:: wikimiki.org ::

František Palacký

František Palacký

František Palacký (14. června 1798 Hodslavice – 26. května 1876 Praha) byl český spisovatel, historik a politik. Je považován za zakladatele moderního českého dějepisectví. Jeho otec byl učitelem na místní škole. Nejprve studoval u svého otce, poté (1807–1809) studoval v Kunvaldu. V letech 1809–1812 studoval latinskou školu v Trenčíně. Poté studoval (do r. 1818) v Prešpurku. V letech 1819–1823 působil jako vychovatel, rok 1820 strávil se svými svěřenci (Csúzové) ve Vídni. Roku 1823 odešel do Prahy, kde ho zaměstnal Josef Dobrovský a později František Šternberk, který ho pověřil dokončením Pubičkových Chronologische Geschichte Böhmens (Palacký nenavázal, ale úplně přepracoval dílo a roku 1836 mohly vyjít Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Pubičkových V roce 1827 se oženil s dcerou velkostatkáře a advokáta Jana Měchury s Terezií Měchurovou. V tomto roce začal vydávat muzejní časopisy (německý měsíčník Monatsschrift des böhmen Museums a český čtvrtletník Časopis společnosti vlastenského museum v Čechách). Je zajímavé, že kolem těchto zajímavostí bylo mezi českými vlastenci zpočátku značné množství sporů (především s F. L. Čelakovským), kterým se nelíbila forma a pravopis těchto časopisů. V těchto sporech se plně projevovala roztříštěnost českého vlasteneckého hnutí. Pro malý zájem o německý časopis byl roku změněn na čtvrtletník 1831 a o rok později (1832) zrušen úplně. Roku 1838 začal českou verzi redigovat Pavel Josef Šafařík. V roce 1829 vytvořil projekt encyklopedické edice Český archiv, který po slibném začátku ztroskotal. Českou encyklopedii vydal až jeho zeť František Ladislav Rieger pod názvem Riegrův slovník naučný. Z tohoto neúspěšného pokusu vznikla matice česká. Roku 1838 byl jmenován historiografem stavovským. V letech 1839–1844 byl sekretářem České královské společnosti nauk. V letech 1841–1851 působil jako jednatel "musejní společnosti" ]– tj. českého muzea. F. Palacký vstoupil do politiky v r. 1848, kdy byl zvolen do Svatováclavského výboru. V tomto roce byl předsedou slovanského sjezdu v Praze a odmítl účast na německém sněmu. V roce 1848 byl volen do říšského sněmu, v tomto roce dvakrát odmítl ministerstvo školství (s obavy, aby neurazil němce. Účastnil se kroměřížského sněmu, kde představil svůj návrh ústavy, který nebyl přijat. F. Palacký byl přesvědčen o správnosti existence Rakouska, které si představoval jinak (konstitučně) uspořádané. Roku 1850 se stal předsedou Sboru pro zřízení Národního divadla. V tomto roce začal být policejně sledován, proto se od něj odklonila spousta přátel a Palacký se stáhl do soukromí. Politicky se začal angažovat teprve roku 1860, kdy podepsal Riegrovo memorandum císaři – stížnost na bezpráví páchaném na českém národě (zejména v oblasti jazykové) s žádostí o povolení založit české politické noviny. Výsledkem bylo založení (1861) Času a Národních listů. V r. 1861 byl zvolen do českého sněmu. Roku 1863 vstoupili čeští poslanci (staročeši) do tzv. pasivní opozice, což byl krok, který F. Palacký schvaloval. Postavil se proti polskému povstání (1861), čímž se vzdálil nově nastupující generaci českých politiků (mladočechů). V roce 1868 položil základní kámen ke stavbě Národního divadla.

Palackého filosofie dějin

Rozsáhlé Palackého historické dílo se stalo milníkem české historiografie. Celá nadcházející generace historiků se vlastně ve svém díle vůči němu a jeho pojetí vymezovala. Jeho tvorba nebyla jen shlukem historických faktů, chronologicky seřazených. Podle Palackého historie představovala organický celek skutečností protknutý hlavní linií (ideou). Proto také jako jeden z prvních českých historiků detailně studoval nejen politické dějiny, ale i dějiny státoprávní, umění, vědy či dějiny každodennosti. Palacký pod vlivem Hegela považoval za hlavní linií českých dějin neustálý zápas Slovanů a Němců. Na světové úrovni to pak byla polarita dvou sil, které se neustále ovlivňovaly a střetávaly (tyto síly mohou být vyjádřeny různě: svoboda – autorita, demokracie – feudalismus, věda – víra). Tento boj dvou sil ať již na národní či světové úrovni Palacký nepovažuje za neúrodný. Naopak neustálá konfrontace rozšiřuje obzor, je semeništěm nových myšlenek či může vést ke smiřování protikladů. Vrcholem českých dějin je pro něj beze sporu husitství, které tvoří páteř jeho hlavního díla. Především klade do popředí myšlenkový a sociální obsah husitství a to i radikálního křídla představovaného Žižkou, Želivským a tábority.

Dílo

Poezie

- Na horu Radhošť – báseň
- Má modlitba dne 26. července 1818 – hymnus
- Ideál říše – óda

Vědecká literatura

- Staročeský všeobecný kalendář
- Život Jana Amose Komenského
- Zběrky ze starožitnosti českoslovanské
- Počátkové českého básnictví, obzvláště prosodie – vydáno anonymně (1818), dílo sepsal spolu s P. J. Šafaříkem a J. Benediktim (Blahoslav). Tímto dílem začíná roztržka mezi tzv. Jungmanovci a příznivci J. Dobrovského.
- Krásověda čili o kráse a umění knihy patery – dílo zabývající se estetikou, původně chtěl napsat pět knih, napsal pouze dva a část třetího.
- Okus české terminologie filosofické – snaha o vytvoření české filosofické terminologie, tato jím navržená terminologie se z větší části ujala.

Historická

- Saří letopisové čeští od roku 1378 do roku 1527
- Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě – vycházelo jak česky tak německy. Toto dílo je veliké rozsahem, Palacký se snažil vytvořit obraz českých dějin, lze říci, že některé pasáže (především husitství) jsou velmi idealizované. # díl (do r. 1125) # díl (1125–1403) # díl (1403–1439) # díl (1439–1471) # díl (1471–1526)
- Pomůcky ku poznání řádů zemských království Českého v druhé polovině XIII. století – pokus o shrnutí života v polovině 13. století. V tomto díle se dopustil řady omylů.
- Pomůcky ku poznání staročeského práva i řádu soudního
- Přehled současných nejvyšších důstojníků a ouředníků zemských i dvorských v královstvím Českém, od nejstarších časův až do nynějška – vyšlo i německy.
- Popis království Českého – jedná se o soupis všech obcí v Čechách.

Politická díla

- Idea státu Rakouského – (1865) popis jeho představ o federálním uspořádání Rakouska, přeje si jeho zachování. Dále se zachovala část jeho korespondence s významnými osobnostmi této doby a značné množství novinových článků.

Odkazy

- Seznam českých spisovatelů
- Česká literatura v letech 1815 - 1918

Externí odkazy

- [http://dejiny.nln.cz/Bibl/Palacky.html František Palacký (1798—1876) – bibliografie] Palacký, František Palacký, František Palacký, František Palacký, František Palacký, František

14. červen

14. červen je 165. den roku podle gregoriánského kalendáře (166. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 200 dní.

Události

Česko
- 1948 Klement Gottwald se stal prezidentem Československa Svět
- 1967 Mariner 5 průlet kolem Venuše
- 1969 Luna 1969C - pokus o návrat vzorků z Měsíce (zničeno při startu)
- 1975 odstartovala Veněra 10
- 2004 premiérem Rovníkové Guinei se stal Miguel Abia Biteo Borico

Narození

Česko
- 1798 František Palacký, český spisovatel, historik a politik († 26. květen 1876) Svět
- 1736 Charles-Augustin de Coulomb, francouzský fyzik († 23. srpna 1806)

Úmrtí

Česko
- 2005 Leoš Suchařípa, český herec a překladatel Svět
- 1986 Jorge Luis Borges, argentinský spisovatel (
- 24. srpna 1899)

Svátky

Česko
- Roland Svět
-

Viz také:

- 13. červen 15. červen
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Červen ja:6月14日 ko:6월 14일 simple:June 14 th:14 มิถุนายน

1798

Století: 17. století - 18. století - 19. století Roky: 1793 1794 1795 1796 1797 - 1798 - 1799 1800 1801 1802 1803 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Česko
- 14. červen František Palacký, český spisovatel, historik a politik († 26. květen 1876) Svět
- 24. prosinec Adam Mickiewicz, polský spisovatel († 26. listopad 1855)

Úmrtí

Hlava státu

- František I. Kategorie:18. století ko:1798년 ms:1798

26. květen

26. květen je 146. den roku podle gregoriánského kalendáře (147. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 219 dní.

Události

Česko
- Svět
-

Narození

Česko
- 1900 Vítězslav Nezval, český básník († 6. duben 1958)
- 1910 Oldřich Mikulášek, český básník († 13. července 1985) Svět
- 1964 - Lenny Kravitz, americký rockový zpěvák

Úmrtí

Česko
- 1876 František Palacký, český spisovatel, historik a politik (
- 14. červen 1798) Svět
- 1955 - Alberto Ascari (
- 13/7/1918) italský automobilový závodník, zemřel při testování vozu Ferrari na okruhu v Monze.

Svátky

Česko
- Filip Svět
-

Viz také:

- 25. květen 27. květen
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Květen ja:5月26日 ko:5월 26일 simple:May 26 th:26 พฤษภาคม

Praha

Praha – od roku 1920 Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha – je hlavním a součastně největším městem České republiky.

Poloha a charakteristika

České republiky]] Do dnešní podoby se vyvíjela jedenáct století. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů, kde žije zhruba 1 170 000 obyvatel (údaj ČSÚ za rok 2005). Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu je památkovou rezervací UNESCO. Praha je statutárním městem a vyšším územním samosprávným celkem na úrovni kraje. Leží uprostřed území Čech na řece Vltavě a je ze všech stran obklopena Středočeským krajem, jehož správní úřady rovněž sídlí v Praze.

Historie

:Hlavní článek: Dějiny Prahy

Počátky hradu a města Prahy

Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů - poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární - dříve volutovou - keramikou). Na stejném místě je však doloženo i mnohem pozdější germánské sídliště. V 6.století začali osídlovat pražskou kotlinu Slované. Důležitým kultovním místem se stal ostroh nad řekou Vltavou zvaný Žiži (nebo Sizi), kde později docházelo k obřadnímu nastolování knížat "kmene" Čechů. Na tomto místě nechal kníže Bořivoj postavit koncem 9.století druhý křesťanský kostelík v Čechách, zasvěcený Panně Marii. Za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. na počátku 10.století byla celá plošina ostrohu obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se stala centrem rodícího se českého státu. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Existence knížecího hradu přivedla do jeho podhradí řemeslníky a obchodníky - začalo se rodit středověké město.

Středověk

Počátkem 12.století byla Praha kvetoucím městem, nad nímž se vznosně vypínal knížecí Hrad. "Tam žijí Židé mající plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou nejzámožnější peněžníci, tam stojí tržiště a něm plno kořisti …", napsal kdosi neznámý o Praze koncem 11.století. Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města. Pojmenování Starší - respektive latinským terminem Maior, to znamená také Větší - Město pražské získala poté, co Přemysl II. Otakar udělil roku 1257 městská práva pražskému podhradí, osídlenému již od 10.století. Tak vzniklo Nové, později Menší Město Pražské - Malá Strana. Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil další Nové Město pražské a vytýčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplněno výstavnými měšťanskými domy, prostornými tržišti, nádhernými stavbami kostelů a klášterů. "Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií, Paříží, Kolínem, napsal o sídelním městě Karla IV. František Palacký.

Sjednocení pražských měst

K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha neexistovala dlouho. Zanikla již roku 1528. Sjednotit pražská města natrvalo do jednoho správního celku se podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice. Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami. Tehdy se stala jedním z předních průmyslových a obchodních center Evropy. Roku 1893 byla asanována severní část Starého Města; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se zároveň připojil Karlín a Libeň.

Velká Praha

Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství, jakým byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Mariánský sloup Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována. Roku 1922 byla založena Velká Praha, do které byla zahrnuta všechna předměstí včetně do té doby samostatných měst jakými byly Vinohrady nebo Košíře. Praha, v niž vedle sebe žilo obyvatelstvo českého, německého a židovského původu, se stala pozoruhodným kulturním centrem. Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí). Desetileté secesní období přerušila světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus - vznikly první moderní budovy a byla také dostavěna gotická Svatovítská katedrála. Světově unikátní je architektura kubistická - jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury (Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol), ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě. Pod vlivem nastupujícího nacismu ve druhé polovině 30.let Prahu začaly opouštět první obyvatelé.

Druhá světová válka

Za války bylo z Prahy odsunuto v transportech do koncentračních táborů židovské obyvatelstvo, stejně jako cikánské (tehdejší běžné označení) a další její obyvatelé tzv. "méněcenných ras". Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna Gestapa v Pečkově paláci nebo Střelnice v Kobylisích. Stavby Prahy byly uchráněny. K lehkému poškození došlo pouze za bombardování americkými letadly na konci války (věže kláštera v Emauzích), ale plánovanou likvidaci už nemohl v té době oslabený a ustupující nacistický režim provést. Podle vůle komunistických předáků pražského povstání (Smrkovský) a předem stanovených smluv mezi spojenci z protihitlerovské koalice Prahu musela osvobodit Rudá armáda, zatímco Americká armáda vyčkávala u Plzně. Dříve než sovětská vojska do města dorazila, vypuklo zde 5.května 1945Pražské květnové povstání, které ukončil 9.května příjezd Rudé armády.

Praha jako hlavní město socialistického Československa

V únoru 1948 se chopili moci komunisté, plánování a výstavba města začaly probíhat v duchu "socialistického realismu". Vznikla tak první sídliště (Dvouletky) a později i první panelové sídliště na Petřinách. V letech 1960, 1968, 1970 a 1974 bylo k Praze připojeno dalších celkem více než 60 obcí. V 60. a 70. letech se zmodernizovaly důležité dopravní stavby jako letiště a Hlavní nádraží, začalo se budovat metro a takzvaný ZÁKOS - systém kapacitních městských komunikací, z nichž jedna oddělila Národní muzeum od Václavského náměstí. Pro obyvatele, kteří přicházeli do Prahy z celé republiky, byla na zelených loukách okolo Prahy budována panelová sídliště (největší z nich je Jižní Město). Postupující ekonomický úpadek země zasáhl i Prahu, což se projevilo v zanedbaném vzhledu města i ve zhoršování služeb. Mocenský monopol komunistické strany ukončila Sametová revoluce. Sametová revoluce

Praha po sametové revoluci

Otevření státních hranic přivedlo do města početné davy turistů. Rozvoj soukromého podnikání se projevil na mnoha starších, leckdy chátrajících budovách i menších domech, které byly opraveny. Došlo k výstavbě mnoha obchodních komplexů, ve městě se zmnohonásobil dopravní provoz, který působí řadu problémů.

Hospodářství

Hlavní město Praha patří tradičně k nejdůležitějším hospodářským centrům Česka. Vedle význačného filmového průmyslu, dnes ale upadajícího, a zřejmě nejvýznačnějšího odvětví, turistiky, se zde nachází i mnoho závodů zpracovatelského průmyslu. Sametová revoluce Hrubý domácí důchod (HDP) v pražském kraji obnášel roku 2002 kolem 620 miliard Kč (tzn. 25,7 % celkového HDP v tržních cenách; v přepočtu na hlavu to činí 226 % celorepublikového průměru).

Zpracovatelský průmysl

Zpracovatelský průmysl hlavního města Prahy zaujímá s 7,6 procenty celkové průmyslové výroby páté místo v regionální struktuře všech 14 regiónů. Průmyslové závody se soustřeďují zejména na severovýchodě a jihozápadě města. Na území hlavního města bylo roku 2003 registrováno 733 průmyslových závodů (s více než 20 zaměstnanci) s celkem 111 tisíci pracujících. Objemem své výroby se v Praze jednoznačně prosazují dvě odvětví: produkce potravin a produkce elektrických a optických přístrojů, obě odvětví s přibližně 33 miliardami Kč v roce 2002 nebo podílem 12 procent na produkci odvětví v celé republice (tržby za vlastní výrobky a služby v běžných cenách; viz i diagramy). Význačnou roli zde hraje především výroba rozhlasových a televizních přijímačů (20 procent celkové produkce země a současně i první místo v regionální struktuře). Sametová revoluce Tato odvětví jsou následována polygrafickým průmyslem s téměř 24,5 miliardami Kč tržeb. Význam tohoto odvětví vyplývá ze skutečnosti, že v hlavním městě se toto odvětví silně koncentruje (44 procent celkové produkce) a Praha zde zaujímá první místo ze všech regiónů. Sametová revoluce Mimo to se však v Praze nacházejí i další význačné závody tradičních průmyslových sektorů a odvětví, které přispívají k velkému významu hlavního města jako průmyslového střediska:
- výroba kovodělných výrobků
- výroba strojů a zařízení
- chemie a farmaceutický průmysl
- průmysl výrobků ze skla, keramiky a porcelánu, stavební hmoty
- výroba dopravních prostředků (mimo výroby automobilů), zde zejména kolejní soupravy, motocykly, lehká letadla a jiné Další odvětví hrají spíše podřadnou roli.

Doprava

:Hlavní článek: Hlavní článek: Pražská doprava Praha je hlavním dopravním uzlem v Česku a významnou křižovatkou ve střední Evropě. Má rozsáhlou dopravní infrastrukturu, jak veřejné, tak i automobilové dopravy.

Členění Prahy

: Podrobněji o částech Prahy a o jejím členění od roku 1784 do současností čtěte v článcích Královské hlavní město Praha, Velká Praha a Části Prahy.

Katastrální členění

Do roku 1949 byly správní obvody až na jednu výjimku z roku 1947 tvořeny jedním nebo více celými katastrálními celky, bývalými obcemi či městy. Od roku 1947 došlo k zásadní změně správního členění. Od té doby hranice mnoha městských částí jsou nezávislé na hranicích katastrálních území (čtvrtí). Katastrální území (například Vinohrady, Smíchov) jsou nadále rozhodující zejména pro evidenci pozemků a nemovitostí a číslování budov.

Správní členění

Praha má 57 samosprávných městských částí, které jsou spravovány voleným zastupitelstvem, radou, starostou a úřadem městské části. Od 1. července 2001) mají úřady 22 z těchto městských částí rozšířenou působnost státní správy pro své území nebo i pro několik dalších městských částí. Vzniklo tak 22 správních obvodů. Tyto obvody (s výjimkou Prahy 1 až Prahy 3) však nejsou totožné s územními obvody podle zákona o územním členění státu, které byly do roku 2001 správními obvody a do roku 1990 i samosprávnými.

22 správních obvodů

V seznamu je nejprve uveden městský správní obvod. V závorce jsou pak uvedeny městské části, které do správního obvodu spadají, přičemž městská část, jejímuž úřadu působnost státní správy přísluší, je uvedena tučně. Od 1. ledna 2002 mají všechny tyto městské části stejný název jako celý jejich správní obvod, tedy pouze slovo Praha s číslovkou. Pro lepší orientaci je v seznamu uveden i původní název městské části. 2002
- Praha 1
- Praha 2
- Praha 3
- Praha 4 (Praha 4, Kunratice)
- Praha 5 (Praha 5, Slivenec)
- Praha 6 (Praha 6, Suchdol, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Ďáblice, Březiněves, Dolní Chabry)
- Praha 9
- Praha 10
- Praha 11 (Praha 11, Šeberov, Újezd u Průhonic, Křeslice)
- Praha 12 (Praha 12, Libuš)
- Praha 13 (Praha 13, Řeporyje)
- Praha 14 (Praha 14, Dolní Počernice)
- Praha 15 (Praha 15, Dolní Měcholupy, Štěrboholy, Petrovice, Dubeč)
- Praha 16 (Radotín, Velká Chuchle, Lochkov, Zbraslav, Lipence)
- Praha 17 (Řepy, Zličín)
- Praha 18 (Letňany)
- Praha 19 (Kbely, Vinoř, Satalice, Čakovice)
- Praha 20 (Horní Počernice)
- Praha 21 (Újezd nad Lesy, Klánovice, Koloděje, Běchovice)
- Praha 22 (Uhříněves, Královice, Nedvězí, Kolovraty, Benice)

Územní členění

V roce 1960 bylo zřízeno deset městských obvodů a tyto obvody, rozšířené o nově přidružené obce, platí podle Zákona o územním členění státu dodnes. Původně byly i správními a samosprávnými obvody. Obyvatelé většiny území obvodů podléhali přímo obvodnímu národnímu výboru (později obvodnímu úřadu), v později připojených obcích však zůstaly jako mezičlánek místní národní výbory (místní úřady), které zároveň spadaly i pod působnost příslušného obvodu. Od roku 1990 však nejsou tyto obvody samosprávnými celky a od roku 2001 nejsou ani územně-správními obvody. Dnes již podle nich jsou organizovány jen soudy, pošty nebo různé správní firmy.

10 městských obvodů, jejich městské části

Seznam deseti obvodů, v závorce jsou uvedeny městské části, které tvoří území obvodu: městských obvodů
- Praha 1 (Praha 1)
- Praha 2 (Praha 2)
- Praha 3 (Praha 3)
- Praha 4 (Praha 4, Praha 11, Praha 12, Libuš, Kunratice, Újezd, Šeberov)
- Praha 5 (Praha 5, Velká Chuchle, Slivenec, Lochkov, Praha 16–Radotín, Lipence, Zbraslav, Praha 13, Řeporyje, Zličín)
- Praha 6 (Praha 6, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina, Praha 17–Řepy, Suchdol)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Březiněves, Dolní Chabry, Ďáblice)
- Praha 9 (Praha 9, Praha 14, Běchovice, Čakovice, Dolní Počernice, Praha 20–Horní Počernice, Praha 19–Kbely, Klánovice, Koloděje, Praha 18–Letňany, Satalice, Praha 21–Újezd nad Lesy, Vinoř)
- Praha 10 (Praha 10, Praha 15, Benice, Dolní Měcholupy, Dubeč, Kolovraty, Královice, Křeslice, Nedvězí, Petrovice, Štěrboholy, Praha 22–Uhříněves)

Významné čtvrti

Podívejte se také na

- Královské hlavní město Praha
- Velká Praha

Externí odkazy

- [http://www.praha-mesto.cz praha-mesto.cz] – Informační server hlavního města Prahy
- [http://www.vpraze.info vpraze.info] – Wiki stránky o Praze
- [http://www.czso.cz/xa/redakce.nsf/i/home Hlavní město Praha] na stránkách ČSÚ
- [http://www.firmy-praha.cz Firmy Praha] firmy v Praze Kategorie:České kraje Kategorie:České okresy Kategorie:Praha Kategorie:Česká města Kategorie:Čechy Kategorie:Hlavní města Evropy ja:プラハ ko:프라하 simple:Prague

Česko

Česko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem. Území České republiky se skládá z 3 historických zemí: Čechy, Morava a České Slezsko, přičemž od roku 1920 jsou součástí Čech a Moravy malé okrajové části původních Dolních Rakous, kterými jsou České Velenice s okolím (tzv. Vitorazsko), a Valticko s tzv. Dyjským trojúhelníkem. Česko je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU).

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Česka O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. stol. př. n. l. obývají tuto oblast Keltové a v 1. století n. l. přicházejí kmeny Germánů. Od 5. století se na území dnešního Česka objevují Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši. V roce 833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vzniká Velkomoravská říše, která postupně zahrnuje i Čechy (890-894), Slezsko, Lužice, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše, od níž se Čechy v roce 894 odtrhly, byla v roce 907 rozvrácena Maďary. Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy je mj. pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj. V průběhu 10. a 11. století dochází ke konsolidaci státu, je připojena Morava a země se stává královstvím. Svého vrcholu dosahuje za posledních Přemyslovců, ale hlavně za vlády Karla IV. V 15. století české země výrazně oslabily husitské války. V roce 1526 definitivně nastoupila na český trůn dynastie Habsburků, která zemi včlenila do habsburské monarchie. V roce 1547 a v roce 1618 vypuklo proti panovníkovi ozbrojené povstání. Defenestrace místodržících se stala počátkem třicetileté války. Stavové byli rychle poraženi a potrestáni tvrdými represemi. Začala násilná rekatolisace českých protestantů. Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od konce 18. století začíná v českých zemích národní obrození, které usiluje o obnovu české kultury a jazyka a později o získání politické moci. Po porážce Rakouska–Uherska v první světové válce (1914 – 1918) se české země 28. října 1918 osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa (Republika československá, Československá republika, ČSR, nazývaná též první republika), jehož území zahrnovalo i Slovensko a Podkarpatskou Rus (jinak též Zakarpatskou Ukrajinu). Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, malou část československého území (zejména oblast Těšínska) získalo Polsko. Po tomto aktu se do názvu Československa vrátil spojovník (Česko-Slovensko) a hovoří se o tzv. druhé republice. 14. března 1939 se Slovensko odtrhlo a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a Němci byli vysídleni do Německa a Rakouska. V únoru 1948 se převratem v Československu chápou moci komunisté; země se stává totalitním státem a součástí sovětského bloku. V roce 1960 byl její politický název změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Liberalizační hnutí roku 1968, známé jako Pražské jaro, bylo poraženo invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy (Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) 21. srpna 1968. Zákonem o federalisaci Československé socialistické republiky, který nabyl účinnosti 1. ledna 1969, se Československo formálně změnilo na federaci dvou národních států – Česka (oficiálně Česká socialistická republika, ČSR) a Slovenska (oficiálně Slovenská socialistická republika, SSR). Politické poměry v zemi změnila až sametová revoluce 17. listopadu 1989. Počátkem roku 1990 byl z politického názvu obou národních republik odstraněn přívlastek „socialistická“. Počátkem jara téhož roku se politický název Československa změnil na Československá federativní republika (ČSFR), který byl necelý měsíc poté opět upraven do ne příliš vhodné podoby Česká a Slovenská Federativní Republika. Jako státní útvar přestalo Československo existovat 1. ledna 1993, kdy se mírovou cestou rozdělilo na Česko a Slovensko. Roku 1999 bylo Česko přijato do NATO. Česko spolu se Slovenskem schválily v referendu v roce 2003 svůj přístup k Evropské unii, který nabyl účinnosti 1. května 2004.

Politický systém

Hlavní článek: Politický systém Česka Česká republika je parlamentní demokracie. Výkonnou moc má vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let Parlamentem. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády. Český Parlament je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát. Jednou za dva roky se obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb.

Senátem
Mapa České republiky (přehled)

Senátem
Kraje České republiky

Administrativní rozdělení

podívejte se také na: kraj, okres, CZ-NUTS, NUTS

Kraje

V roce 2000 začalo fungovat 14 nových samosprávných krajů. Pro výkon státní správy na krajské úrovni byl rovněž zvolen smíšený model: krajský úřad je krajským orgánem; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor.

Historie krajů

Ještě v rámci Československa se území dnešní České republiky dělilo na 8 krajů: Hlavní město Praha, Středočeský (Praha), Jihočeský (České Budějovice), Západočeský (Plzeň), Severočeský (Ústí nad Labem), Východočeský (Hradec Králové), Jihomoravský (Brno) a Severomoravský (Ostrava). Kraje se dále dělily na okresy, dohromady bylo v Česku 75 okresů (sedmdesátý šestý, Jeseník, vznikl až v 90. letech 20. století). Toto rozdělení platilo od roku 1960. Tehdejší kraje nebyly samosprávné. Krajské národní výbory (KNV) byly státní úřady. KNV byly zrušeny v roce 1990, kraje jako územní článek existovaly dále, ale neměly žádný obecný správní úřad.

Okresy

V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory přejmenovány na okresní úřady. Místní a městské národní výbory byly zrušeny a byla obnovena obecní samospráva. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česko se 1. ledna 1993 stalo samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo. Ke dni 1. ledna 2003 byly zrušeny okresní úřady. Okresy jako jednotka státní správy nadále existují, okresy také zůstávají jednotkou statistickou. Některé úřady mají okresní působnost, např. okresní soudy.

Správní obvody, malé okresy, obce III. typu

Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností (někdy též zvané "malé okresy" nebo "obce III. [typu]"). Takovými obcemi se samozřejmě stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim však řada dalších. Tyto obvody se někde dále dělí na obvody obcí s pověřeným obecním úřadem, které vykonávají některé pravomoci i pro okolní obce.

NUTS

NUTS)]]
Statistické oblasti NUTS 2
v České republice, CZ-NUTS 2

Některé kraje se, směrem nahoru, sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2, které mají mít srovnatelný počet obyvatel, aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie, a při financování místních projektů. Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad, Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod, Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod, Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava. Oblast NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem. Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3, přičemž NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zárověň i na úrovni NUTS 2.

Euroregiony

:viz hlavní článek Euroregion Euroregiony jsou zakládány k regionální spolupráci v Evropě, zpravidla v regionech do nedávna (v našich oblastech do listopadu 1989) dělených státními hranicemi.

Zeměpisné podmínky

Českým územím prochází hlavní rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km). Z hlediska fyzicko-geografického leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část Česka vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin a středohory (Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy). Více na stránce o geomorfologickém členění Česka. Podnebí Česka se vyznačuje vzájemným pronikáním a míšením oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno západním prouděním s převahou západních větrů, intenzivní cyklonální činností a poměrně hojnými srážkami. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Velký vliv na podnebí Česka má nadmořská výška a reliéf. Z celkové plochy státního území leží 52 817 km² (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km² (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km² (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m. Střední nadmořská výška je 430 m. Rovněž flora a fauna vyskytující se na území Česka svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy, převážně jehličnaté, zaujímají 33 % celkové rozlohy země. Také půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy. Délka západní společné hranice Česka s Německem činí 810,7 km, z toho se Saskem 453,9 km a s Bavorskem 356,8 km. Společná jižní hranice s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem na východě 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km, podle polských údajů 789,89 km.
- Nejníže položené místo: Labe na odtoku ze země, 115 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Sněžka, 1602 m n. m.

Ekonomika

Hlavní článek: Ekonomika Česka Česko vykazuje jednu z nejstabilnějších a nejvíce prosperujících ekonomik ze všech postkomunistických zemí. Během 90. let došlo k základním změnám ve vlastnických vztazích – malé a velké privatizaci, restituci, dále k restrukturalizaci a technologické modernizaci, umožněných jak domácími úvěry, tak zejména otevřením země a přílivem zahraničních investic. Po počáteční expansi česká ekonomika podlehla malé recesi, z které se zotavovala od poloviny roku 1999. Růst v letech 2000 – 2001 byl zapříčiněn hlavně vývozem do EU, především do Německa, dalším přílivem zahraničních investic a oživující domácí poptávkou. Velký problém v budoucnosti mohou způsobit vysoké rozpočtové deficity a rostoucí státní dluh. S potížemi se také potýká nedokončená privatizace státních podniků. Nedokončeny jsou také změny v zákonodárství a zejména v soudnictví. Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí. Dále se ještě v malém rozsahu těží ropa a zemní plyn, kaolín nebo stavební hmoty. Zemědělská výroba téměř uspokojuje domácí poptávku. Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), brambory, cukrová řepa, zelenina, len a řepka. Svůj význam má i pěstování chmele, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvl. kaprů). Základem energetiky jsou tepelné elektrárny (75 %) a jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany). Hlavními průmyslovými centry jsou Praha, Brněnsko, Ostravsko a Plzeňsko. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří hutnictví, strojírenství, textilní průmysl, potravinářský průmysl, elektroprůmysl a výroba dopravních prostředků. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví. Česko má hustou dopravní síť. Prudce se rozvíjejí telekomunikace. Zahraniční obchod má v posledních letech pasivní bilanci, danou hlavně dovozem paliv a moderních technologií, kterou ale vyrovnávají vysoké příjmy z turistiky.

Obyvatelstvo

Hlavní článek: Obyvatelstvo Česka Přirozený přírůstek obyvatelstva je záporný -0,08 % (odhad 2003). Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 75 let (odhad 2003). Ve městech žije celkem 71 % populace. Většina obyvatel Česka má českou národnost (90,4 %) nebo moravskou národnost (3,7 %) a mluví česky. Čeština patří do západoslovanské větve indoevropské jazykové skupiny. Dalšími etnickými skupinami jsou Poláci, Němci (zbytek dřívější velké menšiny), Romové, Maďaři, Ukrajinci a další. Po rozdělení Československa v roce 1993 zůstali někteří Slováci v Česku a dnes tvoří asi 2 % obyvatelstva. Většina populace (59 %) je bez vyznání. Nejpočetnější církev je římskokatolická (27 %), 1 % obyvatel je členy Církve československé husitské, necelé 1 % Českobratrské církve evangelické. Počet vyznavačů judaismu je nepatrný.

Kultura

- Světové kuturní a přírodní dědictví: Český Krumlov, Holašovice, Kutná Hora, Praha, Telč, Karlovy Vary, Olomouc.
- Turistická místa: Krnov, Pardubice, Svatý Jan pod Skalou, oblast severní Moravy, hory - Krkonoše, Šumava, Jeseníky, Beskydy; dále Moravský kras, Český ráj, hrady a zámky - Karlštejn, Konopiště, Hluboká, Pernštejn
- Český film

Pohledy ze satelitu

Český film Český film

Podívejte se též na

- Seznam českých měst
- Chráněná území
- Zeměpis
- Evropa

Externí odkazy

- [http://www.czech.cz Oficiální český portál]
- [http://www.vlada.cz Úřad vlády]
- [http://www.hrad.cz/cz/ Pražský hrad]
- [http://www.psp.cz Poslanecká sněmovna]
- [http://www.senat.cz Senát]
- [http://www.portal.gov.cz Portál veřejné správy] K názvu Česka:
- [http://www.national-geographic.cz/detail.asp?id=951 Základní publikace ČÚZK k českému geografickému názvosloví] Leoš Jeleček, 27.4.2004, National Geographic, Česko (ČÚZK = Český úřad zeměměřický a katastrální) Category: Česko ja:チェコ ko:체코 simple:Czech Republic zh-min-nan:Česko

Spisovatel

Literatura (z lat. littera = písmeno) v širším slova smyslu je souhrn všech psaných textů, tedy literatura umělecká, naučná, technická, časopisecká, memoárová i soukromá korespondence. V užším slova smyslu se literaturou obvykle myslí literatura umělecká, čili krásná literatura, beletrie.

Literatura podle zemí

- Americká literatura
- Anglická literatura
- Bulharská literatura
- Česká literatura
- Čínská literatura
- Dánská literatura
- Esperantská literatura
- Finská literatura
- Francouzská literatura
- Italská literatura
- Latinská literatura
- Maďarská literatura
- Německá literatura
- Polská literatura
- Rakouská literatura
- Ruská literatura
- Řecká literatura
- Slezská literatura
- Slovenská literatura
- Španělská literatura
- Novořecká literatura

Podívejte se též na

- Co dělat...
- Dante Alighieri
- Nakladatelství
- Seznam českých spisovatelů
- Translatologie
- Sci-fi

Externí odkazy

- [http://wikisource.org/wiki/Main_Page:Česky Wikisource] – sbírka volných textů
- [http://ca.geocities.com/gruppo04web/bookmarks.html Gruppo04:] literatura Kategorie:Literatura ja:文学 ko:문학 nb:Litteratur simple:Literature

1807

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1802 1803 1804 1805 1806 - 1807 - 1808 1809 1810 1811 1812 ----

Události

- 27. říjen - smlouva ve Fonatinebleau, Francie se Španělskem se dohodly na zrušení Portugalska
- 10. listopad - francouzská vojska okupují Portugalsko
- započata výroba becherovky
- v Sovětsku uzavřen Tylžský mír mezi Pruskem, Ruskem a Francií

Vědy a umění

- objeven nový prvek: sodík
- objeven nový prvek: draslík
- objevena planetka č. 4 - Vesta

Narození

- 19. leden - Robert Edward Lee
- 4. červenec - Giuseppe Garibaldi

Úmrtí

Hlavy států

- Rakousko
- František I.
- Francie
- Napoleon
- Papež
- Pius VII. Kategorie:19. století ko:1807년 ms:1807 simple:1807

Kunvald

Kunvald je obec 5 km severovýchodně od Žamberka v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Má rozlohu 29,21 km² a čítá 1 045 obyvatel. PSČ zdejší pošty je 561 81 V Kunvaldě byla založena Jednota bratrská. Podle pověsti zde členové Jednoty bratrské, kteří odsud utíkali před jistou smrtí (jejich sekta byla zakázána), zasadili tři proutky, z nichž vyrostla Bratrská lípa.

Externí odkazy

- http://www.orlicko.cz/Kunvald/ Kategorie:České vesnice Kategorie:Okres Ústí nad Orlicí

1812

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1807 1808 1809 1810 1811 - 1812 - 1813 1814 1815 1816 1817 ----

Události

- Vidocq zakládá Sûreté

Vědy a umění

Narození

Česko Svět
- 7. únor Charles Dickens, anglický spisovatel († 8. červen 1870)
- 27. února Samo Chalupka, slovenský spisovatel († 19. květen 1883)

Úmrtí

Hlava státu

- František I. Kategorie:19. století ko:1812년 ms:1812 simple:1812

Trenčín

Trenčín (maďarsky Trencsén, německy Trentschin, latinsky Laugaricio) je město na Slovensku, nedaleko hranic s Českou republikou, na řece Váh. Má 57 000 obyvatel a je sídlem Trenčínského kraje.

Historie

Trenčínského kraje Oblast dnešního Trenčína je osídlená již odpradávna. V roce 179 zde pobývali římští vojáci, během Markomanských válek - z této doby se dochoval nápis na skalní stěně; z této doby také pochází název Laugaricio. Mezi lety 1302 a 1321 zde sídlil feudál Matúš Čák, který neoficiálně a fakticky v této době odsud, z místního hradu, vládl celému Slovensku; ten sám je třetí největší v zemi a je dominantou města. Ve 14. století zde vznikl kostel, v 17. století pak klášter.

Externí odkazy

- [http://www.trencin.sk Oficiální stránky města] Kategorie: Slovenská města

Prešpurk

Bratislava – nejstarší název Braslavespurch (907), Brezalauspurch, Poson (1002), Brezesburg (1042), Bosenburg (1045), Brecesburg (1048), Bresburc, Brezisburg, Preslawaspurch (1052); latinsky Posonium, řecky Istropolis, maďarsky Pozsony, německy Pressburg; z toho vznikla pojmenování Prešpurk či Prešporok – je hlavní a největší město Slovenska a centrum Bratislavského kraje. Je to též historická metropole někdejší Prešpurské župy.

Charakteristika města

Prešpurské župy Prešpurské župy Prešpurské župy Bratislava má 430 000 obyvatel (sčítání lidu v roce 2001), leží na Dunaji v jihozápadní části Slovenska, při hranici s Maďarskem a Rakouskem. Symbolem města je hrad se čtyřmi věžemi v rozích a jedním nádvořím uprostřed, a architektonicky zajímavý Nový most, který vede přes Dunaj. V současné době byl postaven další nový moderní most s názvem Apollo). Historické centrum je relativně malé, protože bylo za komunismu z velké části zbořeno. S vyhlášením ČSR bylo město přejmenováno na Bratislava. Vznikly nové úřady a budovy, do Bratislavy se nastěhovalo mnoho státních zaměstnanců. V roce 1927 sa stala městem zemským, v roce 1968 hlavním městem Slovenska. V II. polovině 20. století došlo ve městě k rychlé výstavbě sídlišť - vznikla velká sídliště Petržalka, Ružinov, Karlova Ves a jiné, postavily se moderní budovy (Slovenský rozhlas) a pod..

Průmysl

Na jih od města se nachází rafinerie Slovnaftu, která má pro celé Slovensko velký význam, nedaleko od řeky Moravy se zase nacházejí závody Volkswagen Slovakia.

Doprava

V provozu je tramvajová síť (úzkorozchodná), trolejbusová i autobusová doprava. Dlouhou dobu se uvažuje o stavbě metra, ale zatím není žádné řešení, které by bylo finančně vhodné a koncepční. Vozový park tramvají, autobusů a trolejbusů částečně zastarává. Ve městě je železniční uzel (Bratislava - hlavná stanica), letiště M. R. Štefánika, dálnice na Brno, Žilina, Budapešť a Vídeň (ve stavbě)

Části města

Bratislava se dělí na 5 okresů a ty dále na 17 městských částí.
- Bratislava I
- Staré Mesto
- Bratislava II
- Ružinov
- Vrakuňa
- Podunajské Biskupice
- Bratislava III
- Nové Mesto
- Rača
- Vajnory
- Bratislava IV
- Karlova Ves
- Dúbravka
- Lamač
- Devín
- Devínska Nová Ves
- Záhorská Bystrica
- Bratislava V
- Petržalka
- Jarovce
- Rusovce
- Čunovo

Podívejte se také na

- Istropolis

Externí odkazy

- [http://www.bratislava.sk/ www.bratislava.sk] – oficiální stránky magistrátu
- [http://www.bratislava.com/ www.bratislava.com] – výběr zpráv v angličtině
- [http://www.hotels-in-bratislava.com/bratislava_pictures.html] - fotogalerie Bratislavy Kategorie:Slovensko Kategorie:Hlavní města Evropy Kategorie: Slovenská města ja:ブラチスラヴァ ko:브라티슬라바 simple:Bratislava th:บราติสลาวา

1819

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1814 1815 1816 1817 1818 - 1819 - 1820 1821 1822 1823 1824 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Česko Svět
- 31. květen Walt Whitman, americký spisovatel († 26. březen 1892)

Úmrtí

Hlava státu

- František I. Kategorie:19. století ko:1819년 ms:1819

1823

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1818 1819 1820 1821 1822 - 1823 - 1824 1825 1826 1827 1828 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Česko Svět
- 1. ledna – Sándor Petöfi, maďarský básník († 31. července 1849)

Úmrtí

Česko Svět
- 7. listopadu – Rafael del Riego, španělský politik a generál (
- 9. dubna 1784 nebo 24. listopadu 1785)

Hlava státu

- František I. Kategorie:19. století ko:1823년 ms:1823 simple:1823

1820

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1815 1816 1817 1818 1819 - 1820 - 1821 1822 1823 1824 1825 ----

Události

Vědy a umění

Narození

- 4. února Božena Němcová, česká spisovatelka († 21. ledena 1862)

Úmrtí

- 29. září Antonín Jaroslav Puchmajer, český spisovatel (
- 7. leden 1769)

Hlava státu

- František I. Kategorie:19. století ko:1820년 ms:1820 simple:1820

Vídeň

Vídeň (něm. Wien) je hlavní město a jedna ze spolkových zemí Rakouska. Leží na řece Dunaj a se svými 1,6 miliony obyvatel je největším rakouským městem a současně nejvýznamnějším kulturním, politickým a hospodářským centrem země.

Historie

Počátky historie města spadají již do doby Římanů, kteří zde založili v 1. století vojenský tábor pod jménem Vindobona. Kolem roku 1150 si zde přestěhovali své sídlo a založili nejstarší vídeňský kostel. Poloha na kraji uherských plání byla z pohledu obrany poněkud nešťastná, proto byla také častým terčem vojenských útoků. Ty sice na čas přerušilo vítězství nad Turky v roce 1683, nicméně historie zaznamenala jak Napoleonovu okupaci, tak i na okupaci sovětskými vojsky.Na její pozůstatky najdeme ve Vídni památky dodnes. K největšímu rozmachu města došlo za největší slávy Rakousko-Uherska, z tehdy malého města se stala milionová metropole s císařským zámkem a úřady pro celou říši. V té době žila ve Vídni početná česká komunita, ta však od roku 1918 neustále slábne. 1918 1918 Většinou se začíná prohlídkou císařského letního paláce Schönbrunn, kde si můžete dopřát elektronického průvodce i v češtině. Nádherný palác je doplněný přepychovou zahradou, letohrádek Gloriette, Neptunova fontána, aj. Centru města vévodí majestátní katedrála Stephansdom, kde najdeme hned několik stavebních stylů. Od původního románského kostela ze 13. století přes vlivy gotiky až po barokní přestavbu. Koncem 2. světové války byla katedrála těžce poškozena a renovace trvala opravdu dlouho. Karlskirche – architektonický skvost, postavený jako dík za překonanou morovou epidemii. Monumentální barokní styl se neobvykle inspiroval řeckými a orientálními vzory, byť minaret připomínající věže ve skutečnosti opakují trojanskými sloupy z Říma. Dvě vstupní brány po obou stranách zase připomínají čínský pavilon. Milovníci soudobé architektury si jistě nenechají ujít slavný Hundertwasser Haus. Komplex domů z roku 1995. Obytný komplex domů z roku 1995, který boří všechny konvence a je v současné době turistickou atrakcí.Rozhodně stojí za prohlídku.Aspoň z venčí, protože dovnitř se nesmí. Souhra barev, tvarů i okolní zeleně je naprosto jedinečna. Mariahilfer Strasse je výkladní skříní města. Nepřeberné množství ochodů, obchůdků i krámečků nabízí na co si jen vzpomenete. Tovaryšský sloup je strom, do kterého tovaryši, kteří dorazily ze zemí Českých do srdce Habsburské monarchie, zatloukli hřebík. Časem se strom zaplnil hřebíky. A dnes je z něho atrakce. Nejznámější budovou stylu Art Nouveau je [Secession]. Unikátní stavba, která stojí za zhlédnutí. Největší a nejznámější atrakci Prátru - obří kolo. Naskýtá se z něj nádherný výhled na centrální část města a na Dunaj.

Zdroj

- Článek i s obrázky lze najít na webových stránkách portálu www.e-cesko.cz (autor: Lucie Snížková) Kategorie:Rakousko Kategorie:Hlavní města Evropy ko:빈 ja:ウィーン simple:Vienna

Praha

Praha – od roku 1920 Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha – je hlavním a součastně největším městem České republiky.

Poloha a charakteristika

Historie

:Hlavní článek: Dějiny Prahy

Počátky hradu a města Prahy

Středověk

Sjednocení pražských měst

Velká Praha

Druhá světová válka

Praha jako hlavní město socialistického Československa

Praha po sametové revoluci

Hospodářství

Zpracovatelský průmysl

Doprava

Členění Prahy

: Podrobněji o částech Prahy a o jejím členění od roku 1784 do současností čtěte v článcích Královské hlavní město Praha, Velká Praha a Části Prahy.