:: wikimiki.org ::

František Xaver Šalda

František Xaver Šalda

František Xaver Šalda (22. prosince 1867 – 4. dubna 1937) byl český literární kritik, novinář a spisovatel. Narodil se v Liberci, studoval práva – nedokončil je, v r. 1918 vystudoval filosofii. Působil jako profesor na Univerzitě Karlově v Praze. Někdy bývá považován za vůdčí osobnost literární generace 90. let; byl spoluautorem Manifestu České moderny. V letech 1894–1908 psal pro redakci Ottova Slovníku naučného hesla z české, německé, francouzské a anglické literatury a ze světového malířství. Psal do mnoha časopisů (Volné směry, Novina, Česká kultura, Literární směry), kde se věnoval otázkám a problémům výtvarného umění, literatury, kultury i politiky. Od roku 1925 vydával časopis Tvorba (časopis pro kritiku a umění, zajímavostí je, že po jeho smrti tento časopis převzal Julius Fučík). V letech 1928–1937 vydával Šaldův zápisník, ve kterém uveřejňoval své umělecké kritiky a eseje.

Dílo

Jeho dílo ovlivnil pozitivismus, největšího významu dosáhl ve svých pracích o literatuře, především v kritikách, je považován za zakladatele české moderní kritiky. Byl pravděpodobně nejvýraznější a nejlepší český kritik v meziválečném období.
Jeho kritiky pomohly prosadit se mladým umělcům (velmi rychle dovedl rozpoznat talent). Kriticky posuzoval i nepodařené sbírky básníků jejichž jiných děl si vážil.
Požadoval, aby umění vycházelo ze života, bylo vnitřně pravdivé a neomezené žádnými ideoligickými požadavky.
- Strom bolesti – básnická sbírka
- Analýza – povídka
- Život ironický a jiné povídky – soubor povídek
- Dřevoryty staré a nové
- Loutky a dělníci boží – román

Drama

- Zástupové
- Dítě
- Tažení proti smrti

Literární věda (eseje, úvahy)

- Boje o zítřek – v tomto díle shrnul své názory na literaturu :# Žádal novou tvarovou řeč :# kritik musí mít osobní a prožitý poměr k umění :# Musí být vnímavý, citlivý a senzitivní (prožívá pocity) :# Kritiku považoval za druh umění :# Kritik musí být schopen přebásnit dílo a přenést ho ve vyšší duchovnější typ :# Musí mít nejen soucit, ale i odvahu a chuť nalézat pravdu
- Vědecká kritika – jedná se o překlad díla stěžejního Emila Hennequina (francouzský pozitivista), které přeložil a vydal v r. 1896
- Duše a dílo
- O nejmladší poezii české
- Básnická osobnost Dantova
- Antonín Sova
- Mácha snivec a buřič
- Básnický typ Jiřího Wolkra
- O poetismu
- Dva představitelé poetismu
- Nová proletářská poezie
- Jean Arthur Rimbaud, božský rošťák – 1930, obsáhlá studie
- Antonín Sova – 1924
- O tzv. nesmrtelnosti díla básnického – 1928
- O nejmladší poezii české – 1928
- Krásná literatura česká v prvém desetiletí republiky – 1930
- Kritické glosy k nové poezii české – posmrtně 1939

Odkazy

- Seznam českých spisovatelů
- Česká literatura v letech 1900–1945
- Pozitivismus Šalda, Xaver, František Šalda, Xaver, František Šalda, Xaver, František Šalda, Xaver, František Šalda, Xaver, František

22. prosinec

22. prosinec je 356. den roku podle gregoriánského kalendáře (357. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 9 dní. Svátek slaví Šimon.

Události

Česko
- 1561 Kladno bylo povýšeno na městečko
- 1573 vznikla Univerzita Palackého v Olomouci Svět
- 69 Vitelliova smrt, Vespasianus uznán císařem v celé říši
- 1636 volba a korunovace Ferdinanda III. římským císařem v Řezně
- 1882 Thomas Alva Edison udělal první elektricky osvícený vánoční strom
- 1917 uznána nezávislost Finska

Narození

Česko
- 1867 František Xaver Šalda, český literární kritik († 4. duben 1937)
- 1896 Jaroslav Zaorálek, český překladatel (&daggr; 20. října 1947)
- 1897 Vojtěch Jarník, český matematik († 1970) Svět
- 1876 Filippo Tommaso Marinetti, italský básník a dramatik († 2. prosinec 1944)
- 1905 Kenneth Rexroth, americký básník († 6. června 1982)
- 1960 Jean-Michel Basquiat, americký malíř († 12. srpna 1988)

Úmrtí

Česko
- 1941 Karel Hašler, herec, textař, skladatel, spisovatel, dramatik, režisér (
- 31. říjen 1879) Svět
- 1989 Samuel Beckett, irský dramatik (
- 13. dubna 1906)

Svátky

Česko
- Šimon Svět
-

Viz také:

- 21. prosinec 23. prosinec - kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Prosinec ja:12月22日 ko:12월 22일 ms:22 Disember simple:December 22 th:22 ธันวาคม

1867

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1862 1863 1864 1865 1866 - 1867 - 1868 1869 1870 1871 1872 ----

Události

Česko
- V Ústí nad Labem vznikl pivovar Zlatopramen Svět
- 15. březen Rakousko-Uherské vyrovnání
- 11. květen uznání nezávislosti Lucemurska
- Součástí USA se stala Nebraska
- Začala váke Boshin do r. 1868
- Kanada se stala parlamentní monarchií

Vědy a umění

Narození

Česko
- 15. září Petr Bezruč, český spisovatel († 12. února 1958)
- 22. prosinec František Xaver Šalda, český literární kritik († 4. duben 1937) Svět
- 22. února Karl Hilgenreiner, českoněmecký římskokatolický teolog († 8. května 1948)
- 4. červen Carl Gustaf Mannerheim, finský politik, diplomat a vojevůdce († 27. leden 1951)
- 14. srpen John Galsworthy, anglický spisovatel († 31. leden 1933)
- 7. listopadu Maria Curie-Skłodowska, polská vědkyně († 4. červenec 1934)

Úmrtí

Česko Svět
- 31. srpen Charles Pierre Baudelaire, francouzský básník (
- 9. duben - 1821)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ja:1867年 ko:1867년 simple:1867

1937

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1932 1933 1934 1935 1936 - 1937 - 1938 1939 1940 1941 1942 ----

Události

Česko
- 5. dubna byl zahájen provoz Letiště Praha-Ruzyně
- Začalo se budovat záložní vojenské Letiště Benešov Svět
- 6. květen zřícení vzducholodi Hindenburg
- 13. srpna se vylodila japonská vojska u Šanghaje
- Myanmar se stal britskou korunní kolonií
- uskutečnil se první přímý televizní přenos (korunovace krále Jiřího VI.); Británie
- Itálie vystoupila ze Společnosti národů

Vědy a umění

- objeven chemický prvek technecium

Nobelova cena

Narození

Česko
- 1. březen Václav Wolf, český katolický kněz
- asi 28. dubna Saddám Husajn, irácký politik
- 17. květen Zdeněk Šmíd, český spisovatel,
- 19. říjen Eugen Jegorov, český herec († 28. prosinec 1992) Svět
- 15. března Valentin Rasputin, ruský spisovatel a politik
- 26. prosinec Gnassingbe Eyadéma, prezident Toga († 5. února 2005)

Úmrtí

Česko
- 4. duben František Xaver Šalda, český literární kritik (
- 22. prosinec 1867)
- 14. září Tomáš Garrigue Masaryk, český politik (
- 7. březen 1850) Svět
- 20. červenec Guglielmo Marconi, italský vynálezce (
- 25. duben 1874)
- 17. října Foday Sankoh, zakladatel Revolutionary United Front (
- 30. července 2003)

Hlava státu

- Edvard Beneš Kategorie:20. století ja:1937年 ko:1937년 simple:1937

Česko

Česko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem. Území České republiky se skládá z 3 historických zemí: Čechy, Morava a České Slezsko, přičemž od roku 1920 jsou součástí Čech a Moravy malé okrajové části původních Dolních Rakous, kterými jsou České Velenice s okolím (tzv. Vitorazsko), a Valticko s tzv. Dyjským trojúhelníkem. Česko je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU).

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Česka O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. stol. př. n. l. obývají tuto oblast Keltové a v 1. století n. l. přicházejí kmeny Germánů. Od 5. století se na území dnešního Česka objevují Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši. V roce 833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vzniká Velkomoravská říše, která postupně zahrnuje i Čechy (890-894), Slezsko, Lužice, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše, od níž se Čechy v roce 894 odtrhly, byla v roce 907 rozvrácena Maďary. Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy je mj. pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj. V průběhu 10. a 11. století dochází ke konsolidaci státu, je připojena Morava a země se stává královstvím. Svého vrcholu dosahuje za posledních Přemyslovců, ale hlavně za vlády Karla IV. V 15. století české země výrazně oslabily husitské války. V roce 1526 definitivně nastoupila na český trůn dynastie Habsburků, která zemi včlenila do habsburské monarchie. V roce 1547 a v roce 1618 vypuklo proti panovníkovi ozbrojené povstání. Defenestrace místodržících se stala počátkem třicetileté války. Stavové byli rychle poraženi a potrestáni tvrdými represemi. Začala násilná rekatolisace českých protestantů. Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od konce 18. století začíná v českých zemích národní obrození, které usiluje o obnovu české kultury a jazyka a později o získání politické moci. Po porážce Rakouska–Uherska v první světové válce (1914 – 1918) se české země 28. října 1918 osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa (Republika československá, Československá republika, ČSR, nazývaná též první republika), jehož území zahrnovalo i Slovensko a Podkarpatskou Rus (jinak též Zakarpatskou Ukrajinu). Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, malou část československého území (zejména oblast Těšínska) získalo Polsko. Po tomto aktu se do názvu Československa vrátil spojovník (Česko-Slovensko) a hovoří se o tzv. druhé republice. 14. března 1939 se Slovensko odtrhlo a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a Němci byli vysídleni do Německa a Rakouska. V únoru 1948 se převratem v Československu chápou moci komunisté; země se stává totalitním státem a součástí sovětského bloku. V roce 1960 byl její politický název změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Liberalizační hnutí roku 1968, známé jako Pražské jaro, bylo poraženo invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy (Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) 21. srpna 1968. Zákonem o federalisaci Československé socialistické republiky, který nabyl účinnosti 1. ledna 1969, se Československo formálně změnilo na federaci dvou národních států – Česka (oficiálně Česká socialistická republika, ČSR) a Slovenska (oficiálně Slovenská socialistická republika, SSR). Politické poměry v zemi změnila až sametová revoluce 17. listopadu 1989. Počátkem roku 1990 byl z politického názvu obou národních republik odstraněn přívlastek „socialistická“. Počátkem jara téhož roku se politický název Československa změnil na Československá federativní republika (ČSFR), který byl necelý měsíc poté opět upraven do ne příliš vhodné podoby Česká a Slovenská Federativní Republika. Jako státní útvar přestalo Československo existovat 1. ledna 1993, kdy se mírovou cestou rozdělilo na Česko a Slovensko. Roku 1999 bylo Česko přijato do NATO. Česko spolu se Slovenskem schválily v referendu v roce 2003 svůj přístup k Evropské unii, který nabyl účinnosti 1. května 2004.

Politický systém

Hlavní článek: Politický systém Česka Česká republika je parlamentní demokracie. Výkonnou moc má vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let Parlamentem. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády. Český Parlament je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát. Jednou za dva roky se obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb.

Senátem
Mapa České republiky (přehled)

Senátem
Kraje České republiky

Administrativní rozdělení

podívejte se také na: kraj, okres, CZ-NUTS, NUTS

Kraje

V roce 2000 začalo fungovat 14 nových samosprávných krajů. Pro výkon státní správy na krajské úrovni byl rovněž zvolen smíšený model: krajský úřad je krajským orgánem; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor.

Historie krajů

Ještě v rámci Československa se území dnešní České republiky dělilo na 8 krajů: Hlavní město Praha, Středočeský (Praha), Jihočeský (České Budějovice), Západočeský (Plzeň), Severočeský (Ústí nad Labem), Východočeský (Hradec Králové), Jihomoravský (Brno) a Severomoravský (Ostrava). Kraje se dále dělily na okresy, dohromady bylo v Česku 75 okresů (sedmdesátý šestý, Jeseník, vznikl až v 90. letech 20. století). Toto rozdělení platilo od roku 1960. Tehdejší kraje nebyly samosprávné. Krajské národní výbory (KNV) byly státní úřady. KNV byly zrušeny v roce 1990, kraje jako územní článek existovaly dále, ale neměly žádný obecný správní úřad.

Okresy

V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory přejmenovány na okresní úřady. Místní a městské národní výbory byly zrušeny a byla obnovena obecní samospráva. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česko se 1. ledna 1993 stalo samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo. Ke dni 1. ledna 2003 byly zrušeny okresní úřady. Okresy jako jednotka státní správy nadále existují, okresy také zůstávají jednotkou statistickou. Některé úřady mají okresní působnost, např. okresní soudy.

Správní obvody, malé okresy, obce III. typu

Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností (někdy též zvané "malé okresy" nebo "obce III. [typu]"). Takovými obcemi se samozřejmě stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim však řada dalších. Tyto obvody se někde dále dělí na obvody obcí s pověřeným obecním úřadem, které vykonávají některé pravomoci i pro okolní obce.

NUTS

NUTS)]]
Statistické oblasti NUTS 2
v České republice, CZ-NUTS 2

Některé kraje se, směrem nahoru, sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2, které mají mít srovnatelný počet obyvatel, aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie, a při financování místních projektů. Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad, Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod, Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod, Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava. Oblast NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem. Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3, přičemž NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zárověň i na úrovni NUTS 2.

Euroregiony

:viz hlavní článek Euroregion Euroregiony jsou zakládány k regionální spolupráci v Evropě, zpravidla v regionech do nedávna (v našich oblastech do listopadu 1989) dělených státními hranicemi.

Zeměpisné podmínky

Českým územím prochází hlavní rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km). Z hlediska fyzicko-geografického leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část Česka vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin a středohory (Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy). Více na stránce o geomorfologickém členění Česka. Podnebí Česka se vyznačuje vzájemným pronikáním a míšením oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno západním prouděním s převahou západních větrů, intenzivní cyklonální činností a poměrně hojnými srážkami. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Velký vliv na podnebí Česka má nadmořská výška a reliéf. Z celkové plochy státního území leží 52 817 km² (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km² (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km² (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m. Střední nadmořská výška je 430 m. Rovněž flora a fauna vyskytující se na území Česka svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy, převážně jehličnaté, zaujímají 33 % celkové rozlohy země. Také půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy. Délka západní společné hranice Česka s Německem činí 810,7 km, z toho se Saskem 453,9 km a s Bavorskem 356,8 km. Společná jižní hranice s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem na východě 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km, podle polských údajů 789,89 km.
- Nejníže položené místo: Labe na odtoku ze země, 115 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Sněžka, 1602 m n. m.

Ekonomika

Hlavní článek: Ekonomika Česka Česko vykazuje jednu z nejstabilnějších a nejvíce prosperujících ekonomik ze všech postkomunistických zemí. Během 90. let došlo k základním změnám ve vlastnických vztazích – malé a velké privatizaci, restituci, dále k restrukturalizaci a technologické modernizaci, umožněných jak domácími úvěry, tak zejména otevřením země a přílivem zahraničních investic. Po počáteční expansi česká ekonomika podlehla malé recesi, z které se zotavovala od poloviny roku 1999. Růst v letech 2000 – 2001 byl zapříčiněn hlavně vývozem do EU, především do Německa, dalším přílivem zahraničních investic a oživující domácí poptávkou. Velký problém v budoucnosti mohou způsobit vysoké rozpočtové deficity a rostoucí státní dluh. S potížemi se také potýká nedokončená privatizace státních podniků. Nedokončeny jsou také změny v zákonodárství a zejména v soudnictví. Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí. Dále se ještě v malém rozsahu těží ropa a zemní plyn, kaolín nebo stavební hmoty. Zemědělská výroba téměř uspokojuje domácí poptávku. Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), brambory, cukrová řepa, zelenina, len a řepka. Svůj význam má i pěstování chmele, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvl. kaprů). Základem energetiky jsou tepelné elektrárny (75 %) a jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany). Hlavními průmyslovými centry jsou Praha, Brněnsko, Ostravsko a Plzeňsko. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří hutnictví, strojírenství, textilní průmysl, potravinářský průmysl, elektroprůmysl a výroba dopravních prostředků. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví. Česko má hustou dopravní síť. Prudce se rozvíjejí telekomunikace. Zahraniční obchod má v posledních letech pasivní bilanci, danou hlavně dovozem paliv a moderních technologií, kterou ale vyrovnávají vysoké příjmy z turistiky.

Obyvatelstvo

Hlavní článek: Obyvatelstvo Česka Přirozený přírůstek obyvatelstva je záporný -0,08 % (odhad 2003). Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 75 let (odhad 2003). Ve městech žije celkem 71 % populace. Většina obyvatel Česka má českou národnost (90,4 %) nebo moravskou národnost (3,7 %) a mluví česky. Čeština patří do západoslovanské větve indoevropské jazykové skupiny. Dalšími etnickými skupinami jsou Poláci, Němci (zbytek dřívější velké menšiny), Romové, Maďaři, Ukrajinci a další. Po rozdělení Československa v roce 1993 zůstali někteří Slováci v Česku a dnes tvoří asi 2 % obyvatelstva. Většina populace (59 %) je bez vyznání. Nejpočetnější církev je římskokatolická (27 %), 1 % obyvatel je členy Církve československé husitské, necelé 1 % Českobratrské církve evangelické. Počet vyznavačů judaismu je nepatrný.

Kultura

- Světové kuturní a přírodní dědictví: Český Krumlov, Holašovice, Kutná Hora, Praha, Telč, Karlovy Vary, Olomouc.
- Turistická místa: Krnov, Pardubice, Svatý Jan pod Skalou, oblast severní Moravy, hory - Krkonoše, Šumava, Jeseníky, Beskydy; dále Moravský kras, Český ráj, hrady a zámky - Karlštejn, Konopiště, Hluboká, Pernštejn
- Český film

Pohledy ze satelitu

Český film Český film

Podívejte se též na

- Seznam českých měst
- Chráněná území
- Zeměpis
- Evropa

Externí odkazy

- [http://www.czech.cz Oficiální český portál]
- [http://www.vlada.cz Úřad vlády]
- [http://www.hrad.cz/cz/ Pražský hrad]
- [http://www.psp.cz Poslanecká sněmovna]
- [http://www.senat.cz Senát]
- [http://www.portal.gov.cz Portál veřejné správy] K názvu Česka:
- [http://www.national-geographic.cz/detail.asp?id=951 Základní publikace ČÚZK k českému geografickému názvosloví] Leoš Jeleček, 27.4.2004, National Geographic, Česko (ČÚZK = Český úřad zeměměřický a katastrální) Category: Česko ja:チェコ ko:체코 simple:Czech Republic zh-min-nan:Česko

1918

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1913 1914 1915 1916 1917 - 1918 - 1919 1920 1921 1922 1923 ----

Události

Česko
- 14. října - Prohlášení Prozatimní československé vlády.
- 14. října - Generální stávka v českých zemích na protest proti vývozu potravin z českých zemí do Rakouska.
- 28. října - Vznik Československa
- 14. listopadu Tomáš Garrigue Masaryk zvolen prvním presidentem Svět
- 3. března uzavřela ruská vláda s ústředními mocnostmi brestlitevský mír
- 25. března Bělorusko vyhlásilo nezávislost
- 1. listopadu bitva o Lvov mezi Poláky a Ukrajinci, kterou Poláci vyhráli.
- 1. listopadu začala u Padovy v severní Itálii jednání mezi zmocněnci Dohody a Rakousko-Uherska o příměří
- 3. listopadu příměří mezi zmocněnci Dohody a Rakousko-Uherska bylo podepsáno
- 8. listopadu moc v Sasku převzaly dělnicko-vojenské rady
- 10. listopadu vyhlášena Saskou republiku
- 11. listopadu Císař Karel I. podepsal abdikační listinu, Rakousko-Uhersko se rozpadlo.
- 11. listopadu - obnovení samostatnosti Polska (státní svátek Polska)
- 13. listopadu poslední král z rodu Wettinů Friedrich August III. abdikoval na zámku Guteborn u Ruhlandu; Sasko
- 30. listopadu Lotyšsko vyhlásilo nezávislost
- 1. prosince Island vyhlásil nezávislost
- 1. prosince vyhlášení sjednocení Království Srbska - vznik Jugoslávie
- Rusko přijalo Gregoriánský kalendář
- Halič připadla Polsku
- Monako se stalo smluvním protektorátem Francie

Vědy a umění

- 19. října byl založen American National Standards Institute
- Ernest Rutherford objevil proton

Nobelova cena

Narození

Česko
- 26. června Jiří Krejčík, český režisér
- 10. listopadu Miroslav Horníček, český herec († 15. února 2003) Svět
- 19. ledna Eric Lambert, anglo-australský spisovatel († 16. dubna 1966)
- 16. duben - Dick Gibson, britský automobilový závodník
- 11. května Richard Feynman, americký fyzik († 15. února 1988)
- 13. červenec - Alberto Ascari, italský automobilový závodník
- 18. červenec - Nelson Mandela, jihoafrický politik
- 16. říjen - Tony Rolt, britský pilot formule 1.
- 11. prosince - Alexandr Isajevič Solženicyn, ruský spisovatel
- Leonard Bernstein, americký dirigent († 1990)
- asi Rosario Stroscio, italský římskokatolický kněz

Úmrtí

Česko Svět
- 6. ledna Georg Cantor, matematik (
- 3. března 1845)
- 9. listopad Guillaume Apollinaire, francouzský básník (
- 26. srpen 1880)
- Stanislav Schulhof, lékař a básník píšící v esperantu (
- 1864)

Hlava státu

- Karel I. - císař rakousko-uherské monarchie, jejíž součástí byly i české země
- Tomáš Garrigue Masaryk - československý prezident Kategorie:20. století ja:1918年 ko:1918년 simple:1918

Praha

Praha – od roku 1920 Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha – je hlavním a součastně největším městem České republiky.

Poloha a charakteristika

České republiky]] Do dnešní podoby se vyvíjela jedenáct století. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů, kde žije zhruba 1 170 000 obyvatel (údaj ČSÚ za rok 2005). Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu je památkovou rezervací UNESCO. Praha je statutárním městem a vyšším územním samosprávným celkem na úrovni kraje. Leží uprostřed území Čech na řece Vltavě a je ze všech stran obklopena Středočeským krajem, jehož správní úřady rovněž sídlí v Praze.

Historie

:Hlavní článek: Dějiny Prahy

Počátky hradu a města Prahy

Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů - poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární - dříve volutovou - keramikou). Na stejném místě je však doloženo i mnohem pozdější germánské sídliště. V 6.století začali osídlovat pražskou kotlinu Slované. Důležitým kultovním místem se stal ostroh nad řekou Vltavou zvaný Žiži (nebo Sizi), kde později docházelo k obřadnímu nastolování knížat "kmene" Čechů. Na tomto místě nechal kníže Bořivoj postavit koncem 9.století druhý křesťanský kostelík v Čechách, zasvěcený Panně Marii. Za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. na počátku 10.století byla celá plošina ostrohu obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se stala centrem rodícího se českého státu. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Existence knížecího hradu přivedla do jeho podhradí řemeslníky a obchodníky - začalo se rodit středověké město.

Středověk

Počátkem 12.století byla Praha kvetoucím městem, nad nímž se vznosně vypínal knížecí Hrad. "Tam žijí Židé mající plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou nejzámožnější peněžníci, tam stojí tržiště a něm plno kořisti …", napsal kdosi neznámý o Praze koncem 11.století. Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města. Pojmenování Starší - respektive latinským terminem Maior, to znamená také Větší - Město pražské získala poté, co Přemysl II. Otakar udělil roku 1257 městská práva pražskému podhradí, osídlenému již od 10.století. Tak vzniklo Nové, později Menší Město Pražské - Malá Strana. Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil další Nové Město pražské a vytýčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplněno výstavnými měšťanskými domy, prostornými tržišti, nádhernými stavbami kostelů a klášterů. "Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií, Paříží, Kolínem, napsal o sídelním městě Karla IV. František Palacký.

Sjednocení pražských měst

K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha neexistovala dlouho. Zanikla již roku 1528. Sjednotit pražská města natrvalo do jednoho správního celku se podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice. Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami. Tehdy se stala jedním z předních průmyslových a obchodních center Evropy. Roku 1893 byla asanována severní část Starého Města; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se zároveň připojil Karlín a Libeň.

Velká Praha

Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství, jakým byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Mariánský sloup Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována. Roku 1922 byla založena Velká Praha, do které byla zahrnuta všechna předměstí včetně do té doby samostatných měst jakými byly Vinohrady nebo Košíře. Praha, v niž vedle sebe žilo obyvatelstvo českého, německého a židovského původu, se stala pozoruhodným kulturním centrem. Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí). Desetileté secesní období přerušila světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus - vznikly první moderní budovy a byla také dostavěna gotická Svatovítská katedrála. Světově unikátní je architektura kubistická - jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury (Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol), ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě. Pod vlivem nastupujícího nacismu ve druhé polovině 30.let Prahu začaly opouštět první obyvatelé.

Druhá světová válka

Za války bylo z Prahy odsunuto v transportech do koncentračních táborů židovské obyvatelstvo, stejně jako cikánské (tehdejší běžné označení) a další její obyvatelé tzv. "méněcenných ras". Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna Gestapa v Pečkově paláci nebo Střelnice v Kobylisích. Stavby Prahy byly uchráněny. K lehkému poškození došlo pouze za bombardování americkými letadly na konci války (věže kláštera v Emauzích), ale plánovanou likvidaci už nemohl v té době oslabený a ustupující nacistický režim provést. Podle vůle komunistických předáků pražského povstání (Smrkovský) a předem stanovených smluv mezi spojenci z protihitlerovské koalice Prahu musela osvobodit Rudá armáda, zatímco Americká armáda vyčkávala u Plzně. Dříve než sovětská vojska do města dorazila, vypuklo zde 5.května 1945Pražské květnové povstání, které ukončil 9.května příjezd Rudé armády.

Praha jako hlavní město socialistického Československa

V únoru 1948 se chopili moci komunisté, plánování a výstavba města začaly probíhat v duchu "socialistického realismu". Vznikla tak první sídliště (Dvouletky) a později i první panelové sídliště na Petřinách. V letech 1960, 1968, 1970 a 1974 bylo k Praze připojeno dalších celkem více než 60 obcí. V 60. a 70. letech se zmodernizovaly důležité dopravní stavby jako letiště a Hlavní nádraží, začalo se budovat metro a takzvaný ZÁKOS - systém kapacitních městských komunikací, z nichž jedna oddělila Národní muzeum od Václavského náměstí. Pro obyvatele, kteří přicházeli do Prahy z celé republiky, byla na zelených loukách okolo Prahy budována panelová sídliště (největší z nich je Jižní Město). Postupující ekonomický úpadek země zasáhl i Prahu, což se projevilo v zanedbaném vzhledu města i ve zhoršování služeb. Mocenský monopol komunistické strany ukončila Sametová revoluce. Sametová revoluce

Praha po sametové revoluci

Otevření státních hranic přivedlo do města početné davy turistů. Rozvoj soukromého podnikání se projevil na mnoha starších, leckdy chátrajících budovách i menších domech, které byly opraveny. Došlo k výstavbě mnoha obchodních komplexů, ve městě se zmnohonásobil dopravní provoz, který působí řadu problémů.

Hospodářství

Hlavní město Praha patří tradičně k nejdůležitějším hospodářským centrům Česka. Vedle význačného filmového průmyslu, dnes ale upadajícího, a zřejmě nejvýznačnějšího odvětví, turistiky, se zde nachází i mnoho závodů zpracovatelského průmyslu. Sametová revoluce Hrubý domácí důchod (HDP) v pražském kraji obnášel roku 2002 kolem 620 miliard Kč (tzn. 25,7 % celkového HDP v tržních cenách; v přepočtu na hlavu to činí 226 % celorepublikového průměru).

Zpracovatelský průmysl

Zpracovatelský průmysl hlavního města Prahy zaujímá s 7,6 procenty celkové průmyslové výroby páté místo v regionální struktuře všech 14 regiónů. Průmyslové závody se soustřeďují zejména na severovýchodě a jihozápadě města. Na území hlavního města bylo roku 2003 registrováno 733 průmyslových závodů (s více než 20 zaměstnanci) s celkem 111 tisíci pracujících. Objemem své výroby se v Praze jednoznačně prosazují dvě odvětví: produkce potravin a produkce elektrických a optických přístrojů, obě odvětví s přibližně 33 miliardami Kč v roce 2002 nebo podílem 12 procent na produkci odvětví v celé republice (tržby za vlastní výrobky a služby v běžných cenách; viz i diagramy). Význačnou roli zde hraje především výroba rozhlasových a televizních přijímačů (20 procent celkové produkce země a současně i první místo v regionální struktuře). Sametová revoluce Tato odvětví jsou následována polygrafickým průmyslem s téměř 24,5 miliardami Kč tržeb. Význam tohoto odvětví vyplývá ze skutečnosti, že v hlavním městě se toto odvětví silně koncentruje (44 procent celkové produkce) a Praha zde zaujímá první místo ze všech regiónů. Sametová revoluce Mimo to se však v Praze nacházejí i další význačné závody tradičních průmyslových sektorů a odvětví, které přispívají k velkému významu hlavního města jako průmyslového střediska:
- výroba kovodělných výrobků
- výroba strojů a zařízení
- chemie a farmaceutický průmysl
- průmysl výrobků ze skla, keramiky a porcelánu, stavební hmoty
- výroba dopravních prostředků (mimo výroby automobilů), zde zejména kolejní soupravy, motocykly, lehká letadla a jiné Další odvětví hrají spíše podřadnou roli.

Doprava

:Hlavní článek: Hlavní článek: Pražská doprava Praha je hlavním dopravním uzlem v Česku a významnou křižovatkou ve střední Evropě. Má rozsáhlou dopravní infrastrukturu, jak veřejné, tak i automobilové dopravy.

Členění Prahy

: Podrobněji o částech Prahy a o jejím členění od roku 1784 do současností čtěte v článcích Královské hlavní město Praha, Velká Praha a Části Prahy.

Katastrální členění

Do roku 1949 byly správní obvody až na jednu výjimku z roku 1947 tvořeny jedním nebo více celými katastrálními celky, bývalými obcemi či městy. Od roku 1947 došlo k zásadní změně správního členění. Od té doby hranice mnoha městských částí jsou nezávislé na hranicích katastrálních území (čtvrtí). Katastrální území (například Vinohrady, Smíchov) jsou nadále rozhodující zejména pro evidenci pozemků a nemovitostí a číslování budov.

Správní členění

Praha má 57 samosprávných městských částí, které jsou spravovány voleným zastupitelstvem, radou, starostou a úřadem městské části. Od 1. července 2001) mají úřady 22 z těchto městských částí rozšířenou působnost státní správy pro své území nebo i pro několik dalších městských částí. Vzniklo tak 22 správních obvodů. Tyto obvody (s výjimkou Prahy 1 až Prahy 3) však nejsou totožné s územními obvody podle zákona o územním členění státu, které byly do roku 2001 správními obvody a do roku 1990 i samosprávnými.

22 správních obvodů

V seznamu je nejprve uveden městský správní obvod. V závorce jsou pak uvedeny městské části, které do správního obvodu spadají, přičemž městská část, jejímuž úřadu působnost státní správy přísluší, je uvedena tučně. Od 1. ledna 2002 mají všechny tyto městské části stejný název jako celý jejich správní obvod, tedy pouze slovo Praha s číslovkou. Pro lepší orientaci je v seznamu uveden i původní název městské části. 2002
- Praha 1
- Praha 2
- Praha 3
- Praha 4 (Praha 4, Kunratice)
- Praha 5 (Praha 5, Slivenec)
- Praha 6 (Praha 6, Suchdol, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Ďáblice, Březiněves, Dolní Chabry)
- Praha 9
- Praha 10
- Praha 11 (Praha 11, Šeberov, Újezd u Průhonic, Křeslice)
- Praha 12 (Praha 12, Libuš)
- Praha 13 (Praha 13, Řeporyje)
- Praha 14 (Praha 14, Dolní Počernice)
- Praha 15 (Praha 15, Dolní Měcholupy, Štěrboholy, Petrovice, Dubeč)
- Praha 16 (Radotín, Velká Chuchle, Lochkov, Zbraslav, Lipence)
- Praha 17 (Řepy, Zličín)
- Praha 18 (Letňany)
- Praha 19 (Kbely, Vinoř, Satalice, Čakovice)
- Praha 20 (Horní Počernice)
- Praha 21 (Újezd nad Lesy, Klánovice, Koloděje, Běchovice)
- Praha 22 (Uhříněves, Královice, Nedvězí, Kolovraty, Benice)

Územní členění

V roce 1960 bylo zřízeno deset městských obvodů a tyto obvody, rozšířené o nově přidružené obce, platí podle Zákona o územním členění státu dodnes. Původně byly i správními a samosprávnými obvody. Obyvatelé většiny území obvodů podléhali přímo obvodnímu národnímu výboru (později obvodnímu úřadu), v později připojených obcích však zůstaly jako mezičlánek místní národní výbory (místní úřady), které zároveň spadaly i pod působnost příslušného obvodu. Od roku 1990 však nejsou tyto obvody samosprávnými celky a od roku 2001 nejsou ani územně-správními obvody. Dnes již podle nich jsou organizovány jen soudy, pošty nebo různé správní firmy.

10 městských obvodů, jejich městské části

Seznam deseti obvodů, v závorce jsou uvedeny městské části, které tvoří území obvodu: městských obvodů
- Praha 1 (Praha 1)
- Praha 2 (Praha 2)
- Praha 3 (Praha 3)
- Praha 4 (Praha 4, Praha 11, Praha 12, Libuš, Kunratice, Újezd, Šeberov)
- Praha 5 (Praha 5, Velká Chuchle, Slivenec, Lochkov, Praha 16–Radotín, Lipence, Zbraslav, Praha 13, Řeporyje, Zličín)
- Praha 6 (Praha 6, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina, Praha 17–Řepy, Suchdol)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Březiněves, Dolní Chabry, Ďáblice)
- Praha 9 (Praha 9, Praha 14, Běchovice, Čakovice, Dolní Počernice, Praha 20–Horní Počernice, Praha 19–Kbely, Klánovice, Koloděje, Praha 18–Letňany, Satalice, Praha 21–Újezd nad Lesy, Vinoř)
- Praha 10 (Praha 10, Praha 15, Benice, Dolní Měcholupy, Dubeč, Kolovraty, Královice, Křeslice, Nedvězí, Petrovice, Štěrboholy, Praha 22–Uhříněves)

Významné čtvrti

Podívejte se také na

- Královské hlavní město Praha
- Velká Praha

Externí odkazy

- [http://www.praha-mesto.cz praha-mesto.cz] – Informační server hlavního města Prahy
- [http://www.vpraze.info vpraze.info] – Wiki stránky o Praze
- [http://www.czso.cz/xa/redakce.nsf/i/home Hlavní město Praha] na stránkách ČSÚ
- [http://www.firmy-praha.cz Firmy Praha] firmy v Praze Kategorie:České kraje Kategorie:České okresy Kategorie:Praha Kategorie:Česká města Kategorie:Čechy Kategorie:Hlavní města Evropy ja:プラハ ko:프라하 simple:Prague

1894

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1889 1890 1891 1892 1893 - 1894 - 1895 1896 1897 1898 1899 ----

Události

Česko
- Tomáš Baťa založil obuvnickou firmu - Zlín Svět
- Slavnostně otevřen Londýnský most Tower Bridge

Vědy a umění

- objeven chemický prvek argon

Narození

Česko
- 27. ledna Václav Hlavatý, český matematik († 11. ledna 1969)
- 19. února Zdeněk Němeček, český spisovatel († 5. července 1957)
- 11. dubna Lev Blatný, český spisovatel a divadelník
- 16. června Josef Kopta, český spisovatel († 3. dubna 1962) Svět
- 27. května Louis-Ferdinand Céline, francouzský lékař († 1. července 1961)
- 13. červenec Isaak Emmanuelovič Babel, ruský spisovatel († 17. březen 1941)
- 26. listopadu Norbert Wiener, americký matematik († 18. března 1964)

Úmrtí

Česko Svět
- 1. ledna Heinrich Rudolf Hertz, německý vědec (
- 22. února 1857)
- 8. září Hermann von Helmholtz, německý matematik a fyzik (
- 31. srpen 1821)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1894년 simple:1894

1908

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1903 1904 1905 1906 1907 - 1908 - 1909 1910 1911 1912 1913 ----

Události

Česko
- založena ZOO v Ústí nad Labem
- Ottův slovník naučný - vydán poslední díl (vycházel od 1880) Svět
- Kongres esperanta v Drážďanech
- 30. června dopadl na Sibiř tzv. Tunguzský meteorit
- 5. října Bosna a Hercegovina anektována Rakousko-Uherskem

Vědy a umění

- francouzský kritik umění Louis Vauxcelles jako první použil termín "kubismus"

Nobelova cena

- za chemii: Ernest Rutherford (Velká Británie)
- za fyziku: Gabriel Lippman (Francie)
- za literaturu: Rudolf Eucken (Německo)
- za mír: Klas Pontus Arnoldson (Švédsko) a Fredrik Bajer (Dánsko)
- za medicínu: Mohanem Paul Ehrlich (Německo) - tvůrce moderní chemoterapie, a Ilja Iljič Mečnikov (Rusko) - proslavil se především objevem fagocytózy

Narození

Česko
- 23. dubna Egon Hostovský, český spisovatel († 7. května 1973)
- 3. listopadu Robert Hliněnský, český malíř († 8. ledna 1979) Svět
- 9. ledna Simone de Beauvoirová, francouzská spisovatelka († 14. dubna 1986)
- 17. března Boris Polevoj, sovětský spisovatel († 12. června 1981)
- 28. dubna Oskar Schindler, rakouský obchodník († 9. října 1974)
- 5. červen Franco Rol, italský automobilový závodník
- 31. srpna William Saroyan americký spisovatel († 18. května 1981)
- 10. prosince Olivier Messiaen, francouzský hudební skladatel († 27. dubna 1992)

Úmrtí

Česko
- 23. únor Svatopluk Čech, český básník (
- 21. únor 1846)
- 11. března Josef Hlávka, český architekt a mecenáš (
- 15. února 1831)
- 10. prosince Augustin Pánek, český matematik (
- 3. prosince 1843) Svět

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:20. století ja:1908年 ko:1908년 simple:1908 th:พ.ศ. 2451

Ottův slovník naučný

Ottův slovník naučný je největší česká encyklopedie všech dob. Má 27 + 1 svazků a vycházel v letech 1888 až 1908. V letech 1930 až 1943 vyšlo 14 svazků "Dodatků" – Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky končí heslem "Užok", neboť Zdeněk Nejedlý po válce nařídil ve vydávání nepokračovat. Předchůdcem Ottova slovníku naučného byl 14svazkový (Riegerův) Slovník naučný, který vycházel v letech 1860 až 1874. Nástupcem byla Malá československá encyklopedie.

Externí odkazy

- [http://coto.je Co to je?] – placená on-line verse. Zdarma zobrazí prvních cca 200 znaků.
- [http://www.ottovaencyklopedie.cz Domovská stránka CD-ROM edice] Kategorie:Encyklopedie

Julius Fučík (spisovatel)

:Tato stránka je o spisovateli JF, viz též Julius Fučík (skladatel) Julius Fučík (23. února 1903 Praha – 8. září 1943 Berlín popraven nacisty), byl český spisovatel, novinář, politik, literární a divadelní kritik a překladatel. Po maturitě, roku 1921 se stal členem KSČ a začal studovat filosofickou fakultu. V roce 1926 se stal členem Devětsilu, v letech 1928–1938 působil jako šéfredaktor Tvorby. Od roku 1929 pracoval v Rudém právu, patřil ke skupině, která odmítala jakoukoliv kritiku SSSR. V této době působil i jako dopisovatel Rudého práva v Moskvě. V roce 1939 se zapojil do komunistického odboje, ve kterém byl velmi aktivní. V letech 1941–1942 byl členem druhého ilegálního ústředního výboru (ÚV) KSČ. V roce 1942 byl zatčen (během zatýkání porušil stranické direktivy a místo toho, aby použil svůj revolver, raději jej skryl pod peřinu v bytě svých známých, které tím prakticky odsoudil k smrti) a roku 1943 byl odsouzen k trestu smrti a poté ve věznici v Berlíně-Plötzensee popraven. Po roce 1948 se J. Fučík stal "legendou", což bylo způsobeno několika faktory. Komunisté potřebovali literární vzory, ty šlo najít v poezii, ale v próze jich bylo málo, J. Fučík byl komunistou, který ve vnitřních sporech KSČ stál na prosovětské straně. Další výhodou byl jeho protifašistický postoj a konečně i to, že byl mrtvý, to totiž zajišťovalo, že neudělá něco z hlediska tehdejšího režimu nežádoucího. Gusta Fučíková, za Fučíkova života jedna z jeho četných milenek, po válce angažovaně propagovala jeho dílo. V jeho nejznámějším díle, Reportáži psané na oprátce, provedla některé velmi výrazné škrty, které proměnily závěr celého textu; vyňala pasáž, v níž se Fučík přiznával k tomu, že "vodil gestapo za nos", tj. udával údaje jen o těch soudruzích, kteří podle jeho mínění byli již stejně ve vězení. Bohužel se hluboce mýlil... Zajímavostí je, že se několikrát objevila teorie o jeho spolupráci s gestapem, dokonce Bolívie nabídla ČSSR i údajnou kostru J. Fučíka. Žádná s těchto teorií se však nijak nepotvrdila a ani se nezdá být pravděpodobné, že by J. Fučík zemřel jinde než na popravišti.

Dílo

Reportáže

- Reportáže z buržoazní republiky – časopisecky v období krize, knižně až v r. 1948 Napsal několik vyloženě tendenčních (prosocialistických, propagandistických) reportáží o SSSR, v těchto dílech zcela nekriticky přejímá vše sovětské:
- V zemi, kde zítra již znamená včera – 1932
- V zemi milované – vydáno 1947 Z vězení za II. světové války:
- Reportáž psaná na oprátce – toto dílo vzniklo ve vězení na Pankráci jako autobiografická próza, která se ven dostala pomocí motáků. Kniha byla vydána až v r. 1947. Pro dobu komunismu je typické, že i ona musela projít poměrně rozsáhlou censurou, s těmito úpravami vycházela celkem pravidelně až do r. 1990. Kompletní vydání vyšlo až v r. 1995. Toto dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků, její úspěch spočíval spíše v bezprostředním prožitku vězení a čekání na smrt, než v literárním zpracování. Literární eseje:
- Božena Němcová bojující
- O Sabinově zradě

Odkazy

- Seznam českých spisovatelů
- Česká literatura v letech 1900–1945
- Česká literatura v letech 1945–1990
- Svaz moderní kultury Devětsil Fučík, Julius Fučík, Julius Fučík, Julius Fučík, Julius Fučík, Julius Fučík, Julius

1937

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1932 1933 1934 1935 1936 - 1937 - 1938 1939 1940 1941 1942 ----

Události

Vědy a umění

- objeven chemický prvek technecium

Nobelova cena

Narození

Úmrtí

Hlava státu

- Edvard Beneš Kategorie:20. století ja:1937年 ko:1937년 simple:1937

Esej

(řecký původ,latinsky exagium – vážení, francouzsky essai – pokus, zkouška) Literární žánr středního či kratšího rozsahu, úvaha na odborné téma, spočívá v přemýšlení o faktech a jejich hodnocení. Autor eseje často klade otázky a společně se čtenářem na ně hledá odpověď, esej je tedy jakýsi dialog autora se sebou samým i se čtenářem. Jedná se o odborně publicistický žánr, posuzuje problém v širším kontextu, komentuje současná řešení a naznačuje nová. Je často psán živým, obrazným jazykem. Nejčastějšími tématy je: literatura, politika, věda, umění, společnost apod.

Autoři eseje

Termín do literatury přinesl Michel de Montaigne názvem své knihy Essays (1580). Do anglické literatury přinesl esej Francis Bacon. Dalšími světovými autory byli filosofové Immanuel Kant, Friedrich Hegel nebo spisovatelé George Orwell, Umberto Eco. Nejznámějším českým autorem esejů je František Xaver Šalda, dále Jan Patočka, Jan Mukařovský, Václav Havel, Václav Bělohradský, Pavel Švanda a další zdroj: Barbora Osvaldová, Co je to esej? Esej ja:随筆 th:เรียงความ

Esej

Autoři eseje

Pozitivismus

Pozitivismus je světonázorové, gnozeologické a metodologické stanovisko, případně způsob myšlení, který vychází z "bezprostředně daného", tj. ze smyslově vnímatelných povrchových jevů přírodních a společenských procesů nebo z existujích myšlenkových abstrakcí. Pozitivismus je nejsilnější filozofický proud v rámci scientismu. Vznikl v polovině 19. století, i když uplatnění našel až ve století 20. Za zakladatele se považuje Auguste Comte a dalšími představiteli jsou David Hume, John Stuart Mill či Herbert Spencer. Na tento směr navázal později novopozitivismus, který reprezentují Ludwig Wittgenstein či Bernard Russell. Pozitivismus vychází z materialismu, opírá se o empirismus, zdůrazňuje scientismus. Uznává pozitivní vědění (dokázané, nezpochybnitelné), pojmy staví na základě ověřených faktů, podobnosti a zákonitosti na základě posloupnosti. Vyžaduje od každé vědy, aby vycházela nejen z faktů jako smyslově vnímatelných skutečností, ale aby se soustředila na jejich zjišťování a spojování prostřednictvím zákonů. Dále pozitivismus odmítá ontologii a hypotézy, základní filozofické problémy, staví na faktech a jejich klasifikaci i praktickém využití. To znamená, že chce zbavit filozofii toho, co ji dělá filozofíí a udělat z ní metodologii věd - úkolem je tedy shrnovat a systematizovat výsledky vědy. Kategorie:Filosofie ja:実証主義

1896

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1891 1892 1893 1894 1895 - 1896 - 1897 1898 1899 1900 1901 ----

Události

Česko
- zahájena tramvajová doprava v Praze Svět
- 2. června získal Guglielmo Marconi patent na bezdrátový telegraf
- připojení státu Utah k USA
- otevřena první linka metra na evropském kontinentě - v Budapešti (po Londýně).

Vědy a umění

- Henryk Sienkiewicz napsal román Quo vadis

Narození

Česko
- 3. února Jaroslav Havlíček, český spisovatel († 7. dubna 1943)
- 23. listopadu Klement Gottwald, československý politik († 14. březen 1953)
- 22. prosince Jaroslav Zaorálek, český překladatel († 20. říjen 1947 Svět
- 4. duben Tristan Tzara, francouzský básník († 27. prosinec 1963)
- 24. září Francis Scott Fitzgerald, americký spisovatel († 21. prosinec 1940)
- 2. prosinec Philippe Etancelin, francouzský automobilový závorník († 13. říjen 1981)
- 19. prosinec André Breton, francouzský básník († 28. září 1966)

Úmrtí

Česko Svět
- 8. leden Paul Verlaine, francouzský básník (
- 30. březen 1844)
- 10. prosince Alfred Nobel, byl švédský chemik (
- 21. října 1833)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1896년 simple:1896

Dante Alighieri

] Dante Alighieri (květen 1265 Florencie – 24. září 1321 Ravena) byl italský básník. Jeho největším dílem je Božská komedie, pro dějiny politické filosofie má velký význam jeho spis De monarchia. Dante v podstatě vytvořil spisovnou italštinu, kterou svými díly prosadil, zároveň svůj přístup i teoreticky zdůvodnil. Předchůdce renesance a jeden z nevýznamnějších představitelů světové literatury, dosáhl značného vzdělání, zabýval se studiem antického i soudobého italského a provensálského básnictví. Dante studoval nejprve v dominikánské škole, poté studoval filosofii a teologii. Po absolvování škol se oženil s Gemmou Donati a aktivně se zapojil do politického života ve Florencii. Roku 1300 se stal priorem měsského státu Florencie. V probíhajícím sporu se přiklonil na protipapežskou stranu, roku 1302 byl z Florencie vyhoštěn a zbytek svého života musel strávit ve vyhnanství. Pochován je v Ravenně.

Dílo

Jeho tvorbu ovlivnila láska k Beatrici. Hledal ideál lidské a božské dokonalosti
- Nový život (La vita nuova) - 1291
- O lidové řeči (De vulgari eloquentia) - 1304, nedokončený traktát psaný latinsky
- Hostina (Il convivio) - 1307, nedokončeno, pokusil se zapsat všechno vědění tehdejší doby
- O jediné vládě (De monarchia) - 1310
- Božská komedie (La Divina commedia)
- Očistec (Purgatorio) 1320
- Peklo (Inferno) 1316
- Ráj (Paradiso) 1321
- Eclogues - 1319
- Quaestio de situ aque et terre - 1320

Odkazy

- Seznam italských spisovatelů Dante, Alighieri Dante, Alighieri Dante, Alighieri Dante, Alighieri ja:ダンテ・アリギエーリ ko:단테 알리기에리 simple:Dante Alighieri

Karel Hynek Mácha

Karel Hynek Mácha (10. listopadu 1810, Praha – 5. listopadu 1836, Litoměřice) byl český básník, největší představitel českého romantismu.

Život

Rodina

Narodil se