:: wikimiki.org ::

Bratislava

Bratislava

Bratislava – nejstarší název Braslavespurch (907), Brezalauspurch, Poson (1002), Brezesburg (1042), Bosenburg (1045), Brecesburg (1048), Bresburc, Brezisburg, Preslawaspurch (1052); latinsky Posonium, řecky Istropolis, maďarsky Pozsony, německy Pressburg; z toho vznikla pojmenování Prešpurk či Prešporok – je hlavní a největší město Slovenska a centrum Bratislavského kraje. Je to též historická metropole někdejší Prešpurské župy.

Charakteristika města

Prešpurské župy Prešpurské župy Prešpurské župy Bratislava má 430 000 obyvatel (sčítání lidu v roce 2001), leží na Dunaji v jihozápadní části Slovenska, při hranici s Maďarskem a Rakouskem. Symbolem města je hrad se čtyřmi věžemi v rozích a jedním nádvořím uprostřed, a architektonicky zajímavý Nový most, který vede přes Dunaj. V současné době byl postaven další nový moderní most s názvem Apollo). Historické centrum je relativně malé, protože bylo za komunismu z velké části zbořeno. S vyhlášením ČSR bylo město přejmenováno na Bratislava. Vznikly nové úřady a budovy, do Bratislavy se nastěhovalo mnoho státních zaměstnanců. V roce 1927 sa stala městem zemským, v roce 1968 hlavním městem Slovenska. V II. polovině 20. století došlo ve městě k rychlé výstavbě sídlišť - vznikla velká sídliště Petržalka, Ružinov, Karlova Ves a jiné, postavily se moderní budovy (Slovenský rozhlas) a pod..

Průmysl

Na jih od města se nachází rafinerie Slovnaftu, která má pro celé Slovensko velký význam, nedaleko od řeky Moravy se zase nacházejí závody Volkswagen Slovakia.

Doprava

V provozu je tramvajová síť (úzkorozchodná), trolejbusová i autobusová doprava. Dlouhou dobu se uvažuje o stavbě metra, ale zatím není žádné řešení, které by bylo finančně vhodné a koncepční. Vozový park tramvají, autobusů a trolejbusů částečně zastarává. Ve městě je železniční uzel (Bratislava - hlavná stanica), letiště M. R. Štefánika, dálnice na Brno, Žilina, Budapešť a Vídeň (ve stavbě)

Části města

Bratislava se dělí na 5 okresů a ty dále na 17 městských částí.
- Bratislava I
- Staré Mesto
- Bratislava II
- Ružinov
- Vrakuňa
- Podunajské Biskupice
- Bratislava III
- Nové Mesto
- Rača
- Vajnory
- Bratislava IV
- Karlova Ves
- Dúbravka
- Lamač
- Devín
- Devínska Nová Ves
- Záhorská Bystrica
- Bratislava V
- Petržalka
- Jarovce
- Rusovce
- Čunovo

Podívejte se také na

- Istropolis

Externí odkazy

- [http://www.bratislava.sk/ www.bratislava.sk] – oficiální stránky magistrátu
- [http://www.bratislava.com/ www.bratislava.com] – výběr zpráv v angličtině
- [http://www.hotels-in-bratislava.com/bratislava_pictures.html] - fotogalerie Bratislavy Kategorie:Slovensko Kategorie:Hlavní města Evropy Kategorie: Slovenská města ja:ブラチスラヴァ ko:브라티슬라바 simple:Bratislava th:บราติสลาวา

Slovensko

Slovensko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Slovensko hraničí s Českem (252 km) a Rakouskem (91 km) na západě, s Maďarskem (677 km) na jihu, s Ukrajinou (97 km) na východě a s Polskem (444 km) na severu. Slovensko je členskou zemí Evropské unie.

Stručná historie

: Hlavní článek: Dějiny Slovenska Slovanské osídlení od počátku 6. století. Od roku 568 sousedství a nadvláda nomádských Avarů. Součást tzv. Sámovy říše. V roce 791 Karel Veliký poráží Avary, Slované, kde pokročil rozpad kmenových vztahů tvoří knížectví Moravské a Nitranské, po roce 833 integrace oboů knížectví do státniho celku Velká Morava, nazývaného v období vlády Svatopluka Velkomoravská říše. Po zániku říše okolo roku 907 (bitva u Bratislavy) Slovensko postupně obsazují Maďaři. Slovensko bylo do roku 1918 součástí Uherského království (tzv. Horní Uhry). Po bitvě u Moháče v 1526 nástup Ferdinanda I. Habsburského na uherský trůn – součást Habsburské monarchie. 1918–1939 součást nově vzniklé Československé republiky, 1939–1945 formální samostatnost (tzv. Slovenský štát, oficálně Slovenská republika), fakticky satelit nacistického Německa. v roce 1944 Slovenské národní povstání (SNP) proti fašistickému režimu. V letech 1945–1992 opět součást Československa. Snaha o federaci, výsledkem asymetrický model institucí (slovenský sněm a vláda), po komunistickém převratu roku 1948 všechny otázky řešené na půdě komunistické strany. Industrializace Slovenska. Od 1. ledna 1969 na základě zákona o česko-slovenské federaci byla ustavena Slovenská socialistická republika (SSR), která spolu s Českou socialistickou republikou (ČSR) tvořila Československou socialistickou republiku (ČSSR. Po tzv. sametové revoluci v roce 1989 došlo k demokratizaci života v Československu. Zjara 1990 došlo v politickém názvu Československa nejprve k nahrazení přívlastku „socialistická“ atributem „federativní“ (ČSFR), o necelý měsíc později přijat jazykově i věcně nepříliš vhodný název Česká a Slovenská federativní republika (vizte Pomlčková válka). K 1. lednu 1993 přestává ČSFR existovat a Slovensko (polit. název Slovenská republika) i Česko (polit. název Česká republika) se stávají novými samostatnými státy. Dne 1. května 2004 se Slovensko stává plnoprávným členem Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU).

Administrativní rozdělení

Slovensko je rozděleno na osm krajů, které jsou pojmenované podle svých center:
- Bratislavský kraj – Bratislava – (1)
- Banskobystrický kraj – Banská Bystrica – (6)
- Košický kraj – Košice – (8)
- Nitrianský kraj – Nitra – (4)
- Prešovský kraj – Prešov – (7)
- Trenčínský kraj – Trenčín – (3)
- Trnavský kraj – Trnava – (2)
- Žilinský kraj – Žilina – (5) 360px

Slovenská kultura

Slovenská věda

Slovenský sport

Podívejte se také na

- Zeměpis
- Evropa
- Seznam slovenských měst Kategorie:Slovensko als:Slowakei fiu-vro:Slovakkia ja:スロバキア ko:슬로바키아 simple:Slovakia th:ประเทศสโลวาเกีย zh-min-nan:Slovensko

Dunaj

Dunaj (německy Donau, slovensky Dunaj, maďarsky Duna, srbsky a bulharsky Дунав, rumunsky Dunărea) je druhá nejdelší řeka v Evropě. Pramení ve Schwarzwaldu na jihozápadě Německa, protéká jižním Německem, Rakouskem, Slovenskem, Maďarskem, Srbskem, pak po mnoho desítek kilometrů tvoří rumunsko-bulharskou hranici, aby nakonec protlo východní cíp Rumunska a u jeho hranic s Ukrajinou skončilo mohutnou deltou v Černém moři. Už staří Římané znali řeku, která z velké části tvořila severní hranici jejich impéria, pod latinským názvem Danubius. Podle legendy vyslal římský vojevůdce své vojáky hledat pramen řeky. Ti narazili na úpatí Schwarzwaldu v místech, kde dnes leží město Donaueschingen, na silný minerální pramen, který zde sice do řeky vyvěrá, ale není to její počátek. Vojákům se nechtělo prodírat černými lesy ke skutečnému prameni a označili toto místo za pramen Dunaje. Toto pojetí se vžilo a i dnes nese řeka své jméno až od města Donaueschingen, kde je dokonce zřídlo obezděné jako její symbolický pramen. Ve skutečnosti vzniká Dunaj soutokem potoků Breg a Brigach, které se rovněž setkávají na území města. Delší z nich je Breg. Jeho pramen je sice v mapách označen jen jako Bregquelle, ale informační tabulky v okolí ho nazývají Donauquelle - místní hoteliéři se pochopitelně nechtějí nechat připravit o atrakci, kterou jim nadělila sama příroda. Pramen se nachází pouhých 100 m od hlavního evropského rozvodí mezi Dunajem a Rýnem.
- nadmořská výška pramene - 1154 m
- délka toku - 2 857 km s Bregem 2 888 km
- velikost povodí - 817 000 km²
- přítoky (a strana, ze které přitékají)
- Německo: Breg (nejdelší pramenný tok; P), Brigach (L), Lech (P), Isar (P), Regen (L), Inn (P)
- Rakousko: Traun (P), Enns (P), Ybbs (P)
- Slovensko: Morava (L), Váh (L), Hron (L), Ipeľ (L)
- Maďarsko: Tisa (L)
- Srbsko: Dráva, Sáva
- Rumunsko: Jiu (L), Olt (L), Ialomiţa (L), Prut (L)
- významná města
- Německo: Ulm, Ingolstadt, Řezno, Deggendorf, Pasov
- Rakousko: Linec, Mauthausen, Enns, Grein, Melk, Dürnstein, Krems, Tulln, Vídeň
- Slovensko: Bratislava
- Maďarsko: Budapešť, Baja, Moháč
- Srbsko: Bezdan, Sombor
- Chorvatsko: Vukovar, Ilok
- Srbsko: Novi Sad, Bělehrad
- Rumunsko: Moldova veche, Orşova
- Srbsko: Kladovo
- Rumunsko: Drobeta/Turnu Severin
- Bulharsko: Svistov, Ruse
- Rumunsko: Brăila, Galati Soubor:Bratislava New Bridge from castle hill.JPG|Dunaj v Bratislavě Soubor:DonauknieVisegrad.jpg|Dunaj u Visegrádu Category:Evropské řeky als:Donau ja:ドナウ川 ko:다뉴브 강

Rakousko

Rakousko je federace 9 spolkových zemí ležící ve střední Evropě, bez přístupu k moři. Rakousko hraničí s Lichtenštejnskem (35 km) a Švýcarskem (164 km) na západě, s Itálií (430 km) a Slovinskem (330 km) na jihu, s Maďarskem (366 km) a Slovenskem (91 km) na východě a s Českem (362 km) a Německem (784 km) na severu. Rakousko je členskou zemí Evropské unie.
- Oficiální název: Rakouská republika (Republik Österreich)
- Administrativní dělení: 9 spolkových zemí
- Velká města: Graz, Linz, Salzburg, Innsbruck
- Nejníže položené místo: Neusiedler See, 115 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Grossglockner, 3798 m n. m., Alpy
- Turistická místa: Vídeň, Salzburg, Innsbruck, Zell am See, Grossglocknerská vysokohorská silnice, Kitzbühel

Historie

Rakousko bylo kdysi centrem Rakousko-uherské říše. Po první světové válce, kterou Rakousko-Uhersko prohrálo, bylo mocnářství rozděleno na menší státy. V roce 1938 bylo Rakousko anektováno hitlerovským Německem a po roce 1945 obsazeno vítěznými Spojenci. Státní smlouva z roku 1955 ukončila období okupace, uznala nezávislost Rakouska a zakázala unifikaci s Německem. Ústavní zákon v témže roce vyhlásil "věčnou neutralitu" Rakouska, což bylo podmínkou ke stažení sovětských vojsk. Rakousko se v roce 1995 stalo členskou zemí Evropské unie.

Administrativní rozdělení

Spolkové země

Evropské unie

Podívejte se též na

- Zeměpis
- Evropa

Externí odkazy

- [http://www.vseorakousku.cz Vše o Rakousku] Kategorie:Rakousko fiu-vro:Austria als:Österreich ja:オーストリア ko:오스트리아 ms:Austria simple:Austria th:ประเทศออสเตรีย zh-min-nan:Tang-kok

Dunaj

Komunismus

Komunismus je společenský systém založený na společném vlastnictví výrobních prostředků.

Vznik, vývoj a krize

Idea společného vlastnictví se objevila v 16. století u Thomase Mora (utopický socialismus) a v 18. století u francouzského revolucionáře Babeufa. Základy této utopické vize budoucnosti popsali ve svém díle filozofové Karl Marx a Friedrich Engels (u nás se vžila jména Karel Marx a Bedřich Engels), později je rozvinul a uvedl do praxe ruský profesionální revolucionář Vladimir Iljič Lenin. Termín komunismus označuje i ideje a politiku komunistických stran, které vznikly až mnoho let po Marxově smrti a které se jen zdánlivě inspirovaly marxistickými principy. Komunismus je založen na principu "každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb". V komunistickém systému již nemají existovat třídy nebo státní aparát. Pojem dikatura proletariátu, který je někdy mylně považován za synonymum komunismu, označuje revoluční období, v němž ještě existují různé společenské třídy, ale diktatura buržoazie je již nahrazena diktaturou proletariátu nad buržoazií (někdy také označované jako socialismus). Ostatní ideologické nebo filozofické názory (např. náboženství) jsou považovány za nepřátelské a potlačují se všemi dostupnými prostředky, i násilím. Demokratické principy rozhodování jsou uvedeny do praxe na principu samosprávy v dělnických radách na různých úrovních, které jsou propojeny systémem delegátů. Z hlediska ekonomického je cílovým stavem společnost, kde každý člen přispívá podle svých možností, ale využívá společné zdroje podle svých potřeb. To předpokládá vysoké morální vlastnosti každého jedince, kterých je nutné dosáhnout převýchovou a zkušeností života v nezbožních vztazích. Prvním pokusem o realizaci komunismu v praxi byl Svaz sovětských socialistických republik, který vznikl 30. prosince 1922 na území Ruska. Hlavním ideologem a vůdcem tohoto státu byl V. I. Lenin, který se rychle zbavil opozice a zlikvidoval soukromé vlastnictví. Nenahradil ho však vlastnictvím nikoliv přímo společenským, ale státním, a vytvořil tak totalitní stát. Komunismus je svými odpůrci srovnáván s nacismem. Oba existující systémy byly založeny na útlaku a nesvobodě. Výsledkem jejich vlády bylo vyvraždění milionů lidí, válečné nepokoje a ekonomický úpadek. Na konci 80. let 20. století komunismus zkrachoval. Stejně tak se nedařilo převychovat občany komunistických států podle potřeb ideologie. Komunistické státy (samy se ovšem za komunistické neoznačovaly, a jen některé se nazvaly socialistickými) se postupně ekonomicky vyčerpaly, v konkurenci států s tržní ekonomikou neobstály a navrátily se k demokratickým formám vlády. Zbylo jen několik států, kde se podařilo udržet režim, za cenu tvrdého útlaku a velmi nízké životní úrovně obyvatelstva. Příkladem je Kuba nebo Severní Korea, avšak Čína se pokouší systém reformovat; povolila západní investice a soukromé vlastnictví a zažívá ohromný hospodářský růst.

Vztah státu a církve za kommunismu

Podle antikomunistů byl čistě nepřátelský: Stát se snažil církev potlačit. To však platilo zejména za Lenina, později byl vztah mnohem diferencovanější. V roce 1922 zabral kommunistický stát veškeré církevní cennosti na financování boje proti hladomoru. Zbylý církevní majetek byl sekvestrován. Mezi kněžími se našlo pár kollaborantů, kteří byli ochotni s bolševiky spolupacovat. Kněží Alexandr Vvedenskij a Vladimír Krasnitskij zorganisovali Dočasnou vyšší církevní správu. Získala podporu mezi "bílými" (ženatými) kněžími, jimž byl podle církevního práva zapovězen postup do úřadu biskupa. S pomocí "pracující inteligence" (pokrokářů) byla nakonec ustanovena Živá církev (Живая церков). Josif Vissarionovič Stalin byl vystudovaný pravoslavný kněz (nesložil pouze závěrečné zkoušky). Znal proto církev dobře zevnitř. Věděl, že církev není možné zničit, že ji však lze jako každou jinou byrokratickou strukturu přimět ke spolupráci. Církev není záležitost jednoho člověka, nýbrž mnoha lidí. Živou církev zrušil a její přílušníky zařadil do oficiální ruské pravoslavné církve. Dne 8. listopadu 1943 byl partriarchou moskevským a vší Rusi zvolen Sergej (Sergius; původním jménem Ivan Nikolajevič Stragorodskij), dnes považovaný za symbol kollaborace a herese sergianismu. Politiku KSČ vyhlásil Klement Gottwald na schůzi ÚV KSČ dne 9. června 1948: "Pryč od Říma a směrem k národní církvi . . . Je nutné církev neutralisovat a dostat ji do svých rukou tak, aby sloužila režimu . . ." Když byl zvolen presidentem republiky, arcibiskup Josef Beran na jeho počest sloužil slavnostní Te Deum. V roce 1949 KSČ od Katholické církve požadovala: # vyhlásit loyalitu vládě # zrušit suspensaci a jinou diskriminaci kněží, kteří s vládou spolupracují # suspendovat kněze, kteří byli odsouzeni za protistání činnost, zejména za pomoc při emmigraci Církev na tyto požadavky nepřistoupila. Proto byla 10. června 1949 zahájena kollaborantská Katholická akce. Odpovědí církve byla exkommunikace participantů Katholické akce (20. června 1949) a všech členů kommunistické strany (1. července 1949). Odpovědí státu bylo přerušení diplomatických styků s Vatikánem a postátnění církve. V roce 1950 byly v Akci K zlikvidovány mužské kláštery a 2000 řeholníků internováno v centralisačních klášterech. Ve stejný den byla v Akci P násilně sloučena řeckokatholická církev s pravoslavnou. Z pokrokových kněží byl ustanoven Velehradský výbor katholického duchovenstva. Zároveň probíhaly divadelní processy proti katholické hiearchii. Zatímco po roce 1989, kdy v postkommunistických státech byla uskutečněna plná náboženská svoboda, se situace v katholické církvi normalisovala (problém byl jen s ženatými kněžími), v pravoslaví k tomu nedošlo. Exil označil domácí církev za nenapravitelně zkorumpovanou, neboť všichni hierarchové byli údajně aktivními agenty KGB. Hlubším důvodem však nepochybně je, že domácí církev je ekumenická, zatímco exilová antiekumenická.

Současná diskuse v Evropě

V Evropě, včetně parlamentu EU, probíhá diskuse mezi těmi, kteří stále ještě považují komunismus za něco příkladného, a těmi, kteří jej rozhodně odsuzují. První skupina, ať komunismus zažila nebo ne, v něm vidí alternativu ke vlivu silných ekonomických lobby, druhá skupina poukazuje na jeho příbuznost s fašismem a zároveň se zasazuje o více demokracie a skutečný právní stát jak v EU, tak v jednotlivých zemích.

Současná diskuse v České republice

Komunisté jsou částí české politické scény. Čas od času se objeví snahy komunismus, nebo jeho symboly, postavit mimo zákon -- jako například petice z února 2005 [http://www.zrusmekomunisty.cz zrusmekomunisty.cz]. Kritici ale poukazují na otázku, co s těmi, kteří jsou sice v duchu a jednání "komunisté", tedy zastávají nebo používají praktiky z dob totality, ale nevystupují pod tímto označením. Také poukazují na neúčinost již usnesených zákonů. Zastánci zákazu komunismu, nebo jeho symbolů a názvu pro politicky činné organizace, poukazují na nutnost se s totalitní minulostí vypořádat. A na takový zákaz jako první krok.

Podívejte se také na

;Pojmy:
- Korupce
- Nomenklatura
- Socialismus
- Totalita ;Reference:
- Hannah Arendtová: (The Origins of Totalitarianism)
- Milovan Džilas: Nová třída
- George Orwell: 1984 (beletrie)
- Karl Popper: Otevřená společnost a její nepřátelé (Open Society and its Enemies)

Externí odkazy

:
- [http://www.9komentaru.cz Devět komentářů ke Komunistické straně Číny] Kategorie:Politický systém Kategorie:Ideologie ja:共産主義 ko:공산주의 ms:Komunisme simple:Communism zh-min-nan:Kiōng-sán-chú-gī

1927

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1922 1923 1924 1925 1926 - 1927 - 1928 1929 1930 1931 1932 ----

Události

Vědy a umění

Nobelova cena

Narození

6. červenec Janet Leigh, americká herečka († 3. říjen 2004)

Úmrtí

Česko
- 3. listopad Karel Matěj Čapek-Chod, český spisovatel (
- 21. únor 1860) Svět
- Kate Elizabeth Bunce, prerafaelitská britská malířka (
- 1858)

Hlava státu

Tomáš Garrigue Masaryk Kategorie:20. století ja:1927年 ko:1927년 simple:1927 th:พ.ศ. 2470

20. století

Dějepis > Století ja:20世紀 ko:20세기 simple:20th century

Slovensko

Stručná historie

Administrativní rozdělení

Slovenská kultura

Slovenská věda

Slovenský sport

Podívejte se také na

Žilina

Žilina je město na Slovensku, leží na soutoku řek Váh a Kysuca, v Žilinském kraji, nedaleko hranic s Českou Republikou a Polskem na severu země.

Historie

Oblast dnešní Žiliny byla osídlená již v paleolitu, později tu existovalo halštatské hradiště a slovanské mohylové pohřebiště. V 9. století zde vznikl první románský kostel. První zmínka o městu pochází z roku 1208, tehdy ale byla jen malou slovanskou osadou. Roku 1312 se stala svobodným královským městem, dnes je páté největší město země. V období baroka vznikl i dnešní zámek Budatín a barokní kláštery a kostely Roku 1953 zde byla založena univerzita, v roce 1990 pak bylo obnoveno historické jádro města.

Významné stavby

1990 V Žilině se nachází kromě univerzity i vysoká škola dopravní. Sídlí tu také Považská Galéria a Považské múzeum. Nedaleko od města, na řece Váh se nachází přehrada Hričov.

Části obce

Žilina se dělí na následující městské části:
- Staré Mesto
- Hliny
- Hájik
- Solinky
- Vlčince
- Rosinky
- Trnové
- Mojšová Lúčka
- Bytčica
- Závodie
- Bánová
- Žilinská Lehota
- Strážov, Budatín
- Považský Chlmec
- Brodno
- Vranie
- Zádubnie
- Zástranie

Externí odkazy

- [http://www.zilina.sk/ Oficiální stránky města Žilina]
- [http://www.zilina.net/ Stránky města Žilina]
- [http://maps.google.com/maps?ll=49.222527,18.735466&spn=0.251467,0.324200&t=k&hl=en Žilina a okolí (Google Maps)] Kategorie: Slovenská města

Budapešť

Budapešť (maďarsky Budapest) je hlavní město Maďarska, hospodářské, dopravní a kulturní centrum země. Je také správním centrem Pešťské župy (Pest megye). Velkoměsto vzniklé roku 1873 sloučením tří dosud samostatných částí (Budína, Starého Budína a Pešti), se rozkládá po obou březích řeky Dunaje (N47°30' E19°03') a na ploše 525 km² čítá 1,8 milionu obyvatel (2004).

Přírodní podmínky

Dunaj, který protéká městem od severu k jihu v délce 28 km, vytváří několik ostrovů; nejvýznamnější z nich jsou Markétin (Margit-sziget) a Csepelský (Csepel-sziget). Průměrný průtok činí 2 330 m³/s. Řeka děli město na dvě části výrazně odlišného krajinného rázu. Zatímco levobřežní část (Pešť) se rozkládá na rovině, pravý břeh je značně kopcovitý - Budínské vrchy (Budai-hegység) dosahují na území města výšky 527 m (János-hegy); nejnižším místem je hladina Dunaje (98 m). Centrum města leží v nadmořské výšce 105 m. V Budínských vrších se nachází několik turisticky přístupných jeskyní (Pálvölgyi-barlang, Mátyás-barlang). Hlavním přírodním bohatstvím města jsou termální prameny, díky mimž je Budapešť největším lázeňským městem světa. Podnebí je středoevropské, mírně kontinentální. Průměrná lednová teplota je -2°C, v červenci pak 22°C; roční úhrn srážek se pohybuje kolem 620 mm.

Dějiny města

Doba římská

Již v 1. století př. n. l. u pramenů na úpatí Gellértova vrchu sídlili Keltové. Kolem roku 89 n. l. založili Římané severně od dnešního centra osadu Aquincum. K ochraně zdejšího přechodu přes Dunaj bylo i na protějším (pešťském) břehu zřízeno opevněné Contra Aquincum (poblíž dnešního Náměstí 15. března). V Aquincu byla umístěna vojenská posádka a roku 106 se stalo hlavním městem provincie Pannonia Inferior. Ve své době se jednalo o dosti velké sídlo; počet obyvatel je odhadován na 20 000. Úpadek Římské říše a období stěhování národů znamenaly také vylidnění Aquinca. V Panonii se vystřídali Hunové, Ostrogóti, Langobardi, Avaři, Slované a nakonec počátkem 10. století se zde usadili Maďaři.

Středověké město

Maďaři Když se počátkem 10. století v Panonii usadili Maďaři, stal se jedním z jejich opěrných bodů Budín (pozdější Starý Budín, maďarsky Óbuda, německy Alt-Ofen) na pravém břehu Dunaje v těsném jižním sousedství někdejšího Aquinca. Původ názvu se vykládá různě - buď ze jména Arpádova mladšího bratra Budy nebo ze slovanského výrazu, znamenajícího příbytek, stavení. V pozdějších dobách byl Budín jedním ze sídel uherských panovníků (vedle Ostřihomi (Esztergom) a Stoličného Bělehradu (Székesfehérvár). Za pohanské vzpoury roku 1046 byl na kopci u Budína umučen csanádský biskup Gerhard (maďarsky Gellért); jeho jménem je vrch nazývan dodnes. Na levém břehu se Pešť poprvé připomíná k roku 1148; samo osídlení však je zjevně již slovanského původu, jak o tom svědčí jmého ("pec"). Slibný vývoj však roku 1242 narušil mongolský vpád, který zpustošil celou středovýchodní Evropu. Uherský král Béla IV. (Vojtěch IV.) poté přikázal stavět po celé zemi pevné kamenné hrady. Jedna z takových silných pevností vyrostla na vysokém kopci jižně od (Starého) Budína, dnešním Hradním vrchu (Várhegy). Od roku 1261 zde až do 16. století sídlili uherští králové. Kolem nového hradu se brzy rozrostlo město, které převzalo název staršího sídla v severním sousedství - Budín (maďarsky Buda, německy Ofen).

Období rozkvětu

Budín i Pešť vzkvétaly zejména za vlády Zikmunda Lucemburského (zřízení univerzity 1395) a Matyáše Korvína (první tiskárna 1473). Převážně na budínském hradě sídlili také v letech 1490 až 1526 čeští králové Vladislav a Ludvík. Za vlády Jagellonců čítalo budapešťské trojměstí kolem 25-30 000 obyvatel a patřilo spolu s Prahou, Vídní a Krakovem k největším sídlům střední Evropy. Město bylo důležitým střediskem obchodu s dobytkem a vínem. Vše změnila turecká expanze.

Turecká okupace

Po vítězství v bitvě u Moháče (Mohács) roku 1526 Turci brzy opanovali velkou část Uher. Budín se od roku 1541 na půldruha století z metropole uherského státu stal provinčním městem - sídlem budínského pašaliku. Řada křesťanských kostelů byla změněna v mešity či zbořena, velký počet německých a maďarských měšťanů odešel. Místo nich se v Budíně a okolí hojně usazovali Srbové, Arméni a Řekové. Nejvíce Srbů žilo ve čtvrti Taban, jižně od hradu. Dodnes srbskou minulost v Budapešti, Szentendre a jinde v okolí připomíná řada pravoslavných kostelů či místní názvy začínající na Rác (Rác je starý maďarské označení Srbů). I po Turcích je stále možné spatřit stopy - muslimským poutním místem je dodnes mauzoleum derviše Güla Báby (Gül Baba türbe) ze 40. let 16. století ve čtvrti Rózsadomb severně od hradu. Mnohé dodnes fungující lázně pocházejí ještě z časů tureckého panství.

Pod habsburskou vládou

Teprve roku 1686 byl Budín po těžkém šestitýdenním obléhání dobyt habsburským vojskem a většina Uher tak vysvobozena z turecké nadvlády. Město se z válek brzy vzpamatovalo a opět začalo růst. Do Budína byly z Bratislavy přeneseny hlavní uherské úřady. Ke konci 18. století měla tři města dohromady kolem 40 000 obyvatel, ale stále postrádala větší mezinárodní význam. Na modernizaci Pešti a Budína měl velkou zásluhu hrabě István Széchenyi - kupříkladu inicioval postavení prvního (řetězového) mostu přes Dunaj, který dnes nese jeho jméno. Za maďarské revoluce v letech 1848/1849 byla tři města nakrátko sjednocena, ale po potlačení povstání bylo toto nařízení odvoláno, ba co víc, na Gellértově vrchu vyrostla mohutná citadela, jejíž děl měla zastašit vzpurné Maďary. O to větší bylo nadšení, s jakým byla záhy po rakousko-uherském vyrovnání roku 1867 pobořena. Nyní, když byla uznána existence maďarského státu, již nic nebránilo sjednocení měst. Pešť, Budín a Starý Budín byly sloučeny 1. ledna 1873.

Budapešť expandující metropolí

Zejména Pešť se rychle proměnila v evropské velkoměsto soupeřící s Vídní. Vyrostly široké bulváry a předměstí se zelenými parky. Velkorysá výstavba vyvrcholila roku 1896 oslavami tisícího výročí "záboru země". Počet obyvatel Pešti se během 19. století zdvacetinásobil. Kromě Maďarů tvořili značnou část obyvatelstva Němci a Židé, velký byl i příliv Slováků a příslušníků jiných národností z celé země.

Meziválečné období

Porážka v první světové válce a rozpad Rakousko-Uherska znamenaly těžký otřes (roku 1919 se dokonce moci v zemi nakrátko chopili komunisté). Nové Maďarsko bylo ve své rozloze drasticky zmenšené na třetinu a jeho metropole poněkud zbytnělou hlavou na malém těle. Přesto však rozvoj Budapešti pokračoval. Přibývala rozsáhlá předměstí běžných činžovních domů; objevila se i hodnotná urbanistická řešení, jako Wekerleho sídliště (Wekerletelep) z 20. let. Roku 1930 překročil počet obyvatel hranici jednoho milionu.

Druhá světová válka

1930 Druhá světová válka ve městě zanechala obrovské škody. I přes úsilí, které na jejich záchranu vyvinul švédský diplomat Raoul Wallenberg byla většina zdejších Židů odvlečena do vyhlazovacích táborů. V roce 1944 ustupující německá armáda vyhodila do povětří všechny mosty přes Dunaj a následujících 6 měsíců se zuřivě bránila na pravém břehu. Zejména Hradní čtvrť byla dělostřeleckou palbou téměř srovnána se zemí. Během několika let po osvobození byly nejhorší rány zaceleny.

Za komunistické vlády

V roce 1950 bylo zavedeno dodnes platné správní členění města. Na podzim 1956 se právě Budapešť stala centrem revoluce, která se pokusila o odstranění komunistické moci. Lidové povstání bylo krvavě potlačeno sovětskými tanky. Konsolidovaný režim Jánose Kádára od 60. let podnikl určité liberální ústupky, čímž si vysloužil přezdívku "gulášový socialismus". V polovině 80. let dosáhle Budapešť nejětšího počtu obyvatel (2,1 milionu); od té doby se toto číslo pomalu snižuje. Komunistickou éru definitivně ukončily svobodné volby 1990.

Územněsprávní členění

Z hlediska správního je Budapešť rozdělena do 23 obvodů označených římskými číslicemi. Číslování jde ve směru hodinových ručiček od středuu k okraji města. Toto rozdělení pochází z roku 1950 Tehdy bylo zřízeno 22 obvodů, ale později vznikl ještě obvod XXIII. vyčleněním z obvodu XX. Budapešť jako hlavní město (főváros) Maďarska je jednou ze 40 územněsprávních částí země (19 žup + 20 statutárních měst + hlavní město). Primátorem Budapešti je od roku 1990 již čtvrtým volebním obdobím Gábor Demszky.

Doprava

Budapešť je hlavním dopravním uzlem Maďarska. Oba břehy Dunaje zde spojuje 8 silničních a 2 železniční mosty. Nejstarší a nejpopulárnější je Széchényiho most (Széchényi híd) z roku 1849, zvaný též Řetězový (Lánchíd).

Silniční

Hlavní autobusová nádraží je Népstadion; v okrajových částech Budapešti je několik dalších terminálů pro regionální dopravu. Ve výstavbě je dálniční okruh kolem města (M0); zprovozněna zatím necelá polovina (na j., jz. a sv.). Z Budapešti se paprskovitě rozbíhají hlavní silniční tahy do celého Maďarska a sousedních zemí. Na severozápad dálnice M1: Budapešť - Tatabánya - Győr - Vídeň; na severovýchod M3: Budapešť - Hatvan - Gyöngyös; na jihovýchod M5: Budapešť - Kecskemét - Szeged; na jihozápad M7: Budapešť - Balaton - Nagykanizsa -Záhřeb. V parčíku na západním předpolí Řetězového mostu stojí kuriózní pomník - symbolický "nultý" kilometr maďarské silniční sítě.

Železniční

První železniční trať Budapešť - Vác byla dána do provozu v roce 1846. V Budapešti je sedm větších nádraží a několik desítek vlakových zastávek. Každé z trojice nejvýznamnějších nádraží nese název podle směru, kterým je z něho vypravována většina vlaků, tj. Nyugati (Západní), Keleti (Východní) a Déli (Jižní). Rychlodráha (HÉV) spojuje Budapešť s několika blízkými městy - Szentendre, Gödöllő, Csepel a Ráckeve.

Lodní

Budapešť je významným říčním přístavem na Dunaji, spojujícím střední Evropu s Černým mořem. Hlavní nákladní přístaviště se nachází v jižní části města na ostrově Csepel, osobní lodě kotví v centru Pešti - "rakety" spojující Budapešť s Vídní u Bělehradského nábřeží (Belgrád rakpart), lodě do Vyšehradu (Visegrád) a Ostřihomi (Esztergom) na nábřeží u Reduty (Vigadó).

Letecká

Mezinárodní letiště Ferihegy je situováno na samém jihovýchodním okraji města, asi 15 km od centra. Má tři terminály: Ferihegy 1 (nyní v rekonstrukci), Ferihegy 2A (především lety domácí společnosti Malév) a Ferihegy 2B (většina ostatních aerolinií). Letiště ročně odbaví téměř 5 milionů cestujících. Ostřihom Ostřihom

Městská doprava

Budapešť má hustou a kvalitní síť městské hromadné dopravy. Dopravní prostředky jsou rozmanité: Metro sestává v současné době ze tři tras o 42 stanicích. Autobusy zajišťují dopravu na celém území města, téměř výhradně pak v kopcovitých čtvrtích na západě. Střed Pešti a nábřežní části jsou obsluhovány tramvajemi (od roku 1887). Ve městě je i několik trolejbusových linek. Zajímavou výletní atrakcí v Budínských vrších je zubačka (Fogaskerekű vasút) a Dětská železnice (Gyermekvasút).

Školství

Budapešť je sídlem více než tří desítek vysokých škol. Nejznámější je Univerzita Loránda Eötvöse (Eötvös Loránd Tudományegyetem, zkráceně ELTE), původně založená v Trnavě roku 1635 a do nynějšího působiště přenesená roku 1777.

Pamětihodnosti Budapešti

Cikánská hudba, pikantní jídla, čardáš a tokajské víno. Právě za tímhle cestují obvykle návštěvníci do maďarské metropole ležící na řece Dunaji. Pohled na panorama historických budov, které jsou jako šperky rozesety po obou stranách řeky, je nezapomenutelný. Levému břehu nejdříve dominuje mohutný královský palác obehnaný kamennou zdí. O něco dále se proti obloze tyčí věže Rybařské bašty a Matyášova chrámu. Pozoruhodné jsou i kostely pod Hradním vrchem. Nejúžasnější stavbou pravého břehu je neogotický Parlament, sto let starý, 268 m dlouhý a 96 m vysoký. Má téměř 700 místností a na jeho výzdobě se podíleli nejlepší umělci v zemi. Je považován za jednu z největších vládních budov v Evropě. Dunaj Roku 1896 k oslavě tisíceletého výročí země bylo zbudováno náměstí Hrdinů. Soubor sloupů, věnovaný nejdůležitějším postavám maďarských dějin. Bazilika svatého Štepána – kostel zasvědcený prvnímu maďarskému křesťanskému králi. Váci utca je snad ta nejznámější a mezi návštěvníkami nejpopulárnější ulice města. Tahle výkladní skříň Budapešti nenabízí jen příjemné posezení, ale zejména elegantní architekturu mnoha stavebních slohů 19. a 20. století. Budapešť je městem kultury, koncertů a umění. Najdete zde přes šedesát muzeí, dvě opery, čtyřicet sedm divadel, šestnáct koncertních síní a sedm amfiteátrů. Ze země hudby nepocházejí jen králové operety Franz Lehár a Imre Kálmán, nýbrž také skladatelé Béla Bartók a Ferenc Liszt. V Budapešti nepříjdou zkrátka ani milovnící zeleně. Markétin ostrov – celý pruh země ležící uprostřed Dunaje je jedním velkým parkem. Park soch (Szoborpark) – kam před deseti lety přesunuli asi padesát soch. Tyto sochy znázorňují Marxe, Engelse, Lenina a jejich maďarské následovníky. Park Népliget – největší ze všech Budapešťských parků se může pochlubit i planetáriem. Orlí vrch – přírodní rezervace přimo ve městě. Kromě mnoha vzácných rostlin je jedinešná výskytem krátkonožky evropské (zvláštní druh pavouka), která už není k vidění nikde jinde na světě. Nejoblíbenější u dětí je zábavní park Vidám Park v Městkém sadu. Városliget – Městský sad s velkým jezerem. Uprostřed vody se tyčí hrad Vajdahunyad. Část je románská, gotická, nalezneme zde i renesanci, baroko. Každý pavilon nese kopie autentických detailů z nejvýznamějších budov v zemi. Ferenc Liszt Budapešť je jediné velkoměsto na světě, ve kterém je více jak stovka termálních pramenů a studní. Budapešť stojí více méně na bublající půdě. Celkem 123 pramenů zde denně vychrlí více než 70 milionů litrů vody o teplotě 26-76 °C. Léčivé vlastnosti pramenů jsou různé, takže každé lázně se zaměřují na jiné choroby. Královské lázně, lázně Raitzen a Rudas jsou provedeny v římském, případně tureckém stylu, zatímco lázně Széchenyi byly zbudovány ve stylu neoklasicistním.
- Kategorie:Hlavní města Evropy ja:ブダペスト ko:부다페스트 simple:Budapest th:บูดาเปสต์

Communauté de communes du Goulet-Mont Lozère

Goulet-Mont Lozère La communauté de communes du Goulet-Mont Lozère est une structure intercommunale française, située dans le département de la Lozère et la région Languedoc-Roussillon.

Elle est actuellement présidée par Jacky Ferrier.

Composition

La communauté de communes du Goulet-Mont Lozère regroupe 10 communes :
- Le Bleymard
- Cubières
- Allenc
- Chasseradès
- Mas-d'Orcières
- Chadenet
- Belvezet
- Sainte-Hélène
- Cubiérettes
- Saint-Frézal-d'Albuges

dating ads site Opony madrid accommodation Malaga accommodation pozycjonowanie

:: RELATED NEWS ::

Wikipedia:特色图片/2005年2月

2005年2月的特色图片

Image:Diaoxiao.jpg|雕鸮（图像作者：） Image:青铜尊盘.jpg|青铜尊盘（图像作者：） Image:Xiezhaolan01.jpg|蟹爪兰（图像作者：） Image:Huixiq.jpg|数理逻辑、计算机科学、图论和一些其他数学领域中的一种证明方法 (比如, Los's 定理的证明). 他是一种特殊化的数学归纳法. 通常, 他用来证明一些命题P(x), x是一些递归定义的结构（例如树和�