:: wikimiki.org ::

Božena Němcová

Božena Němcová

Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová (asi 4. února 1820 Vídeň – 21. ledna 1862 Praha), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy. Příjmení Panklová získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku 1820 vzal Johann Pankl. Roku 1821 se Panklovi přestěhovali do Ratibořic, kam se za nimi přistěhovala i její babička – Magdaléna Novotná (1825), která malou Barunku velmi ovlivnila, v dospělosti si babičku velmi zidealizovala. Od roku 1826 navštěvovala školu ve Chvalkovicích a od r. 1830 v České Skalici. Roku 1837 jí rodiče našli ženicha – Josefa Němce (1805–1879) a ještě téhož roku se vzali. Josef Němec pracoval jako komisař finanční stráže (něco jako celník). Neboť se jeho nadřízeným nelíbila jeho vlastenecká činnost, byl často překládán a rodina se tudíž často stěhovala. Roku 1840 se léčila u doktora J. Čejky, se kterým se spřátelila a který ji seznámil s tehdejšími vlastenecky smýšlejícími spisovateli. O rok později (1841) se přestěhovala do Prahy. Zde pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena začala psát česky. Roku 1843 se s mužem odstěhovali do Domažlic, kde působila jako prakticky první národní buditel. Roku 1847 se opět stěhují z Domažlic. Roku 1848 je Josef Němec obviněn ze spiknutí, dochází k nucenému stěhování z místa na místo a v roce 1850 je Josef Němec přeložen do Uher a Božena Němcová se se čtyřmi dětmi stěhuje do Prahy, kde okamžitě navazuje styky s literárně činnými vlastenci. Roku 1852 jela za manželem do Uher a při tom navštívila Slovensko. V následujících letech podnikla do Uher ještě dalších několik cest. Roku 1853 byl Josef Němec odvolán z funkce, nejprve mu byl snížen plat na polovinu, později mu byl plat zastaven úplně. Josef Němec se proto ocitl bez práce a Božena Němcová hledala pomoc u známých v Praze, avšak často neúspěšně. Z této doby jsou známy její dopisy, ze kterých je patrné, že na tom finančně byli hodně špatně. Právě v této době napsala Babičku. Seznámila se s vydavatelem Moravských novin Františkem Kácelem, který její díla vydává, a se setrami Rottovými (Karolína Světlá a Sofie Podlipská). Roku 1853 zemřel její syn Hynek, po jeho smrti začaly neshody s manželem. Josef Němec podal dokonce návrh na rozvod, který později stáhl. Němcová odchází, ale později se zase sblížili. V této době se Němcová sblížila s Májovci. Jinak se Božena Němcová stáhla do ústraní, objevila se pouze na pohřbu Karla Havlíčka Borovského (1855), kterému na rakev položila trnovou korunu. Pohřbena je na Vyšehradě. Po své smrti začala být velmi populární. Zajímavostí je, že někteří životopisci uvádějí rok narození 1816, nebo 1817. Což má slabinu v tom, že její matce by bylo teprve 15 let, dále z jejích dopisů a díla ni nenaznačuje faktu, že by byla starší, než je uvedeno v matrice. Byla vyslovena hypotéza, že byla nemanželskou dcerou kněžny Kateřiny Zaháňské, nebo její sestry Dorethey. Této teorii nasvědčuje především fakt, že byla dána na vychování, což by si její chudá rodina nemohla dovolit.

Dílo

Poezie

První díla byly básně, z nichž některé byly psány německy:
- Slavné ráno
- Ženám českým
- Moje vlast

Povídky

- Dlouhá noc
- Obrázek vesnický
- Chudí lidé – vytváří nový typ hrdiny, z prostředí kde se setkávají různé společenské vrstvy.
- Pan učitel – poslední dokončená povídka
- Divá Bára
- Karla – odehrává se v chodské vesnici Stráži
- Baruška
- Rozárka
- Sestry
- Čtyry doby
- Pomněnka šlechetné duše
- Dobrý člověk

Romány

- Podhorská vesnice – Jedná se o reálné vyobrazení vesnice. Slučuje tu svět české šlechty, chodského lidu na Šumavě a slovenských drotarů.
- V zámku a podzámčí – stojí zde proti sobě svět zbohatlíků, kteří získali šlechtický titul a svět podruhů a dělníků. Boháči si cení více života svého psa než člověka, který pro ně pracuje. S dobrými vlastnostmi, jako je ušlechtilost, účinná láska, ochota pomoci se setkáváme pouze u chudých. Na konci je idealistickou formou vyjádřena touha po zlepšení sociální otázky venkova.
- Babička (1855), psáno po smrti syna Hynka. Spisovatelka zde hledala útěchu. Popisuje zde vzpomínky na dětství, prožité v ratibořickém údolí. Ústřední postava díla – babička, je silně zidealizovaná, stala se symbolem dobra a lásky. Kniha začíná příjezdem babičky na Staré Bělidlo. Další kapitoly popisují život na samotě a obyvatele ratibořického údolí. Babička svoji morální hodnotou výrazně převyšuje ostatní lidi (ze všech vrstev). Většina postav (včetně kněžny, která je také výrazně zidealizovaná), je historicky doložená. Dílo vyznívá optimisticky, a to i přes babiččinu smrt. Objevuje se tu i postava, která do kompozice díla víceméně nezapadá – šílená Viktorka, mladá Hortenzie, která jakoby zajišťovala určitou realitu světa v tomto díle. Němcová dílo nazvala Obrazy venkovského života. Sebrala velké množství pohádek a pověstí:
- Chyže pod horami
- O dvanácti měsíčkách
- Národní báchorky a pověsti – zpracování českých pohádek, 7 sešitů
- Slovenské pohádky a pověsti
- Selská politika
- Hospodyně na slovíčko
- Dopisy z lázní Františkových
- Listy přítele přítelkyni
- Silný Ctibor
- Devět křížů

Cestopisy

- Z Uher
- Vzpomínky z cesty po Uhrách
- Obrazy ze života slovenského
- Kraje a lesy na Slovensku

Z Domažlicka

- Obrazy z okolí Domažlického – publicistická próza
- Selská svatba v okolí Domažlic
- O prostonárodním léčení na Domažlicku

Odkazy

- Česká literatura v letech 1815–1918
- Seznam českých spisovatelů

Externí odkazy

- [http://www.BozenaNemcova.cz/ Muzeum Boženy Němcové v České Skalici]
- [http://www.bozena-nemcova.cz/ Společnost Boženy Němcové] Němcová, Božena Němcová, Božena Němcová, Božena Němcová, Božena ko:보제나 넴초바

1820

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1815 1816 1817 1818 1819 - 1820 - 1821 1822 1823 1824 1825 ----

Události

Vědy a umění

Narození

- 4. února Božena Němcová, česká spisovatelka († 21. ledena 1862)

Úmrtí

- 29. září Antonín Jaroslav Puchmajer, český spisovatel (
- 7. leden 1769)

Hlava státu

- František I. Kategorie:19. století ko:1820년 ms:1820 simple:1820

21. leden

21. leden je 21. den roku podle gregoriánského kalendáře. Do konce roku zbývá 344 dní (345 v přestupném roce). Svátek slaví Běla.

Události

Česko
- Svět
- 1950 - USA oznámily objevení 93. chemického prvku. Podle místa, kde byl objeven (Berkeley v Kalifornii), byl nazván berkelium

Narození

Česko
- Svět
- 1950 - Billy Ocean muzikant a zpěvák z Trinidad a Tobago

Úmrtí

Česko
- 1862 – Božena Němcová, česká spisovatelka (
- 4. února 1820)
- 1930 – Jaroslav Vlček, český a slovenský literární historik (
- 22. ledna 1860) Svět
- 1924 – Vladimír Iljič Lenin, ruský komunistický politik a revolucionář a první premiér SSSR (
- 22. dubna 1870)
- 1950 – George Orwell, britský spisovatel (
- 25. ledna 1903)

Svátky

Česko
- Běla
- Socialistický kalendář: Vladimír Iljič Lenin († 1924) Svět
-

Viz také:

- 20. leden 22. leden - kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Leden ja:1月21日 ko:1월 21일 simple:January 21

1862

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1857 1858 1859 1860 1861 - 1862 - 1863 1864 1865 1866 1867 ----

Události

- 8. březen - 9. březen: bitva na Hampton Roads, první námořní bitva mezi dvěma obrněnými loděmi. Konfederaci se nepodařilo prolomit námořní blokádu.
- 31. prosinec - u mysu Hatteras se v bouři potopil USS Monitor

Vědy a umění

Narození

Česko
- 23. březen Gabriela Preissová, česká spisovatelka († 27. březen 1946)
- 11. květen Jan Jakubec, český literární historik a kritik († 4. červenec 1936) Svět

Úmrtí

- 21. leden Božena Němcová, česká spisovatelka (
- 4. února 1820)
- 10. leden - Samuel Colt, zakladatel firmy Colt Manufacturing Company. Firma vyráběla bubínkové revolvery, které byly oblíbeny nejen mezi policisty, ale také mezi bankovními lupiči.

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1862년

Česko

Česko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem. Území České republiky se skládá z 3 historických zemí: Čechy, Morava a České Slezsko, přičemž od roku 1920 jsou součástí Čech a Moravy malé okrajové části původních Dolních Rakous, kterými jsou České Velenice s okolím (tzv. Vitorazsko), a Valticko s tzv. Dyjským trojúhelníkem. Česko je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU).

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Česka O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. stol. př. n. l. obývají tuto oblast Keltové a v 1. století n. l. přicházejí kmeny Germánů. Od 5. století se na území dnešního Česka objevují Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši. V roce 833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vzniká Velkomoravská říše, která postupně zahrnuje i Čechy (890-894), Slezsko, Lužice, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše, od níž se Čechy v roce 894 odtrhly, byla v roce 907 rozvrácena Maďary. Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy je mj. pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj. V průběhu 10. a 11. století dochází ke konsolidaci státu, je připojena Morava a země se stává královstvím. Svého vrcholu dosahuje za posledních Přemyslovců, ale hlavně za vlády Karla IV. V 15. století české země výrazně oslabily husitské války. V roce 1526 definitivně nastoupila na český trůn dynastie Habsburků, která zemi včlenila do habsburské monarchie. V roce 1547 a v roce 1618 vypuklo proti panovníkovi ozbrojené povstání. Defenestrace místodržících se stala počátkem třicetileté války. Stavové byli rychle poraženi a potrestáni tvrdými represemi. Začala násilná rekatolisace českých protestantů. Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od konce 18. století začíná v českých zemích národní obrození, které usiluje o obnovu české kultury a jazyka a později o získání politické moci. Po porážce Rakouska–Uherska v první světové válce (1914 – 1918) se české země 28. října 1918 osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa (Republika československá, Československá republika, ČSR, nazývaná též první republika), jehož území zahrnovalo i Slovensko a Podkarpatskou Rus (jinak též Zakarpatskou Ukrajinu). Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, malou část československého území (zejména oblast Těšínska) získalo Polsko. Po tomto aktu se do názvu Československa vrátil spojovník (Česko-Slovensko) a hovoří se o tzv. druhé republice. 14. března 1939 se Slovensko odtrhlo a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a Němci byli vysídleni do Německa a Rakouska. V únoru 1948 se převratem v Československu chápou moci komunisté; země se stává totalitním státem a součástí sovětského bloku. V roce 1960 byl její politický název změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Liberalizační hnutí roku 1968, známé jako Pražské jaro, bylo poraženo invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy (Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) 21. srpna 1968. Zákonem o federalisaci Československé socialistické republiky, který nabyl účinnosti 1. ledna 1969, se Československo formálně změnilo na federaci dvou národních států – Česka (oficiálně Česká socialistická republika, ČSR) a Slovenska (oficiálně Slovenská socialistická republika, SSR). Politické poměry v zemi změnila až sametová revoluce 17. listopadu 1989. Počátkem roku 1990 byl z politického názvu obou národních republik odstraněn přívlastek „socialistická“. Počátkem jara téhož roku se politický název Československa změnil na Československá federativní republika (ČSFR), který byl necelý měsíc poté opět upraven do ne příliš vhodné podoby Česká a Slovenská Federativní Republika. Jako státní útvar přestalo Československo existovat 1. ledna 1993, kdy se mírovou cestou rozdělilo na Česko a Slovensko. Roku 1999 bylo Česko přijato do NATO. Česko spolu se Slovenskem schválily v referendu v roce 2003 svůj přístup k Evropské unii, který nabyl účinnosti 1. května 2004.

Politický systém

Hlavní článek: Politický systém Česka Česká republika je parlamentní demokracie. Výkonnou moc má vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let Parlamentem. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády. Český Parlament je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát. Jednou za dva roky se obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb.

Senátem
Mapa České republiky (přehled)

Senátem
Kraje České republiky

Administrativní rozdělení

podívejte se také na: kraj, okres, CZ-NUTS, NUTS

Kraje

V roce 2000 začalo fungovat 14 nových samosprávných krajů. Pro výkon státní správy na krajské úrovni byl rovněž zvolen smíšený model: krajský úřad je krajským orgánem; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor.

Historie krajů

Ještě v rámci Československa se území dnešní České republiky dělilo na 8 krajů: Hlavní město Praha, Středočeský (Praha), Jihočeský (České Budějovice), Západočeský (Plzeň), Severočeský (Ústí nad Labem), Východočeský (Hradec Králové), Jihomoravský (Brno) a Severomoravský (Ostrava). Kraje se dále dělily na okresy, dohromady bylo v Česku 75 okresů (sedmdesátý šestý, Jeseník, vznikl až v 90. letech 20. století). Toto rozdělení platilo od roku 1960. Tehdejší kraje nebyly samosprávné. Krajské národní výbory (KNV) byly státní úřady. KNV byly zrušeny v roce 1990, kraje jako územní článek existovaly dále, ale neměly žádný obecný správní úřad.

Okresy

V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory přejmenovány na okresní úřady. Místní a městské národní výbory byly zrušeny a byla obnovena obecní samospráva. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česko se 1. ledna 1993 stalo samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo. Ke dni 1. ledna 2003 byly zrušeny okresní úřady. Okresy jako jednotka státní správy nadále existují, okresy také zůstávají jednotkou statistickou. Některé úřady mají okresní působnost, např. okresní soudy.

Správní obvody, malé okresy, obce III. typu

Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností (někdy též zvané "malé okresy" nebo "obce III. [typu]"). Takovými obcemi se samozřejmě stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim však řada dalších. Tyto obvody se někde dále dělí na obvody obcí s pověřeným obecním úřadem, které vykonávají některé pravomoci i pro okolní obce.

NUTS

NUTS)]]
Statistické oblasti NUTS 2
v České republice, CZ-NUTS 2

Některé kraje se, směrem nahoru, sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2, které mají mít srovnatelný počet obyvatel, aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie, a při financování místních projektů. Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad, Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod, Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod, Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava. Oblast NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem. Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3, přičemž NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zárověň i na úrovni NUTS 2.

Euroregiony

:viz hlavní článek Euroregion Euroregiony jsou zakládány k regionální spolupráci v Evropě, zpravidla v regionech do nedávna (v našich oblastech do listopadu 1989) dělených státními hranicemi.

Zeměpisné podmínky

Českým územím prochází hlavní rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km). Z hlediska fyzicko-geografického leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část Česka vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin a středohory (Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy). Více na stránce o geomorfologickém členění Česka. Podnebí Česka se vyznačuje vzájemným pronikáním a míšením oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno západním prouděním s převahou západních větrů, intenzivní cyklonální činností a poměrně hojnými srážkami. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Velký vliv na podnebí Česka má nadmořská výška a reliéf. Z celkové plochy státního území leží 52 817 km² (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km² (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km² (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m. Střední nadmořská výška je 430 m. Rovněž flora a fauna vyskytující se na území Česka svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy, převážně jehličnaté, zaujímají 33 % celkové rozlohy země. Také půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy. Délka západní společné hranice Česka s Německem činí 810,7 km, z toho se Saskem 453,9 km a s Bavorskem 356,8 km. Společná jižní hranice s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem na východě 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km, podle polských údajů 789,89 km.
- Nejníže položené místo: Labe na odtoku ze země, 115 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Sněžka, 1602 m n. m.

Ekonomika

Hlavní článek: Ekonomika Česka Česko vykazuje jednu z nejstabilnějších a nejvíce prosperujících ekonomik ze všech postkomunistických zemí. Během 90. let došlo k základním změnám ve vlastnických vztazích – malé a velké privatizaci, restituci, dále k restrukturalizaci a technologické modernizaci, umožněných jak domácími úvěry, tak zejména otevřením země a přílivem zahraničních investic. Po počáteční expansi česká ekonomika podlehla malé recesi, z které se zotavovala od poloviny roku 1999. Růst v letech 2000 – 2001 byl zapříčiněn hlavně vývozem do EU, především do Německa, dalším přílivem zahraničních investic a oživující domácí poptávkou. Velký problém v budoucnosti mohou způsobit vysoké rozpočtové deficity a rostoucí státní dluh. S potížemi se také potýká nedokončená privatizace státních podniků. Nedokončeny jsou také změny v zákonodárství a zejména v soudnictví. Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí. Dále se ještě v malém rozsahu těží ropa a zemní plyn, kaolín nebo stavební hmoty. Zemědělská výroba téměř uspokojuje domácí poptávku. Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), brambory, cukrová řepa, zelenina, len a řepka. Svůj význam má i pěstování chmele, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvl. kaprů). Základem energetiky jsou tepelné elektrárny (75 %) a jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany). Hlavními průmyslovými centry jsou Praha, Brněnsko, Ostravsko a Plzeňsko. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří hutnictví, strojírenství, textilní průmysl, potravinářský průmysl, elektroprůmysl a výroba dopravních prostředků. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví. Česko má hustou dopravní síť. Prudce se rozvíjejí telekomunikace. Zahraniční obchod má v posledních letech pasivní bilanci, danou hlavně dovozem paliv a moderních technologií, kterou ale vyrovnávají vysoké příjmy z turistiky.

Obyvatelstvo

Hlavní článek: Obyvatelstvo Česka Přirozený přírůstek obyvatelstva je záporný -0,08 % (odhad 2003). Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 75 let (odhad 2003). Ve městech žije celkem 71 % populace. Většina obyvatel Česka má českou národnost (90,4 %) nebo moravskou národnost (3,7 %) a mluví česky. Čeština patří do západoslovanské větve indoevropské jazykové skupiny. Dalšími etnickými skupinami jsou Poláci, Němci (zbytek dřívější velké menšiny), Romové, Maďaři, Ukrajinci a další. Po rozdělení Československa v roce 1993 zůstali někteří Slováci v Česku a dnes tvoří asi 2 % obyvatelstva. Většina populace (59 %) je bez vyznání. Nejpočetnější církev je římskokatolická (27 %), 1 % obyvatel je členy Církve československé husitské, necelé 1 % Českobratrské církve evangelické. Počet vyznavačů judaismu je nepatrný.

Kultura

- Světové kuturní a přírodní dědictví: Český Krumlov, Holašovice, Kutná Hora, Praha, Telč, Karlovy Vary, Olomouc.
- Turistická místa: Krnov, Pardubice, Svatý Jan pod Skalou, oblast severní Moravy, hory - Krkonoše, Šumava, Jeseníky, Beskydy; dále Moravský kras, Český ráj, hrady a zámky - Karlštejn, Konopiště, Hluboká, Pernštejn
- Český film

Pohledy ze satelitu

Český film Český film

Podívejte se též na

- Seznam českých měst
- Chráněná území
- Zeměpis
- Evropa

Externí odkazy

- [http://www.czech.cz Oficiální český portál]
- [http://www.vlada.cz Úřad vlády]
- [http://www.hrad.cz/cz/ Pražský hrad]
- [http://www.psp.cz Poslanecká sněmovna]
- [http://www.senat.cz Senát]
- [http://www.portal.gov.cz Portál veřejné správy] K názvu Česka:
- [http://www.national-geographic.cz/detail.asp?id=951 Základní publikace ČÚZK k českému geografickému názvosloví] Leoš Jeleček, 27.4.2004, National Geographic, Česko (ČÚZK = Český úřad zeměměřický a katastrální) Category: Česko ja:チェコ ko:체코 simple:Czech Republic zh-min-nan:Česko

1821

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1816 1817 1818 1819 1820 - 1821 - 1822 1823 1824 1825 1826 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Česko
- 31. říjen Karel Havlíček Borovský, český spisovatel, novinář a politik († 29. červenec 1856) Svět
- 9. duben Charles Pierre Baudelaire, francouzský básník († 31. srpen 1867)
- 11. listopad Fjodor Michajlovič Dostojevskij, ruský spisovatel a filosof († 9. únor 1881)
- 12. prosinec Gustav Flaubert, francouzský spisovatel († 8. květen 1880)

Úmrtí

Hlava státu

- František I. Kategorie:19. století ko:1821년 ms:1821 simple:1821 th:พ.ศ. 2364

1826

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1821 1822 1823 1824 1825 - 1826 - 1827 1828 1829 1830 1831 ----

Události

- U obce Mladeč objeveny Mladečské jeskyně.

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlava státu

- František I. Kategorie:19. století ko:1826년 ms:1826 simple:1826

Česká Skalice

Česká Skalice je město ve východních Čechách, na území okresu Náchod, v Královéhradeckém kraji. Nachází v nadmořské výšce 284 m n. m. v Úpsko-metujské tabuli. Městem protéká řeka Úpa, která pramení v Krkonoších. V těsné blízkosti města leží přehradní jezero Rozkoš, nazývané často východočeské moře. V České Skalici žije trvale pět a půl tisíce obyvatel. V letní turistické sezoně se přechodně počet obyvatel až zdvojnásobí. Celková rozloha města včetně místních částí Malá Skalice, Zájezd, Spyta, Zlíč a Ratibořice činí 1735 ha. Česká Skalice kromě Náchoda sousedí s městy Červený Kostelec, Nové Město nad Metují a Jaroměř. Novodobá historie města je spjata s textilní výrobou, rozvojem cestovního ruchu a rozvojem soukromého podnikání po roce 1989. Česká Skalice se svým okolím je krajem plným přírodních krás a kulturních zajímavostí. Ve městě se nachází Muzeum Boženy Němcové.

Podívejte se také na

- Božena Němcová
- Muzeum Boženy Němcové

Externí odkazy

- [http://www.bozenanemcova.cz Muzeum Boženy Němcové]
- [http://www.ceskaskalice.cz Česká Skalice]
- [http://www.czso.cz/lexikon/mos2003.nsf/mos?openform&:573990 statistické údaje města Česká Skalice] Kategorie:Okres Náchod

1837

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1832 1833 1834 1835 1836 - 1837 - 1838 1839 1840 1841 1842 ----

Události

Vědy a umění

Narození

- 13. říjen Rudolf Mayer, český básník († 12. srpen 1865)

Úmrtí

Česko Svět
- 10. únor Alexandr Sergejevič Puškin, ruský básník, prozaik a dramatik (
- 6. červen 1799)

Hlava státu

Ferdinand I. Dobrotivý Kategorie:19. století ko:1837년 ms:1837 simple:1837 th:พ.ศ. 2380

1805

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1800 1801 1802 1803 1804 - 1805 - 1806 1807 1808 1809 1810 ----

Události

20. říjen - bitva u mysu Trafalgar 5. prosinec - bitva u Slavkova

Vědy a umění

- německý matematik a kartograf z Lipska Carl Brandan Mollweide navrhl tzv. Mollweidovo zobrazení
- kontraadmirál britského námořnictva sir Francis Beaufort vytvořil Beaufortovu stupnici

Narození

Česko Svět
- 4. srpen William Rowan Hamilton , Irský matematik, fyzik a astronom.
- 2. dubna Hans Christian Andersen, dánský spisovatel († 4. srpna 1875)

Úmrtí

Česko Svět
- 9. květen Johann Christoph Friedrich Schiller von, německý spisovatel (
- 10. listopadu 1759)

Hlava státu

- František I. Kategorie:19. století ko:1805년 ms:1805 simple:1805

1840

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1835 1836 1837 1838 1839 - 1840 - 1841 1842 1843 1844 1845 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Česko
- 12. červen Jakub Arbes, český spisovatel a novinář († 8. duben 1914) Svět
- 2. duben - Émile Zola, francouzský spisovatel († 29. září 1902)

Úmrtí

Hlava státu

Ferdinand I. Dobrotivý Kategorie:19. století ko:1840년 th:พ.ศ. 2383

Praha

Praha – od roku 1920 Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha – je hlavním a součastně největším městem České republiky.

Poloha a charakteristika

České republiky]] Do dnešní podoby se vyvíjela jedenáct století. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů, kde žije zhruba 1 170 000 obyvatel (údaj ČSÚ za rok 2005). Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu je památkovou rezervací UNESCO. Praha je statutárním městem a vyšším územním samosprávným celkem na úrovni kraje. Leží uprostřed území Čech na řece Vltavě a je ze všech stran obklopena Středočeským krajem, jehož správní úřady rovněž sídlí v Praze.

Historie

:Hlavní článek: Dějiny Prahy

Počátky hradu a města Prahy

Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů - poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární - dříve volutovou - keramikou). Na stejném místě je však doloženo i mnohem pozdější germánské sídliště. V 6.století začali osídlovat pražskou kotlinu Slované. Důležitým kultovním místem se stal ostroh nad řekou Vltavou zvaný Žiži (nebo Sizi), kde později docházelo k obřadnímu nastolování knížat "kmene" Čechů. Na tomto místě nechal kníže Bořivoj postavit koncem 9.století druhý křesťanský kostelík v Čechách, zasvěcený Panně Marii. Za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. na počátku 10.století byla celá plošina ostrohu obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se stala centrem rodícího se českého státu. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Existence knížecího hradu přivedla do jeho podhradí řemeslníky a obchodníky - začalo se rodit středověké město.

Středověk

Počátkem 12.století byla Praha kvetoucím městem, nad nímž se vznosně vypínal knížecí Hrad. "Tam žijí Židé mající plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou nejzámožnější peněžníci, tam stojí tržiště a něm plno kořisti …", napsal kdosi neznámý o Praze koncem 11.století. Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města. Pojmenování Starší - respektive latinským terminem Maior, to znamená také Větší - Město pražské získala poté, co Přemysl II. Otakar udělil roku 1257 městská práva pražskému podhradí, osídlenému již od 10.století. Tak vzniklo Nové, později Menší Město Pražské - Malá Strana. Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil další Nové Město pražské a vytýčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplněno výstavnými měšťanskými domy, prostornými tržišti, nádhernými stavbami kostelů a klášterů. "Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií, Paříží, Kolínem, napsal o sídelním městě Karla IV. František Palacký.

Sjednocení pražských měst

K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha neexistovala dlouho. Zanikla již roku 1528. Sjednotit pražská města natrvalo do jednoho správního celku se podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice. Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami. Tehdy se stala jedním z předních průmyslových a obchodních center Evropy. Roku 1893 byla asanována severní část Starého Města; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se zároveň připojil Karlín a Libeň.

Velká Praha

Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství, jakým byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Mariánský sloup Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována. Roku 1922 byla založena Velká Praha, do které byla zahrnuta všechna předměstí včetně do té doby samostatných měst jakými byly Vinohrady nebo Košíře. Praha, v niž vedle sebe žilo obyvatelstvo českého, německého a židovského původu, se stala pozoruhodným kulturním centrem. Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí). Desetileté secesní období přerušila světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus - vznikly první moderní budovy a byla také dostavěna gotická Svatovítská katedrála. Světově unikátní je architektura kubistická - jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury (Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol), ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě. Pod vlivem nastupujícího nacismu ve druhé polovině 30.let Prahu začaly opouštět první obyvatelé.

Druhá světová válka

Za války bylo z Prahy odsunuto v transportech do koncentračních táborů židovské obyvatelstvo, stejně jako cikánské (tehdejší běžné označení) a další její obyvatelé tzv. "méněcenných ras". Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna Gestapa v Pečkově paláci nebo Střelnice v Kobylisích. Stavby Prahy byly uchráněny. K lehkému poškození došlo pouze za bombardování americkými letadly na konci války (věže kláštera v Emauzích), ale plánovanou likvidaci už nemohl v té době oslabený a ustupující nacistický režim provést. Podle vůle komunistických předáků pražského povstání (Smrkovský) a předem stanovených smluv mezi spojenci z protihitlerovské koalice Prahu musela osvobodit Rudá armáda, zatímco Americká armáda vyčkávala u Plzně. Dříve než sovětská vojska do města dorazila, vypuklo zde 5.května 1945Pražské květnové povstání, které ukončil 9.května příjezd Rudé armády.

Praha jako hlavní město socialistického Československa

V únoru 1948 se chopili moci komunisté, plánování a výstavba města začaly probíhat v duchu "socialistického realismu". Vznikla tak první sídliště (Dvouletky) a později i první panelové sídliště na Petřinách. V letech 1960, 1968, 1970 a 1974 bylo k Praze připojeno dalších celkem více než 60 obcí. V 60. a 70. letech se zmodernizovaly důležité dopravní stavby jako letiště a Hlavní nádraží, začalo se budovat metro a takzvaný ZÁKOS - systém kapacitních městských komunikací, z nichž jedna oddělila Národní muzeum od Václavského náměstí. Pro obyvatele, kteří přicházeli do Prahy z celé republiky, byla na zelených loukách okolo Prahy budována panelová sídliště (největší z nich je Jižní Město). Postupující ekonomický úpadek země zasáhl i Prahu, což se projevilo v zanedbaném vzhledu města i ve zhoršování služeb. Mocenský monopol komunistické strany ukončila Sametová revoluce. Sametová revoluce

Praha po sametové revoluci

Otevření státních hranic přivedlo do města početné davy turistů. Rozvoj soukromého podnikání se projevil na mnoha starších, leckdy chátrajících budovách i menších domech, které byly opraveny. Došlo k výstavbě mnoha obchodních komplexů, ve městě se zmnohonásobil dopravní provoz, který působí řadu problémů.

Hospodářství

Hlavní město Praha patří tradičně k nejdůležitějším hospodářským centrům Česka. Vedle význačného filmového průmyslu, dnes ale upadajícího, a zřejmě nejvýznačnějšího odvětví, turistiky, se zde nachází i mnoho závodů zpracovatelského průmyslu. Sametová revoluce Hrubý domácí důchod (HDP) v pražském kraji obnášel roku 2002 kolem 620 miliard Kč (tzn. 25,7 % celkového HDP v tržních cenách; v přepočtu na hlavu to činí 226 % celorepublikového průměru).

Zpracovatelský průmysl

Zpracovatelský průmysl hlavního města Prahy zaujímá s 7,6 procenty celkové průmyslové výroby páté místo v regionální struktuře všech 14 regiónů. Průmyslové závody se soustřeďují zejména na severovýchodě a jihozápadě města. Na území hlavního města bylo roku 2003 registrováno 733 průmyslových závodů (s více než 20 zaměstnanci) s celkem 111 tisíci pracujících. Objemem své výroby se v Praze jednoznačně prosazují dvě odvětví: produkce potravin a produkce elektrických a optických přístrojů, obě odvětví s přibližně 33 miliardami Kč v roce 2002 nebo podílem 12 procent na produkci odvětví v celé republice (tržby za vlastní výrobky a služby v běžných cenách; viz i diagramy). Význačnou roli zde hraje především výroba rozhlasových a televizních přijímačů (20 procent celkové produkce země a současně i první místo v regionální struktuře). Sametová revoluce Tato odvětví jsou následována polygrafickým průmyslem s téměř 24,5 miliardami Kč tržeb. Význam tohoto odvětví vyplývá ze skutečnosti, že v hlavním městě se toto odvětví silně koncentruje (44 procent celkové produkce) a Praha zde zaujímá první místo ze všech regiónů. Sametová revoluce Mimo to se však v Praze nacházejí i další význačné závody tradičních průmyslových sektorů a odvětví, které přispívají k velkému významu hlavního města jako průmyslového střediska:
- výroba kovodělných výrobků
- výroba strojů a zařízení
- chemie a farmaceutický průmysl
- průmysl výrobků ze skla, keramiky a porcelánu, stavební hmoty
- výroba dopravních prostředků (mimo výroby automobilů), zde zejména kolejní soupravy, motocykly, lehká letadla a jiné Další odvětví hrají spíše podřadnou roli.

Doprava

:Hlavní článek: Hlavní článek: Pražská doprava Praha je hlavním dopravním uzlem v Česku a významnou křižovatkou ve střední Evropě. Má rozsáhlou dopravní infrastrukturu, jak veřejné, tak i automobilové dopravy.

Členění Prahy

: Podrobněji o částech Prahy a o jejím členění od roku 1784 do současností čtěte v článcích Královské hlavní město Praha, Velká Praha a Části Prahy.

Katastrální členění

Do roku 1949 byly správní obvody až na jednu výjimku z roku 1947 tvořeny jedním nebo více celými katastrálními celky, bývalými obcemi či městy. Od roku 1947 došlo k zásadní změně správního členění. Od té doby hranice mnoha městských částí jsou nezávislé na hranicích katastrálních území (čtvrtí). Katastrální území (například Vinohrady, Smíchov) jsou nadále rozhodující zejména pro evidenci pozemků a nemovitostí a číslování budov.

Správní členění

Praha má 57 samosprávných městských částí, které jsou spravovány voleným zastupitelstvem, radou, starostou a úřadem městské části. Od 1. července 2001) mají úřady 22 z těchto městských částí rozšířenou působnost státní správy pro své území nebo i pro několik dalších městských částí. Vzniklo tak 22 správních obvodů. Tyto obvody (s výjimkou Prahy 1 až Prahy 3) však nejsou totožné s územními obvody podle zákona o územním členění státu, které byly do roku 2001 správními obvody a do roku 1990 i samosprávnými.

22 správních obvodů

V seznamu je nejprve uveden městský správní obvod. V závorce jsou pak uvedeny městské části, které do správního obvodu spadají, přičemž městská část, jejímuž úřadu působnost státní správy přísluší, je uvedena tučně. Od 1. ledna 2002 mají všechny tyto městské části stejný název jako celý jejich správní obvod, tedy pouze slovo Praha s číslovkou. Pro lepší orientaci je v seznamu uveden i původní název městské části. 2002
- Praha 1
- Praha 2
- Praha 3
- Praha 4 (Praha 4, Kunratice)
- Praha 5 (Praha 5, Slivenec)
- Praha 6 (Praha 6, Suchdol, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Ďáblice, Březiněves, Dolní Chabry)
- Praha 9
- Praha 10
- Praha 11 (Praha 11, Šeberov, Újezd u Průhonic, Křeslice)
- Praha 12 (Praha 12, Libuš)
- Praha 13 (Praha 13, Řeporyje)
- Praha 14 (Praha 14, Dolní Počernice)
- Praha 15 (Praha 15, Dolní Měcholupy, Štěrboholy, Petrovice, Dubeč)
- Praha 16 (Radotín, Velká Chuchle, Lochkov, Zbraslav, Lipence)
- Praha 17 (Řepy, Zličín)
- Praha 18 (Letňany)
- Praha 19 (Kbely, Vinoř, Satalice, Čakovice)
- Praha 20 (Horní Počernice)
- Praha 21 (Újezd nad Lesy, Klánovice, Koloděje, Běchovice)
- Praha 22 (Uhříněves, Královice, Nedvězí, Kolovraty, Benice)

Územní členění

V roce 1960 bylo zřízeno deset městských obvodů a tyto obvody, rozšířené o nově přidružené obce, platí podle Zákona o územním členění státu dodnes. Původně byly i správními a samosprávnými obvody. Obyvatelé většiny území obvodů podléhali přímo obvodnímu národnímu výboru (později obvodnímu úřadu), v později připojených obcích však zůstaly jako mezičlánek místní národní výbory (místní úřady), které zároveň spadaly i pod působnost příslušného obvodu. Od roku 1990 však nejsou tyto obvody samosprávnými celky a od roku 2001 nejsou ani územně-správními obvody. Dnes již podle nich jsou organizovány jen soudy, pošty nebo různé správní firmy.

10 městských obvodů, jejich městské části

Seznam deseti obvodů, v závorce jsou uvedeny městské části, které tvoří území obvodu: městských obvodů
- Praha 1 (Praha 1)
- Praha 2 (Praha 2)
- Praha 3 (Praha 3)
- Praha 4 (Praha 4, Praha 11, Praha 12, Libuš, Kunratice, Újezd, Šeberov)
- Praha 5 (Praha 5, Velká Chuchle, Slivenec, Lochkov, Praha 16–Radotín, Lipence, Zbraslav, Praha 13, Řeporyje, Zličín)
- Praha 6 (Praha 6, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina, Praha 17–Řepy, Suchdol)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Březiněves, Dolní Chabry, Ďáblice)
- Praha 9 (Praha 9, Praha 14, Běchovice, Čakovice, Dolní Počernice, Praha 20–Horní Počernice, Praha 19–Kbely, Klánovice, Koloděje, Praha 18–Letňany, Satalice, Praha 21–Újezd nad Lesy, Vinoř)
- Praha 10 (Praha 10, Praha 15, Benice, Dolní Měcholupy, Dubeč, Kolovraty, Královice, Křeslice, Nedvězí, Petrovice, Štěrboholy, Praha 22–Uhříněves)

Významné čtvrti

Podívejte se také na

- Královské hlavní město Praha
- Velká Praha

Externí odkazy

- [http://www.praha-mesto.cz praha-mesto.cz] – Informační server hlavního města Prahy
- [http://www.vpraze.info vpraze.info] – Wiki stránky o Praze
- [http://www.czso.cz/xa/redakce.nsf/i/home Hlavní město Praha] na stránkách ČSÚ
- [http://www.firmy-praha.cz Firmy Praha] firmy v Praze Kategorie:České kraje Kategorie:České okresy Kategorie:Praha Kategorie:Česká města Kategorie:Čechy Kategorie:Hlavní města Evropy ja:プラハ ko:프라하 simple:Prague

Karel Jaromír Erben

Karel Jaromír Erben (7. listopadu 1811 Miletín u Jičína – 21. listopadu 1870 Praha) byl český spisovatel, básník, překladatel, literátní historik a sběratel českých lidových písní a pohádek. Představitel romantismu Ke sběratelství se sluší dodat, že sbíral lidové písničky, říkadla, pohádky atd. pouze z Čech, nikoliv na Moravě. Tam působil především František Sušil. V Hradci Králové studoval gymnasium, v roce 1831 začal studovat filosofii a později práva v Praze. Roku 1837 se stal praktikantem u hrdelního soudu při pražském magistrátu, o rok později (1838) nastoupil k pražskému fiskálnímu úřadu. Od roku 1843 se stal spolupracovníkem F. Palackého v Národním muzeu. Karel Jaromír Erben měl za úkol prozkoumávat a třídit mimopražské archívy (Tábor, Domažlice...). Při této činnosti se mu dařilo přesvědčit řadu měst, aby některé písemnosti darovala Národnímu muzeu. Roku 1848 se stal redaktorem Pražských novin, této funkce se vzdal po vydání ústavy (březen 1849). Roku 1850 se stal sekretářem a archivářem národního muzea, na tuto funkci po necelém roce (1851) rezignoval a stal se archivářem Prahy, lze říci, že to byl právě Karel Jaromír Erben, kdo pražský archív systematizoval. Roku 1867 se účastnil Moskevské výstavy. Onemocněl plicní nemocí, později i tuberkulózou.

Dílo

- Slovanská čítanka – obsahuje 100 prostonárodních povídek a pověstí v původních nářečích.
- Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských
- Kytice z pověstí národních, 1853, rozšířené vydání 1861. Jediná sbírka básní, kterou vydal. Podkladem Kytice jsou staré české lidové báje, které K. J. Erben znal. Přesto je místo i čas jeho básní blíže nespecifikován. Příznačné pro Erbena je, že hlavní roli hrají ženy. Zabývá se zde otázkou lidských vztahů, v nichž ho především zajímá problém viny a trestu. Konflikty v lidském životě vznikají, podle Erbena, především narušením základních vztahů a zákonů mezi lidmi. Za každou vinu přichází, často nepřiměřený, trest. Člověk je, v jeho pojetí, bezmocný proti přírodním silám, jež ho obklopují. Kytice byla poprvé vydána v časopisech, měla obrovský úspěch a ovlivnila mnoho umělců.
:Erbenovi nešlo jen o rekonstrukci příběhů, ale zabývá se zde problémy, které ho trápily.
:Kytice se skládá ze 13 balad: # Kytice # Poklad # Svatební košile # Polednice # Zlatý kolovrat # Štědrý den # Holoubek # Záhořovo lože # Vodník # Vrba # Lilie # Dceřina kletba # Věštkyně
- Písně národní v Čechách obsahuje 500 písní
- Prostonárodní české písně a říkadla, 1864, pětidílná sbírka folklóru z Čech. Toto dílo je velmi ovlivněno romantismem, ten předpokládal, že lidová slovesnost je projevem nedochovaného prastarého mýtu, který vyjadřuje jakousi národní povahu (charakter). Tento mýtus měl vyjadřovat ucelený soubor představ o vztazích mezi lidmi navzájem a mezi lidmi a přírodou. Karel Jaromír Erben se tento mýtus pokoušel znovu sestavit. Erben se nespokojil s tím, že by lidovou tvorbu pouze sbíral, snažil se ji kriticky zkoumat s tím ji i ovlivňovat.
- Mladší bratr – vlastenecké dílo
- Večer – vlastenecké dílo
- Tulák
- Na hřbitově
Historická díla

- Rukopis musejní letopisů Kosmových
- Ondřej Puklice ze Vstruh
- Příspěvky k dějepisu českému, sebrané ze starých letopisů ruských
- Měsíčník hodin staročeských na Staroměstské radnici
- Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae a Moraviae – Výtahy listin Čech a Moravy. Dílo se zabývá nejstaršími českými a moravskými listinami do roku 1253, tj. smrti Václava I.. Pravděpodobně jeho nejvýznamnější práce z oblasti historie.
- Sebrané spisy Jana Husi Napsal vědecká pojednání k legendě o svaté Kateřině, Tomáši Štítném, J. A. Komenském. Dále vydal několik starších českých děl, podílel se na překladech Soudního a konkursního řádu a Občanského zákoníku.
odkazy

- Česká literatura v letech 1815–1918
- Seznam českých spisovatelů
Externí odkazy

- http://www.penkavcivrch.cz/cjl/life.php?spisovatel=19
- http://www.skolavpohode.cz/clanek.asp?polozkaID=5617
- http://literatura.kvalitne.cz/erb.htm Erben, Karel, Jaromír Erben, Karel, Jaromír Erben, Karel, Jaromír Erben, Karel, Jaromír Erben, Karel, Jaromír Erben, Karel, Jaromír

1848

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1843 1844 1845 1846 1847 - 1848 - 1849 1850 1851 1852 1853 ----

Události

- 20. leden - Dánsko. Král Frederik VII. oznamuje zavedení konstituční monarchie
- 24. leden - první nález zlata v Kalifornii, počátek kalifornské zlaté horečky.
- 24. únor - Karel Marx a Bedřich Engels zveřejnili Komunistický manifest.

Vědy a umění

Narození

Česko Svět
- 15. únor Karel Klostermann, český a německý spisovatel († 16. červenec 1923)

Úmrtí

Hlava státu

- Ferdinand I. Dobrotivý do 2. prosince
- František Josef I. od 2. prosince Kategorie:19. století ko:1848년 simple:1848

Uhry

Uhersko bylo historickým státním útvarem rozkládajícím se do roku 1918 na území dnešního:
- Maďarska
- Slovenska
- rakouské spolkové země Burgenlandu
- ukrajinské Zakarpatské oblasti
- chorvatské Mezimuřské župy Rozkládalo se také v částech:
- Slovinska
- srbské Vojvodiny
- Rumunska
- Polska Spolu s Rakouskem tvořilo v letech 1867-1918 Rakousko-Uhersko. Předtím, od roku 1526, bylo částí Habsburské říše. Jeho hlavním městem byla Budapešť. Uhersko bylo jádrem Zemí Svatoštěpánské koruny (které se často také označují jako Uhersko či Uhry), ke kterým vedle něj náleželo i vlastní Chorvatsko, Rijeka, Sedmihradsko, Slavonie a ve středověku i další oblasti. Geograficky se Uhry dělily na Horní Uhry /Slovensko/ a Dolní Uhry /Maďarsko, Chorvatsko/ atd.

Dějiny Uher

Vznik Uher je spojen s příchodem Maďarů do Uherské kotliny. Kočovné kmeny jsem přišli pod vedením Arpáda, kterého jsi v roce 890 zvolily za svého panovníka.

Vznik Uher 896 až 1000

Vláda Arpáda

V roce 896 se Maďaři usadily v Uhrách a Arpád stal vládcem toho území. Pod Arpádovým velením snad v roce 902 nebo 903 poráží Velkou Moravu, ale ta jím v roce nejspíše v roce 906 porážku vrací. Ovšem ještě v témže roce je Velká Morava vyvrácena. Posílení své pozice se Arpád dočkal díky Frankům, kteří pozvali na jednání a zabily maďarského velmože /či více?/. Arpád ještě v roce 906 začíná válku proti Bavorům, které v roce 907 poráží u Bratislavy.

Následovníci Arpádovy

Arpádovy následníci pokračují ve výbojích, které směrem na západ zastavuje až bitva na Lechu v roce 955.

Uherské království 1000 až 1526

prvním uherským králem se stal Štěpán I.

Uhersko jako součást habsburské říše 1526 až 1918

Dějiny Maďarska 1918 až současnost

Dějiny Maďarska najdete zde Kategorie:Zaniklé státy Evropy Kategorie:Dějiny Maďarska ja:ハンガリー王国

1852

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1847 1848 1849 1850 1851 - 1852 - 1853 1854 1855 1856 1857 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Česko
- 24. leden Jan Kollár, český a slovenský básník, jazykovědec a historik slovenského původu (
- 29. červenec 1793)
- 5. srpen František Ladislav Čelakovský, český básník a překladatel (
- 7. březen 1799) Svět
- 4. březen Nikolaj Vasilijevič Gogol, ruský spisovatel (
- 1. duben 1809)
- 27. listopadu Ada, Lady Lovelace anglická hraběnka (
- 10. prosince 1815)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1852년 ms:1852 simple:1852 th:พ.ศ. 2395

1853

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1848 1849 1850 1851 1852 - 1853 - 1854 1855 1856 1857 1858 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Česko
- 17. únor Jaroslav Vrchlický, český spisovatel († 9. září 1912)
- 27. únor Josef Holeček, český spisovatel († 6. březen 1929)
- 31. červenec Tereza Nováková, česká spisovatelka († 13. listopad 1912) Svět

Úmrtí

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1853년 simple:1853

Karolína Světlá

Karolína Světlá, vlastním jménem Johanna Rottová, provdaná Mužáková, (24. února 1830 Praha – 7. září 1899 tamtéž) byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku českého románu. Představitelka májovců. Byla vzdělaná, mimo německy a česky uměla francouzsky. Její dílo a život velmi ovlivnilo přátelství s Janem Nerudou (s kterým měla milostný vztah) a s Boženou Němcovou. Dále její tvorbu ovlivnila George Sandová. Roku 1852 se vdala za svého učitele češtiny Petra Mužáka, který ji také uvedl do kruhů české společnosti, kde se sblížila s Boženou Němcovou. Literárně začala tvořit koncem 50. let, kdy překonávala krizi způsobenou smrtí svého jediného dítěte (1853). Manželovo rodiště Světlá pod Ještědem bylo inspirací pro její pseudonym, a život v Podještědí, kam jezdila na léto, pro její tvorbu. pseudonym Od roku 1878 trpěla oční chorobou a musela svá díla diktovat. Byla členkou několika emancipačních spolků. Roku 1871 založila tzv. Ženský výrobní spolek český, který pak i několik let řídila, cílem spolku byla pomoc dívkám z chudých rodin, vzděláním a prací. Spoluzaložila Americký klub dam. Působila i jako novinářka, jejím hlavním tématem bylo postavení ženy ve společnosti. Rodinné poměry: Karolína Světlá pocházela ze zámožné rodiny Rottovy, Sofie Podlipská byla její sestra (měly ještě bratra Jindřicha), její manžel profesor Petr Mužák. :Poznámka: Tito sourozenci Rottovi měli s Vincencem Rottem, po meči, společného praděda Jakuba Rotta (1718 – 1779).

Dílo

po meči Byla ovlivněna Boženou Němcovou. Pokud ve svých dílech narážela na sociální tématiku (činila tak poměrně často) uvažovala o služkách jako o členech rodiny. Zpočátku psala o pražském měšťanském prostředí, z něhož pocházela. K. Světlá vytvořila několik tzv. pražských próz, ale nebyly úspěšné.
- Černý Petříček – líčí zde staropražský život
- Upomínky – pojednává o svém životě, jako o životě typické pražské rodiny 30. a 40. let 19. století.
- Zvonečková královna
- První Češka – román Její próza je z Podještědí, kam 30 let jezdila každé léto – tzv. ještědské prózy. Zde se snažila podat charakteristiku venkovského lidu a zároveň řešit určité morální otázky, které považovala za důležité. Největší pozornost věnovala vztahu muže a ženy – jejími hrdiny jsou vždy ženy, které jsou mravně a morálně silné. Tyto ženy jsou schopny obětovat svou lásku vyšším ideálům. Její hrdinky většinou nejsou spokojeny se svým životem a nenacházejí štěstí. Na jejich postavách Světlá demonstruje svou základní ideu: skutečné štěstí nelze dosáhnout porušením mravních zákonů. Následující 4 romány nazýváme Ještědské romány, v těchto románech staví venkovskou společnost na vyšší mravní úroveň než pražské měšťáky.
- Vesnický román – tragédie manželství bez lásky. Ukazuje tu příklad nerovného manželství. Antoš Jírovec, který pracuje na statku, si po rychtářově smrti vezme rychtářku. Rychtářka se snaží Arnoštovi líbit, ale ten na ni nemá čas (kvůli práci). Rychtářka pojme podezření, že má jinou ženu, najme si služku Sylvu, která se s Arnoštem velmi sblíží. Když rychtářka odejde ze statku, aby se od svých dětí nenakazila neštovicemi, Sylva se o ně i o Antoše stará. Nemohou se však vzít, protože Sylva rychtářce slíbila, že si Antoše nevezme ani po její smrti.
V tomto díle se objevují vlastnosti, které provází celý český román – a to je schéma: bohatý = hloupý a nemorální, chudý = morální, inteligent, pracovitý. Je zvláštní, jak toto přesvědčení v Čechách (s komunistickou podporou) zdomácnělo. Je třeba si uvědomit, že k tomu česká literatura směřovala delší dobu. Je důležité přemýšlet i nad tím, jak nepočetné byly výjimky.
- Kříž u potoka – Hlavní hrdinka Eva bojuje za rovnoprávnost, končí tragicky. Obětuje svou lásku, aby zachránila manžela.
- Frantina
- Nemodlenec – proti náboženskému fanatismu, pravděpodobně byla ateistkou
- Frantina – Frantina byla zvolena rychtářkou, ve vůdci loupežníků pozná svého vyvoleného zabijí ho sama.
- Zvonečková královna
- Kantůrčice – problém postavení ženy ve společnosti
- První Češka – povídka
- Hubička a jiné ještědské povídky – Povídku Hubička zpracovala Eliška Krásnohorská jako libreto ke stejnojmenné opeře Bedřich Smetany. Mladý chlapec Lukáš se ožení bez lásky, ale stále myslí na svou lásku Vendulku. Po smrti své manželky chce Vendulku políbit, ale ta ho odmítá s tím, že by to jeho ženu mrzelo. Lukáš jí začne dělat naschvály a ona odchází ke své tetě. Lukáš ji hledá, a po delším čase ji najde. Vendulka ho pak políbí a vezmou se.
V knize jsou i další povídky, které nedosáhly významu Hubičky (Přišla do rozumu, Selka, Večer u koryta, Námluvy, ...)

Divadelní hry

- Holečková královna

Povídky

Kromě těchto knih napsala celou řadu povídek (Společnice, Skalák, Cikánka, Lesní panna, ...) uveřejněných v mnoha časopisech (Světozor, Lumír, Máj, Kresby, Květy, ...)

Korespondence

Dále se nám zachovala její korespondence s Janem Nerudou.

Podívejte se také na

- Seznam českých spisovatelů
- Česká literatura v letech 1815 - 1918

Externí odkazy

- [http://www.libri.cz/databaze/kdo18/search.php?zp=9&name=SV%CCTL%C1+KAROLINA Karolína Světlá], heslo na Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 Světlá, Karolína Světlá, Karolína Světlá, Karolína Světlá, Karolína

1855

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1850 1851 1852 1853 1854 - 1855 - 1856 1857 1858 1859 1860 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Česko Svět
- 26. listopad Adam Mickiewicz, polský spisovatel (
- 24. prosinec 1798)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1855년 ms:1855 th:พ.ศ. 2398

Vyšehrad

Vyšehrad je historické opevnění na skále nad pravým břehem řeky Vltavy v Praze a taktéž stejnojmenná čtvrť na jihu správního obvodu a městské části Prahy 2, zaujímající jeho bezprostřední okolí. Váže se k němu řada pověstí z počátků českých dějin. Vyšehrad vznikl jako knížecí hradiště ve druhé polovině 10. století. Na přelomu 11. a 12. století byl místem, kde sídlili čeští panovníci, byla zde zřízena kapitula při kostele sv. Petra a Pavla. Později se stal především pevností, střežící od jihu Prahu, rozsáhle barokně přebudovanou ve 2. polovině století 17. Od 15. do 19. století byl Vyšehrad s podhradím též samosprávným městem, do roku 1848 podřízeným vyšehradské kapitule a připojeným ku Praze roku 1883. V téže době došlo k přetvoření hřbitova při kostele sv. Petra a Pavla na pohřebiště zasloužilých českých osobností se Slavínem. Od roku 1962 je sadově upravený vyšehradský areál národní kulturní památkou. K roku 2001 zaujímalo katastrální území Vyšehradu rozlohu 36,26 ha a čítalo ve 114 domech 1 731 obyvatel.

Poloha

katastrální území Vyšehrad se rozkládá něco málo přes 3 km jihovýchodně od Pražského hradu na pravém břehu Vltavy. Pankrácká pláň o nadmořské výšce kolem 230 m v těchto místech vybíhá k severozápadu přibližně 600 m dlouhou ostrožnou, vklíněnou mezi řeku Vltavu a údolí potoka Botiče. Severní, západní i jižní svahy návrší jsou velmi strmé, jihozápadní okraj dokonce představuje 42 metry vysoká skála z ordovických břidlic, spadající přímo do Vltavy, která má v tomto místě také největší hlobuku na celém území Prahy. Katastrální území Vyšehradu je ze západu vymezeno středem Vltavy, z jihu a východu hradbami pevnosti, na severní straně pak ulicemi Na Slupi, Botičskou, Na Děkance a Svobodovou.

Prehistorie

Nejstarší doklady osídlení Vyšehradu kladou archeologické nálezy do období eneolitu na konci 4. a ve 3. tisíciletí př. n. l. Jedná se o pozůstatky sídliště kultury nálevkovitých pohárů (datované přibližně 3200 až 3000 př. n. l.) a poté kultury řivnáčské (2500 až 2300 př. n. l.). Podobných výšinných sídlišť je v Praze doložena celá řada, mj. Zámka, Šárka či Butovice. Opevnění z této doby však na Vyšehradě není doloženo. Významnější nálezy z dalších období nebyly přes rozsáhlý průzkum učiněny, objevují se až v 1. polovině 10. století. To, že scházejí i nejmenší stopy raně slovanského osídlení ze 6. a 7. století, zvláště tzv. keramika pražského typu, ba i pozůstatky ze dvou století následujících, je v příkrém rozporu s podáním o Vyšehradu jako počátku české státnosti, které se rozvinulo ve středověkých pověstech.

Počátky Vyšehradu

Teprve do 10. století spadají počátky Vyšehradu nynějšího. Z této doby byly zjištěny četné zbytky keramiky na různých místech návrší, pozůstatky dřevohlinitých valů s čelní kamennou zdí na severním okraji v dnešních Karlachových sadech a základy kostelíka na půdorysu řeckého kříže pod zbytky pozdější baziliky sv. Vavřince, dochovanými v objektu nynějšího Starého děkanství. Tato stavba bývá datována přibližně do 80. až 90. let 10. století. Všechny tyto nálezy, stejně jako písemné prameny, nasvědčují, že Vyšehrad je zhruba o jedno století mladší než Pražský hrad. Písemně je existence Vyšehradu (v podobe VVISEG, WISEG, VVISEGRAD, VAISGRAD atp.) poprvé dosvědčena opisem na rubní straně denárových mincí ze závěru vlády Boleslava II. Přibližně v letech 992 až 1012, tedy za Boleslava II., Boleslava III. a Jaromíra zde fungovala knížecí mincovna. Vedle mincí je Vyšehrad zmiňován teprve v prvních letech 11. století. Kronikář Kosmas k letům 1003 a 1004 uvádí, že kníže Jaromír se ze svého pohanění Vršovci na Velizi zotavoval na Vyšehradě a že mu vyšehradská posádka zůstala věrná po obsazení země Boleslavem Chrabrým, taktéž Thietmar Merseburský k roku 1004 zmiňuje, že zvoněním na Vyšehradě byl dán signál k vyhnání Poláků z Prahy. Přesný průběh opevnění z této doby nelze vzhledem k míře pozdějších terénních změn určit, rozloha hradiště bývá odhadována na 9 až 10 hektarů.

Panovnické sídlo

Thietmar Merseburský Kníže Vratislav II., pozdější první český král, který měl vážné rozepře se svým mladším bratrem, pražským biskupem Jaromírem (Gebhartem), přesídlil kolem roku 1070 pryč z jeho blízkosti na Pražském hradě. Za své nové sídl