:: wikimiki.org ::

Diktatura

Diktatura

Pojem diktatura (z latinského slovesa dictare, "rozkazovat") označuje neomezenou vládu jednoho člověka (diktátora) či skupiny lidí (armády, jediné politické strany...), nebo stát, ve kterém se takovouto formou vládne.

Vybrané příklady diktatur

Asie

- Komunistická Čína (1949-), zakladatel Mao-Ce-Tung 1949-76, diktatura komunistické strany
- Indonésie, Suharto (1967-98)
- Severní Korea, Diktátor: Kim Ir-Sen (1948-1994), Kim Čong-Il 1994-
- Irák, (1968-2003), diktátor Saddám Husajn 1979-2003
- Afghánistán, diktatura Lidově demokratické strany (1978-92) a poté Talibanu, vedeného Mulou Umarem (1996-2001).
- Írán, diktatura islámistických fundamentalistů
- Hidekiho Japonsko (1941-44)

Podívejte se též na

- Kleptokracie
- Komunismus
- Korupce
- Nomenklatura
- Občanská válka
- Převrat
- Puč
- Revoluce
- Socialismus
- Totalita
- Milovan Džilas Nová třída
- George Orwell: 1984
- Karl Popper Kategorie:Politologie Kategorie:Politický systém ja:独裁政治 simple:Dictatorship

Latina

Latina (Lingua latina)
Rozšíření:	římskokatolická církev (úřední jazyk ve Vatikáně, dále v církevních institucích po celém světě), odborná terminologie pův. z latiny ve většině vědeckých disciplín, tzv. monumentální jazyk
Počet mluvčích:	mrtvý jazyk
Klasifikace:	- Indoevropské jazyky - Italické jazyky
Písmo:	Latinka
Postavení
Liturgický jazyk:	Římskokatolická církev
Úřední jazyk:	antická Římská říše, většina evropských středověkých států, v některých až do 19. stol., dnes pouze Vatikán
Živý jazyk:	Římská říše (přibližně 8. stol. př. n. l.-5. stol. n. l.)
Regulátor:
Kódy
ISO 639-1:	la
ISO 639-2:	lat
SIL:	[http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=LTN LTN]
Wikipedie
[http://la.wikipedia.org la.wikipedia.org]

Latina (lingua latina) je mrtvý indoevropský jazyk. Vznik latiny je možné lokalizovat do okolí Říma přibližně v době před 7. stol. př. n. l. Později se užívání latiny rozšířilo do většiny dnešní Itálie. S územní expanzí Římské říše se latinský jazyk šířil do všech římských provincií. Postupem času se hovorová latina na těchto územích vyvinula v dnešní románské jazyky, tj. francouzštinu, italštinu, španělštinu, portugalštinu, rumunštinu a některé další. Latina však silně ovlivnila např. i jazyk anglický. Spisovná, literární latina se ve vzdělaném světě nadále užívala a v době po 3. stol. n. l. se stala mezinárodním kulturním jazykem. Díky úředně-správnímu, církevnímu a literárně-uměleckému užívání si latina podržela své mezinárodní postavení až do prosazení národních jazyků v Evropě v průběhu renesance. Posléze se latina stává jazykem mrtvým, její využítí zůstává v církevní liturgii a správě, stejně jako v odborném využití terminologickém (v oborech lékařství, biologie, právo, filosofie, filologie, theologie, historie ad.).

Různé typy latinského jazyka

Latina, jazyk používaná po více než tisíc let, se vyvíjel a dnes se třídí do několika skupin podle vývoje a sféry použití. Tyto skupiny však nejsou často mezi sebou přesně vymezitelné.
- klasická latina -- latina starověké římské říše, jazyk velkých "klasických" antických autorů, především z doby přelomu letopočtu (např. Ovidius, Horatius, Livius... ). Většinou bývá považována za obtížnější. Byla vzorem při obou velkých reformách latinského jazyka (karolinské a humanistické).
- středověká latina -- latina od konce římské říše až (přibližně) do humanismu, nebo úžeji od doby karolinské reformace (cca. 800) do humanismu. Počátky tohoto jazyka se kladou do posledních let západořímské říše, kdy se latina stala lidovým jazkem v mnoha krajích mimo rodnou Itálii a začala se značně zjednodušovat (omezení skloňování koncovkami, omezení konjunktivů, nahrazování akuzativních vazeb vedlejšími větami apod.). Prosazování nové vulgární či začínající středověké latiny je možné pozorovat v některých dílech Augustinových, v nichž tento biskup naráží na "lidový způsob mluvy", nebo v díle poutnice do Svaté země Egerie (Itinerarium Egeriae); zde je lidovým jazykem psaný celý spis. Středověká latina doznala reformy v době Karla Velikého (tzv. karolinská reforma). Tato latina byla v mnohých aspektech ovlivněna národními jazyky a liší se tedy částečně od kraje ke kraji, hlavně v lexiku.
- humanistická latina -- latina vzešlá z reformy za humanismu. V době humanismu stále větší prosazování národních jazyků vytlačoval pomalu latinu z každodenního života; na druhé straně obdiv ke klasickým autorům způsobil opouštění "lidové" mluvy a studium a úmyslý návrat ke klasické latině. Ten se projevoval především v syntaxi a stylistice; slovní zásoba musela naopak odpovídat své době.
- církevní latina -- latina používaná v církevních kruzích. Latina, původně jazyk "všech věd", se snad nejdéle jako oficiální jazyk udržel v církvi. "Církevnost" spočívá nikoli v mluvnici (ta kopíruje vždy svou dobu), jako spíše v lexiku a idiomech. Zaměňování církevní latiny se středověkou je tedy z lingvistického hlediska nepřesné. Přesto byl vliv křesťanství ve středověku na latinu značný a pronikal i daleko mimo sféru ryze náboženskou. Křesťanství zavedlo do latiny mnoho nových slov (přejatých většinou z řečtiny či hebrejštiny, někdy přímo novotvary) již ve starověku - baptisma/baptismum, sabbatum, trinitas, aj. Díky křesťanskému vlivu také mnoho slov dostalo nový význam či nové pádové vazby (confiteri alicui - chválit někoho; misereri alicui namísto misereri alicuius atd.).

Chronologie vývoje latinského jazyka

- prehistorická fáze (? - 600 př. n. l.)
- protohistorická fáze (600 - 240 př. n. l.)
- historická fáze (od 240 př. n. l.)
- archaická latina (240 - 80 př. n. l.)
- klasická latina (80 př. n. l. - 14 n. l.)
- Ciceronovo období (80 - 30 př. n. l.)
- Augustovo období (30 př. n. l. - 14 n. l.)
- poklasická latina (14 - 117 n. l.)
- stříbrné období
- úpadková latina (117 - 700)
- středověká latina (700 - 1300)
- karolinská renesance
- ottonská renesance
- humanistická latina (1300 - 1550)
- barokní latina (1550 - 1750)
- klasicistní latina (po 1750)
- moderní latina (od 1900)

Podívejte se také na

- Seznam jazyků
- Antický Řím
- Římská říše
- Antika
- Řečtina
- L.S.
- Okcitánština
- Lingvistika
- Chronogram ja:%E3%83%A9%E3%83%86%E3%83%B3%E8%AA%9E simple:Latin Kategorie:Latina Kategorie:Indoevropské jazyky Kategorie:Mrtvé jazyky

Nacismus

Národní socialismus, z německého Nationalsozialismus, zkráceným výrazem nacismus, též hitlerismus, je totalitní ideologie oficiálně uplatňovaná diktaturou v Německu v letech 1933-1945 (tzv. Třetí říše) prostřednictvím Národně socialistické německé dělnické strany (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, NSDAP) vedené Adolfem Hitlerem. Nacistická ideologie kombinuje koncepce fašismu a rasismu (a antisemitismu), vychází také z krajního nacionalismu a některých prvků socialismu.

Dějiny a charakteristika nacismu

Nacismus vznikl spojením koncepce fašistického státu (zahrnující vůdcovský princip) a rasistických teorií o nadřazenosti árijské rasy a o pokroku skrze konflikt mezi vyšší a nižší rasou, řešený podrobením či likvidací nižší rasy. Nacistická ideologie dále čerpá ze socialismu (přivlastňuje si prvky kolektivismu či sociální demagogie vyhovující nižším vrstvám), antibolševismu (vyhovující vyšším vrstvám), nacionalismu (umožňující získat podporu konzervativních sil) a antisemitismu. Filosofická podstata nacismu obsahuje prvky výrazného iracionalismu, okultismu a esoterismu. Mezi nejvýznamnější nacistické teoretiky lze zařadit Ernsta Hubera a Adolfa Hitlera. Během svého pobytu ve vězení roku 1924 napsal Hitler autobiografii Mein Kampf, ve které definoval některé klíčové vlastnosti nacistické ideologie. Po roce 1933, kdy se NSDAP dostala k moci a Adolf Hitler se stal říšským kancléřem, učinili nacisté přítrž nadějím socialistů a komunistů, že se nacistická strana přikloní k socialismu. Stejně tak byla zmařena šance na revoluci vedenou dělníky. Namísto toho nacistická strana plně podpořila fašistickou koncepci vytvořením absolutní moci státu a vůdce (führera), rasovou politiku a agresivní zahraniční politiku. Ta nakonec byla příčinou druhé světové války. Pronikání nacionalistických prvků do socialistického myšlení pomohl i marxista Werner Sombart, který považoval válku Německa s Británií za nevyhnutelnou. Válečnický národ Němců, dle Sombarta, musí porazit anglickou obchodnickou civilisaci. Jednotlivec by měl, podle Sombarta, obětovat své štěstí i život životu státu a lidu. Nacismus byl po skončení druhé světové války postaven mimo zákon, ačkoliv jeho ideologie stále přežívá, nebo je dokonce obnovována (viz neonacismus).

Klíčové vlastnosti nacistické ideologie

- Nacionálně-socialistický program
- Socialistické kořeny
- Blízkost k fašismu
- Rasismus
- Antislavismus a antisemitismus, který nakonec vyústil v holocaust
- Teorie nadřazenosti árijské (germánské, nordické) rasy, teorie nadčlověka
- Uplatňování tzv. rasové hygieny, což značí genocidu
- Antimarxismus, antikomunismus, antibolševismus, antianarchismus, antiliberalismus, antidemokratismus, proklamovám byl i antikapitalismus
- Odstranění parlamentarismu, politické plurality, demokracie
- Vůdcovský princip
- Sociální darwinismus
- Princip Blut und Boden (krev a půda)
- Pozměněná koncepce Drang nach Osten (tažení na východ)

Příčiny

Za příčiny počáteční vysoké podpory nacistického hnutí jsou považovány:
- Vysoké reparace po první světové válce, které Německo nebylo schopno splácet, celospolečenský otřes z výsledků války
- Ekonomická krize, vysoká inflace zapříčiněná též reparacemi, nakonec nekontrolovatelná, a z ní vznikající chudoba
- Nedostatečně vyvinutá demokracie, odevzdávání osudu do rukou "elit", touha po silné autoritativní vládě
- Neexistence alternativy k socialistickým ideologiím, o moc bojovali nacisté, křesťanští socialisté a komunisté
- Užití sociální či socialistické rétoriky přitažlivé pro dělnickou vrstvu
- Odmítnutí komunistické ideologie
- Nacionalismus, v té či oné formě běžný v 19. a 20. století
- Nesnášenlivost k židům, tradiční antisemitismus

Reference

Problematika totality a jí potírané svobody v minulém století:
- Karl Raimund Popper, Otevřená společnost a její nepřátelé, vydaná poprvé v Londýně roku 1945

Podívejte se též na

- Nacistické ozbrojené a bezpečnostní sbory Kategorie:Ideologie Kategorie:Politický systém Kategorie:Německo Kategorie:Nacismus ja:ナチズム simple:Nazism

1933

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1928 1929 1930 1931 1932 - 1933 - 1934 1935 1936 1937 1938 ----

Události

Česko
- první ovocný jogurt, byl vymyšlen v Radlické mlékárně na Smíchově
- byla zahájena stavba Letiště Praha-Ruzyně
- vyhlášeny národní přírodní rezervace Novozámecký rybník, Přírodní rezervace Velký a Malý Polom, Chlumská stráň Svět
- 30. ledna říšský prezident Hindenburg jmenuje Hitlera kancléřem; Německo
- 27. února požár Říšského sněmu; Německo
- 24. března počátek vlády národních socialstů v Německu
- 15. duben Boris Natanovič Strugacký, ruský spisovatel
- 17. května založena norská fašistická strana Nasjonal Samling
- 26. května vzniklo Gestapo
- 20. července je podepsán Říšský konkordát mezi Německou říší a Svatým stolcem
- erupce sopky Vesuv; Itálie
- podepsána konvence o právech a povinnostech států; Montevideo
- Německo vystoupilo ze Společnosti národů
- obě meklenburské země se staly součástí Německa

Vědy a umění

- 16. září založeno divadlo D 34; Československo
- Fritz Zwicky publikoval teorii Temné hmoty

Nobelova cena

Narození

Česko
- 24. březen Jiří Klobouk, český spisovatel
- 30. dubna Karla Erbová, česká básnířka
- 21. květen Erazim Kohák, český filosof
- 21. října Zdena Salivarová, česká spisovatelka
- Josef Cink český esperantista Svět
- 16. leden Susan Sontagová, americká spisovatelka († 28. prosinec 2004)
- 23. březen Philip Zimbardo, americký psycholog
- 12. května Andrej Andrejevič Vozněsenskij, ruský básník
- 18. července Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko, ruský básník
- Henri Francois van Aal, belgický žurnalista a politik († 2001)
- Džalál Talabání, kurdský irácký politik

Úmrtí

Česko
- 23. srpen Adolf Loos, český architekt (
- 10. prosinec 1870) Svět
- 31. leden John Galsworthy, anglický prozaik (
- 14. srpen 1867)
- 6. březen Antonín Čermák, americký podnikatel a politik českého původu (
- 9. květen 1873)

Hlava státu

Tomáš Garrigue Masaryk Kategorie:20. století ja:1933年 ko:1933년 simple:1933

Adolf Hitler

Adolf Hitler (20. dubna 1889 Braunau na Inu, Rakousko – 30. dubna 1945 Berlín) byl jeden z nejmocnějších a nejkrutějších diktátorů moderní doby.

Dětství

Narodil se 20. dubna 1889 jako čtvrté dítě rakouskému celníkovi Aloisu Heidlerovi, který si své jméno na Hitler změnil až po smrti svého otce, Adolfova dědečka, a Klaře Polzlové. Jejich první tři děti zemřely ve velmi brzkém věku během epidemie záškrtu, po Adolfovi ztratili ještě syna a poslední šesté dítě – holčička Paula, sice přežila, ale byla slabomyslná. Klara proto veškerou svou mateřskou lásku, kterou by byla rozdělila mezi šest dětí, věnovala pouze Adolfovi. Neustále se mezi odborníky vedou spekulace o tom, jaké národnosti Adolf vlastně byl. Klaru údajně zastihly porodní bolesti, když byla navštívit svého manžela v práci na celnici na německé straně hranic, kde posléze Adolfa i porodila. S dítětem však přešla zpět na rakouskou stranu, kde Adolf vyrůstal v městečku Braunau am Inn. Již od raného dětství snil Adolf o kariéře umělce. Studijní výsledky na základní škole měl vynikající, ale na střední škole nastal obrat, kdy v některých předmětech vynikal a jiné naprosto ignoroval. V žádném případě nechtěl pokračovat ve stopách svého otce a stát se úředníkem. Prvních sedmnáct let svého života býval mladý Adolf často svědkem násilnických a sexuálních útoků alkoholického otce na svou matku. Alois Heidler – Hitler zemřel roku 1903 na srdeční infarkt. Jeho epitaf (Ta ostrá slova, která občas vyšla z jeho úst, nemohla pošpinit žhavé srdce, které bušilo v jeho nitru) vytvořil Adolfovi velmi mylnou představu o jeho otci. O 4 roky později neuspěl Adolf při zkouškách na Všeobecnou malířskou školu na Umělecké akademii ve Vídni. Rektor mu doporučil spíše studium architektury, k tomu mu však chyběla maturita. Brzy poté onemocněla Adolfova matka Klara rakovinou prsu. Jejím lékařem byl Žid Eduard Bloch, který rovněž léčil Hitlerovi syfilis. V této době byl Adolf na studiu ve Vídni kam mu zavolali, aby se vrátil zpět do Lince, kde jeho matka pomalu umírala ve velkých bolestech. Na Hitlerovo naléhání dr. Bloch podal Klaře jodoform, který se jen velmi výjimečně používal při léčbě zhoubných nádorů. Ten ale nepomohl, naopak jen zvýšil trýznění, způsobil halucinace a přivedl Klaru do agonie, v níž zemřela. Hitler byl smrtí své matky velmi zdrcen a byl to jeden z mála důvodů jeho počínající nenávisti vůči židovské rase. Po této tragické události se nadobro odstěhoval do Vídně.

Formování politické osobnosti

Protože cesta do umělecké sféry se mu uzavřela, věnoval se převážně četbě a politickým otázkám. Z počátku byl Hitler nakloněn sociální demokracii a to zvláště pro to, že se zasazovali o lepší životní podmínky dělníků, ale nakonec se stal ostrým protivníkem marxismu a zároveň i Židů, o nichž si myslel, že se právě pomocí marxismu snaží dosáhnout toho, aby dělníky získali pro své účely při sociálních a hospodářských problémech. Stále silněji v něm převládal skoro mystický obdiv k německému národu a rasové čistotě. V jeho životopise chybí jeden rok pobytu ve Vídni. Spekuluje se o tom, že byl v té době hospitalizován na klinice, kde si léčil syfilis. Rovněž proto poučoval Hitler své známe o zákeřnosti prostituce a pošetilosti mladíků, kteří jí podléhali. Podle popisu se tehdy oblékal do bavorského horského kroje, který sestával z kožených kraťasů, které ještě více znázorňovaly jeho křivé nohy, dále z bílé košile a kšand. Měl ženskou postavu, široké boky, úzká ramena. Nikdy nechodil v čistém oblečení, měl špinavé nehty a zkažené hnědé zuby.

První světová válka

bavorského Roku 1913 se z Vídně odstěhoval do Mnichova. Odůvodnil to tím, že se chtěl vyhnout službě v rakouské armádě. Povolávací rozkaz ho sice neminul, ale u komise si dokázal prosadit svou a byl uznán služby neschopným. Navzdory tomuto však v roce 1914, dva týdny od vypuknutí války, narukoval k dělostřeleckému regimentu bavorské armády. V prosinci téhož roku obdržel Železný kříž II. třídy a v srpnu roku 1918 Železný kříž I. třídy. V zimě roku 1918 byl odvezen po otravě plynem do lazaretu v Pomořanech. Zde se dozvěděl o revoluci, která 9. listopadu vedla k abdikaci císaře. Měl pocit, že pád Německa nelze vysvětlit obvyklými metodami. Ještě když býval ve Vídni, seznámil se s myšlenkami německých nacionalistických extremistů, kteří se obraceli k tradiční myšlence o vykořisťovatelech a ničitelech nordického světa - Židech. Pravděpodobně v tuto dobu se zformovala jeho nenávist vůči židům a všem ostatním rasám, ačkoliv on tyto myšlenky formuloval zhruba o 5 let později. Tímto vysvětlením mu vše začalo dávat jasný smysl - Německu vrazili do zad dýku Židé. Svoji činnost chápal jako "povinnost" ochránit Německo před touto pohromou a dovést jej k cíli, k němuž bylo podle jeho názoru předurčeno. Dne 18. ledna 1919 byla zahájena Pařížská mírová konference ve Versailles. Jejím cílem bylo podepsat mírové smlouvy, jejichž podmínky diktovaly především Velká Británie, USA, Francie, ale i Itálie a Japonsko. Německo tuto smlouvu podepsalo pod tlakem ultimát] 28. června. Byly mu nadiktovány nejhorší podmínky: reparace stávající z odstoupení 13% říšského území, vydání válečné flotily a značného omezení výzbroje armády. Rovněž bylo Německo uznáno jako jediný viník války, což vyvolalo značné rozhořčení. Dne 5. června 1919 byl Hitler odvelen do objasňovacího kurzu, v němž měli demobilizovaní vojáci získat základní principy pro státoobčanské myšlení. Na těchto kurzech přednášel ing. Feder, jehož ideje, že za neštěstí Německa mohou jen a pouze Židé, značně ovlivnily Hitlera.

Hitlerovy začátky v NSDAP

Po skončení války neměl Hitler kam jít. Jeho známí se vrátili ke svým zaměstnáním, kdežto on nebyl ničím vyučen. Reichswehr ho nasadil jako důstojníka do objasňovacího oddělení a v této funkci byl pověřen návštěvou shromáždění tehdy bezvýznamné skupiny Německá dělnická strana (Deutsche Arbeiterpartei - DAP). Toto shromáždění se konalo 24. února 1920 v Mnichově. Hitler ihned převzal iniciativu a v pětadvaceti bodech spolu s předsedou strany Drexlerem jako dalším řečníkem vytyčil politický program strany. Od tohoto dne se strana jmenovala Národně socialistická německá dělnická strana (Nazionalsozialistiche Deutsche Arbeitpartei - NSDAP). Požadoval v nich, na základě práva na sebeurčení národů, semknutí všech Němců, zrušení Versailleské smlouvy, získání kolonií a zvláštní zákonodárcovství pro Židy s možností jejich případného vyhoštění. Kromě šíření antisemitismu Hitler propagoval sociálně politické požadavky. Směšování nacionalistických a socialistických hesel mělo u mnoha lidí ohromnou odezvu. NSDAP bylo spojováno zejména s Hitlerovým jménem. Bylo mu nabízeno předsednické křeslo strany, které odmítal z důvodu, že se viděl především v propagandě. V červenci 1921 zcela překvapivě vystoupil ze strany a vyslovil požadavky, bez jejichž splnění se nebyl ochoten vrátit. Vzhledem k Hitlerově pozici byly jeho podmínky byly splněny, tím se však stal fakticky nazpochybnitelným vůdcem strany. Na dalším shromáždění NSDAP 29. července Hitler vysvětlil, že řešení pro Německo nepřijde z parlamentu, ale z revoluce. V těchto letech však revoluce byla ještě násilný akt. V tom, že Německo může být obnoveno pouze radikálními změnami, ho podporovala i bavorská zemská politika.

Mnichovský puč

V roce 1923 došlo ke sporům mezi vládou v Berlíně a Bavorskou vládou, která usilovala o faktickou samostatnost s pravicovou diktaturou. Při těchto sporech byla Berlínem NSDAP zakázána, ale Mnichov tuto skutečnost odmítl přijmout. V listopadu tohoto roku se kolem Hitlera shromáždila skupina mužů, mezi nimiž vynikali hlavně Herman Göring, Rudolf Hess, Ernst Rohm a Alfred Rosenberg, kteří se rozhodli, že nadešel čas převzít nad Bavorskem otěže. Hitlerova se pokusil převzít moc (8. a 9. listopadu), ale tento pokus byl prakticky ihned zmařen. Po tomto kroku byl A. Hitler byl odsouzen za velezradu k pšti letům ve vězení v Landsbergu, již 20. prosince 1924 byl podmínečně propuštěn. Ve vězení napsal svoji knihu Mein Kampf (Můj boj), kde Hitler seznámil okolí se svými cíli, projevil se zde jeho vyhraněný antisemitismus, rasismus a ukázal zde svoji představu o vůdčí roli nordické rasy. NSDAP byla v tuto dobu ve značném rozkladu, ale díky Hitlerovým řečnickým schopnostem, silnému antisemitismu a hospodářské krizi strana nakonec velmi posílila a stala se postupně jednou z nejsilnějších stran v Německu.

Od kandidatury na prezidenta po druhou světovou válku

Ve stejném roce skončilo i Hindenburgovo úřední období a Adolf Hitler se rozhodl kandidovat. V prvním kole získal 30,1 % hlasů, ve druhém byl ale těsně poražen Hindenburgem. Dne 31. ledna 1933 ho Hindenburg jmenoval říšským kancléřem. Poté co se A. Hitler dostal k moci začal uskutečňovat svoji politiku a pokoušet se zlikvidovat své odpůrce. Požář Říšského sněmu z 27. února mu poskytl příležitost začít se zaútočit na komunisty. Jeho ekonomická politika měla značné úspěchy a postupný přechod na vojenskou výrobu výrazně snížil nezaměstnanost, inflaci a úrověň průměrné německé domácnosti. V Zahraniční politice se A. Hitler rozhodl vystoupit ze Společnosti národů (12. listopadu), tento krok přinesl Hitlerově politice mnoho výhod a jelikož na to ostatní státy prakticky nereagovaly byly nevýhody takřka nulové. V roce 1934 se Hitler rozhodl zakročit proti nespokojeným SA a některým dalším skupinám především tzv. konzervativcům. Takto vyprovokované násilí vstoupilo do dějina jako Noc dlouhých nožů. Dne 1. srpna 1934 se Hitlerovi podařilo prosadit spojení úřadu prezidenta a říšského kancléře, den nato zemřel říšský prezident Hindenburg. Tímto se Hitler stal prakticky neomezeným vládcem Německa. Dne 17. listopadu 1933 měl Hitler projev v Říšském sněmu, kde se odvolal na životní práva národů a přihlásil se k mírové smlouvě. Důležité bylo také uzavření desetiletého německo-polského paktu o neútočení, které Hitlerovi jen přispělo do voleb v Sárské oblasti. Dva měsíce po těchto volbách byly zahraniční vlády informovány o budování německé Luftwaffe a 16. března byla znovuzavedena všeobecná branná povinnost. Rovněž byly zrušeny vojenské podmínky Versailleské smlouvy. Později uzavřel spojenectví s fašistickou Itálií, která byla po napadení Habeše izolována. Proto Hitler musel dávat pozor, aby se kvůli Itálii nedostal do rozporů s Anglií. Dne 7. března 1936 Německo vypovědělo Locarnskou smlouvu a obsadilo demilitarizované území Porýní. Roku 1936 a 1937 došlo k vypracování plánů, které vedly k tomu že 12. března 1938 A. Hitler podepsal rakouský anšlus a německá vojska obsadila Rakousko. Dne 29. září došlo k Mnichovské konferenci, kterou lze považovat za výrazný úspěch politiky A. Hitlera. Roku 1938 došlo k vážné krizi ve vedení Wehrmachtu. Polní maršál von Blomberg požádal vůdce, aby se směl oženit se ženou z lidu. Vůdce svolil a byl dokonce za svědka. Později se ale zjistilo, že tato žena pracovala jako pornografická herečka a navíc si občas přivydělávala prostitucí. Takové manželství bylo pro ministra války nepřípustné. Navíc byl generál von Fritsche obviněn z homosexuality. Vůdce byl touto zradou zklamán a oba muže propustil. Von Fritsche byl propuštěn 4. února 1938 a Hitler se sám stal vrchním velitelem ozbrojených sil. Přímo ovládal nejen politiku státu, ale i celou vojenskou mašinérii.

Druhá světová válka

Koncem března nechal Hitler Ribbentropem rozšířit návrh k úpravě sporných německo-polských otázek. Jádrem byl požadavek navrácení Gdaňska Německé říši. Jelikož se nepovedlo věci vyjednat politicky, proto se v polovině srpna Hitler rozhodl napadnout Polsko. Velkým úspěchem politiky A. Hitlera bylo uzavření německo-sovětského paktu o nenapadení z 23. srpna. Rozhodující pasáž zněla: V případě, že jedna ze stran uzavírajících smlouvu by se měla stát předmětem válečných jednání ze strany třetí moci, nebude druhá ze stran uzavírajících smlouvu podporovat tuto třetí moc. Dne 28. září podepsali sovětský ministr zahraničních věcí Molotov a jeho německý kolega Ribbentrop společné německo-sovětské prohlášení a tajný dodatečný protokol, kde bylo rozdělení sfér zájmů dojednané mezi oběma státy. Hitlerovo vojenské řízení válečných operací bylo méně úspěšné než jeho politická aktivita, některé jeho chyby se ve válce opravdu projevily zásadním způsobem. Dne 20. července 1944 jen těsně unikl atentátu. 20. dubna 1945 oslavil své 56. narozeniny. O deset dní později 30. dubna 1945 spáchal sebevraždu. V noci ze 7. května na 8. května 1945 dobyly Berlín jednotky sovětské armády a 8. května 1945 ve 23:03 byla podepsána kapitulace Německa. Hitler, Adolf Hitler, Adolf Hitler, Adolf Hitler, Adolf ja:アドルフ・ヒトラー ko:아돌프 히틀러 ms:Adolf Hitler roa-rup:Adolf Hitler simple:Adolf Hitler th:อดอล์ฟ ฮิตเลอร์

Fašismus

Fašismus (italsky fascismo) je totalitní ideologie, resp. politické hnutí, antidemokratického a antiliberálního zaměření. Fašistická ideologie vychází z nacionalismu, často bývá charakterizována jako záměrně iracionální. Fašistická politická teorie a praxe se poprvé prosadila v meziválečné Itálii vedené Benitem Mussolinim.

Původ pojmu

Pojem fašismus pochází z latinského slova fascis, které se překládá jako svazek, původně totiž označovalo jilmové pruty svázané červenou páskou s vyčnívající vetknutou sekyrou. Tento znak úředníků římského impéria si italští fašisté přivlastnili jako symbol svého hnutí. První fašistická organisace byla Mussoliniho Fasci d'Italiani di Combattimento - Svazky italských spolubojovníků.

Vznik a příčiny šíření fašismu

Fašistická ideologie je následkem 1. světové války, převzala však myšlenky mnoha politických filosofů a teoretiků. Jedním ze zdrojů byl Aristotelův a Hegelův organicismus, nadřazující zájmy celku nad zájmy jednotlivce. Významnou úlohu sehrála i Nietzscheho představa o nadčlověku, vůli k moci a dvojí morálce. Dále pak teorie elit Vilfreda Pareta, objasňující uplatnění vůdcovského principu. Jako teoretikové fašismu se projevili především Benito Mussolini, Giovani Gentile a Mario Palmieri, který ve své Filosofii fašismu označuje za základní principy fašismu jednota, autorita a povinnost. Za příčinu vítězství fašismu v evropských zemích je možné považovat nestabilitu a nejednotnost místních (většinou koaličních) vlád, přetrvávající ekonomická a politická krize, nedůvěra veřejnosti k demokratickým principům, konečně také bolševická revoluce v Rusku a obavy vyšších a středních vrstev z rozšíření revoluce do dalších zemí a s tím související růst moci komunistických hnutí.

Charakteristika fašismu

- Nadřazuje zájmy celku (národa, státu) nad zájmy jednotlivce
- Usiluje o totalitní stát
- Stojí v oposici vůči demokracii a liberalismu, spolu s cizinci a přistěhovalci je považuje za původce všeho špatného
- V čele státu požaduje silného vůdce (vůdcovský princip)
- K potlačení opozice využívá násilí a moderní metody propagandy a cenzury
- Zavádí korporativismus

Fašistické hnutí v Itálii

korporativismus Prvním politikem, kterému se podařilo aplikovat fašismus ve státní praxi, byl Benito Mussolini (1883 - 1945), který roku 1919 založil organizaci Fasci d'Italiani di Combattimento. Roku 1921 se tato organizace přeměnila ve fašistickou stranu nazvanou Partito Nazionale Fascista. Mussolini uchopil moc v Itálii 28. října 1922 při takzvaném Pochodu na Řím. Následně ho italský král Viktor Emanuel III. jmenoval ministerským předsedou. Období do roku 1926 je označováno jako období zákonné diktatury. V první Mussoliniho vládě dokonce převažovali nefašističtí ministři. Během tohoto období, konkrétně 10. června 1924, byl zavražděn socialistický poslanec Giacomo Matteotti, ostrého kritika fašistického hnutí a Mussoliniho osoby zvlášť. Mussolini vraždu odsouhlasil. Proti tomuto legálnímu zločinu se zvedla vlna odporu. Část poslanců dokonce odmítla zasedat, navíc někteří fašisté opustili stranu. Benito Mussolini nakonec 3. ledna 1925 přiznává odpovědnost za vraždu a roku 1926 vyhlašuje fašistickou diktaturu s vládou jedné strany. Fašismus brzy vyústil v agresivní zahraniční politiku italského státu a vedení dobyvačných válek. V roce 1936 Itálie napadla a dobyla Habeš. Před začátkem druhé světové války se Itálie stala spojencem nacistického Německa. Do války oficiálně vstoupila 10. června 1939, a již v dubnu uskutečnila další agresi, a to napadení Albánie. Na rozdíl od nacistického Něměcka a jeho spojenců se však ve fašistické Itálii příliš neuplatil antisemitismus. To bylo dáno nepřítomností antisemitismu ve fašistické ideologii. Mussolini sice na nátlák Hitlera přijal rasové zákony po vzoru norimberských zákonů, k koncentračních táborů či deportacím Židů do Německa však nikdy nedošlo. Italský fašistický režim padl 25. července 1943. Mussolini byl odvolán a uvězněn. Nový italský premiér Badoglio se rozhodl se spojenci spolupracovat. 3. září podepsal kapitulaci, která byla zveřejněna 8. září. Ve stejném měsíci Benito Mussolini za pomoci německých výsadkářů uprchl z vězení a na severu Itálie, okupovaném německými vojsky, stanul v čele socialistické republiky s vládou v Salo. Mussolini a jeho manželka byli popraveni na útěku dne 28. dubna 1945.

Další fašistické režimy

Vliv fašistické ideologie se uplatňoval od 20. let 20. století v Německu, což vyvrcholilo vítězstvím nacistického hnutí v roce 1933. Od roku 1928 byl částečně fašistický režim v Portugalsku vedený diktátorem Salazarem. V následujících letech se fašismus prosazoval v mnoha evropských zemích.

Frankismus

Španělský fašismus je nazýván frankismem, podle svého vůdce generála Francisca Franca. Franco se k moci dostal díky vítězství v občanské válce, která v destabilizovaném Španělsku propukla mezi jeho fašistickou stranou a tzv. republikány, kteří představovali nesourodou směs zejména komunistických a anarchistických radikálů. Byl podporován nacistickým Německem a fašistickou Itálií, zatímco straně republikánů se dostalo podpory ze strany Francie a hlavně stalinistického Sovětského svazu. Za druhé světové války se však ke svým bývalým spojencům nepřipojil. Hned po svém nástupu k moci zakázal Franco opoziční politické strany a začal pronásledovat své oponenty. Postupně vytvořil vysoce autoritativní systém, který se opíral o konzervativně orientovanou část obyvatelstva a španělskou katolickou církev,pro kteréžto skupiny představoval menší zlo a záruku stability a ochrany před rudým terorem. V roce 1947 byl částečně reorganizován systém a obnovena monarchie, ale Franco se zároveň stal doživotním regentem, jenž má právo jmenovat dalšího krále. Další reorganizace následovala o deset let později, kdy se Franco stal předsedou vlády. Frankův režim se vyznačoval zejména netolerancí k menšinovým národům, jako jsou Katalánci nebo Baskové. Jediným spisovným jazykem byla španělština (kastilština). Katalánština či baskičtina byly oficiálně zakázány. Po jeho smrti a nástupu Juana Carlose I. byly opět povoleny. Katalánie, Baskicko a jiné provincie získávají určitou autonomii.

Perónismus

Generál Perón

Zakladatelem Perónismu byl argentinský generál Juan Domingo Perón. V roce 1943 byl jedním z vůdců červnového vojenského převratu. V období 1943 - 1944 byl ministrem práce, v roce 1944 se stal ministrem obrany, v červenci 1944 vicepresidentem. Hlavou státu byl v letech 1946 až 1955. Generál Perón byl obdivovatelem italského fašismu, který si upravil na argentinské poměry. Perónismus bývá nazýván fašismem nižších vrstev, neboť je u moci držel nejen díky armádě, ale také díky podpoře dělníků, na kterých byl závislý. Vojáky, kteří mu byli věrní, povyšoval Perón na důstojníky bez důstojnických zkoušek. Tím proti sobě poštval část vojáků, kteří vyhlásili neposlušnost a páchali atentáty na dělnická shromáždění. Perón měl ze začátku podporu v církvi, ta se proti němu však v roce 1946 také postavila. V roce 1955 Perón abdikoval. V roce 1973 byl opět zvolen do čela státu. Volební období skončilo jeho smrtí v roce 1974.

Charakteristické znaky Perónismu

- Nadřazuje zájmy celku nad zájmy jednotlivce
- Usiluje o totalitní stát
- Osvobozuje se od cizích vlivů
- V čele státu chce silného vůdce
- Považuje sám sebe za třetí cestu mezi kapitalistickou a komunistickou ekonomikou
- Svojí moc opírá o dělnickou podporu

Dnešní perónismus

Perónismus dnes v Argentině zastupuje Strana rovnosti, která je velmi nejednotná a tudíž těžko usiluje větší vliv.

Fašismus dnes

Na konci 20. století se objevila řada menších skupin a politických stran s neofašistickými myšlenkami, které se šíří po celém světě. Relativně významné neofašistické strany existují např. v Itálii. V Německu a v jiných zemích se vliv neofašismu překrývá s neonacismem.

Podívejte se též na

- Rasismus
- Nacismus
- Socialismus
- Totalita

Externí odkazy

- Fašismus obecně
- [http://www.differentlife.cz/pravalidska02.htm Charakteristika]
- [http://www.levsprav.wz.cz/fasismus.pdf Nacionalismus, fašismus a nacismus] (formát PDF)
- Italský fašismus
- [http://www.worldfuturefund.org/wffmaster/Reading/Germany/mussolini.htm B. Mussolini: Fašistická doktrína] (anglicky)
-
- Frankismus
- [http://zivotopisyonline.cz/francisco-franco-y-bahamonde.php Generáln Franco - Životopisy on-line]
- [http://policy.euweb.cz/view.php?id=16#2 Frankova diktatura]
- [http://www.narmyslenka.cz/hist/hist012.html Franco a občanská válka]
- Perónismus
- [http://www.cojeco.cz/index.php?s_term=&s_lang=2&detail=1&id_desc=71944 Stručná charakteristika]
- [http://www.fontes-rerum.cz/index.php?id=2&pg=listy020402 Argentinská krise a peronismus]
- [http://en.wikipedia.org/wiki/Peronism Perónismus] (anglicky)
- [http://en.wikipedia.org/wiki/Juan_Peron Juan Perón] (anglicky) Kategorie:Ideologie Kategorie:Politický systém Kategorie:Italské dějiny ja:ファシズム

1924

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1919 1920 1921 1922 1923 - 1924 - 1925 1926 1927 1928 1929 ----

Události

Česko Svět
- 25. února Sarajevo přestalo být hlavním městem Bosny a Hercegoviny, ale pouze sídlem Sarajevské oblasti.
- Dominikánská republika se stala členem společnosti národů
- norské hlavní město bylo přejmenováno na Oslo

Vědy a umění

- André Breton vydal Surrealistický Manifest
- objeven chemický prvek rhenium

Nobelova cena

Narození

Česko
- 30. dubna Ilja Prachař, český herec († 10. srpna 2005)
- 1. květen Karel Kachyňa, český režisér († 12. březen 2004)
- 28. května Jiří Šotola, český literát
- 17. září Antonín Liška, český biskup († 15. říjen 2003)
- 27. září Josef Škvorecký, český spisovatel
- Vladimír Menšík, český herec († 1988)
- Jan Otčenášek, český spisovatel († 1979) Svět
- 13. leden Paul Karl Feyerabend, rakouský filosof († 11. února 1994)
- 9. května Bulat Šalvovič Okudžava, ruský básník († 12. června 1997)
- 19. června Vasil Bykav, běloruský spisovatel († 22. června 2003)
- 10. října James Clavell, anglický spisovatel († 7. září 1994)
- A. D. Atanasov, bulharský redaktor, esperantista
- John Francis, skotský esperantista
- Marjorie Boulton, anglická spisovatelka, esperantistka
- Jean-François Lyotard, francouzský filosof († 1998)
- George Herbert Walker Bush, 41. prezident USA

Úmrtí

Česko
- 3. leden Jiří Wolker, český básník (
- 29. březen 1900) Svět
- 21. leden Vladimír Iljič Lenin, ruský komunistický politik a revolucionář a první premiér SSSR (
- 22. duben 1870)
- 3. červen Franz Kafka, německý spisovatel (
- 3. červenec 1883)
- 10. června, zavražděn italský socialistický poslanec Giacomo Matteotti,
- 1. září Joseph Henry Blackburne, britský šachista (
- 10. prosinec 1841)
- Woodrow Wilson, americký politik (1856)

Hlava státu

Tomáš Garrigue Masaryk Kategorie:20. století ja:1924年 ko:1924년 simple:1924

1943

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1938 1939 1940 1941 1942 - 1943 - 1944 1945 1946 1947 1948 ----

Události

Česko
- vyšel poslední dodatek Ottova slovníku naučného Svět
- leden nasazení 1. československého samostatného praporu v SSSR na frontu
- počátek února kapitulace Němců v SSSR u Stalingradu
- červen ukončena činnost vyhlazovacího koncentračního tábora Bełżec
- 4.-22. červenec - bitva v Kurském oblouku
- 10. červenec - vylodění Spojenců na Sicílii
- 25. července padl italský fašistický režim
- 1. září židovské povstání; Vilnius Litva
- 8. září zveřejněna kapitulace Itálie, kterou italský premiér Badoglio podepsal 3. září
- 6. listopadu byl osvobozen Kyjev
- listopad-prosinec konference Velké trojky v Teheránu
- 12. prosince Československo uzavřelo v Moskvě novou spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem
- bylo zlikvidováno Interhelpo; SSSR

Vědy a umění

Nobelova cena

Narození

Česko
- 15. února – Jiří Leitner, místostarosta Jirkova, člen politické strany Cesta změny (†22. října 2005)
- 8. dubna – Martin Hilský, profesor anglické literatury a překladatel
- 16. června – Věra Ludíková, česká básnířka a esperantiska Svět
- 29. března – Vangelis, řecký instrumentalista a hudební skladatel
- 6. července – George W. Bush, americký politik
- Ken Thompson, americký programátor a informatik

Úmrtí

Česko
- 7. dubna Jaroslav Havlíček, český spisovatel (
- 3. února 1896)
- 8. září popraven Julius Fučík, český spisovatel (
- 23. února 1903) Svět

Hlava státu

- Edvard Beneš (v exilu)
- Emil Hácha (Protektorát Čechy a Morava)
- SSSR - Josif Vissarionovič Stalin
- Německo - Adolf Hitler Kategorie:20. století ja:1943年 ko:1943년 simple:1943

1945

;Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1940 1941 1942 1943 1944 - 1945 - 1946 1947 1948 1949 1950 ----

Události

Leden

- 19. leden rozpuštění Zemské armády, Polsko

Únor

Březen

Duben

- 4. duben začalo Gruzínské povstání na Texelu
- 25. dubna - osvobozen koncentrační tábor Dachau
- 30. duben - A. Hitler páchá sebevraždu; Německo
- skončila Laponská válka - válka mezi Finskem a Německem (od září 1944)

Květen

- 5. květen V Praze začíná povstání proti německé okupaci.
- 8. květen - Konec Druhé světové války v Evropě
- 11. květen - U Slivice na Milínsku padají poslední výstřely Druhé světové války v Evropě
- 20. květen skončilo Gruzínské povstání na Texelu
- Slovensko opět součástí Československa

Červen

- 26. června byla podepsána Charta Spojených národů

Červenec

- 1. červenec - Německo je rozděleno mezi spojenecké okupační síly
- 16. červenec - v Nevadské poušti proběhl první pokusný jaderný výbuch
- 17. července zahájena jendnání Velké Trojky v Postupimy

Srpen

- 2. srpen ukončena jednání Velké Trojky v Postupimy
- 6. srpen - Spojené státy shazují uranovou atomovou bombu (Little Boy) na Hirošimu, v okamžiku zabito 80 tisíc lidí.
- 9. srpen - Spojené státy shazují plutoniovou atomovou bombu "Fat Man" na město Nagasaki v 23:02 místního času, odpovídající síle 22 kilotun TNT. Pravděpodobně bylo zabito 60 až 80 tisíc lidí, dalších 60 tisíc zraněno.

Září

Říjen

- 18. říjen - zahájen mezinárodní vojenský tribunál, viz norimberský proces
- 24. říjen - začala platit Charta spojených národů; OSN
- 26. říjen - konec možnosti vydávání prezidentských dekretů; Československo

Listopad

- 20. listopad - začátek norimberského procesu

Prosinec

-
- Československo bylo přinuceno odstoupit Sovětskému svazu Podkarpatskou Rus

Vědy a umění

- V Nag Hammadi (Egypt) byla nalezena tzv. gnostická knihovna

Nobelova cena

Narození

Česko
- 26. červen Ondřej Neff, český spisovatel Svět
- 10. leden - narodil se Rod Steward, zpěvák
- 19. červen Aung San Suu Kyi, barmská politička
- Luis Royo, španělský malíř

Úmrtí

Česko
- 20. březen Jaroslav Kratochvíl, český spisovatel (
- 17. leden 1885)
- duben Josef Čapek, český malíř a spisovatel (
- 23. březen 1887)
- 27. červen Emil Hácha, československý politik (
- 12. červenec 1872)
- 21. června Josef Hora, český básník (
- 8. července 1891) Svět
- 23. února Alexej Nikolajevič Tolstoj, ruský spisovatel (
- 10. leden 1883)
- 12. duben Franklin Delano Roosevelt, americký president (
- 30. leden 1882)
- 30. duben Adolf Hitler, nacistický vůdce (
- 20. duben 1889)
- 24. října Vidkun Quisling, norský fašistický politik
- 28. prosinec Theodore Dreiser, americký spisovatel (
- 27. srpen 1871)
- Hendrik Bulthuis, holandský esperantista (
- 1865)

Hlavy států

- Československo
- Edvard Beneš - exilová vláda v Londýně a po osvobození Praha
- Protektorát Čechy a Morava
- Emil Hácha (do května)
- USA
- Franklin Delano Roosevelt (do dubna, zemřel)
- Harry S. Truman
- Papež
- Pius XII.
- SSSR
- Stalin Kategorie:20. století ja:1945年 ko:1945년 simple:1945 th:พ.ศ. 2488

Fašismus

Původ pojmu

Vznik a příčiny šíření fašismu

Charakteristika fašismu

Fašistické hnutí v Itálii

Další fašistické režimy

Frankismus

Perónismus

Generál Perón

Charakteristické znaky Perónismu

Dnešní perónismus

Perónismus dnes v Argentině zastupuje Strana rovnosti, která je velmi nejednotná a tudíž těžko usiluje větší vliv.

Fašismus dnes

Podívejte se též na

- Rasismus
- Nacismus
- Socialismus
- Totalita

Externí odkazy

Fašismus

Původ pojmu

Vznik a příčiny šíření fašismu

Charakteristika fašismu

Fašistické hnutí v Itálii

Další fašistické režimy

Frankismus

Perónismus

Generál Perón

Charakteristické znaky Perónismu

Dnešní perónismus

Perónismus dnes v Argentině zastupuje Strana rovnosti, která je velmi nejednotná a tudíž těžko usiluje větší vliv.

Fašismus dnes

Podívejte se též na

- Rasismus
- Nacismus
- Socialismus
- Totalita

Diktatura

Vybrané příklady diktatur

Evropa

Jižní Amerika

Afrika

Asie

Podívejte se též na

Latina

Různé typy latinského jazyka

Chronologie vývoje latinského jazyka

Podívejte se také na

Nacismus

Dějiny a charakteristika nacismu

Klíčové vlastnosti nacistické ideologie

Příčiny

Reference

Podívejte se též na

1933

Události

Vědy a umění

Nobelova cena

Narození

Úmrtí

Hlava státu

Adolf Hitler

Dětství

Formování politické osobnosti

První světová válka

Hitlerovy začátky v NSDAP

Mnichovský puč

Od kandidatury na prezidenta po druhou světovou válku

Druhá světová válka

Fašismus

Původ pojmu

Vznik a příčiny šíření fašismu

Charakteristika fašismu

Fašistické hnutí v Itálii

Další fašistické režimy

Frankismus

Perónismus

Generál Perón

Charakteristické znaky Perónismu

Dnešní perónismus

Fašismus dnes

Podívejte se též na

Externí odkazy

1924

Události

Vědy a umění

Nobelova cena

Narození

Úmrtí

Hlava státu

1943

Události

Vědy a umění

Nobelova cena

Narození

Úmrtí

Hlava státu

1945

Události

Leden

Únor

Březen

Duben

Květen

Červen

Červenec

Srpen

Září

Říjen

Listopad

Prosinec

Vědy a umění

Nobelova cena

Narození

Úmrtí

Hlavy států

Fašismus