Home About us Products Services Contact us Bookmark
:: wikimiki.org ::
Eurasie

Eurasie

Eurasie (anglicky Eurasia) je označení pro největší souvislou pevninu na Zemi zahrnující světadíly Evropa a Asie. Pojem Eurasie zavedl v 19. století geolog Eduard Suess. Vzhledem ke kulturním rozdílům, které v minulosti pociťovali Evropané, je pevnina uměle rozdělena do dvou světadílů. Za dělící linii se obvykle považuje pohoří Ural.

Základní fakta


- Eurasie: rozloha: 54 940 000 km2 obyvatel: 4 603 000 000 obyv./km2 83,8 z toho:
- Asie: rozloha: 44 413 000 km2, obyvatel: 3 875 000 000 obyv./km²: 87,2
- Evropa: rozloha: 10 527 000 km2 obyvatel: 728 000 000 obyv./km²: 69,2 Pro porovnání:
- povrch Země: 510 083 000 km2 obyvatel: 6 396 000 000 obyv./km² : 12,5
- Zemská souš celkově: rozloha: 148 628 000 km2 obyvatel: 6 396 000 000 obyv./km²: 43,0

Další použití


- Míšencům, jejichž jeden rodič je běloch a druhý pochází z východní Asie se říká Euroasiaté (anglicky Eurasian). V minulosti se tak označovali také potomci Indů (jižní Asie) a Evropanů.
- Fiktivní země v románu 1984 od George Orwella, který popisuje svět rozdělený do tří stále soupeřících velmocí, které se jmenují Oceánie, Eurasie a Eastasie. Kategorie:Kontinenty als:Eurasien ja:ユーラシア大陸 ko:유라시아 simple:Eurasia th:ทวีปยูเรเชีย

Země

O jejích dějinách, vývoji názoru na ní, viz Země (dějiny). Země, známá též pod názvy latinského původu Terra, Tellus a pod řeckým Gaia je třetí planetou Sluneční soustavy. Jde o největší terestrickou planetu ve Sluneční soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen život. Planeta vznikla před 4,57 miliardami let a krátce po svém vzniku (před 4,533 miliardami let) získala svůj jediný přirozený satelit – Měsíc. Měsíc Její astronomický symbol sestává z kříže v kruhu, reprezentujícího poledník a rovník; v jiných variantách je kříž vysunut nad kruh (Unicode: ⊕ nebo ♁). Kromě slov odvozených od Terra, jako je terestrický, obsahují pojmy vztahující se k Zemi také prefix telur- nebo tellur- (např. telurický, tellurit podle bohyně Tellūs) a geo- (např. geocentrický model, geologie).

Fyzikální charakteristiky

Tvar Země

Střední poloměr Země je skoro 6,5 tisíce kilometrů, z čehož plyne relativně malá křivost povrchu. Zakřivení způsobená geologickou aktivitou jsou mnohem výraznější než zakřivení v důsledku kulatosti. Proto se lidé v minulosti domnívali, že Země je celkově plochá. Proti tomuto názoru ale postupně svědčily různé vědecké poznatky a pozorování, například zatmění Měsíce a obeplutí Země na lodích. Éra kosmických letů pak přinesla přímá pozorování a fotografie jako konečný důkaz, že Země je kulatá. Kulatost Země (stejně jako jiných planet, Slunce i Měsíce) je dána vlastnostmi gravitační síly, která působí centrálně kolem těžiště a má sférickou symetrii. Tvar dokonalé koule je však narušen. Lepším přiblížením skutečnosti je rotační elipsoid s malou excentricitou. Vzdálenost pólů je přibližně o 43 km menší, než střední průměr rovníku. To je způsobeno rotací Země kolem své osy, která způsobuje odstředivou sílu. Ta směřuje od osy rotace a vektorově se skládá s gravitační silou, z čehož plyne, že na pólech je největší tíhové zrychlení a na rovníku nejmenší. Rovnoběžky jsou tedy kružnice, zatímco poledníky jsou elipsy s malou výstředností. Skutečný tvar je ještě složitější a pro jeho matematický popis se užívá pojem geoid. Poznámky:
- Ještě během druhé světové války někteří němečtí nacističtí vůdci věřili, že ve skutečnosti žijeme na vnitřním povrchu duté země a tento "poznatek" chtěli využít pro vojenské účely
- Na internetu existují recesistické stránky [http://www.alaska.net/~clund/e_djublonskopf/Flatearthsociety.htm Flat Earth Society] (anglicky), propagující "teorii" placaté Země. :Viz též: Země (dějiny).

Složení

Vnitřek Země je, stejně jako u jiných terestrických planet, rozdělen na vnější křemíkovou pevnou kůru a vysoce viskózní plášť, tekuté vnější jádro, které je mnohem méně viskózní než plášť a pevné vnitřní jádro. Tekuté vnější jádro umožňuje existenci slabého magnetického pole díky konvekci jeho elektricky vodivého materiálu. Nový materiál se dostává na povrch skrz vulkány a trhliny v oceánských deskách (vizte kontinentální drift). Mnoho hornin, z nichž je zemská kůra tvořena, se vytvořilo před méně než 100 milióny let; nejstarší známé žíly minerálů jsou však 4,4 miliardy let staré, což znamená, že Země měla pevnou kůru přinejmenším po tuto dobu [http://spaceflightnow.com/news/n0101/14earthwater/]. Globální zemské složení podle hmotnosti [http://earthref.org/cgi-bin/er.cgi?s=erda.cgi?n=547] je:

Vnitřní stavba

Struktura Země (podle hloubky pod povrchem):
- 0 až 60 km – litosféra (místně kolísá 5-200 km)
  - 0 až 35 km – kůra (místně kolísá mezi 5-70 km)
  - 35 až 60 km – svrchní plášť
- 35 až 2890 km – plášť
  - 100 až 700 km – astenosféra
- 2890 až 5100 km – vnější jádro
- 5100 až 6378 km – vniřní jádro

Zemská kůra

:Viz hlavní článek: Zemská kůra Tloušťka kůry kolísá od 5 do 70 km. Nejtenší částí je oceánská kůra na dně oceánů složená z (mafických) hornin bohatých na křemík, železo a hořčík. Silnější je kontinentální kůra, která má menší hustotu, a obsahuje především vrstvu složenou z (felsických) hornin bohatých na křemík, sodík, draslík a hliník. Za rozhraní mezi kůrou a pláštěm lze označit dva fyzikálně odlišné jevy. Především existuje diskontinuita v rychlosti seismických vln, která je známá jako Mohorovičičova diskontinuita. Ze příčinu této diskontinuity je považována změna ve složení hornin od hornin obsahující plagioklasy (nahoře) až po horniny, které žádné živce neobsahují (dole). Jiným jevem je chemická diskontinuita mezi ultramafickými horninami a natavenými harzburgity, jak ji lze pozorovat v hlubokých částech oceánské kůry, které byly obdukovány do kontinentální kůry a uchovány jako ofiolitické sekvence. ofiolitické sekvence

Zemský plášť

Zemský plášť zasahuje do hloubky 2890 km. Tlak ve spodní části pláště je ~140 GPa (1,4×106atmosfér). Z větší části je složen z materiálů bohatých na železo a hořčík. Jejich bod tání závisí na tlaku, jemuž jsou vystaveny. Protože je zde žár a při cestě do hloubky se zvyšuje tlak, spodní části této oblasti jsou považovány za pevné, zatímco horní jsou tvárné (polotekuté). Viskozita svrchního pláště se pohybuje od 1021 do 1024 Pa·s, v závislosti na hloubce [http://www2.uni-jena.de/chemie/geowiss/geodyn/poster2.html]. Materiál svrchního pláště tedy může téct jen velmi zvolna. Proč si vědci myslí, že vnitřní jádro je pevné, vnější jádro tekuté a plášť polotekutý? Bod tání materiálů bohatých na železo je vyšší než železa samotného. Jádro je složeno téměř zcela z čistého železa, zatímco železem bohaté materiály se hojně vyskytují především mimo něj. Na povrchu jsou materiály bohaté na železo pevné, ve svrchním plášti polotekuté (neboť je horký a panuje zde ještě relativně malý tlak), ve spodním plášti pevné (neboť jsou pod velkým tlakem), čisté železo vnějšího jádra je tekuté, neboť má velmi nízký bod tání (navzdory enormnímu tlaku), naproti tomu vnitřní jádro je pevné kvůli extrémnímu tlaku ve středu planety.

Zemské jádro

:Viz hlavní článek: Zemské jádro Průměrná hustota Země je 5515 kg/m3, což ji činí nejhustší planetou ve Sluneční soustavě. Průměrná hustota materiálu na povrchu však činí jen asi 3000 kg/m3, těžší materiály se proto musí nacházet v zemském jádru. V raném období před asi 4,5 miliardami (4,5×109) let byl povrch Země roztaven a hustší hmota klesala ke středu v procesu zvaném planetární diferenciace, zatímco lehčí materiály vyplavaly do kůry. Následkem toho je jádro tvořeno především železem (80%) spolu s niklem a jedním nebo více lehčími prvky; těžší prvky jako olovo nebo uran jsou buďto příliš vzácné než aby byly významnými nebo mají sklon se slučovat s lehčími prvky a zůstaly proto v kůře (viz felsické horniny). Jádro se dělí na dvě části, na pevné vnitřní jádro s poloměrem ~1250 km a tekuté vnější jádro o poloměru ~3500 km, které se rozprostírá se kolem něj. Všeobecně se předpokládá, že vnitřní jádro je pevné a složené především ze železa a z menší části z niklu. Někteří obhajují názor, že vnitřní jádro by mohlo být ve formě jediného krystalu železa. O vnějším jádru obklopujícím vnitřní se soudí, že je složeno ze směsi tekutého železa a niklu a stopového množství lehčích prvků. Obecně se věří, že konvekce ve vnějším jádru kombinovaná s mícháním způsobeným zemskou rotací (viz Coriolisova síla) způsobuje zemské magnetické pole procesem popsaným teorií dynama. Pevné vnitřní jádro je příliš horké, než aby bylo nositelem stálého magnetického pole (viz Curiova teplota), pravděpodobně však přispívá ke stabilizaci pole generovaného tekutým vnějším jádrem. Poslední důkazy naznačují, že vnitřní jádro Země nejspíš rotuje poněkud rychleji než zbytek planety o asi ~0-2° za rok (Comins DEU-str.82).

Zemský povrch

Výškové extrémy: (měřené relativně k úrovni moře)
- Nejnižší suchozemský bod: hladina Mrtvého moře −417 m
- Nejnižší bod vůbec: Mariánský příkop v Tichém oceánu −10 911 m ([http://web-japan.org/atlas/technology/tec03.html měření] z roku 1995)
- Nejvyšší bod: Mount Everest 8 850 m (měření z roku 1999)

Hydrosféra

1999 Země je jedinou planetou naší sluneční soustavy, jejíž povrch je pokryt kapalnou vodou. Hydrosféra pokrývá 71 % zemského povrchu (97 % z toho je mořská voda a 3 % sladká voda) a tvoří ji o oceány a moře, na kontinentech pak řeky a jezera. Oběžná dráha, vulkanismus, gravitace, skleníkový efekt, magnetické pole a na kyslík bohatá atmosféra jsou jedinečné vlastnosti, které dohromady vytvořily ze Země vodní planetu. Oběžná dráha Země leží za hranicí oběžných drah zaručujících dostatečné teplo pro kapalnou vodu. Bez nějaké formy skleníkového efektu by byla voda na Zemi zamrzlá. Paleontologické nálezy naznačují, že v jednom okamžiku poté, co modrozelené sinice (Cyanobacteria) kolonizovaly oceány a vyčerpaly z atmosféry oxid uhličitý, selhal skleníkový efekt a zemské oceány nejspíš zcela zamrzly na 10 až 100 miliónů let (Země-ledová koule). Na jiných planetách, jako je např. Venuše, byly molekuly vodních par rozloženy slunečním ultrafialovým zářením a vodík byl ionizován a odvanut slunečním větrem. Tento proces je pomalý, ale neúprosný. Jde o jednu z hypotéz vysvětlujících, proč nemá Venuše žádnou vodu. Bez vodíku kyslík reaguje s materiálem povrchu a ukládá se v pevných minerálech. V zemské atmosféře existuje ve stratosféře tenká vrstva ozónu, která absorbuje většinu vysokoenergetického ultrafialového záření a efekt rozbíjení molekul tak potlačuje. Ozón se může tvořit jen v atmosféře s vysokým podílem volného dvouatomového kyslíku, jehož existence je závislá na biosféře (rostlinách). Magnetosféra také chrání ionosféru před přímým odfukováním slunečním větrem. Nakonec, vulkanickou činností se na povrch neustále dostává voda zevnitř planety. Zemská desková tektonika v procesu recyklace subdukuje do pláště uhlík a vodu ve formě vápencových hornin a uvolňuje je při vulkanické činnosti jako plynný oxid uhličitý a páru. Odhaduje se, že horniny v plášti mohou obsahovat až 10× více vody než je nyní v oceánech, většina z této zadržované vody však nikdy nebude uvolněna. Celková hmotnost hydrosféry je asi 1,4×1021 kg, přibližně 0,023 % z celkové hmotnosti Země.

Atmosféra

Země má relativně hustou atmosféru složenou ze 78 % dusíku, 21 % kyslíku, 1 % argonu a stopového množství jiných plynů včetně oxidu uhličitého a vodních par. Atmosféra chrání povrch Země před dopadem některých druhů slunečního záření. Její složení je nestabilní a silně ovlivněno biosférou. Jde především o velké množství volného dvouatomového kyslíku, který vyrábějí pozemské rostliny a bez nichž by se kyslík v atmosféře v geologicky krátkém čase sloučil s materiály z povrchu Země. Volný kyslík v atmosféře je známkou života. Tloušťka jednotlivých vrstev atmosféry (troposféry, stratosféry, mezosféry, termosféry a exosféry) na různých místech planety kolísá v závislosti na sezónních vlivech. Celková hmotnost atmosféry je asi 5,1×1018 kg, tedy přibližně 0,000 000 9 celkové hmotnosti Země.

Země jako těleso ve Sluneční soustavě

Rotace Země kolem její osy spojující severní a jižní pól trvá 23 hodin, 56 minut a 4,091 sekund (1 siderický den). Ze Země se hlavní část zdánlivého pohybu nebeských těles na obloze (kromě meteorů, které jsou mezi atmosférou a nízko obíhajícími satelity) jeví jako pohyb směrem na západ o rychlosti 15 °/h = 15'/min, tedy o sluneční nebo měsíční průměr každé dvě minuty. Země oběhne Slunce za 365,2564 průměrných slunečních dní (1 siderický rok). Ze Země to dává zdánlivý pohyb Slunce vzhledem ke hvězdám o rychlosti 1 °/den, tj. pohyb směrem na východ o sluneční či měsíční průměr za každých 12 hodin. Rychlost oběhu Země je v průměru asi 30 km/s, což stačí k uražení vzdálenosti zemského průměru (~12 700 km) za 7 minut a vzdálenosti Země–Měsíc (384 000 km) za 4 hodiny. Země má jeden přirozený satelit, Měsíc, který kolem ní oběhne jednou za 27 1/3 dnů. Ze Země se to jeví jako pohyb Měsíce vzhledem ke Slunci a hvězdám o rychlosti 12 °/den, tj. o měsíční poloměr směrem na východ každou hodinu. Viděno ze zemského severního pólu jsou pohyb Země, jejího měsíce a její rotace kolem osy všechny proti směru hodiných ručiček. Roviny orbity a rotace se přesně nekryjí. Zemská osa je vychýlena zhruba o 23,5 stupňů proti rovině Země–Slunce (které způsobuje roční období); a rovina Země–Měsíc má sklon asi 5 stupňů proti rovině Země–Slunce (jinak bychom pozorovali zatmění každý měsíc). Poloměr Hillovy sféry (sféry vlivu) Země je asi 1,5 Gm (1,5 miliónu km), do čehož se oběžná dráha jediného přirozeného satelitu (Měsíce) pohodlně vejde. V inerciální vztažné soustavě podléhá zemská osa pomalému precesnímu pohybu s periodou dobrých 25 800 let, stejně jako nutaci s hlavní periodou 18,6 let. Tyto pohyby jsou způsobeny diferenciálním vlivem Slunce a Měsíce na rovníkovou deformaci způsobenou zploštěním Země. Ve vztažné soustavě spojené se zemským tělesem je její rotace také lehce nepravidelná kvůli pohybu pólů. Pohyb pólu je kvaziperiodický, obsahující roční složku a složku se čtrnáctiměsíčním cyklem zvanou Chandlerova perioda. Rychlost rotace vlivem slapových sil v průběhu času klesá, jev je známý jako proměnná délka dne. V současné době nastává zemský perihel vždy kolem 3. ledna a afel kolem 4. července. V jiných dobách tomu bylo jinak, viz precese a Milankovičovy cykly.

Měsíc

Milankovičovy cykly 1968.]] :Viz hlavní článek: Měsíc (Země)
Měsíc, nazývaný též Luna, je relativně velká terestrická planetě podobná oběžnice, jejíž průměr je asi jedna čtvrtina zemského. S výjimkou Plutova Charona je to v poměru k velikosti planety největší měsíc ve sluneční soustavě. Přirozené satelity obíhající kolem planet se nazývají „měsíce“ právě podle pozemského Měsíce. Gravitační síly mezi Zemí a Měsícem způsobují na Zemi příliv. Tatáž síla působící na Měsíc vedla k jeho vázané rotaci: jeho rotační perioda je rovna době, která je potřebná k jeho oběhu Země. Následkem toho ukazuje planetě stále stejnou stranu. Jak Měsíc obíhá Zemi, jsou Sluncem osvětlovány jeho různé části, což vede k měsíčním fázím: Temná polokoule je oddělena od osvětlené slunečním terminátorem. Měsíc dramaticky ovlivnil vývoj života tím, že brání prudkým změnám podnebí. Paleontologické důkazy a počítačové simulace ukazují, že výchylka zemské osy je stabilizována jeho slapovými interakcemi. Někteří teoretikové věří, že bez této stabilizace by točivý moment od Slunce a planet na zemskou rovníkovou deformaci způsobil chaotickou nestabilitu rotační osy, jako je tomu u Marsu. Pokud by se zemská osa rotace přiblížila rovině ekliptiky, podnebí by začalo být extrémně nepříznivé s obrovskými sezónními rozdíly. V létě by byl pól nasměrován přímo směrem ke Slunci, zatímco po celou zimu by byl od Slunce odvrácen. Planetologové, kteří tento jev studovali, prohlašují, že by vedl k vyhynutí všech větších zvířat a vyšších forem života. Toto téma však zůstává kontroverzním, další studie Marsu — který sdílí zemskou rotační periodu a vychýlení osy, nikoliv však velký měsíc ani tekuté jádro — mohou poskytnout na tuto problematiku jiný náhled. Měsíc je dost vzdálený, aby měl, viděno ze Země, téměř stejnou zdánlivou úhlovou velikost jako Slunce (Slunce je ovšem 400× vzdálenější). Díky tomu lze na Zemi pozorovat úplná i prstencovitá zatmění. Zde je diagram ukazující relativní velikost Země a Měsíce a velikost mezi nimi (kliknutím možno zvětšit): zatmění Široce přijímaná teorie o původu Měsíce prohlašuje, že se zformoval po kolizi rané Země s protoplanetou velikosti Marsu (teorie velkého impaktu). Tato hypotéza (mezi jinými věcmi) vysvětluje relativní nedostatek železa a těkavých prvků na Měsíci a fakt, že jeho složení je téměř identické se zemskou kůrou. Země má také minimálně jeden asteroid, který s ní má sladěnou oběžnou dráhu – 3753 Cruithne.

Biosféra

Lidská společnost

Kategorie:Země ja:地球 ko:지구 ms:Bumi simple:Earth th:โลก zh-min-nan:Tē-kiû

Evropa

Tento článek je o kontinentu. O Jupiterově měsíci si můžete číst zde. Evropa je s 10 532 000 km² malý světadíl (pouze Austrálie je menší), avšak velmi hustě zalidněný – v roce 2000 měla 729 000 000 obyvatel. Mluví se zde 209 různými jazyky ze 6 jazykových rodin; naprostá většina mluvčích však připadá na jazyky indoevropské. Historicky a kulturně měla Evropa veliký vliv na světovou civilizaci a běh světových dějin. Na severu Evropu ohraničuje Severní ledový oceán, na východě pohoří Ural a řeka Ural, na jihovýchodě Kaspické moře, řeky Kuma a Manyč (popř. pohoří Kavkaz) a Černé moře, na jihu Středozemní moře a na západě Atlantský oceán.

Přírodní podmínky

Obrys Evropy je nejčlenitější ze všech světadílů; pobřeží dosahuje délky přes 37 000 km a poloostrovy a ostrovy představují 34 % rozlohy Evropy. Většinu území zaujímají nížiny (43 %) a pahorkatiny; na velehory přes 2 000 m výšky připadají jen 2 % plochy. Evropa je tak s průměrnou nadmořskou výškou 292 m spolu s Austrálií nejníže položeným kontinentem. Nejvyšším bodem je Mont Blanc (4 807 m) v Alpách na pomezí Francie a Itálie, nejníže se pak nachází hladina Kaspického moře (28 m pod hladinou světového oceánu). V okrajových částech Evropy, zejména na Islandu a v jižní Itálii stále probíhá vulkanická činnost; ze známých sopek stojí za zmínku Hekla, Vesuv, Etna, či Stromboli. Větší část Evropy spadá do oblasti mírného podnebí; jižní Evropa má klima subtropické (středomořské), nejzašší severovýchod Evropy a ostrovy dále k severu pak má podnebí polární (arktické). Z evropské pevniny bývá nejtepleji v létě na jihozápadě ve Španělsku (teplotní rekord Sevilla +47 °C), nejchladněji v zimě na sverovýchodě v Rusku (Pustozersk -58 °C). To jsou však extrémy a vcelku platí, že podnebí Evropy je díky převládajícímu západnímu proudění od Atlantského oceánu znatelně teplejší a mírnější, než by odpovídalo její zeměpisné šířce. Největším množstvím srážek se vyznačují návětrné horské a přímořské oblasti, zejména při západním pobřeží. Vůbec nejdeštivějším místem je Boka Kotorská v Černé Hoře (průměrný roční úhrn 4 600 mm), ale zpravidla se roční množství srážek ve vnitrozemí střední Evropy pohybuje od 500 do 800 mm. Evropa tvoří západní pětinu superkontinentu Eurasie, zbytek připadá Asii. Evropa a Asie jsou rozlišovány spíše z historických a kulturních než z fyzicko-zeměpisných důvodů. Hranice mezi nimi je z větší části umělá. Tradičně se za ni považují mj. řeky Kuma a Manyč v nížině na sever od Kavkazu, což znamená, že celý Kavkaz včetně ruského severního podhůří už leží v Asii. Alternativně se nabízí vést hranici po hlavním hřebenu Kavkazu (popř. po hranici Ruska s Gruzií a Ázerbájdžánem), což také svého času předkládali sovětští zeměpisci - nejvyšší horou Evropy by pak totiž nebyl Mont Blanc v Alpách, ale Elbrus (5 642 m) na Kavkaze.

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Evropy Evropa má po dlouhou dobu velký kulturní a politický vliv, už od doby bronzové. Obecně se soudí, že západní kultura pochází ze starověkého Řecka a Římské říše. Ta ovládala po mnoho staletí téměř celý kontinent. Po pádu Římské říše v Evropě dlouho trvalo období stagnace, známé jako temný středověk. Toto období ukončila renesance, která znamenala dobu objevů a zkoumání. Od 15. stol. vytvářely země jako Španělsko, Portugalsko, Francie nebo Anglie velké koloniální panství s rozsáhlými državami v Africe, Americe a Asii. Průmyslová revoluce v Evropě propukla v 18. stol. a znamenala ještě větší blahobyt, který způsobil velký nárůst obyvatelstva. Po druhé světové válce během studené války byla Evropa rozdělena na dva významné politické a ekonomické bloky: socialistický blok ve východní Evropě a na kapitalistické země v západní Evropě. Východní blok se rozpadl na konci 80. let.

Státy

Evropa má 44 nezávislých zemí: S výjimkou Běloruska a Vatikánuu jsou všechny evropské země členy Rady Evropy. Nejvýznamnějším politickým uskupením současné Evropy je potom Evropská unie sdružující 24 evropských zemí a Kypr, který je geograficky přičítán převážně Asii, politicky, historicky a kulturně pak spíše Evropě.

Části Evropy


- Střední Evropa
- Východní Evropa
- Západní Evropa
- Severní Evropa
- Jižní Evropa
- Jihovýchodní Evropa Další:
- Balkán
- Benelux
- Britské ostrovy
- Skandinávie
- Višegrádská skupina

Satelitní pohled

Višegrádská skupina

Viz také


- seznam bývalých států v Evropě
- střed Evropy Category: Evropa als:Europa ja:ヨーロッパ ko:유럽 ms:Eropah roa-rup:Evropa simple:Europe th:ทวีปยุโรป zh-min-nan:Europa

19. století

Dějepis > Století Kategorie:Staletí ja:19世紀 ko:19세기 simple:19th century zh-min-nan:19 sè-kí

Kultura

Dělení kultury

Hledisko sociologické

Souhrn materiálních a duchovních hodnot vytvořených lidmi v procesu historického vývoje.

Kultura materiální

Výrobní síly (nástroje, zbraně, výrobní techniky, obydlí...), stejně tak vzájemné vztahy lidí ve výrobě, hospodářství a společenské poměry

Kultura duchovní

Společenské představy lidí, názory filosofické, vědecké poznatky, umělecké a morální hodnoty, obecné vzdělání

Chápání kultury


- Idealismus- Někdy pod kulturou vnímá pouze kulturu duchovní a popírá její závislost na kultuře materiální. Protože však duchovní kultura je podmíněna společenským bytím, je vždy kulturou určitého národa, třídy apod. Přitom vývoj kultury vychází z vymožeností předcházející generace.
- Marxismus-leninismus- v antagonické společnosti nemůže exisovat jediná kultura, protože odráží různé podmínky života a boje tříd.

Hledisko archeologické

Soubor zachovaných bohatství typických tvarů, nástrojů, ozdob i všech ostatních znaků, které byly společné jedné skupině lidí. Například tvar chat, uspořádání sídlišť, pohřební ritus, typ keramiky. Jsou ohraničeny časově a územně. Názvy kultur se určují podle hlavního naleziště nebo podle specifického znaku.

Hledisko zemědělské

#Zúrodnění půdy a pěstování užitkových (kulturních) rostlin #Mladé porosty vzniklé csázením a setím, např. kávovníku nebo čajovníku. Pěstuje-li se na velkých plochách jediný druh, např smrky, vzniká monokultura. Lesní monokultury jsou nevhodné pro znehodnocovní zemědělské užitnosti půdy a neodolnost.

Hledisko biologické

Buňky, tkáně, pletiva, orgány či jednoduché organismy (bakterie, viry apod.), pěstované v umělém prostředí pro pokusné účely. Chovají se ve zkumavkách a podobných nádobách nebo kultivátorech určených k dosažení požadovaného cíle (kultivace). Kultivace slouží k pokusům biologickým, biochemickým (studium biosyntézy, pochodů kvasně technologických apod.) nebo k výzkumům lékařským (studium vlivu léčiv a záření, mechanismu vzniku zhoubných nádorů, pro diagnostické účely).

Dělení biologických kultur

#Kultura čistá- organismy jediného druhu #Kultura smíšená- organismy více druhů #Kultura tkáňová- čili explantát, tkáň přenesená sterilně z organismu do umělých podmínek v prostředí obsahujícím nutné živiny. Používají se nejčastěji tkáně embryonální nebo nádorové, protože mají velkou růstovou schopnost. #Vodní kultura rostlin- rostliny pěstované nikoli v půdě, ale v minerálních vodných roztocích, v praxi se používají ve sklenících nebo okrasných rostlinách (hydroponie) nebo teoreticky k pěstování řas s vysokou výživovou hodnotou jako doplňkové krmivo

Hledisko lingvistické

Kultura jazyka, čili vědomé pěestování jazyka spisovného, které je založeno na vědecké činnosti. Uplatňuje se ve všech oficiálních jazykových projevech a tm, kde je nutné používat naprosto spisovný jazyk Kategorie:Kultura

Indie

Indie (oficiálním názvem Indická republika, anglicky Republic of India, hindsky भारतीय गणराज्य) je druhá nejlidnatější země na světě, má přes miliardu obyvatel. Leží na Indickém subkontinentu v jižní Asii. Indie má v současnosti druhou nejrychleji rostoucí ekonomiku na světě, je regionální velmocí, vlastní jaderné zbraně. Členská země Commonwealthu. Na východě Indie hraničí s Bangladéší a Barmou. Za severní hranicí leží Čína, Bhútán a Nepál. Na severozápadě probíhá hranice s Pákistánem. Z jihozápadu, jihu a jihovýchodu omývá indické břehy Indický oceán.

Historie

Nejstarší známky lidské kultury v Indii sahají do 3. tisíciletí př. n. l. Od poloviny druhého tisíciletí př. n. l. byla Indie obydlena indoevropským obyvatelstvem. Do této doby se taktéž datuje první sociální rozdělení do kast. Od 5. století př. n. l. se v zemi šířil budddhismus, který byl vytlačen hinduismem až ve středověku za vlády severoindické dynastie Guptovců. Od 16. století se od západu prosazoval islám, který byl politicky reprezentován mughalskou říší. Již od konce 15. století se na indickém pobřeží zakládaly první evropské obchodní osady a posléze kolonie. V 17. století vznikla britská Východoindická společnost, která započala se systematickou kolonizací celého Indického subkontinentu. Vyvrcholením tohoto procesu byl vznik Britské Indie v 19. století. Proti koloniální nadvládě Británie se v 20. století zvedl lidový odpor, jehož nenásilnou podobu symbolizoval Móhandás Gándhí. V roce 1947 byla Britská Indie rozdělena na Pákistán (jehož součástí byl tehdy i dnešní Bangladéš) a Indii. Ústavou z roku 1950 je samostatná Indie demokratickou republikou. Problémem mezi Pákistánem a Indií byla po celou druhou polovinu 20. století oblast Kašmíru, na který si dělaly nárok obě země. Dodnes je Kašmír politicky rozdělen.

Geografie

Kašmír Indie, zabírající velkou část indického subkontinentu, se rozkládá na jihu Asie od 8. až k 37. stupni severní šířky. Na severu je od svých sousedů dělena Himálajským pohořím; indický subkontinent, který směrem na jih probíhá do špičky, je obklopen Indickým oceánem: na západě Arabským mořem, na východeě Bengálským mořem. Nejvyšším bodem je Kančenjunga mezi Sikkimem a Nepálem s 8598 m nadmořské výšky. Indií protékají tři velké řeky Indus, Ganga a Brahmaputra.

Administrativní dělení

Viz také hlavní články:
- Seznam indických států (vícejazyčně) – indické spolkové státy a svazová teritoria nejen česky
- Seznam indických států (základní údaje) – indické spolkové státy a svazová teritoria s údaji o rozloze, počtu obyvatel a hustotě zalidnění Indická republika je rozdělena na 28 spolkových států (anglicky state, pl. states, hindsky प्रांत / prāmt) s vlastní volenou vládou, 7 svazových teritorií (anglicky union territory, pl. union territories, hindsky केन्द्रीय सरकार / kendrīya sarkār) včetně území hlavního města a téměř 593 okresů (district, pl. districts).

Spolkové státy

Seznam indických států (základní údaje)

Svazová teritoria

Seznam indických států (základní údaje)
Území hlavního města • Dillí (X)

Podívejte se též na


- Asie
- Zeměpis Kategorie:Indie als:Indien [[got:

1984 (kniha)

1984 (v anglickém originále vypsáno slovy Nineteen Eighty-Four) je významný antiutopický román anglického spisovatele George Orwella z roku 1949. Popisuje svět, v němž vládne absolutní totalita a podporuje ji permanentní válka. Cokoli proti kolektivnímu myšlení Strany je krutě trestáno, lidská individualita se stává zločinem. Z tohoto díla pochází známý výrok Velký bratr tě sleduje!

Román

Děj

Hlavním hrdinou románu je úředník Winston Smith, který žije roku 1984 v Londýně ve fiktivní zemi Oceánii. Vládne velmi tvrdá diktatura v čele s tzv. Velkým bratrem. Oficiální ideologie se nazývá Angsoc (původně anglický socialismus) a její ústřední hesla zní:
Válka je mír
Svoboda je otroctví
Nevědomost je síla
Životní úroveň je bídná a zhoršuje se. Winston pracuje jako úředník na Ministerstvu pravdy, jež se zabývá manipulováním historických dokumentů. Winstonovou prací je měnit minulost. Oceánie vede střídavě válku se zeměmi Eurasie a Eastasie. Pokud se změní situace, ze spojence se stal nepřítel a z nepřítele spojenec, Winston a další úřednící přepisují všechny články, které v minulosti vyšly. Velký bratr totiž nikdy nemění svá rozhodnutí, má absolutní pravdu. Podobně se přepisují předpovědi průmyslové výroby, válečného vývoje apod. Ve skutečnosti se nelze spolehnout na pravdivost ani u letopočtu. Winston se nedokáže bránit myšlenkám na minulost. Postupně začíná pátrat, jaký byl život před nastolením diktatury Strany a domnívá se, že nebyl takový, jak jej líčí oficiální propaganda. Přemýšlí o své matce a sestře, které zmizely, když byl malý kluk. Začíná si psát deník. Dobře ale ví, že jej na každém kroku i v soukromí sleduje ideopolicie pomocí všudypřítomné techniky. Stejně jako všechny ostatní členy Strany. Myšlenky proti Straně jsou ideozločin, který se tvrdě trestá. A člověka může prozradit i pouhý výraz tváře či mluvení ze spaní. Děti jsou ve stranické organizaci vychovávány k udávání rodičů. Během děje se Winston zamiluje do své spolupracovnice Julie. Láska sama o sobě i sexuální touha je ideozločin, proto se oba pečlivě skrývají. S Julií o samotě mimo dosah techniky může Winston mluvit svobodně. Jsou si ale od začátku vědomi, že ideopolicie je dříve či později odhalí a zahubí. Obyvatelstvo Oceánie se rozděluje na členy Vnitřní strany, kteří skutečně vládnou, členy Vnější strany, kteří pracují pro stát a vykonávají jeho vůli (členem je i Winston) a proléty, kteří tvoří 85% společnosti. Proléti jsou považováni za méněcenné, žijí ve velmi chudých poměrech, stát se o ně nestará a nechává jim relativní volnost. Dokud se mezi nimi neobjeví někdo, kdo by se mohl pro Stranu stát nebezpečný. Winstonovi a Julii se do rukou dostane kniha známého odpůrce režimu Emanuela Goldsteina Teorie a praxe oligarchického kolektivismu. V ní se Winston dozvídá jak celý systém funguje, ale nedozví se proč svět vypadá právě tak. Otázka proč zůstává symbolicky nezodpovězena v celém románu. Nakonec jsou Winston i Julie zatčeni a odvedeni do cel Ministerstva lásky. Winston při těžkém mučení prozradí vše co ví a o mnoho víc. Přeje si zemřít, ale nemá možnost. Ptá se sám sebe i svých mučitelů, co po něm Strana ještě chce. Později pochopí, že cílem vůbec není dostat z vězně informace a pak jej popravit. Strana chce úplné pokoření a obrat myšlení o 180 stupňů. Chce po něm, aby upřímně miloval Velkého bratra a bezmezně mu věřil. To se zdá zhola nemožné. Ale surovost promyšleně kombinovaná s vlídnými domluvami a obdobími klidu nakonec vedou k cíli. (Svou roli hraje jistě i Stockholmský syndrom.) Winston v okamžicích vrcholné hrůzy přestane dokonce i milovat Julii a je zcela pokořen. Poté se vězeň překvapivě ocitá zpátky na svobodě. Ale už je jiným člověkem. Znovu je zaměstnán na Ministerstvu pravdy a dokonce lépe placen. Ideopolicie už se o něj nezajímá a jeho by ani nenapadlo proti něčemu protestovat, byť jen v myšlenkách. Setká se i s Julií, ale i ona ho zradila a je zcela podrobená. Winston si uvědomuje, že navzdory všemu teď Velkého bratra miluje a ctí. Čtenář ale vidí, že není jisté ani to, že Velký bratr je žijící osoba. Pravděpodoně i Goldstein a jeho kniha jsou promyšleným dílem Strany. Děj knihy se odehrává v jednom roce, v zemi kde neplatí žádné psané zákony a není kam utéct. Jde o vylíčení diktatury, která vládne tak efektivně, že si lidé přestávají uvědomovat jiné možnosti, přestávají myslet. Vnímají jen hesla a průmyslově vytvářenou zábavu (romány, poezii i hudbu vytváří speciální stroje). Prakticky nikdo už na způsobu života, který lze shrnout do několika hesel, nevidí nic špatného. Kniha 1984 je ovlivněna dobou svého vzniku a přímo reaguje na totalitní režimy, zejména komunismus. komunismus

Manipulace myšlením, newspeak

Hlavním tématem románu je manipulace. Totalitní systém potřebuje efektivně měnit minulost a ta je určena dvěma věcmi: hmatatelnými dokumenty a lidskými vzpomínkami. K manipulaci veškerých dokumentů slouží aparát Ministerstva pravdy, umožňuje kdykoli na objednávku změnit veškeré záznamy o zvolené události či člověku na něco jiného. Lze například nepohodlnou osobu tzv. vaporizovat, což znamená vymazat z existence. Zničit veškeré zmínky o tom, že existovala, i o samotné vaporizaci. To by ale na úplnou změnu minulosti nestačilo, je třeba vymazat i nehmotné vzpomínky, zmanipulovat i myšlenky. Ke kontrole kolektivního myšlení existuje v Oceánii řada propracovaných technik, především tzv. doublethink, česky dvojité myšlení. Doublethink je schopnost udržet pohromadě dvě zcela protikladné informace a zároveň oběma pevně věřit. Musí to být vědomý proces, protože vyžaduje inteligenci, ale zároveň musí být nevědomý, protože lež není přípustná, Strana nelže. Samo používání slova doublethink vyžaduje tuto schopnost. Jiným příkladem použití mohou být názvy ministerstev. Každý ví, že v prostorách Ministerstva lásky (v newspeaku Lamini) jsou cely a mučírny pro politické vězně, Ministerstvo pravdy (Pramini) se programově zabývá lhaním, ekonomika Ministerstva hojnosti (Hojmini) vede k hladomoru, Ministerstvo míru (Mírmini) řídí válku. Člověk cvičený v doublethinku v tom ale nevidí spor. Je vnitřně přesvědčen, že vaporizovaná osoba nikdy neexistovala, byť by šlo o vlastní matku. A jestliže Strana říká, že Eurasie je úhlavní nepřítel Oceánie, pak byla nepřítelem odjakživa bez ohledu na klamnou vzpomínku, že ještě před 10 minutami byla spojencem. Od řadového obyvatelstva Oceánie se vyžaduje, aby upřímně jásalo nad prací Strany a ze srdce nenávidělo její nepřátele, ale zároveň o ničem moc nepřemýšlelo. Veškeré lidské emoce, city a potřeby jsou programově přesměrovány na jiné cíle v souladu s ideologií. Jedním z nástrojů k upevnění pravověrného myšlení je newspeak, jazyk uměle vytvářený speciálním oddělením Ministerstva pravdy. Do budoucna má v Oceánii zcela nahradit angličtinu, které se říká oldspeak. Cílem je zjednodušení jazyka natolik, aby ideologicky závadné myšlenky nebylo možné ani slovně vyjádřit, případně aby působily absurdně už na první dojem. Všechny vedlejší významy slov jsou potlačeny, slovní zásoba zredukována na nezbytné minimum, citové zabarvení mají jen výrazy podporující Angsoc a odsuzující jeho nepřátele. Podrobněji viz heslo newspeak.

Dostupnost textu

Originální text je stejně jako většina Orwellovy tvorby dostupný online v mnoha kopiích, jelikož je public domain v Rusku, Kanadě a Austrálii. Na internetu se vyskytuje i český překlad Evy Šimečkové s doslovem Milana Šimečky.

Film

Podívejte se také na


- George Orwell
- Velký bratr
- Totalita
- Diktatura
- Newspeak

Externí odkazy

Román


- [http://navlnachliteratury.kvalitne.cz/knizky/orwell-1984.php 1984 - George Orwell], recenze s rozsáhlými ukázkami na stránkách [http://navlnachliteratury.kvalitne.cz navlnachliteratury.kvalitne.cz]
- [http://www.odaha.com/orwell.php?f=1984 George Orwell - 1984], text českého vydání v jednom souboru
- [http://www.narod-sobe.cz/Literatura/Autori_EN/Orwell/1984/1984.htm George Orwell - 1984], text českého vydání po jednotlivých kapitolách anglicky:
- [http://www.orwell.ru/library/novels/1984/english George Orwell: Nineteen Eighty-Four], na stránkách [http://www.orwell.ru orwell.ru]
- [http://www.online-literature.com/orwell/1984 1984 by George Orwell]: A searchable online version at The Literature Network, na stránkách [http://online-literature.com online-literature.com]

Film

1984 (1956):
- [http://us.imdb.com/title/tt0048918/ 1984], na stránkách IMDb [http://www.imdb.com imdb.com]
- [http://orwell.ru/a_life/movies/m84_04.htm 1984 - Movie], na stránkách [http://www.orwell.ru orwell.ru] Nineteen Eighty-Four (1984):
- [http://www.imdb.com/title/tt0087803/ Nineteen Eighty-Four], na stránkách IMDb [http://www.imdb.com imdb.com]
- [http://orwell.ru/a_life/movies/m84_01.htm Nineteen Eighty-Four - Movie], na stránkách [http://www.orwell.ru orwell.ru]
- [http://www.newspeakdictionary.com/go-movie.html 1984 - The Movie], ukázky Kategorie:Anglické romány ja:1984年 (小説) ko:1984년 (소설) simple:Nineteen Eighty-Four

George Orwell

Eric Arthur Blair (25. června 1903 Motihari, Bengálsko – 21. ledna 1950), známější spíše pod svým literárním pseudonymem George Orwell, byl britským novinářem a spisovatelem. Největší popularitu si získaly jsou jeho alegorické politické romány Farma zvířat a 1984. Zážitky ze svého působení ve Španělské občanské válce popsal v knize Hold Katalánsku v které líčí i jeho těžké zranění z 20. května 1937, kdy byl zasažen do krku fašistickým ostřelovačem. Do roku 1940 psal Orwell recenze na knihy pro Nový anglický týdeník. Za války byl také členem domobrany a v roce 1940 zahájil práci pro BBC. Toto zaměstnání opustil v roce 1943. Zemřel na tuberkolózu ve věku 46 let.

Dílo

Romány


- Down and Out in Paris and London (1933)
- Burmese Days (1934)
- A Clergyman's Daughter (1935)
- Keep the Aspidistra Flying (1936)
- The Road to Wigan Pier (1937)
- Homage to Catalonia (1938)
- Coming Up For Air (1939)
- Animal Farm (1945)
- Nineteen Eighty-Four (1949)

Eseje


- A Hanging (1931)
- Shooting an Elephant (1936)
- Charles Dickens (1939)
- Boys' Weeklies (1940)
- Inside the Whale (1940)
- Wells, Hitler and the World State (1941)
- The Art of Donald McGill (1941)
- Looking Back on the Spanish War (1943)
- W. B. Yeats (1943)
- Benefit of Clergy: Some notes on Salvador Dali (1944)
- Arthur Koestler (1944)
- Notes on Nationalism (1945)
- How the Poor Die (1946)
- Politics vs. Literature: An Examination of Gulliver's Travels (1946)
- Politics and the English Language (1946)
- Second Thoughts on James Burnham (1946)
- Decline of the English Murder (1946)
- Some Thoughts on the Common Toad (1946)
- A Good Word for the Vicar of Bray (1946)
- In Defence of P. G. Wodehouse (1946)
- Why I Write (1946)
- The Prevention of Literature (1946)
- Such, Such Were the Joys (1946)
- Lear, Tolstoy and the Fool (1947)
- Reflections on Gandhi (1949)

Česká vydání


- 1984
- Barmské dny
- Farářova dcera
- Farma zvířat - 1945 – líčení života na farmě, kterou vyhnáním farmáře ovládla zvířata, ta si jsou z počátku rovna a společně stanoví zásady, podle kterých hospodaří, brzy se však k moci dostanou prasata, která tato pravidla začnou měnit do nové podoby, která jim více vyhovuje. Tuto knihu lze považovat za antiutopii, reagující na totalitní vlády.
- Hold Katalánsku
- Nadechnout se
- Na dně v Paříži a Londýně
- V břiše velryby, esej o Henrym Millerovi (..., Olomouc)
- Úpadek anglické vraždy a jiné eseje – seznam esejů: Úpadek anglické vraždy, Poprava, Výsada kléru, Jak umírají chudí, Rudyard Kipling, Raffles a slečna Blandishová, Charles Dickens, Umění Donalda McGilla, Poznámky o nacionalismu, Proč píšu
- Uvnitř velryby a jiné eseje

Podívejte se na


- Anglická literatura
- Seznam anglických spisovatelů

Externí odkazy


- [http://www.odaha.com/georgeorwell.php Stránky o Orwelovi s některými jeho díly v češtině]
- [http://odpor.wz.cz/OSOBNOST/orwell.htm George Orwel na stránkách Odpor]
- [http://orwell.ru/library/articles/ Orwellova díla rusky a anglicky] Orwel, George Orwel, George Orwel, George Orwel, George Orwel, George Orwel, George ja:ジョージ・オーウェル simple:George Orwell th:จอร์จ ออร์เวลล์ zh-min-nan:George Orwell

Kategorie:Kontinenty

Kategorie: Geografie Kategorie: Země zh-min-nan:Category:Tāi-lio̍k ko:분류:대륙 ms:Category:Benua ja:Category:大陸 th:Category:ทวีป

7 Train

:For the former service, see BMT 7. BMT 7 The 7 Flushing Local is a service of the New York City Subway, running local service along the full length of the Flushing Line, with express service (7 Flushing Express) denoted by a diamond-shaped 7 train logo rather than a circular one. The express service runs in the peak direction (to Times Square during mornings, to Flushing-Main Street during evenings) between 06:30 and 22:00 on weekdays. The service is colored purple on official maps and signage and is the only route on the Flushing Line. This route is the only in the system to run 11 car trains; these are the longest trains on the . Odd train lengths are rare, as cars are typically produced and operated in pairs.

Service history

The 7 designation has been assigned to its current route since the introduction of front roll signs on the R12 in 1948

Station listing

For more information on the current service and stations, as well as history of the line, see the Flushing Line article.

See also


- BMT 9, the service that operated in tandem with this service until 1949

External links


- [http://www.mta.nyc.ny.us/nyct/service/sevenlin.htm MTA New York City Transit - 7 Flushing Local]
- [http://www.mta.nyc.ny.us/nyct/service/7d.htm MTA New York City Transit - 7 Flushing Express]
- [http://www.mta.info/nyct/service/pdf/t7cur.pdf MTA NYC Transit - 7 schedule] (PDF)
- [http://www.transitspot.com/gallery/album12 WOO-DOO-SAI Conductor Recordings] Category:New York City Subway services

online casinos penisy sylwester na sowacji low cost car hire hotel a Venezia










































:: RELATED NEWS ::
Johann Marian von Leyden
Johann Marian von Leyden war Landrichter von Schärding und Mitglied des Direktoriums des Braunauer Parlaments. Freiherr von Leyden wurde am 21. Dezember 1705 in Braunau am Inn ins Direktorium des Landesdefensionskongresses (Braunauer Parlament) gewählt. Der Kongress setzte für die
Bergbaubeflissener
Ein Bergbaubeflissener oder (ungebräuchlich) eine Bergbaubeflissene ist ein Lehrling oder Praktikant in einen Bergwerk immer dann, wenn ein Beruf im Bergbau erlernt werden soll und diese Ausbildung Teil oder Voraussetzung eines entsprechenden Studiums an einer Bergakademie ist (Nicht-akademische künftige
Robert Scheerer
Robert Scheerer (
- 28. Dezember 1929 in Santa Barbara, Kalifornien, USA) ist ein US-amerikanischer Regisseur, Filmproduzent und Schauspieler. Robert ist Regisseur zahlreicher US-
Bliesen
Bliesen ist mit ca. 3300 Einwohner der größte Stadtteil von St. Wendel im Saarland. Im Jahre 1994 wurde wurde das tausendjährige Bestehen von Bliesen gefeiert. Bekannt ist der Ort durch seine internationale Bahnengolfanlage. Die zentrale Lage (5 km bis zum Zentrum von St. Wendel, ca. 40 km bis Saarbrücken und die Nähe des Bostalsees, ca. 10 km) machen Bliesen zu einem Ort mit hoher Wohnqualität. Es g
Bernhard Müller-Hülsebusch
Dr. Bernhard Müller-Hülsebusch (
- 1937) ist ein deutscher Journalist und Buchautor. Müller-Hülsebusch war von 1972 bis 1981 Spiegel-Korrespondent in Rom und arbeitet seither als freier Journalist für deutschsprachige Medien. Im auf Italienisch produzierten Hörspiel „Benedikt, das Leben von Joseph Ratzinger“ übernimmt er die Rolle des Benedikt.

Veröffentlichungen


- Bernhard Hülsebusch, Der Stellvertreter Jesu. Das Geheimnis der


All Rights Reserved 2005 wikimiki.org