:: wikimiki.org ::

Franz Kafka

Franz Kafka

Franz Kafka (3. červenec 1883 Praha – 3. červen 1924 Kierling), pražský, německy píšící spisovatel židovského původu, jeden z literárně nejvlivnějších a nejoceňovanějších spisovatelů 20. století.

Život

Rodina

Narodil se a žil v Praze, v rodině židovského velkoobchodníka s galantérií Hermanna Kafky (1852 až 1931) a Julie Kafkové (1856 až 1934), rozené Löwyové; měl dva bratry, Georga a Heinricha, ale oba zemřeli v dětském věku, a tři sestry, Elli (1889 až 1941), Valli (1890 až 1942) a Ottlu (1892 až 1943), všechny byly později oběťmi nacistického teroru a zemřely v koncentračních táborech. Se svým otcem nevycházel dobře. Kafkova mateřština byla němčina, ale hovořil také česky a částečně francouzsky.

Studia a mládí

Kafka nejprve navštěvoval chlapeckou školu, poté gymnázium na Malá straně. V letech 1901 až 1906 studoval práva na německé části Karlo-Ferdinandovy univerzity a navštěvoval ještě přednášky germanistiky a dějin umění. V roce 1902 se setkal s Maxem Brodem, rovněž studentem Karlo-Ferdinandovy univerzity a jejich přátelství trvalo až do Kafkovy smrti v roce 1924. V roce 1906 Kafka promoval. Krátce byl zaměstnán u pojišťovny Assicurazioni Generali. V letech 1907 až 1922 pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně („Arbeiter-Unfall-Versicherungs-Anstalt für das Königreich Böhmen“), nejprve jako koncipient, poté na různých pozicích tajemníka. V tomto zaměstnání byl velmi nešťastný a své zaměstnavatele přímo nenáviděl (problém patrně nebyl na straně zaměstnavatele, Kafka se totiž nesnášel s mnohými; rozešel se s židovskou obcí, nesplynul ani s německými ani s českými Pražany), přesto dosáhl jistého kariérního úspěchu. V roce 1908 publikoval své první texty; v mnichovském časopise Hyperion a v Brodově almanachu Arkadia. Později některé své povídky veřejně četl. Kafkův poměr k ženám byl více než komplikovaný. Sex považoval za cosi nečistého a nazýval jej „trestem za lásku“ (v jeho dílech je často spojován s nízkostí, vinou či špínou). Přesto navázal vztah s několika ženami. V roce 1912 se Kafka setkal s úřednicí Felice Bauerovou. Byl s ní dvakrát zasnouben (1914 a 1917), ale vztah definitivně skončil v roce 1917. S její přítelkyní Gretou Blochovou měl syna. Zemřel v šesti letech a Kafka se o něm nikdy nedozvěděl. Dalšími ženami v Kafkově životě byly Julie Vohryzková, s níž v letech 1918 až 1920 prožil krátký vztah a zasnoubil se s ní, a později jeho vídeňská platonická přítelkyně Milena Jesenská a berlínská dívka Dora Diamantová. Na podzim 1917 začal trpět tuberkulózou, kvůli níž opustil v roce 1922 své zaměstnání v pojišťovně a jež mu přivodila smrt.

Zralá léta

Důležitou úlohu v Kafkově životě hrála Milena Jesenská, první překladatelka jeho prózy do češtiny. Přestože se setkali pouze dvakrát, udržovali spolu intenzivní korespondenční styk, který přetrval téměř až do Kafkovy smrti. Jesenská [http://zivotopisyonline.cz/milena-jesenska.php] seznámila českou veřejnost s jeho dílem. Kromě ní jeho díla do češtiny překládal Pavel Eisner, na vydání jeho děl se podílel i Josef Florian. Josef Florian V roce 1923 se odstěhoval do Berlína, aby se odpoutal od rodiny a mohl se sousředit na psaní. Zde navázal krátký vztah s Dorou Diamantovou, devatenáctiletou dívkou z ortodoxní židovské rodiny. Kafka byl, jako jeho hrdinové, depresivní, nešťastný, neúspěšný, nenápadný a slabý - a to jak tělesně tak psychicky. Cítil se být životním ztroskotancem a nepochopený. Lidem se vyhýbal, jeho přáteli byli jen Max Brod a Franz Werfel. Byl nekuřák, abstinent a nejedl sladké. Poslední léta svého života strávil v sanatoriích a lázních v Čechách, na Slovensku, v Rakousku i v Německu. Léčil se i v Itálii a Švýcarsku. V červnu 1924 zemřel na tuberkulózu v sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu v Dolním Rakousku; částečně na podvýživu (Kafka trpěl silnou přecitlivělostí hrtanu, která způsobovala velké bolesti při polykání). Pohřben je v rodinné hrobce na židovském hřbitově v pražských Strašnicích. Kafka v závěti žádal, aby byla zničena veškerá neuveřejněná díla (tzn. všechno až na několik povídek). Dora Diamantová poctivě všechny Kafkovy rukopisy, které měla, zničila (část zničilo berlínské Gestapo), ale jeho přítel Brod závěť nerespektoval a jeho dílo vydal.

Dílo

Jeho dílo bylo za jeho života téměř neznámé, za svého života publikoval jen několik krátkých povídek. Proslulosti dosáhl Kafka až po své smrti a dnes patří ke klasikům literatury 20. století a jednoho z největších inovátorů románové formy vyprávění. V jeho díle se projevuje jeho osobní duševní rozpolcenost; pocit vyřazenosti a izolovanosti jsou důležitými motivy jeho tvorby. Kafkovým "postupem" během kterého vznikla většina jeho prací (črt, povídek i románů) bylo analyzovaní sebe samého a rozvíjení sebe sama v příbězích, které stvořil. Propojenost (osoby) Kafky jako autora a jeho literárních postav, které vymyslel, je zřejmá a zásadní. Hlavní témata, která Kafku zajímala a doslova (!) vzrušovala byla: moc, výkon moci a její příjem jí poddanými osobami, a jedinec uprostřed tohoto všeho. Kafkovi vlastním stylem je místy až neuvěřitelně podivné humorné líčení, jež není ale nijak komentováno, kdy autor patrně bavil především sám sebe. Dalším podstatným rysem Kafkova stylu je záliba, touha být ponižován (vůbec nejdůležitější rys), jeho hrdinové se také právě předmětem ponižovaní stávají. Nicméně vše je nazírano ironicky, s osobitým humorem autora Kafky. Chmurnost jeho příběhu vyplývá z ukončení, která jsou zpravidla tragická, bezvýchodná, nepotěšující. Kafka tímto pouze odrážel stav okolo sebe a v románovém světe svých postav tento získaný pocit pouze přeháněl a dováděl do temných důsledků.

Povídky vydané za života

- Ein Damenbrevier, 1909.
- Gespräch mit dem Beter, 1909.
- Gespräch mit dem Betrunkenen, 1909.
- Die Aeroplane in Brescia, 1909.
- Großer Lärm, 1912.
- Betrachtung , 1913 (česky Rozjímání).
- Das Urteil, 1913 (česky Ortel).
- Der Heizer, 1913 (česky Topič). První kapitola románového fragmentu Der Verschollene (česky Nezvěstný).
- Die Verwandlung, 1915 (česky Proměna).
- Der Mord, 1918. Jiná verze nazvaná Ein Brudermord, 1919.
- In der Strafkolonie, 1919 (česky V kárném táboře).
- Ein Landarzt, 1918 (česky Venkovský lékař).
- Der Kübelreiter, 1921 (česky Jezdec na uhláku).
- Ein Hungerkünstler, 1922 (česky Umělec v hladovění).

Díla vydaná posmrtně

- Beschreibung eines Kampfes, 1904 až 1905 (česky Popis jednoho zápasu).
- Hochzeitsvorbereitungen auf dem Lande, 1907 až 1908 (česky Svatební přípravy na venkově).
- Der Dorfschullehrer, 1914 až 1915 (česky Obří krtek). Brodův titul Der Riesenmaulwurf.
- Blumfeld, ein älterer Junggeselle, 1915.
- Der Gruftwächter, 1916 až 1917.
- Der Jäger Gracchus, 1917 (česky Myslivec Gracchus). Titul dán Brodem.
- Beim Bau der Chinesischen Mauer, 1917 (česky Na stavbě čínské zdi).
- Eine alltägliche Verwirrung, 1917. Titul dán Brodem.
- Brief an den Vater, rukopis 1918 (česky Dopis otci).
- Kleine Fabel, 1920. Titul dán Brodem.
- Der Geier, 1920 (česky Sup).
- Forschungen eines Hundes, 1922 (česky Výzkumy jednoho psa).
- Der Bau, 1923 až 1924. Titul dán Brodem.
- Der Process, rukopis z let 1914 až 1915; vydáno erschienen 1925 (česky Proces).
- Das Schloss, rukopis z roku 1922; vydáno [1926]]. Románový fragment (česky Zámek).
- Amerika, první náčrty 1912; vydáno 1927.1927, Románový fragment (česky Amerika nebo Nezvěstný). Brodův titul Amerika nahradil původně Kafkou zamýšlený název „Der Verschollene“ (Nezvěstný).
Osobní pozůstalost
Dále se zachovala jeho soukromá korespondence, která nevybočuje ze stylu jeho psaní a pokud ji čteme je až z podivem, že se mohl kdy oženit. Jeho dopisy jsou svým způsobem krásné, ale jsou plny ponurosti a jakési deprese. Významný dokument Kafkova života i jeho doby představují dopisy (přítelkyni Mileně Jesenské, snoubence Felici Bauerové, sestře Ottle a rodině) a deníky.
- Dopisy Mileně
- Dopisy Felici Jeho soukromý deník (1902 až 1924) pouze potvrzuje předchozí údaje o jeho díle.
Odkazy

- Německá literatura
- Seznam českých spisovatelů
- Existencialismus
Vnější odkazy

Odkazy

- [http://www.odaha.com/franzkafka.php bibliografie, obsáhlý životopis, fotogalerie, takřka kompletní dílo v češtině i němčině] Na této stránce je v internetové podobě valná většína Kafkových děl (v originále)
- http://www.geo.uni-bonn.de/cgi-bin/kafka?Rubrik=werke Kafka, Franz Kafka, Franz Kafka, Franz Kafka, Franz Kafka, Franz ja:フランツ・カフカ ko:프란츠 카프카

3. červenec
3. červenec je 184. den roku podle gregoriánského kalendáře (185. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 181 dní.
Události
Česko
- 1318 - Mikuláš II. získává opavské vévodství jako léno, čímž se Opavsko odděluje od Moravy.
- 1844 - Ve strojních přádelnách vlny na Liberecku vypukly bouře, jejichž součástí bylo rozbíjení strojů.
- 1866 - Bitvou u Sadové (poblíž Hradce Králové) byla rozhodnuta rakousko-pruská válka.
- 1874 - Zahájeny volby do českého zemského sněmu, ve kterých poprvé soupeřili staročeši a mladočeši.
- 1938 - V Praze byl zahájen X. všesokolský slet, přijímaný jako demonstrace na podporu obrany republiky.
- 1945 - Československá vláda souhlasí s odsunem Němců.
- 1989 - Nezávislá občanská hnutí požádala vlády států Varšavské smlouvy o přehodnocení jejich účasti na invazi do Československa v srpnu 1968.
- 1992 - První dvě kola volby prezidenta nebyla úspěšná, což se stalo poprvé v historii Československa; jediným kandidátem byl Václav Havel. Svět
- 1890 - Idaho přijato jako 43. stát USA.
- 1964 - Lyndon Johnson podepsal zákon o občanských právech, kterým byla zakázána segregace na veřejných místech.
- 1988 - Loď amerického námořnictva USS Vincennes sestřelila nad Perským zálivem civilní Airbus A300 společnosti Iran Air, na jehož palubě zahynulo všech 290 lidí.
Narození
Česko
- 1854 - Leoš Janáček, skladatel († 1928)
- 1883 - Franz Kafka, pražský německý spisovatel († 1924)
- 1887 - Arnold Jirásek, chirurg († 1960)
- 1897 - Heliodor Píka, generál československé armády († 1949)
- 1950 - Jan Zajíc, student († 1969) Svět
- 1946 - Leszek Miller, polský politik
- 1962 - Tom Cruise, americký herec
- 1970 - Teemu Sellänne, finský hokejista
Úmrtí
Česko
- 1307 - Rudolf I. Habsburský, český král (
- 1281)
- 1847 - Matěj Kopecký, loutkář (
- 1775)
- 1943 - Emil Kolben, elektrotechnik (
- 1862)
- 1973 - Karel Ančerl, dirigent (
- 1908)
- 2000 - Vladimír Ráž, herec (
- 1923) Svět
- 1935 - André Citroën, francouzský podnikatel (
- 1878)
- 1961 - Brian Jones, britský hudebník, člen The Rolling Stones (
- 1942)
- 1971 - Jim Morrison, americký zpěvák, člen The Doors (
- 1943)
- 1995 - Pancho Gonzales, americký tenista (
- 1928)
- 1998 - Danielle Bunten Berry (Dan Bunten), americký(á) programátor(ka) (
- 1949)
Svátky
Česko
- Radomír Svět
-
Viz také:

- 2. červenec 4. červenec
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Červenec ja:7月3日 ko:7월 3일 th:3 กรกฎาคม

1883

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1878 1879 1880 1881 1882 - 1883 - 1884 1885 1886 1887 1888 ----

Události

Česko
- v Praze bylo otevřeno Národní divadlo Svět
- 12. srpna vyhynula Zebra kvaga
- 20. říjen byl uzavřen mír v Ancónu
- exploze sopečného ostrov Krakatoa v Indonésii

Vědy a umění

- byl objeven Edisonův jev, jenž je základem elektronky
- znovu otevřeno Národní divadlo v Praze

Narození

Česko
- 30. dubna Jaroslav Hašek, český spisovatel († 3. ledna 1923)
- 3. červenec Franz Kafka, německý spisovatel († 3. června 1924) Svět
- 10. leden Alexej Nikolajevič Tolstoj, ruský spisovatel († 23. února 1945)
- 18. února Nikos Kazantzakis, řecký spisovatel († 26. října 1957)
- 31. října Marie Laurencinová, francouzská malířka († 8. června 1956)

Úmrtí

Česko
- 23. února Jan Valerián Jirsík, čtvrtý biskup českobudějovický (
- 19. červen 1798) Svět
- 19. květen Samo Chalupka, slovenský spisovatel (
- 27. února 1812)
- 3. září Ivan Sergejevič Turgeněv, ruský spisovatel (
- 9. listopad 1818)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1883년 th:พ.ศ. 2426

3. červen

3. červen je 154. den roku podle gregoriánského kalendáře (155. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 211 dní.

Události

Česko
- 1145 – Papež Eugenius III. vyhlásil proti odbojným moravským knížatům klatbu.
- 1421 – V Čáslavi bylo zahájeno celonárodní shromáždění (zemský sněm).
- 1585 – Rudolfu II. byl udělen řád Zlatého rouna.
- 1934 – Vláda ČSR se oficiálně přihlásila k francouzsko-sovětskému návrhu východního paktu zajišťujícího kolektivní bezpečnost.
- 1975 – V Brně byl zahájen I. celostátní sjezd katolických duchovních Pacem in terris. Svět
- 1098 – Křižáci dobyli tureckou Antiochii.
- 1850 – v Sasku byla zrušena ústava, omezena svoboda tisku a shromažďování a byl obnoven sněm ve staré podobě z roku 1831
- 1864 – Americká občanská válka: Bitva u Cold Harboru.
- 1937 – Vévoda z Windsoru se oženil s Wallis Simpsonovou.
- 1940 – Bitva u Dunkerque skončila německým vítězstvím; Spojenci ustupují do Británie.
- 1950 – Prvovýstup na 10. nejvyšší horu světa, Anapurna I.
- 1965 – Start Gemini 4, první vícedenní americká vesmírná mise.
- 1968 – Valerie Solanasová se pokusila o atentát na Andy Warhola.
- 1973 – Na Pařížské letecké show havaroval sovětský nadzvukový letoun Tupolev Tu-144.
- 1979 – Výbuch ropné studny na jihu Mexického zálivu způsobil nejhorší únik ropy do oceánu v historii.
- 1989 – Čínská vláda rozhodla o vyslání armády pro potlačení protestů na Pekingském náměstí Tiananmen.
- 1998 – Železniční neštěstí u německého městečka Eschede, 101 lidí zahynulo.
- 2004 – Sher Bahadur Deuba se stal premiérem Nepálu

Narození

Česko
- 1801 – František Škroup, skladatel († 1862)
- 1900 – Vincenc Makovský, sochař a designér († 1966)
- 1930 – Václav Vorlíček, režisér a scénárista Svět
- 1808 – Jefferson Davis, prezident americké Konfederace († 1889)
- 1864 – Ransom E. Olds, americký průmyslník († 1950)
- 1865 – Jiří V., britský král († 1936)
- 1925 – Tony Curtis, americký herec
- 1926 – Irwin Allen Ginsberg, americký básník († 5. dubna 1997)
- 1950 – Suzi Quatro, americká zpěvačka

Úmrtí

Česko
- 1924 – Franz Kafka, pražský německý spisovatel (
- 1883)
- 1942 – František Josef Čečetka, český spisovatel (
- 23. dubna 1871) Svět
- 1875 – Georges Bizet, francouzský skladatel (
- 1838)
- 1899 – Johann Strauss II., rakouský skladatel (
- 1825)
- 1963 – Papež Jan XXIII. (
- 1881)
- 1965 – Hjalmar Riiser-Larsen, norský letec, polárník, podnikatel a voják (
- 1890)
- 1977 – Roberto Rossellini, italský režisér (
- 1906)
- 1989 – Sajjíd Ruholláh al-Chomejní, íránský šíitský vůdce (
- 1900)
- 2001 – Anthony Quinn, americký herec (
- 1915)

Svátky

Česko
- Tamara Katolický kalendář
- Svatý Karel Lwanga a druhové Svět
-

Viz také:

- 2. červen 4. červen
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Červen ja:6月3日 ko:6월 3일 simple:June 3 th:3 มิถุนายน

1924

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1919 1920 1921 1922 1923 - 1924 - 1925 1926 1927 1928 1929 ----

Události

Česko Svět
- 25. února Sarajevo přestalo být hlavním městem Bosny a Hercegoviny, ale pouze sídlem Sarajevské oblasti.
- Dominikánská republika se stala členem společnosti národů
- norské hlavní město bylo přejmenováno na Oslo

Vědy a umění

- André Breton vydal Surrealistický Manifest
- objeven chemický prvek rhenium

Nobelova cena

Narození

Česko
- 30. dubna Ilja Prachař, český herec († 10. srpna 2005)
- 1. květen Karel Kachyňa, český režisér († 12. březen 2004)
- 28. května Jiří Šotola, český literát
- 17. září Antonín Liška, český biskup († 15. říjen 2003)
- 27. září Josef Škvorecký, český spisovatel
- Vladimír Menšík, český herec († 1988)
- Jan Otčenášek, český spisovatel († 1979) Svět
- 13. leden Paul Karl Feyerabend, rakouský filosof († 11. února 1994)
- 9. května Bulat Šalvovič Okudžava, ruský básník († 12. června 1997)
- 19. června Vasil Bykav, běloruský spisovatel († 22. června 2003)
- 10. října James Clavell, anglický spisovatel († 7. září 1994)
- A. D. Atanasov, bulharský redaktor, esperantista
- John Francis, skotský esperantista
- Marjorie Boulton, anglická spisovatelka, esperantistka
- Jean-François Lyotard, francouzský filosof († 1998)
- George Herbert Walker Bush, 41. prezident USA

Úmrtí

Česko
- 3. leden Jiří Wolker, český básník (
- 29. březen 1900) Svět
- 21. leden Vladimír Iljič Lenin, ruský komunistický politik a revolucionář a první premiér SSSR (
- 22. duben 1870)
- 3. červen Franz Kafka, německý spisovatel (
- 3. červenec 1883)
- 10. června, zavražděn italský socialistický poslanec Giacomo Matteotti,
- 1. září Joseph Henry Blackburne, britský šachista (
- 10. prosinec 1841)
- Woodrow Wilson, americký politik (1856)

Hlava státu

Tomáš Garrigue Masaryk Kategorie:20. století ja:1924年 ko:1924년 simple:1924

20. století

Dějepis > Století ja:20世紀 ko:20세기 simple:20th century

Praha

Praha – od roku 1920 Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha – je hlavním a součastně největším městem České republiky.

Poloha a charakteristika

České republiky]] Do dnešní podoby se vyvíjela jedenáct století. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů, kde žije zhruba 1 170 000 obyvatel (údaj ČSÚ za rok 2005). Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu je památkovou rezervací UNESCO. Praha je statutárním městem a vyšším územním samosprávným celkem na úrovni kraje. Leží uprostřed území Čech na řece Vltavě a je ze všech stran obklopena Středočeským krajem, jehož správní úřady rovněž sídlí v Praze.

Historie

:Hlavní článek: Dějiny Prahy

Počátky hradu a města Prahy

Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů - poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární - dříve volutovou - keramikou). Na stejném místě je však doloženo i mnohem pozdější germánské sídliště. V 6.století začali osídlovat pražskou kotlinu Slované. Důležitým kultovním místem se stal ostroh nad řekou Vltavou zvaný Žiži (nebo Sizi), kde později docházelo k obřadnímu nastolování knížat "kmene" Čechů. Na tomto místě nechal kníže Bořivoj postavit koncem 9.století druhý křesťanský kostelík v Čechách, zasvěcený Panně Marii. Za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. na počátku 10.století byla celá plošina ostrohu obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se stala centrem rodícího se českého státu. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Existence knížecího hradu přivedla do jeho podhradí řemeslníky a obchodníky - začalo se rodit středověké město.

Středověk

Počátkem 12.století byla Praha kvetoucím městem, nad nímž se vznosně vypínal knížecí Hrad. "Tam žijí Židé mající plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou nejzámožnější peněžníci, tam stojí tržiště a něm plno kořisti …", napsal kdosi neznámý o Praze koncem 11.století. Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města. Pojmenování Starší - respektive latinským terminem Maior, to znamená také Větší - Město pražské získala poté, co Přemysl II. Otakar udělil roku 1257 městská práva pražskému podhradí, osídlenému již od 10.století. Tak vzniklo Nové, později Menší Město Pražské - Malá Strana. Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil další Nové Město pražské a vytýčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplněno výstavnými měšťanskými domy, prostornými tržišti, nádhernými stavbami kostelů a klášterů. "Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií, Paříží, Kolínem, napsal o sídelním městě Karla IV. František Palacký.

Sjednocení pražských měst

K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha neexistovala dlouho. Zanikla již roku 1528. Sjednotit pražská města natrvalo do jednoho správního celku se podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice. Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami. Tehdy se stala jedním z předních průmyslových a obchodních center Evropy. Roku 1893 byla asanována severní část Starého Města; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se zároveň připojil Karlín a Libeň.

Velká Praha

Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství, jakým byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Mariánský sloup Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována. Roku 1922 byla založena Velká Praha, do které byla zahrnuta všechna předměstí včetně do té doby samostatných měst jakými byly Vinohrady nebo Košíře. Praha, v niž vedle sebe žilo obyvatelstvo českého, německého a židovského původu, se stala pozoruhodným kulturním centrem. Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí). Desetileté secesní období přerušila světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus - vznikly první moderní budovy a byla také dostavěna gotická Svatovítská katedrála. Světově unikátní je architektura kubistická - jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury (Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol), ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě. Pod vlivem nastupujícího nacismu ve druhé polovině 30.let Prahu začaly opouštět první obyvatelé.

Druhá světová válka

Za války bylo z Prahy odsunuto v transportech do koncentračních táborů židovské obyvatelstvo, stejně jako cikánské (tehdejší běžné označení) a další její obyvatelé tzv. "méněcenných ras". Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna Gestapa v Pečkově paláci nebo Střelnice v Kobylisích. Stavby Prahy byly uchráněny. K lehkému poškození došlo pouze za bombardování americkými letadly na konci války (věže kláštera v Emauzích), ale plánovanou likvidaci už nemohl v té době oslabený a ustupující nacistický režim provést. Podle vůle komunistických předáků pražského povstání (Smrkovský) a předem stanovených smluv mezi spojenci z protihitlerovské koalice Prahu musela osvobodit Rudá armáda, zatímco Americká armáda vyčkávala u Plzně. Dříve než sovětská vojska do města dorazila, vypuklo zde 5.května 1945Pražské květnové povstání, které ukončil 9.května příjezd Rudé armády.

Praha jako hlavní město socialistického Československa

V únoru 1948 se chopili moci komunisté, plánování a výstavba města začaly probíhat v duchu "socialistického realismu". Vznikla tak první sídliště (Dvouletky) a později i první panelové sídliště na Petřinách. V letech 1960, 1968, 1970 a 1974 bylo k Praze připojeno dalších celkem více než 60 obcí. V 60. a 70. letech se zmodernizovaly důležité dopravní stavby jako letiště a Hlavní nádraží, začalo se budovat metro a takzvaný ZÁKOS - systém kapacitních městských komunikací, z nichž jedna oddělila Národní muzeum od Václavského náměstí. Pro obyvatele, kteří přicházeli do Prahy z celé republiky, byla na zelených loukách okolo Prahy budována panelová sídliště (největší z nich je Jižní Město). Postupující ekonomický úpadek země zasáhl i Prahu, což se projevilo v zanedbaném vzhledu města i ve zhoršování služeb. Mocenský monopol komunistické strany ukončila Sametová revoluce. Sametová revoluce

Praha po sametové revoluci

Otevření státních hranic přivedlo do města početné davy turistů. Rozvoj soukromého podnikání se projevil na mnoha starších, leckdy chátrajících budovách i menších domech, které byly opraveny. Došlo k výstavbě mnoha obchodních komplexů, ve městě se zmnohonásobil dopravní provoz, který působí řadu problémů.

Hospodářství

Hlavní město Praha patří tradičně k nejdůležitějším hospodářským centrům Česka. Vedle význačného filmového průmyslu, dnes ale upadajícího, a zřejmě nejvýznačnějšího odvětví, turistiky, se zde nachází i mnoho závodů zpracovatelského průmyslu. Sametová revoluce Hrubý domácí důchod (HDP) v pražském kraji obnášel roku 2002 kolem 620 miliard Kč (tzn. 25,7 % celkového HDP v tržních cenách; v přepočtu na hlavu to činí 226 % celorepublikového průměru).

Zpracovatelský průmysl

Zpracovatelský průmysl hlavního města Prahy zaujímá s 7,6 procenty celkové průmyslové výroby páté místo v regionální struktuře všech 14 regiónů. Průmyslové závody se soustřeďují zejména na severovýchodě a jihozápadě města. Na území hlavního města bylo roku 2003 registrováno 733 průmyslových závodů (s více než 20 zaměstnanci) s celkem 111 tisíci pracujících. Objemem své výroby se v Praze jednoznačně prosazují dvě odvětví: produkce potravin a produkce elektrických a optických přístrojů, obě odvětví s přibližně 33 miliardami Kč v roce 2002 nebo podílem 12 procent na produkci odvětví v celé republice (tržby za vlastní výrobky a služby v běžných cenách; viz i diagramy). Význačnou roli zde hraje především výroba rozhlasových a televizních přijímačů (20 procent celkové produkce země a současně i první místo v regionální struktuře). Sametová revoluce Tato odvětví jsou následována polygrafickým průmyslem s téměř 24,5 miliardami Kč tržeb. Význam tohoto odvětví vyplývá ze skutečnosti, že v hlavním městě se toto odvětví silně koncentruje (44 procent celkové produkce) a Praha zde zaujímá první místo ze všech regiónů. Sametová revoluce Mimo to se však v Praze nacházejí i další význačné závody tradičních průmyslových sektorů a odvětví, které přispívají k velkému významu hlavního města jako průmyslového střediska:
- výroba kovodělných výrobků
- výroba strojů a zařízení
- chemie a farmaceutický průmysl
- průmysl výrobků ze skla, keramiky a porcelánu, stavební hmoty
- výroba dopravních prostředků (mimo výroby automobilů), zde zejména kolejní soupravy, motocykly, lehká letadla a jiné Další odvětví hrají spíše podřadnou roli.

Doprava

:Hlavní článek: Hlavní článek: Pražská doprava Praha je hlavním dopravním uzlem v Česku a významnou křižovatkou ve střední Evropě. Má rozsáhlou dopravní infrastrukturu, jak veřejné, tak i automobilové dopravy.

Členění Prahy

: Podrobněji o částech Prahy a o jejím členění od roku 1784 do současností čtěte v článcích Královské hlavní město Praha, Velká Praha a Části Prahy.

Katastrální členění

Do roku 1949 byly správní obvody až na jednu výjimku z roku 1947 tvořeny jedním nebo více celými katastrálními celky, bývalými obcemi či městy. Od roku 1947 došlo k zásadní změně správního členění. Od té doby hranice mnoha městských částí jsou nezávislé na hranicích katastrálních území (čtvrtí). Katastrální území (například Vinohrady, Smíchov) jsou nadále rozhodující zejména pro evidenci pozemků a nemovitostí a číslování budov.

Správní členění

Praha má 57 samosprávných městských částí, které jsou spravovány voleným zastupitelstvem, radou, starostou a úřadem městské části. Od 1. července 2001) mají úřady 22 z těchto městských částí rozšířenou působnost státní správy pro své území nebo i pro několik dalších městských částí. Vzniklo tak 22 správních obvodů. Tyto obvody (s výjimkou Prahy 1 až Prahy 3) však nejsou totožné s územními obvody podle zákona o územním členění státu, které byly do roku 2001 správními obvody a do roku 1990 i samosprávnými.

22 správních obvodů

V seznamu je nejprve uveden městský správní obvod. V závorce jsou pak uvedeny městské části, které do správního obvodu spadají, přičemž městská část, jejímuž úřadu působnost státní správy přísluší, je uvedena tučně. Od 1. ledna 2002 mají všechny tyto městské části stejný název jako celý jejich správní obvod, tedy pouze slovo Praha s číslovkou. Pro lepší orientaci je v seznamu uveden i původní název městské části. 2002
- Praha 1
- Praha 2
- Praha 3
- Praha 4 (Praha 4, Kunratice)
- Praha 5 (Praha 5, Slivenec)
- Praha 6 (Praha 6, Suchdol, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Ďáblice, Březiněves, Dolní Chabry)
- Praha 9
- Praha 10
- Praha 11 (Praha 11, Šeberov, Újezd u Průhonic, Křeslice)
- Praha 12 (Praha 12, Libuš)
- Praha 13 (Praha 13, Řeporyje)
- Praha 14 (Praha 14, Dolní Počernice)
- Praha 15 (Praha 15, Dolní Měcholupy, Štěrboholy, Petrovice, Dubeč)
- Praha 16 (Radotín, Velká Chuchle, Lochkov, Zbraslav, Lipence)
- Praha 17 (Řepy, Zličín)
- Praha 18 (Letňany)
- Praha 19 (Kbely, Vinoř, Satalice, Čakovice)
- Praha 20 (Horní Počernice)
- Praha 21 (Újezd nad Lesy, Klánovice, Koloděje, Běchovice)
- Praha 22 (Uhříněves, Královice, Nedvězí, Kolovraty, Benice)

Územní členění

V roce 1960 bylo zřízeno deset městských obvodů a tyto obvody, rozšířené o nově přidružené obce, platí podle Zákona o územním členění státu dodnes. Původně byly i správními a samosprávnými obvody. Obyvatelé většiny území obvodů podléhali přímo obvodnímu národnímu výboru (později obvodnímu úřadu), v později připojených obcích však zůstaly jako mezičlánek místní národní výbory (místní úřady), které zároveň spadaly i pod působnost příslušného obvodu. Od roku 1990 však nejsou tyto obvody samosprávnými celky a od roku 2001 nejsou ani územně-správními obvody. Dnes již podle nich jsou organizovány jen soudy, pošty nebo různé správní firmy.

10 městských obvodů, jejich městské části

Seznam deseti obvodů, v závorce jsou uvedeny městské části, které tvoří území obvodu: městských obvodů
- Praha 1 (Praha 1)
- Praha 2 (Praha 2)
- Praha 3 (Praha 3)
- Praha 4 (Praha 4, Praha 11, Praha 12, Libuš, Kunratice, Újezd, Šeberov)
- Praha 5 (Praha 5, Velká Chuchle, Slivenec, Lochkov, Praha 16–Radotín, Lipence, Zbraslav, Praha 13, Řeporyje, Zličín)
- Praha 6 (Praha 6, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina, Praha 17–Řepy, Suchdol)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Březiněves, Dolní Chabry, Ďáblice)
- Praha 9 (Praha 9, Praha 14, Běchovice, Čakovice, Dolní Počernice, Praha 20–Horní Počernice, Praha 19–Kbely, Klánovice, Koloděje, Praha 18–Letňany, Satalice, Praha 21–Újezd nad Lesy, Vinoř)
- Praha 10 (Praha 10, Praha 15, Benice, Dolní Měcholupy, Dubeč, Kolovraty, Královice, Křeslice, Nedvězí, Petrovice, Štěrboholy, Praha 22–Uhříněves)

Významné čtvrti

Podívejte se také na

- Královské hlavní město Praha
- Velká Praha

Externí odkazy

- [http://www.praha-mesto.cz praha-mesto.cz] – Informační server hlavního města Prahy
- [http://www.vpraze.info vpraze.info] – Wiki stránky o Praze
- [http://www.czso.cz/xa/redakce.nsf/i/home Hlavní město Praha] na stránkách ČSÚ
- [http://www.firmy-praha.cz Firmy Praha] firmy v Praze Kategorie:České kraje Kategorie:České okresy Kategorie:Praha Kategorie:Česká města Kategorie:Čechy Kategorie:Hlavní města Evropy ja:プラハ ko:프라하 simple:Prague

Koncentrační tábor

Koncentrační tábor je zařízení k hromadnému věznění, případně likvidaci politických vězňů, členů etnických nebo menšinových skupin, kteří jsou zadrženi z důvodů státní bezpečnosti, jako pracovní síla nebo z trestu bez obžaloby či řádného právního procesu. Zadržené osoby nejsou odsouzení zločinci ani váleční zajatci drženi pod válečným právem.

První koncentrační tábory

Termín koncentrační tábor byl poprvé použit v roce 1896, kdy nechal španělský generál Valeriano Weyler y Nicolau koncentrovat kubánské obyvatelstvo do speciálních táborů. Koncentrační tábory budovala i britská armáda během druhé búrské války v letech 1900-1902 v Jižní Africe (30 až 40 tisíc obětí). Německá armáda v letech 1904–1909 v Jihozápadní Africe (Namibie) – Gobabis, Lüderitz, Shark Island, Swakopmund, Windhoek (60 až 70 tisíc obětí).

Fašistické Německo

Koncentrační tábory (ghetta, internační tábory, pracovní tábory) neblaze prosluly zvláště z období druhé světové války, kdy sloužily ke shromažďování a likvidaci židů, dalších tzv. "méněcených ras", nebo jiných skupin za "méněcené" prohlášených a, od 30. let, odpůrců režimu na území ovládaném nacistickým Německem. V Norimberských procesech se západní spojenci snažili o právní potrestání hlavních viníků tohoto systematického vraždění. Oběti jsou odhadovány na mnoho milionů. spojenci

SSSR

Méně známé byly koncentrační tábory SSSR, Gulag – rusky: ГУЛАГ, Главное Управление Исправительно-Трудовых Лагерей – budované na základě carských táborů za Lenina a dále rozšířené za Stalina. O nich – a jejich obětech odhadovaných na desítky milionů – se svět začal dovídat, nebo si jejich existenci plně přiznávat, teprve od doby Chruščovova tání koncem 50. let. Pasternakův Doktor Živago (1957 v Itálii) a Solženicynovy Jeden den Ivana Děnisoviče (1962 v SSSR) a Souostroví Gulag (1973 v zahraničí) podávající svědectví o tomto nástroji totality.

České země

Za druhé světové války

Koncentrační tábory a jejich pobočky, jak německy tak česky vedené: Bílá Voda, Bílý Kostel, Božičany, Brněnec, Bruntál, Bukovany, Bystřice u Benešova, Hanušovice, Hodonínek u Kunštátu, Holýšov, Hradištko, Chrastava, Jezeří-Albrechtice, Jiřetín, Kamenický Šenov, Korunní, Kraslice, Křepenice, Lešany, Lety u Písku, Lovosice, Most, Nové Město pod Smrkem, Nová Role, Olbramovice, Ostrov nad Ohří, Panenské Břežany (zámek), Poříčí u Trutnova, Rabštejn, Richard u Litoměřic, Rtyně nad Bílinou, Rychnov, Svatava, Teplice, Terezín, Vrchotovy Janovice

Od konce války, v padesátých letech

Koncentrační "Tábory nucených prací" (TNP) : Horní Slavkov, Jáchymov (uranové doly Vojna I a II, Svornost), Příbram (Bytíz a Vojna), ... K systému útlaku patřily i vojenské tábory "Pomocné technické prapory" (PTP), věznice. Oběti jsou odhadovány na tisíce.

Dnes

... Kategorie:Druhá světová válka Kategorie:Koncentrační tábory ja:強制収容所

Univerzita Karlova

Univerzita Karlova v Praze je nejstarší univerzita ve střední Evropě a přední české vysoké učení, které se skládá z 17 fakult sídlících především v Praze.

Založení

Kdy přesně byla založena (tj. který ze dvou komplementárních právních aktů je primární pro její formální existenci), je předmětem sporů. Naprostá většina literatury již od Ottova slovníku naučného, údajně snad v souvislosti s rozvojem antiklerikalismu v 19. století, uvádí 7. duben 1348. Menšinový názor však obhajuje 26. leden 1347 s touto argumentací: Ve sporu o investituru získala Římskokatolická církev nezávislost na státu. Stát plně respektoval autonomii Církve, včetně oprávnění zakládat vlastní právnické osoby, např. církevní řády. K potvrzení světských imunit církevních právnických osob však obvykle bylo nezbytné rozhodnutí světské moci. Tak i pražská univerzita byla jako každá církevní korporace založena rozhodnutím Církve, zde bullou papeže Klementa VI., danou v Avignonu 26. ledna 1347. Po vzniku univerzity potvrdila exempci ze světské moci listina římského a českého krále Karla IV. ze 7. dubna 1348. Univerzita byla založena jako úplná, tj. se všemi 4 fakultami – přípravnou fakultou svobodných umění (dnešní filosofickou) a pokračovacími fakultami právnickou, lékařskou a teologickou. Na univerzitě působily 4 národy: český, bavorský, saský a polský. V roce 1403 bylo na univerzitě zakázáno šířit učení Johna Wyclifa, které však získávalo větší popularitu. V roce 1409 upravil král Václav IV. Kutnohorským dekretem rozhodovací pravomoce ve prospěch Čechů, což vedlo k odchodu některých profesorů a studetů na univerzitu v Lipsku.

Název

Pražská univerzita původně žádný název neměla. Brzy se však vžil název Universita Karlova. Po spojení Karolina a Klementina univerzita přijala název Universita Karlo-Ferdinandova. V roce 1882 byla zákonem č. 24/1882 ř. z. rozdělena na dvě části. Jedna se jmenovala "Česká universita Karlo-Ferdinandova" a druhá "Německá universita Karlo-Ferdinandova". Zákon č. 135/1920 Sb. z. a n., o poměru pražských univerzit, pak v § 1 al. 2 stanovil: "Jména obou pražských universit, ustanovená zákonem ze dne 28. února 1882, č. 24 ř. z.: "Česká universita Karlo-Ferdinandova" a "Německá universita Karlo-Ferdinandova" se zrušují. České univerzitě vrací se jméno "Universita Karlova". O jménu německé university rozhodne se zvláštním zákonem." Podle zákona č. 111/1998 Sb. je dnes jméno univerzity: "Univerzita Karlova v Praze".

Dnešní stav

UK připravuje odborníky pro širokou oblast humanitních věd, přírodních věd a věd o umění, dále teology, právníky, lékaře, farmaceuty, filology, tlumočníky a překladatele, knihovníky, žurnalisty, učitele aj.

Fakulty

Podívejte se též na

- Katolická teologická fakulta
- Evangelická teologická fakulta
- Husitská teologická fakulta
- Právnická fakulta
- 1. lékařská fakulta
- 2. lékařská fakulta
- 3. lékařská fakulta
- Lékařská fakulta v Plzni
- Lékařská fakulta v Hradci Králové
- Farmaceutická fakulta v Hradci Králové
- Filozofická fakulta
- Přírodovědecká fakulta
- Matematicko-fyzikální fakulta
- Pedagogická fakulta
- Fakulta sociálních věd
- Fakulta tělesné výchovy a sportu
- Fakulta humanitních studií

Reference

- Jiří Spěváček: Založení Univerzity Karlovy. Slovo k historii 15. Melantrich, Praha 1988, 40 pp.

Externí odkazy

- [http://www.cuni.cz www.cuni.cz] – Oficiální stránky
- http://www.cuni.cz/cuni/history/listinac.html
- http://www.cuni.cz/cuni/history/historie.html.cs
- [http://cupress.cuni.cz/cgi-bin/caroshow/recenze/r4.htm#sktf Recenze historické práce obhajující datum 1347] Kategorie:Univerzita Karlova ko:카를 대학교

Max Brod

Max Brod (27. května 1884 v Praze – 20. prosince 1968 v Tel Avivu) byl významný pražský židovský, německy píšící spisovatel, překladatel a skladatel. Zasloužil se o publikování literární pozůstalosti Franze Kafky a významnou měrou přispěl k jeho celosvětové proslulosti. Dále nese zásluhy na šíření české kultury (zejm. díla Leoše Janáčka a Jaroslava Haška) v zahraničí.

Život

Max Brod byl synem pražského bankovního ředitele. Studoval práva na německé části Karlovy univerzity. Velmi záhy se začal zajímat o literaturu a jeho první literární práce se objevily již v první dekádě 20. století. Poté pokračoval v psaní prózy i literárních studií až do konce svého života. Zásadním způsobem se zasloužil o publikaci děl svého v té době již zesnulého přítele Franze Kafky. K vydání připravil také Kafkovy deníky a korespondenci. Po absolvování vysoké školy v roce 1907 byl Brod zaměstnán jako úředník u Pražského poštovního ředitelství. Na tomto zaměstnání jej, podobně jako jeho přítele, Franze Kafku, zaujala především relativně kratší pracovní doba, jež mu umožnila věnovat se i literární tvorbě. Na Pražském poštovním ředitelství pracoval do roku 1924, kdy se stal kulturním referentem československé vlády. V letech 1929 až 1939 byl hudebním a divadelním kritikem pražských německých novin Prager Tageblatt. Před první světovou válkou se začal silně pociťovat své židovské kořeny a živě se zajímal o sionistické hnutí Theodora Herzla. Po ustavení samostatného Československa byl jmenován viceprezidentem Židovské národní rady. V roce 1913 se oženil s Elsou Taussigovou. V roce 1939 emigrovali s manželkou Elsou do tehdejší Palestiny, kde v Tel Avivu pracoval jako divadelní dramaturg a kritik. V Tel Avivu v té době již ve státu Israel zemřel.

Literární a publikační činnost

Na rozdíl od Kafky byl Brod od počátku úspěšným autorem. Jeho první román a v pořadí již čtvrtá kniha, Schloss Nornepygge (česky Zámek Nornepygge), vydaný v roce 1908, kdy bylo Brodovi dvacet čtyři let, byl veřejností nadšeně přijat. V Berlíně, centru tehdejší německé kultury, byla kniha vysoce oceněna jako významný příklad expresionismu. I další díla zaznamenala velký ohlas a Brod se záhy v německých jazykových oblastech proslavil. S Franzem Kafkou se Brod setkal poprvé v říjnu 1902, když ve studenstkém spolku přednášel o Arthuru Schopenhauerovi. Brod a Kafka, v té době rovněž student Karlovy univerzity, se spřátelili a scházeli se často, téměř denně. Na návštěvě u Maxe Broda se Kafka také setkal s jeho příbuznou a svou pozdější snoubenkou Felice Bauerovou. Max Brod patřil k nejbližším osobám Kafkova života. Byl mu oporou, povzbuzoval jej v literární tvorbě a snažil se mírnit jeho duševní krize. Pomáhal mu publikovat jeho texty. Kafka a Brod zůstali blízkými přáteli až do Kafkovy smrti v roce 1924. Než Kafka zemřel, ustavil ve své závěti, že jeho dosud nepublikovaná díla mají být zničena. Vykonavatelem poslední vůle určil Broda. Ten se však rozhodl Kafkovu pozůstalost vydat. Od roku 1925 začal Brod publikovat Kafkova díla z pozůstalosti, mj. romány Amerika (česky Amerika), Das Schloss (česky Zámek) či Der Process (česky Proces). V následujících třech desetiletích vydal šest svazků Kafkovy tvorby a jeho biografii. Krom Kafky stál Brod i za Franzem Werfelem a Karlem Krausem, ale jen do té doby, dokud se oba neodklonili od judaismu ke křesťanství. Pro českou kulturu je Brod významný, neboť se přičinil o divadelní uvedení Jaroslava Haškova Dobrého vojáka Švejka v Berlíně a prosazoval Janáčkovy opery v zahraničí. Hudební tvorba Maxe Broda je v porovnání s tou literární velmi skromná. Napsal několik písní a klavírních skladeb. Překládal Janáčkovy opery do němčiny a napsal jeho biografii.

Dílo

Z rozsáhlého díla Maxe Broda jsou zde vybrána jen nejdůležitější díla.

Vlastní próza

- Ein Kampf um Wahrheit. Románová trilogie (česky Boj za pravdu):
- Tycho Brahes Weg zu Gott, 1916. Román (česky Tychona Brahe cesta k Bohu).
- Reubeni, Fürst der Juden, 1925. Román (česky Rëubeni, kníže židovské).
- Galilei in Gefangenschaft 1948. Román (česky Galilei ve vězení).

Teoretická pojednání

- Leoš Janáček:Leben und Werk, 1924. Biografie (česky Leoš Janáček: Život a dílo).
- Heidentum, Christentum und Judentum, 1922. Studie (česky Pohanství, křesťanství a židovství).

Pražští němečtí autoři

- Franz Kafka, eine Biographie, 1937. Biografie (Franz Kafka: Životopis).
- Der Prager Kreis, 1966. Studie (česky Pražský kruh).
- Streitbares Leben: Autobiographie, 1960. Autobiografie (česky Život plný bojů). Brod, Max Brod, Max Brod, Max Brod, Max ja:マックス・ブロート

1924

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1919 1920 1921 1922 1923 - 1924 - 1925 1926 1927 1928 1929 ----

Události

Vědy a umění

- André Breton vydal Surrealistický Manifest
- objeven chemický prvek rhenium

Nobelova cena

Narození

Úmrtí

Hlava státu

Tomáš Garrigue Masaryk Kategorie:20. století ja:1924年 ko:1924년 simple:1924

Max Brod

Život

Literární a publikační činnost

Dílo

Z rozsáhlého díla Maxe Broda jsou zde vybrána jen nejdůležitější díla.

Vlastní próza

Teoretická pojednání

Pražští němečtí autoři

Felice Bauerová

Felice Bauerová (18. listopad 1887 v Neustadtu ve Slezsku - 15. říjen 1960 v Rye u New Yorku) byla přítelkyně a snoubenka Franze Kafky. Felice Bauerová byla dcerou pojišťovacího agenta ze Slezska, ale když jí bylo dvanáct let, přestěhovala se rodina do Berlína. Pracovala jako prokuristka u firmy Firma Carl Lindström v Berlíně. Byla vzdálenou příbuznou Maxe Broda, Kafkova přítele a právě u Brodových se v srpnu 1912 Felice a Kafka spolu prvně setkali. Během večera si vyměnili adresy a rozhodli se podniknout společnou cestu do Palestiny. Tak začala jejich korespondence i pětiletý poměr.Milostný poměr Felice Bauerové a Kafky trval od roku 1912 do roku 1917 a byl velmi rozporuplný a proměnlivý. Komplikace do něj vnášela i Felicina přítelkyně Grete Blochová, do níž byl Kafka rovněž krátký čas zamilovaný. V době jejich vztahu si spolu vyměnili řadu dopisů (Kafka jich Felici poslal na pět set), podnikli spolu několik cest a byli dvakrát zasnoubeni (v roce 1914 a 1917). Když se Felice dozvěděla o Kafkově současném blízkém vztahu s Gretou, žádala vysvětlení. Po vyčítavé hádce, jíž byla přítomna i Felicina sestra Erna a s Grete, zrušil Kafka své první zásnuby, nicméně jí psal dál. Druhé zásnuby zrušil, obávaje se, že svatba a manželský život by jej odváděly od literární tvorby. Poté, co u Kafky v roce 1917 propukla tuberkulóza, definitivně Felici opustil. V roce 1919 se Felice provdala za berlínského bankovního prokuristu Moritze Marasse, s nímž měla dvě děti, syna Heinze (1920) a dceru Ursulu (1921 až 1966). V roce 1961 se odstěhovali nejdříve do Švýcarska, poté v roce 1936 do Spojených států amerických, kde Marasse následujícího roku zemřel. Felice byla později finančním nedostatkem a nemocí donucena Kafkovy dopisy prodat nakladateli Schockenovi. Žila ve Spojených státech amerických až do své smrti v roce 1960. Dopisy, které Kafka Felici poslal, byly později knižně vydány pod názvem Dopisy Felici. Bauerová, Felice Bauerová, Felice Bauerová, Felice

Grete Blochová

Grete Blochová (21. březen 1892 v Berlíně – květen 1944) byla přítelkyní Felice Bauerové a matka jediného dítěte Franze Kafky. Grete Blochová byla podobně jako její přítelkyně Felice Bauerová berlínská úřednice. S Franzem Kafkou se seznámila přes jejich společnou přítelkyni Felice v říjnu 1913 v Praze a Kafka se do ní na první pohled zamiloval. Po tomto setkání si rok dopisovali. V řadě dopisů líčil Kafka svůj nesnadný vztah s Felice. Když se Felice o jejich korespondenci dozvěděla, rozešla se s Kafkou na krátký čas. Po dalším setkání v roce 1914 Grete s Kafkou počala. Záhy poté jejich vztah skončil. Narodil se jí syn, kterému bylo dáno jméno Martin a jenž byl dán na výchovu do pěstounské rodiny, kde zemřel v roce 1921. Kafka se o dítěti nikdy nedozvěděl a Grete sama jeho otcovství doznala až v roce 1940 v dopise hudebníku Wolfgangu Schockenovi. To je také jediné svědectví o Kafkově synovi. V roce 1936 se Grete odstěhovala do Itálie, kde si ve Florencii otevřela penzion. Poté, co byla Itálie obsazena německými vojsky, byla Grete s ostatními Židy zatčena a později neznámo přesně kdy zavražděna. Její smrt odhalil až britský Červený kříž v roce 1945. Blochová, Grete Blochová, Grete Blochová, Grete

Milena Jesenská

Milena Jesenská (10. srpen 1896, Praha – 17. květen 1944, koncentrační tábor Ravensbrück, Německo) byla česká novinářka, spisovatelka a překladatelka. S manželem Jaromírem Krejcarem měli dceru "Honzu".

Život

Milena se narodila v rodině pražského univerzitního profesora a chirurga Jana Jesenského a jeho ženy Mileny. Když bylo Mileně 16 let, zemřela jí matka a Milena zůstala se svým otcem, který byl na jednu stranu velmi přísný, na druhou stranu nad Milenou nedodržoval téměř žádný dohled, takže Milena vedla velmi volný život (mj. poprvé okusila drogy). Navštěvovala dívčí gymnázium Minerva, poté, na přání svého otce, studovala medicínu, které však zanechala po několika semestrech. Ve 20 letech se setkala s Ernstem Pollakem, který pracoval jako překladatel u jedné pražské banky. Proti vůli svého otce, který protestoval proti svatbě s německým Židem, se za něj provdala. V roce 1918 se s mužem přestěhovala do Vídně. S rodinou (částečně kvůli vzdorovitému sňatku) přerušila téměř všechny styky. Manželství s Ernstem Pollakem, se záhy dostalo do krize. Jesenská, chtějíc získat na manželovi částečnou nezávislost, začala dávat hodiny češtiny. Mezi její žáky patřil např. rakouský spisovatel Hermann Broch. Překládala z němčiny pro české noviny a zpočátku působit externě přispívala do módních magazínů. Záhy začala dopisovala do řady českých novin, psala Franze Kafky]] Der Heizer (Topič) a napsala autorovi, zda smí povídku přeložit. Tím začala jejich vzájemná korespondence, která skounčila až v roce [[1923 krátce před Kafkovou smrtí. Přátelství Mileny Jesenské a Franze Kafky bylo téměř výhradně korespondenční. Setkali se jen dvakrát, jednou na čtyři dny ve Vídeň a později na den v pohraničním městě Gmünd. Próza Topič byla jejím prvním překladem Kafky do češtiny. Později přeložila do čestiny i Proces, Rozjímání a Ortel. Kromě Franze Kafky se znala osobně i s Maxem Brodem, Franzem Werfelem, Karlem Čapkem či Ferdinandem Peroutkou. V roce 1923 se pokusila o sebevraždu. Poté propadla kokainu. Krátce po Kafkově smrti se rozešla s Pollakem a odstěhovala se nejprve do Drážďan a nakonec zpět do Prahy, kde se podruhé provdala. Vzala si českého architekta Jaromíra Krejcara. Bylo nejšťastnější období jejího života. V roce 1928 se jim narodila dcera Jana "Honza". Jana Milena Jesenská se začala plně věnovat kariéře novinářky. Mimo Přítomnosti přispívala do deníku Tribuna, Národních listů, Lidových novin, magazínu Pestré listy. V letech 1938 až 1939 byla redaktorkou kulturního časopisu Přítomnost. Jesenská začala být vážně nemocná (její zdravotní stav se výrazně zhoršil po porodu dcery) a stala se závislou na morfiu (na závislosti se oprostila až v roce 1938). Jesenská krátce sympatizovala s komunistickou stranou a tak psala i do novin Svět práce. Kvůli výhradám vůči stalinismu se v roce 1936 s KSČ rozešla. Rozčarováním skončilo i její manželství s Jaromírem Krejcarem. Po připojení Čech a Moravy k Třetí říši a se aktivně účastnila protinacistického odboje. Byla jednou z těch, kteří převáděli Židy přes hranice do Polska, od března 1939 do začátku války v září. Zatčena byla v březnu 1940 a následujícího roku deportována "na převýchovu" do koncentračního tábora Ravensbrück, kde pracovala na ošetřovně. Byla duchovní i morální oporou ostatním vězenkyním. Tam také potkala svou životní přítelkyni Margarete Buber-Neumannovou, rovněž bývalou novinářku. V Ravensbrücku zemřela v roce 1944. V roce 1995 byla institucí Jad Vašem poctěna udělením ceny Spravedlivá mezi národy v Jeruzalémě. Přestože Milena Jesenská byla významnou českou novinářkou a překladatelkou období první republiky, stala se celosvětově známá zpočátku jako přítelkyně Franze Kafky, vedle Felice Bauerové, Julie Vohryzkové. Její tvorba – články, svědectví a reportáže o meziválečné střední Evropě, problematice jejích společností a jejích vztahů – se dočkala zaslouženého světového uznání až po druhé světové válce.

Externí odkazy

- [http://www.iwm.at/index.php?option=com_content&task=view&id=57&Itemid=255 Milena Jesenská Fellowships for Journalists], Universita Vídeň, Institut humanitních věd – http://www.iwm.at O Mileně Jesenské:
- [www.libri.cz/databaze/kdo20/search.php?zp=8&name=JESENSK%C1+MILENA Heslo] v publikaci Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
- http://literatura.kvalitne.cz/jesenska.htm

Bibliografie

Vlastní dílo

- Cesta k jednoduchosti, 1926
- Člověk dělá šaty, 1927 posmrtná vydání článků, esejů a reportáží (většinou psaných pro časopis Přítomnost, 30. léta):
- Milena Jesenská zvenčí a zevnitř: antologie textů Mileny Jesenské, vydala Ludmila Hegnerová 1996
- Nad naše síly : Češi, Židé a Němci 1937-1939, Milena Jesenská, vydal Václav Burian 1997
z toho ukázky online:
[http://www.blisty.cz/art/24294.html Sudety 1938: byli jsme obětováni a máme tu několik tisíc živých padlých] reportáž z časopisu Přítomnost 41, říjen 1938
[http://www.blisty.cz/art/24292.html Sudety 1938: jakési symbolické divadlo]
- Dopisy Mileny Jesenské, vydala Alena Wagnerová 1998 německy:
- Milena Jesenská. "Alle meine Artikel sind Liebesbriefe" (Milena Jesenská. "Všechny mé články jsou milostné dopisy"), vydala Alena Wagnerová, Bollmann Verlag, Köln, 1994
- "Ich hätte zu antworten tagelang und nächtelang" – Die Briefe von Milena ("Mohla bych odpovídat dny a noci" – Dopisy Mileny), vydala Alena Wag