:: wikimiki.org ::

Dunaj

Dunaj

Dunaj (německy Donau, slovensky Dunaj, maďarsky Duna, srbsky a bulharsky Дунав, rumunsky Dunărea) je druhá nejdelší řeka v Evropě. Pramení ve Schwarzwaldu na jihozápadě Německa, protéká jižním Německem, Rakouskem, Slovenskem, Maďarskem, Srbskem, pak po mnoho desítek kilometrů tvoří rumunsko-bulharskou hranici, aby nakonec protlo východní cíp Rumunska a u jeho hranic s Ukrajinou skončilo mohutnou deltou v Černém moři. Už staří Římané znali řeku, která z velké části tvořila severní hranici jejich impéria, pod latinským názvem Danubius. Podle legendy vyslal římský vojevůdce své vojáky hledat pramen řeky. Ti narazili na úpatí Schwarzwaldu v místech, kde dnes leží město Donaueschingen, na silný minerální pramen, který zde sice do řeky vyvěrá, ale není to její počátek. Vojákům se nechtělo prodírat černými lesy ke skutečnému prameni a označili toto místo za pramen Dunaje. Toto pojetí se vžilo a i dnes nese řeka své jméno až od města Donaueschingen, kde je dokonce zřídlo obezděné jako její symbolický pramen. Ve skutečnosti vzniká Dunaj soutokem potoků Breg a Brigach, které se rovněž setkávají na území města. Delší z nich je Breg. Jeho pramen je sice v mapách označen jen jako Bregquelle, ale informační tabulky v okolí ho nazývají Donauquelle - místní hoteliéři se pochopitelně nechtějí nechat připravit o atrakci, kterou jim nadělila sama příroda. Pramen se nachází pouhých 100 m od hlavního evropského rozvodí mezi Dunajem a Rýnem.
- nadmořská výška pramene - 1154 m
- délka toku - 2 857 km s Bregem 2 888 km
- velikost povodí - 817 000 km²
- přítoky (a strana, ze které přitékají)
- Německo: Breg (nejdelší pramenný tok; P), Brigach (L), Lech (P), Isar (P), Regen (L), Inn (P)
- Rakousko: Traun (P), Enns (P), Ybbs (P)
- Slovensko: Morava (L), Váh (L), Hron (L), Ipeľ (L)
- Maďarsko: Tisa (L)
- Srbsko: Dráva, Sáva
- Rumunsko: Jiu (L), Olt (L), Ialomiţa (L), Prut (L)
- významná města
- Německo: Ulm, Ingolstadt, Řezno, Deggendorf, Pasov
- Rakousko: Linec, Mauthausen, Enns, Grein, Melk, Dürnstein, Krems, Tulln, Vídeň
- Slovensko: Bratislava
- Maďarsko: Budapešť, Baja, Moháč
- Srbsko: Bezdan, Sombor
- Chorvatsko: Vukovar, Ilok
- Srbsko: Novi Sad, Bělehrad
- Rumunsko: Moldova veche, Orşova
- Srbsko: Kladovo
- Rumunsko: Drobeta/Turnu Severin
- Bulharsko: Svistov, Ruse
- Rumunsko: Brăila, Galati Soubor:Bratislava New Bridge from castle hill.JPG|Dunaj v Bratislavě Soubor:DonauknieVisegrad.jpg|Dunaj u Visegrádu Category:Evropské řeky als:Donau ja:ドナウ川 ko:다뉴브 강

Němčina

Němčina je západogermánský jazyk a mateřský nebo druhý jazyk přibližně 100 mil. lidí na celém světě. V Evropě je z hlediska počtu rodilých mluvčích němčina s 91,5 mil. mluvčími druhým nejrozšířenějším jazykem po ruštině. Píše se latinkou se spřežkovým pravopisem. Zvláštností je, že podstatná jména se píší velkými počátečními písmeny. Pravopis byl v roce 1998 reformován.

Rozšíření

Němčina je úředním jazykem v:
- Německu (80 mil. mluv.)
- Rakousku (7,9 mil. mluv.)
- Lichtenštejnsku (31 tis. mluv.).
- Švýcarsku (4,3 mil. mluv.) - spolu s francouzštinou, italštinou a rétorománštinou
- Lucembursku (270 tis. mluv.) - spolu s lucemburštinou a francouzštinou
- Belgii v regionu Eupen-St. Vith (110 tis. mluv.) spolu s úředními jazyky nizozemštinou a francouzštinou
- Itálii v Jižním Tyrolsku (260 tis. mluv.) Do roku 1918 byla němčina úředním jazykem i na území dnešního Česka. Německy dále hovoří menšiny ve:
- Francii (1,5 mil. mluvčích) - Alsasko, Lotrinsko
- Dánsku (25 tis. mluvčích) - region Severní Šlesvicko
- Rumunsku (380 tis. mluvčích)
- Maďarsku (200 tis. mluvčích)
- Polsku (500 tis. mluvčích)
- SNS (1,9 mil.) - Povolží, Kazachstán
- USA (200 tis. mluvčích) - zejména v Pensylvánii
- Kanadě (560 tis. mluvčích)
- Brazílii (1,5 mil. mluvčích)
- Argentině (400 tis. mluvčích)
- Austrálii (135 tis. mluvčích)
- Namibii (25 tis. mluvčích) - do r. 1989 regionální úřední jazyk
- Jihoafrické republice (60 tis. mluvčích) Jako i v Česku (několik tisíc nebo desítek tisích, podle odhadu).

Historie

Spisovná němčina se od ostatních germánských jazyků liší změnami v důsledku druhého posouvání hlásek, které bylo uzavřeno ke konci 8. století. V historii vývoje spisovného německého jazyka rozlišujeme tato období:
- prehistorické - germánské (5. - 8. století)
- stará horní němčina (8. století - 1050)
- střední horní němčina (1050 - 1350)
- raná nová horní němčina (1350 - 1650)
- nová horní němčina (1650 - současnost)

Nářečí

1650 Základní členění nářečí v němčině je podle stupně druhého posouvání hlásek v jihoseverním směru:
- Horní němčina (včetně rakouské a švýcarské němčiny) - úplné
- Střední němčina - částečné
- Dolní němčina (Platt) - žádné posouvání hlásek. Mezi jednotlivými nářečími a dialekty existují značné rozdíly. Již dialekt v Kolíně nad Rýnem je pro mnohého Němce jen těžko srozumitelný. Značné potíže pak vznikají, jedná-li se o severoněmecké tzv. Plattdütsch z Frízska nebo o dialekty z Bavorska, Bádenska či Rakouska. Zcela nesrozumitelné je pak tzv. Schwyzerdüütsch, mluvené ve Švýcarsku: švýcarské filmy nebo televizní rozhovory, vysílané v německé televizi, mají většinou podtitulky - dorozumívání pomocí angličtiny je mnohdy jednodušší.

Abeceda a výslovnost

Němčina se píše latinkou. S výjimkou přehlasovaných Ä, Ö, Ü nevyužívá diakritická znaménka. Používání tzv. ostrého S (scharfes S, ß - pouze malé, při psaní kapitálkami přepisováno jako SS) bylo reformou pravopisu v 90. letech 20. století omezeno, ve Švýcarsku je ale závazné (ß je tam považováno za zastaralé). Německá abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí:

- ÄU (a EU) se čte OJ.
- CH se čte CH.
- EI se čte AJ.
- EU (a ÄU) se čte OJ.
- SCH se čte Š.
- SP se na severu čte SP, na jihu ŠP.
- SS se čte S.
- ST se na severu čte ST, na jihu ŠT.
- TSCH se čte Č.

Gramatika a pravopis

- Rozlišuje se určitý (der, die, das) a neurčitý (ein, eine) člen.
- Rozlišují se čtyři pády u jmen: nominativ, genitiv, dativ a akuzativ. Jsou vyjádřeny většinou jen tvarem členu, k některým ale patří koncovky podstatného jména.
- Systém slovesných časů je bohatší než v češtině, ale ve srovnání s angličtinou chybí průběhové formy: předminulý (Plusquamperfekt), minulý (Imperfekt), předpřítomný (Perfekt), přítomný (Präsens), předbudoucí a budoucí (Futur). Podmíněný děj se vyjadřuje konjunktivem a kondicionálem.
- Slovosled je o něco volnější než v angličtině, ale přece jen má pevné mantinely. Hlavní sloveso stojí na druhé syntaktické pozici ve větě. Typickým rysem němčiny je odsouvání ostatních slovesných tvarů (a také hlavního slovesa ve vedlejší větě) na konec, může se tam sejít i několik sloves najednou:
- Wenn ich das früher gewusst hätte, hätte ich es nicht mehr tun werden müssen.
- Doslova: Kdybych já to dříve věděl by měl, měl bych to ne více učinit stát muselo.
- Všechna podstatná jména se píší s velkým písmenem na začátku.

Slovní zásoba

Starší slovní zásoba byla ovlivněna hlavně latinou a románskými jazyky. V moderní době je patrný silný vliv angličtiny. Výpůjček je přesto poměrně málo, hlavním nástrojem obohacování slovní zásoby zůstává v němčině hojně využívané skládání slov.

Překlad, vzorový text

Všeobecná deklarace lidských práv

Podívejte se též na

- Seznam jazyků
- Seznam písem
- Švýcarská němčina

Externí odkazy

- [http://www.sochorek.cz/archiv/jazyky/nemcina/fakta.htm Němčina - základní fakta o jazyce]
- [http://www.ids-mannheim.de/grammis/reform/inhalt.html Nová pravidla pravopisu]
- [http://www.webit.at/bk/sprache/ Rakouská němčina]
- als:Deutsche Sprache ja:ドイツ語 ko:독일어 ms:Bahasa Jerman simple:German language th:ภาษาเยอรมัน

Srbština

Srbština (српски jезик, srpski jezik)
Rozšíření:	Srbsko a Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko aj.
Počet mluvčích:	11 miliónů (75. místo)
Klasifikace:	- Indoevropské jazyky - Slovanské jazyky - Jihoslovanské jazyky
Písmo:	Cyrilice, Latinka
Postavení
Úřední jazyk:	Srbsko a Černá Hora, Bosna a Hercegovina
Regulátor:	[http://www.maticasrpska.org.yu/ Matica Srpska]
Kódy
ISO 639-1:	sr
ISO 639-2(B):	scc
ISO 639-2(T):	srp
SIL:	[http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=SRC SRC]
Wikipedie
[http://sr.wikipedia.org/wiki/Главна_страна sr.wikipedia.org]

Srbština je jazyk srbského obyvatelstva v Srbsku a Černé Hoře, Bosně a Hercegovině, Chorvatsku a dalších zemích v Evropě, Americe a Asii. Vpodstatě jde o jiný název pro srbochorvatštinu, resp. pro jednu její variantu, která byla úředním jazykem v Jugoslávii do roku 1992. Spisovný srbský jazyk je založen na štokavském nářečí, hovorový jazyk rozlišuje východní (ekavskou) a západní (ijekavskou) variantu.

Rozšíření

Počty mluvčích podle zemí:
- Srbsku a Černé Hoře: 7 170 000
- Srbsko: 6 770 000
- Vojvodina: 1 557 020 (2002)
- Střední Srbsko: 5 063 679 (2002)
- Kosovo: 150 000
- Černá Hora: 401 382 (2003)
- Bosna a Hercegovina: 1 500 000
- Německo: přes 500 000 (2003)
- Rakousko: přes 100 000 (2001)
- Austrálie: přes 50 000 (2001)
- Švýcarsko: cca 50 000 (2000)
- Chorvatsko: 44 629 (2001)
- Makedonie: 33 315 (2001)
- Slovinsko: 31 329 (2002)
- Rumunsko: 20 377 (2001)

Historie

Nejstarší srbská literatura pochází ze středověku a patří do ní taková díla jako Miroslavljevo jevandjelje (1192) a Dušanov zakonik. Zachovalo se jen málo ze sekulární středověké literatury, ale to, co zbylo, ukazuje, že tehdejší srbské písemnictví šlo s dobou. Například Srbská Alexandrida (kniha o Alexandru Velikém) nebo srbský překlad Tristana a Isoldy. Koncem 14. století bylo Srbsko dobyto Osmanskou říší a po příštích 400 let nebylo moc příležitostí pro sekulární psanou tvorbu. Přesto z té doby pocházejí některá nejlepší srbská díla. Nejdůležitější je srbská epická poezie. Je známo, že Goethe se učil srbsky, aby si mohl číst srbské eposy v originále. Hlavním útočištěm psaného jazyka v té době byly kláštery, ty se však držely církevní staroslověnštiny. Koncem 18. století se psaný jazyk vzdaloval od hovorového. Počátkem 19. století Vuk Karadžić reformoval srbskou cyrilici na fonetickém principu a propagoval hovorový lidový jazyk jako novou literární normu. První tištěná srbská kniha byla vyrobena v Cetinje v roce 1494, pouhých 40 let po Gutenbergově vynálezu knihtisku.

Abeceda a výslovnost

Hlavním písmem pro zápis srbštiny je Cyrilice, používá se však i Latinka (v hojné míře např. na internetu). Srbská abeceda je následující:

Slovní zásoba

Dvě srbská slova se rozšířila do mnoha dalších jazyků: vampír a slivovice.

Podívejte se též na

- Srbochorvatština

Externí odkazy

- [http://www.rastko.org.yu/isk/pivic-standard_language.html Standard language as an instrument of culture and the product of national history] An article by pre-eminent Serbian linguist Pavle Ivić
- [http://www.slavicnet.com/ 209,000 entry Serbian-English and English-Serbian Dictionnary]
- [http://www.krstarica.com/dictionary/ Serbian-English Dictionary] ja:セルビア語 ko:세르비아어

Bulharština

Bulharština (Български език, Bălgarski ezik)
Rozšíření:	Bulharsko
Počet mluvčích:	9 miliónů (88. místo)
Klasifikace:	- Indoevropské jazyky - Slovanské jazyky - Jihoslovanské jazyky
Písmo:	Cyrilice
Postavení
Úřední jazyk:	Bulharsko
Regulátor:
Kódy
ISO 639-1:	bg
ISO 639-2:	bul
SIL:	[http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=BLG BLG]
Wikipedie
bg.wikipedia.org

Bulharština je jihoslovanský jazyk. K psaní používá cyrilici. Nejblíže má k makedonštině a podle mínění některých bulharských a řeckých lingvistů je makedonština pouze nářečím bulharštiny; jde každopádně o velmi kontroverzní politické téma. Jméno Bulhaři původně označovalo národ ze střední Asie, jehož jazyk neměl nic společného se slovanskými jazyky. Bulhaři se v 7. století usadili na Balkáně a byli asimilováni místním slovanským obyvatelstvem; dali mu však své jméno a zanechali stopy jak ve slovní zásobě slovanské bulharštiny, tak v její gramatice.

Rozšíření

Kromě Bulharska se bulharsky mluví v sousedních a dalších zemích, kam v minulosti Bulhaři emigrovali: Kanada, Řecko, Maďarsko, Izrael, Makedonie, Moldavsko, Rumunsko, Srbsko, Turecko, Ukrajina, USA. Celkový počet mluvčích se odhaduje na 9 miliónů, z toho 8 miliónů ve vlastním Bulharsku, kde tvoří 85% populace.

Historie

Bulharština má ze všech slovanských jazyků nejdéle psanou formu. Rozlišujeme starobulharštinu (9. až 11. století), střední bulharštinu (12. až 15. století) a moderní bulharštinu (od 16. století). Dnešní pravopis se ustálil v 19. století.

Abeceda a výslovnost

První bulharské prameny jsou psány hlaholicí, ale už ve starobulharském období byla tato abeceda nahrazena cyrilicí, později modernizovanou. Od u nás známější ruské cyrilice (azbuky) se liší následovně:
- Е se nečte [je], ale [e].
- Ё ([jo]) chybí.
- Э (ruské [e]) chybí.
- Щ se nečte [šč], ale [št].
- Ъ označuje samohlásku [ə], do latinky se přepisuje jako Ă. Tento znak je nazýván "Goljam" a po úpravě písemné formy jazyka se už neobjevuje na začátku slova. Často jím bývá nahrazena libovolná samohláska, která se vyslovuje nezněle. Obvyklé je použití pro přepis cizích slov/jmen např. Carol - Kъpoл.
- Ы (jery, [y]) chybí. Bulharská abeceda tedy vypadá následovně: Přepis současně udává i českou výslovnost, s výjimkou písmene х, které se přepisuje h, ale čte se [ch], a výše zmíněného ъ/ă.

Gramatika

Bulharština má některé rysy, které ji odlišují od většiny ostatních slovanských jazyků. Téměř chybí skloňování podstatných jmen, naopak se vyvinul člen (nikoli jako samostatné slovo jako v západoevropských jazycích, nýbrž jako přípona jmen, ke kterým člen patří). Slovesa nemají infinitiv, zato mají mnoho staro- a předslovanských tvarů, které z jiných jazyků vymizely. Existují zvláštní slovesné tvary pro děje, které mluvčí neviděl, slyšel o nich z druhé ruky či má o nich pochybnosti.

Slovní zásoba

Vzorový text

Všeobecná deklarace lidských práv

Pro srovnání bulharštiny s makedonštinou je text uveden v obou jazycích.

bulharsky	Bсички човешки същества се раждат свободни и равни по достойнство и права. Tе са надарени с разум и съвест и следва да се отнасят помежду си в дух на братство.
přepis	Vsički čoveški săštestva se raždat svobodni i ravni po dostojnstvo i prava. Te sa nadareni s razum i săvest i sledva da se otnasjat pomeždu si v duh na bratstvo.
makedonsky	Ситe чoвeчки суштeствa сe рaѓaaт слoбoдни и eднaкви пo дoстoинствo и прaвa. Tиe сe oбдaрeни сo рaзум и сoвeст и трeбa дa сe oднeсувaaт eдeн кoн друг вo дуxoт нa братство.
přepis	Site čovečki suštestva se raģaat slobodni i ednakvi po dostoinstvo i prava. Tie se obdareni so razum i sovest i treba da se odnesuvaat eden kon drug vo duhot na bratstvo.
česky	Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Externí odkazy

- [http://www.easybulgarian.com/ Studium bulharštiny online - Learn Bulgarian Language - EasyBulgarian.com]
- [http://www.sprachprofi.de.vu/english/bul.htm Volně dostupné zdroje pro studium bulharštiny]
- [http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=BLG Záznam v databázi Ethnologue]
- [http://www.websters-online-dictionary.org/definition/Bulgarian-english/ Bulharsko-anglický slovník] Category:Bulharsko ja:ブルガリア語 ko:불가리아어 th:ภาษาบัลแกเรีย

Rumunština

Rumunština (Română)
Rozšíření:	Rumunsko, Moldavsko, Vojvodina
Počet mluvčích:	26 miliónů
Klasifikace:	- Indoevropské jazyky - Italické jazyky - Románské jazyky
Písmo:	Latinka
Postavení
Úřední jazyk:	Rumunsko, Moldavsko Vojvodina (Srbsko a Černá Hora)
Regulátor:	Academia Română
Kódy
ISO 639-1:	ro
ISO 639-2:	rum (B), ron (T)
SIL:	[http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=RUM RUM]
Wikipedie
ro.wikipedia.org

Rumunština, rumunsky limba română, je románský jazyk s asi 26 miliony mluvčími, převážně v Rumunsku, v oblasti Vojvodina v Srbsku a v Moldavsku, kde se z politických důvodů nazývá moldavština.

Historie

Předtím, než v roce 106 dobyli zemi Římané a udělali z ní svoji provincii, bylo území Rumunska obydleno Indoevropany Dáky. Po příchodu Římanů se stala úředním jazykem vulgární latina. Mezi lety 271 až 275 ztratili Římané nad územím kontrolu. Co se s latinsky mluvícim obyvatelstvem dělo potom, není známo. Kvůli své geografické izolaci je rumunština pravděpodobně první románský jazyk, který se oddělil od latiny, a až do moderní doby nebyl ovlivňován jinými románskými jazyky. Jmenná morfologie rumunštiny je oproti ostatním románským jazykům konzervativní. Zachovala si skloňování, stejně tak jako střední rod. Slovesná morfologie zaznamenala stejný posun ke složenému perfektu a futuru jako v ostatních románských jazycích. Dialekty rumunštiny byly sjednoceny pravděpodobně mezi 7. a 10. stoletím, kdy bylo území ovlivňováno byzantskou říší a slovanskými jazyky. Rumunština je jediný románský jazyk, který nebyl ovlivňován římskokatolickou, ale řeckokatolickou církví, tureckou a slovanskou kulturou.

Kontakty s jinými jazyky

Dáčtina

Dáčtina byl indoevropský jazyk, kterým mluvili staří Dákové. Byl to první jazyk, který ovlinil latinu v Dákii. V dnešní rumunštině je okolo 300 slov, o kterých se předpokládá, že jsou z dáčtiny (např.: balaur=drak, brânză=sýr, mal=břeh).

Balkánský jazykový svaz

Přestože je většina rumunské gramatiky a morfologie založená na latině, jsou v ní jevy, které sdílí jen s ostatními jazyky v balkánském jazykovém svazu. Mezi sdílené jevy patří určitý člen následující řídícímu slovu, splynutí genitivu a dativu, způsob tvoření futura a perfekta a absence infinitivu.

Slovanské jazyky

Zdrojem slovanského vlivu je v největší míře staroslověnština, která byla až do 18. století liturgickým jazykem v Rumunsku, a také bulharština, ukrajinština a srbština. Až 20 % slovní zásoby je slovanského původu (např.: iubi=milovat, glas=hlas, nevoie=potřeba, prieten=přítel, da=ano), nicméně mnoho slovanských slov jsou archaizmy, takže se odhaduje, že slovanská slovní zásoba představuje dnes už jen 10 % moderního jazyka. Mezi další slovanské vlivy patří např. zachování původního latinského fonému /h/, který nezůstal v žádném jiném dnešním románském jazyce.

Další vlivy

- řečtina (např.: folos < ófelos = užitek, buzunar < buzunára = kapsa, proaspăt < prósfatos = čerstvý)
- maďarština (např.: oraş < város = město, a cheltui < költeni = utrácet, a făgădui < fogandi = slíbit)
- turečtina (např.: cafea < kahve = káva, cutie < kuta = krabice, papuc < papuç = papuče)
- němčina (např.: cartof < Kartoffel = brambor, bere < Bier = pivo, şurub < Schraube = šroub)

Mezinárodní slova

Od 19. století si rumunština vypůjčuje mnoho slov z jiných románských jazyků, především francouzštiny a italštiny. Odhaduje se, že v rumunštině je kolem 38 % slov vypůjčených z italštiny a francouzštiny, takže spolu se slovy domácího původu tvoří kolem 80 % slovní zásoby slova s původem v latině. Některá latinská slova byla do rumunštiny přijata dvakrát, poprvé jako součást původní slovní zásoby a podruhé jako přejatá slova. Např:
- bratr/bratrský: frate/fratern
- prst/prstní: deget/digital
- voda/vodní: apă/acvatic
- oko/oční: ochi/ocular

Rozšíření

Rumunštinou se mluví hlavně v Rumunsku, Moldavsku, Maďarsku, Srbsku a Černé Hoře a Bulharsku.

Oficiální postavení

Rumunština je oficiální jazyk Rumunska. Ve Vojvodině má oficiálně stejný status jako srbština, ale ve skutečnosti je tam méně důležitá. Jazyk v Moldavsku se oficiálně nazývá moldavština, ale prakticky nijak se neliší o rumunštiny. V ostatních částech Srbska a na Ukrajině mají rumunské komunity malá práva, co se týče ochrany a používání jejich jazyka. Rumunština je jedním z pěti jazyků, které se používají bohoslužbách na Hoře Athos. Hoře Athos

Dialekty

Rumunština má čtyři dialekty:
- Dakorumunština – na sever od Dunaje (Rumunsko, Moldavsko)
- Arumunština – Řecko, Makedonie, Bulharsko, Srbsko
- Meglenorumunština – severní Řecko
- Istrorumunština – Istrie, Chorvatsko

Gramatika

Rumunská jména se rozeznávají 3 rody (mužský, ženský a střední), 2 čísla (singulár a plurál) a 5 pádů (nominativ, akuzativ, dativ, genitiv a vokativ). Členy, většina adjektiv a zájmena se shodují se svým řídícím jménem. Rumunština je jediný románský jazyk, jehož určitý člen se připojuje na konec jména a ne před slovo. Rumunština má čtyři slovesné třídy a pět způsobů (indikativ, konjunktiv, imperativ, prezumptiv a supínum)

Fonologie

Rumunština má 7 samohlásek a 20 souhlásek.

Hláskové změny

Kvůli izolaci rumunštiny je hláskový vývoj odlišný od vývoje ostatních románských jazyků, ale některé změny sdílí s italštinou (např. [kl] > [kj] – lat. clarus > rum. chiar, it. chiaro) a dalmátštinou (např. [gn] > [mn] – lat. cognatus > rum. cumnat, dalm. comnut). Mezi důležité hlaskové změny patří:
- diftongizace e, i, o – lat. cera > rum. ceară (vosk)
- jotacizmus [e] > [i] – lat. herba > rum. iarbă (tráva)
- veláry [k], [g] > labiály [p], [b], [m] – lat. octo > rum. opt (osm)
- rotacizmus [l] > [r] – lat. caelum > rum. cer (nebe)
- palatalizace dentál [d], [t] před [e] a [i] – lat. deus > rum. zeu (bůh), lat. tenem > rum. ţine (držet)

Psaná podoba

První psaný záznam románského jazyka, kterým se mluvilo ve středověku na Balkáně, byla zapsána byzantským kronikářem v 6. století o vojenské expedici proti Avarům. Je to věta mezkaře doprovázejícího byzantská vojska "Torna, torna, fratre!" (Vrať se, vrať se, bratře!), kterou zavolal na společníka, když uviděl, že z mezka spadl náklad. Nejstarší psaný text v rumunštině je dopis z roku 1521, v němž Neacşu z Câmpulungu píše starostovi Brašova o hrozícím útoku Turků. Byl napsán cyrilicí jako většina tehdejších textů. Nejstarší text latinkou byl v 16. století napsán v Transylvánii podle konvencí maďarštiny. V pozdním 18. století rumunští učenci, majíce na paměti původ rumunštiny v latině, převzali italský pravopis a přizpůsobili ho rumunštině. Cyrilice se, i když stále méně, používala až do roku 1860, kdy byl pravopis poprvé normován. V Moldavské SSR se do roku 1989 používala upravená ruská azbuka.

Abeceda

Poznámky:
- ce, ci se čte če, či
- ge, gi se čte dže, dži
- ca, che, chi, co, cu se čte ka, ke, ki, ko, ku
- ga, ghe, ghi, go, gu se čte ga, ge, gi, go, gu
- nepřízvučné i na konci slova se vyslovuje tak krátce, že netvoří slabiku
- ă se vyslovuje jako neurčitá souhláska jako v angličtině
- na začátku a na konci slova se píše î, uprostřed â (do reformy pravopisu v r. 1993 se všude psalo î) a vyslovuje se jako u bez zaokrouhlení rtů Kategorie:Románské jazyky Kategorie:Rumunsko Kategorie:Moldavsko ja:ルーマニア語 th:ภาษาโรมาเนีย

Německo

Spolková republika Německo (SRN, do r. 1990 též nazývána "Spolková republika Německa, SRN", "Německá spolková republika, NSR", západní Německo) je federace 16 spolkových zemí ležící ve střední Evropě. Německo hraničí s Nizozemskem (577 km), Belgií (167 km) a Lucemburskem (138 km) na západě, s Francií (451 km) na jihozápadě, se Švýcarskem (334 km) a Rakouskem (784 km) na jihu, s Českem (646 km) a Polskem (456 km) na východě a s Dánskem (68 km) na severu. Ze severovýchodu má Německo přístup k Baltskému moři, ze severozápadu k Severnímu moři. Celková délka pobřeží je 2389 km. Německo je členskou zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Německa Německo bylo zdecimováno dvěma světovými válkami v první polovině 20. století. Po ukončení 2.světové války v roce 1945 bylo území Německa rozděleno na čtyři okupační zóny, které obsadili vítězní Spojenci USA, Velká Británie, Francie a Sovětský svaz. Z okupačních zón vznikly dva německé státy: Spolková republika Německo a Německá demokratická republika. K opětovnému sjednocení Německa došlo až v roce 1990. Německo je zakládajícím členem Evropské unie.

Politický systém

Administrativní členění

16 spolkových zemí (Bundesländer), které se dále dělí na 438 okresů (Kreise): Velká města : Berlín (3 388 434), Hamburk (1 726 363), Mnichov (1 227 958), Kolín nad Rýnem (967 940), Frankfurt nad Mohanem (641 076), Essen (591 889), Dortmund (589 240)

Přírodní podmínky

- Nejníže položené místo: Neuendorf bei Wilster -3,54 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Zugspitze 2962 m n. m.

Ekonomika

Obyvatelstvo

Němci 91,5 % Turci 2,4 % ostatní 6,1 %

Kultura

Podívejte se též na

- Zeměpis
- als:Deutschland fiu-vro:S'aksamaa ja:ドイツ ko:독일 ms:Jerman roa-rup:Ghirmânii simple:Germany th:สหพันธ์สาธารณรัฐเยอรมนี zh-min-nan:Tek-kok

Rakousko

Rakousko je federace 9 spolkových zemí ležící ve střední Evropě, bez přístupu k moři. Rakousko hraničí s Lichtenštejnskem (35 km) a Švýcarskem (164 km) na západě, s Itálií (430 km) a Slovinskem (330 km) na jihu, s Maďarskem (366 km) a Slovenskem (91 km) na východě a s Českem (362 km) a Německem (784 km) na severu. Rakousko je členskou zemí Evropské unie.
- Oficiální název: Rakouská republika (Republik Österreich)
- Administrativní dělení: 9 spolkových zemí
- Velká města: Graz, Linz, Salzburg, Innsbruck
- Nejníže položené místo: Neusiedler See, 115 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Grossglockner, 3798 m n. m., Alpy
- Turistická místa: Vídeň, Salzburg, Innsbruck, Zell am See, Grossglocknerská vysokohorská silnice, Kitzbühel

Historie

Rakousko bylo kdysi centrem Rakousko-uherské říše. Po první světové válce, kterou Rakousko-Uhersko prohrálo, bylo mocnářství rozděleno na menší státy. V roce 1938 bylo Rakousko anektováno hitlerovským Německem a po roce 1945 obsazeno vítěznými Spojenci. Státní smlouva z roku 1955 ukončila období okupace, uznala nezávislost Rakouska a zakázala unifikaci s Německem. Ústavní zákon v témže roce vyhlásil "věčnou neutralitu" Rakouska, což bylo podmínkou ke stažení sovětských vojsk. Rakousko se v roce 1995 stalo členskou zemí Evropské unie.

Administrativní rozdělení

Spolkové země

Evropské unie

Podívejte se též na

- Zeměpis
- Evropa

Externí odkazy

- [http://www.vseorakousku.cz Vše o Rakousku] Kategorie:Rakousko fiu-vro:Austria als:Österreich ja:オーストリア ko:오스트리아 ms:Austria simple:Austria th:ประเทศออสเตรีย zh-min-nan:Tang-kok

Slovensko

Slovensko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Slovensko hraničí s Českem (252 km) a Rakouskem (91 km) na západě, s Maďarskem (677 km) na jihu, s Ukrajinou (97 km) na východě a s Polskem (444 km) na severu. Slovensko je členskou zemí Evropské unie.

Stručná historie

: Hlavní článek: Dějiny Slovenska Slovanské osídlení od počátku 6. století. Od roku 568 sousedství a nadvláda nomádských Avarů. Součást tzv. Sámovy říše. V roce 791 Karel Veliký poráží Avary, Slované, kde pokročil rozpad kmenových vztahů tvoří knížectví Moravské a Nitranské, po roce 833 integrace oboů knížectví do státniho celku Velká Morava, nazývaného v období vlády Svatopluka Velkomoravská říše. Po zániku říše okolo roku 907 (bitva u Bratislavy) Slovensko postupně obsazují Maďaři. Slovensko bylo do roku 1918 součástí Uherského království (tzv. Horní Uhry). Po bitvě u Moháče v 1526 nástup Ferdinanda I. Habsburského na uherský trůn – součást Habsburské monarchie. 1918–1939 součást nově vzniklé Československé republiky, 1939–1945 formální samostatnost (tzv. Slovenský štát, oficálně Slovenská republika), fakticky satelit nacistického Německa. v roce 1944 Slovenské národní povstání (SNP) proti fašistickému režimu. V letech 1945–1992 opět součást Československa. Snaha o federaci, výsledkem asymetrický model institucí (slovenský sněm a vláda), po komunistickém převratu roku 1948 všechny otázky řešené na půdě komunistické strany. Industrializace Slovenska. Od 1. ledna 1969 na základě zákona o česko-slovenské federaci byla ustavena Slovenská socialistická republika (SSR), která spolu s Českou socialistickou republikou (ČSR) tvořila Československou socialistickou republiku (ČSSR. Po tzv. sametové revoluci v roce 1989 došlo k demokratizaci života v Československu. Zjara 1990 došlo v politickém názvu Československa nejprve k nahrazení přívlastku „socialistická“ atributem „federativní“ (ČSFR), o necelý měsíc později přijat jazykově i věcně nepříliš vhodný název Česká a Slovenská federativní republika (vizte Pomlčková válka). K 1. lednu 1993 přestává ČSFR existovat a Slovensko (polit. název Slovenská republika) i Česko (polit. název Česká republika) se stávají novými samostatnými státy. Dne 1. května 2004 se Slovensko stává plnoprávným členem Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU).

Administrativní rozdělení

Slovensko je rozděleno na osm krajů, které jsou pojmenované podle svých center:
- Bratislavský kraj – Bratislava – (1)
- Banskobystrický kraj – Banská Bystrica – (6)
- Košický kraj – Košice – (8)
- Nitrianský kraj – Nitra – (4)
- Prešovský kraj – Prešov – (7)
- Trenčínský kraj – Trenčín – (3)
- Trnavský kraj – Trnava – (2)
- Žilinský kraj – Žilina – (5) 360px

Slovenská kultura

Slovenská věda

Slovenský sport

Podívejte se také na

- Zeměpis
- Evropa
- Seznam slovenských měst Kategorie:Slovensko als:Slowakei fiu-vro:Slovakkia ja:スロバキア ko:슬로바키아 simple:Slovakia th:ประเทศสโลวาเกีย zh-min-nan:Slovensko

Srbsko

Srbsko je republika v centrální části Balkánského poloostrova. Hlavním městem je Bělehrad (Београд, Beograd).

Charakter země

Spolu s Černou Horou tvoří soustátí Srbsko a Černá Hora. K Srbsku se řadí dvě autonomní oblasti - Vojvodina na severu a Kosovo (Kosovo i Metohija) na jihozápadě Srbska a mnoho historických oblastí (Bačka, Banát, Novopazarski Sandžak, Raška, Srem).

Doprava

železniční

Železniční síť v Srbsku je tvořena hlavními tahy, vedoucími do jednotlivých bývalých jugoslávských republik. Na severu, ve Vojvodině je síť velmi hustá, je tam mnoho tratí do Rumunska, Chorvatska a Maďarska. Oproti např. Bosně a Hercegovině je stav a hustota sítě v celé zemi mnohem lepší.

silniční

Celým Srbskem prochází dálnice Subotica - Bělehrad - Niš, s napojeními i do sousedních zemí. Stejně jako u sítě silniční, směrem na jih se situace zhorušuje. Bělehrad je, stejně jako v případě železniční dopravy, i v dopravě automobilové hlavním dopravním uzlem v zemi.

Statistiky

- rozloha : 88 361 km²
- počet obyvatel : 7 498 000
- hl. m. : Bělehrad
- jazyky : Srbština (regionálně albánština a maďarština)
- písmo : cyrilice
- nejvyšší bod :
- náboženství : pravoslavné, islám Kategorie: Srbsko a Černá Hora

Bulharsko

Bulharsko je stát v jihovýchodní Evropě, na balkánském poloostrově. Země sousedí na severu s Rumunskem (kde hranici tvoří Dunaj), na západě se Srbskem a Černou Horou a s Makedonií, na jihu s Řeckem a na jihovýchodě s Tureckem. Východní hranici tvoří Černé moře. V roce 2004 země vstoupila do NATO, a v roce 2007 snad vstoupí do EU.

Správní členění

Od roku 1999 se Bulharsko dělí na 28 oblastí, nazvaných podle jejich hlavního města:
- Blavgoevgrad
- Burgas
- Dobrič
- Gabrovo
- Chaskovo
- Jambol
- Kardžali
- Kjustendil
- Loveč
- Montana
- Pazardžik
- Pernik
- Pleven
- Plovdiv
- Razgrad
- Ruse
- Šumen
- Silistra
- Sliven
- Smoljan
- Sofia
- Sofia-město
- Stara Zagora
- Targoviště
- Varna
- Veliko Tarnovo
- Vidin
- Vraca

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Bulharska

Politický systém

Hlavní článek: Politický systém Bulharska Pozn.: jako Bulharsko se také označuje tzv. Povolžské Bulharsko, historický stát Bulharů existující u řek Volha a Kama v 9. až 13. stol. n. l.

Externí odkazy

- http://www.kirildouhalov.net
- [http://www.bgr.cz/ Sdružení pro Bulharsko] Kategorie:Balkán Kategorie:Bulharsko ja:ブルガリア ko:불가리아 ms:Bulgaria roa-rup:Vurgarii th:ประเทศบัลแกเรีย zh-min-nan:Bulgariya

Černé moře

Černé moře (bulharsky Черно море (Černo more), rumunsky Marea Neagră, ukrajinsky Чорне море (Čorne more), rusky Чёрное море (Čërnoe more, Čornoje more), gruzínsky შავი ზღვა (Šavi zghva), turecky Kara Deniz) je šelfové moře Atlantského oceánu, se kterým je však spojeno pouze prostřednictvím Středozemního moře, na něž navazuje v oblasti Bosporu. Kromě zmíněného spojení se Středozemním mořem jde víceméně o vnitrozemské moře, obklopené ze všech stran pevninou: na severozápadě evropskou, na jihovýchodě asijskou. Kolem moře se rozkládají následující země: na západě balkánské státy Bulharsko a Rumunsko, na severu Ukrajina, na severovýchodě Rusko, na východě Gruzie, na jihu Turecko. Černé moře se rozkládá na ploše 422 000 km² a jeho největší hloubka je 2210 m. Patrně nejdůležitějšími řekami, které do Černého moře přivádějí své vody, jsou Dunaj na pomezí Rumunska a Ukrajiny, Dněstr a Dněpr na Ukrajině a Don v Rusku. Category: Asie Category: Evropa Category: Moře a oceány ja:黒海 ko:흑해 th:ทะเลดำ

Morava (řeka)

Přívozu]] Řeka Morava pramení pod vrcholem Králického Sněžníku na území obce Dolní Morava v nadmořské výšce 1380 metrů a patří do povodí Černého moře. V Troubkách u Přerova se do Moravy vlévá Bečva, která odvádí vody z jižní části Moravskslezských Beskyd. U Lanžhota se v blízkosti česko-slovenských hranic stéká s Dyjí a u Děvína se vlévá do Dunaje. Na území Moravy protéká řeka například Litovlí, Olomoucí, Kroměříží, Otrokovicemi, Napajedly, Uherským Hradištěm, Uherským Ostrohem nebo Veselí nad Moravou.

Externí odkazy

- [http://www.padlo.cz Pádlo]- ... web pro pohodovou vodáckou turistiku kategorie:české řeky

Váh

] Váh je nejdelší řeka Slovenska.

Statistiky

Řeka pramení nedaleko Kráľové Lehoty, v Tatrách, v nadmořské výšce 664 m n. m. a ústí do Dunaje u města Komárno v nadmořské výšce 106 m n. m. Je dlouhá 403 km; povodí řeky má rozlohu 10 640 km².

Vážská kaskáda

Na Váhu, stejně jako např. na Vltavě existuje soustava vodních přehrad. Celkem je jich 22 (nejnovější z nich je Vodné dílo Žilina. První přehradou je velmi dobře známá Liptovská Mara, poslední je v Maduniciach. Podle údajů TASR z roku 1996 elektrárny ročně vyrobí 1 965 132 MWh energie.

přehled některých nádrží

- Liptovská Mara
- Bešeňová
- Krpeľany
- Žilina
- Hričov
- Nosice (Priehrada mládeže)
- Sĺňava
- Kráľová Kategorie: Slovenské řeky

Hron

Hron je řeka na Slovensku, druhá nejdelší v zemi, levostranný přítok Dunaje.

Tok řeky

Hroj je dlouhý 298 km a jeho povodí má plochu 5 454,56 km². Pramení v Nízkých Tatrách, hlavními přítoky jsou Čierny Hron, Slatina, Sikenica a Paríž. Hron protéká těmito městy:
- Brezno
- Podbrezová
- Banská Bystrica
- Zvolen
- Žiar nad Hronom
- Nová Baňa
- Želiezovce
- Čata
- Štúrovo (zde se vlévá do Dunaje) Kategorie: Slovenské řeky

Ipeľ

Ipeľ (maďarsky Ipoly) je řeka na Slovensku a v Maďarsku. Je dlouhá 232 km.

Trasa řeky

Ipeľ pramení ve Slovenském rudohoří, protéká slovenskými městy Málinec a Šahy a maďarskými městy Ipolytarnoc, Balassagyarmat, a Drégelypalánk. U Ostřihomi se pak vlévá do Dunaje. Většina její trasy tvoří přirozenou hranici mezi Slovenskem a Maďarskem. Kategorie: Slovenské řeky

Tisa

Tisa (maďarsky Tisza, ukrajinsky Тиса ,německy Theiß) je řeka na Ukrajině, v Maďarsku a Srbsku. Je dlouhá 996 km a její povodí má rozlohu 157 200 km². 476 km řeky je splavných.

Tok řeky

Tisa pramení na Ukrajině, ve východních Karpatech - v Podkarpatské Rusi (má dva prameny - Čornaja Tisa a Belaja Tisa, které se stékají u města Rachov). Poté tvoří řeka Ukrajinsko - Rumunskou hranici, u města Čop pak vtéká do maďarského území, částečně také zasahuje i na Slovensko. Tam protéká Zemplínem a stáčí se směrem na jih, do Srbska. Asi 30 km severně od Bělehradu se pak vlévá do Dunaje. Řeka protéká následujícími (většími) městy:
- Rachov
- Ťačev
- Čop
- Tokaj
- Tiszaújváros
- Tiszafüred
- Szolnok
- Csongrád
- Szeged (Segedín)
- Kanjiža
- Novi Bečej
- Titel U města Tiszafüred, v Maďarsku se na řece nachází velká přehradní nádrž (Kisköre). Postupem času se z přehrady stala populární turistická destinace v celé zemi.

Větší přítoky

- Szamos
- Kraszna
- Bodrog
- Sajó
- Körös
- Maros Kategorie: Maďarské řeky Kategorie: Evropské řeky

Dráva

Dráva (německy Drau chorvatsky a slovinsky Drava) je řeka v Slovinsku, Maďarsku, Chorvatsku, Rakousku a Itálii. Je dlouhá 749 km a je pravostranným přítokem Dunaje.

Tok řeky

Dráva pramení v Itálii, v Karnských Alpách. Poté protéká Rakouskem, Slovinskem, Chorvatskem a další část svojí trasy tvoří přirozenou hranici mezi Chorvatskem a Maďarskem, až na posledních 50 km v okolí Osijeka, před soutokem s Dunajem. Řeka protéká těmito městy: Villach, Maribor, Ptuj, Ormož, Belišće a Osijek. Od Villachu je splavná. Kategorie: Chorvatské řeky Kategorie: Maďarské řeky Kategorie: Slovinské řeky Kategorie: Rakouské řeky Kategorie: Italské řeky

Sáva

Sáva je řeka, pramenící ve Slovinsku, protékající Chorvatskem a v Srbsku ústící do Dunaje jako jeho levostranný přítok, přímo v Bělehradu.

Trasa řeky

Sáva je dlouhá 940 km a její povodí má rozlohu 95 700 km². Posledních 600 km je splavných. Pramení v Julských Alpách ve Slovinsku, velkými městy jako např. Záhřeb, Slavonski Brod, Županja, Sremska Mitrovica a Bělehrad protéká ale až v Chorvatsku. Střední tok řeky tvoří přirozenou hranici mezi Bosnou a Hercegovinou a Chorvatskem.

Přítoky

levé

- Lublaňka
- Kupa
- Una
- Vrbas
- Ukrina
- Bosna
- Tinja
- Drina
- Kolubara

pravé

- Česma Kategorie: Slovinské řeky Kategorie: Chorvatské řeky Kategorie: Řeky Bosny a Hercegoviny Kategorie: Řeky Srbska a Černé Hory

Paul Pietsch

Paul Pietsch (
- 20. Juni 1911 in Freiburg im Breisgau) ist ein deutscher Rennfahrer und Verleger. Im Gegensatz zu anderen deutschen Fahrern der 1930er-Jahre versuchte Paul Pietsch weniger mit den Silberpfeilen Mercedes und Auto Union als vielmehr als Privatfahrer mit vorwiegend italienischen Autos sein Glück. 1932 begann seine Rennkarriere in einem Bugatti bei kleineren Rennen in Deutschland. 1933 und 1934 konnte er in einem Alfa Romeo etliche Bergrennen gewinnen; für Erfolge bei den großen Rundstreckenrennen reichte die Kraft seines Autos nicht aus. 1935 wurde er von Auto Union verpflichtet. Mit dem schwierig zu fahrenden Wagen mit Heckmotor konnte er sich nie recht anfreunden und so blieb ein geteilter dritter Platz beim GP von Italien sein bestes Ergebnis. Nach einem Jahr beendete er die Versuche mit den Silberpfeilen und ab 1937 fuhr er einen privaten Maserati, beim GP von Deutschland 1939 hatte er seine Sternstunde: in der zweiten Runde setzte er sich an die Spitze und hätte dieses Rennen gegen die übermächtigen Silberpfeile wohl gewonnen, wären nicht Brems- und Zündprobleme aufgetreten. Er konnte aber den dritten Platz ins Ziel retten. Nach dem Zweiten Weltkrieg konzentrierte er sich vorwiegend auf Formel 2-Rennen in Deutschland. Sporadisch trat er bei Formel 1-Weltmeisterschaftsläufen an. Beim GP von Deutschland 1951 blitzte noch einmal sein Talent auf, als er einen Werks-Alfa Romeo fahren durfte. Ein Unfall beendete dieses Rennen und 1952 zog er sich vom Rennsport zurück. Pietsch konzentrierte von nun sich auf die Verlegertätigkeit, er gab zahlreiche Motorsportzeitschriften und Bücher heraus. Bis heute wirkt er in dieser Branche mit.

Weblinks

- Pietsch, Paul Pietsch, Paul Pietsch, Paul Pietsch, Paul

zas�ony darmowe statystyki nauka zawory metalowe online casinos

:: RELATED NEWS ::

Pleonasme
Pleonasme af græsk pleonasmos = overflod. Ordforbindelse hvoraf et eller flere ord er logisk overflødige. Eksempler: Han plejer sædvanligvis at...; En rund cirkel; En sort neger (sort = negro (spansk, portugisisk), niger (latin)).
- Relaterede begreber: - Tautologi, af græsk tauto = "det samme" Ord eller ordforbindelser, der på samme måde udtrykker det samme - overflødigt eller som stilistisk middel. Eksempler: Gammel olding; Snavset og beskidt. - Dobbeltkonfekt. Muligvis synonym med tautologi. Konfekt af latin conficere (con +facere(=gøre)) = forfærdige, fuldførelse.