:: wikimiki.org ::
| Eman Fiala |
Eman FialaEman Fiala (15. dubna 1899 Praha – 24. června 1970 Praha) byl český herec a hudebník.
Eman Fiala pocházel z umělecké rodiny, jeho starší bratr František byl známý pod pseudonymem Ferenc Futurista. Eman se nejdříve věnoval hudbě, dirigování a komponování, složil hudbu k asi dvaceti filmům. I když hrát začal později, objevil se v téměř dvě stě filmech. Často byl obsazován do menších a komediálních rolí. K několika filmům napsal i sám námět.
Role ve filmu
- Muži v offsidu
- Lelíček ve službách Sherlocka Holmese
- Batalión
- Lucerna
- Muzikantská Liduška
- Lízin let do nebe
- Maskovaná milenka
- Dívka v modrém
- Poslední mohykán
- Pytlákova schovanka
- Plavecký mariáš
- Bylo to v máji
Fiala, Eman
Fiala, Eman
Fiala, Eman
Fiala, Eman
15. duben
15. duben je 105. den roku podle gregoriánského kalendáře (106. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 260 dní. Svátek slaví Anastázie.
Události
Česko
- 2005 vyhořel Hrad Pernštejn na pomezí Jihomoravského kraje a Kraje Vysočina, Shořel depozitář škody na budově a sbírkách se odhadují na 100 milionů Kč.
Svět
- 1912 na své první plavbě se v severním Atlantiku potopil Titanic
Narození
Česko
- 1880 František Halas, český spisovatel
- 1899 Eman Fiala, český herec († 24. června 1970)
- 1934 Josef Somr, český herec
Svět
- 1452 Leonardo da Vinci, italský polyhistor († 2. května 1519)
- 1707 Leonhard Euler, švýcarský matematik († 18. září 1783)
- 1885 Tadeusz Kutrzeba, polský generál († 8. leden 1947)
- 1933 Boris Natanovič Strugacký, ruský spisovatel
Úmrtí
Česko
- 1901 - Václav Brožík, český malíř (
- 1851)
Svět
- zavražděn císař Galba Řím
- 1865 Abraham Lincoln, 16. prezident USA v letech 1861-1865
- 1980 Jean-Paul Sartre, francouzský filozof a spisovatel (
- 21. června 1905)
- 1986 Jean Genet, byl francouzský básník (
- 19. prosince 1910)
- 1990 Greta Garbo, americká herečka švédského původu
Svátky
Česko
- Anastázie
Svět
-
Viz také:
- 14. duben 16. duben
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec
Kategorie:Duben
ja:4月15日
ko:4월 15일
simple:April 15
th:15 เมษายน
Praha
Praha – od roku 1920 Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha – je hlavním a součastně největším městem České republiky.
Poloha a charakteristika
České republiky]]
Do dnešní podoby se vyvíjela jedenáct století. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů, kde žije zhruba 1 170 000 obyvatel (údaj ČSÚ za rok 2005).
Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu je památkovou rezervací UNESCO.
Praha je statutárním městem a vyšším územním samosprávným celkem na úrovni kraje. Leží uprostřed území Čech na řece Vltavě a je ze všech stran obklopena Středočeským krajem, jehož správní úřady rovněž sídlí v Praze.
Historie
:Hlavní článek: Dějiny Prahy
Počátky hradu a města Prahy
Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů - poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární - dříve volutovou - keramikou). Na stejném místě je však doloženo i mnohem pozdější germánské sídliště. V 6.století začali osídlovat pražskou kotlinu Slované. Důležitým kultovním místem se stal ostroh nad řekou Vltavou zvaný Žiži (nebo Sizi), kde později docházelo k obřadnímu nastolování knížat "kmene" Čechů. Na tomto místě nechal kníže Bořivoj postavit koncem 9.století druhý křesťanský kostelík v Čechách, zasvěcený Panně Marii. Za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. na počátku 10.století byla celá plošina ostrohu obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se stala centrem rodícího se českého státu. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Existence knížecího hradu přivedla do jeho podhradí řemeslníky a obchodníky - začalo se rodit středověké město.
Středověk
Počátkem 12.století byla Praha kvetoucím městem, nad nímž se vznosně vypínal knížecí Hrad. "Tam žijí Židé mající plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou nejzámožnější peněžníci, tam stojí tržiště a něm plno kořisti …", napsal kdosi neznámý o Praze koncem 11.století. Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města. Pojmenování Starší - respektive latinským terminem Maior, to znamená také Větší - Město pražské získala poté, co Přemysl II. Otakar udělil roku 1257 městská práva pražskému podhradí, osídlenému již od 10.století. Tak vzniklo Nové, později Menší Město Pražské - Malá Strana. Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil další Nové Město pražské a vytýčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplněno výstavnými měšťanskými domy, prostornými tržišti, nádhernými stavbami kostelů a klášterů. "Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií, Paříží, Kolínem, napsal o sídelním městě Karla IV. František Palacký.
Sjednocení pražských měst
K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha neexistovala dlouho. Zanikla již roku 1528.
Sjednotit pražská města natrvalo do jednoho správního celku se podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice.
Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami. Tehdy se stala jedním z předních průmyslových a obchodních center Evropy. Roku 1893 byla asanována severní část Starého Města; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se zároveň připojil Karlín a Libeň.
Velká Praha
Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství, jakým byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí.
Mariánský sloup
Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována. Roku 1922 byla založena Velká Praha, do které byla zahrnuta všechna předměstí včetně do té doby samostatných měst jakými byly Vinohrady nebo Košíře. Praha, v niž vedle sebe žilo obyvatelstvo českého, německého a židovského původu, se stala pozoruhodným kulturním centrem. Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí). Desetileté secesní období přerušila světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus - vznikly první moderní budovy a byla také dostavěna gotická Svatovítská katedrála.
Světově unikátní je architektura kubistická - jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury (Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol), ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě.
Pod vlivem nastupujícího nacismu ve druhé polovině 30.let Prahu začaly opouštět první obyvatelé.
Druhá světová válka
Za války bylo z Prahy odsunuto v transportech do koncentračních táborů židovské obyvatelstvo, stejně jako cikánské (tehdejší běžné označení) a další její obyvatelé tzv. "méněcenných ras". Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna Gestapa v Pečkově paláci nebo Střelnice v Kobylisích.
Stavby Prahy byly uchráněny. K lehkému poškození došlo pouze za bombardování americkými letadly na konci války (věže kláštera v Emauzích), ale plánovanou likvidaci už nemohl v té době oslabený a ustupující nacistický režim provést. Podle vůle komunistických předáků pražského povstání (Smrkovský) a předem stanovených smluv mezi spojenci z protihitlerovské koalice Prahu musela osvobodit Rudá armáda, zatímco Americká armáda vyčkávala u Plzně. Dříve než sovětská vojska do města dorazila, vypuklo zde 5.května 1945Pražské květnové povstání, které ukončil 9.května příjezd Rudé armády.
Praha jako hlavní město socialistického Československa
V únoru 1948 se chopili moci komunisté, plánování a výstavba města začaly probíhat v duchu "socialistického realismu". Vznikla tak první sídliště (Dvouletky) a později i první panelové sídliště na Petřinách. V letech 1960, 1968, 1970 a 1974 bylo k Praze připojeno dalších celkem více než 60 obcí. V 60. a 70. letech se zmodernizovaly důležité dopravní stavby jako letiště a Hlavní nádraží, začalo se budovat metro a takzvaný ZÁKOS - systém kapacitních městských komunikací, z nichž jedna oddělila Národní muzeum od Václavského náměstí. Pro obyvatele, kteří přicházeli do Prahy z celé republiky, byla na zelených loukách okolo Prahy budována panelová sídliště (největší z nich je Jižní Město).
Postupující ekonomický úpadek země zasáhl i Prahu, což se projevilo v zanedbaném vzhledu města i ve zhoršování služeb. Mocenský monopol komunistické strany ukončila Sametová revoluce.
Sametová revoluce
Praha po sametové revoluci
Otevření státních hranic přivedlo do města početné davy turistů. Rozvoj soukromého podnikání se projevil na mnoha starších, leckdy chátrajících budovách i menších domech, které byly opraveny. Došlo k výstavbě mnoha obchodních komplexů, ve městě se zmnohonásobil dopravní provoz, který působí řadu problémů.
Hospodářství
Hlavní město Praha patří tradičně k nejdůležitějším hospodářským centrům Česka. Vedle význačného filmového průmyslu, dnes ale upadajícího, a zřejmě nejvýznačnějšího odvětví, turistiky, se zde nachází i mnoho závodů zpracovatelského průmyslu.
Sametová revoluce
Hrubý domácí důchod (HDP) v pražském kraji obnášel roku 2002 kolem 620 miliard Kč (tzn. 25,7 % celkového HDP v tržních cenách; v přepočtu na hlavu to činí 226 % celorepublikového průměru).
Zpracovatelský průmysl
Zpracovatelský průmysl hlavního města Prahy zaujímá s 7,6 procenty celkové průmyslové výroby páté místo v regionální struktuře všech 14 regiónů. Průmyslové závody se soustřeďují zejména na severovýchodě a jihozápadě města. Na území hlavního města bylo roku 2003 registrováno 733 průmyslových závodů (s více než 20 zaměstnanci) s celkem 111 tisíci pracujících.
Objemem své výroby se v Praze jednoznačně prosazují dvě odvětví: produkce potravin a produkce elektrických a optických přístrojů, obě odvětví s přibližně 33 miliardami Kč v roce 2002 nebo podílem 12 procent na produkci odvětví v celé republice (tržby za vlastní výrobky a služby v běžných cenách; viz i diagramy). Význačnou roli zde hraje především výroba rozhlasových a televizních přijímačů (20 procent celkové produkce země a současně i první místo v regionální struktuře).
Sametová revoluce
Tato odvětví jsou následována polygrafickým průmyslem s téměř 24,5 miliardami Kč tržeb. Význam tohoto odvětví vyplývá ze skutečnosti, že v hlavním městě se toto odvětví silně koncentruje (44 procent celkové produkce) a Praha zde zaujímá první místo ze všech regiónů.
Sametová revoluce
Mimo to se však v Praze nacházejí i další význačné závody tradičních průmyslových sektorů a odvětví, které přispívají k velkému významu hlavního města jako průmyslového střediska:
- výroba kovodělných výrobků
- výroba strojů a zařízení
- chemie a farmaceutický průmysl
- průmysl výrobků ze skla, keramiky a porcelánu, stavební hmoty
- výroba dopravních prostředků (mimo výroby automobilů), zde zejména kolejní soupravy, motocykly, lehká letadla a jiné
Další odvětví hrají spíše podřadnou roli.
Doprava
:Hlavní článek: Hlavní článek: Pražská doprava
Praha je hlavním dopravním uzlem v Česku a významnou křižovatkou ve střední Evropě. Má rozsáhlou dopravní infrastrukturu, jak veřejné, tak i automobilové dopravy.
Členění Prahy
: Podrobněji o částech Prahy a o jejím členění od roku 1784 do současností čtěte v článcích Královské hlavní město Praha, Velká Praha a Části Prahy.
Katastrální členění
Do roku 1949 byly správní obvody až na jednu výjimku z roku 1947 tvořeny jedním nebo více celými katastrálními celky, bývalými obcemi či městy. Od roku 1947 došlo k zásadní změně správního členění. Od té doby hranice mnoha městských částí jsou nezávislé na hranicích katastrálních území (čtvrtí). Katastrální území (například Vinohrady, Smíchov) jsou nadále rozhodující zejména pro evidenci pozemků a nemovitostí a číslování budov.
Správní členění
Praha má 57 samosprávných městských částí, které jsou spravovány voleným zastupitelstvem, radou, starostou a úřadem městské části. Od 1. července 2001) mají úřady 22 z těchto městských částí rozšířenou působnost státní správy pro své území nebo i pro několik dalších městských částí. Vzniklo tak 22 správních obvodů. Tyto obvody (s výjimkou Prahy 1 až Prahy 3) však nejsou totožné s územními obvody podle zákona o územním členění státu, které byly do roku 2001 správními obvody a do roku 1990 i samosprávnými.
22 správních obvodů
V seznamu je nejprve uveden městský správní obvod. V závorce jsou pak uvedeny městské části, které do správního obvodu spadají, přičemž městská část, jejímuž úřadu působnost státní správy přísluší, je uvedena tučně. Od 1. ledna 2002 mají všechny tyto městské části stejný název jako celý jejich správní obvod, tedy pouze slovo Praha s číslovkou. Pro lepší orientaci je v seznamu uveden i původní název městské části.
2002
- Praha 1
- Praha 2
- Praha 3
- Praha 4 (Praha 4, Kunratice)
- Praha 5 (Praha 5, Slivenec)
- Praha 6 (Praha 6, Suchdol, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Ďáblice, Březiněves, Dolní Chabry)
- Praha 9
- Praha 10
- Praha 11 (Praha 11, Šeberov, Újezd u Průhonic, Křeslice)
- Praha 12 (Praha 12, Libuš)
- Praha 13 (Praha 13, Řeporyje)
- Praha 14 (Praha 14, Dolní Počernice)
- Praha 15 (Praha 15, Dolní Měcholupy, Štěrboholy, Petrovice, Dubeč)
- Praha 16 (Radotín, Velká Chuchle, Lochkov, Zbraslav, Lipence)
- Praha 17 (Řepy, Zličín)
- Praha 18 (Letňany)
- Praha 19 (Kbely, Vinoř, Satalice, Čakovice)
- Praha 20 (Horní Počernice)
- Praha 21 (Újezd nad Lesy, Klánovice, Koloděje, Běchovice)
- Praha 22 (Uhříněves, Královice, Nedvězí, Kolovraty, Benice)
Územní členění
V roce 1960 bylo zřízeno deset městských obvodů a tyto obvody, rozšířené o nově přidružené obce, platí podle Zákona o územním členění státu dodnes. Původně byly i správními a samosprávnými obvody. Obyvatelé většiny území obvodů podléhali přímo obvodnímu národnímu výboru (později obvodnímu úřadu), v později připojených obcích však zůstaly jako mezičlánek místní národní výbory (místní úřady), které zároveň spadaly i pod působnost příslušného obvodu. Od roku 1990 však nejsou tyto obvody samosprávnými celky a od roku 2001 nejsou ani územně-správními obvody. Dnes již podle nich jsou organizovány jen soudy, pošty nebo různé správní firmy.
10 městských obvodů, jejich městské části
Seznam deseti obvodů, v závorce jsou uvedeny městské části, které tvoří území obvodu:
městských obvodů
- Praha 1 (Praha 1)
- Praha 2 (Praha 2)
- Praha 3 (Praha 3)
- Praha 4 (Praha 4, Praha 11, Praha 12, Libuš, Kunratice, Újezd, Šeberov)
- Praha 5 (Praha 5, Velká Chuchle, Slivenec, Lochkov, Praha 16–Radotín, Lipence, Zbraslav, Praha 13, Řeporyje, Zličín)
- Praha 6 (Praha 6, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina, Praha 17–Řepy, Suchdol)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Březiněves, Dolní Chabry, Ďáblice)
- Praha 9 (Praha 9, Praha 14, Běchovice, Čakovice, Dolní Počernice, Praha 20–Horní Počernice, Praha 19–Kbely, Klánovice, Koloděje, Praha 18–Letňany, Satalice, Praha 21–Újezd nad Lesy, Vinoř)
- Praha 10 (Praha 10, Praha 15, Benice, Dolní Měcholupy, Dubeč, Kolovraty, Královice, Křeslice, Nedvězí, Petrovice, Štěrboholy, Praha 22–Uhříněves)
Významné čtvrti
Podívejte se také na
- Královské hlavní město Praha
- Velká Praha
Externí odkazy
- [http://www.praha-mesto.cz praha-mesto.cz] – Informační server hlavního města Prahy
- [http://www.vpraze.info vpraze.info] – Wiki stránky o Praze
- [http://www.czso.cz/xa/redakce.nsf/i/home Hlavní město Praha] na stránkách ČSÚ
- [http://www.firmy-praha.cz Firmy Praha] firmy v Praze
Kategorie:České kraje
Kategorie:České okresy
Kategorie:Praha
Kategorie:Česká města
Kategorie:Čechy
Kategorie:Hlavní města Evropy
ja:プラハ
ko:프라하
simple:Prague
24. červen
24. červen je 175. den roku podle gregoriánského kalendáře (176. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 190 dní.
Události
Česko
- 1276 - Nad Přemyslem Otakarem II. byla vyhlášena klatba.
- 1434 - Zahájen valný sněm českých a moravských stavů.
- 1942 - nacisty vyhlazena osada Ležáky
- 1947 - Vláda ustavila komisi, která měla připravit rozhodnutí o Marshallově plánu.
- 1981 - Podepsána Smlouva o přátelství a spolupráci mezi ČSSR a Afghánskou demokratickou republikou.
Svět
- 217 př. Kr. - bitva u Trasimenského jezera. Hannibal v ní rozdrtil vojska konzula Gaia Falminia.
- 1314 - Bitva u Bannockburnu. Skotská armáda vedená Robertem Brucem porazila Eduarda II., čímž Skotsko získalo zpět nezávislost.
- 1441 - Založena škola v Etonu.
- 1497 - John Cabot přistál na pobřeží Severní Ameriky.
- 1509 - Jindřich VIII. korunován anglickým králem.
- 1664 - Založena kolonie New Jersey.
- 1793 - Ve Francii přijata první republikánská ústava.
- 1812 - Napoleon zahájil invazi do Ruska.
- 1861 - Jako poslední (11.) stát se od USA odtrhává Tennessee.
- 1910 - Japonsko vtrhává do Koreje.
- 1913 - Řecko a Srbsko ruší své spojenectví s Bulharskem.
- 1915 - V Chicagu se potopila loď Eastland, zahynulo přes 800 lidí.
- 1916 - Mary Pickfordová jako první filmová hvězda získává smlouvu v ceně milión dolarů.
- 1918 - Zahájeno bombardování Paříže kanónem Tlustá Berta.
- 1932 - Vojenský převrat v Siamu (Thajsko).
- 1948 - Zahájena blokáda Západního Berlína.
- 1974 - Poprvé použit čárový kód (UPC) pro nákup v supermarketu.
Narození
Česko
- 1913 – Jan Kubiš, voják († 1942)
- 1930 – Ilja Racek, herec
- 1947 – Helena Vondráčková, zpěvačka
Svět
- 1686 – Jan Ferdinand Schor, rakouský malíř, inženýr a zahradní architekt působící v Čechách († 4. leden 1767)
- 1777 – John Ross, britský cestovatel († 1856)
- 1911 – Juan Manuel Fangio, argentinský pilot Formule 1 († 1995)
- 1915 – Fred Hoyle, britský astronom a spisovatel († 2001)
- 1945 – George Pataki, guvernér státu New York
Úmrtí
Česko
- 1974 - Václav Vilém Štech, historik umění (
- 1885)
Svět
- 79 - Vespasián, římský císař (
- 9)
- 1519 - Lucrezia Borgia, italská šlechtična (
- 1480)
- 1908 - Grover Cleveland, prezident USA (
- 1837)
- 1922 - Walter Rathenau, ministr zahraničí Výmarské republiky (
- 1867)
Svátky
Česko
- Jan
- Socialistický kalendář: Vyhlazení Ležáků (1942)
Svět
- Mezinárodní den osteoporózy
- Římskokatolická církev: Slavnost Narození sv. Jana Křtitele
- Slovensko: Jan
- Kanada: Discovery Day (výročí Cabotova objevu roku 1497)
- Skotsko: Bannockburn Day (výročí vítězství z roku 1314)
- Peru: Den indiánů
Viz také:
- 23. červen 25. červen
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec
Kategorie:Červen
ja:6月24日
ko:6월 24일
simple:June 24
th:24 มิถุนายน
Česko
Česko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem.
Území České republiky se skládá z 3 historických zemí: Čechy, Morava a České Slezsko, přičemž od roku 1920 jsou součástí Čech a Moravy malé okrajové části původních Dolních Rakous, kterými jsou České Velenice s okolím (tzv. Vitorazsko), a Valticko s tzv. Dyjským trojúhelníkem.
Česko je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU).
Dějiny
Hlavní článek: Dějiny Česka
O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. stol. př. n. l. obývají tuto oblast Keltové a v 1. století n. l. přicházejí kmeny Germánů.
Od 5. století se na území dnešního Česka objevují Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši. V roce 833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vzniká Velkomoravská říše, která postupně zahrnuje i Čechy (890-894), Slezsko, Lužice, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše, od níž se Čechy v roce 894 odtrhly, byla v roce 907 rozvrácena Maďary.
Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy je mj. pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj. V průběhu 10. a 11. století dochází ke konsolidaci státu, je připojena Morava a země se stává královstvím. Svého vrcholu dosahuje za posledních Přemyslovců, ale hlavně za vlády Karla IV. V 15. století české země výrazně oslabily husitské války.
V roce 1526 definitivně nastoupila na český trůn dynastie Habsburků, která zemi včlenila do habsburské monarchie. V roce 1547 a v roce 1618 vypuklo proti panovníkovi ozbrojené povstání. Defenestrace místodržících se stala počátkem třicetileté války. Stavové byli rychle poraženi a potrestáni tvrdými represemi. Začala násilná rekatolisace českých protestantů.
Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od konce 18. století začíná v českých zemích národní obrození, které usiluje o obnovu české kultury a jazyka a později o získání politické moci.
Po porážce Rakouska–Uherska v první světové válce (1914 – 1918) se české země 28. října 1918 osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa (Republika československá, Československá republika, ČSR, nazývaná též první republika), jehož území zahrnovalo i Slovensko a Podkarpatskou Rus (jinak též Zakarpatskou Ukrajinu). Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, malou část československého území (zejména oblast Těšínska) získalo Polsko. Po tomto aktu se do názvu Československa vrátil spojovník (Česko-Slovensko) a hovoří se o tzv. druhé republice. 14. března 1939 se Slovensko odtrhlo a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a Němci byli vysídleni do Německa a Rakouska.
V únoru 1948 se převratem v Československu chápou moci komunisté; země se stává totalitním státem a součástí sovětského bloku. V roce 1960 byl její politický název změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Liberalizační hnutí roku 1968, známé jako Pražské jaro, bylo poraženo invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy (Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) 21. srpna 1968. Zákonem o federalisaci Československé socialistické republiky, který nabyl účinnosti 1. ledna 1969, se Československo formálně změnilo na federaci dvou národních států – Česka (oficiálně Česká socialistická republika, ČSR) a Slovenska (oficiálně Slovenská socialistická republika, SSR). Politické poměry v zemi změnila až sametová revoluce 17. listopadu 1989. Počátkem roku 1990 byl z politického názvu obou národních republik odstraněn přívlastek „socialistická“. Počátkem jara téhož roku se politický název Československa změnil na Československá federativní republika (ČSFR), který byl necelý měsíc poté opět upraven do ne příliš vhodné podoby Česká a Slovenská Federativní Republika.
Jako státní útvar přestalo Československo existovat 1. ledna 1993, kdy se mírovou cestou rozdělilo na Česko a Slovensko. Roku 1999 bylo Česko přijato do NATO. Česko spolu se Slovenskem schválily v referendu v roce 2003 svůj přístup k Evropské unii, který nabyl účinnosti 1. května 2004.
Politický systém
Hlavní článek: Politický systém Česka
Česká republika je parlamentní demokracie. Výkonnou moc má vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let Parlamentem. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády.
Český Parlament je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát. Jednou za dva roky se obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb.
Administrativní rozdělení
podívejte se také na: kraj, okres, CZ-NUTS, NUTS
V roce 2000 začalo fungovat 14 nových samosprávných krajů. Pro výkon státní správy na krajské úrovni byl rovněž zvolen smíšený model: krajský úřad je krajským orgánem; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor.
Historie krajů
Ještě v rámci Československa se území dnešní České republiky dělilo na 8 krajů: Hlavní město Praha, Středočeský (Praha), Jihočeský (České Budějovice), Západočeský (Plzeň), Severočeský (Ústí nad Labem), Východočeský (Hradec Králové), Jihomoravský (Brno) a Severomoravský (Ostrava). Kraje se dále dělily na okresy, dohromady bylo v Česku 75 okresů (sedmdesátý šestý, Jeseník, vznikl až v 90. letech 20. století). Toto rozdělení platilo od roku 1960. Tehdejší kraje nebyly samosprávné. Krajské národní výbory (KNV) byly státní úřady. KNV byly zrušeny v roce 1990, kraje jako územní článek existovaly dále, ale neměly žádný obecný správní úřad.
V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory přejmenovány na okresní úřady. Místní a městské národní výbory byly zrušeny a byla obnovena obecní samospráva. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česko se 1. ledna 1993 stalo samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo.
Ke dni 1. ledna 2003 byly zrušeny okresní úřady. Okresy jako jednotka státní správy nadále existují, okresy také zůstávají jednotkou statistickou. Některé úřady mají okresní působnost, např. okresní soudy.
Správní obvody, malé okresy, obce III. typu
Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností (někdy též zvané "malé okresy" nebo "obce III. [typu]"). Takovými obcemi se samozřejmě stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim však řada dalších. Tyto obvody se někde dále dělí na obvody obcí s pověřeným obecním úřadem, které vykonávají některé pravomoci i pro okolní obce.
Některé kraje se, směrem nahoru, sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2, které mají mít srovnatelný počet obyvatel, aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie, a při financování místních projektů.
Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad, Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod, Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod, Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava. Oblast NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem.
Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3, přičemž NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zárověň i na úrovni NUTS 2.
Euroregiony
:viz hlavní článek Euroregion
Euroregiony jsou zakládány k regionální spolupráci v Evropě, zpravidla v regionech do nedávna (v našich oblastech do listopadu 1989) dělených státními hranicemi.
Zeměpisné podmínky
Českým územím prochází hlavní rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km).
Z hlediska fyzicko-geografického leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část Česka vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin a středohory (Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy). Více na stránce o geomorfologickém členění Česka.
Podnebí Česka se vyznačuje vzájemným pronikáním a míšením oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno západním prouděním s převahou západních větrů, intenzivní cyklonální činností a poměrně hojnými srážkami. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Velký vliv na podnebí Česka má nadmořská výška a reliéf. Z celkové plochy státního území leží 52 817 km2 (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km2 (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km2 (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m. Střední nadmořská výška je 430 m.
Rovněž flora a fauna vyskytující se na území Česka svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy, převážně jehličnaté, zaujímají 33 % celkové rozlohy země.
Také půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy.
Délka západní společné hranice Česka s Německem činí 810,7 km, z toho se Saskem 453,9 km a s Bavorskem 356,8 km. Společná jižní hranice s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem na východě 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km, podle polských údajů 789,89 km.
- Nejníže položené místo: Labe na odtoku ze země, 115 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Sněžka, 1602 m n. m.
Ekonomika
Hlavní článek: Ekonomika Česka
Česko vykazuje jednu z nejstabilnějších a nejvíce prosperujících ekonomik ze všech postkomunistických zemí. Během 90. let došlo k základním změnám ve vlastnických vztazích – malé a velké privatizaci, restituci, dále k restrukturalizaci a technologické modernizaci, umožněných jak domácími úvěry, tak zejména otevřením země a přílivem zahraničních investic.
Po počáteční expansi česká ekonomika podlehla malé recesi, z které se zotavovala od poloviny roku 1999. Růst v letech 2000 – 2001 byl zapříčiněn hlavně vývozem do EU, především do Německa, dalším přílivem zahraničních investic a oživující domácí poptávkou.
Velký problém v budoucnosti mohou způsobit vysoké rozpočtové deficity a rostoucí státní dluh. S potížemi se také potýká nedokončená privatizace státních podniků. Nedokončeny jsou také změny v zákonodárství a zejména v soudnictví.
Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí. Dále se ještě v malém rozsahu těží ropa a zemní plyn, kaolín nebo stavební hmoty. Zemědělská výroba téměř uspokojuje domácí poptávku. Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), brambory, cukrová řepa, zelenina, len a řepka. Svůj význam má i pěstování chmele, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvl. kaprů).
Základem energetiky jsou tepelné elektrárny (75 %) a jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany). Hlavními průmyslovými centry jsou Praha, Brněnsko, Ostravsko a Plzeňsko. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří hutnictví, strojírenství, textilní průmysl, potravinářský průmysl, elektroprůmysl a výroba dopravních prostředků. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví.
Česko má hustou dopravní síť. Prudce se rozvíjejí telekomunikace. Zahraniční obchod má v posledních letech pasivní bilanci, danou hlavně dovozem paliv a moderních technologií, kterou ale vyrovnávají vysoké příjmy z turistiky.
Obyvatelstvo
Hlavní článek: Obyvatelstvo Česka
Přirozený přírůstek obyvatelstva je záporný -0,08 % (odhad 2003). Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 75 let (odhad 2003). Ve městech žije celkem 71 % populace.
Většina obyvatel Česka má českou národnost (90,4 %) nebo moravskou národnost (3,7 %) a mluví česky. Čeština patří do západoslovanské větve indoevropské jazykové skupiny. Dalšími etnickými skupinami jsou Poláci, Němci (zbytek dřívější velké menšiny), Romové, Maďaři, Ukrajinci a další. Po rozdělení Československa v roce 1993 zůstali někteří Slováci v Česku a dnes tvoří asi 2 % obyvatelstva.
Většina populace (59 %) je bez vyznání. Nejpočetnější církev je římskokatolická (27 %), 1 % obyvatel je členy Církve československé husitské, necelé 1 % Českobratrské církve evangelické. Počet vyznavačů judaismu je nepatrný.
Kultura
- Světové kuturní a přírodní dědictví: Český Krumlov, Holašovice, Kutná Hora, Praha, Telč, Karlovy Vary, Olomouc.
- Turistická místa: Krnov, Pardubice, Svatý Jan pod Skalou, oblast severní Moravy, hory - Krkonoše, Šumava, Jeseníky, Beskydy; dále Moravský kras, Český ráj, hrady a zámky - Karlštejn, Konopiště, Hluboká, Pernštejn
- Český film
Pohledy ze satelitu
Český film
Český film
Podívejte se též na
- Seznam českých měst
- Chráněná území
- Zeměpis
- Evropa
Externí odkazy
- [http://www.czech.cz Oficiální český portál]
- [http://www.vlada.cz Úřad vlády]
- [http://www.hrad.cz/cz/ Pražský hrad]
- [http://www.psp.cz Poslanecká sněmovna]
- [http://www.senat.cz Senát]
- [http://www.portal.gov.cz Portál veřejné správy]
K názvu Česka:
- [http://www.national-geographic.cz/detail.asp?id=951 Základní publikace ČÚZK k českému geografickému názvosloví] Leoš Jeleček, 27.4.2004, National Geographic, Česko (ČÚZK = Český úřad zeměměřický a katastrální)
Category: Česko
ja:チェコ
ko:체코
simple:Czech Republic
zh-min-nan:Česko
HerecHerec je druh umělce, který dramaticky předvádí jinou postavu. K tomu využívá především svého těla (mimika, pohyb, hlas). Herci se uplatňují především v divadle, filmu, televizi, nebo rozhlase.
Typy herců
- divadelní herec
- filmový herec
- televizní herec
- recitátor
- pornoherec
Podívejte se na
- dabing
- Seznam českých herců a hereček
- Seznam herců
- Seznam hereček
Kategorie:Profese
ja:俳優
ko:배우
ms:Pelakon
Bylo to v májiBylo to v máji je česká filmová komedie z roku 1950.
námět:
- Josef Neuberg
- František Vlček
scénař:
- Josef Neuberg
- František Vlček
kamera:
- Rudolf Milič
hudba:
- Eman Fiala
- Jiří Fiala
Exteriéry: Praha - Nové město - Václavské náměstí, Praha - Podbaba
Režie: Martin Frič
Hrají
- Jaroslav Marvan .... Šebesta
- Ella Nollová .... Šebestová
- Jana Dítětová .... Lída
- Miloš Vavruška .... Brejcha
- Otto Motyčka .... Hrabě
- Milada Smolíková .... Hrabětová
- Milan Balašov .... Jirka
- Milada Kemlinková .... Věra
- Bohuš Hradil .... ing. Votruba
- Theodor Pištěk .... Burger
- Mirko Čech .... Šimek
- Antonín Holzinger .... Doubek
- Eman Fiala .... Koula
- Rudolf Lampa .... ředitel Skála
- Karel Houska .... Štorkán
- Josef Chvalina .... Franta Kadlec
- Fanda Mrázek .... Baďura
- Ladislav Kulhánek .... Válek
- Zdenka Procházková .... prodavačka Nováková
- Alena Kadeřábková .... prodavačka Libichová
- Radim Nikodém .... Bonbon
- Jindra Hermanová .... paní v obchodě
- Alois Dvorský .... starý pán v průvodu
- Vladimír Dvorský .... role neurčena
- František Miroslav Doubrava .... Soukup
- Ferdinand Jarkovský .... vrátný Technopolu
- Dagmar Hyková .... dcera Hrabětových
- Hynek Němec .... dělník Jedlička
- Jaroslav Heyduk .... Gustav Režný
- Josef Najman .... dělník Novotný
- Stanislav Lužický .... role neurčena
- Vladimír Klemens .... klempíř
- Karel Friml .... role neurčena
Ocenění
- za režii 1951 Státní cena - II. stupně
- za scénář 1951 Státní cena - II. stupně
- za scénář 1951 Státní cena - II. stupně
- za herecký výkon 1951 Státní cena - II. stupně
Kategorie:České filmové komedie
Kategorie:Čeští herciČesko
Herci
Kategorie:Čeští hudební skladateléHudební skladatelé
Kategorie:Hudební skladatelé
ja:Category:チェコの作曲家
Kategorie:Úmrtí 1970
70 Еднополов сексЕднополов секс се нарича сексуалният контакт между представители на един и същи пол. Участниците в него могат да бъдат както хомосексуални, така и бисексуални или дори хетеросексуални (виж Ситуационен хомосексуализъм).
В условия на ограничени контакти с хора от другия пол (пансиони, затвори), често се случва еднополов секс да се осъществи между лица, които иначе са хетеросексуални и в нормална среда не биха търсили подобен вид полов контакт. В по-консервативните общества, много хора, които регулярно търсят и практикуват еднополов секс, въпреки това се определят като хетеросексуални. Това е особено характерно за мачистките култури и за афро-американците, където еднополовият секс се възприема единствено като средство за доставяне на сексуално удоволствие и като случайна проява на хиперсексуалност, а не на алтернативна сексуална ориентация.
По начина на протичане на сексуалния акт и по сексуални практики, еднополовият и разнополовият секс са почти еднакви. Единствената разлика е гениталният контакт - при единия вид секс той се осъществява между идентични, а при другия - между разновидови гениталии.
Между мъже
Сексуалният контакт между мъже може да включва: целувки, петинг, фелацио, мастурбация, аналингус, фингъринг, анално проникване, псевдопроникване, фрот, фистинг.
Мастурбацията може да е взаимна (всеки стимулира пениса на другия) или съвместна (всеки стимулира собствения си пенис). Т.нар. фрот също е вид мастурбация, при която двата полови члена се обхващат с ръка, притиснати един към друг.
Противно на обществения хетеростереотип, сексът между мъже не включва задължително анално проникване. Дори напротив, изследвания на френски сексолози показват, че едва между 16 и 20% от хомосексуалните мъже практикуват анален секс. Във възрастта 20-30 г. около 80% от мъжете осъществяват редовно анално проникване, докато след 30 и особено след 40 г. се наблюдава рязък спад в тези проценти, като предпочитание сред по-възрастните се отдава на петинг и фелацио.
Когато се практикува анален секс, в зависимост от приетата сексуална роля, единият партньор е активен (проникващ), а другият - пасивен (приемащ). Активен е партньорът, който осъществява аналното проникване чрез половия си член, а пасивен е който го приема. В някои случаи ролите се сменят в определен момент.
Псевдопроникването е често практикувано между мъжете. Този метод на задоволяване се среща и по хомоеротични изображения върху древногръцки вази. Той представлява полагане на пениса на единия партньор между притиснатите бедра на другия. При това действие членът на единия разтрива перинеума и тестисите на другия, като стимулацията и усещанията са почти еднакви с тези получени от анално проникване.
Фистингът между мъже се практикува изключително рядко и е част най-вече от садо-мазо културата.
Секс между мъже, който не включва проникване, понякога се нарича ванилов секс. Често от сексуалния контакт се изключва дори и фелациото. Това се нарича безопасен секс (safe sex), тъй като е по-слаба опасността от заразяване с полово предавани болести.
Между жени
Сексуалният контакт между жени може да включва: целувки, петинг, кунилингус, аналингус, трибадизъм, фингъринг, фистинг, вагинално или анално проникване с различни предмети (пр. вибратор, изкуствен пенис и пр.).
Законови положения
В някои законодателства и държави, определени сексуални действия, характерни за еднополовия секс, са били или все още са забранявани или ограничавани. Пример за това са т.нар. закони против содомията, които забраняват осъществяването на анален секс. Тези закони са повлияни от религията (християнство, ислям) и са особено характерни за англо-саксонската правна система и за шериатското право.
Вижте също
- Проституция
- Секс
- Списък с ЛГБТ теми
Външни препратки
- [http://www.androphile.org/ The Androphile Project - History, literature and art of other homosexual cultures]
Категория:ЛГБТКатегория:СексКатегория:ХомосексуалностКатегория:Бисексуалност
sylwester w grach accommodation in valencia przetargi seo hosting
|
|
|
| :: RELATED NEWS :: |
Rome Masters
The Rome Masters is an annual tennis tournament held in Rome, Italy. The men's competition is a Tennis Masters Series event on the Association of Tennis Professionals (ATP) tour. The women's competition is a Tier 1 event on the Women's Tennis Association (WTA) tour. The tw
|
Jerusalem Botanical Gardens
Jerusalem Botanical Gardens (JBG) are located in the national city area, next to the Knesset, of Jerusalem. Earlier, it was attached to the Hebrew University. From 1994, it was separated and accorded an independent legal entity.
The garden layout and plantation has been displayed in phyto geographic styles, instead of following the systematic method of layout. In the latter, layout of plants are arranged ba
|
List of Nebraska railroads
- Amtrak (AMTK)
- Brandon Corporation
- BNSF Railway (BNSF)
- Dakota, Minnesota and Eastern Railroad (DME)
- Iowa Interstate Railroad (IAIS)
- Read More... |
Ambrose of Camaldoli
Ambrose the Camaldulian, (Ambrogio Traversari) (1386-1439), was a theologian, born near Florence at the village of Portico.
At the age of fourteen he entered the Camaldulian Order in the monastery of Santa Maria degli Angeli, and rapidly became a leading theologian and Hellenist. In Greek literature his master was Emmanu
|
Veterinary scientist
Veterinary medicine is the application of medical, diagnostic, and therapeutic principles to companion, domestic, exotic, wildlife, and production animals.
Veterinary medicine is informally as old as the human/animal bond but in recent years has expanded exponentially because of the availability of advanced diagnost
|
Ambrogio Di Filippo, Marques de Los Balbases Spinola
Ambrosio Spinola Doria, marqués de los Balbases (1569 - September 25, 1630), Spanish general, was born in Genoa. He was the eldest son of Filippo Spinola, marquis of Sesto and Benafro, and his wife Polissena, daughter of the prince of Salerno. The family of Spinola was of great antiquity, wealth and power in Genoa.
Gollum browser.
Gollum is a fictional character from J. R. R. Tolkien's universe of Middle-earth. Originally known as Sméagol, he was later named Gollum after the disgusting gurgling noise he made in his throat. He is estimated t
|
Falangism
The Falange (or Phalange) is the name assigned to several political movements and parties dating from the 1930s, most particularly the original movement in Spain. This article is primarily about the Spanish Falange. For information about the Lebanese Phalange, see the Kataeb Party article.
In Spain, the Falange was an authoritarian political organizati
|
|
