Home About us Products Services Contact us Bookmark
:: wikimiki.org ::
Apollo 8

Apollo 8

Apollo 8 je označení druhého pilotovaného letu programu Apollo. Zapsal se do historie světové kosmonautiky tím, že při něm dne 24. prosince 1968 poprvé uskutečnila lidská posádka oblet Měsíce.

Posádka

Členové tříčlenné posádky ve složení
- velitel Frank Borman
- pilot velitelského modulu James Lovell
- pilot lunárního modulu William Anders (ale lunární modul ještě nebyl součástí tohoto letu) se zapsali do historie jako první lidé, kteří se dostali mimo oběžnou dráhu kolem Země.

Naplánování letu

Je zajímavé, že NASA vyslala hned druhý pilotovaný let programu Apollo a první pilotovaný let s využitím rakety Saturn 5 k Měsíci. Dalo by se očekávat, že program bude postupovat po menších krocích. Skutečně. Původní program předpokládal postupné plnění následujících kroků: A - test kompletu velitelský+servisní modul při bezpilotním letu
B - test lunárního modulu při bezpilotním letu
C - pilotovaný let velitelského+servisního modulu na nízké oběžné dráze kolem Země
D - pilotovaný let kompletu velitelský+servisní+lunární modul na nízké oběžné dráze kolem Země. K tomuto testu měly být původně použity dvě rakety Saturn 1B, z nichž jedna měla vynést na oběžnou dráhu posádku v kosmické lodi sestávající z velitelského a servisního modulu, zatímco druhá raketa Saturn 1B měla vynést lunární modul.
E - pilotovaný let kompletu velitelský+servisní+lunární modul na eliptické oběžné dráze kolem Země s apogeem 7400 km (4600 mil). Celý komplet kosmické lodi Apollo měl být na oběžnou dráhu vynesen raketou Saturn 5.
F - pilotovaný let kompletu velitelský+servisní+lunární modul na oběžné dráze kolem Měsíce
G - přistání člověka na Měsíci. Startu Apolla 8 předcházel let Apolla 7, kterým byl naplněn cíl kroku C. Logicky tedy měly následovat kroky D, E, F a G. Proč byl tedy po splnění kroku C naplánován pro Apollo 8 let, který měl za úkol splnit podstatnou část (s výjimkou použití lunárního modulu) úkolů naplánovaných pro krok F? Odpověď musíme hledat v politických souvislostech té doby. Kosmonautika se stala součástí politického soupeření USA a SSSR. Sovětská kosmonautika dosud držela většinu prvenství. V průběhu roku 1968 pokytla CIA agentuře NASA informaci o tom, že se na sovětském komodromu Bajkonur připravuje ke startu velká raketa. Jednalo se o přípravu bezpilotního letu kosmické lodi Sojuz 7K-L1 s označením Zond 5. Při tomto letu pak 18. září 1968 kosmická loď Sojuz 7K-L1 bez lidské posádky skutečně uskutečnila oblet Měsíce, k němuž se přiblížila na nejmenší vzdálenost 1950 km, a 21. září 1968 přistála v Indickém oceánu. Odborníci NASA se obávali, že jsou Rusové tak daleko, že by mohli dosáhnout dalšího prvenství v dobývání vesmíru uskuteněním obletu Měsíce s lidskou posádkou. NASA proto během pouhých čtyř měsíců přeplánovala další průběh programu Apollo takto:
- Po Apollu 7 bude následovat Apollo 8, jehož úkolem bude dosažení rekordu - první oblet člověka kolem Měsíce. Přestože byla nyní na řadě k letu do vesmíru posádka připravovaná k uskutečnění testu D ve složení James McDivitt (velitel), David Scott (pilot velitelského modulu) a Russell Schweickart (pilot lunárního modulu), byla pro let Apolla 8 určena posádka Franka Bormana, původně určená k uskutečnění testu E.
- Následovat bude krok D (Apollo 9) s tou modifikací, že celý komplet Apollo, sestávající z velitelského, servisního a lunárního modulu, bude na oběžnou dráhu vynesen jedinou raketou Saturn 5.
- Krok E ztrácí po letu Apolla 8 a 9 význam a proto bude vynechán.
- Program Apollo pak bude pokračovat krokem F (Apollo 10) ...
- ... a vyvrcholí krokem G (Apollo 11).

Průběh letu

Apollo 11
- Start 21. prosince 1968 ve 13:51 pražského času
- Za 11 minut a 32 sekund dosáhla kosmická loď nízké oběžné dráhy kolem Země 190 km x 180 km a periodou 88,15 minuty.
- Po 2 hodinách a 41,5 minutě strávené na nízké oběžné dráze kolem Země, tedy ke konci druhého obletu Země, zažehli astronauti znovu třetí stupeň rakety Saturn 5 a po dalších 5 minutách a 6 sekundách loď přešla na translunární dráhu. Po dalších 25 minutách se kosmická loď, tvořená velitelským a servisním modulem, oddělila od nepotřebného třetího stupně nosné rakety Saturn 5.
- 24. prosince 1968 v 10:59 pražského času, tedy po 69 hodinách, 8 minutách a 20 sekundách od startu ze Země, v době, kdy se loď nacházela nad odvrácenou stranou Měsíce a nebylo s ní tedy možno komunikovat ze Země, zažehli astronauti motor servisního modulu a loď přešla na oběžnou dráhu kolem Měsíce s parametry 312 km × 111 km a periodou 128 minut, kterou zhruba po dvou obletech astronauti upravili na téměř kruhovou s parametry 113 km × 115 km a periodou 120 minut. Celkem uskutečnili 10 obletů Měsíce.
- 25. prosince 1968 v 7:10 pražského času, tedy po 89 hodinách, 19 minutách a 17 sekundách od startu ze Země, zažehli astronauti znovu motor servisního modulu a nastoupili cestu zpět k Zemi.
- 27. prosince 1968 v 16:25 pražského času se velitelský modul oddělil od nepotřebného servisního modulu a po dalších 12 minutách a 16 sekundách vstoupil do atmosféry ve výši cca 120 km nad povrchem Země. V té chvíli zbývalo 14 minut a 27 sekund do přistání. Země
- V 16:52 pražského času přistál velitelský modul Apolla 8 na hladině Tichého oceánu asi 2,5 km od plánovaného bodu, odkud byli astronauti vrtulníkem přeneseni na palubu lodi USS Yorktown. Celý let trval 6 dní, 3 hodiny a 1 minutu. Kategorie:Program Apollo

Program Apollo

Program Apollo (1961–1972) byl americký program pilotovaných kosmických letů realizovaný americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku (NASA). Poté, co program Mercury prokázal, že kosmické lety s lidskou posádkou jsou uskutečnitelné, byl zahájen program Apollo. Ten měl původně za cíl další výzkum vesmíru a eventuálně dosažení oběžné dráhy Měsíce. Jeho cíl byl předefinován poté, co prezident USA John F. Kennedy ve svém projevu z 25. května 1961 uvedl, že by Spojené státy měly dopravit člověka na Měsíc a bezpečně zpět na Zemi do roku 1970. Hlavním cílem programu Apollo se stalo právě přistání na Měsíci. Mezitím byl zahájen program Gemini, který měl umožnit vyzkoušení technologií a postupů nezbytných pro měsíční mise. Po osmi letech, během kterých se uskutečnila řada zkušebních letů a při kterých zahynuli první američtí kosmonauti (požár Apolla 1 během tréninku startu), se podařilo cíl programu Apollo splnit. Posádka Apolla 11 přistála na Měsíci 20. července 1969 a po ní se procházelo po Měsíci ještě 10 dalších kosmonautů. Po splnění Kennedyho úkolu dopravit člověka na Měsíc podpora pro americký kosmický program ochabla. To se projevilo i předčasným ukončením měsíčních misí Apollo – ačkoli byly plánovány ještě tři další lety, program byl ukončen v prosinci 1972 letem Apolla 17 (je zajímavé, že to bylo poprvé a prozatím naposledy, kdy se na povrch Měsíce dostal profesionální vědec – geolog Harrison Schmitt). Jednou z příčin předčasného ukončení programu byly i rozpočtové škrty vyvolané válkou ve Vietnamu. Zbylé rakety Saturn a kosmické lodi Apollo byly po zastavení programu využity v projektech Skylab a Sojuz-Apollo. Bez zajímavosti také není to, že od programu Apollo se žádný člověk nevydal do vesmíru dál, než na nízkou oběžnou dráhu. Šest letů (Apollo 11, Apollo 12, Apollo 14, Apollo 15, Apollo 16 a Apollo 17) dosáhlo Měsíce. Apollo 7 a 9 vzlétly pouze na oběžnou dráhu Země, aby otestovaly velitelský a lunární modul. Apollo 8 a 10 testovaly různé komponenty na oběžné dráze Měsíce a fotografovaly jeho povrch. Apollo 13 nepřistálo na Měsíci z důvodu poruchy, ale získalo také jeho fotografie. Šest letů, které přistály na Měsíci, získalo cenná vědecká data a téměř 400 kilogramů měsíčních vzorků. Prováděné pokusy a pozorování zahrnovaly mechaniku zemin, meteoroidy, otřesy země, šíření tepla, měření vzdálenosti Měsíce od Země, magnetická pole a sluneční vítr.

Mise s posádkou


- Apollo 1 - Posádka zahynula po vypuknutí požáru během předletového testu 27. ledna 1967.
- Apollo 7 - 11. října 1968. První let Apolla a rakety Saturn IB s posádkou.
- Apollo 8 - 21. prosince 1968. První oblet měsíce a použití rakety Saturn V s posádkou.
- Apollo 9 - 3. března 1969. První let lunárního modulu s posádkou.
- Apollo 10 - 18. května 1969. První oblet Měsíce lunárním modulem s posádkou.
- Apollo 11 - 16. července 1969. První přistání lidí na Měsíci - 20. července.
- Apollo 12 - 14. listopadu 1969. První přesné přistání lidí na Měsíci.
- Apollo 13 - 11. dubna 1970. Zásobník kyslíku explodoval během cesty, přistání bylo zrušeno
- Apollo 14 - 31. ledna 1971. Alan Shepard se stal jediný kosmonautem programu Mercury, který se dostal na Měsíc.
- Apollo 15 - 26. července 1971. První mise s měsíčním vozítkem.
- Apollo 16 - 16. dubna 1972. První přistání na měsíční vrchovině.
- Apollo 17 - 7. prosince 1972. Poslední let Apolla k Měsíci, první noční start, jediná mise s profesionálním geologem. Kategorie:Program Apollo ja:アポロ計画 ko:아폴로 계획

1968

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1963 1964 1965 1966 1967 - 1968 - 1969 1970 1971 1972 1973 ----

Události

Československo
- Obnovena česká skautská organizace Junák, zakázaná komunisty po r. 1948.
- 5. duben vznikl Klub angažovaných nestraníků
- 21. srpna - Vojenský zásah armád pěti států Varšavské smlouvy (SSSR, Bulharska, Maďarska, NDR a Polska v Československu v noci z 20. na 21. 8. 1968, který zastavil reformní proces Pražského jara.
- 7. září byl zakázán Klub angažovaných nestraníků
- dostavění přehrady Nechranice
- prezidentem byl zvolen Ludvík Svoboda
- Jiří Raška získal první zlatou medaili pro Československo na ZOH
- Provolání ÚV KSČ z 21. srpna 1968 Svět
- 1. leden - Jim Clark na voze Lotus zvítězil v Grand Prix JAR
- 8. září - v Polsku se upálil Ryszard Siwiec na protest proti okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy.
- 13. září 1968 Albánie vypověděla Varšavskou smlouvu
- opustili Angličané Mauricius

Vědy a umění


- založení skupiny Genesis (Velká Británie)

Nobelova cena


- Fyzik - Luis W. Alvarez
- Chemie - Lars Onsager
- Lékařství - Robert W. Holley, Har Gobind Khorana a Marshall W. Nirenberg
- Literatura - Yasunari Kawabata
- Nobelova cena za mír - Mír

Narození

Česko Svět

Úmrtí

Česko
- 26. květen Vlasta Hilská, česká překladatelka (
- 22. červen 1909)
- 28. listopad Jarmila Fastrová, česká překladatelka (
- 1. červen 1899) Svět
- 27. březen Jurij Gagarin, sovětský kosmonaut (
- 9. březen 1934)
- 12. září Ryszard Siwiec, polský právník (
- 1911)
- 23. září Pater Pio, italský kněz (
- 25. květen 1887)
- 2.října Marcel Duchamp, francouzský malíř (
- 28.červenec 1887)
- 26. listopad Arnold Zweig, německý spisovatel (
- 10. listopad 1887)
- 20. prosinec John Steinbeck, americký spisovatel (
- 27. únor 1902)

Hlavy státu


- Ludvík Svoboda Kategorie:20. století ja:1968年 ko:1968년 simple:1968

Jim Lovell

James Arthur Lovell, Jr. (
- 25. března 1928) je bývalý americký kosmonaut NASA, který proslul zejména jako kapitán poškozeného Apolla 13, které dokázal bezpečně dostat zpátky na zem. Byl také kapitánem na lodi Apollo 8, jejíž posádka jako první uviděla na vlastní oči odvrácenou stranu měsíce. Zúčastnil se ovšem už předtím programu Gemini, v lodi Gemini 7 vytvořil tehdejší rekord v době pobytu na oběžné dráze, který byl překonán až v roce 1973, zúčastnil se rovněž letu Gemini 9. Spolu s Jeffreym Klugerem napsal knihu Lost Moon (Ztracený Měsíc) o Apollu 13. Velké množství lidí ho zná zejména z filmu Rona Howarda Apollo 13, kde byl ztvárněn Tomem Hanksem, ve filmu ovšem v nepatrné roli i hraje sám Lovell (kapitán lodi, která vyzvedne přistávací kapsli). Jeho matka měla český původ a i to byl důvod jeho několika náštěv v Česku.

Podívejte se také na


- Program Apollo
- Apollo 13
- Program Gemini Lovell, Jim Lovell, Jim

Program Apollo

Program Apollo (1961–1972) byl americký program pilotovaných kosmických letů realizovaný americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku (NASA). Poté, co program Mercury prokázal, že kosmické lety s lidskou posádkou jsou uskutečnitelné, byl zahájen program Apollo. Ten měl původně za cíl další výzkum vesmíru a eventuálně dosažení oběžné dráhy Měsíce. Jeho cíl byl předefinován poté, co prezident USA John F. Kennedy ve svém projevu z 25. května 1961 uvedl, že by Spojené státy měly dopravit člověka na Měsíc a bezpečně zpět na Zemi do roku 1970. Hlavním cílem programu Apollo se stalo právě přistání na Měsíci. Mezitím byl zahájen program Gemini, který měl umožnit vyzkoušení technologií a postupů nezbytných pro měsíční mise. Po osmi letech, během kterých se uskutečnila řada zkušebních letů a při kterých zahynuli první američtí kosmonauti (požár Apolla 1 během tréninku startu), se podařilo cíl programu Apollo splnit. Posádka Apolla 11 přistála na Měsíci 20. července 1969 a po ní se procházelo po Měsíci ještě 10 dalších kosmonautů. Po splnění Kennedyho úkolu dopravit člověka na Měsíc podpora pro americký kosmický program ochabla. To se projevilo i předčasným ukončením měsíčních misí Apollo – ačkoli byly plánovány ještě tři další lety, program byl ukončen v prosinci 1972 letem Apolla 17 (je zajímavé, že to bylo poprvé a prozatím naposledy, kdy se na povrch Měsíce dostal profesionální vědec – geolog Harrison Schmitt). Jednou z příčin předčasného ukončení programu byly i rozpočtové škrty vyvolané válkou ve Vietnamu. Zbylé rakety Saturn a kosmické lodi Apollo byly po zastavení programu využity v projektech Skylab a Sojuz-Apollo. Bez zajímavosti také není to, že od programu Apollo se žádný člověk nevydal do vesmíru dál, než na nízkou oběžnou dráhu. Šest letů (Apollo 11, Apollo 12, Apollo 14, Apollo 15, Apollo 16 a Apollo 17) dosáhlo Měsíce. Apollo 7 a 9 vzlétly pouze na oběžnou dráhu Země, aby otestovaly velitelský a lunární modul. Apollo 8 a 10 testovaly různé komponenty na oběžné dráze Měsíce a fotografovaly jeho povrch. Apollo 13 nepřistálo na Měsíci z důvodu poruchy, ale získalo také jeho fotografie. Šest letů, které přistály na Měsíci, získalo cenná vědecká data a téměř 400 kilogramů měsíčních vzorků. Prováděné pokusy a pozorování zahrnovaly mechaniku zemin, meteoroidy, otřesy země, šíření tepla, měření vzdálenosti Měsíce od Země, magnetická pole a sluneční vítr.

Mise s posádkou


- Apollo 1 - Posádka zahynula po vypuknutí požáru během předletového testu 27. ledna 1967.
- Apollo 7 - 11. října 1968. První let Apolla a rakety Saturn IB s posádkou.
- Apollo 8 - 21. prosince 1968. První oblet měsíce a použití rakety Saturn V s posádkou.
- Apollo 9 - 3. března 1969. První let lunárního modulu s posádkou.
- Apollo 10 - 18. května 1969. První oblet Měsíce lunárním modulem s posádkou.
- Apollo 11 - 16. července 1969. První přistání lidí na Měsíci - 20. července.
- Apollo 12 - 14. listopadu 1969. První přesné přistání lidí na Měsíci.
- Apollo 13 - 11. dubna 1970. Zásobník kyslíku explodoval během cesty, přistání bylo zrušeno
- Apollo 14 - 31. ledna 1971. Alan Shepard se stal jediný kosmonautem programu Mercury, který se dostal na Měsíc.
- Apollo 15 - 26. července 1971. První mise s měsíčním vozítkem.
- Apollo 16 - 16. dubna 1972. První přistání na měsíční vrchovině.
- Apollo 17 - 7. prosince 1972. Poslední let Apolla k Měsíci, první noční start, jediná mise s profesionálním geologem. Kategorie:Program Apollo ja:アポロ計画 ko:아폴로 계획

Měsíc

Měsíc má několik významů:
- V astronomii:
  - Měsíc je vesmírné těleso obíhající kolem Země. Střední vzdálenost Měsíce od Země je 384 000 km. Z jeho oběhu se v astronomii odvozují časové intervaly:
    - siderický měsíc je doba oběhu Měsíce vzhledem k hvězdám
    - synodický měsíc je doba mezi stejnými fázemi Měsíce jak se jeví ze Země
    - tropický měsíc je doba oběhu Měsíce vzhledem k jarnímu bodu
    - anomalistický měsíc je doba oběhu Měsíce vzhledem k perigeu
    - drakonický měsíc je doba oběhu Měsíce vzhledem vzestupnému uzlu
  - měsíc je přirozená družice nějaké planety, případně i planetky. Země má jeden měsíc, Mars má měsíce dva, velké planety mají po několika desítkách měsíců.
- Obecně je měsíc časová jednotka, úsek kalendáře. Kalendářní měsíce mají 30 nebo 31 dnů. Únor mívá 28 dnů, v přestupném roce dnů 29.

Saturn (raketa)

Americké kosmické programy Apollo a Skylab používaly dvou typů nosičů (raket):
- Saturn 1B byla dvoustupňová raketa, která byla schopna vynést na nízkou oběžnou dráhu kolem Země náklad o hmotnosti až 15 300 kg. V programu Apollo se používala pro lety, při nichž byl na oběžnou dráhu kolem Země vynášen samotný velitelský modul nebo samotný lunární modul. V programu Skylab se Saturn 1B požíval k dopravě astronautů k orbitální stanici Skylab. Saturn 1B byl použit i v projektu Sojuz-Apollo.
- Saturn 5 byla třístupňová raketa, která byla schopna do vesmíru vynést náklad o hmotnosti až 118 000 kg. V programu Apollo se používala pro lety, při nichž byly na oběžnou dráhu kolem Země vynášeny společně velitelský a lunárním modul, a při všech letech k Měsíci. Její dvoustupňová modifikace (hmotnost nákladu až 75 000 kg) byla použita v programu Skylab k dopravě vlastní kosmické stanice Skylab na oběžnou dráhu kolem Země. Kategorie:Rakety

Saturn (raketa)

Americké kosmické programy Apollo a Skylab používaly dvou typů nosičů (raket):
- Saturn 1B byla dvoustupňová raketa, která byla schopna vynést na nízkou oběžnou dráhu kolem Země náklad o hmotnosti až 15 300 kg. V programu Apollo se používala pro lety, při nichž byl na oběžnou dráhu kolem Země vynášen samotný velitelský modul nebo samotný lunární modul. V programu Skylab se Saturn 1B požíval k dopravě astronautů k orbitální stanici Skylab. Saturn 1B byl použit i v projektu Sojuz-Apollo.
- Saturn 5 byla třístupňová raketa, která byla schopna do vesmíru vynést náklad o hmotnosti až 118 000 kg. V programu Apollo se používala pro lety, při nichž byly na oběžnou dráhu kolem Země vynášeny společně velitelský a lunárním modul, a při všech letech k Měsíci. Její dvoustupňová modifikace (hmotnost nákladu až 75 000 kg) byla použita v programu Skylab k dopravě vlastní kosmické stanice Skylab na oběžnou dráhu kolem Země. Kategorie:Rakety

Saturn (raketa)

Americké kosmické programy Apollo a Skylab používaly dvou typů nosičů (raket):
- Saturn 1B byla dvoustupňová raketa, která byla schopna vynést na nízkou oběžnou dráhu kolem Země náklad o hmotnosti až 15 300 kg. V programu Apollo se používala pro lety, při nichž byl na oběžnou dráhu kolem Země vynášen samotný velitelský modul nebo samotný lunární modul. V programu Skylab se Saturn 1B požíval k dopravě astronautů k orbitální stanici Skylab. Saturn 1B byl použit i v projektu Sojuz-Apollo.
- Saturn 5 byla třístupňová raketa, která byla schopna do vesmíru vynést náklad o hmotnosti až 118 000 kg. V programu Apollo se používala pro lety, při nichž byly na oběžnou dráhu kolem Země vynášeny společně velitelský a lunárním modul, a při všech letech k Měsíci. Její dvoustupňová modifikace (hmotnost nákladu až 75 000 kg) byla použita v programu Skylab k dopravě vlastní kosmické stanice Skylab na oběžnou dráhu kolem Země. Kategorie:Rakety

Měsíc

Měsíc má několik významů:
- V astronomii:
  - Měsíc je vesmírné těleso obíhající kolem Země. Střední vzdálenost Měsíce od Země je 384 000 km. Z jeho oběhu se v astronomii odvozují časové intervaly:
    - siderický měsíc je doba oběhu Měsíce vzhledem k hvězdám
    - synodický měsíc je doba mezi stejnými fázemi Měsíce jak se jeví ze Země
    - tropický měsíc je doba oběhu Měsíce vzhledem k jarnímu bodu
    - anomalistický měsíc je doba oběhu Měsíce vzhledem k perigeu
    - drakonický měsíc je doba oběhu Měsíce vzhledem vzestupnému uzlu
  - měsíc je přirozená družice nějaké planety, případně i planetky. Země má jeden měsíc, Mars má měsíce dva, velké planety mají po několika desítkách měsíců.
- Obecně je měsíc časová jednotka, úsek kalendáře. Kalendářní měsíce mají 30 nebo 31 dnů. Únor mívá 28 dnů, v přestupném roce dnů 29.

Program Apollo

Program Apollo (1961–1972) byl americký program pilotovaných kosmických letů realizovaný americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku (NASA). Poté, co program Mercury prokázal, že kosmické lety s lidskou posádkou jsou uskutečnitelné, byl zahájen program Apollo. Ten měl původně za cíl další výzkum vesmíru a eventuálně dosažení oběžné dráhy Měsíce. Jeho cíl byl předefinován poté, co prezident USA John F. Kennedy ve svém projevu z 25. května 1961 uvedl, že by Spojené státy měly dopravit člověka na Měsíc a bezpečně zpět na Zemi do roku 1970. Hlavním cílem programu Apollo se stalo právě přistání na Měsíci. Mezitím byl zahájen program Gemini, který měl umožnit vyzkoušení technologií a postupů nezbytných pro měsíční mise. Po osmi letech, během kterých se uskutečnila řada zkušebních letů a při kterých zahynuli první američtí kosmonauti (požár Apolla 1 během tréninku startu), se podařilo cíl programu Apollo splnit. Posádka Apolla 11 přistála na Měsíci 20. července 1969 a po ní se procházelo po Měsíci ještě 10 dalších kosmonautů. Po splnění Kennedyho úkolu dopravit člověka na Měsíc podpora pro americký kosmický program ochabla. To se projevilo i předčasným ukončením měsíčních misí Apollo – ačkoli byly plánovány ještě tři další lety, program byl ukončen v prosinci 1972 letem Apolla 17 (je zajímavé, že to bylo poprvé a prozatím naposledy, kdy se na povrch Měsíce dostal profesionální vědec – geolog Harrison Schmitt). Jednou z příčin předčasného ukončení programu byly i rozpočtové škrty vyvolané válkou ve Vietnamu. Zbylé rakety Saturn a kosmické lodi Apollo byly po zastavení programu využity v projektech Skylab a Sojuz-Apollo. Bez zajímavosti také není to, že od programu Apollo se žádný člověk nevydal do vesmíru dál, než na nízkou oběžnou dráhu. Šest letů (Apollo 11, Apollo 12, Apollo 14, Apollo 15, Apollo 16 a Apollo 17) dosáhlo Měsíce. Apollo 7 a 9 vzlétly pouze na oběžnou dráhu Země, aby otestovaly velitelský a lunární modul. Apollo 8 a 10 testovaly různé komponenty na oběžné dráze Měsíce a fotografovaly jeho povrch. Apollo 13 nepřistálo na Měsíci z důvodu poruchy, ale získalo také jeho fotografie. Šest letů, které přistály na Měsíci, získalo cenná vědecká data a téměř 400 kilogramů měsíčních vzorků. Prováděné pokusy a pozorování zahrnovaly mechaniku zemin, meteoroidy, otřesy země, šíření tepla, měření vzdálenosti Měsíce od Země, magnetická pole a sluneční vítr.

Mise s posádkou


- Apollo 1 - Posádka zahynula po vypuknutí požáru během předletového testu 27. ledna 1967.
- Apollo 7 - 11. října 1968. První let Apolla a rakety Saturn IB s posádkou.
- Apollo 8 - 21. prosince 1968. První oblet měsíce a použití rakety Saturn V s posádkou.
- Apollo 9 - 3. března 1969. První let lunárního modulu s posádkou.
- Apollo 10 - 18. května 1969. První oblet Měsíce lunárním modulem s posádkou.
- Apollo 11 - 16. července 1969. První přistání lidí na Měsíci - 20. července.
- Apollo 12 - 14. listopadu 1969. První přesné přistání lidí na Měsíci.
- Apollo 13 - 11. dubna 1970. Zásobník kyslíku explodoval během cesty, přistání bylo zrušeno
- Apollo 14 - 31. ledna 1971. Alan Shepard se stal jediný kosmonautem programu Mercury, který se dostal na Měsíc.
- Apollo 15 - 26. července 1971. První mise s měsíčním vozítkem.
- Apollo 16 - 16. dubna 1972. První přistání na měsíční vrchovině.
- Apollo 17 - 7. prosince 1972. Poslední let Apolla k Měsíci, první noční start, jediná mise s profesionálním geologem. Kategorie:Program Apollo ja:アポロ計画 ko:아폴로 계획

Apollo 7

Apollo 7 - první uskutečněný pilotovaný let (11. října 1968 - 22. října 1968) v rámci programu Apollo, první americký let do vesmíru s tříčlennou posádkou, první pilotovaný let s použitím rakety Saturn 1B. Tříčlenná posádka ve složení
- Walter Marty Schirra, Jr. - velitel. (3. let do vesmíru, předtím člen posádky letů Mercury 8 a Gemini 6A)
- Donn F. Eisele - pilot velitelského modulu. (1. let do vesmíru)
- Walter Cunningham - funkce "pilot lunárního modulu", ale lunární modul nebyl při tomto letu použit. (1. let do vesmíru) při něm strávila na oběžné dráze kolem Země 10 dní and 20 hodin . Tatáž posádka předtím tvořila záložní posádku letu Apollo 1, který se neuskutečnil z důvodu tragické nehody během přípravy letu. Apollo 1 Apollo 1 kategorie:Program Apollo

USA

Spojené státy americké – anglicky United States of America, zkratka USA – jsou federativní prezidentská republika v Severní Americe, rozkládající se od Atlantického po Tichý oceán, díky exklávě Aljaška vlastni USA i břehy Severního ledového oceánu a na některých tichomořských ostrovech (zejména Havaj). Spojené státy se skládají z 50 států, federálního území s hlavním městem a sídlem vlády a Kongresu (District of Columbia), přidružených států s vnitřní samosprávou (Portoriko, Severní Mariany a další) a samosprávných území Spojených států (Guam, Panenské ostrovy, Americká Samoa a další).

Historie

Poprvé přistáli u břehů Ameriky Vikingové již okolo roku 1000 (Leif Eriksson), ale pro Evropu byl tzv. Nový svět objeven až výpravou Kryštofa Kolumba roku 1492. V dalších stoletích se Severní Amerika stala cílem kolonizačních snah Španělska (Mexiko, Florida, území západně od Mississippi), Nizozemska (část východního pobřeží), Francie (Kanada, povodí Mississippi) a v malé míře i Švédska (Nové Švédsko). Pro historii budoucích Spojených států měla největší význam anglická kolonizace atlantického pobřeží. Od roku 1664 se Británie postupně zmocnila nizozemských a části francouzských osad v Severní Americe a do roku 1773 vytvořila na pobřeží 13 kolonií (Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Pennsylvania, Delaware, Virginia, Maryland, North Carolina, South Carolina, Georgia), základ budoucích USA. Bezohledné zásahy mateřské země do poměrů v koloniích vyvolaly protibritskou opozici, která vyvrcholila roku 1775 vypuknutím otevřené války mezi koloniemi a Velkou Británií. 4. července 1776 vydal druhý Kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti, která vyhlašovala vznik Spojených států amerických. Podle Konfederačních článků z roku 1781 si každý ze států Unie zachoval samostatnou vnitřní a ekonomickou politiku. Válka za nezávislost skončila roku 1783 britským uznáním nového státu. Roku 1787 byl konfederativní charakter Spojených států nahrazen systémem federativním, roku 1789 byla schválena (ratifikace ukončena 1791) tzv. Bill of Rights (listina práv, prvních 10 doplňků ústavy). Od konce 18. století pak začala územní expanze Spojených států směrem na západ a na jih. Postupně byly do Unie přijaty další státy: Vermont (1791), Kentucky (1792), Tennessee (1796), Ohio (1803). Roku 1803 byla od Francie odkoupena Louisiana (její část přijata do Unie jako stejnojmenný stát roku 1812). Pokračující agresivní politika Velké Británie vůči USA (útoky na americké lodě, zajímání amerických námořníků etc.) vedla k britsko-americké válce (někdy nazývána druhá válka za nezávislost) (1812-1814), ve které sice jednoznačně nezvítězil žádný z obou států, ale obnovení předválečného stavu fakticky posílilo postaveni USA a nakrátko způsobilo zapříčinilo faktickou vládu jedné strany (dnes označována jako demokraté-republikáni) v USA (tzv. era of good feelings, éra dobré shody). Z jednotlivých teritorií byly postupně vytvářeny další státy: Indiana (1816), Mississippi (1817), Illinois (1818), Alabama (1819), Maine (1820), Missouri (1821). Roku 1819 získaly USA od Španělska Floridu (stát od 1845). Roku 1845 byl anektován Texas a po americko-mexické válce z let 1846-1848 Kalifornie (stát od 1850) a další území. Do počátku 60. let byly do Unie přijaty další státy: Arkansas (1836), Michigan (1837), Iowa (1846), Wisconsin (1848), Minnesota (1858), Oregon (1859). Rozpory mezi otrokářským Jihem a svobodným Severem vedly v letech 1860-1861 k secesi (odtržení) 11 jižních států (Jižní Karolína, Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana, Texas, Virginia, Arkansas, Severní Karolína, Tennessee), které vyhlásily Konfederované státy americké, a následně k občanské válce. Válka mezi Jihem (Konfederací) a Severem (Unií) trvala do roku 1865 a skončila vítězstvím Severu. Od státu Virginie se odtrhla část, která chtěla zůstat u Unie a vytvořila posléze stát nový (Západní Virgine). Mohutný hospodářský rozvoj (kolem roku 1890 se USA staly hospodářsky nejsilnější zemí světa) po skončení občanské války byl doprovázen další expanzí na západ. Do 1. světové války zde vzniklo 15 dalších států: Kansas (1861), Západní Virginie (1863), Nevada (1864), Nebraska (1867), Colorado (1876), Severní Dakota, Jižní Dakota, Montana, Washington (1889), Idaho, Wyoming (1890), Utah (1896), Oklahoma (1907), Arizona, Nové Mexiko (1912). Roku 1867 odkoupila americká vláda od Ruska Aljašku a od 80. let 19. století pak Spojené státy expandovaly i mimo vlastní americkou pevninu především do karibské oblasti a do Tichomoří (protektorát nad Portorikem a Kubou, ostrov Guam, Filipíny, anexe Havajských ostrovů roku 1898, rozdělení ostrovů Samoa s Německem roku 1899, Průplavové pásmo v Panamě atd.). Kromě západné polokoule (resp. Ameriky) se však USA ve světové politice až do 1. světové války neangažovaly, jejich politika byla silně izolacionistická (Monroeova doktrína) Americká účast v obou světových válkách na straně Dohody resp. Spojenců významně přispěla k jejich vítězství. Po 2. světové válce bylo USA svěřeno do správy poručenské území OSN v Tichém oceáně a většina z něj nově konstituovaných států se později stala volně přidruženými státy Spojené státy (Marshallovy ostrovy, Mariany, Mikronésie atd.). Roku 1959 byly vytvořeny 2 až dosud poslední státy Unie - Aljaška a Havaj. Za 2. světové války, která přímo nezasáhla území USA (kromě Havajských ostrovů), se průmyslová výroba zdvojnásobila a USA se staly v protiváze k SSSR rozhodující vojenskou velmocí. Roli vedoucí světové mocnosti zvýraznil pád komunistických režimů ve východní Evropě po roce 1989 a následný rozpad SSSR.

Administrativní členění

Spojené státy se skládají z 50 států (state / mn. č. states), jednoho federálního distriktu – District of Columbia, v němž leží federální hlavní město Washington, spadá přímo pod jurisdikci Kongresu, nespadá pod žádný stát a oficiálně není státem (i když mezi ně bývá často řazen) – a dalších území, např. ostrovních teritorií či indiánských rezervací. Při podepsání americké Deklarace nezávislosti se Unie skládala ze 13 zakládajících států, které byly do té doby britskými koloniemi. Počet států se posléze rozrostl při expanzi na západ, dobytím či nákupem nových území americkou vládou a dělením existujících států (Západní Viginie).

- Alabama
- Aljaška (Alaska)
- Arizona
- Arkansas
- Colorado
- Connecticut
- Delaware
- Florida
- Georgia
- Havaj (Hawaii)
- Idaho
- Illinois
- Indiana
- Iowa
- Jižní Dakota (South Dakota)
- Jižní Karolína (South Carolina)
- Kalifornie (California)
- Kansas
- Kentucky
- Louisiana
- Maine
- Maryland
- Massachusetts
- Michigan
- Minnesota
- Mississippi
- Missouri
- Montana
- Nebraska
- Nevada
- New Hampshire
- New Jersey
- New York
- Nové Mexiko (New Mexico)
- Ohio
- Oklahoma
- Oregon
- Pensylvánie (Pennsylvania)
- Rhode Island
- Severní Dakota (North Dakota)
- Severní Karolína (North Carolina)
- Tennessee
- Texas
- Utah
- Vermont
- Virginie (Virginia)
- Washington
- Wisconsin
- Wyoming
- Západní Virginie (West Virginia)
Západní Virginie

Podívejte se též na


- Seznam amerických prezidentů
- Saul Alinsky
- Jerry Mander Kategorie:Spojené státy americké ja:アメリカ合衆国 ko:미국 ms:Amerika Syarikat simple:United States th:สหรัฐอเมริกา zh-min-nan:Bí-kok

SSSR

Sovětský svaz (celým názvem Svaz sovětských socialistických republik, zkráceně SSSR, rus. (СССР), byl komunistický svazový stát ve východní Evropě a severní části Asie existující v rozmezí let 1922 až 1991. Sovětský svaz byl formálně federací Sovětských socialistických republik (SSR). První z nich byly založeny krátce po roce 1917. Formálně byly autonomní, ale ovládány centrální komunistickou stranou (KSSS). Co se týče způsobu vlády, jednalo se po celou dobu jeho existence o totalitní stát. V Leninově a Stalinově éře zmizely miliony lidí na Sibiři v sovětské verzi koncentračních táborů - gulazích. Tato skutečnost byla před světem a vlastními občany úspěšně zakrývána propagandou a tajnou policií. V roce 1922 byly čtyři republiky sloučeny do Sovětského svazu – Ruská SFSR, Ukrajinská SSR, Běloruská SSR a Zakavkazská SSR. V letech 1922 a 1940 SSSR vzrostl počet republik na 16 – některé z nich byla Sovětským svazem dobytá nebo okupovaná území, některé vznikly rozdělením stávajících republik. Sovětské republiky mimo území SSSR po I. světové válce :
- Maďarská republika rad od 21. března do začátku srpna 1919 :
- Bavorská republika rad od dubna do května 1919 :
- Slovenská republika rad na jižním a východním Slovensku od 16. června do 7. července 1919. :
- Lucemburská republika rad po dobu tří dnů, také v roce 1919. Expanse SSSR a změny před II. světovou válkou, během ní a po ní :
- 1939 - část Polska, známá jako Kresy, Východní Polsko, nebo Západní Bělorusko, okupována a připojena k Běloruské SSR, podle dohody s Hitlerem (Molotovův-Ribbentropův pakt, Hitlerův-Stalinův pakt, Nacisticko-Sovětský pakt) :
- 1940 - z autonomní oblasti založena Karelofinská SSR jako část příprav k okupaci Finska (viz též finsko-ruská Zimní válka) :
- 1940 - okupovány a připojeny baltské země – Estonsko, Litevsko, Lotyšsko – a přejmenovány na Estonská SSR, Litevská SSR, Lotyšská SSR :
- 1940 - okupováno Moldavsko, část tehdy rumunského území, a připojeno k autonomní oblasti Ukrajinské SSR, pojmenováno Moldavská SSR :
- 1944 - represe kavkazských a krymských obyvatel, deportace :
- 1945 - část Východního Pruska, část Německa, okupována a připojena k Ruské SFSR, jako Kaliningradská oblast, dnes exkláva Ruska :
- 1945 - Volyňské Vojvodství poválečného Polska, okupována a připojeno k Ukrajinské SSR jako Volyňský region :
- 1945 - Kurilské ostrovy a jižní část Sachalinu připojeny k Ruské SFSR :
- 1945 - Podkarpatsko odstoupeno Československem a připojeno k Ukrajinské SSR Po válce :
- 1954 - Krym přesunut od Ruské SFSR k Ukrajinské SSR :
- 1956 - Karelofinská SSR se zase stala autonomní oblastí Ruské SFSR

Sovětské hospodářství

Sovětský kosmický program

Na konci 50. let SSSR s pomocí inženýrů a technologií dovezených z poraženého Německa, zkonstruovali Rusové první umělou družici - Sputnik 1 a předběhli tak USA. Poté následovaly další úspěšné satelity, a byli vysláni i pokusní psi. 12. dubna 1961 se po mnoha pokusech, častokrát neúspěšných vyslán kosmonaut Jurij Gagarin. Ten několikrát obletěl zemi a úspěšně přistál v kazašské stepi. V té době se v ruských projekčních kancelářích rýsovaly první plány raketoplánů a orbitálnich stanic, tomu však nakonec zamezily osobní spory mezi projektanty a vedením. Prvním velkým fiaskem pro SSSR bylo přistání američanů na Měsíci, kdy rusové nebyli schopni v dostatečné době odpovědět američanům stejným projektem. V 70. letech se začaly rýsovat konkrétnější návrhy konstrukce raketoplánu, avšak nedostatky, hlavně v elektronickém průmyslu (rychlé přehřívání elektroniky) odsunuly program až ke konci 80. let. První raketoplán, Buran letěl v roce 1988 a to bez lidské posádky. Další raketoplán, Ptička, skončil rozestavěný protože v roce 1991 byl projekt raketoplánů zrušen. Pro jejich vypuštění do vesmíru existuje dnes nevyužívaná supersilná raketa Eněrgija, která je nejsilnější na světě. Na konci 80. let se podařil Sovětskému Svazu ještě jeden kousek - vyslat orbitální stanici Mir. Byla vystavěna na konstrukci vojenské stanice Almaz, a její úkoly byly čistě civilní a výzkumné. V 90. letech byla jedinou orbitální stanicí v provozu (Provoz amerického Skylabu byl ukončen z důvodu nedostatku financí), byly na něj dodány další moduly, i americké. Technický stav stanice se však , hlavně po požáru, rychle zhoršoval, takže bylo rozhodnuto v roce 2001, že bude stanice navedena do atmosféry, kde shoří.

Správní rozdělení

SSSR od roku 1956 zahrnoval 15 sovětských socialistických republik (SSR), základní správní jednotkou byl rajón (tj. okres), některé svazové republiky dále měly: :
- oblasti :
- kraje :
- národnostní okruhy (NO) :
- autonomní oblasti (AO) :
- autonomní republiky (ASSR)

Seznam svazových republik (k roku 1967):


- Ruská sovětská federativní socialistická republika (RSFSR) (dnešní Rusko)
  - hl. město: Moskva
  - další dělení: 16 ASSR, 5 AO, 10 NO, kraje, oblasti
- Ukrajinská sovětská socialistická republika (USSR) (dnešní Ukrajina)
  - hl. město: Kyjev
  - další dělení: oblasti
- Běloruská SSR (dnešní Bělorusko)
  - hl. město: Minsk
  - další dělení: oblasti
- Uzbecká SSR (dnešní Uzbekistán)
  - hl. město: Taškent
  - další dělení: 1 ASSR, oblasti
- Kazašská SSR (dnešní Kazachstán)
  - hl. město: Alma-Ata
  - další dělení: oblasti
- Gruzínská SSR (dnešní Gruzie)
  - hl. město Tbilisi
  - další dělení: 2 ASSR, autonomní oblasti
- Ázerbájdžánská SSR (dnešní Ázerbájdžán)
  - hl. město: Baku
  - další dělení: 1 ASSR, autonomní oblasti
- Litevská SSR (dnešní Litva)
  - hl. město: Vilnius
- Moldavská SSR (dnešní Moldavsko )
  - hl. město: Kišiněv
- Lotyšská SSR (dnešní Lotyšsko)
  - hl. město Riga
- Kyrgyzská SSR (dnešní Kyrgyzstán)
  - hl. město: Frunze
  - další dělení: 1 oblast
- Tádžická SSR (dnešní Tádžikistán)
  - hl. město: Dušanbe
  - další dělení: 1 autonomní oblast
- Arménská SSR (dnešní Arménie)
  - hl. město: Jerevan
- Turkmenská SSR (dnešní Turkmenistán)
  - hl. město: Ašchabad
- Estonská SSR (dnešní Estonsko)
  - hl. měto Tallin

Podívejte se též na


- Seznam představitelů Sovětského svazu
- Dějiny Ruska

Doporučená literatura


- Crozier, B. (2004) Vzestup a pád Sovětské říše. Kategorie:Sovětský svaz Kategorie:Zaniklé státy Evropy ja:ソビエト連邦 ko:소비에트 연방 simple:Soviet Union th:สหภาพโซเวียต

NASA

NASA (National Aeronautics and Space Administration, Národní úřad pro letectví a kosmonautiku) je americká vládní agentura zodpovědná za americký kosmický program a všeobecný výzkum v oblasti letectví. americká

Historie

Vznik a začátky

NASA vznikla jako americká reakce na úspěchy sovětského kosmického programu. 29. července 1958 americký prezident Eisenhower podepsal "National Aeronautics and Space Act", zákon, kterým vznikla NASA. Agentura začala fungovat 1. října 1958 a po Národním poradním výboru pro letectví (National Advisory Committee for Aeronautics - (NACA) zdědila 4 laboratoře a zhruba 8 000 zaměstnanců. První programy NASA byly zaměřeny na výzkum letů člověka do vesmíru. Program Mercury, zahájený v roce 1958, měl za cíl hlavně zjistit, zda člověk může přežít ve vesmíru. 5. května 1961 uskutečnil Alan Shepard balistický skok v kabině Mercury 3 a 20. února 1962 se John Glenn stal prvním Američanem, který obletěl zeměkouli v kosmické lodi Mercury 6.

Program Apollo

Poté, co program Mercury prokázal, že kosmické lety s lidskou posádkou jsou uskutečnitelné, byl zahájen program Apollo. Ten měl původně za cíl další výzkum vesmíru a eventuálně dosažení oběžné dráhy Měsíce. Jeho cíl byl předefinován poté, co prezident USA John F. Kennedy ve svém projevu z 25. května 1961 uvedl, že by Spojené státy měly dopravit člověka na Měsíc a bezpečně zpět na Zemi do roku 1970. Hlavním cílem programu Apollo se stalo právě přistání na Měsíci. Mezitím byl zahájen program Gemini, který měl umožnit vyzkoušení technologií a postupů nezbytných pro měsíční mise. Po osmi letech, během kterých se uskutečnila řada zkušebních letů a při kterých zahynuli první američtí kosmonauti (požár Appola 1 během tréninku startu), se podařilo cíl programu Appolo splnit. Posádka Appola 11 přistála na Měsíci 20. července 1969 a po ní se procházelo po Měsíci ještě 10 dalších kosmonautů. Po splnění Kennedyho úkolu dopravit člověka na Měsíc podpora pro americký kosmický program ochabla. To se projevilo i předčasným ukončením měsíčních misí Appolo - ačkoli byly plánovány ještě tři další lety, program byl ukončen v prosinci 1972 letem Appola 17 (je zajímavé, že to bylo poprvé a prozatím naposledy, kdy se na povrch Měsíce dostal profesionální vědec - geolog Harrison Schmitt). Jednou z příčin předčasného ukončení programu byly i rozpočtové škrty vyvolané válkou ve Vietnamu.

Další rané mise

Ačkoli většina rozpočtu NASA byla věnována na pilotované kosmické lety, NASA vyslala také řadu bezpilotních sond. V roce 1962 odstartoval Mariner 2, který jako první lidmi vyrobená sonda proletěl kolem jiné planety - Venuše. Programy Ranger, Surveyor a Lunar Orbiter byly klíčové pro průzkum podmínek na Měsíci před přistáním lidí v rámci programu Appolo. Dvě sondy Viking přistály na Marsu a sondy Pioneer a Voyager se vydaly k vnějším planetám sluneční soustavy - Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu, odkud vedle vědeckých dat vyslaly i barevné snímky. V roce 1973 NASA vypustila svoji první družicovou stanici - Skylab. Vystřídaly se na ní tři tříčlenné posádky, ale již v roce 1975 byla opuštěna. Po vítězství USA v závodech o dosažení Měsíce se obě mocnosti začaly orientovat na vzájemnou spolupráci. 17. července 1975 se americká loď Appolo spojila se sovětským Sojuzem 19. Tento projekt znamenal zahájení mezinárodní spolupráce ve výzkumu vesmíru a mnohé projekty, které existují dnes, mají počátek v té době.

Éra raketoplánů

Sojuzem 19 Od druhé poloviny 70. let se hlavní úsilí NASA soustředilo na projekt raketoplánu. Do roku 1985 byly postaveny 4 raketoplány Space Shuttle, zamýšlené jako opakovaně použitelný dopravní prostředek na oběžnou dráhu Země. První z nich, Columbia, odstartoval 12. dubna 1981. Lety raketoplánů však byly podstatně dražší než se původně plánovalo a katastrofa Challengeru v roce 1986 ukázala jejich bezpečnostní vady. Raketoplány byly využívány i k čistě vojenským letům (program některých expedic byl zcela tajný), ale jejich vědecký přínos byl značný. V roce 1990 vynesl raketoplán na oběžnou dráhu kolem Země Hubbleův vesmírný dalekohled (společný projekt s ESA, začátek významnější spolupráce obou organizací) a posádky raketoplánů na něm provedly i několik oprav a vylepšení přímo na oběžné dráze. V roce 1995 se raketoplán připojil k ruské orbitální stanici Mir. Od roku 1998 pak na oběžné dráze Země začala výstavba mezinárodní stanice ISS, ke které americké raketoplány uskutečnily řadu letů. Při dosud posledním z nich 1. února 2003 se nejstarší z flotily raketoplánů, Columbia, rozpadl nad Texasem vinou poškozené tepelné izolace na křídle. Od té doby až dosud (2004) jsou lety raketoplánů zastaveny. Během 90. let NASA čelila ztenčujícímu se rozpočtu. Devátý ředitel NASA Daniel S. Goldin proto prosadil přístup nazvaný "rychleji, lépe, laciněji", který měl snížit náklady na kosmické lety. Tento přístup byl kritizován a přehodnocen po ztrátě sond Mars Climate Orbiter a Mars Polar Lander v roce 1999.

Směr Mars

Přistání malého vozítka Sojourner na Marsu v roce 1997 si získalo značnou pozornost veřejnosti. Menší zájem si vysloužila dosud fungující družice Marsu Global Surveyor, uvedená na oběžnou dráhu kolem rudé planety ve stejném roce. Od roku 2001 jí na oběžné dráze dělá společnost další sonda - Mars Odyssey, která hledá stopy bývalé vulkanické aktivity a působení vody na Marsu. Po úspěšném přistání dalšího vozítka - Mars Exploration Rover Spirit - na Marsu pronesl 14. ledna 2004 americký prezident George W. Bush projev, ve kterém vytyčil svoji vizi pro další průzkum vesmíru. Podle ní se mají lidé vrátit na Měsíc do roku 2020 a vytvořit tam stálou základnu. Ta má sloužit jako pokusná stanice i jako potenciální základna pro další výpravy. Lety raketoplánů budou zastaveny v roce 2010 a od roku 2014 by je měl nahradit nový dopravní prostředek - Crew Exploration Vehicle. Ten by měl být schopen jak spojení s ISS, tak meziplanetárních letů. Budoucnost samotné ISS je v plánu poněkud nejasná. Její stavba má být dokončena, ale další využití není jasné.

Vesmírné programy NASA

Pilotované kosmické lety


- Program Mercury
- Program Gemini
- Program Apollo
- Skylab
- Space Shuttle (raketoplány)
- Mezinárodní kosmická stanice ISS

Nepilotované kosmické lety


- Výzkum Měsíce
  - Program Ranger
  - Program Surveyor
  - Program Lunar Orbiter
  - Sonda Clementine
  - Sonda Lunar Prospector
- Výzkum Merkuru
  - Sonda Mariner 10
  - Sonda MESSENGER
- Výzkum Venuše
  - Sondy Mariner 2, 5 a 10
  - Mise Pioneer Venus
  - Sonda Magellan
- Výzkum Marsu
  - Mariner 4, 6, 7, 8 a 9
  - Viking 1 a 2
  - Mars Observer
  - Mars Pathfinder
  - Mars Climate Orbiter
  - Mars Polar Lander
  - Mars Global Surveyor
  - 2001 Mars Odyssey
  - Mars Exploration Rover
  - Mars Reconnaissance Orbiter - plánovaná na rok 2005
  - Phoenix - plánovaná na rok 2007
  - Mars Science Laboratory - plánovaná na rok 2009
- Výzkum Jupitera
  - Pioneer 10
  - Galileo
  - JIMO (plánovaná - 2012)
- Výzkum Saturnu
  - Cassini-Huygens
- Lety k více planetám současně
  - Pioneer 11 - Jupiter a Saturn
  - Mariner 10 - Venuše a Merkur
  - Voyager 1 - Jupiter a Saturn
  - Voyager 2 - Jupiter, Saturn, Uran a Neptun
  - New Horizons - plánovaná, Jupiter, Pluto a Kuiperův pás
- Výzkum planetek a komet
  - Deep Space 1
  - NEAR Shoemaker
  - Stardust
  - CRAF - zrušená
  - Deep Impact (sonda)
- Výzkum Slunce
  - SOHO
  - Odysseus
- Vesmírné observatoře
  - Hubbleův vesmírný dalekohled
  - Comptonova gama observatoř
  - Rentgenová observatoř Chandra - rentgenový dalekohled
  - Spitzerův vesmírný dalekohled - infračervený dalekohled
  - COBE
  - IRAS
  - Vesmírný dalekohled Jamese Webba - plánovaný nástupce Hubbleova dalekohledu

Seznam ředitelů NASA

# T. Keith Glennan (1958 - 1961) # James E. Webb (1961 - 1968) # Thomas O. Paine (1969 - 1970) # James C. Fletcher (1971 - 1977) # Robert A. Frosch (1977 - 1981) # James M. Beggs (1981 - 1985) # James C. Fletcher (1986 - 1989) # Richard H. Truly (1989 - 1992) # Daniel S. Goldin (1992 - 2001) # Sean O'Keefe (2001 - 2005) # Michael D. Griffin (2005 - dosud)

Externí odkazy

[http://www.nasa.gov Portál NASA] Kategorie:Kosmonautika ja:アメリカ航空宇宙局 ko:미국항공우주국 th:องค์การนาซา

18. září

18. září je 261. den roku podle gregoriánského kalendáře (262. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 104 dní.

Události

Česko
- Svět
-

Narození

Česko
- Svět
-

Úmrtí

Česko
- 1970 sebevražda Stanislav Neumann, český básník (
- 17. října 1927) Svět
- 1959 Benjamin Péret, francouzský básník (
- 4. červenec 1899)

Svátky

Česko
- Kryštof Svět
-

Viz také:


- 17. září 19. září - kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Září ja:9月18日 ko:9월 18일 ms:18 September simple:September 18 th:18 กันยายน

Km

Metr je základní jednotka délky. Definice metru (podle soustavy SI): Metr je délka, kterou urazí světlo ve vakuu za 1/299 792 458 s.

Odvozené jednotky

Nanometr

Nanometr (značka nm) délková jednotka, 10^ nebo 1 miliardtina metru. Např. vzdálenost atomů v pevných látkách je řádově zlomky (typicky čtvrtina) nanometrů.

Milimetr

Milimetr je jednotka délky, značí se mm. Jeden milimetr je tisícina metru: 1 mm = 0,001 m. Udávání rozměrů v milimetrech je běžné například ve strojnictví. V milimetrech za určitou dobu se také udává množství srážek v meteorologii. Jeden milimetr srážek znamená, že na každý metr čtverečný napršel jeden litr srážek (neboť 1 mm ×1 m² = 1 l). Pro porovnání délek řádově jednoho milimetru viz 1E-3 m.

Centimetr

Centimetr je jednotka délky, značí se cm. Jeden centimetr je setina metru: 1 cm = 0,01 m. Udávání rozměrů v centimetrech je běžné například ve stavebnictví. V centimetrech se také udávají výšky hladin vodních toků. Pro porovnání délek řádově jednoho centimetru viz 1E-2 m.

Kilometr

Kilometr je jednotka délky, značí se km. 1 km = 1000 m. Udávání vzdáleností v kilometrech je běžné například v dopravě. Pro porovnání vzdáleností řádově jednoho kilometru viz 1E3 m.

Z historie metru

1E3 m Metr byl původně definován jako desetimiliontá část zemského kvadrantu. Po zjištění, že používaná délka metru neodpovídá vlastní definici, nastalo v metrologických kruzích zděšení. Změnit délku metru podle nových měření obvodu Země tak, aby skutečně odpovídala desetimilióntině kvadrantu, nešlo. Stará definice byla proto opuštěna a nahrazena definicí novější, která metr definovala pomocí prototypu metru uloženého v archívu Mezinárodního úřadu pro váhy a míry v Sévres. Tento prototyp totiž sloužil a slouží jako vzor pro výrobu národních kopií, ze kterých se pak odvozují všechna vyráběná měřidla. Protože je uložen v archívu, říká se mu také někdy archivní metr. Konečnou podobu získal prototyp metru roku 1889. Je to platinoiridiová tyč s průřezem ve tvaru H, na které je dvěma vrypy vyznačena vzdálenost 1 m. Pozdější fyzikální definice odstranily závislost na prototypu tím, že délku metru vyjádřily pomocí přírodních konstant. První taková definice byla schválena roku 1960 a zněla: Metr je délka, rovnající se 1 650 763,73 násobku vlnové délky záření šířícího se ve vakuu, které přísluší přechodu mezi energetickými hladinami 2p10 a 5d5 atomu kryptonu 86. Nejnovější definice z roku 1983 svázala délku metru s rychlostí světla ve vakuu, čímž hodnotu této rychlosti zafixovala na dané hodnotě. Z toho vyplývá, že případným zpřesňováním jejího měření se zpřesňuje velikost metru, nikoli číselná hodnota rychlosti světla. Kategorie:Jednotky délky Kategorie:Soustava SI ja:メートル ko:미터 ms:Meter simple:Metre th:เมตร

21. září

21. září je 264. den roku podle gregoriánského kalendáře (265. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 101 dní.

Události

Česko
- Svět
-

Narození

Česko
- 1950 - Václav Malý, římskokatolický duchovní, biskup, římskokatolický teolog Svět
- 1866 Herbert George Wells, anglický spisovatel († 13. srpen 1946)

Úmrtí

Česko
- 1520 Viktorin Kornel ze Všehrd, český spisovatel a právník (
- 1460) Svět
- 1832 Walter Scott, skotský básník a prozaik (
- 15. srpen 1771)
- 1987 - baskytarista Jaco Pastorius

Svátky

Česko
- Matouš
- Socialistický kalendář:
  - Den tisku, rozhlasu a televize
  - Založení Rudého práva (1920) Svět
- Mezinárodní den Alzheimerovy choroby

Viz také:


- 20. září 22. září - kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Září ja:9月21日 ko:9월 21일 simple:September 21

1968

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1963 1964 1965 1966 1967 - 1968 - 1969 1970 1971 1972 1973 ----

Události

Československo
- Obnovena česká skautská organizace Junák, zakázaná komunisty po r. 1948.
- 5. duben vznikl Klub angažovaných nestraníků
- 21. srpna - Vojenský zásah armád pěti států Varšavské smlouvy (SSSR, Bulharska, Maďarska, NDR a Polska v Československu v noci z 20. na 21. 8. 1968, který zastavil reformní proces Pražského jara.
- 7. září byl zakázán Klub angažovaných nestraníků
- dostavění přehrady Nechranice
- prezidentem byl zvolen Ludvík Svoboda
- Jiří Raška získal první zlatou medaili pro Československo na ZOH
- Provolání ÚV KSČ z 21. srpna 1968 Svět
- 1. leden - Jim Clark na voze Lotus zvítězil v Grand Prix JAR
- 8. září - v Polsku se upálil Ryszard Siwiec na protest proti okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy.
- 13. září 1968 Albánie vypověděla Varšavskou smlouvu
- opustili Angličané Mauricius

Vědy a umění


- založení skupiny Genesis (Velká Británie)

Nobelova cena


- Fyzik - Luis W. Alvarez
- Chemie - Lars Onsager
- Lékařství - Robert W. Holley, Har Gobind Khorana a Marshall W. Nirenberg
- Literatura - Yasunari Kawabata
- Nobelova cena za mír - Mír

Narození

Česko Svět

Úmrtí

Česko
- 26. květen Vlasta Hilská, česká překladatelka (
- 22. červen 1909)
- 28. listopad Jarmila Fastrová, česká překladatelka (
- 1. červen 1899) Svět
- 27. březen Jurij Gagarin, sovětský kosmonaut (
- 9. březen 1934)
- 12. září Ryszard Siwiec, polský právník (
- 1911)
- 23. září Pater Pio, italský kněz (
- 25. květen 1887)
- 2.října Marcel Duchamp, francouzský malíř (
- 28.červenec 1887)
- 26. listopad Arnold Zweig, německý spisovatel (
- 10. listopad 1887)
- 20. prosinec John Steinbeck, americký spisovatel (
- 27. únor 1902)

Hlavy státu


- Ludvík Svoboda Kategorie