšel Dopis rukojmímu,kde vyjadřuje Antoine svou víru v duchovní hodnoty lidstva, odsuzuje předsudky a proti rasismu staví úctu k člověku. V tomto roce vyšla rovněž úžasná filosofická pohádka Malý princ, kniha věnována jeho manželce (podobenství o vztahu). Přestože již překročil třiačtyřicetiletou věkovou hranici válečného pilota, získal povolení létat na novém typu letadla Lightetning P 38. Po dvou průzkumných letech ale dostal kvůli nehodě zákaz dalších letů, odjel tedy do Alžíru, kde chtěl dokončit Citadelu, knihu, která měla tvořit jakýsi souhrn jeho morálních a filosofických zásad. Od amerického generála dostal spisovatel povolení účastnit se pěti dalších akcí (měl problémy s francouzským vedením). Svůj limit však Exupéry vysoce překročil, a to až na devět letů. 31. července 1944 vzlétl z Korsiky k letu nad Francií, ze kterého se již nevrátil. Pravděpodobně byl nad Středozemním mořem sestřelen německou stíhačkou poté, co musel kvůli poruše kyslíkového dýchacího přístroje letět v nízké letové výšce.

Díla

- Letec (L'Aviateur, 1928)
- Kurýr na jih (Courrier Sud, 1929)
- Noční let (Vol de nuit, 1931)
- Země lidí (Terres des homes, 1939)
- Válečný pilot (Pilot de guerre, 1942)
- Malý princ (Le Petit Prince, 1943)
- Dopis rukojmímu (Lettre á un otage, 1944)
- Citadela (Citadelle, 1948) - nedokončeno dále:
- Moje planeta
- Vítr, písek a hvězdy
- Let do Arrasu

Odkazy

- [http://www.odaha.com/littleprince.php Antoine de Saint Exupéry ] - životopis, dílo, Malý princ ve více než desítce světových překladů včetně českého i francouzského originálu
- Francouzská literatura
- Seznam francouzských spisovatelů Saint-Exupéry, Antoine Saint-Exupéry, Antoine ja:アントワーヌ・ド・サン＝テグジュペリ ko:앙투안 드 생텍쥐페리

29. června

29. červen je 180. den roku podle gregoriánského kalendáře (181. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 185 dní. Před třemi lety vstřelil turecký fotbalista Hakan Sükür nejrychlejší gól v historii MS - v 11. sekundě.

Události

Česko
- 1945 - SSSR anektoval Podkarpatskou Rus, která byla jako Zakarpatská oblast začleněna do Ukrajinské SSR.
- 1992 - Milan Uhde zvolen předsedou Poslanecké sněmovny Svět
- 1868 - bula Aeterni Patris, kterou papež svolal 1. vatikánský koncil
- 1976 - Seychely získaly nezávislost
- 2004 - generální guvernér Sir Paulius Matane zastupuje britskou královnu na Papua Nová Guinea

Narození

Česko
- 1793 - Josef Ressel, vynálezce lodního šroubu († 10. října 1857)
- 1912 - Vlasta Fabianová, česká herečka († 26. června 1991)
- 1917 - Josef Kainar, český básník († 16. listopadu 1971)
- 1893 - Eduard Čech, český matematik († 15. března 1960) Svět
- 1881 - Louis Trousselier francouzský cyklista
- 1900 - Antoine de Saint-Exupéry, francouzský spisovatel († 31. července 1944)
- 1921 - Harry Schell, americký pilot Formule 1 († 16. květen 1960)
- 1930 - Sławomir Mrożek, polský spisovatel

Úmrtí

Česko
- Svět
- 1875 Ferdinand I. Dobrotivý, též Ferdinand V., rakouský císař (
- 19. dubna 1793)

Svátky

Česko
- Petr a Pavel Svět
- Slovensko - Petr

Viz také:

- 28. červen 30. červen
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Červen ja:6月29日 ko:6월 29일 simple:June 29 th:29 มิถุนายน

31. července

31. červenec je 212. den roku podle gregoriánského kalendáře (213. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 153 dní.

Události

Česko
- 1920 – zákonem 450/1920 Sb. je k Československu připojeno Valticko, Dyjský trojúhelník a část Vitorazska. Svět
-

Narození

Česko
- 1527 – Maxmilián I., rakouský císař († 12. října 1576)
- 1819 – Ignác Axamit, český matematik a fyzik († 1904)
- 1853 – Tereza Nováková, česká spisovatelka († 13. listopadu 1912)
- 1949 – Boleslav Polívka, český herec a komik, „Valašský král“
- 1950 – Jaroslav Hořínek, český sportovec, orientační běžec
- 1953 – Vladimír Dlouhý, český politik
- 1977 – Jan Budař, český herec
- 1980 – Jiří Dub, český sportovec, plavec Svět
- 1914 – Louis de Funès, francouzský herec a komik († 27. ledna 1983)
- 1921 – Peter Benenson, britský právník, zakladatel Amnesty International († 25. února 2005)
- 1965 – Joanne Kathlen Rowlingová, britská spisovatelka
- 1978 – Justin Wilson, britský pilot Formule 1
- 1980 – Harry Potter, románová postava, čaroděj
- 1981 – Ana Claudia Michels, brazilská modelka

Úmrtí

Česko
- Svět
- 1784 – Denis Diderot, francouzský filosof a spisovatel (
- 5. října 1713)
- 1849 – Sándor Petöfi, maďarský básník (
- 1. ledna 1823)
- 1886 – Ferenc Liszt, maďarský skladatel (
- 22. října 1811)

Svátky

Česko
- Ignác Katolický kalendář
- Svatý Ignác z Loyoly Svět
-

Viz také:

- 30. červenec 1. srpen – kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Červenec ja:7月31日 ko:7월 31일 th:31 กรกฎาคม

1944

Století: 19. století – 20. století – 21. století Roky: 1941 1942 1943 – 1944 – 1945 1946 1947 ----

Události

Česko Svět
- leden USA dobyli Marshalovy ostrovy
- 6. června – Den D, začíná Operace Overlord (Vylodění Spojenců v Normandii.)
- 9. června zahájila Rudá armáda ofenzívu na Karelské šíji s cílem dobýt a obsadit Finsko (Pokračovací válka)
- 17. června - Island vyhlásil republiku
- 22. červen - Rudá armáda zahájila operaci Bagration
- 25. červen - 9. červenec bitva v oblasti Tali-Ihantala, Finská armáda zastavila postup Rudé armády na Karelské šíji
- 20. července – neúspěšný atentát na Adolfa Hitlera
- 22. července byl založen Mezinárodní měnový fond
- 1. srpna – Polsko: v 17 hodin, v tzv. hodinu "W", začalo Varšavské povstání proti německým okupantům.
- 29. srpna – Slovensko: začátek Slovenského národního povstání
- září začala Laponská válka mezi Finskem a Německem
- 17. září - Spojeci zahájili operaci Market Graden
- listopad v Albánii se k moci dostala komunistická strana pod vedením Envera Hodžy
- osvobození Belgie, Vilnius
- při leteckém náletu byl zničen počítač Z3
- erupce Vesuvu
- první využití pušky Sturmgewehr 44 (StG 44); Německá armáda
- Charles de Gaulle předsedou francouzské vlády
- Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko opustily Pakt tří
- Osvobozen koncentrační tábor Majdanek
- Moresnet navrácen Belgii
- Moldávie a Moldavsko součástí SSSR

Vědy a umění

- vyvinut ENIAC (Electronic Numerical Integrator And Computer) historicky první elektronkový počítač
- objeveny chemické prvky americium a curium

Nobelova cena

- Fyzika – Isidor Isaac Rabi (USA, za metodu magnetické rezonance)
- Chemie – Otto Hahn (Německo, za objev štěpení u těžkých jader)
- Lékařství – Joseph Erlanger, Herbert Spencer Gasser (oba USA, za objevy týkající se nervových vláken)
- Literatura – Johannes Vilhelm Jensen (Dánsko)
- Mír – Mezinárodní výbor Červeného kříže

Narození

Česko
- 23. září Ivan Martin Jirous, český básník Svět
- 22. dubna Steve Fossett, americký miliardář a dobrodruh
- 28. ledna John Tavener, britský hudební skladatel
- 10. listopadu Tim Rice, britský textař

Úmrtí

Česko Svět
- 23. června Pierre de Lasenic, postava českého hermetismu (
- 17. května 1900)
- 19. října Osvětim Karel Poláček, český spisovatel (
- 22. března 1892)
- 2. prosinec Filippo Tommaso Marinetti, italský básník a dramatik (
- 22. prosinec 1876)
- 30. prosinec Romain Rolland, francouzský spisovatel (
- 29. leden 1866)
- Hendrik Willem van Loon, americký autor a žurnalista (
- 1882)

Hlava státu

Edvard Beneš (resp. Emil Hácha, potažmo Adolf Hitler) Kategorie:20. století ja:1944年 ko:1944년 ms:1944 simple:1944 th:พ.ศ. 2487

1972

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1967 1968 1969 1970 1971 - 1972 - 1973 1974 1975 1976 1977 ----

Události

Česko Svět
- 2. březen - Pionner 10 odstartoval k Jupiteru
- 15. červen - 200 km západně od Galapág se po útoku kosatek dravých potopila jachta Lucette
- 22. července Veněra 8 přistála na Venuši
- založena společnost SAP
- zákaz DDT v USA
- končí Program Apollo; USA
- nalezen diamant Hvězda Sierry Leone; Sierra Leone
- Grónsko a Dánsko se staly členy Evropského společenství
- v Maastrichtu bylo uvedeno do provozu první mezinárodní středisko řízení horního letového provozu (UAC, Upper Area Control Centre)
- Mezinárodní rok knihy (International year of the book)

Vědy a umění

- ARPANET rozšířena na cca 20 směrovačů a 50 počítačů, použit protokol NCP (Network Control Protocol). Zahájení používání elektronické pošty, zaveden zavináč

Nobelova cena

Narození

Česko
- 15. února Jaromír Jágr v Kladně, český hokejista Svět
- 6. září China Miéville, britský spisovatel fantasy
- 17. října Eminem, americký hip hopový zpěvák

Úmrtí

Česko
- 7. března Jan Weiss, český spisovatel (
- 10. května 1892)
- 17. října František Gel, český novinář (
- 18. září 1901) Svět
- 12. června Saul Alinsky, americký organizátor občanské společnosti a teoretik aktivismu (
- 30. ledna 1909)

Hlava státu

- Československo
- Ludvík Svoboda
- Papež
- Pavel VI.
- SSSR
- Leonid Iljič Brežněv
- USA
- Richard Nixon Kategorie:20. století ja:1972年 ko:1972년 simple:1972

1914

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1909 1910 1911 1912 1913 - 1914 - 1915 1916 1917 1918 1919 ----

Události

Česko
- Vznik československé legie Svět
- 28. června - úspěšný atentát na Františka Ferdinanda d´Este v Sarajevu
- 28. července − Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, začala první světová válka
- 31. července − byla vyhlášena všeobecná mobilizace v Rakousko-Uhersku
- 12.−18. října − soud s účastníky atentátu na rakouského následníka trůnu.
- 4. srpna − vydal Woodrow Wilson proklamaci neutrality,
- 7. srpna − vyhlásila válku s Rakousko-Uherskem Černá Hora
- 11. srpna − vypověděla válku Rakousko-Uhersku Francie
- 12. srpna − vypověděla válku Rakousko-Uhersku Anglie
- 28. srpna − vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Belgii
- 1. listopad - bitva u Coronela, první porážka Royal Navy v bitvě na úrovni eskader od roku 1781
- 3.−5. listopadu − Bitva o Tangu
- 8. prosinec - bitva u Falklandských ostrovů, zničena Německý východoasijská eskadra admirála Spee
- Německo obsadilo Belgii
- Velká Británie anektovala Kypr
- Japonsko obsadilo Marshallovy ostrovy

Vědy a umění

- Založen spolek Junák - český skaut
- Viktor Kaplan vyrobil v Brně svou první turbínu
- rozpad německé expresionistické skupiny Der Blaue Reiter
- Ernest Rutherford a Edward Andrade dokázali, že záření gama je druh elektromagnetického záření
- Thomas Alva Edison patentoval gramofonovou desku

Nobelova cena

Narození

Česko
- 7. února − Josef František, český pilot, stíhací eso polského letectva v Bitvě o Británii († 8. října 1940)
- 28. března − Bohumil Hrabal, český spisovatel († 3. února 1997)
- 24. září − Jiří Kolář, český básník a výtvarník († 11. srpna 2002)
- Viktor Knapp, český právník († 1996) Svět
- 19. ledna − Bob Gérard, britský pilot Formule 1 († 26. ledna 1990)
- 5. února − William Seward Burroughs, americký spisovatel († 2. srpna 1997)
- 10. dubna − Paul Russo, americký automobilový závodník († 23. června 1976)
- 16. května − Eduard Hofman, český tvůrce animovaných filmů († 11. června 1987)
- 18. května − Toulo de Graffenried švýcarský pilot Formule 1
- 18. června − Gino Bartali, italský profesionální cyklista († 5. května 2000)
- 15. července − Princ Bira, thajský princ a automobilový závodník († 24. prosince 1985)
- 31. července − Louis de Funès, slavný francouzský herec a komik († 27. ledna 1983)
- 27. října − Hermann Geiger, švýcarský horský pilot a záchranář († 26. srpna 1966)
- 15. prosince − Arthur Troop, anglický policista († 30. listopadu 2000)
- 24. listopadu − Agostino Casaroli, římskokatolický kněz a diplomat Vatikánu († 9. června 1998)

Úmrtí

Česko
- 8. dubna − Jakub Arbes, český spisovatel a novinář (
- 12. června 1840)
- 12. dubna − Josef Nešvera, český hudební skladatel (
- 24. října 1842)
- 13. září − od tohoto dne je nezvěstný František Gellner, český básník (
- 19. června 1881) Svět
- 27. srpna − Eugen von Böhm-Bawerk, rakouský ekonom a politik (
- 12. února 1851)
- 15. září − Koos de la Rey, búrský generál (
- 22. října 1847)
- 1. listopad - viceadmirál sir Christopher Cradock, padl v bitvě u Coronela
- 8. prosinec - admirál Maximilian von Spee, padl v bitvě u Falklandských ostrovů

Hlava státu

- Rakousko-Uhersko
- František Josef I.
- Papež
- Pius X.
- Benedikt XV. Kategorie:20. století ja:1914年 ko:1914년 simple:1914 th:พ.ศ. 2457

Paříž

Paříž (franc.: Paris) je hlavní město Francie. Je také zároveň centrem regionu Île-de-France, zahrnujícího Paříž a její předměstí, a současně sama tvoří jeden z francouzských departementů (franc.: département de Paris). Paříž vytváří se svými předměstími a satelitními městy tzv. Velkou Paříž, sídelní aglomeraci, jejíž populace byla v r. 2004 odhadována na 11,5 miliónu obyvatel (poslední sčítání lidu v r. 1999 zjistilo 11 174 743 obyvatel). Paříž tak přestavuje nejlidnatější metropolitní oblast Evropské unie po Londýnu. Vlastní obvod města (v zásadě vymezený okružní dálnicí a dvěma lesíky), z historických důvodů poměrně malý, má naproti tomu podle odhadů z r. 2004 pouhých 2 142 800 obyvatel (2 125 246 při sčítání r. 1999) na ploše 86,928 km² (bez Bouloňského a Vincenneského lesíka). Celá metropolitní oblast (aire urbaine) čítající 1584 obcí (commune) má rozlohu 14 518 km². Hustota osídlení je ve vnitřním městě 24 448/km², v celé oblasti pařížské aglomerace pak 770/km² (podle údajů z r. 1999).

Dějiny Paříže

První nálezy osídlení oblasti Paříže pocházejí z období kolem r. 4500 př. n. l. Kolem roku 300 př. n. l. osídlili kraj Galové z kmene Parisiů; od v r. 52 př. n. l. kraj dobyli Římané a pojmenovali jej Lutetia (francouzsky Lutèce; tj. „bažinaté místo“), respektive Lutetia Parisiorum. V té době byl osídlen pouze dnešní ostrov Île de la Cité, kde dnes stojí katedrála Notre-Dame. Římské osídlení rychle rostlo a během padesáti let se začalo šířit i na levý břeh Seiny. Po pádu římské nadvlády v r. 508 Chlodvík I. učinil z města hlavní město Francké říše. Chlodvík I. zahájil v r. 511 výstavbu katedrály sv. Etienna na Île de la Cité. Tam také vyrostla pevnost na obranu před Vikingy po r. 800, avšak 28. března 845 byla Paříž vikingskými nájezdníky dobyta. Slabost posledních karolínských francouzských králů vedla k postupnému nárůstu moci pařížských hrabat. Odo, hrabě pařížský byl zvolen králem Francie navzdory nárokům Karel III. Dynastický spor byl vyřešen až v roce 987, kdy byl Hugo Kapet, hrabě pařížský, zvolen po smrti posledního krále z rodu Karlovců za francouzského krále. V průběhu 11. století se město rozšířilo také na pravý břeh řeky. Během 12. a 13. stol. za vlády Filipa II. Augusta město dále mohutně rostlo, což souviselo hlavně s vysušením rozsáhlých močálů. Hlavní cesty byly dlážděny, byl vybudován první Louvre jako mocná pevnost a byla zahájena i výstavba několika katedrál, mimo jiné katedrály Notre-Dame. Několik škol na levém břehu bylo sjednoceno pod názvem Sorbonna, na níž studovali m.j. Albert Veliký a sv. Tomáš Akvinský. Během Středověku Paříž prosperovala jako obchodní i intelektuální centrum, její rozvoj dočasně přerušovaly morové epidemie ve 14. století a pak zejména Stoleté války s Anglií v 15. století, které vedly k tomu, že dvůr město přechodně dokonce opustil. Za vlády krále Ludvíka XIV., Krále Slunce (1643 - 1715) byla královská rezidence přesunuta do blízkých Versailles. V této době, označované jako Le Grand Siècle (tj. "Velké Století"), bylo ale ve městě vybudováno velké množství velkolepých paláců a dalších budov. Francouzská revoluce začala dobytím Bastilly 14. července 1789. V roce 1799 se díky nestabilitě nové vlády chopil moci Napoleon Bonaparte, nejprve jako první konzul, v roce 1804 se pak sám korunoval v katedrále Notre-Dame francouzským císařem. Chtěl z Paříže vytvořit nejkrásnější město na světě. Za jeho vlády vyrostlo v Paříži zejména množství velkolepých pomníků. V roce 1814 ale byla Paříž dobyta anglickými, pruskými, rakouskými a ruskými vojsky a Napoleon byl vypovězen na ostrov Elbu. Do Paříže se sice po útěku z ostrova v roce 1815 vrátil, ale po porážce u Waterloo byl definitivně sesazen a deportován na Ostrov Svaté Heleny, kde v roce 1821 zemřel. 1821 Po druhé revoluci v r. 1848, která svrhla krátce trvající monarchii, se v čase nejistoty chopil moci státním převratem Napoleonův synovec, který se jako Napoleon III. prohlásil v r. 1851 císařem. Za jeho vlády Paříž rozkvetla v nejkrásnější město Evropy. Za to vděčí především baronu Hausmannovi, který realizoval velkolepou přeměnu středověkého města na město s vzdušnými bulváry a třídami. Císařství ukončila v roce 1870 prohraná Prusko-francouzská válka, končící obléháním Paříže, následovaném Pařížskou komunou. Konec 19. století ale představuje opět období velkého rozmachu Paříže, nazývané také La Belle Époque (čili "Krásné období"), které dokumentuje pořádání Světové výstavy v r. 1889, pro niž byla vybudována Eiffelova věž, dnešní symbol Paříže. Paříž se stala výstavným městem, plným nově budovaných budov ve stylu secese. V r. 1900 Paříž pořádala Letní olympijské hry a znovu v r. 1924. V 60. letech se Paříž opět stala centrem rozvoje a moderní architektury. To bylo symbolizováno především výstavbou obchodní čtvrti La Défense na západním okraji města, která se stala moderním administrativním centrem Evropy. Komplex byl v roce 1989 doplněn budovou La Grande Arche ("Velký Oblouk"), ohromná krychle, do níž by se vešla i katedrála Notre-Dame.Další významnou stavbou byl také mrakodrap Tour Montparnasse, vybudovaný v r. 1973, v době stavby nejvyšší budova v Evropě.

Pamětihodnosti

Paříž oplývá množstvím památek z dob keltských až po současnost. Z historické Paříže však po rekonstrukcích v 18. a 19. století zbylo jen málo z původní tváře. Mezi nejznámější památky patří:
- Katedrála Notre-Dame
- Louvre
- Vítězný oblouk
- Invalidovna
- Conciergerie a Sainte-Chapelle
- Bazilika Sacre Coeur

Moderní architektura

V Paříži se nacházejí památky snad ze všech architektonických slohů. Kromě Eiffelovy věže a Louvre se skleněnými pyramidami před vchodem, je zde také supermoderní čtvrť La Défense, plná mrakodrapů a supermoderních staveb. Zde stojí také nejznámější moderní stavba Paříže - Grande Arche, vybudovaný roku 1989 k 200. výročí Francouzské revoluce. "Jen v Paříži je možné, aby si architekti postavili to, co je napadne" - to je zkušenost, kterou získala Paříž po výstavbě Pompidouova centra přímo v centru města.

Nejvýznamnější čtvrti

Pompidouova centra
- Île de la Cité a Île St-Louis: Nejstarší osídlení města je spojeno právě s ostrovem Île de la Cité ("Městský ostrov"), kde vyrostla první galská osada, později přeměněná na římské město. Také v pozdějším období zde bylo jedno z center města, takže tady najdeme významné památky jako katedrálu Notre-Dame, bývalou věznici z doby Francouzské revoluce Conciergerie s úžasnou gotickou kaplí Sainte-Chapelle v areálu dnešního Justičního paláce. Ostrov Île St-Louis ("Ostrov Sv. Ludvíka") byl tvořen dlouho jen bažinatými pastvinami a až v 17. stol. zde vyrostla obytná čtvrť.
- Marais: Jedna z nejzajímavějších čtvrtí města. Název čtvrti dokumentuje, že zde původně byly bažiny (marais znamená bažinu). Po vysušení mokřin se však stala oblíbenou oblastí, zvláště pak v 17. století, kdy zde vyrostlo velké množství paláců. Čtvrť se stala také sídlem královského dvora - královské urbanistické úsilí lze vidět na Place des Vosges. Z mnoha paláců stojí za zmínku především Hôtel de Sully, z dalších pak Hôtel de Rohan, Hôtel de Sens aj. Zde také stávala proslulá pevnost a věznice Bastilla. Na nábřeží Seiny se nachází překrásná radnice ze 17. stol. (franc. Hôtel de Ville).
- Beaubourg a Les Halles: Dominantou této části jsou modernistické náměstí Forum des Halles a avantgardní stavba Pompidouova centra.
- Tuileries: Čtvrť mezi Náměstím Svornosti (franc. Place de Concorde) a Louvrem, kde sídlili francouzští králové, dnes také sídlo řady špičkových hotelů, butiků a dalších obchodů. Z dalších památek je třeba zmínit palác Palais Royal.
- Opéra: Dominantou čtvrti je divadlo Opéra National de Paris. Významnou stavbou je také kostel St. Madeleine, vybudovaný Napoleonem jako ohromná stavba vzhledu antických chrámů.
- Champs-Elysees: Čtvrť pojmenovaná podle široké třídy Avenue Champs-Elysees, proslulá především Vítězným obloukem. Nacházejí se zde také Elysejský palác, sídlo francouzského prezidenta, či výstavní pavilony Grand Palais a Petit Palais, postavené u příležitosti Světové výstavy v r. 1900. Z nich "Velký palác" ohromuje svými rozměry. Od něj vede přes řeku Seinu nádherný Most Alexandra III. (vybudovaný při stejné příležitosti) k Invalidovně.
- Montmartre: Čtvrť umělců na vyvýšenině na Paříží, proslulá jak svým nočním životem (zejména v oblasti náměstí Pigalle - nachází se zde také proslulý podnik Moulin Rouge), tak bělostnou bazilikou Sacre Coeur, tyčící se vysoko nad střechami čtvrti. Na hřbitově Montmartre jsou pohřbeni mj. Heinrich Heine, Edgar Degas, Hector Berlioz či Jacques Offenbach.
- Invalides: tato čtvrť je proslulá především Eiffelovou věží a monumentálním komplexem Invalidovny, podle níž má svůj název. Nachází se zde také Bourbonský palác, dnes sídlo Národního shromáždění.
- St-Germain-des-Prés: Kdysi jedna z nejstarších čtvrtí města, kde stojí nejstarší kostel v Paříži - opatský kostel St-Germain-des-Prés, se po 2. světové válce stala centrem intelektuálského dění, soustředěného kolem kaváren a barů. Z významných staveb je nutné zmínit Museum Orsay, muzeum výtvarného umění, umístěné v nádherně modernizované budově bývalého nádraží.
- Latinská čtvrť: Tato starobylá čtvrť je proslulá především svou školskou historií, ostatně její jméno pochází od prvních latinsky mluvících studentů. Zde stojí slavná Sorbonna, nacházejí se tu i proslulá lycea. Jinak je čtvrť spojována s umělci, intelektuály a bohémským způsobem života. Z významných památek se zde nachází také Pantheon.
- Luxembourg: Klidnější čtvrť kolem Lucemburských zahrad s významnými objekty Lucemburským palácem a kostelem St. Sulpice.
- Montparnasse: Do 2. světové války umělecké a literární centrum, později vystavena značnému úpadku, jemuž měla zabránit výstavba administrativního centra s mrakodrapem Tour Montparnasse. Z dalších zajímavostí se zde nachází vstup do pařížských katakomb. Na montparnasském hřbitově nalezli poslední odpočinek mj. Guy de Maupassant, André Citroën, Frédéric Auguste Bartholdi, Charles Baudelaire, Samuel Beckett či Jean-Paul Sartre.

Doprava

Paříž má od 19. století široké bulváry, které však automobilové dopravě často nestačí. Městská doprava má 4 druhy:
- Métro (14 tras, poslední 2001, linka 14 - automatická)
- RER - příměstská železnice, rychlejší než metro s vzdálenejšími stanicemi. 5 tras značených písmeny A-E a číslicemi např A1-A5 podle větví dané linky
- autobusy - v Paříži jezdí asi 4000 autobusů
- tramvaje - nové tratě na severu u hranice se čtvrtí Saint Denis Paříž má dvě letiště - starší Orly a letiště Charlese de Gaulla. letiště Charlese de Gaulla Kategorie:Francie Kategorie:Hlavní města Evropy Kategorie:Paříž als:Paris (Stadt) ko:파리 시 ja:パリ simple:Paris th:ปารีส

1931

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1926 1927 1928 1929 1930 - 1931 - 1932 1933 1934 1935 1936 ----

Události

Česko Svět
- Kanada se stala členem britského Společenství národů
- Mexiko se stalo členem Společnosti národů
- povodně na řece Jang-c'-ťiang a Žlutá řeka

Vědy a umění

Nobelova cena

Narození

Česko
- 3. května Jiřina Bohdalová, česká herečka
- 10. května Miroslav Florian, český básník († 10. května 1996)
- 1. října Jiří Suchý, český básník, textař, zpěvák, kabaretiér (zakladatel divadla Semafor)
- 9. prosince Ladislav Smoljak, český režisér Svět
- 1. dubna Rolf Hochhuth, německý spisovatel
- Sri Chinmoy, indický filosof a guru
- 7. červenec David Eddings, americký spisovatel

Úmrtí

Česko
- 20. září Jarmila Hašková, česká novinářka a prozaička (
- 28. června 1887)
- 14. květen Viktor Dyk, český básník a politik (
- 31. prosinec 1877)
- 9. říjen Antal Stašek, český spisovatel (
- 22. červenec 1843) Svět
- 18. října Thomas Alva Edison, americký vynálezce (
- 11. února 1847)
- Théophile Cart, francouzský esperantista (
- 1855)

Hlava státu

Tomáš Garrigue Masaryk Kategorie:20. století ja:1931年 ko:1931년 simple:1931

Francie

Francie (francouzsky La France, oficiální název Francouzská republika, République française) je demokratický stát v západní Evropě. Hraničí s Belgií, Lucemburskem, Německem, Švýcarskem, Itálií, Monakem, Andorrou a Španělskem. Je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU). Součásti Francouzské republiky jsou také zámořské departementy a zámořská území v Karibiku, Severní a Jižní Americe, v Indickém oceánu a Oceánii.

Geografie

Hlavní článek: Geografie Francie
Pevninská část Francie zaujímá plochu 543 965 km². Na severu a západě je krajina rovinatá s mírným vlněním, na zbytku území převážně pahorkatá a hornatá. Hlavní pohoří jsou Pyreneje na jihozápadě a Centrální masív a Alpy na jihovýchodě. Nejvyšší bod Francie i celé Evropy je Mont Blanc (4808 m). Francie bývá podle tvaru svého území přezdívána l'Hexagone (šestiúhelník). Mimo hlavního města Paříže (v jehož okolí žije 12 milionů lidí) jsou nejdůležitějšími městy Marseille, Lille a Lyon. Viz též: Seznam francouzských měst

Historie

Politický systém

Administrativní členění

Ekonomika

Obyvatelstvo

Kultura

Podívejte se též na

- Dějiny Francie
- Francouzská literatura

Externí odkazy

- [http://www.pictures-europe.com/holidays-france.htm Francouzské obrázky]
- [http://www.pictures-europe.com/map/map-france.htm Francouzské mapy] Kategorie:Francie als:Frankreich fiu-vro:Prantsusmaa ja:フランス ko:프랑스 ms:Perancis simple:France th:ประเทศฝรั่งเศส zh-min-nan:Hoat-kok

1936

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1931 1932 1933 1934 1935 - 1936 - 1937 1938 1939 1940 1941

Události

Česko Svět
- 7. března Německo vypovědělo Locarnskou smlouvu a obsadilo demilitarizované území Porýní
- Itálie anektovala Etiopii
- začala Španělská občanská válka
- Guatemala, Honduras a Nicaragua vystoupily ze Společnosti národů

Vědy a umění

- Carl D. Anderson objevil miony (nestabilní elementární částice)
- Zahájení prvního pravidelného vysílání televize na světě, Británie
- vznik Skupiny RA

Nobelova cena

Literatura: Eugene O'Neill - USA

Narození

Česko
- 28. březen Zdeněk Svěrák, český dramatik, scénárista a herec
- 31. březen Jana Rybářová, česká herečka († 11. února 1957)
- 13. června Helena Růžičková, česká herečka († 4. ledna 2004)
- 28. července Milan Uhde, moravský spisovatel, dramatik a politik
- 5. říjen - Václav Havel, český dramatik a prezident Svět
- 11. června Robert Ervin Howard, americký spisovatel (
- 22. ledna 1906)
- 27. listopadu Philippe Sollers, francouzský spisovatel,
- Tom Robbins, americký spisovatel
- Horst Rudolf Übelacker, německý politik

Úmrtí

Česko
- 8. dubna Božena Benešová, česká spisovatelka (
- 30. listopadu 1873)
- 4. červenec Jan Jakubec, český literární historik a kritik (
- 11. květen 1862)
- 24. prosinec Jan Herben, český spisovatel a novinář (
- 7. květen 1857) Svět
- 11. červen - sebevražda Robert E. Howard, americký spisovatel (
- 22. leden 1906)
- 12. červen Karl Kraus, rakouský spisovatel (
- 28. duben 1874)
- 18. červen Maxim Gorkij, ruský spisovatel (
- 28. březen 1868)
- 19. srpen - popraven Federico García Lorca, španělský básník a dramatik (
- 5. červen 1898)

Hlava státu

Edvard Beneš Kategorie:20. století ja:1936年 ko:1936년 simple:1936 th:พ.ศ. 2479

New York

New York je město v USA - jinak také existuje stát New York. stát New York stát New York stát New York

Popis města

Město New York (v angličtině New York City, fr. Nouvelle York, šp. Nueva York) je nejvýznamnější a nejlidnatější město Spojených států amerických. Rozkládá se na východě země v jižním cípu stejnojmeného státu, při ústí řeky Hudson do Atlantského oceánu. Vlastní město, sestávající z pěti částí (Manhattan, Bronx, Brooklyn, Queens a Staten Island), zaujímá rozlohu 800,31 km² a čítá 8 108 040 obyvatel (2005). New York má dvě mezinárodní letiště (Kennedyho a La Guardiovo), za řekou v sousedním státě je pak třetí velké letiště Newark. Město je hospodářskou metropolí Spojených států a centrem světového obchodu. Samo má roční hrubý domácí produkt kolem 500 miliard dolarů, což by z něj při pomyslném srovnání se státy světa činilo šestnáctou největší ekonomiku planety. Sídlí zde mnoho mezinárodních organizací, včetně OSN. New York je také znám jako město mrakodrapů, ačkoliv dnes se zde nenachází tolik mrakodrapů jako třeba v Asii.

Historie

V 17. století koupili Nizozemci ostrov Manhattan za tretky v hodnotě 60 zlatých (později odhadováno na ekvivalent 24 USD) od indiánů a založili zde osadu Nieuw-Amsterdam. Tu však roku 1664 Angličané obsadili a přejmenovali ji na New York, na počest vévody z Yorku. Až do výstavby kanálu spojujícího řeku Sv. Vavřince s Atlantským oceánem, město nemělo téměř žádný význam. Poté se ale stalo pulsujícím přístavem a bránou do Ameriky. V 19. století dorazila jako francouzský dar Socha svobody na své dnešní místo. Koncem 19. století už proudily davy dělníků z Brooklynu a New Jersey na Mannhatan, což zatěžovalo všechny newyorské mosty, takže byl postaven tunel pod řekou Hudson a na začátku minulého století (1904) i první trasa metra. Manhattan byl rozšířen, uprostřed byl zřízen veliký Central Park a na ostrově se usídlilo množství institucí. V 20. letech 20. století se začaly stavět první mrakodrapy - Woolworth Building, Chrysler building a Empire State Building (1931), který až do roku 1973 byl nejvyšší stavbou ve městě (na jeho střeše měly přistávat dokonce i vzducholodě, z kteréhožto plánu nakonec sešlo). V 50. letech zde vznikla koncepce moderního mrakodrapu. Roku 1973 zde bylo postaveno Světové obchodní středisko, tzv. Dvojčata, která byla nakrátko nejvyššími budovami světa a po 28 let dominantou města. Teroristé se je pokoušeli zničit v roce 1993 ale podařilo se jim to až roku 2001.

Doprava

Na rozdíl od většiny amerických měst není převažujícím druhem dopravy individuální automobilová, ale doprava veřejná. Velká (na americké poměry) část obyvatel nemá vlastní automobil. Páteřním systémem městské hromadné dopravy je metro (viz článek Newyorské metro), které doplňují stovky linek autobusů a vlakové spoje. Mezi New Yorkem a New Jersey je také speciální mezistátní linka metra PART = Port Authority Rapid Transit. Město obsluhují čtyři velká letiště - JFK International Airport, Newark Liberty International, La Guardia Airport a Teterboro Airport. Důležitým prvkem dopravy jsou také známé žluté taxíky.

Klasika

Město vždy charakterizovaly klasické žluté taxíky, rychlý životní styl, kina na ulici Broadway a poslední dobou také tzv. tavicí kotel - to je že město je plné mnoha kultur, ty se navzájem asimilují a vytvářejí tak kulturu novou, americkou. V New Yorku žije mnoho Číňanů a hlavně Portoričanů, kteří se sem stěhují za prací. Známý je také termín Bronx jako charakteristika typicky chudinské černošské čtvrti.

Čtvrtě

- Manhattan
- Brooklyn
- Harlem
- Queens
- Staten Island Kategorie:Spojené státy americké Kategorie:Města USA ko:뉴욕 ja:ニューヨーク simple:New York City zh-cn:纽约市 zh-tw:紐約市

Guatemala

Guatemala je stát v Severní Americe. Jeho sousedy jsou Belize, Salvador, Honduras, Mexiko.

Historie

V nížinných oblastech Petén a Izabal na severu Guatemaly se od 3. století př. n. l. do 11. století n. l. rozkládalo jádro osídlení rozvinuté Mayské civilizace. Mayové se např. zabývali astronomií a matematikou, kde mj. zavedli pojem nuly. Jejich civilace zanikla z dosud nejasných příčin. Stavby Mayů včetně pyramid je možno dnes navštívit např. v národním parku Tikal. Kategorie:Guatemala ja:グアテマラ ko:과테말라 ms:Guatemala th:ประเทศกัวเตมาลา zh-min-nan:Guatemala odkaz

Francie

Geografie

Historie

Politický systém

Administrativní členění

Ekonomika

Obyvatelstvo

Kultura

Podívejte se též na

- Dějiny Francie
- Francouzská literatura

Externí odkazy

Francouzská literatura

Stručný přehled francouzské literatury

Francouzskou literaturou rozumíme literaturu psanou na území Francie, výjimečně i jinde (např. kolonie, autoři v exilu), narozdíl od české do této literatury řadíme pouze literaturu psanou francouzsky, velmi zřídka i některé památky vzniklé na francouzském území v jiných jazycích (latina, hebrejština).

Středověká literatura (9. - 13. století)

Za počátek francouzské literatury považujeme 9. století, kdy vznikla jako pokračování latinské literatury. Nejstarší písemnou památkou je tzv. Štrasburská přísaha, která pochází z roku 842. V tomto období (do 11. století) vznilklo ještě několik, většinou nábožensky zaměřených textů (např. Kantiléna o svaté Eulálii).
V průběhu 11. století do literatury začaly pronikat také světské prvky a postupně začala vznikat i světská literatura, v oblibě byly předevší tzv. hrdinské eposy (Píseň o Rolandovi).
Z konce 12. století pochází první francouzské divadelní hry (Hra o Adamovi). Zhruba na přelomu 12. a 13. století (podle některých datací ještě o trochu dříve) začala být velmi populární milostná lyrika opěvující ideály lásky, nositelé této litaratury byly tzv. trubadúři, (později i truvéři). Zhruba ve stejné době se začala rozvíjet měšťanská literatura, která často směřovala k satiře (Román o Lišákovi). Ve 13. století se ve Francii objevily rytířské romány (Tristan a Izolda). Z této doby pochází i známý Román o růži.

Od 14. století do náboženských válek (1562)

V průběhu 14. století se objevují první kroniky a brzy na to i polemiky o morálce, které samozřejmě ovlivnila probíhající stoletá válka (1337 - 1453). Na přelomu 14. a 15. století se objevují velmi známí autoři jako byl Eustache Deschamps, Charles d'Orléans, Francois Villon, toto období bývá nazýváno "obdobím Velkých rétoriků". Došlo u nich k markantnímu nárůstu kvality formy, což bylo bohužel na úkor lyriky.
Některá díla posledně jmenováného - F. Villona již předznamenávají nástup nového společenského hnutí - humanismu a renesance. Tato dvě hnutí se zcela prosadila v průběhu 16. století a ovlivnila nejen literaturu, ale i způsob myšlení celé společnosti (Francois Rabelais, Rierre de Ronsard, Michel de Montaigne). V tomto období vznikla i velmi zajímavá básnická škola, jejíž význam bývá často podceňován - Plejáda, pravděpodobně proto že její cíle byly příliš velké na to, aby mohly být realizovány. Každopádně lze říci, že v této době již francouzská literatura měla značný vliv, nejen na okolní státy, ale i na vzdálenější území.

1562 - 1815

Protože v r. 1562 se Francie dostala do náboženských válek k jejichž ukončení došlo prakticky až v r. 1596, objevil se v literatuře tzv. skepticismus - Michel de Montaigne. Po vzpamatování se z těchto válek (zhruba kolem roku 1650) došlo k prudkému rozvoji literatury a divadla. V literatuře se nejvíce prosadil klasicismus, jehož francouzští představitelé ovlivnili světovou literaturu na dlouhou dobu (Pierre Corneille, Moliére, Jan Racine). Ve stejné době napsala hraběnka La Fayette román Kněžna z Cléves, který se stal stěžejním dílem pro tzv. psychologický román.

Klasicismus (1650 - 1700)

Klasicismus ve Francii vzniká jako reakce na barokní umění. Přestože se časově jedná o docela krátké období (někdy pouze 1660-1680), je klasicismus ve Francii nabit velkými osobnostmi.

Historický kontext

barokní umění 17. století ve Francii se odehrává ve znamení vznešenosti a okázalosti (la grandeur). V roce 1643 usedá na francouzský trůn Ludvík XIV. a nastoluje absolutistickou monarchii. V roce 1685 ruší platnost ediktu nantského a obnovuje postih prostestantů.
Na vývoji francouzského jazyka se podílel také kardinál Richelieu, ministr předchozího krále, který v roce 1635 zakládá Francouzskou akademii. Ta má za úkol kodifikovat a dohlížet na formu jazyka.

Charakteristika

Teorie klasicismu se opírá o tři základní pilíře:
- Svět, ve kterém žijeme, je stabilní a neměnný a veškeré dění v něm podléhá řádu, kterému vládne příroda (la Nature).
- Nad vším vládne rozum (la Raison).
- Vše podléhá pravidlům (les règles), která se projevují nejenom ve sféře exaktních věd, ale také ve společenském životě a umění. Kromě těchto se do popředí dostává ideál čestného člověka, který zdůrazňuje ctnosti jak navenek, tak vnitřně. Ideál se logicky vztahuje i na osobnost spisovatele, tedy i na literaturu, kterou píše.
Žánry klasicistní literatury jsou dvojího druhu:
- Vysoký (le genre haut): sem patří tragédie.
- Nízký (le genre bas): sem patří komedie.

Autoři

V tomto období působila ve francouzské literatuře celá řada dalších významných osobností:
- Jean de La Fontaine,
- Pierre Corneille,
- Jean Racine,
- Molière,
- Francois de La Rochefoucauld. Dále se zde objevil nový proud lieratury a tou byla filosofická literatura (filosofické spisy samozřejmě vznikaly i dříve, ale ty lze do literatury řadit s velkými obtížemi, neboť se jednalo o čistě filosofická díla, u těchto spisovatelů lze mluvit o filosofické literatuře) - jejími zástupci byli především:
- René Descartes a
- Blaise Pascal.

Osvícenství (18. století)

Tito filosofové pomohli položit základ francouzskému osvícenství, které se ve Francii plně rozvinulo v průběhu 18. století, vůdčími osobnosti literatury se v této době stali často proti nábožensky a proti tradicím zaměření filosofové-encyklopedisté - Voltaire, Denis Diderot, d'Alembert. Myšlenky těchto filosofů ještě doplnil Jean Jacques Rousseau.
Lze tvrdit, že klasická literatura této doby ve Francii, byla ve vleku filosofie a nedokázala se vymanit z myšlenek osvícenství, což je velmi zajímavé, neboť jejich myšlenky rozhodně neměly předpoklady pro popularizaci v literatuře dramatik Pierre-Augustin Beaumarchaisa spisovatelé Alain-René Lesage, Pierre Carlet Marivaux. Jejich víra v rozum, matematiku, atp. ve svých důsledcích vedla až k Velké francouzské revoluci (1792 - 1804), následném direktoriu (do 1799) a pozdějších napoleonských válek (do r. 1815), za této situace nastal samozřejmě pokles zájmu o literaturu, rozvíjelo se především řečnictví, novinařina a francouzské písně.

Romantismus (1815 - 1900)

Z touto situací se literatura vypořádaval velmi těžko, počátkem 19. století došlo k nástupu romantismu, jehož francouzští představitelé jsou dodnes pokládáni za klasiky světové literatury Victor Hugo, Francois-René de Chateaubriand, Alphonse de Lamartine, Alfred de Musset, Alfered de Vigny, , Stendhal, atd. Roku 1848 došlo ve Francii k únorové revoluci, jejímž výsledkem byl vznik druhé republiky, tento fakt se projevi jakousi krizí společenských hodnot, která ovlivňovala francouzskou literaturu prakticky až do počátku 20. století. Na ideály romantismu přímo navázali, ačkoliv je rozvíjeli nečekaným směrem prokletí básníci (Arthur Rimbaud, Paul Verlaine, ale i Lautréamont), jimž dal základ Charles Pierre Baudelaire.

Realismus

Mimo pokračování romanismu se rozvinul prakticky opačný směr literatury - realismus: Gustav Flaubert,Honoré de Balzac, v této době se mj. prosadil i parnasismus.

Naturalismus

Z realismu se vyvinul naturalismus - Alphonse Daudet, Guy de Maupassant, Émile Zola.

20. století

Na počátku 20. století prošla literatura, především francouzská, velmi složitým obdobím, kdy došlo k přechodu od symbolismu (Stéphane Mallarmé) k avantgardě (Guillame Appollinaire). Avantgardní hnutí se dále rozvíjelo - dadaismus, surrealismus (André Breton, Paul Eluard). Lze tvrdit, že v tomto vývoji měla Francie, zhruba od roku 1900 do roku 1939, v literatuře hlavní slovo i v celosvětovém měřítku. Zároveň s těmito směry se rozvíjel román, ten lze v této době rozdělit na tradiční (Maurice Barres), revoluční (Henri Barbusse) a humanistický - Romain Rolland, Antoine de Saint-Exupéry. Ve 30. letech 20. století se začala objevovat politicky velmi angažovaná díla (tzv. odbojová) poezie - Louis Aragon, z této literatury se vyvinul existencialismus (Jean-Paul Sartre, Albert Camus). V 50. letech 20. století vznik tzv. nový román (Alain Robbe-Grillet), dále se ve Francii rozvíjí tzv. absurdní divadlo (Eugene Ionesco, Samuel Beckett). Tradiční literaturu v současnosti zastupuje realismus (Robert Merle) a historický román (Margueritte Yourcenarová, Bernard Clavel).

Odkazy

- Seznam francouzských spisovatelů
- Prokletí básníci
- Nový román
- Zpívaná, recitovaná a experimentální poezie

Externí odkazy

- [http://www.biblioweb.org Biblioweb] (Francouzsky) Kategorie:Francouzská literatura ko:프랑스 문학 ja:フランス文学

Kategorie:Francouzští spisovatelé

Hlavní článek: Seznam francouzských spisovatelů Spisovatelé Kategorie:Spisovatelé podle národností

Kategorie:Francouzští spisovatelé knížek pro děti

Děti Kategorie:Spisovatelé knížek pro děti

Lehnwörter

Ein Lehnwort (Materialentlehnung) ist eine Form der Entlehnung, nämlich ein Wort, das einer anderen Sprache entlehnt ist. Im Unterschied zum Fremdwort, dem der fremdsprachige Ursprung noch anzumerken ist, ist das Lehnwort in Schreibung, Lautung und Betonung so weit an den Sprachgebrauch der Zielsprache angepasst, dass es nicht oder kaum mehr als fremd wahrgenommen wird.

Begriff

Lehnwörter, die vor der 2. Lautverschiebung in die deutsche Sprache aufgenommen wurden, haben diese, ebenso wie die Erbwörter, mitgemacht und sind deshalb Erbwörtern so ähnlich geworden, dass man sie strukturell nicht mehr unterscheiden kann. (Beispiel: Palatin > Pfalz). In der deutschen Sprache kommt dazu, dass ihre Schreibweise erst viel später festgelegt wurde und man sie deshalb auch nicht mehr an einer abweichenden Schreibweise unterscheiden kann. Eine Unterscheidung ist hauptsächlich durch Kenntnis ihrer Etymologie oder durch Sprachvergleich möglich. Prinzipiell unterliegen Lehnwörter den gleichen sprachlichen Änderungen wie Erbwörter (zum Beispiel Bedeutungswandel und Lautverschiebungen). An der Art der Lautstruktur eines Lehnwortes kann man den Zeitraum der Entlehnung bestimmen. Einige Wörter wurden mehrfach entlehnt und unterscheiden sich heute in Bedeutung und Aussprache, beispielsweise Partei (seit dem Mittelalter) vs. Partie (seit dem 17. Jahrhundert) vs. Party (seit dem 20. Jahrhundert). Manchmal behält ein Lehnwort die ursprüngliche Form, während es sich in der Ursprungssprache ändert oder dort sogar verschwindet. Bei der Zuordnung eines Lehnwortes zur Ursprungsprache (siehe untenstehende Liste) kommt es nicht darauf an, aus welcher Sprache das Wort tatsächlich ursprünglich kommt, sondern nur, aus welcher Sprache heraus es in die Zielsprache übernommen wurde. Neben den Lehnwörtern gibt es auch Lehnbedeutungen, Lehnbildungen, Scheinentlehnungen und Falsche Freunde.
- Beim Lehnwort wird das Fremdwort in Klang und Schriftbild an die eigene Sprache angeglichen, beispielsweise Fenster aus dem Lateinischen fenestra oder Grenze aus dem Polnischen (granica).
- Bei einer Lehnbedeutung wird die Bedeutung eines fremden Wortes übernommen und auf ein einheimisches Wort übertragen. Das gotische daupjan mit der Grundbedeutung untertauchen bekam unter dem Einfluss des griechischen baptizein die Bedeutung jemanden durch Untertauchen zum Christen machen (taufen), und das deutsche Wort schneiden erhielt vom englischen Ausdruck to cut a person die Zusatzbedeutung jemanden absichtlich nicht kennen; s. Begriffsübernahme.
- Bei der Lehnbildung gibt es drei Varianten:
- die Lehnübersetzung, wo ein meist zusammengesetztes Fremdwort Glied für Glied übersetzt wird: Beispiele sind Großvater von französisch grand-père oder Flutlicht vom englischen flood light.
- die Lehnübertragung, wo die fremden Bestandteile teilweise übersetzt werden, z.B. Wolkenkratzer von englisch skyscraper (wörtlich Himmelskratzer) oder Fernsprecher von Telephon (Fern-Klang).
- die Lehnschöpfung, wo unabhängig vom fremden Wort eine entsprechende deutsche Wortneubildung stattfindet um das Fremdwort zu ersetzen, z.B. Kraftwagen statt Automobil oder Wasserglätte statt Aquaplaning.
- Scheinentlehnungen sind Wörter, die so klingen, als kämen sie aus einer fremden Sprache, in dieser Sprache aber nicht existieren, z.B. Friseur (französisch coiffeur), Handy (englisch mobile phone), Smoking (englisch dinner jacket). Ein Xenismus (v. griech.: xenos fremd) ist ein Wort oder eine Wortbildung, das eine neue Bedeutung aus einer fremden Sprache in die eigene Sprache hineinträgt, oder den Begriff der eigenen Sprache ersetzt oder verdrängt. Z.B. bedeutete "realisieren" in der deutschen Sprache immer "verwirklichen"; unter dem Einfluss des englischen "to realise" wird es aber immer mehr als Synonym für "bemerken" verwendet. So wie die deutsche Sprache zu jeder Zeit durch fremde Begriffe verändert wurde, finden ebenso Germanismen in anderen Sprachen Aufnahme.

Lehnwörter nach Ursprungssprachen

Beispiele:

aus der Sprache der Aborigines

Hier sind Wörter aufgelistet, die durch die englische Sprache in die deutsche Sprache gelangt sind, jedoch ihren Ursprung von australischen Ureinwohnersprachen haben. Siehe auch: Australisches Englisch Bumerang - Känguru - Koala

aus Amerika (Amerikanismus)

Bob - lynchen ursprünglich aus dem irischen, ebenso wie Boykott - Quiz - Tanker

aus Großbritannien

clever - Film - Keks - Streik

aus Eskimosprachen

Iglu - Kajak - Kanu - Anorak

aus der finnischen Sprache (Fennizismus)

Sauna

aus der französischen Sprache (Gallizismus)

- Liste deutscher Wörter aus dem Französischen Bistro (evtl. aus dem Russischen)

aus der griechischen Sprache (Gräzismus)

Achtung: Viele der folgenden Ausdrücke sind nur indirekte Lehnwörter aus dem Griechischen, denn
- es handelt sich um Wörter, die zwar ursprünglich aus dem Griechischen stammen, dann aber in eine andere Sprache übergingen und nachgewiesenermaßen erst von dort aus ins Deutsche entlehnt wurden
- es handelt sich um in der Neuzeit in modernen Sprachen aus griechischem Wortmaterial zusammengesetzte Bildungen, die im Griechischen in dieser Form nie existiert haben -- auch wenn sie teilweise heute in die Neugriechische Sprache zurück-übernommen worden sind.
- Liste deutscher Wörter aus dem Griechischen