:: wikimiki.org ::

František Křelina

František Křelina

František Křelina (26. července 1903 – 25. října 1976), byl český prozaik, básník, dramatik. Působil v Praze jako učitel. V 50. letech 20. století byl obžalován z protistátní činnosti a vězněn až do roku 1960.

Dílo

Začínal jako rurarista, spolupracoval s měsíčníkem Sever, ale později se přiklonil ke katolické literatuře.

Romány

- Hlas kořenů – 1927
- Hlas na poušti (1935)
- Jalovčí stráně – 1937, přepracováno 1947
- Klíče království (1939)
- Dcera královská, blahoslavená Anežka česká – (1940) dílo nevzniklo na základě historických pramenů, ale jako oslava světice Anežky české.
- Amarú, syn hadí (1942) – román o českých misionářích v peruánských pralesích na konci 17. století.
- Každý své břímě (1969)
- Půlnoční svítání
- Předjitřní tma
- Plaché světlo
- Jalovčí stráně
- Má přítelkyně Dora
- Země dědičná, trilogie :
- Hubená léta – (1935) sociálně realistický román, zobrazuje vliv hospodářské krize na chalupníky a dělníky. :
- Puklý chrám – (1937) zcela pod vlivem ruralismu, vrhá zjednodušeně světlo a stín na venkov a město. Proti zkaženému městu stojí čistý venkov. :
- Bábel – 1968

Pro mládež

- Z bukového dřeva
- Zmijí dědek a jiné povídky pro mládež
- Můj otec kapitán

Divadelní hry

- Postila Některá díla s Křelinovy pozůstalosti stále ještě nevyšla.

Odkazy

- Seznam českých spisovatelů
- Česká literatura v letech 1900–1945
- Česká literatura v letech 1945–1990 Křelina, František Křelina, František Křelina, František Křelina, František Křelina, František

26. červenec

26. červenec je 207. den roku podle gregoriánského kalendáře (208. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 158 dní.

Události

Česko
- Svět
-

Narození

Česko
- 1880 Karel Farský, ve Škodějově u Semil; římskokatolický kněz, protestantský teolog, protestantský duchovní, zakladatel Československé církve
- 1903 František Křelina, český spisovatel († 25. říjen 1976)
- 1946 Karel Sýs, český básník Svět
- 1734 Stephan Rautenstrauch, rakouský kněz († 30. září 1785)
- 1856 George Bernard Shaw, anglický dramatik († 2. listopad 1950
- 1928 - Stanley Kubrick, americký režisér, z filmů například Osvícení, Lolita, 2001: Vesmírná Odyssea (
- Bronx, New York, USA)

Úmrtí

Česko
- 1565 Oldřich Prefát z Vlkanova, český spisovatel, matematik, astronom a cestovatel (
- 12. květen 1523) Svět
-

Svátky

Česko
- Anna
- Státní svátek Kubánské republiky Svět
-

Viz také:

- 25. červenec 27. červenec - kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Červenec ja:7月26日 ko:7월 26일 th:26 กรกฎาคม

1903

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1898 1899 1900 1901 1902 - 1903 - 1904 1905 1906 1907 1908 ----

Události

Česko
- František Křižík vybudoval první elektrifikovanou železnici v Rakousko-Uhersku na trati Tábor - Bechyně Svět
- Britský král Eduard VII. se stává 1. ledna indickým císařem
- Americký president Theodore Roosevelt podpisuje smlouvu, podle které USA na dalších 100 let získávají kontrolu nad Panamským průplavem
- kolubijská sopka Galery de Zamba působí svým výbuchem v březnu velké škody
- 19. dubna došlo k velkému masovému pogromu na Židy v ruském Kišiněvě
- 4. srpna byl ve Vatikánu novým papežem zvolen Guiseppe Sarto, který přijal jméno Pius X.
- 3. listopadu začala revoluce v Panamě, která skončila odtržením Panamy od Kolumbie
- 6. listopad uznávají USA formálně samostanou Panamskou republiku
- Peugeot začal s výrobou motocyklů
- Henry Ford založil automobilku Fordovy atuomobilové závody, výroba začíná v Detroitu a slavný model A se prodává za 950 dolarů
- Pepsi-Cola zahajuje výrobu registrací své obchodní značky v USA
- byla založena Americká asociace politických věd

Vědy a umění

- Hendrik Lorentz objevil Lorentzovu transformaci
- Thomas Alva Edison patentoval rotační pec pro výrobu cementu
- W. L. Nash objevil Papyrus Nash
- 3. listopd převádí holandský fyzik Willem Einthoven přístroj elektrokardiograf
- 12. listopadu obletěl Henri Juillot svou vzducholudí Eiffelovu věž v Paříži a podnikl let o délce asi 55 km
- 17. prosince úspěšně opakovaně vzlétl letoun bratří Wrigtů, pilotovaný Orwille Wright v americkém Kitty Hawk

Nobelova cena

Sport

- Gustav Frištenský se stává mistrem Evropy v zápase
- konal se 1. ročník Tour de France

Narození

Česko
- 23. února Julius Fučík, český spisovatel († 8. září 1943 popraven)
- 5. dubna Karel Šlenger, český malíř - samouk
- 23. července Hana Skoumalová, česká překladatelka († 18. října 1999)
- 26. červenec František Křelina, český spisovatel († 25. říjen 1976)
- 16. řijen český divadelní a filmový herec Vladimír Šmeral Svět
- 21. února Raymond Queneau, francouzský prozaik († 25. října 1976)
- 9. červen Manerbio Itálie - Felice Bonetto, italský automobilový závodník, účastník mistrovství světa formule 1
- 25. června George Orwell, britský novinář a spisovatel († 21. ledna 1950)
- 10. července John Wyndham, britský spisovatel († 11. března 1969)
- Jóko Óta, japonská spisovatelka († 1963)

Úmrtí

Česko
- 21. února František Josef Studnička, český matematik (
- 27. června 1836)
- 3. březen František Ladislav Rieger, významný český politik, staročech Svět
- 8. květen Paul Gauguin, francouzský impresionistický malíř
- 8. listopad Vasilij Vasiljevič Dokučajev, ruský pedogeograf (
- 1. březen 1846)
- 20. července papež Lev XIII.
- 1. listopadu německý historik starověkých dějin a nositel Nobelovy ceny z roku 1902 Theodor Mommsen
- 12. listopadu francouzský malíř Camille Pissaro

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:20. století ja:1903年 ko:1903년 simple:1903

1976

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1971 1972 1973 1974 1975 - 1976 - 1977 1978 1979 1980 1981 ----

Události

Česko Svět
- 12. ledna Rada bezpečnosti OSN hlasovala 11:1 s 3 chybějícími členy pro povolení OOP účastnit se porad Rady bezpečnosti bez hlasovacích práv
- Peugeot převzal Citroën
- katastrofální zemětřesení v Tchang-šanu; Čína
- bylo rozhodnuto o přesunutí hlavního města z Lagosu do nově zbunované metropole Abuja; Nigérie

Vědy a umění

- vyšla první kniha o ARPANET, viz Internet
- na ČVUT byla zřízena fakulta architektury (do té doby část stavební fakulty)
- založena irská rocková skupina U2
- Poprvé byl izolován virus Ebola
- američtí matematici Kenneth Appel a Wolfgang Haken dokázali Problém čtyř barev
- založena společnost Apple

Nobelova cena

Narození

Česko
- Svět
- Michal Hvorecký, slovenský spisovatel

Úmrtí

Česko
- 25. říjen František Křelina, český spisovatel (
- 26. červenec 1903)
- Věra Ferbasová, česká herečka (
- 21. září 1913) Svět
- 12. ledna Agatha Christie, anglická spisovatelka († 15. září 1890)
- 1. července Anneliese Michel, německá dívka posedlá ďáblem
- 9. září Mao Zedong (Mao Ce-tung), čínský politik (
- 26. prosince 1893)
- 10. října Štefan Luby, slovenský právník (
- 5. ledna 1910)
- 25. října Raymond Queneau, francouzský spisovatel (
- 21. února 1903)
- Alvar Aalto, finský architekt (
- 1898)

Hlava státu

Gustáv Husák Kategorie:20. století ja:1976年 ko:1976년 simple:1976 th:พ.ศ. 2519

Česko

Česko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem. Území České republiky se skládá z 3 historických zemí: Čechy, Morava a České Slezsko, přičemž od roku 1920 jsou součástí Čech a Moravy malé okrajové části původních Dolních Rakous, kterými jsou České Velenice s okolím (tzv. Vitorazsko), a Valticko s tzv. Dyjským trojúhelníkem. Česko je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU).

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Česka O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. stol. př. n. l. obývají tuto oblast Keltové a v 1. století n. l. přicházejí kmeny Germánů. Od 5. století se na území dnešního Česka objevují Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši. V roce 833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vzniká Velkomoravská říše, která postupně zahrnuje i Čechy (890-894), Slezsko, Lužice, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše, od níž se Čechy v roce 894 odtrhly, byla v roce 907 rozvrácena Maďary. Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy je mj. pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj. V průběhu 10. a 11. století dochází ke konsolidaci státu, je připojena Morava a země se stává královstvím. Svého vrcholu dosahuje za posledních Přemyslovců, ale hlavně za vlády Karla IV. V 15. století české země výrazně oslabily husitské války. V roce 1526 definitivně nastoupila na český trůn dynastie Habsburků, která zemi včlenila do habsburské monarchie. V roce 1547 a v roce 1618 vypuklo proti panovníkovi ozbrojené povstání. Defenestrace místodržících se stala počátkem třicetileté války. Stavové byli rychle poraženi a potrestáni tvrdými represemi. Začala násilná rekatolisace českých protestantů. Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od konce 18. století začíná v českých zemích národní obrození, které usiluje o obnovu české kultury a jazyka a později o získání politické moci. Po porážce Rakouska–Uherska v první světové válce (1914 – 1918) se české země 28. října 1918 osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa (Republika československá, Československá republika, ČSR, nazývaná též první republika), jehož území zahrnovalo i Slovensko a Podkarpatskou Rus (jinak též Zakarpatskou Ukrajinu). Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, malou část československého území (zejména oblast Těšínska) získalo Polsko. Po tomto aktu se do názvu Československa vrátil spojovník (Česko-Slovensko) a hovoří se o tzv. druhé republice. 14. března 1939 se Slovensko odtrhlo a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a Němci byli vysídleni do Německa a Rakouska. V únoru 1948 se převratem v Československu chápou moci komunisté; země se stává totalitním státem a součástí sovětského bloku. V roce 1960 byl její politický název změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Liberalizační hnutí roku 1968, známé jako Pražské jaro, bylo poraženo invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy (Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) 21. srpna 1968. Zákonem o federalisaci Československé socialistické republiky, který nabyl účinnosti 1. ledna 1969, se Československo formálně změnilo na federaci dvou národních států – Česka (oficiálně Česká socialistická republika, ČSR) a Slovenska (oficiálně Slovenská socialistická republika, SSR). Politické poměry v zemi změnila až sametová revoluce 17. listopadu 1989. Počátkem roku 1990 byl z politického názvu obou národních republik odstraněn přívlastek „socialistická“. Počátkem jara téhož roku se politický název Československa změnil na Československá federativní republika (ČSFR), který byl necelý měsíc poté opět upraven do ne příliš vhodné podoby Česká a Slovenská Federativní Republika. Jako státní útvar přestalo Československo existovat 1. ledna 1993, kdy se mírovou cestou rozdělilo na Česko a Slovensko. Roku 1999 bylo Česko přijato do NATO. Česko spolu se Slovenskem schválily v referendu v roce 2003 svůj přístup k Evropské unii, který nabyl účinnosti 1. května 2004.

Politický systém

Hlavní článek: Politický systém Česka Česká republika je parlamentní demokracie. Výkonnou moc má vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let Parlamentem. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády. Český Parlament je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát. Jednou za dva roky se obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb.

Senátem
Mapa České republiky (přehled)

Senátem
Kraje České republiky

Administrativní rozdělení

podívejte se také na: kraj, okres, CZ-NUTS, NUTS

Kraje

V roce 2000 začalo fungovat 14 nových samosprávných krajů. Pro výkon státní správy na krajské úrovni byl rovněž zvolen smíšený model: krajský úřad je krajským orgánem; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor.

Historie krajů

Ještě v rámci Československa se území dnešní České republiky dělilo na 8 krajů: Hlavní město Praha, Středočeský (Praha), Jihočeský (České Budějovice), Západočeský (Plzeň), Severočeský (Ústí nad Labem), Východočeský (Hradec Králové), Jihomoravský (Brno) a Severomoravský (Ostrava). Kraje se dále dělily na okresy, dohromady bylo v Česku 75 okresů (sedmdesátý šestý, Jeseník, vznikl až v 90. letech 20. století). Toto rozdělení platilo od roku 1960. Tehdejší kraje nebyly samosprávné. Krajské národní výbory (KNV) byly státní úřady. KNV byly zrušeny v roce 1990, kraje jako územní článek existovaly dále, ale neměly žádný obecný správní úřad.

Okresy

V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory přejmenovány na okresní úřady. Místní a městské národní výbory byly zrušeny a byla obnovena obecní samospráva. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česko se 1. ledna 1993 stalo samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo. Ke dni 1. ledna 2003 byly zrušeny okresní úřady. Okresy jako jednotka státní správy nadále existují, okresy také zůstávají jednotkou statistickou. Některé úřady mají okresní působnost, např. okresní soudy.

Správní obvody, malé okresy, obce III. typu

Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností (někdy též zvané "malé okresy" nebo "obce III. [typu]"). Takovými obcemi se samozřejmě stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim však řada dalších. Tyto obvody se někde dále dělí na obvody obcí s pověřeným obecním úřadem, které vykonávají některé pravomoci i pro okolní obce.

NUTS

NUTS)]]
Statistické oblasti NUTS 2
v České republice, CZ-NUTS 2

Některé kraje se, směrem nahoru, sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2, které mají mít srovnatelný počet obyvatel, aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie, a při financování místních projektů. Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad, Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod, Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod, Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava. Oblast NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem. Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3, přičemž NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zárověň i na úrovni NUTS 2.

Euroregiony

:viz hlavní článek Euroregion Euroregiony jsou zakládány k regionální spolupráci v Evropě, zpravidla v regionech do nedávna (v našich oblastech do listopadu 1989) dělených státními hranicemi.

Zeměpisné podmínky

Českým územím prochází hlavní rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km). Z hlediska fyzicko-geografického leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část Česka vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin a středohory (Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy). Více na stránce o geomorfologickém členění Česka. Podnebí Česka se vyznačuje vzájemným pronikáním a míšením oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno západním prouděním s převahou západních větrů, intenzivní cyklonální činností a poměrně hojnými srážkami. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Velký vliv na podnebí Česka má nadmořská výška a reliéf. Z celkové plochy státního území leží 52 817 km² (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km² (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km² (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m. Střední nadmořská výška je 430 m. Rovněž flora a fauna vyskytující se na území Česka svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy, převážně jehličnaté, zaujímají 33 % celkové rozlohy země. Také půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy. Délka západní společné hranice Česka s Německem činí 810,7 km, z toho se Saskem 453,9 km a s Bavorskem 356,8 km. Společná jižní hranice s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem na východě 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km, podle polských údajů 789,89 km.
- Nejníže položené místo: Labe na odtoku ze země, 115 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Sněžka, 1602 m n. m.

Ekonomika

Hlavní článek: Ekonomika Česka Česko vykazuje jednu z nejstabilnějších a nejvíce prosperujících ekonomik ze všech postkomunistických zemí. Během 90. let došlo k základním změnám ve vlastnických vztazích – malé a velké privatizaci, restituci, dále k restrukturalizaci a technologické modernizaci, umožněných jak domácími úvěry, tak zejména otevřením země a přílivem zahraničních investic. Po počáteční expansi česká ekonomika podlehla malé recesi, z které se zotavovala od poloviny roku 1999. Růst v letech 2000 – 2001 byl zapříčiněn hlavně vývozem do EU, především do Německa, dalším přílivem zahraničních investic a oživující domácí poptávkou. Velký problém v budoucnosti mohou způsobit vysoké rozpočtové deficity a rostoucí státní dluh. S potížemi se také potýká nedokončená privatizace státních podniků. Nedokončeny jsou také změny v zákonodárství a zejména v soudnictví. Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí. Dále se ještě v malém rozsahu těží ropa a zemní plyn, kaolín nebo stavební hmoty. Zemědělská výroba téměř uspokojuje domácí poptávku. Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), brambory, cukrová řepa, zelenina, len a řepka. Svůj význam má i pěstování chmele, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvl. kaprů). Základem energetiky jsou tepelné elektrárny (75 %) a jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany). Hlavními průmyslovými centry jsou Praha, Brněnsko, Ostravsko a Plzeňsko. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří hutnictví, strojírenství, textilní průmysl, potravinářský průmysl, elektroprůmysl a výroba dopravních prostředků. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví. Česko má hustou dopravní síť. Prudce se rozvíjejí telekomunikace. Zahraniční obchod má v posledních letech pasivní bilanci, danou hlavně dovozem paliv a moderních technologií, kterou ale vyrovnávají vysoké příjmy z turistiky.

Obyvatelstvo

Hlavní článek: Obyvatelstvo Česka Přirozený přírůstek obyvatelstva je záporný -0,08 % (odhad 2003). Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 75 let (odhad 2003). Ve městech žije celkem 71 % populace. Většina obyvatel Česka má českou národnost (90,4 %) nebo moravskou národnost (3,7 %) a mluví česky. Čeština patří do západoslovanské větve indoevropské jazykové skupiny. Dalšími etnickými skupinami jsou Poláci, Němci (zbytek dřívější velké menšiny), Romové, Maďaři, Ukrajinci a další. Po rozdělení Československa v roce 1993 zůstali někteří Slováci v Česku a dnes tvoří asi 2 % obyvatelstva. Většina populace (59 %) je bez vyznání. Nejpočetnější církev je římskokatolická (27 %), 1 % obyvatel je členy Církve československé husitské, necelé 1 % Českobratrské církve evangelické. Počet vyznavačů judaismu je nepatrný.

Kultura

- Světové kuturní a přírodní dědictví: Český Krumlov, Holašovice, Kutná Hora, Praha, Telč, Karlovy Vary, Olomouc.
- Turistická místa: Krnov, Pardubice, Svatý Jan pod Skalou, oblast severní Moravy, hory - Krkonoše, Šumava, Jeseníky, Beskydy; dále Moravský kras, Český ráj, hrady a zámky - Karlštejn, Konopiště, Hluboká, Pernštejn
- Český film

Pohledy ze satelitu

Český film Český film

Podívejte se též na

- Seznam českých měst
- Chráněná území
- Zeměpis
- Evropa

Externí odkazy

- [http://www.czech.cz Oficiální český portál]
- [http://www.vlada.cz Úřad vlády]
- [http://www.hrad.cz/cz/ Pražský hrad]
- [http://www.psp.cz Poslanecká sněmovna]
- [http://www.senat.cz Senát]
- [http://www.portal.gov.cz Portál veřejné správy] K názvu Česka:
- [http://www.national-geographic.cz/detail.asp?id=951 Základní publikace ČÚZK k českému geografickému názvosloví] Leoš Jeleček, 27.4.2004, National Geographic, Česko (ČÚZK = Český úřad zeměměřický a katastrální) Category: Česko ja:チェコ ko:체코 simple:Czech Republic zh-min-nan:Česko

Praha

Praha – od roku 1920 Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha – je hlavním a součastně největším městem České republiky.

Poloha a charakteristika

České republiky]] Do dnešní podoby se vyvíjela jedenáct století. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů, kde žije zhruba 1 170 000 obyvatel (údaj ČSÚ za rok 2005). Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu je památkovou rezervací UNESCO. Praha je statutárním městem a vyšším územním samosprávným celkem na úrovni kraje. Leží uprostřed území Čech na řece Vltavě a je ze všech stran obklopena Středočeským krajem, jehož správní úřady rovněž sídlí v Praze.

Historie

:Hlavní článek: Dějiny Prahy

Počátky hradu a města Prahy

Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů - poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární - dříve volutovou - keramikou). Na stejném místě je však doloženo i mnohem pozdější germánské sídliště. V 6.století začali osídlovat pražskou kotlinu Slované. Důležitým kultovním místem se stal ostroh nad řekou Vltavou zvaný Žiži (nebo Sizi), kde později docházelo k obřadnímu nastolování knížat "kmene" Čechů. Na tomto místě nechal kníže Bořivoj postavit koncem 9.století druhý křesťanský kostelík v Čechách, zasvěcený Panně Marii. Za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. na počátku 10.století byla celá plošina ostrohu obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se stala centrem rodícího se českého státu. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Existence knížecího hradu přivedla do jeho podhradí řemeslníky a obchodníky - začalo se rodit středověké město.

Středověk

Počátkem 12.století byla Praha kvetoucím městem, nad nímž se vznosně vypínal knížecí Hrad. "Tam žijí Židé mající plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou nejzámožnější peněžníci, tam stojí tržiště a něm plno kořisti …", napsal kdosi neznámý o Praze koncem 11.století. Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města. Pojmenování Starší - respektive latinským terminem Maior, to znamená také Větší - Město pražské získala poté, co Přemysl II. Otakar udělil roku 1257 městská práva pražskému podhradí, osídlenému již od 10.století. Tak vzniklo Nové, později Menší Město Pražské - Malá Strana. Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil další Nové Město pražské a vytýčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplněno výstavnými měšťanskými domy, prostornými tržišti, nádhernými stavbami kostelů a klášterů. "Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií, Paříží, Kolínem, napsal o sídelním městě Karla IV. František Palacký.

Sjednocení pražských měst

K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha neexistovala dlouho. Zanikla již roku 1528. Sjednotit pražská města natrvalo do jednoho správního celku se podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice. Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami. Tehdy se stala jedním z předních průmyslových a obchodních center Evropy. Roku 1893 byla asanována severní část Starého Města; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se zároveň připojil Karlín a Libeň.

Velká Praha

Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství, jakým byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Mariánský sloup Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována. Roku 1922 byla založena Velká Praha, do které byla zahrnuta všechna předměstí včetně do té doby samostatných měst jakými byly Vinohrady nebo Košíře. Praha, v niž vedle sebe žilo obyvatelstvo českého, německého a židovského původu, se stala pozoruhodným kulturním centrem. Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí). Desetileté secesní období přerušila světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus - vznikly první moderní budovy a byla také dostavěna gotická Svatovítská katedrála. Světově unikátní je architektura kubistická - jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury (Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol), ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě. Pod vlivem nastupujícího nacismu ve druhé polovině 30.let Prahu začaly opouštět první obyvatelé.

Druhá světová válka

Za války bylo z Prahy odsunuto v transportech do koncentračních táborů židovské obyvatelstvo, stejně jako cikánské (tehdejší běžné označení) a další její obyvatelé tzv. "méněcenných ras". Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna Gestapa v Pečkově paláci nebo Střelnice v Kobylisích. Stavby Prahy byly uchráněny. K lehkému poškození došlo pouze za bombardování americkými letadly na konci války (věže kláštera v Emauzích), ale plánovanou likvidaci už nemohl v té době oslabený a ustupující nacistický režim provést. Podle vůle komunistických předáků pražského povstání (Smrkovský) a předem stanovených smluv mezi spojenci z protihitlerovské koalice Prahu musela osvobodit Rudá armáda, zatímco Americká armáda vyčkávala u Plzně. Dříve než sovětská vojska do města dorazila, vypuklo zde 5.května 1945Pražské květnové povstání, které ukončil 9.května příjezd Rudé armády.

Praha jako hlavní město socialistického Československa

V únoru 1948 se chopili moci komunisté, plánování a výstavba města začaly probíhat v duchu "socialistického realismu". Vznikla tak první sídliště (Dvouletky) a později i první panelové sídliště na Petřinách. V letech 1960, 1968, 1970 a 1974 bylo k Praze připojeno dalších celkem více než 60 obcí. V 60. a 70. letech se zmodernizovaly důležité dopravní stavby jako letiště a Hlavní nádraží, začalo se budovat metro a takzvaný ZÁKOS - systém kapacitních městských komunikací, z nichž jedna oddělila Národní muzeum od Václavského náměstí. Pro obyvatele, kteří přicházeli do Prahy z celé republiky, byla na zelených loukách okolo Prahy budována panelová sídliště (největší z nich je Jižní Město). Postupující ekonomický úpadek země zasáhl i Prahu, což se projevilo v zanedbaném vzhledu města i ve zhoršování služeb. Mocenský monopol komunistické strany ukončila Sametová revoluce. Sametová revoluce

Praha po sametové revoluci

Otevření státních hranic přivedlo do města početné davy turistů. Rozvoj soukromého podnikání se projevil na mnoha starších, leckdy chátrajících budovách i menších domech, které byly opraveny. Došlo k výstavbě mnoha obchodních komplexů, ve městě se zmnohonásobil dopravní provoz, který působí řadu problémů.

Hospodářství

Hlavní město Praha patří tradičně k nejdůležitějším hospodářským centrům Česka. Vedle význačného filmového průmyslu, dnes ale upadajícího, a zřejmě nejvýznačnějšího odvětví, turistiky, se zde nachází i mnoho závodů zpracovatelského průmyslu. Sametová revoluce Hrubý domácí důchod (HDP) v pražském kraji obnášel roku 2002 kolem 620 miliard Kč (tzn. 25,7 % celkového HDP v tržních cenách; v přepočtu na hlavu to činí 226 % celorepublikového průměru).

Zpracovatelský průmysl

Zpracovatelský průmysl hlavního města Prahy zaujímá s 7,6 procenty celkové průmyslové výroby páté místo v regionální struktuře všech 14 regiónů. Průmyslové závody se soustřeďují zejména na severovýchodě a jihozápadě města. Na území hlavního města bylo roku 2003 registrováno 733 průmyslových závodů (s více než 20 zaměstnanci) s celkem 111 tisíci pracujících. Objemem své výroby se v Praze jednoznačně prosazují dvě odvětví: produkce potravin a produkce elektrických a optických přístrojů, obě odvětví s přibližně 33 miliardami Kč v roce 2002 nebo podílem 12 procent na produkci odvětví v celé republice (tržby za vlastní výrobky a služby v běžných cenách; viz i diagramy). Význačnou roli zde hraje především výroba rozhlasových a televizních přijímačů (20 procent celkové produkce země a současně i první místo v regionální struktuře). Sametová revoluce Tato odvětví jsou následována polygrafickým průmyslem s téměř 24,5 miliardami Kč tržeb. Význam tohoto odvětví vyplývá ze skutečnosti, že v hlavním městě se toto odvětví silně koncentruje (44 procent celkové produkce) a Praha zde zaujímá první místo ze všech regiónů. Sametová revoluce Mimo to se však v Praze nacházejí i další význačné závody tradičních průmyslových sektorů a odvětví, které přispívají k velkému významu hlavního města jako průmyslového střediska:
- výroba kovodělných výrobků
- výroba strojů a zařízení
- chemie a farmaceutický průmysl
- průmysl výrobků ze skla, keramiky a porcelánu, stavební hmoty
- výroba dopravních prostředků (mimo výroby automobilů), zde zejména kolejní soupravy, motocykly, lehká letadla a jiné Další odvětví hrají spíše podřadnou roli.

Doprava

:Hlavní článek: Hlavní článek: Pražská doprava Praha je hlavním dopravním uzlem v Česku a významnou křižovatkou ve střední Evropě. Má rozsáhlou dopravní infrastrukturu, jak veřejné, tak i automobilové dopravy.

Členění Prahy

: Podrobněji o částech Prahy a o jejím členění od roku 1784 do současností čtěte v článcích Královské hlavní město Praha, Velká Praha a Části Prahy.

Katastrální členění

Do roku 1949 byly správní obvody až na jednu výjimku z roku 1947 tvořeny jedním nebo více celými katastrálními celky, bývalými obcemi či městy. Od roku 1947 došlo k zásadní změně správního členění. Od té doby hranice mnoha městských částí jsou nezávislé na hranicích katastrálních území (čtvrtí). Katastrální území (například Vinohrady, Smíchov) jsou nadále rozhodující zejména pro evidenci pozemků a nemovitostí a číslování budov.

Správní členění

Praha má 57 samosprávných městských částí, které jsou spravovány voleným zastupitelstvem, radou, starostou a úřadem městské části. Od 1. července 2001) mají úřady 22 z těchto městských částí rozšířenou působnost státní správy pro své území nebo i pro několik dalších městských částí. Vzniklo tak 22 správních obvodů. Tyto obvody (s výjimkou Prahy 1 až Prahy 3) však nejsou totožné s územními obvody podle zákona o územním členění státu, které byly do roku 2001 správními obvody a do roku 1990 i samosprávnými.

22 správních obvodů

V seznamu je nejprve uveden městský správní obvod. V závorce jsou pak uvedeny městské části, které do správního obvodu spadají, přičemž městská část, jejímuž úřadu působnost státní správy přísluší, je uvedena tučně. Od 1. ledna 2002 mají všechny tyto městské části stejný název jako celý jejich správní obvod, tedy pouze slovo Praha s číslovkou. Pro lepší orientaci je v seznamu uveden i původní název městské části. 2002
- Praha 1
- Praha 2
- Praha 3
- Praha 4 (Praha 4, Kunratice)
- Praha 5 (Praha 5, Slivenec)
- Praha 6 (Praha 6, Suchdol, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Ďáblice, Březiněves, Dolní Chabry)
- Praha 9
- Praha 10
- Praha 11 (Praha 11, Šeberov, Újezd u Průhonic, Křeslice)
- Praha 12 (Praha 12, Libuš)
- Praha 13 (Praha 13, Řeporyje)
- Praha 14 (Praha 14, Dolní Počernice)
- Praha 15 (Praha 15, Dolní Měcholupy, Štěrboholy, Petrovice, Dubeč)
- Praha 16 (Radotín, Velká Chuchle, Lochkov, Zbraslav, Lipence)
- Praha 17 (Řepy, Zličín)
- Praha 18 (Letňany)
- Praha 19 (Kbely, Vinoř, Satalice, Čakovice)
- Praha 20 (Horní Počernice)
- Praha 21 (Újezd nad Lesy, Klánovice, Koloděje, Běchovice)
- Praha 22 (Uhříněves, Královice, Nedvězí, Kolovraty, Benice)

Územní členění

V roce 1960 bylo zřízeno deset městských obvodů a tyto obvody, rozšířené o nově přidružené obce, platí podle Zákona o územním členění státu dodnes. Původně byly i správními a samosprávnými obvody. Obyvatelé většiny území obvodů podléhali přímo obvodnímu národnímu výboru (později obvodnímu úřadu), v později připojených obcích však zůstaly jako mezičlánek místní národní výbory (místní úřady), které zároveň spadaly i pod působnost příslušného obvodu. Od roku 1990 však nejsou tyto obvody samosprávnými celky a od roku 2001 nejsou ani územně-správními obvody. Dnes již podle nich jsou organizovány jen soudy, pošty nebo různé správní firmy.

10 městských obvodů, jejich městské části

Seznam deseti obvodů, v závorce jsou uvedeny městské části, které tvoří území obvodu: městských obvodů
- Praha 1 (Praha 1)
- Praha 2 (Praha 2)
- Praha 3 (Praha 3)
- Praha 4 (Praha 4, Praha 11, Praha 12, Libuš, Kunratice, Újezd, Šeberov)
- Praha 5 (Praha 5, Velká Chuchle, Slivenec, Lochkov, Praha 16–Radotín, Lipence, Zbraslav, Praha 13, Řeporyje, Zličín)
- Praha 6 (Praha 6, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina, Praha 17–Řepy, Suchdol)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Březiněves, Dolní Chabry, Ďáblice)
- Praha 9 (Praha 9, Praha 14, Běchovice, Čakovice, Dolní Počernice, Praha 20–Horní Počernice, Praha 19–Kbely, Klánovice, Koloděje, Praha 18–Letňany, Satalice, Praha 21–Újezd nad Lesy, Vinoř)
- Praha 10 (Praha 10, Praha 15, Benice, Dolní Měcholupy, Dubeč, Kolovraty, Královice, Křeslice, Nedvězí, Petrovice, Štěrboholy, Praha 22–Uhříněves)

Významné čtvrti

Podívejte se také na

- Královské hlavní město Praha
- Velká Praha

Externí odkazy

- [http://www.praha-mesto.cz praha-mesto.cz] – Informační server hlavního města Prahy
- [http://www.vpraze.info vpraze.info] – Wiki stránky o Praze
- [http://www.czso.cz/xa/redakce.nsf/i/home Hlavní město Praha] na stránkách ČSÚ
- [http://www.firmy-praha.cz Firmy Praha] firmy v Praze Kategorie:České kraje Kategorie:České okresy Kategorie:Praha Kategorie:Česká města Kategorie:Čechy Kategorie:Hlavní města Evropy ja:プラハ ko:프라하 simple:Prague

20. století

Dějepis > Století ja:20世紀 ko:20세기 simple:20th century

1935

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1930 1931 1932 1933 1934 - 1935 - 1936 1937 1938 1939 1940 ----

Události

Československo
- 14. prosince Tomáš Garrigue Masaryk abdikoval ze zdravotních důvodů na funkci prezidenta
- 18. prosince Edvard Beneš zvolen novým prezidentem Svět
- 16. března vznikl Wehrmacht
- Mao Zedong se stal předsedou Komunistické strany Číny
- Paraguay se stala členem Společnosti národů
- povodně na řece Jang-c'-ťiang
- říjen - vytvořena Kalmycká ASSR

Vědy a umění

- Dr. Jaroslav Šafránek uvedl do provozu první kompletní televizní aparaturu pro vysílání a příjem mechanické televize, určenou pro experimenty a demonstraci.
- Charles Richter vymyslel tzv. Richterovu škálu

Nobelova cena

Narození

Česko
- 2. srpna Pavel Juráček, český filmový režisér († 20. května 1989)
- 30. září Luboš Fišer, český skladatel († 22. červen 1999) Svět
- 30. ledna Richard Gary Brautigan († 25. října 1984)
- 31. ledna Kenzaburó Óe, japonský spisovatel
- 15. února Roger Bruce Chaffee, americký astronaut († 27. ledna 1967
- 17. září Ken Kesey, americký spisovatel († 10. listopadu 2001)
- 2. říjen Luciano Pavarotti, světoznámý operní zpěvák
- 20. říjen Jerry Orbach, americký herec († 29. prosinec 2004)
- 1. prosince Woody Allen, americký herec a režisér

Úmrtí

Česko
- 8. červenec Ignát Herrmann, český spisovatel, humorista a redaktor (
- 12. srpen 1854) Svět
- 12. května Józef Piłsudski († 5. prosince 1867), polský revolucionář a státník
- 30. srpen Henri Barbusse, francouzský prozaik (
- 17. květen 1875)

Hlava státu

- Tomáš Garrigue Masaryk
- Edvard Beneš Kategorie:20. století ja:1935年 ko:1935년 ms:1935 simple:1935 th:พ.ศ. 2478

1939

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1934 1935 1936 1937 1938 - 1939 - 1940 1941 1942 1943 1944 ----

Události

- 2. březen: Eugenio Pacelli byl zvolen papežem a přijal jméno Pius XII.
- 15. březen: Německo okupovalo zbytek Čech a Moravy, vzniká Protektorát Čechy a Morava
- 28. březen: frankisté dobývají Madrid, občanská válka ve Španělsku je rozhodnuta
- 7. duben: Itálie napadá Albánii
- 23. srpen: Německo uzavírá s SSSR pakt o neútočení, v jehož tajných dodatcích si rozdělili sféry vlivu.
- 1. září: Polsko bylo napadeno hitlerovským Německem
- 3. září: Francie, Austrálie a Velká Británie vyhlašují Německu válku
- 5. září: USA deklarují neutralitu v začínající válce
- 6. září: Jižní Afrika vyhlašuje Německu válku
- 9. září: záčíná bitva na Bzuře, největší bitva polského tažení
- 10. září: Kanada vyhlašuje Německu válku
- 17. září: Sovětský svaz napadl Polsko, organizovaný odpor polské armády se začíná hroutit
- 27. září: kapitulace Varšavy
- 29. září: kapituluju pevnost Modlin
- 2. říjen: kapitulují obránci poloostrova Hel
- 5. říjen: kapitulací jednotek generála Franciszka Kleeberga byl ukončen organizovaný odpor polské armády
- 8. říjen: Německo vyhlašuje anexi západního Polska
- 14. říjen: ponorka U-47 Günthera Priena pronikla do hlavní základny britského námořnictva Scapa Flow a potopila HMS Royal Oak
- 8. listopad: Adolf Hitler těsně unikl atentátu
- 30. listopad: Sovětský svaz napadl Finsko, začíná Zimní válka
- 27. prosinec: zemětřesení ve východní Anatolii (Turecko), okolo 100 000 mrtvých
- 17. prosinec: potopena kapesní bitevní loď Admiral Graf Spee

Vědy a umění

Nobelova cena

- Fyzika - Ernest Orlando Lawrence
- Chemie - Adolf Butenandt, Leopold Ruzicka
- Fyziologie nebo lékařství - Gerhard Domagk
- Literatura - Frans Eemil Sillanpää
- Nobelova cena míru - 0

Narození

Česko
- 12. října Vladimír Körner, český spisovatel Svět
- 2. prosinec - Yael Dayan - izraelská spisovatelka a politička, dcera Mošeho Dayana
- 23. prosinec - Anthony Fokker

Úmrtí

Česko
- 22. květen Jiří Mahen, český spisovatel (
- 12. prosince 1882)
- 26. listopad Arne Novák, český literární historik (
- 2. březen 1880) Svět
- 24. duben - Louis Trousselier francouzský cyklista
- 10. únor - Pius XI., papež

Hlava států

- Edvard Beneš (v exilu)
- Emil Hácha (Druhá republika, Protektorát Čechy a Morava)
- Papež
- Pius XI.
- Pius XII.
- Sovětský svaz
- Stalin
- Velkoněmecká říše
- Adolf Hitler Kategorie:20. století ja:1939年 ko:1939년 simple:1939

1942

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1937 1938 1939 1940 1941 - 1942 - 1943 1944 1945 1946 1947 ----

Události

Česko
- 21. březen - št. kpt. Václav Morávek, nejdéle činný ze Tří králů, zahynul v přestřelce s několika desítkami agentů Gestapa
- 10. června němečtí nacisté vyhladili vesnici Lidice u Kladna Svět
- 1. ledna - vydána Deklarace Spojených národů
- 11. leden - Japonsko vyhlašuje válku Nizozemí a napadá Holandskou Východní Indii
- 11. leden - Japonci dobyly Kuala Lumpur
- 19. leden - Japonci zahajují invazi do Barmy
- 20. leden - nacisté na konferenci ve Wannsee (Berlín) rozhodli, že konečným řešením židovské otázky bude likvidace Židů
- 25. leden -Thajsko vyhlašuje válku USA a Velké Británii
- 26. leden - do Evropy se přesunuly první americké jednotky
- 11. únor - operace Cerberus, silná německá eskadra opustila Brest a proplula průlivem La Manche do severoněmeckých přístavů
- 15. únor - Singapur kapituluje
- 19. únor - Japonci bombardovali australský Darwin
- 26. únor - výbuch uhelného prachu v čínském dole Honkeika, přes 1500 mrtvých
- 9. duben - Japonci zlomili odpor amerických jednotek na Bataanu
- 4. - 8. květen - bitva v Korálovém moři, první bitva letadlových lodí
- 6. květen - kapitulace amerických sil na Corregidoru, Japonci ovládli Filipíny
- 27. květen - atentát na Heydricha
- 4. - 6. červen - bitva u Midway, drtivé vítězství Spojenců
- 28. červen - začala bitva o Stalingrad
- 7. srpen - americké síly se vylodily na Guadalcanalu na Šalomounových ostrovech a obsadili letiště, které tu Japonci pracně vybudovali. Začíná bitva o Guadalcanal
- 9. srpen - bitva u ostrova Savo, první námořní bitva bitvy o Guadalcanal. Americké námořnictvo utrpělo jednu z nejdrtivějších porážek ve své historii.
- 19. srpen - nájezd na Dieppe, těžká spojenecká porážka s obrovskými ztrátami
- 11. říjen - bitva u mysu Esperance
- 16. říjen - hurikán a záplavy v Bombaji... Asi 40 000 mrtvých
- 23. říjen - 4. listopad - druhá bitva u El Alameinu
- 8. listopad - operace Torch, vylodění angloamerických jednotek ve francouzských koloniích v severní Africe
- 10. listopad - Němci zahajují okupaci vichistické Francie
- 19. listopad - Rudá armáda zahájila operaci Uranus
- 2. prosinec - projekt Manhattan - tým Enrica Fermiho uskutečnil první uměle vyvolanou jadernou řetězovou reakci

Vědy a umění

- 12. června Anne Franková začala psát deník, kteý po válce vydal její otec
- 1. prosince provedena první řízená řetězová reakce
- Vznikla Skupina 42; Česko
- vznikl časopis Vedem, který psala skupina židovských chlapců v terezínském koncentračním táboře

Nobelova cena

Narození

Česko
- 28. květen Božidara Turzonovová,slovenská herečka Svět
- 28. květen Stanley B. Prusiner, americký lékař
- 17. červen Mohamed El Baradei, ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii

Úmrtí

Česko
- 3. června – František Josef Čečetka, český spisovatel (
- 23. dubna 1871)
- 17. březen – Josef Svatopluk Machar, český spisovatel a politik (
- 29. února 1864)
- 21. března – Jindřich Štyrský, český malíř (
- 11. srpen 1899)
- 21. března – Václav Morávek, český voják a bojovník proti nacismu. Padl v boji. (
- 8. srpen 1904)
- 1. červen – popraven Vladislav Vančura, český spisovatel (
- 23. červen 1891)
- 19. června – popraven Alois Eliáš, český voják a politik (
- 29. září 1890) Svět
- 1. leden – Jaroslav Ježek, český skladatel a klavírista (
- 25. září 1906)
- 23. únor – Stefan Zweig, rakouský spisovatel (
- 28. listopad 1881)
- 18. března – koncentrační tábor Mauthausen Hanuš Fantl, český básník (
- 16. prosince 1917)
- 9. srpna – Svatá Edith Stein, židovská mučednice (
- 12. října 1891)

Hlavy států

- Československo
- Edvard Beneš (v exilu)
- Protektorát Čechy a Morava
- Emil Hácha (teoreticky)
- Papež
- Pius XII.
- USA
- Franklin Delano Roosevelt
- Sovětský svaz
- Stalin
- Velkoněmecká říše
- Adolf Hitler Kategorie:20. století ja:1942年 ko:1942년 simple:1942 th:พ.ศ. 2485

1935

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1930 1931 1932 1933 1934 - 1935 - 1936 1937 1938 1939 1940 ----

Události

Vědy a umění

Nobelova cena

Narození

Úmrtí

Hlava státu

- Tomáš Garrigue Masaryk
- Edvard Beneš Kategorie:20. století ja:1935年 ko:1935년 ms:1935 simple:1935 th:พ.ศ. 2478

Seznam českých spisovatelů

__NOTOC__

A

- Daniel Adam z Veleslavína
- Jakub Arbes
- Ludvík Aškenazy (1921 – 1986), prozaik a dramatik; od r. 1968 v emigraci

D

- Mikuláš Dačický z Heslova
- Oldřich Daněk (1927 – 2000), dramatik, spisovatel, režisér a scenárista
- Jakub Deml
- Ivan Diviš
- Josef Dobrovský
- Jan Drda
- Jaroslav Durych
- Václav Dušek
- Marie Dušková (1903 – 1968), akce pracující do literatury
- Viktor Dyk

E

- Vratislav Effenberger
- František Ehrmann (1866 – 1918), římskokatolický kněz a náboženský spisovatel.
- Karel Eichler
- Karel Jaromír Erben
- Václav Erben
- Karla Erbová (
- 1933) básnířka

F

- Hanuš Fantl
- Ladislav Fikar
- Eduard Fiker
- Otokar Fischer
- Daniela Fischerová
- Viktor Fischl
- Josef Florian
- Miroslav Florian
- František Flos
- Jaroslav Foglar
- Jiří Frejka
- Alberto Vojtěch Frič
- Josef Václav Frič
- Bedřich Fučík (1900 – 1984), český literární kritik
- Josef Fučík
- Julius Fučík
- Ladislav Fuks
- Zdena Frýbová (
- 1934), spisovatelka humoristických románů
- Norbert Frýd

G

- František Gel
- František Gellner
- Jarmila Glazarová
- Emilian Glocar
- František Götz (1894 – 1974), literární historik a dramatik
- Hermann Grab z Herrmannswörthu
- Jan Grossman (1925 – 1993), divadelní režisér, literární a divadelní kritik

H

- Václav Hájek z Libočan
- František Halas
- Vítězslav Hálek
- Václav Hanka
- Jiří Hanzelka (1920 – 2003), cestovatel
- Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
- Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
- Jaroslav Hašek
- Jarmila Hašková
- Lenka Hašková (
- 1923), socialistický realismus
- Jiřina Hauková (
- 1919), básnířka členka Skupiny 42
- Václav Havel
- Jaroslav Havlíček
- Karel Havlíček Borovský
- Jan Herben
- Iva Hercíková
- Ignát Herrmann
- Adolf Heyduk
- Jaroslav Hilbert
- Karel Hlaváček
- Šebastián Hněvkovský
- Vladimír Holan <