:: wikimiki.org ::
| Formule 1 V Roce 1952 |
Formule 1 v roce 1952
Soubor:Image011.jpg
Sezóna 1952 byla poznamenána především rozhodnutím FIA, která koncem roku oznámila , že od roku 1954 bude v platnosti nový sportovní a technický řád omezující motory na 750 cc s kompresorem a 2500 cc bez kompresoru. Poválečná formule měla platit ještě dva roky, ale sezónou 51 zanikla. Důvodem bylo nedostatek vhodných vozů. Alf Romeo koncem roku 1951 stáhla všechny své vozy a tak ve hře zůstaly jen vozy Ferrari a Maserati. Nikomu se nechtělo vydávat peníze na vozy pro formuli, která má před sebou pouhé dva roky života. FIA proto rozhodla, že v letech 52 a 53 se mistrovství světa bude konat s vozy Formule 2.
Mistrovství světa zahajoval závod v Bernu a shodou okolnosti na startu chyběli dvě největší hvězdy. Fangio, který čekal na příležitost v novém týmu a Ascari, který prezentoval Ferrari na okruhu v Indianapolis. Byl to obchodní a propagačních tah Ferrari, který začal vyrábět cestovní vozy sportovního ducha a chtěl se tak představit americké veřejnosti. Ve velké ceně Švýcarska proto zvítězil Piero Taruffi na Ferrari. Po návratu Ascariho z Ameriky dostali všechny Velké ceny nádech nudnosti. Ve všech zbývajících velkých cenách zvítězil Ascari na Ferrari a stal se tak bezkonkurenčně mistrem světa. Suverenita vozů Ferrari byla patrná ve všech velký cenách. V GP Francie a GP Nizozemí obsadily první tři místa v GP Německa dokonce první čtyři místa. Maserati se dokázalo vzpamatovat až na poslední GP Itálie, kde bylo vozům Ferrari důstojným soupeřem. Dominace Ferrari byla znát i v ostatních závodech a tak se Alberto Ascari stal i mistrem Francie vozů Formule 2, Farina a Villoresi na stejných vozech obsadili druhou respektive třetí příčku.
Úřadujícího mistra světa Juana Manuela Fangia provázela smůla a šampionátu se nemohl zúčastnit. Po odchodu Alfy Romeo nemohl sehnat angažmá v jiném silném týmu a závody absolvoval ve výpujčených vozech. Později získal místo v týmu Maserati, ale havaroval hned v úvodu GP Monzy a za volant závodního vozu se vrátil až v následující sezóně.
Pravidla
- Boduje prvních pět jezdců podle klíče:
- 1. 8 bodů
- 2. 6 bodů
- 3. 4 body
- 4. 3 body
- 5. 2 body
- 1 bod získá pilot za nejrychlejší kolo
- Do konečné klasifikace se započítávají pouze 4 nejlepší výsledky ze 8 závodů, které jsou v rámci mistrovství světa.
- Technika – Mistrovství světa ježděno s vozy Formule 2. Motory 2000 ccm bez kompresoru nebo 500 ccm s přeplňováním
- Hmotnost - hmotnostní limit nebyl stanoven
Vozy
Jezdci
Závody započítávané do MS
Závody nezapočítávané do MS
Závody vypsané pro vozy Formule 1
Série Formule Libre
Závody vypsané pro vozy Formule 2
Mistrovství Francie Formule 2
Výsledky Mistrovství Francie Formule 2
# Alberto Ascari 43
# Giuseppe Farina 22
# Luigi Villoresi 17
# Jean Behra 16
# Louis Rosier 16
# Piero Taruffi 13
# Peter Collins 10.5
# Robert Manzon 9.5
# "B.Bira" 7.5
# Johnny Claes 7
# André Simon 7
# Emanuel de Graffenried 6
# Elie Bayol 5
# Yves Giraud-Cabantous 4
# Peter Whitehead 3
# Eugene Martin 2
# Maurice Trintignant 2
# Lance Macklin 1.5
Mistrovství Německé demokratické republiky Formule 2
Výsledky Mistrovství NDR Formule 2
# Edgar Barth 21
# Ernst Klodwig 10
# Jurgen Perduss 7
# Paul Greifzu 6
# Rudolf Krause 4
# Heinz Melkus 2
# Werner Jager 1
Mistrovství Spolkové republiky Německo Formule 2
Výsledky Mistrovství SRN Formule 2
# Toni Ulmen 16
# Fritz Riess 12
# Hans Klenk 12
# Helmut Niedermayr 3
# Josef Peters 3
# Willy Heeks 3
Konečné hodnocení Mistrovství Světa
Jezdci
# Alberto Ascari Ferrari 36 (53,5)
# Giuseppe Farina Ferrari 24 (27)
# Piero Taruffi Ferrari 22
# Rudi Fischer Ferrari 10
# Mike Hawthorn Cooper 10
# Robert Manzon Gordini 9
# Troy Ruttman Kuzma 8
# Luigi Villoresi Ferrari 8
# Jose Froilan Gonzalez Maserati 6,5
# Jean Behra Gordini 6
# Jim Rathmann Kurtis Kraft 6
# Sam Hanks Kurtis Kraft 4
# Ken Wharton Frazer-Nash 3
# Dennis Poore Connaught 3
# Duane Carter Lesovsky 3
# Alan Browne Cooper 2
# Art Cross Kurtis Kraft 2
# Paul Frere HWM 2
# Maurice Trintignant Ferrari 2
# Eric Thompson Connaught 2
# Felice Bonetto Maserati 2
# Billy Vukovich Kurtis Kraft 1
Započítávali se pouze 4 výsledky ze 8 GP
Vozy
Pohár konstruktérů se oficiálně pořádá od roku 1958
# Ferrari 121
# Gordini 15
# Kurtis Kraft 13
# Cooper 12
# Maserati 8
# Kuzma 8
# Coonaught 5
# Frazer Nash 3
# Lesovsky 3
# HWM 2
# Simca 2
Národy
# Itálie 112,5
# USA 24
# Velká Británie 20
# Francie 17
# Švýcarsko 10
# Argentina 6,5
Roční statistiky
| Vítězství |
Vůz |
Motor |
Národ |
| Alberto Ascari 6x | Ferrari 7x | Ferrari 7x | Itálie 7x |
| Piero Taruffi 1x | Kuzma 1x | Offenhauser 1x | USA 1x |
| Troy Ruttman 1x | - | - | - |
| Pole positions |
Vůz |
Motor |
Národ |
| Alberto Ascari 5x | Ferrari 7x | Ferrari 7x | Itálie 7x |
| Giuseppe Farina 2x | Kurtis 1x | Cummins 1x | USA 1x |
| Fred Agabashian 1x | - | - | - |
| Nejrychlejší kolo |
Vůz |
Motor |
Národ |
| Alberto Ascari 6x | Ferrari 7x | Ferrari 7x | Itálie 7x |
| Piero Taruffi 1x | Kurtis Kraft 1x | Offenhauser 1x | USA 1x |
| Bill Vukovich 1x | Maserati 1x | Maserati 1x | Argentina 1x |
| Jose Froilan Gonzalez 1x | - | - | - |
| Podium |
Vůz |
Motor |
Národ |
| Alberto Ascari 6x | Ferrari 17x | Ferrari 17x | Itálie 15x |
| Giuseppe Farina 4x | Kurtis Kraft 2x | Offenhauser 3x | USA 3x |
| Piero Taruffi 3x | Gordini 2x | Gordini 2x | Francie 2x |
| Rudi Fischer 2x | Kuzma 1x | Bristol 1x | Švýcarsko 2x |
| Luigi Villoresi 2x | Cooper 1x | Maserati 1x | Velká Británie 1x |
| Jean Behra 1x | Maserati 1x | - | Argentina 1x |
| Troy Ruttman 1x | - | - | - |
| Jim Rathmann 1x | - | - | - |
| Sam Hanks 1x | - | - | - |
| Robert Manzon 1x | - | - | - |
| Mike Hawthorn 1x | - | - | - |
| Jose Gonzalez 1x | - | - | - |
| Nejrychlejší GP |
Jezdec |
Vůz |
Rychlost |
| 500 mil Indianapolis | Ruttman | Kuzma | 207,462 km/h |
| Grand Prix Itálie | Ascari | Ferrari | 177,091 km/h |
| Grand Prix Belgie | Ascari | Ferrari | 165,962 km/h |
| Grand Prix Švýcarska | Taruffi | Ferrari | 148,990 km/h |
| Grand Prix Velké Británie | Ascari | Ferrari | 146,337 km/h |
| Grand Prix Německa | Ascari | Ferrari | 132,288 km/h |
| Grand Prix Nizozemí | Ascari | Ferrari | 130,521 km/h |
| Grand Prix Francie | Ascari | Ferrari | 129,200 km/h |
| Nejtěsnější vítězství |
Vítěz |
Druhý |
Rozdíl |
| Grand Prix Německa | Ascari | Farina | 0:14.101s |
| Grand Prix Nizozemí | Ascari | Farina | 0:40.100s |
| Grand Prix Itálie | Ascari | González | 1:01.801s |
| Grand Prix Belgie | Ascari | Farina | 1:55.200s |
| Grand Prix Švýcarska | Taruffi | Fischer | 2:37.200s |
| 500 mil Indianapolis | Ruttman | Rathmann | 4:02.329 |
| Grand Prix Francie | Ascari | Farina | 1 kolo |
| Grand Prix Velké Británie | Ascari | Taruffi | 1 kolo |
Kategorie:Formule 1
Alberto AscariSoubor:Ascari.jpg
- Narozen
- 13. červenec 1918 Milán
- Zemřel
- 26. květen 1955 Monza 36 let
Italský pilot formule 1.
Alberto Ascari se narodil 13. července 1918 v Miláně. Jeho otec Antonio byl jedním z největších automobilových závodníků té doby. Často brával malého Alberta na závody, kterých se účastnil. Krátce před sedmými narozeninami svého syna Antonio Ascari zemřel. Bylo to při Grand Prix Francie v Montlehry. Od tohoto okamžiku Alberto toužil stát se automobilovým závodníkem jako jeho otec. Byl tak posedlý touto myšlenkou, že několikrát utekl ze školy a využil prvního momentu, aby si koupil motorku. Jeho prvním automobilovým závodem byla Mille Miglia, a vůz, který řídil bylo Ferrari. V roce 1940 si vzal milánskou dívku a měli spolu dvě děti. Děvče Patrizii a chlapce pojmenovali po dědečkovi, Antonio.
V roce 1947 koupil Alberto Maserati 4CLT/48 od rodiny Orsiniu. Sám dokázal sehnat 3 miliony lir a dalšími dvěma miliony mu pomohl kamarád Luigi Villoresi. Byl to ale velmi úspěšný tah a jak Ascari tak i Villoresi kralovali na tratích v severní Itálii. Ve svých úspěších pokračovali i následující rok, když triumfovali v San Remu. Alberto si vyzkoušel i Alfu 158 a dojel třetí v Grand Prix Francie.
Enzo Ferrari, skvělý kamarád a týmový partner Albertova otce, nabídnul Ascarimu a Villoresimu místa ve svém týmu pro rok 1949. V tomto roce Ascari zvítězil v pěti Velkých cenách a také ve Buenos Aires.
V roce 1950 zvítězilo Ferrari v 9 Velkých cenách a v roce 1951 v šesti. Přesto hrálo druhé housle a nestačilo na Alfu Romeo. Ale již další sezóna byla ve znamení Ascari Ferrari. Ascari chyběl pouze na startu Velké ceny Švýcarska, protože pokoušel štěstí v 500 mil Indianapolis s 4,5 litrovým Ferrari. Ve všech následujících Velkých cenách byl scénář monotónní: Ascari zvítězil ve všech zbývajících a stal se tak mistrem světa. Je pravda, že na tratích chyběl Fangio, který se vážně zranil na trati v Monze, ale Ascari následující rok dokázal, že to nebyla náhoda a obhájil tak titul Mistra světa i s velkou konkurencí ve vozech Maserati (Fangio, Gonzalez).
Rok 1954 byl značně frustrující pro dvojnásobného mistra světa z let 1952 a 1953. Na konci roku 1953 opustil Ferrari a podepsal smlouvu se společností Lancia, která poprvé ve své historii navrhla a postavila monopost pro Grand Prix. Vývoj šel pomalu a nasazení vozu se stále oddalovalo. V severní Itálii mezitím zavládlo zděšení po té, co Mercedes oznámil, že jeho nový revoluční prototyp je připraven a bude na startu Velké ceny Francie už v červenci. Prozatím Alberto, spolu s přítelem Luigim Villoresim, byl uvolněn od Lancie k Maserati. Tyto chlouby italského automobilového sportu byly jedinými konkurenty Fangia a Klinga na Mercedesech.
Po dvou chaotických závodech za volantem Maserati 250 F, byl Ascari velkoryse půjčen Ferrari na Velkou cenu Itálie. Alberto dokázal vybojovat druhou příčku v kvalifikaci a zajistil si tak start z první řady, čehož plně využil a až do 6 kola byl ve vedení. Závod se vyvíjel jako duel Ascariho s Mossem, který startoval na soukromém Maserati, ale v 49 kole musel Ascari odstoupil pro poruchu motoru. Nakonec se prosadilo rčení když se dva perou třetí se směje, a tak zvítězil Fangio s Mercedesem, ale jen díky proražené nádrži na Mossově voze.
Bylo více než jasné, že se musí něco podniknout, aby se přerušila nadvláda německých vozů a tak dvě hnědočervené Lancie byly rychle dokončené a mohly tak debutovat na posledním závodě sezóny ve Španělském Pedralbes. Ascari začal velmi působivě a první pozici na startu proměnil ve vedení a neustále svůj náskok zvyšoval. Ke zděšení všech v 9. kole Ascariho Lancia značně zpomalila a v dalším kole definitivně zastavila na okraji dráhy. Mezitím Villoresiho druhá Lancia dojezdila už ve čtvrtém kole a tak se premiéra nepovedla. I když v závodě zvítězil Hawthorn na Ferrari, Fangio si došel pro vavříny mistra světa a to především kvůli opožděném nasazení vozů Lancia D 50.
Ačkoliv při Grand Prix Argentiny všechny vozy Lancia neviděly cílový šachovnicový prapor, jíž v dalších dvou závodech formule 1, triumfovaly. V týmu se sešli dvě superhvězdy od Ferrari, Ascari a Villoresi, které doplnil talentovaný mladíček Eugenio Castellotti
Vraťme se však zpět na trať do Monte Carla .........Jede se 81 kolo závodu a Stirling Moss bezradně pohlíží na svůj kouřící Mercedes. Zkáza Německého koncernu byla dokonána, již v polovině závodu musel odstoupit pro poruchu Fangio. Lancia tak vystřídala nadvládu "Stříbrných šípů".
Mezitím Ascari hnal svou Lanciu ke Kasínu, aniž by tušil co se před malým okamžikem přihodilo Mossovi a že je vlastně ve vedení. Ve snaze přiblížit se Mossovi zajížděl jedno nejrychlejší kolo za druhým, při výjezdu z tunelu byl oslepen slunečními paprsky a následující šikana vymrštila jeho vůz přes balíky slámy do vody v přístavu.
Závod vyhrál Trintignant na Ferrari, když se postupně musel dívat jak všichni jeho soupeři odstupují. Po hrůzostrašném saltu do přístavních vod, se Alberto Ascari zotavoval v nemocnici, jeho zranění nebyla nijak vážná, utrpěl pouze šok a zlomeninu nosu.
O čtyři dny později už byl znovu na dráze v Monze, aby sledoval testování sportovního vozů Ferrari. Na tento den měl naplánovaný jen slavnostní oběd s manželkou, když se rozhodl z ničeho nic vyzkoušet Castellottiho Ferrari. Do vozu usedl jen v civilním oblečení a ve vypůjčené přilbě. Ve třetím kole jeho vůz z nezjištěných příčin vyjel ze zatáčky a dvakrát se převrátil. Ascari utrpěl četná zranění, kterým jen pár minut po té polehl.
Tituly
- 1952 Mistr Světa (formule 1)
- 1953 Mistr Světa (formule 1)
Vítězství
- 1948 Grand Prix San Remo
- 1949 Grand Prix Buenos Aires
- 1949 Grand Prix Švýcarska
- 1949 Grand Prix Itálie
- 1949 Grand Prix Peron
- 1952 Grand Prix Syrakus
- 1952 Grand Prix Pau
- 1952 Grand Prix Marseilles
- 1952 Grand Prix Commingues and La Baule
- 1953 Grand Prix Pau
- 1953 Grand Prix Bordeaux
- 1954 Mille Miglia
- 1955 Grand Prix Torino
- 1955 Grand Prix Neapole
Formule 1
- 32 Grand Prix
- 13 Vítězství
- 17 Podium
- 140,64 bodů
- Žlutě jsou vítězství
- Modře jsou 2. místa
- Červeně 3. místa
- Zeleně bodoval
Vozy
- 1950 Ferrari 125, Ferrari 275, Ferrari 375
- 1951 Ferrari 375
- 1952 Ferrari 375, Ferrari 500
- 1953 Ferrari 500
- 1954 Maserati 250 F, Ferrari 625, Lancia D 50
- 1955 Lancia D 50
Vítězství v mistrovství světa
- 1951 Grand Prix Německa
- 1951 Grand Prix Itálie
- 1952 Grand Prix Belgie
- 1952 Grand Prix Francie
- 1952 Grand Prix Velké Británie
- 1952 Grand Prix Německa
- 1952 Grand Prix Nizozemí
- 1952 Grand Prix Itálie
- 1953 Grand Prix Argentiny
- 1953 Grand Prix Nizozemí
- 1953 Grand Prix Belgie
- 1953 Grand Prix Velké Británie
- 1953 Grand Prix Švýcarska
Ascari, Alberto
ja:アルベルト・アスカリ
Giuseppe Farinaright
Giuseppe Farina (30. října 1906 Turín – 30. června 1966 Chambéry) byl italský pilot Formule 1, který se v roce 1950 stal prvním mistrem světa.
První vůz dostal Farina od svého otce – zakladatele první karosářské továrny v Turíně La Stabilimenti Farina – už ve svých 9 letech. Na závodní dráze se objevil v roce 1932 na závodech do vrchu Aosta – St. Bernard, ale havaroval. V meziválečném období seděl střídavě za volantem Maserati a Alfy Romeo. Prvního vítězství dosáhl na Masarykově okruhu v Brně v roce 1934. V letech 1937 – 1939 se stal třikrát Mistrem Itálie. Ve 44 letech se stal prvním vítězem Grand Prix. V roce 1955 odešel z formule 1. V roce 1956 se neúspěšně pokoušel kvalifikovat na 500 mil Indianapolis. Deset let po té co ukončil svou závodní kariéru, zemřel při dopravní nehodě po nárazu do telegrafního sloupu.
Tituly
- 1937 Mistr Itálie
- 1938 Mistr Itálie
- 1939 Mistr Itálie
- 1950 Mistr Světa
Vítězství
- 1937 Grand Prix Neapole
- 1946 Grand Prix Národů
- 1948 Grand Prix Monaka
- 1948 Grand Prix Ženevy
- 1948 Grand Prix Mar del Plata
- 1949 Grand Prix Lausanne
- 1949 Grand Prix Rosario
Formule 1
- 1950 Mistr světa
- 1951 4. místo
- 1952 2. místo
- 1953 3. místo
- 1954 8. místo
- 1955 5. místo
- 33 Grand Prix
- 5 Vítězství
- 5 Pole positions
- 5 Nejrychlejšých kol
- 20 Podium
- 127,33 bodů
Vítězství v mistrovství světa
- 1950 Grand Prix Velké Británie
- 1950 Grand Prix Švýcarska
- 1950 Grand Prix Itálie
- 1951 Grand Prix Belgie
- 1953 Grand Prix Německa
Farina, Giuseppe
Farina, Giuseppe
Farina, Giuseppe
ja:ジュゼッペ・ファリーナ
Wacker InnsbruckDer ist ein Fußballverein aus der Tiroler Landeshauptstadt Innsbruck in Österreich.
Geschichte
FC Wacker Tirol wurde im Juni 2002 gegründet und wird als reiner Mitgliederverein geführt. Der Verein lehnte sich bei der Wahl des Namens und der Klubfarben am Traditionsverein FC Wacker Innsbruck an und sieht sich als Nachfolger dessen und des 2002 in Konkurs gegangenen FC Tirol Innsbruck, ist dies jedoch nicht im juristischen Sinne. Aus diesem Grund darf sich der Verein auch nicht als ehemaliger Meister oder Pokalsieger bezeichnen, obwohl seine Vorgängervereine in diesen Bewerben sehr erfolgreich waren. Allerdings hat der FC Wacker Tirol trotzdem einen Stern für die 10 Meistertitel des Vorgängervereins im Wappen von der Bundesliga bewilligt bekommen. Gleich nach Gründung des Vereins wurde mit der WSG Wattens die SPG WSG Wattens-FC Wacker Tirol eingegangen. Diese spielte in der Saison 2002/03 in der Regionalliga West und wurde auf Anhieb Meister. Nach dem Aufstieg in die Red-Zac-Erste-Liga wurde die Spielgemeinschaft aufgelöst. Die WSG Swarovski Wattens spielte in der Tiroler Liga, der FC Wacker Tirol in der Red-Zac-Erste-Liga und feierte auch dort in der Saison 2003/04 den Meistertitel und damit den Aufstieg in die T-Mobile Bundesliga. Nach nur zweijähriger Abstinenz hatte das Bundesland Tirol damit in der Saison 2004/05 schon wieder einen Bundesligisten. Heimstätte des Klubs ist das Stadion Tivoli Neu in Innsbruck. Trainer der Mannschaft ist der frühere Tormann des FC Tirol Stanislav Cherchesov (Russland).
Die Geschichte der Vorgängervereine reicht bis zur Gründung des FC Wacker Innsbruck im Jahr 1913 zurück. Der FC Wacker Innsbruck (SpG Wattens-Wacker Innsbruck, FC Swarovski Tirol, FC Tirol Innsbruck) ist nach den beiden Wiener Mannschaften, SK Rapid Wien und Austria Wien der erfolgreichste österreichische Fußballverein und erreichte 10 Meistertitel und 7 Pokalsiege. Der Verein gewann 1975 und 1976 den Mitropacup sowie 1975, 1989, 1990 und 1991 den Intertoto-Bewerb. Der größte internationale Erfolg der Mannschaft war der Einzug ins Semifinale des UEFA-Cups 1987, das allerdings gegen IFK Göteborg verloren ging. Vor dem Konkurs wurde der FC Tirol Innsbruck dreimal in Serie Österreichischer Meister.
Titel und Erfolge
- Meister Erste Liga: 2004
- Meister Regionalliga West: 2003 als SPG WSG Wattens/FC Wacker Tirol
Aktueller Kader Regionalliga West
Torhüter
- 01 - Regionalliga West Harald Planer
- 19 - Harald Planer Zeljko Pavlovic
- 20 - Zeljko Pavlovic Fabian Schumacher
- 21 - Fabian Schumacher Walter DeVora
Verteidigung
- 02 - Walter DeVora Hannes Eder
- 03 - Hannes Eder Ferdinand Feldhofer
- 04 - Ferdinand Feldhofer Torsten Knabel
- 08 - Torsten Knabel Harald Schroll
- 22 - Harald Schroll Alexander Gruber
Mittelfeld
- 05 - Alexander Gruber Matthias Hattenberger
- 06 - Matthias Hattenberger Filip Tapalovic
- 07 - Filip Tapalovic Dennis Mimm
- 10 - Dennis Mimm Florian Mader
- 11 - Florian Mader Andreas Hölzl
- 13 - Andreas Hölzl Marcel Schreter
- 16 - Marcel Schreter Markus Seelaus
- 17 - Markus Seelaus Bernd Windisch
- 18 - 20px Jerzy Brzeczek
- 23 - Jerzy Brzeczek Alexander Hörtnagl
- 24 - Alexander Hörtnagl Martin Dollinger
- 25 - Martin Dollinger Theo Grüner
- 26 - Theo Grüner Sandro Samwald
Stürmer
- 09 - 20px Milan Pacanda
- 12 - 20px Olushola Aganun
- 14 - Olushola Aganun Benedict Akwuegbu
- 15 - Benedict Akwuegbu Hannes Aigner
- 16 - Hannes Aigner Markus Seelaus
Weblinks
- [http://www.fc-wacker-tirol.com Homepage]
- [http://www.fcwacker.at.tf FC Wacker Innsbruck]
Tirol, FC Wacker
Tirol, FC Wacker
wadysawowo pokoje hoteles amsterdam statystyki wynajem autokarw hoteles en berlin
|
| :: RELATED NEWS :: |
Bansidh
Dans la mythologie celtique irlandaise, une Bansidh est une femme du Sidh, c’est-à-dire de l’Autre Monde, une messagère des dieux.
Si la documentation nous provient essentiellement de la littérature irlandaise médiévale, cette déité est pan-celtique ; on la retrouve notamment au Moyen Âge sous le nom de Read More... |
Condé Nast Publications
Catégorie:groupe de presse
Condé Nast est un groupe d'édition de presse magazine américain appartenant à Advance Publications.
Parmi les titres qui sont publiés par Condé Nast, on peut citer Allure, Architectural Digest, Bon Appétit, Bride's, Cargo, Condé Nast Traveler, Glamour, Gourmet, GQ,
Catégorie: Jeux paralympiques
Le tableau ci-dessous fournit la répartition des médailles aux Jeux paralympiques d'hiver 1984 à Innsbruck (Autriche). Les pays sont classés selon le nombre de médailles d'or obtenues. En cas d'égalité, on prend en compte le nombre de médailles d'argent puis le nombre de médailles de bronze obtenues. Si deux pa
|
Décompte des médailles aux Jeux paralympiques d'hiver 1980
Catégorie: Jeux paralympiques
Le tableau ci-dessous fournit la répartition des médailles par pays aux Jeux paralympiques d'hiver 1980 à Geilo (Norvège). Les pays sont classés selon le nombre de médailles d'or obtenues. En cas d'égalité, on prend en compte le nombre de médailles d'argent puis le nombre de médailles de bronze obtenues. Si deux pays o
|
Cours-la-Ville
Catégorie:Commune du Rhône
Cours-la-Ville est une commune française, située dans le département du Rhône et la région Rhône-Alpes.
Géographie
|
Message subliminal
Un message subliminal est un stimulus qui n'est pas perçu consciemment par la personne qui le reçoit ; il est « en dessous » du niveau de conscience, mais il excite bien les sens. On ne connaît pas encore totalement les mécanismes en jeu, mais il semble que le cerveau, qui effectue sans cesse un tri des informations, n'applique pas le même filtre à tous les niveaux de conscience, ainsi certaines informations peuvent influencer les émotions sans que le cerveau cognitif y ait eu accès.
Quelques exemples
Par exemple, dans un
|
Décompte des médailles aux Jeux paralympiques d'hiver 1988
Catégorie: Jeux paralympiques
Le tableau ci-dessous fournit la répartition des médailles aux Jeux paralympiques d'hiver 1988 à Innsbruck (Autriche). Les pays sont classés selon le nombre de médailles d'or obtenues. En cas d'égalité, on prend en compte le nombre de médailles d'argent puis le nombre de médailles de bronze obtenues. Si deux pa
|
Four Seasons Hotel
ja:フォーシーズンズホテル
Catégorie:Groupe hôtelier
Catégorie:Gratte-ciel new-yorkais
Four Seasons Hotel est un groupe hotelier de luxe dont le siège se trouve à Toronto dans l'Ontario.
La sociét
|
Setanta
Dans la mythologie celtique irlandaise, Setanta est le premier nom de Cuchulainn jusqu’à ce qu’il atteigne l’âge de cinq ans ; il a le sens de « chemin », « guide ». Il est élévé au château de Breth, dans la plaine de Muitthemné. Son tuteur (et grand-père) le druide Cathbad le rebaptise à l'occasion de son premier exploit, lorsqu’il tue l
|
Clients
La notion des relations de clientèle domine toute la vie sociale de la Rome antique. Elle se manifeste par l'existence de liens entre un patron, homme puissant, qui protège de nombreuses personnes, ses clients, qui forment sa clientèle. Cette clientèle est formée par les paysans qui cultivent ses terres, par les esclaves qu'il a affranchis et leur descendants. Ces descendants d'affranchis portent d'ailleurs le gentilice de leur ancien maître (voir les Tria nomina, le | | | | |