Home About us Products Services Contact us Bookmark
:: wikimiki.org ::
Evropa

Evropa

Tento článek je o kontinentu. O Jupiterově měsíci si můžete číst zde. Evropa je s 10 532 000 km² malý světadíl (pouze Austrálie je menší), avšak velmi hustě zalidněný – v roce 2000 měla 729 000 000 obyvatel. Mluví se zde 209 různými jazyky ze 6 jazykových rodin; naprostá většina mluvčích však připadá na jazyky indoevropské. Historicky a kulturně měla Evropa veliký vliv na světovou civilizaci a běh světových dějin. Na severu Evropu ohraničuje Severní ledový oceán, na východě pohoří Ural a řeka Ural, na jihovýchodě Kaspické moře, řeky Kuma a Manyč (popř. pohoří Kavkaz) a Černé moře, na jihu Středozemní moře a na západě Atlantský oceán.

Přírodní podmínky

Obrys Evropy je nejčlenitější ze všech světadílů; pobřeží dosahuje délky přes 37 000 km a poloostrovy a ostrovy představují 34 % rozlohy Evropy. Většinu území zaujímají nížiny (43 %) a pahorkatiny; na velehory přes 2 000 m výšky připadají jen 2 % plochy. Evropa je tak s průměrnou nadmořskou výškou 292 m spolu s Austrálií nejníže položeným kontinentem. Nejvyšším bodem je Mont Blanc (4 807 m) v Alpách na pomezí Francie a Itálie, nejníže se pak nachází hladina Kaspického moře (28 m pod hladinou světového oceánu). V okrajových částech Evropy, zejména na Islandu a v jižní Itálii stále probíhá vulkanická činnost; ze známých sopek stojí za zmínku Hekla, Vesuv, Etna, či Stromboli. Větší část Evropy spadá do oblasti mírného podnebí; jižní Evropa má klima subtropické (středomořské), nejzašší severovýchod Evropy a ostrovy dále k severu pak má podnebí polární (arktické). Z evropské pevniny bývá nejtepleji v létě na jihozápadě ve Španělsku (teplotní rekord Sevilla +47 °C), nejchladněji v zimě na sverovýchodě v Rusku (Pustozersk -58 °C). To jsou však extrémy a vcelku platí, že podnebí Evropy je díky převládajícímu západnímu proudění od Atlantského oceánu znatelně teplejší a mírnější, než by odpovídalo její zeměpisné šířce. Největším množstvím srážek se vyznačují návětrné horské a přímořské oblasti, zejména při západním pobřeží. Vůbec nejdeštivějším místem je Boka Kotorská v Černé Hoře (průměrný roční úhrn 4 600 mm), ale zpravidla se roční množství srážek ve vnitrozemí střední Evropy pohybuje od 500 do 800 mm. Evropa tvoří západní pětinu superkontinentu Eurasie, zbytek připadá Asii. Evropa a Asie jsou rozlišovány spíše z historických a kulturních než z fyzicko-zeměpisných důvodů. Hranice mezi nimi je z větší části umělá. Tradičně se za ni považují mj. řeky Kuma a Manyč v nížině na sever od Kavkazu, což znamená, že celý Kavkaz včetně ruského severního podhůří už leží v Asii. Alternativně se nabízí vést hranici po hlavním hřebenu Kavkazu (popř. po hranici Ruska s Gruzií a Ázerbájdžánem), což také svého času předkládali sovětští zeměpisci - nejvyšší horou Evropy by pak totiž nebyl Mont Blanc v Alpách, ale Elbrus (5 642 m) na Kavkaze.

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Evropy Evropa má po dlouhou dobu velký kulturní a politický vliv, už od doby bronzové. Obecně se soudí, že západní kultura pochází ze starověkého Řecka a Římské říše. Ta ovládala po mnoho staletí téměř celý kontinent. Po pádu Římské říše v Evropě dlouho trvalo období stagnace, známé jako temný středověk. Toto období ukončila renesance, která znamenala dobu objevů a zkoumání. Od 15. stol. vytvářely země jako Španělsko, Portugalsko, Francie nebo Anglie velké koloniální panství s rozsáhlými državami v Africe, Americe a Asii. Průmyslová revoluce v Evropě propukla v 18. stol. a znamenala ještě větší blahobyt, který způsobil velký nárůst obyvatelstva. Po druhé světové válce během studené války byla Evropa rozdělena na dva významné politické a ekonomické bloky: socialistický blok ve východní Evropě a na kapitalistické země v západní Evropě. Východní blok se rozpadl na konci 80. let.

Státy

Evropa má 44 nezávislých zemí: S výjimkou Běloruska a Vatikánuu jsou všechny evropské země členy Rady Evropy. Nejvýznamnějším politickým uskupením současné Evropy je potom Evropská unie sdružující 24 evropských zemí a Kypr, který je geograficky přičítán převážně Asii, politicky, historicky a kulturně pak spíše Evropě.

Části Evropy


- Střední Evropa
- Východní Evropa
- Západní Evropa
- Severní Evropa
- Jižní Evropa
- Jihovýchodní Evropa Další:
- Balkán
- Benelux
- Britské ostrovy
- Skandinávie
- Višegrádská skupina

Satelitní pohled

Višegrádská skupina

Viz také


- seznam bývalých států v Evropě
- střed Evropy Category: Evropa als:Europa ja:ヨーロッパ ko:유럽 ms:Eropah roa-rup:Evropa simple:Europe th:ทวีปยุโรป zh-min-nan:Europa

Kontinent

Kontinent (z latinského contineō, -ēre, což znamená držím pohromadě) je velkou souvislou pevninskou masou. Česky též světadíl nebo díl světa. Jelikož neexistuje žádný standard pro definici kontinentu, různé kultury a vědní obory mají odlišné seznamy toho, co považují za kontinent. Všeobecně uznané charakteristiky kontinentu jsou: musí jít o rozlohou velké území, musí sestávat z neponořené pevniny, a musí mít geologicky význačné hranice (v úvahu se můžou kromě moří či hor brát např. i litosférické desky). Zatímco podle některých existuje pouze 4 nebo 5 kontinentů, nejčastěji se počet kontinentů udává jako 6 nebo 7. Dvěma nejčastějšími neshodami v udávání počtu kontinentů jsou otázky, mají-li se Evropa a Asie počítat odděleně nebo dohromady jako Eurasie, a mají-li Severní a Jižní Amerika být považovány za dva kontinenty nebo za jediný. Několik geografů také navrhlo seskupit Evropu, Asii a Afriku do jediného kontinentu, Eurafrasie (v geopolitice se jí rovněž říká světový ostrov). Rozdělení světa na 7 kontinentů se obvykle vyučuje v západní a střední Evropě a v Severní Americe, zatímco rozdělení na 6 kontinentů (spojená Eurasie) se také vyučuje v Severní Americe a dál ve východní Evropě a Jižní Americe či v Asii. Šest je také počet kontinentů používaných ve vědeckém prostředí. Kontinenty jsou občas dál pomyslně děleny na subkontinenty. Definice tohoto termínu je ještě nepřesnější, než definice kontinentu. V češtině se tímto termínem obvykle označuje Indie ("indický subkontinent"). Ostrovy jsou zpravidla "přiřazeny" ke kontinentu, kterému jsou nejblíž. Austrálie a ostrovy v Tichém oceánu jsou někdy souhrně označovány jako Australasie nebo Oceánie.

Systémy dělení kontinentů

:Sedm kontinentů: Afrika, Antarktida, Asie, Austrálie, Evropa, Severní Amerika a Jižní Amerika. :Šest kontinentů: Afrika, Antarktida, Austrálie, Eurasie, Severní Amerika a Jižní Amerika. :Šest kontinentů: Afrika, Amerika, Antarktida, Asie, Austrálie a Evropa. :Pět kontinentů: Eurasie, Afrika, Amerika, Austrálie, Antarktida :Čtyři kontinenty: Eurafrasie, Amerika, Austrálie, Antarktida Zajímavý link - pohyb kontinentů (video): http://geology.wr.usgs.gov/docs/usgsnps/animate/A08.gif

Podívejte se taky na


- Geografie
- Geologie
- kontinentální drift
- Seznam států světa (podle kontinentů) Category: Kontinenty ja:大陸 ko:대륙 ms:Benua simple:Continent th:ทวีป zh-min-nan:Tāi-lio̍k

Europa (měsíc)

Europa je jedním z větších měsíců planety Jupiter. Náleží k tzv. galileovským měsícům, neboť ji už v 17. století objevil Galileo Galilei.
- Průměr: 3138 km (jen nepatrně menší než u našeho Měsíce)
- Vzdálenost od planety: 661 000 km Europa je při pozorování nejsvětlejším Jupiterovým satelitem, neboť její tlustý ledový obal dobře odráží sluneční svit. Je převážně tvořena silikáty pokrytými hladkou vrstvou ledu (H2O). Europa je geologicky aktivní s náznaky podpovrchové tekuté vody nebo měkkého ledu. Místo kráterů je na povrchu síť prasklin. Slapové jevy ohřívají jádro. Koncem 20. století Europu důkladně prozkoumala sonda Galileo, která tak navázala na pionýrské průzkumné lety sond Voyager 1 a Voyager 2. Její snímky umožnily podrobné zmapování většiny povrchu satelitu a odhalily náznaky aktivního kryovulkanismu. Zdá se, že zmrzlý ledový krunýř měsíce je rozlámán do vzájemně se posouvajících ker. Hypotéza o možném životě v podpovrchovém oceánu, hlubokém snad až 100 km, nebyla zatím prokázána, je však vzhledem k nepříznivým podmínkám nepravděpodobná. V současné době se uvažuje o bližším prozkoumání měsíce Europa. Jeden z návrhů je umělá sonda, která by s sebou k Jupiteru nesla malou ponorku, která by se spustila do skrytého oceánu Europy pod ledovou krustou a blíže prozkoumala tamní prostředí. Vědci se dohadují, že oceán by mohl být teplý. Je to vlivem blízkosti Jupiteru. Ohromná planeta totiž hněte jádro měsíce a vyvolává tak značné teplo. Podobné je to i u měsíce Io, který je k planetě ještě blíže, a tudíž je i aktivnější. Kdyby se oba dva měsíce nacházely dále od planety, nebyly by tak aktivní, jak jsou.

Podívejte se také na


- Jupiterovy měsíce Kategorie:Jupiter Kategorie:Měsíce als:Europa (Mond) ja:エウロパ (衛星) ko:에우로파 (위성)

Indoevropské jazyky

Indoevropská jazyková rodina je skupina jazyků, které se společně vyvíjely v rozsáhlých oblastech Eurasie z předpokládaného indoevropského prajazyka. Za těžiště a oblast vzniku prajazyka se považujou stepi v dnešním jihozápadním Rusku a Ukrajině. Indoevropskými jazyky mluví víc než 2,5 miliardy lidí (drtivá většina Evropy, Asie od východního Turecka po Indii (kromě jižní části Indie, kde dominují drávidské jazyky), Amerika, Austrálie, Jihoafrická republika). Studiem indoevropských jazyků se zabývá indoevropeistika, disciplína srovnávací jazykovědy. V německé jazykové oblasti se občas používý termín indogermánské jazyky (podle krajních geografických oblastí rozšíření jazyků). Indoevropská rodina se dělí na následující skupiny:
- indoíránské jazyky
- baltské jazyky
- slovanské jazyky
- germánské jazyky
- italické jazyky
- románské jazyky
- keltské jazyky
- chetitsko-luvijské jazyky
- řečtina
- albánština
- arménština
- tocharština

Podívejte se též na


- indoevropeistika
- Seznam jazykových rodin
- Seznam jazyků (podle rodin)
- Seznam jazyků (podle abecedy) Kategorie:Indoevropské jazyky Kategorie:Jazyky

Severní ledový oceán

Severní ledový oceán je nejmenší světový oceán. Má také nejmenší hloubku. Rozkládá se kolem severního zemského pólu, má rozhlohu asi 14 mil. km2, průměrná hloubka je 1 328 m. Nejhlubší místo 5 449 m (Polární hlubokomořská planina). Hladinu Severního ledového oceánu pokrývá větší část roku silná vrstva ledu. Tento mořský led vzniká ze zamrzlé mořské vody. Existují tři druhý polárního ledu
- polární - pokrývá větší část oceánu, jeho tloušťka je až 50 m, v létě taje a tloušťka se změnšuje až na 2 m
- tabulový - vzniká na okrajích oceánu, maximální tloušťka je 2 m. Led je polámaný a ledové kry na sebe narážejí, v období maximálního rozsahu pokrývá asi 12 mil. km²
- rychlý led se tvoří mezi tabulovým ledem a pobřežím Původně se mělo za to, že Arktida je kontinent, v roce 1958 ale americká atomová ponorka USS Nautilus podplula serverní pól a zjistila, že žádný kontinent Arktida neexistuje a že je to pouze trvale zamrzlá hladina Severního ledového oceánu. Kategorie:Moře a oceány Kategorie:Arktida ja:北極海 ko:북극해 simple:Arctic Ocean th:มหาสมุทรอาร์กติก zh-min-nan:Pak-ke̍k-iûⁿ

Kavkaz

a Arménskou vysočinu počátkem listopadu 2001.]] 2001] 2001 2001 v Arménii.]] 2001.]] 2001 2001 2001]] 2001 Kavkaz je v užším slova smyslu synonymum pro horské pásmo Velkého Kavkazu, oddělujícího podle názoru značné části zeměpisců Evropu od Asie, v širším pojetí pak označení pro celou okolní oblast mezi Černým a Kaspickým mořem, zahrnující na rozloze zhruba 440 000 km² Gruzii, Arménii, Ázerbájdžán a nejjižnější část Ruska. Tento region patří jazykově a kulturně k nejpestřejším na světě.

Předkavkazsko

Území, prostírající na sever od kavkazského hřebene až ke Kumsko-manyčské sníženině, se nazývá Předkavkazsko neboli Severní Kavkaz. Jeho západní část představuje Kubáňská nížina, uprostřed se prostírá Stavropolská plošina a na východě malým dílem zasahuje Kaspická nížina. Předkavkazsko politicky náleží Rusku a rozkládají se zde následující subjekty Ruské federace: kraje Krasnodarský a Stavropolský a republiky Adygejsko, Karačajevsko-Čerkesko, Kabardsko-Balkarsko, Severní Osetie-Alanie, Ingušsko, Čečna a Dagestán.

Zakavkazsko

Jižní část kavkazského regionu se označuje jako Zakavkazsko. Tvoří je jednak níže položené oblasti, do nichž k jihu spadá Velký Kavkaz, totiž na západě Kolchidská nížina, jejíž osou je řeka Rioni, tekoucí do Černého moře a na východě nížina Kursko-arakská, odvodňovaná řekou Kura a jejím přítokem Araks do moře Kaspického. Na samém jihovýchodě navazuje při Kaspickém moři pás Lenkoraňské nížiny, k níž se na íránském pomezí přimykají Talyšské hory. Jihozápadní část Zakavkazska pak představuje Malý Kavkaz, pohoří o rozměrech zhruba 600 krát 200 km, které dosahuje nejvyšší výšky na svém severovýchodním výběžku horou Gjamyš (3 724 m). Malý Kavkaz propojuje s Velkým Kavkazem Lišský hřbet (zvaný též Suramský) o maximální výšce 1 926 m, který představuje rozvodí mezi Rioni a Kurou; přes něj Suramským průsmykem (949 m) prochází hlavní silniční i železniční spojnice mezi západní a východní částí Gruzie. Na Malý Kavkaz dále navazuje Arménská vysočina s nejvyšší horou Arménie – Aragac (4 090 m). V této části Zakavkazska také leží velké vysokohorské jezero Sevan. Území Zakavkazska je rozděleno, mezi trojici států – Gruzii (zahrnující také autonomní republiky Abcházie, Adžarie a Jižní Osetie), Arménii a Ázerbájdžán (včetně autonomních oblastí Nachičevan a Náhorní Karabach). Tyto tři státy bývají někdy souhrnně označovány jako tzv. kavkazské republiky. Jejich hranice s Tureckem a Íránem pak vymezují Zakavkazsko z jihu.

Velký Kavkaz

Páteří celé oblasti jsou velehory Velkého Kavkazu, táhnoucí se v délce 1 100 a šířce kolem 150 km od severozápadu k jihovýchodu. Na západní straně se Velký Kavkaz počíná u Tamanského poloostrova, který poblíž jihoruského města Novorossijsk odděluje Černé a Azovské moře, na východě jej zakončuje poloostrov Apšeronský s ázerbájdžánskou metropolí Baku, vybíhající do Kaspického moře. Řada vrcholů ve střední části Velkého Kavkazu přesahuje výšku 5 000 m. Nejvyšší horou tohoto pohoří, Kabardsko-balkarské republiky, Ruské federace a celé Evropy je 5 642 m vysoký Elbrus. Dalšími hlavními vrcholy jsou Dych-Tau (5 203 m), potom Šchara (5 201 m), která je nejvyšším bodem Gruzie, a Kazbek (5 033 m)¹. Horstvo obsahuje množství ledovců, které dohromady zaujímají více než 1 000 km², zvláště na severních svazích. Zejména západní část pohoří, oplývající srážkami (v Abcházii místy dosahují roční srážkové úhrny 4 000 mm), je hustě zalesněná. Pásmo Kavkazu vzniklo před zhruba 25 miliony let vzájemným tlakem eurasijské a arabské tektonické desky. Celou oblast dodnes sužují častá zemětřesení; nejničivější v roce 1988 zcela zničilo arménské město Spitak a zahubilo na 25 000 lidí. Hlavní předělový hřeben Velkého Kavkazu, který je mnohými považován za rozhraní Evropy a Asie, představuje zároveň výrazný klimatický předěl mezi mírným podnebným pásmem na severu a subtropickou oblastí na jihu (např. zima v západním Zakavkazsku je o 7 až 8 °C teplejší než v Předkavkazsku). Přes Hlavní předělový hřeben prochází několik důležitých komunikací mezi Ruskem a Gruzií. Gruzínská vojenská silnice přes Křížový průsmyk (2 384 m) vede z Vladikavkazu do Tbilisi, Zakavkazská magistrála mezi Severní a Jižní Osetií ve výšce 1 200 m prochází 3,6 km dlouhým Rokským tunelem pod Rokským průsmykem, Osetská vojenská silnice přes Mamisonský průsmyk (2 829 m) spojuje Alagir s Kutaisi v západní Gruzií, Kluchorský průsmyk (2 781 m) umožňuje přechod do strategicky důležitého Kodorského údolí ve východní Abcházii a Kodorský průsmyk (2 365 m) je spojnicí mezi Dagestánem a východní Gruzií.

Dějiny

O Kavkazu jsou zmínky již v řeckých pověstech a celá staletí byl přirozenou hranicí mezi Osmanskou říší a Ruskem, přesto však většina obyvatel vyznává islám. Za dob SSSR byl turisticky oblíbený, ale po rozpadu Sovětského svazu se stal nestabilní zónou, hlavně vinou problémů v Čečně, Abcházii, Jižní Osetii a Náhorním Karabachu. :¹ Údaje o nadmořské výšce kavkazských hor se mohou v různých pramenech rozcházet. Kategorie:Kavkaz ko:카프카스 ja:カフカス

Středozemní moře

Středozemní moře je vnitřní moře Atlantského oceánu mezi Evropou, Asií a Afrikou. Středozemní moře je spojeno s Atlantským oceánem Gibraltarským průlivem, s Černým mořem průlivy Dardanely a Bospor a Marmarským mořem. S Rudým mořem umělým Suezským průplavem. Severní pobřeží členité s velkými poloostrovy Pyrenejským, Apeninským, Balkánským a Malou Asií. Jižní pobřeží Afriky je málo členité. Ve Středozemním moři jsou četné ostrovy a souostroví: Baleárské, Sicílie, Sardinie, Korsika, Malta, Kréta, Kypr, řecká souostroví Kyklady, Sporady a další, které rozděluji okrajové moře např. Ligurské moře, Tyrhénské moře, Jaderské moře, Jónské moře, Egejské moře a Krétské moře. Velké řeky ústící do Středozemního moře jsou Ebro, Rhôna, Pád, Nil. Středozemí je kolébkou řady vyspělých starověkých kultur např. Egypt, Řecko nebo Řím. Významné přístavy - Barcelona, Marseille, Valleta, Janov, Neapol, Palermo, Benátky, Terst, Pula, Rijeka, Zadar, Split, Dubrovník, Pireus, Izmir, Istanbul, Soluň, Bejrút, Alexandria, Tripolis, Tunis, Alžír, Oran, Cagliary, Palermo, Rhodos, Iraklio, Limassol.
- rozloha je 2,6 mil. km2
- maximální hloubka 5 121 m
- teplota vody v zimě 11 °C na západě až 16 °C na východě, v létě 20 – 28 °C
- slanost vody soupá od západu k východu a je 3,60 až 3,95%
- příliv nízký, většinou do 0,5 m

Názvy v místních jazycích

latinsky Mare Internum nebo Mare Mediterraneum, španělsky Mar Mediterráneo, katalánsky Mar Mediterrània, francouzsky La mer Méditerranéene, korsicky Mare Mediterraniu, italsky Mare Mediterraneo, slovinsky Sredozemsko morje, chorvatsky Sredozemno more, srbsky Средоземно море, albánsky Detit Mesdhe, řecky Μεσόγειο Θάλασσα (Mesógeio Thálassa, Mesojio Thalasa), turecky Akdeniz, arabsky البحر الأبيض المتوسط (al-bahhr al-abyadd al-mutawasitt), hebrejsky הים התיכון (ha-yam ha-tíqón), maltsky Baħar Mediterran Category:Středozemní moře Category:Evropa Category:Afrika Category:Asie ja:地中海 ko:지중해 th:ทะเลเมดิเตอร์เรเนียน zh-min-nan:Tē-tiong-hái

Atlantský oceán

Atlantský nebo Atlantický oceán, jednoslovně Atlantik, je vodní plocha mezi Afrikou, Evropou, Antarktidou a Amerikou. Je to druhý největší ze čtyř světových oceánů. oceán Jeho celková rozloha včetně okrajových moří je 94 243 000 km²; to je přibližně 1/5 povrchu Země. Do Atlantiku přitéká voda z asi čtyřikrát většího území než u Pacifiku nebo Indického oceánu. Objem Atlantiku je i s objemem přilehlých moří 354,7 mil. km³, resp. 323,6 mil. km3 bez nich. Délka jeho pobřeží se udává jako 111 866 km. Šířka se pohybuje od 2 848 km mezi Brazílií a Libérií do 4 830 km mezi Spojenými státy a severní Afrikou. Nejhlubší místo v Atlantském oceánu je prohlubeň Milwaukee v Portorickém příkopu v hloubce 8 648 metrů pod hladinou oceánu. Průměrná hloubka je 3 332 m, resp. 3 926 m bez moří. Největší moře je Weddellovo moře v jižní části Atlantiku, 2 910 000 km². Největší záliv je Mexický záliv, 1 554 000 km². Středoatlantický hřbet je největší podmořský horský hřeben. Táhne se středem Atlantického oceánu od Islandu do 58° jižní zeměpisné šířky v délce asi 11 300 km. Na březích severního Atlantiku leží většina z nejvyspělejších zemí světa. Atlantský oceán je tak protkán sítí celosvětově nejpoužívanějších mořských tras mezi východní a západní polokoulí. Nacházejí se zde přední světové oblasti rybolovu; další ekonomické aktivity zahrnují bagrování aragonitických písků na Bahamách a těžbu ropy a zemního plynu v Karibském moři, Mexickém zálivu a v Severním moři. Kategorie:Moře a oceány als:Atlantik ja:大西洋 ko:대서양 simple:Atlantic Ocean th:มหาสมุทรแอตแลนติก zh-min-nan:Tāi-se-iûⁿ

Ostrov

Ostrov je kus pevniny, menší než kontinent a větší než skála, který je ze všech stran obklopen vodou. Velmi malý ostrov se nazývá ostrůvek. Skupina ostrovů, které k sobě patří, se nazývá souostroví. Ostrovy dělíme do tří hlavních skupin:
- kontinentální ostrov
- říční ostrov
- vulkanický ostrov Krom toho existují také umělé ostrovy. Největším ostrovem je Grónsko. Kategorie:Ostrovy a souostroví ja:島 ko:섬 ms:Pulau

Velehory

Pohoří nebo někdy hory je, podle nejjednodušší definice, skupina hor, obklopených nížinou. Do pohoří přitom patří celá část krajiny přesahující nížinu, tedy nejen vrcholky, ale i horská sedla, údolí, plošiny menšího rozsahu. Pohoří vzájemně mohou být oddělena horskými průsmyky, tokem řek či jinými výraznými útvary. Často je ale vymezení hranice pohoří konvenční. V obecném významu nemusí mít jedno pohoří jednotný geologický úůvod.

Nadmořská výška

Typická pro horskou krajinu je jak vyší nadmořská výška, tak velké rozdíly ve výšce mezi údolími a vrcholky. Hory se nejčastěji rozdělují právě podle nadmořské výšky - pohoří s vyšší absolutní nadmořskou výškou se označují jako velehory, které se někdy ještě dále dělí na st5edn9 velehory a vysoké velehory. Jako hranice velehor se uvádní různé hodnoty, často např. 2500 m.m. Nejvyšším pohořím na Zemi podle absolutní nadmořské výšky jsou Himaláje s 14 nejvyššími vrcholy světa přesahujícími 8000 m. Méně jednoznačná je otázka výškového rozdílu - například Havajská sopka Mauna Kea se tyčí 4205 nad mořem, ale dalších několik kilometrů pokračuje pod hladinou. S celkovou výškou od mořského dna přes 9 km překonává ostatní pohoří.

Horská krajina

Mauna Kea Pro horskou krajinu je typických mnoho morfologických tvarů. Mohutné vrcholky se označují jako štíty, strmé útvary často věže, hroty nebo dokonce jehly. Protáhlé vyvýšeniny jsou hřebeny. Skloněné hřebeny vybíhající ze štítů či dominantnějších hřebenů jsou žebra. Velké sníženiny mezi hřebeny tvoří údolí nebo též doliny či doly. Dolina kruhového tvaru obklopená strmými srázy se nazývá kotle. Rozsahem menší sníženiny ve strmém terénu se označují jako kuloáry a žlaby. Zvláště ve velehorách jsou důležitým činitelem utvářejícím horskou krajinu ledovce. Specifickým útvarem útvarem jsou morény (místa ukládání materiálu přenášeného ledovcem).

Horská příroda

Hory a kultura

Kategorie: Geomorfologie ja:山脈

Mont Blanc

Mont Blanc (též Monte Bianco) je se svými 4 807 metry nad mořem nejvyšší horou Alp. Zda je nejvyšší horou Evropy Mont Blanc nebo kavkazský Elbrus záleží na volbě hranice Evropy, která je dosti libovolná, a různé geografické prameny se v tomto ohledu liší. Hora leží na francouzsko-italské hranici v masivu Mont Blancu v Savojských Alpách. Mont Blanc je tvořen horninami krystalinika a je pokryt mnoha ledovci, největší z nich nese jméno Mer de Glace. Masivem Mont Blancu prochází 11,6 km dlouhý tunel, jehož stavba započala v roce 1957 a v roce 1965 byla dokončena. Montblanský tunel spojuje města Chamonix (Haute-Savoie, Francie) a Courmayeur (Valle d'Aosta, Itálie). Hora byla prvně zlezena 8. srpna 1786 Jacquem Balmatem a Michelem Paccardem. První ženou, jež zlezla Mont Blanc, byla v roce 1808 Marie Paradisová.

Externí odkazy


- [http://www.lezec.cz/clanky.php?xtem=&key=2383 Mont Blanc z Itálie] – popis pokusu o výstup
- [http://www.lezec.cz/clanky.php?xtem=&key=3299 Dom a pravda o normálce na Mont Blanc] – výstup přes Gouter
Image:Montblanc.jpg |Mont Blanc Image:Mont Blanc and Dome du Gouter.jpg |Mont Blanc a Dome du Gouter od severu Image:Mont-Blanc 200507.JPG |Mont Blanc Image:Mont blanc depuis cuchet.jpg |Mont Blanc z hor u města Combloux Kategorie:Hory Kategorie:Francie Kategorie:Itálie Kategorie:Alpy Kategorie:Evropa ja:モンブラン

Francie

Francie (francouzsky La France, oficiální název Francouzská republika, République française) je demokratický stát v západní Evropě. Hraničí s Belgií, Lucemburskem, Německem, Švýcarskem, Itálií, Monakem, Andorrou a Španělskem. Je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU). Součásti Francouzské republiky jsou také zámořské departementy a zámořská území v Karibiku, Severní a Jižní Americe, v Indickém oceánu a Oceánii.

Geografie

Hlavní článek: Geografie Francie
 Pevninská část Francie zaujímá plochu 543 965 km². Na severu a západě je krajina rovinatá s mírným vlněním, na zbytku území převážně pahorkatá a hornatá. Hlavní pohoří jsou Pyreneje na jihozápadě a Centrální masív a Alpy na jihovýchodě. Nejvyšší bod Francie i celé Evropy je Mont Blanc (4808 m). Francie bývá podle tvaru svého území přezdívána l'Hexagone (šestiúhelník). Mimo hlavního města Paříže (v jehož okolí žije 12 milionů lidí) jsou nejdůležitějšími městy Marseille, Lille a Lyon. Viz též: Seznam francouzských měst

Historie

Politický systém

Administrativní členění

Ekonomika

Obyvatelstvo

Kultura

Podívejte se též na


- Dějiny Francie
- Francouzská literatura

Externí odkazy


- [http://www.pictures-europe.com/holidays-france.htm Francouzské obrázky]
- [http://www.pictures-europe.com/map/map-france.htm Francouzské mapy] Kategorie:Francie als:Frankreich fiu-vro:Prantsusmaa ja:フランス ko:프랑스 ms:Perancis simple:France th:ประเทศฝรั่งเศส zh-min-nan:Hoat-kok

Kaspické moře

Kaspické moře je umístěno mezi Asií a Evropou (ruskou částí Evropy). Někdy se udává, že pojem moře není správný, protože je to největší jezero (které ale obsahuje slanou vodu). S plochou 371 000 km² tedy splňuje charakteristiky moře i jezera. Na jeho březích leží 5 států: Rusko (Dagestán, Kalmycko a Astrachaňská oblast), Kazachstán, Turkmenistán, Írán (provincie: Mazandarān, Gīlān) a Ázerbájdžán.

Města (přístavy)

Města na březích Kaspického moře (ve směru hodinových ručiček)
- Kazachstán (Zaburunje, Atyrau, Fort-Ševčenko, Aktau, Kuryk)
- Turkmenistán (Bekdaš, Karabogazgöl, Kuuli Majak, Türkmenbaši, Džanga,Aladža, Okarem, Gasan-Kuli)
- Írán (provincie Mazandarān - Ğomīšān, Bandar-e Torkemān, Hazarābād, Bābolsar, Fereidūnkenār, Mahmūdābād, Nūr, Noušahr, Čalūs, ‘Abbāsābād, Tonekābon, Rāmsar, provincie Gīlān - Čāboksar, Kalāčay, Rūdsar, Kenār Daryā, Homām, Bandar-e Anzalī, Āstāra)
- Ázerbájdžán (Astara, Lenkoran’, Neftchala, Aljat, Gobustan, Primorsk, Baku, Mardakan, Buzovna, Sumgait)
- Rusko (Dagestán - Derbent, Izberbaš, Kaspijsk, Machačkala, Krajnovka, Kalmycko - Lagaň, Astrachaňská oblast - Oranžeri, Astrachaň, Kirovskij, Makovo)

Řeky

Největší řekou přitékající do Kaspického moře je Volha v Astrachaňské oblasti), na severu jsou to dále v Kazachstánu řeka Ural u města Atyrau a řeka Emba, která občasně vysychá. Na západě je nejvýznamnější Terek na území Dagestánu, dále na jih pak Sulak na hranicích a v Ázerbájdžánu od severu řeky Samur, Sumgait, Pirsagat a Kura. Na jihu v Íránu řeka Sefīd Rūd v provincii Gīlān a v provincii Mazandarān od západu řeky Rūdhāne-ye Heraz, Sīrīn Rūd, Rūdhāne-ye Nekā a Rūdhāne-ye Gorgān. Na hranicích Íránu a Turkmenistánu pak řeka Atrek. Na východě žádné řeky nevtékají.

Ostrovy

Ostrovy se nacházejí při pobřeží a hlavně v severní části. Nejvýznamnější jsou v Dagestánu ostrov Čečen u Agrahaňského poloostrova, Tjulenij ostrov a Morskoj Birjučok v Kizljarském zálivu, v Kalmycku Moristyj ostrov a v deltě Volhy ostrovy Zjudev, Boľšoj Setnoj, Boľšoj Zjudostinskij a Ukatnyj. V Kazachstánu leží na severu ostrov Žambaj nedaleko delty Volhy a Nordvestinskij nedaleko ústí Uralu, na východě pak ostrov Durnev a souostroví Tjulenyje araly s ostrovy Morskoj, Podgornyj, Rybacij a Kūlandy. V Turkmenistánu je největší ostrov Ogurčinskij, který ohraničuje Turkmenský záliv. V Ázerbájdžánu leží ostrov Žiloj a souostroví Apšeronskij archipelag na severu a Bakinskij archipelag na jihu.

Národní parky

Na březích se nachází pět národních parků. Jsou to v Rusku Astrachaňský národní park v deltě Volhy a Dagestánský národní park v severním Dagestánu v Kizljarském zálivu, v Turkmenistánu pak Krasnovodský národní park, který se skládá ze dvou částí. Jedna obsahuje Krasnovodský záliv a druhá pobřeží na jihu země v okolí města Gasan Kuli. V Ázerbájdžánu se nacházejí Kyzylagadžský národní park a Širvanský národní park.

Externí odkazy


- [http://www.netiran.com/?fn=artd(2277) Informace o historii jmen Kaspockého moře]
- [http://www.caspianenvironment.org/ Kaspický enviromentální program]
- [http://globalguerrillas.typepad.com/globalguerrillas/2004/07/long_term_gg_ta.html Cíl: Ropa v kaspickém moři] John Robb, 2004
- [http://www.caspage.citg.tudelft.nl/project.html Změny hladiny Kaspického moře] Kategorie:Jezera Kategorie:Ruská jezera Kategorie:Moře a oceány ja:カスピ海 ko:카스피 해

Island

Island je stát na stejnojmenném ostrově v severní části Atlantského Oceánu. Jeho hlavní město je Rejkjavík.

Historie

Prvními obyvateli Islandu byli pravděpodobně Norové a Keltové (irští a skotští), kteří přicházeli na Island koncem 9. a v 10. století. Vikingští náčelníci zakládali tzv. "thingy", což byly místní sněmy, které veřejně urovnávaly spory a konflikty mezi osadníky. Kolem roku 930 byl založen Althing a tento národní sněm můžeme pokládat za nejstarší evropský parlament. Jeho rozhodnutím bylo v letech 999-1000 přijato křesťanství. Ve 13. století se islandští náčelníci podrobili norské nadvládě, v roce 1380 se Island společně s Norskem dostal pod nadvládu Dánska a poté následovalo dlouhé období hospodářského úpadku. Až v roce 1874 byla dosažena autonomie. Následky výbuchu sopky Askja v roce 1875 zničily islandskou ekonomiku a způsobily velký hladomor. Během následujících 25 let 20% obyvatelstva Islandu emigrovalo, hlavně do Kanady a Spojených Států. Poté se hospodářská situace země se začala pomalu zlepšovat 1. prosince 1918 se Island osamostatňuje, s Dánskem je spojen pouze personální unií. 17. června 1944 byl Island vyhlášen republikou a byla zrušena personální unie s Dánskem. Islanďané jsou hrdí na své vikingské kořeny a mnoho z nich může vysledovat svůj původ až k prvním osadníkům, jejichž jména jsou zapsána v Knize osadníků (Ladnama bok). A protože současná islandština vychází přímo ze staré norštiny, což byl jazyk Vikingů, mohou středověké vikingské ságy snadno číst i dnešní Islanďané.

Jména a příjmení

Na Islandu nemají klasická jména a příjmení, jako v jiných zemích. Nejdůležitější je křestní jméno, podle kterého jsou dokonce řazeny i telefonní seznamy. Dítě dostává místo příjmení jméno svého otce, s příponou -dótir (dcera) nebo -son (syn) Prezident Ólafur Ragnar Grímsson se tedy jmenuje Ólafur Ragnar Grímsův syn Kategorie:Arktida Kategorie:Island als:Island fiu-vro:Island' ja:アイスランド ko:아이슬란드 ms:Iceland simple:Iceland th:ประเทศไอซ์แลนด์ zh-min-nan:Peng-tē

Sopka

Vulkán nebo-li sopka je geomorfologický útvar obvykle tvaru hory, kde roztavená skála magma vystupuje na zemský povrch. Na naší planetě se obvykle vyskytují podél hranic litosférických desek a v takzvaných horkých bodech (angl. hotspot). Horkým bodem je například pod Havajským souostrovím. Sopky se vyskytují na v jiných tělesech sluneční soustavy, například na Jupiterově měsíci Io. Vulkány odedávna přitahují pozornost člověka. Vzbuzují respekt i úctu zároveň. Mnohé národy v minulosti, ale i dnes, považují sopky za posvátné anebo sídla bohů. Již staří Řekové uctívali boha ohně Hefaista, který sídlil pod činnými sopkami. Římané tohoto boha převzali a přejmenovali na Vulkána a odtud pochází i název pro sopky - vulkány. Nám, kteří žijeme na "vyhaslé půdě" se v souvislosti se sopkami vybavují katastrofální erupce, které si vyžádaly mnoho lidských obětí a zničení měst. Muselo v historii dojít k tolika katastrofám? Kdyby lidé žijící ve vulkanických oblastech si života sopek více všímali, určitě by k tolika obětem na životech nedošlo. Vulkány totiž před erupcí varují dost zjevnými úkazy, kterými jsou slabší nebo silnější místní zemětřesení (vulkanické zemětřesení v oblasti sopky) unikající kouř (fumaroly) houstne a tmavne (zvyšuje se podíl sirných i dalších plynů, unikají nejdrobnější částice popelu), dochází i ke zvukovým efektům - dunění, změny tvaru vulkánu (sklonu svahů), pokud je v blízkosti moře, může stoupnout i teplota vody... Jsou to jakési varovné signály, na které instinktivně reagují živočichové a hromadně opouštějí místo, kde hrozí nebezpečí - zejména plazi jsou citliví i na malé seismické záchvěvy, odlétají ptáci a prchají i další živočichové. Lidé, bohužel, v minulosti těmto úkazům nevěnovali moc pozornosti. I Vesuv varoval menšími i většími záchvěvy. K silnějšímu zemětřesení došlo v roce 62 n. l., kdy bylo v Pompejích pobořeno několik domů. Protože Pompejané od doby založení města (asi v 7. století př. n. l.) nepamatovali žádnou erupci Vesuvu, považovali vulkán za vyhaslý, a zemětřesení považovali za projev hněvu bohů a nedávali je do souvislosti s vulkánem. To se jim stalo osudné. Pompejích Erupce Vesuvu upoutávaly později pozornost přírodovědců. V letech 1842-1845 byla na západním svahu Vesuvu (608 m n. m.) vybudována první vulkanologická observatoř na světě, kde byly umístěny seismografické a další přístroje. Vesuv byl pravidelně sledován i v období klidu od roku 1913. V roce 1912 byla na vulkánu Kilauea na Havajských ostrovech vybudována další observatoř, která byla však smetena lávou a nová observatoř znovu vybudována v roce 1924. V současné době jsou na světě na všech nebezpečnějších sopkách vulkanologické observatoře, které jsou propojeny internetovou sítí. Tak jako meteorologové sledují jevy v atmosféře, tak vulkanologové sledují soustavně projevy vulkánu. Například na Vesuvu je rozmístěno několik seismografických stanic na různých místech, které soustavně pořizují záznamy. Pravidelně jsou prováděny chemické rozbory fumarol a měřeny jejich teploty. Pokud jsou v kráterech některých sopek jezera, provádějí se chemické rozbory vody, stejně tak jsou sledovány event. prameny, vyvěrající ze svahů. Speciálními přístroji se měří sklony svahů vulkánu, který je sledován z výšky i satelity. Pomocí infračerveného záření se pořizují snímky, které ukazují barevně magmatický krb a eventuální pohyby magmatu. Častější seismické záchvěvy, jejichž intervaly se zkracují, změny chemického složení fumarol ve prospěch sirných plynů, amoniaku, metanu, vzácných plynů, zvyšování jejich teploty, zvyšování kyselosti vody (obsah kyseliny sírové), změny tvaru sopky, záznamy o pohybech magmatu - to vše nasvědčuje tomu, že vulkán se začíná probouzet. Určitou dobu trvá, než plyny a magma prorazí na povrch. A tak erupci, která se připravuje, lze předpovědět nejméně týden dopředu, takže je možné obyvatele ohrožených oblastí včas vystěhovat. Pro oblast kolem Vesuvu byl už vypracován evakuační plán. Vědě se podařilo mnohé o erupcích a jejich souvislostech se složením a hustotou (viskozitou) tu odhalit. Hustější a kyselejší magma, které bývá uloženo v menších hloubkách je příčinou mnohem nebezpečnějších výbuchů, kdy je vyvrhováno obrovské množství plynů a popelu, než magma řídké, zásaditější a vystupující z větších hloubky. Ale nedá se přesně předpovědět kdy k erupci dojde. Zde je možné provádět pouze odhady na základě toho, jak se vulkán projevuje - některé se probouzejí častěji - např. Etna i několikrát během jednoho desetiletí, zatímco jiné mají delší intervaly mezi erupcemi, často i nepravidelné - například Vesuv měl ve 20. století erupce v letech 1906, 1912, 1929, 1933 a 1944. Od té doby je v klidu, takže má určité "zpoždění" ale v posledních letech dochází k častějším seismickým otřesům. Erupce je tedy v očekávání. Může to být kdykoliv, ale také později, třeba za desítky let. Některá tajemství příroda zřejmě člověku nevydá... Dostatečně mohutná sopečná erupce může silně zasáhnout nejen do života lidí žijících na svazích sopky a v jejím blízkém okolí, může ovlivnit i oblasti mnohem vzdálenější. Velké množství do vzduchu vymrštěného popela a nečistot totiž může vést k rozsáhlým podnebným změnám přetrvávajícím rok i déle na celé polokouli. Kapitolou samou o sobě jsou pak exploze sopečných ostrovů, které mohou být doprovázeny obrovskými tsunami (viz např. Krakatoa, Santorin).

Externí zdroje


- [http://www.spacedaily.com/news/climate-05zzt.html Sopky a klima] Kategorie:Vulkanologie Kategorie:Země ja:火山 ms:Gunung berapi simple:Volcano th:ภูเขาไฟ

Vesuv

Vesuv (italsky Monte Vesuvio) je činná sopka na Apeninském poloostrově v Itálii. Sopka se vypíná 1 279 metrů nad Neapolským zálivem. Je jedinou činnou sopkou na evropské pevnině. Vesuv je jednou z nejznámějších sopek světa. Základ Vesuvu tvoří sopka Monte Somma, která má své počátky tisíce let zpět. Dnes je kaldera Monte Sommy zaplněna a původní hora tvoří hřeben táhnoucí se od východu k západu. Tento hřeben omezuje odtok lávy a odvod části pyroklastik. Podle Monte Sommy se jmenuje také jeden ze sopečných tvarů, tzv. somma. Za posledních 17 tisíc let se událo osm velkých erupcí doprovázených ohromným proudem a přívalem pyroklastik. Jednou z nich je erupce z roku 79 našeho letopočtu, kdy zanikla města Pompeje, Herkulaneum a Stabie. Tento žhavý oblak pyroklastik zahubil tisíce lidí, včetně Plinia Staršího. Událost to byla natolik hrůzná, že ji popsalo mnoho autorů, včetně synovce výše uvedeného Plinia. Podle toho je taková exploze nazývána pliniovskou nebo též plinijskou explozí. Krátké erupce byly od roku 79 následovány častějšími relativně delšími explozívními a efuzivními erupcemi začínajícími v roce 1631 a končícími prozatím rokem 1944. Erupce z roku 1631 byla nejsilnější od roku 79. Charakterizovaly ji zničující pyroklastické výrony, které způsobily škody široko daleko. Pod Vesuvem leží nejen velkoměsto Neapol, ale je pod ním mnoho dalších měst a vesnic. V potenciálně ohrožené oblasti zahrnující několik desítek kilometrů žije několik miliónů lidí. Kategorie:Sopky Kategorie:Itálie ja:ヴェスヴィオ

Etna

] Etna (na Sicílii je místně také nazývána Mongibello) je nejvyšší činná sopka v Evropě. Nachází se v Itálii - na východním pobřeží Sicílie. Etna dosahuje výšky přibližně 3 340 m; tento údaj se vzhledem k aktivitě sopky stále mění. Obvod základny měří 210 km. Etna je stratovulkán, její vrchol tvoří čtyři hlavní krátery - Bocca Nuova, Voragine, Severovýchodní a Jihovýchodní kráter. Vznikla před přibližně 300 tisíci léty v pleistocénu podmořskými čedičovými výlevy. Nejstarší záznamy o erupcích Etny jsou již ze starověku (135 n. l.). K jedné z nejmohutnějších erupcí došlo v roce 1669, kdy láva dosáhla města Catanie. Další výjmečné erupce byly v roce 1910, kdy se vytvořilo 23 nových kráterů, v roce 1917 (láva tryskala do výšky až 800 m) a v roce 1923 - po této erupci láva vydržela horká 18 měsíců. Poslední erupce jsou z let 1928, 1954, 1964, 1971, 1974, 1978, 1979, 1981, 1983, 1985, 1986, 1992. V současné době je sopka činná v podstatě nepřetržitě. Kategorie:Hory Kategorie:Itálie Kategorie:Evropa Kategorie:Vulkanologie ja:エトナ火山 ko:에트나 산

Španělsko

Španělsko je země ležící na Pyrenejském poloostrově, člen Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).

Další základní údaje


- Administrativní dělení: 17 autonomních společenství a 2 autonomní města (dále 52 provincií).
- Velká města: Barcelona, Valencia, Sevilla
- Oblíbený ostrov: Ibiza

Administrativní rozdělení

17 autonomních společenství (comunidadades autónomas) a 2 autonomní města (ciudades autónomas): autonomních společenství

Podívejte se také na


- Zeměpis
- Evropa
- Ayerbe
- Muixeranga
- Seznam španělských měst Kategorie:Španělsko fiu-vro:Hispaania ja:スペイン ko:에스파냐 ms:Sepanyol simple:Spain th:ประเทศสเปน zh-min-nan:Se-pan-gâ

Sevilla

Sevilla je hlavní město Andalusie, domov flamenca a býčích zápasů. Nikde jinde se nekonají tak zbožné a pestrobarevné slavnosti, jako zde. Město přezdívané pro svou krásu perlou Andalusie s třetí největší katedrálou v Evropě a s překrásným romantickým zámkem v maurském slohu. Ze všech španělských měst je Sevilla tím nejšpanělštějším. Zde jsou uložené ostatky Kryštofa Kolumba. Tady bylo do země přivezeno uloupené zlato Inků, zde maloval Murillo své zjasněné tváře svatých a ve fantazii basníků a skladatelů tu žili Don Juan, Carmen a samozřejmě lazebník sevillský. Velkolepou podívanou nabízí každoročně Semana Santa, svatý týden před velikonočními svátky, kdy členové 52 katolických bratrstev nesou od vlastního kostela ke katedrále obrovské podstavce s obrazy svatých. V dlouhém procesí defilují za nádhernými alegoriemi bosí kajícníci s kříži na ramenou, s nohama spoutanýma železnými řetězy, chlapci s bubínky a zahalené postavy s vysokými inkvizitorskými kapucemi. Tímto církevním svátkem oslavuje Sevilla již od středověku vítězství křesťanského náboženství nad islámem. Před tím než byli v roce 1248 poraženi králem Ferdinandem III., vládli městu celých 500 let Maurové. Ferdinand III., který byl po své smrti prohlášen za svatého, vyhnal 300 tisíc muslimů. Navzdory vyhnání maurského obyvatelstva se ve městě i nadále dařilo arabskému stavitelství, jemuž Sevilla vděčí za svůj symbol, minaret Giraldu. Král Pedro III. pověřil také arabské architekty a zahradní stavitele, aby v srdci města vybudovali pro něj a jeho milou hnízdečko lásky – hrad Alcázar. Stavba pochází ze 14. století. Se svými lomenými oblouky, hravými cimbuřími, propracovanou, jemnou štukovou výzdobou a útulnými, tichými nádvořími aptrí tato nádherná orientální stavba k nejatraktivnějším pamětihodnostem Sevilly. Hradní zahrady jsou celé v arabském stylu. Historie Španělska je znázorněna na kachlích, jimiž je vyzdobeno náměstí Plaza de Espaňa. Plazza de Espaňa je originální náměstí jako příklad mnohostranného andaluského stavitelství, vzniklo v roce 1929. Vedle reprezentativních budov s typickými stylovými prvky k němu patří i arkádové chodby, široké promenády a kanál se zdobenými lávkami. Velice zajímavá je i stará židovská čtvrť Barrio Santa Cruz. V malebné části Barrio de Santa Cruz zdobili obyvatelé své atrilové domky pestrými kachli azulejos a umělecky kovanými mřížemi. Stavbu prvního skutečného katolického velkochrámu schválili v roce 1401 slovy: „Dopřejte nám postavit katedrálu tak velkou, aby každý, kdo ji spatří, pokládal nás za šílené.“ Na místě bývalé mešity tak během 100 let vyrostla katedrála Panny Marie, zvenčí v gotickém stylu, uvnitř spíše ovlivněný renesancí. Stavba halového typu rozdělená mohutnými sloupy do pěti chrámových lodí je od doby svého dokončení nejobdivovanější stavebním dílem Sevilly. Je v ní také uložen sarkofág s Kolumbovými ostatky, nesený sochami čtyř králů v životní velikosti. Pravost relikvií však bývá zpochybňována, neboť velký mořeplavec je údajně pochován také v Santo Domingu. Díky Kolumbovu objevení Nového světa a vydrancování říše Inků Pizzarem se Sevilla v 16. a 17. století stala nejbohatším městem kontinentu. Dvakrát ročně pak do městského přístavu přivážela flotila španělských galér zlato a stříbro po řece Guadalguivir. Držíc obchodní monopol pro nové kolonie, kasírovala Sevilla procentuální podíl z každé kořisti. Sevillu ovládly býčí zápasy a od té doby tato horečka trvá dodnes. Kolem roku 1750 poprvé vytáhli zlatě oprýmkovaní andaluští toreadoři na koridu. O něco později byla v Seville vybudována jedna z nejkrásnějších arén pro tento tradiční sport zvaná Plaza der Toros de la Maestranza s přibližně 12 500 místy. Sevilla má 700 tisíc obyvatel. Býčí zápasy tvoří součást programu veselých sevillských lidových slavností, každoročního dubnového svátku Feria de Abril. Vyvrcholením je procesí venkovanů s jezdci a nádhernými kočáry. Celých sedm dní tečou proudem težká andaluská vína, všude se tančí flamenco a veselá sevillana a bujaré večírky končí teprve s ranním svítáním. Mezi další zajímavé místa Sevilly patří:
- Archeologické muzeum
- Muzeum umění
- María Luisa park
- Univerzita Tobacco Factory
- Santa Cruz church
- Triana
- Alameda Promenade
- Salvador church
- San Jorge church
- Casa de Pilatos
- Hospital de la Caridad – ze 17.stoleti
- Muzeum Torre del Oro – vež z 13.stoleti
- Santa Catalina church – postavený v 14.století
- Town Hall – z 16.století, postavená v renesančním stylu
- San Luis church – barokní kostel dostavěný roku 1730
- Macarena basilica – moderní kostel postavený mezi lety 1936 a 1941 architektem Gómez Millán v neobarokním stylu. Kategorie:Španělská města Kategorie:Andalusie ja:セビリャ simple:Seville

Šipovo

Šipovo, grad i središte istoimene općine u zapadnom dijelu Bosne i Hercegovine. To je prvenstveno brdsko planinsko područje ispresijecano rijekama Janjom i Plivom, kao i riječicama Sokočnicom, Lubovicom i Volaricom. Najniza tačka nadmorske visine (ušće rijeke Janj u Plivu) iznosi 440m, a najvisa tačka je vrh planine Vitorog (1905m). Ukupna površina općine iznosi 510 kvadratnih kilometara. Od toga na šume, najvrijedniji resurs, otpada 22 000 ha ili 48%, na livade i pašnjake oko 15 550 ha ili 33%, na oranice i voćnjake oko 6 500 ha ili 15% i na neproduktivno zemljište 2 000 ha ili oko 4%. Prije agresije na Bosnu i Hercegovina općina Šipovo imala je 15 579 stanovnika. Najveće etnička grupa na području općine su Srbi sa 80% stanovništva i Bošnjaci 16%. 1999. godine u općini je živjelo 12 754 stanovnika. Teritorija obuhvata 11 naseljenih mjesta: Šipovo, Volari, Natpolje, Grbavica, Babici, Pribeljci, Pljeva, Dragnic Podovi, Sokolac, Mujdzići i Strojice. Krajem ljeta 1995. Šipovo je došlo pod kontrolu hrvatske vojske. Dejtonskim sporazumom, zajedno sa Mrkonjić Gradom ušlo je u manji bosansko-hercegovački entitet. Najbliži gradovi su Jajce i Mrkonjić Grad koji su udaljeni oko 20 km, Banja Luka udaljena oko 80 km, a glavni grad Sarajevo je udaljeno oko 200 km.

Ratni zločini

Za vrijeme rata u Bosni i Hercegovini srpske jedinice su počinile više zločina na području općine Šipovo. 6. decembra 2005. godine okružni sud u Banja Luci je osudio Nikolu Deretu na 13 godina zatvora zbog počinjenog ratnog zločina nad civilnim bošnjačkim stanovništvom u mjestu Štrbine u blizini Šipova. Category:Gradovi Bosne i Hercegovine Category:Općine Bosne i Hercegovine

otyo cheap tickets mieszne filmy ruletka praca w anglii










































:: RELATED NEWS ::
Jose Cheo Cruz
José "Cheo" Cruz (Jose Cruz Sr.) (born August 8, 1947) is a former Major League Baseball player from Arroyo, Puerto Rico. A member of one of Puerto Rico's most famous baseball families, Cruz is the brother of former Major Leaguers Héctor and Ciri
Bucharest Metro
The Bucharest Metro (Metroul Bucureşti in Romanian) is an underground urban railway network that serves the capital of Romania, Bucharest. The network is run by Metrorex. It is one of the most accessed systems of the Bucharest public transport network.

Lines
Doom III
Doom 3 is a sci-fi horror first-person shooter computer game developed by id Software and published by Activision. Set in 2145 in the Union Aerospace Corporation (UAC) research center on
Swing-by maneuver
In orbital mechanics and aerospace engineering, a gravitational slingshot is the use of the motion of a planet to alter the path and speed of an
Spruce Grouse
The Spruce Grouse, Falcipennis canadensis, is a medium-sized grouse. Adults have a long square black tail, brown at the end. Adult males are mainly grey with a black breast with white bars, a black throat and a red patch over the eye. Adult females are mottled brown with dark and white bars on the underparts. The Franklin's Grouse subspecies, F. c. franklinii, lacks the brown ends on the tail. Their breeding habitat is conifer forests across Read More...

Spruce grouse
The Spruce Grouse, Falcipennis canadensis, is a medium-sized grouse. Adults have a long square black tail, brown at the end. Adult males are mainly grey with a black breast with white bars, a black throat and a red patch over the eye. Adult females are mottled brown with dark and white bars on the underparts. The Franklin's Grouse subspecies, F. c. franklinii, lacks the brown ends on the tail. Their breeding habitat is conifer forests across Read More...
Hans Island
Hans Island (Greenlandic/Inuktitut: Tartupaluk, Danish: Hans Ø, French: Île Hans) is a small uninhabited barren knoll measuring 1.3 km² (0.5 mi²), located at approximately in the centre of the Kennedy Channel of Nares Strait
Bharatiya Jana Sangh
The Bharatiya Jana Sangh (abbreviated BJS, and often known simply as the Jan Sangh) existed from 1951 to 1980, whereupon it was succeeded by the Bharatiya Janata Party, one of India's largest political parties. Its name is Hindi for Indian People's Alliance.

Origins

The BJS was started by Dr Syama Prasad Mookerjee (also spelt as Shyama Prasad Mukherjee) on 21st October
All Rights Reserved 2005 wikimiki.org