:: wikimiki.org ::

Gregoriánský Kalendář

Gregoriánský kalendář

Kalendář je systém pro počítání času. V současnosti používáme Gregoriánský kalendář. Jeho předchůdce, juliánský kalendář, fungoval poměrně dobře. Tropický rok má ovšem délku 365,2422 dne a je tedy o 11 minut kratší, než předpokládá juliánský kalendář (365,25 dne). Docházelo tak k postupnému opožďování kalendáře vůči okamžikům, kdy nastává rovnodennost nebo slunovrat. Roku 453 už byla diference 1 den, roku 581 byla diference 2 dny atd. Za pontifikátu papeže Řehoře XIII. roku 1582 byla diference 9,809 dne. Velikonoční neděle ani zdaleka nebyla tou první nedělí po prvním jarním úplňku, což pro církev byl stav neúnosný. Nesoulad kalendáře s astronomickou skutečností byl v období vrcholného středověku již výrazně patrný. Od 14. století se papežové a koncily, stejně jako řada astronomů včetně Regiomontana a Koperníka přípravou reformy kalendáře s větší či menší intenzitou zaobíraly. Rozhodující návrh Compendium novae rationis restituendi kalendarium předložil roku 1575 papeži Řehořovi XIII. lékař a astronom z kalabrijského Cirò Luigi Giglio (latinsky též Aloisius Lilius, 1510-1576). Papežská komise po několikaletém zkoumání alternativních řešení návrh schválila a 24. února 1582 Řehoř XIII. vydal bulu [http://www.bluewaterarts.com/calendar/NewInterGravissimas.htm Inter gravissimas], vyhlašující kalendářní reformu. Protože mělo být vynecháno 10 dní najednou, bylo k provedení tohoto kroku vybráno období, kdy bude zásah do liturgického roku pro malý počet přeskočených významných svátků nejmenší. Reforma měla proto být provedena bezprostředně po svátku sv. Františka, připadajícím na čtvrtek 4. října. Následující den měl být považován za pátek 15. října. Nebýt této korekce, kalendář by se ještě více opožďoval oproti skutečným změnám ročních období. Papežská bula také stanovila, že každý první rok století bude přestupný jen tehdy, bude-li dělitelný číslem 400. Gregoriánský kalendář nebyl všude přijat ihned. Stanoveného dne byla reforma provedena jen v některých katolických zemích - větší části Itálie, Španělsku, Portugalsku a Polsku. V Čechách původně pražský arcibiskup Medek oznámil změnu data z 14. na 25. listopad 1582; protože však změna nebyla projednána na zemském sněmu, nevstoupila v platnost. Reformu tak realizoval svým mandátem až Rudolf II. (skok z 6.1.1584 na 17.1.1584). Ve Slezsku byla změna provedena z 12.1. na 23.1. 1584. Moravští stavové si však dali říci až v červenci téhož roku (po 3.10. následoval 14.10.). Protože na kalendáři závisí výpočet data Velikonoc, v Čechách se v roce 1584 slavily Velikonoce o čtyři týdny dříve než na Moravě. V Uhrách, tedy i na Slovensku, se kalendář změnil až r. 1587 (po 21.10. se psalo 1.11.). Německé státy a ostatní protestantské země přijaly úpravu až kolem roku 1700, v Řecku dokonce až v r. 1923. Pravoslavná církev úpravu nepřijala nikdy. V Rusku platil juliánský kalendář od roku 1700 až do roku 1918 (tj. včetně revoluce, která podle toho byla v říjnu, ale podle gregoriánského kalendáře v listopadu). V nynější době činí rozdíl mezi gregoriánským a juliánským kalendářem 13 dnů. Tento stav potrvá až do konce 21. století, kdy, počínaje 1. březnem 2100, naroste na 14 dnů.

Pravidla

- 1) Rok je přestupný, pokud je dělitelný číslem 4 (1996, 2004)
- 2) Výjimka č.1 : Rok není přestupný, pokud je dělitelný číslem 100 (1900, 2100)
- 3) Výjimka č.2 z Výjimky č.1: Rok , na který se vztahuje Výjimka č.1 je přestupný pokud je dělitelný číslem 400 (2000, 2400)
- 4) Výjimka č.3: Přestože rok 4080 splňuje pravidlo 1) nebude přestupný. (jiné [http://www.pu.army.sk/view.php?cisloclanku=2004091401 zdroje] informují o roku 4840)
- O dalších pravidlech či výjimkách se rozhodne podle potřeby.

Podívejte se také na

- 30. únor Category:Kalendář als:Gregorianischer Kalender ja:グレゴリオ暦 ko:그레고리력 ms:Kalendar Gregory simple:Gregorian calendar th:ปฏิทินเกรกอเรียน

Juliánský kalendář

Kalendář, který zavedl v roce 46 před naším letopočtem Julius Caesar. Délka dvanácti měsíců byla stanovena tak, aby dala 365 dnů v obyčejném roce, a o přestupných letech byl přidán jeden den v únoru, takže měl rok 366 dnů. Astronomická skutečnost je ale nepatrně odlišná, a tak se s ní juliánský kalendář rozchází tempem přibližně 1 den za 125 let. Juliánský kalendář se používal až do konce šestnáctého století, kdy už odchylka kalendáře byla neúnosná. Proto papež Řehoř XIII. nařídil jeho úpravu a zavedl Gregoriánský kalendář. V některých zemích - například Rusku - se juliánský kalendář používal až do prvních desetiletí století dvacátého. Proto se například říjnová revoluce (podle juliánského kalendáře) odehrála v listopadu (podle kalendáře gregoriánského). Juliánský kalendář dodnes používá například pravoslavná církev pro Výpočet data Velikonoc. Category:Kalendář ja:ユリウス暦 ko:율리우스력 zh-cn:儒略历

Tropický rok

Tropický rok je časová jednotka, která představuje dobu, za kterou se Slunce při pohledu ze Země vrátí na své původní místo na obloze. Tropický rok trvá 365 dní 5 h 48 min 45,7 s stř. slunečního času, je základem kalendářního roku. Během tropického roku se vystřídají všechna čtyři roční období. Slovo tropický pochází z řeckého tropos, což znamená obrat. Obratník Raka a obratník Kozoroha přestavují totiž nejsevernější a nejjižnější oblast, ve které slunce během svého pohybu dosáhne nadhlavníku. Pozici slunce můžeme sledovat měřením stínu gnomonu (tyč zapíchnutá kolmo v zemi) v pravé poledne. Zmiňované obratníky jsou nejsevernějším a nejjižnějším bodem, ve kterém Slunce v jistém okamžiku nevrhá žádný stín.

Podívejte se také na

- rok
- siderický rok
- slunovrat Kategorie:Čas

581

Století: 5. století - 6. století - 7. století Roky: 576 577 578 579 580 581 582 583 584 585 586 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlavy států

- Papež
- Pelagius II. (579-590) Kategorie:6. století ko:581년

1582

Století: 15. století - 16. století - 17. století Roky: 1577 1578 1579 1580 1581 1582 1583 1584 1585 1586 1587 ----

Události

- 24. února - Papež Řehoř XIII. vyhlásil bulou Inter gravissimas reformu kalendáře.
- 4. října (čtvrtek) je poslední den juliánského kalendáře v Itálii, Španělsku, Polsku a Portugalsku. Druhý den tam byl pátek 15. října (o 10 dnů více)
- 9. prosince zavádí gregoriánský kalendář také Francie, Holandsko a Lucembursko - následuje tam 20. prosinec.
- V Kralicích vyšel třetí díl šestisvazkové Bible kralické.

Narození

- 2. listopad Alžběta Johana Vestonie, česká básnířka anglického původu († 23. listopad 1612)

Úmrtí

Kategorie:16. století ko:1582년 simple:1582

14. století

Dějepis > Století Kategorie:Staletí ja:14世紀 ko:14세기

1575

Století: 15. století - 16. století - 17. století Roky: 1570 1571 1572 1573 1574 1575 1576 1577 1578 1579 1580 ----

Události

Narození

Úmrtí

Kategorie:16. století ko:1575년

24. únor

24. únor je 55. den roku podle gregoriánského kalendáře. Do konce roku zbývá 310 dní (311 v přestupném roce).

Události

Česko
- Svět
- 1753 – blahoslavení Josefa Kupertinského.

Narození

Česko
- 1830 Karolína Světlá, česká spisovatelka († 7. září 1899)
- 1921 Ludvík Aškenazy, český spisovatel († 18. března 1986) Svět
-

Úmrtí

Česko
- 1801 – František Martin Pelcl, český historik a spisovatel (
- 11. listopadu 1734)
- 1925 Alois Mrštík, český spisovatel (
- 14. říjen 1861)
- 1989 sebevražda Miroslav Skála, český spisovatel (
- 6. dubna 1924)
- 1994 Ladislav Mňačko, slovensky píšící spisovatel Svět
-

Svátky

Česko
- Matěj Svět
-

Viz také:

- 23. únor 25. únor - kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Únor ja:2月24日 ko:2월 24일 simple:February 24 th:24 กุมภาพันธ์

Liturgický rok

Liturgický rok nebo též Církevní rok se skládá z řady tzv. liturgických období v křesťanských církvích a určuje pořadí a závaznost různých slavností, svátků, památek, připomínek a které úryvky z Písma se při bohoslužbách mají číst. Jednotlivé doby se vyznačují svou vlastní liturgickou barvou. Liturgické roky jednotlivých církví (či přesněji ritů) se zakládají na jiných kalendářích, většinou na juliánském nebo gregoriánském, ale vyskytují se i případy, kdy církev používá jako základ svého liturgického roku kalendář národní (např. stará arménská praxe). Ve střední a západní Evropě se s výjimkou katolíků východního obřadu a různých diasporních komunit východních církví setkáme témeř výhradně s liturgickým rokem latinského ritu, který má následující strukturu: Data jednotlivých slavností se někdy liší v západní a východní církvi, ačkoli jejich pořadí a logika zůstávají stejné. Tyto variace jsou většinou způsobeny odlišným způsobem výpočtu data Velikonoc, od nějž se určuje pořadí velké většiny ostatních liturgických dní. Tento roční cyklus je spojen s mnoha zvyklostmi, které jsou spojeny např. s výzdobou kostelů, různou barvou oděvů při liturgii, různými tématy ve čteních a kázáních.

Římskokatolická církev

Církevní rok začíná 1. nedělí adventní, která připadá na přelom listopadu a prosince. Po adventu následují Vánoce, které vrcholí slavností Zjevení Páně a slavností Křtu Páně. Potom poprvé nastává „neutrální“ doba, nazvaná mezidobí. Popeleční středou začíná 40denní příprava na Velikonoce zvaná postní doba. Ta vrcholí Svatým týdnem a Velikonočním triduem -- vrcholem celého křesťanského slavení, slavností Zmrtvýchvstání Páně. Následujících 50 dní trvá doba velikonoční, která kulminuje slavnostmí Nanebevstoupení Páně a Seslání Ducha svatého neboli Letnicemi, po nichž nastává znovu dlouhé mezidobí. To ukončuje opět až začátek adventu coby začátek dalšího církevního roku. Tento liturgický kalendář vznikl překrytím dvou velkých cyklů, jednoho pohyblivého, druhého stálého. Stálý cyklus svátků je vázán na pevná data kalendáře, tj. na dne v měsíci. Nejvýznanmějšími svátky s pevným datem jsou Vánoce. K těmto svátkům patří i naprostá většina svátků svatých. Druhý, pohyblivý cyklus je závislý na datu Velikonoc a od nich se odpočítává. Proto se každý rok mění. Kromě Velikonoc mezi tzv. pohyblivé svátky patří Popeleční středa či Seslání Ducha svatého. Pohyblivým svátkem je v podstatě i 1. adventní neděle, jelikož se jedná o 4. neděli před 25. prosincem a datum této neděle se mění každý rok. Církevní rok má mnoho společných bodů s občanským kalendářem, v našich zemích se jedná o Velikonoce, Vánoce, 5. července -- slavnost sv. Cyrila a Metoděje a 28. září -- svátek sv. Václava a státní svátek české státnosti.

Anglikánské a protestantské církve

Anglikánská církev a protestantské církve, které zachovávají liturgický rok a používají lekcionář pro čtení při bohoslužbách, obvykle vycházejí z pořádku obvyklého v římskokatolické církvi před 2. vatikánským koncilem.

Byzantský liturgický rok

Liturgický rok ve východních církvích byzantského obřadu (ať katolických nebo pravoslavných) charakterizuje střídající se řada postů a svátků, která v mnoha směrech připomíná pořádek obvyklý u nás, tj. praxi římskokatolické církve. Tradičně církevní rok začíná 1. září a nikoli 1. neděli adventní jako kalendář západní. Obsahuje 12 velkých svátků a Velikonoce, „svátek svátků“. Tyto svátky označují výrazné okamžiky z života Ježíše Krista a Panny Marie. Datování těchto velkých svátků odpovídá jejich dataci i na Západě.

Dvanáct velkých svátků

- 8. září -- Narození Panny Marie
- 14. září -- Povýšení svatého Kříže
- 21. listopad -- Zasvěcení Panny Marie v chrámu (jeruzalémském)
- 25. prosince -- Narození Ježíše Krista
- 6. ledna -- Theofanie (Zjevení Páně)
- 2. únor -- Uvedení Páně do chrámu
- 25. března -- Zvěstování Panně Marii
- neděle před Velikonocemi -- Vstup do Jeruzaléma (odpovídá Květné neděli
- 40 dní po Velikonocích -- Nanebevstoupení
- 50 dní po Velikonocích -- Letnice: Sestoupení Ducha svatého
- 6. srpna -- Proměnění Páně
- 15. srpna -- Zesnutí Panny Marie

Arménský liturgický rok

Arménský liturgický rok se skládá z 8 období: 1. Epifanie (až do postní doby) 2. Postní doba (3 + 6 + 1 týdnů); 3. Velikonoce (7 týdnů); 4. Duch svatý (7 týdnů); 5. Proměnění Páně (od konce Ducha svatého do Nanebevzetí Panny Marie); 6. Nanebevzetí Panny Marie (5/6 týdnů); 7. Svatý kříž (9/10 týdnů); 8. Padesátnice (7 týdnů před Epifanií). Kromě odlišného rozdělení liturgických dob je arménský liturgický kalendář zvláštní tím, že má jen 6 pevných svátků (tj. závislých na datu v kalendáři): Narození Páně a Epifanie (6. ledna), Uvedení Páně do chrámu (14. února), Zvěstování (7. dubna), Narození Panny Marie (8. září), Zasvěcení Panny Marie v chrámu (21. listopadu) a Početí Panny Marie (9. prosince). Všechny ostatní svátky, včetně památek svatých, jsou pohyblivé, tzn. závislé na datu Velikonoc. Arménský ritus je jediný, který si zachoval původní datum slavení Vánoc, tj. narození Ježíše Krista, 6. ledna. Původně se arménský liturgický rok zakládal na národním arménském kalendáři s 12 měsíci o 30 dnech, doplňovaném na konci roku 5 dny. Jelikož však chybělo doplnění 1 dne každého čtvrtého roku, docházelo ke stejnému posunu jako v juliánském kalendáři. Vyrovnávací reformu podobnou reformě gregoriánské přijali Arméni ve 12. století.

Koptský a etiopský liturgický rok

Koptská a etiopská církev používají podobný kalendář. Rok člení do tří základních období v závislosti na zemědělství v oblasti, tj. na odbobí zápav (19. června -- 19. srpna), období setby (20. srpna -- 18. ledna) a období žní (19. ledna -- 18. června). Kalendář obou církví je stejný, obsahuje 12 měsíců o 30 dnech a 13. měsíc, který má 5 nebo 6 dní. Liturgický rok je členěn do mnoha období, která jsou vymezena různými svátky a postními obdobími. Hlavní svátky koptské církve jsou: Zvěstování, Vánoce, Epifanie, Květná neděle, Velikonoce, Nanebevstoupení, Letnice, menší svátky pak obřezání Páně, Zázrak v Káni, Ježíšův vstup do chrámu, Zelený čtvrtek, Něděle Tomáše, Útěk do Egypta, Proměnění; hlavní svátky Bohorodičky jsou: Narození, Zasvěcení v chrámu, Zesnutí a Nanebevzetí. Postní období v průběhu koptského lit. roku jsou: půst vánoční (43 dní před Epifanií), Jonášův půst (3 dny), Herakliův půst (5 dní), Velký půst před Velikonocemi (7 týdnů), Půst apoštolů (15 -- 49 dní po Letnicích), Půst před Nanebevzetím Bohorodičky (15 dní). Spadají sem též všechny středy a čtvrtky kromě velionočního období. Hlavní svátky etiopské církve jsou: Vtělení, Svatý týden, Velikonoce, Nanebevstoupení, Letnice, Proměnění, Vánoce, Křest Páně; vedlejší svátky jsou: Povýšení svatého Kříže, Obřezání Páně, Rozmnožení chlebů, Uvedení do chrámu, Nalezení svatého Kříže, Útěk do Egypta; svátky Bohorodičky: Početí, Narození, Představení v chrámu, Zesnutí. V etiopském kalendáři jsou různé památky, které se slaví každý měsíc: čtyři památky Páně: Nejsvětější Trojice, Kříž, Ježíš Spasitel, Narození Páně; 6 památek Bohorodičky: Narození, Zasvěcení, Zázrak v Dabra Quesguam, Smlouva milosrdenství, Naše Paní Marie, Zjevení Panny Marie sv. Ildefonsovi v Toledu; kromě toho sem patří i 7 velkých památek svatých.

Syrský liturgický rok

V syrské tradici existuje více ritů (východosyrský, západosyrský či syrsko-malabarský), ale jejich liturgické kalendáře jsou velmi podobné. Liturgický rok syrsko-malabarského ritu je navíc shodný s liturgickým rokem ritu východosyrského. Západosyrský liturgický rok se dělí na devět období: 1. Neděle posvěcení chrámu (2 neděle); 2. Zvěstování (6 neděl); 3. Doba vánoční (Narození Páně a 2 následující neděle až do Epifanie); 4. Zjevení čili Epifanie (až do postní doby) 5. Před-postní období (3 neděle); První tři dny tohoto období je tzv. "půst Ninivanů"; 6. Postní doba (6 neděl); 7. Velikonoce (až do Letnic); 8. Letní doba (6/10 neděl); 9. Doba od povýšení svatého Kříže (až do neděle Posvěcení chrámu). Obdobnou strukturu mají i maronité. Východosyrský ritus má obdobné pojetí liturgického roku skládajícího se z devíti období, jen s malými obměnami: 1. Zvěstování (4. neděle před Vánocemi až do Epifanie). 2. Zjevení (4/9 týdnů); Tři týdny před začátkem postní doby se slaví čtyři postní dny nazývané "Prosby Ninivanů"; 3. Postní doba (7 týdnů); Na konci Svatý týden; 4. Vzkříšení (7 neděl až do Letnic); Následují 3 postní období: 5. Apoštolové (7 neděl od Letnic); 6. Léto (7 týdnů); 7. Eliáš (6/7 týdnů); 8. Mojžíš (1, 4 nebo 7 týdnů); 9. Posvěcení chrámu (4 týdny počínaje osmou před Vánocemi).

Související odkazy

Externí odkazy

- [http://mujweb.cz/www/kalendar/ Liturgický kalendář katolické církve v ČR] Kategorie:Liturgický rok Kategorie:Kalendář

4. října

4. říjen je 277. den roku podle gregoriánského kalendáře (278. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 88 dní. Svátek slaví František.
Pranostika pro tento den: Svatý František zahání lidi do chýšek.

Události

Česko
- Svět
- 1582 – Papež Řehoř XIII. zavedl v Itálii, Polsku, Portugalsku a Španělsku gregoriánský kalendář. Po 4. říjnu hned následuje 15. říjen.
- 1824 – Mexiko přijalo novou ústavu a stalo se federální republikou.
- 1830 – Vyhlášení nezávislosti Belgie na Nizozemsku.
- 1883 – První jízda Orient Expressu.
- 1957 – Vypuštění první umělé družice Země, Sputniku 1 z kosmodromu Bajkonur. Začátek kosmické éry lidstva.
- 2001 – Tupolev TU-154 Sibiřských aerolinií spadl do Černého moře po zásahu ukrajinskou střelou S-200. Zahynulo 78 osob.
- 2004 – Soukromá vesmírná loď SpaceShipOne podruhé v pěti dnech překonala hranice vesmíru a získala cenu Ansari X.

Narození

Česko
- 1897 – Miloslav Holý, malíř, krajinář († 1974)
- 1910 – Adolf Branald, spisovatel
- 1980 – Tomáš Rosický, fotbalista Svět
- 1289 – Ludvík X., francouzský král († 1316)
- 1924 – Charlton Heston, americký herec
- 1938 – Kurt Wüthrich, švýcarský chemik, oceněný Nobelovou cenou
- 1946 – Susan Sarandorf, americká herečka
- 1947 – Dežo Ursiny, slovenský zpěvák a skladatel († 1995)
- 1976 – Alicia Silverstone, americká herečka
- 1979 – Rachael Leigh Cook, americká herečka
- 1984 – Jelena Katina, ruská zpěvačka (Duo Tatu)

Úmrtí

Česko
- 1982 – Václav Kaplický, český spisovatel (
- 28. srpna 1895) Svět
- 1226 – Svatý František z Assisi (
- 1181)
- 1582 – Svatá Terezie z Avily (
- 28. října 1515)
- 1669 – Rembrandt, nizozemský malíř (
- 1606)
- 1880 – Jacques Offenbach, německý skladatel (
- 1819)
- 1947 – Max Planck, německý fyzik, nositel Nobelovy ceny (
- 23. dubna 1858)
- 1970 – Janis Joplin, americká zpěvačka
- 2004 – Gordon Cooper, americký astronaut

Svátky

Česko
- František Katolický kalendář
- Svatý František z Assisi Svět
- Mezinárodní den zvířat

Viz také:

- 3. říjen 5. říjen – kalendář Kategorie:Říjen ja:10月4日 ko:10월 4일 simple:October 4

Přestupný rok

Přestupný rok je rok který má 366 dní. Obecně lze říci, že přestupný rok je problémem kalendářů (juliánský, gregoriánský), které se snaží běh času počítat podle cyklů navzájem nesoudělitelných (den, měsíc, rok). Kalendářní rok má 365 dní. Ale protože jeden tropický rok (rok, kterým se řídí příroda) je dlouhý 365,24219 dne, musí časem dojít k odchylce jednoho dne. To nastane jednou za čtyři roky a právě tehdy se vkládá jeden den navíc, kterému se často říká přestupný den (viz gregoriánský kalendář). Tím se docílí hodnoty 365,25 dne na rok. Naneštěstí ani to není dostatečně přesná délka tropického roku. Za tisíc let dojde k posunu o 7,81 dní, které budou oproti skutečnosti přebývat. Řeší se to tak, že některé roky, které by přestupné být měly, přestupné nebudou. Tisíc let má deset století a roky těchto století jsou přestupné jen tehdy, je-li číslo století dělitelné čtyřmi. Jinak řečeno přestupné byly například roky 1200, 1600, 2000 apod. Přestupné nebyly roky 1300, 1400, 1500, 1700 atd. Za tisíc let bude jen 2,5 přestupných roků století z deseti. Čili 7,5 dne bude oproti původnímu návrhu (každý čtvrtý rok přestupný) chybět. Což docela přesně odpovídá 7,81 dne o které se lišil od skutečnosti. Tak je navržen gregoriánský kalendář, který používáme. Jeho odchylka oproti skutečnosti činí 31 dní za 100 tisíc let, které budou přebývat. Což už je přesnost dostatečná. ---- Příbuzná témata:
- Gregoriánský kalendář
- Juliánský kalendář
- Přestupná minuta
- Tropický rok
- Hvězdný rok Kategorie:Kalendář

Katolictví

Katolictví je dnes nejrozšířenější součástí křesťanství. Slovo pochází z řeckého καθολικός obecný, univerzální (< καθ῾ ὅλου dohromady, obecně). Vyjadřuje přesvědčení církve, že je přístupná nikoliv jedné rase nebo národu (Židům, nebo pohanům), nýbrž všem lidem. První doklad slova katolický pochází z listu Smyrnenským sv. Ignáce z Antiochie, který zní: „Kde biskup, tam ať je i lid, jako kde je Kristus, tam je i katolická církev“ (Ign. Smyrn. 8,2). #Pojmem katolictví se označují vnější známky (metodou religionistiky, fenomenologickou metodou nebo metodou sociologickou); avšak katolické církve samy se takto neoznačují. V tomto smyslu se katolictví věnuje toto heslo. #Původně slovo odlišovalo velkou církev ve starověku od heretických skupin a sekt, které se omezovaly jenom na určitou zeměpisnou oblast. #Kvůli historickému i současnému vlivu římskokatolické církve se slova katolictví často užívá pro věroučný systém této církve. #V ostatních případech se slova používá o všech církvích, které jsou povahou katolické, které samy vyznávají, že se drží katolické víry a nárokují si apoštolskou posloupnost. Mezi tyto církve ovšem nepatří pravoslavné církve. Pod tímto pojmem se tedy označují katolická církev coby pojem sdružující římskokatolickou církev a východní katolické církve, starokatolickou církev, která se oddělila od římskokatolické církve po 1. vatikánském koncillu (1870). Nárok katolicity na sebe vztahuje i anglikánská církev, protože se podle svého pohledu drží katolické víry. #Lze se setkat i s původním významem termínu katolický, tj. jako otevřený všem, všeobecný. V tomto případě se tak někdy označují i pravoslavné církve, stejně jako se katolické církve (dle bodu 4) označují za ortodoxní, tj. pravověrné. Z věroučného hlediska se katolictví vyznačuje naukou o svátostech, jichž uznává sedm, stejně jako pravoslaví. Vyznačuje se určitými výlučnými dogmaty a učeními, které většina ostatních církví nepřijímá (Dogma o neposkvrněném početí Panny Marie, Dogma o nanebevzetí Panny Marie, Dogma o papežské neomylnosti). Katolíci chovají úctu k Ježíšově matce Marii. Jako hlavu církve uznávají Ježíše Krista, jako její viditelnou hlavu a zástupce Krista na zemi římského biskupa (papež). Kritici vytýkají katolické církvi nedemokratické struktury, postoje k antikoncepci a interrupcím, v minulosti také k některým vědeckým objevům a násilí spáchané jménem církve. Velmi kriticky je také vnímána církev po sexuálních skandálech některých kněží v USA.

Podívejte se též na

- Katolická církev
- Římskokatolická církev Kategorie:Křesťanství Kategorie:Katolictví ja:カトリック教会 ko:카톨릭 simple:Roman Catholicism

Španělsko

Španělsko je země ležící na Pyrenejském poloostrově, člen Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).

Další základní údaje

- Administrativní dělení: 17 autonomních společenství a 2 autonomní města (dále 52 provincií).
- Velká města: Barcelona, Valencia, Sevilla
- Oblíbený ostrov: Ibiza

Administrativní rozdělení

17 autonomních společenství (comunidadades autónomas) a 2 autonomní města (ciudades autónomas): autonomních společenství

Podívejte se také na

- Zeměpis
- Evropa
- Ayerbe
- Muixeranga
- Seznam španělských měst Kategorie:Španělsko fiu-vro:Hispaania ja:スペイン ko:에스파냐 ms:Sepanyol simple:Spain th:ประเทศสเปน zh-min-nan:Se-pan-gâ

Portugalsko

Portugalsko je evropskou zemí nacházející se na samém jihozápadním cípu světadílu, v západní části Pyrenejském poloostrově. Jediným jeho sousedícím státem Španělsko, západní a jižní břehy země omývají vody Atlantského oceánu. Portugalsku dále náleží několik ostrovních území v přilehlých vodách: Azory, Madejra a Divošské ostrovy. Název země vzešel z římského označení Portus Cale. Cale bylo označení původní osady v ústí řeky Douro. Toto území získali kolem roku 200 BC Římané od Kartága v průběhu Druhé punské války. Vizigóti pak ve středověku upravili název území na Portucale, které později dalo vzniknout jménu Portugale čili Portugalsko. V devátém století pojem Portugalsko zahrnoval území cca mezi řekami Miňa a Doura. Z názvu Portugalsko bylo jeho zkrácením odvozeno taktéž dnešní jméno města nacházejícího se na místě původní osady Cale, tedy Porta. Portugalsko vede dlouholetý spor se Španělským královstvím) o území na východní hranici se Španělskem zvané Olivença, španělsky Olivenza. Podle Vídeňské smlouvy z roku 1815 bylo území přiřknuto Portugalsku a Španělsko se zavázalo jej navrátit. To se však nikdy nestalo, na což Portugalsko pravidelně upozorňuje. Olivença je pod Španělskou správou od roku 1801.

Portugalská republika
República Portuguesa

1801	Portugalský státní znak
(Podrobně)

portugalština

Rozloha
- celková
- % vodní plochy

109. na světě
92,391 km²
0.5 %

Obyvatelstvo
- celkem (2004)
- hustota zalidnění

75. na světě
10,524,145
114/km²

Nezávislost
- vyhlášena

- uznána

od Leónského království
1128, jako knížectví
1139, jako království
1143, králem Leónu
1179, papežem

Euro (€) ⁽¹⁾

UTC ⁽²⁾

Internetová doména země

.pt

Telefonní předvolba

+351

⁽¹⁾ do roku 1999: Portugalské escudo

⁽²⁾ Azory: UTC-1

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Portugalska Na území Portugalska se za posledních 3000 let vystřídalo mnoho civilizací. Féničané, Kelti, Řekové, Kartáginci, Římané i Arabové všichni pozměnili a poznamenali vývoj této části Evropy. Ve 14. a 15. století to byli naopak Portugalci, kteří svými zámořskými objevy změnili tvář celého světa. Raní řečtí mořeplavci navzvali toto území Ophiussa (v řečtině Země hadů), neboť místní obyvatelé uctívali hady. Po nich dorazili k břehům Portugalska Féničané – kolem roku 1104 př. n. l. a zanechali rovněž četné stopy na místní kultuře. Po roce 1000 př. n. l. na území vpadli Kelti ze střední Evropy a postupně se smísili s původním obyvatelstvem. V roce 238 př. n. l. břehy Pyrenejského poloostrova obsadili Kartáginci. O pouhých devatenáct let později však na Pyrenejský poloostrov vstoupili též Římané, kteří za Punských válek Kartágince z poloostrova vytlačili. Římané zde vytvořili část Hispánské říše nazvanou Lusitania. V pátém století vznikla Suebská říše, kterou dobyli Vizigóti, o tři století později Arabové. V 11. století vzniklo v průběhu reconquisty portugalské hrabství, které se roku 1139 prohlásilo královstvím. Reconquista byl z hlediska historického dlouhodobý vojenský, politický a civilizační proces znovudobytí Pyrenejského poloostrova evropskou civilizací, která postupně rozložila tzv. Kordóbský chalífát. Vyvrcholila právě vznikem dvou křesťanských, přesněji katolických, království – Španělska a Portugalska. Portugalci dobyli Lisabon zpět v roce 1147, reconquista byla v Portugalsku dovršena roku 1250, Grenada byla dobyta křesťany až roku 1492. Portugalsko se stalo v průběhu 15. století průkopníkem zámořské expanze, podnikalo objevné plavby kolem Afriky do Indie a získávalo rozsáhlé koloniální državy. Kupříkladu Východní Timor se osvobodil z kolonizace až v roce 1975. Nejvýznamnějšími koloniemi bývaly Brazílie, Angola a Mosambik. Portugalsko bylo vyhlášeno republikou 5. října 1910. Za první světové války stálo Portugalsko na straně Dohody. První portugalská republika však byla zmítána nepokoji a neměla tak dlouhého trvání – v roce 1926 došlo k nacionalistickému puči. Roku 1932 zavedl generál Salazar v zemi zmítané krizí diktaturu. Za druhé světové války bylo Portugalsko neutrální. Ačkoliv bylo Portugalsko hospodářsky dosti silné, nepodařilo se mu udržet svoje koloniální panství. Jeho rozklad započal rokem 1961, kdy Indie připojila četná území včetně Goy. Zároveň se stále častěji ozývaly hlasy dalších, převážně afrických kolonií (Angola, Mozambik, Portugalská Guinea, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Kapverdy). Právě nákladné a neúspěšné války vedly nakonec k pádu Salazarova režimu. Salazarův nástupce Caetano byl svržen armádou v roce 1974 a Portugalsko konečně nastoupilo cestu pluralitní demokracie. V roce 1986 země vstoupila do Evropského společenství.

Politika

Prezident je volen přímo na pětileté funkční období ve všeobecných volbách. Je vrchní velitelem ozbrojených sil, na základě výsledků parlamentních voleb jmenuje předsedu vlády a jím navrženou vládu. Má rovněž pravomoc rozpustit parlament, odvolat vládu či vyhlásit válku. Tyto jsou však omezeny řadou podmínek, mezi než patří kupříkladu povinnost konzultací se sedmnáctičlennou Státní radou. Ta slouží jako poradní sbor a skládá se ze šesti bývalých civilních úředníků (bývalí prezidenti) a deseti dalších občanů - pět vybírá parlament, pět sám prezident. Hojně využívanou pravomocí prezidenta je vetování zákonů. Republikové shromáždění (Assembleia da República) je název portugalského jednokomorového parlamentu složeného z 230ti poslanců. Je volen ve všeobecných volbách na dobu čtyř let na základě principu poměrného zastoupení. Předseda Republikového shromáždění zastupuje prezidenta v době jeho nepřítomnosti. Výkonnou moc třímá vláda v čele s předsedou vlády. Vláda musí parlamentu předložit svůj program. Pokud není zamítnut většinou poslanců, znamená to potvrzení vlády ve funkci.

Správní členění

Pevninské Portugalsko má 18 distriktů (portugalsky distritos): Aveiro, Beja, Braga, Bragança, Castelo Branco, Coimbra, Évora, Faro, Guarda, Leiria, Lisabon, Portalegre, Porto, Santarém, Setúbal, Viana do Castelo, Vila Real a Viseu. Azory a Madejrské ostrovy jsou samosprávnými oblastmi. Po reformě z roku 2004 by měly disktriky zaniknout a území rozděleno do tří kategorií: samosprávné oblasti, městská společenství, meziměstská společenství a velkoměstské obvody. Tyto budou mít různou míru samosprávy v závislosti na obyvatelstvu.

Zeměpis

Sever země je hornatý, v jižní části převládají nížiny a nevysoko položené náhorní plošiny. Nejvyšší horou pevninské části země je Mondego (1991 m.n.m.), nejvyšší bod celé země pak leží na Azorských ostrovech - Mount Pico (2351m.n.m.). Azorské i Madejrské ostrovy jsou sopečného původu, na Azorech je dokonce ještě stále jedna aktivní sopka. Mezi nejvýznamnější řeky patří Techo, Guardiana, Doura a Miňa. Teploty v pevninském Portugalsku se pohybují mezi 11°C v zimě a 22°C v létě.

Hospodářství

Před rozšířením Evropské unie v roce 2004 patřilo Portugalsko mezi nejchudší země uskupení. Dlouhodobá izolace země hospodářství značně poškodila. Zemědělství zaměstnává asi 11% pracujících. Významné je pěstování pšenice, kukuřice, vinné révy a oliv. Portugalsko je největším světovým pěstitelem korku. Mezi živočišnou výrobou vyniká chov ovcí. Portugalsko má značné zásoby rud wolframu a mědi. Průmyslu vévodí oděvnictví a obuvnictví, automobilový průmysl a výroba cementu. Asi 75% zahraniční výměny zboží této země připadá na EU. Ve zemi se daří rozvíjet oblast služeb, hlavně cestovního ruchu. Portugalsko navštíví ročně cca. 20 milionů turistů.

Obyvatelstvo

Země má asi 10,5 mil. obyvatel. V minulosti se řada Portugalců vystěhovala do jiných Evropských zemí s vyšší životní úrovní. Dnes se Portugalsko pozvolna stává jednou z cílových zemí přistěhovalců. Národnostně je tato země značně jednolitá - pouze 0,5% obyvatelstva patří k jinému než portugalskému etniku. 93% obyvatel je římskokatolického vyznání, asi 3% jsou evangelíci. Velké potíže činila hlavně v minulosti negramotnost, která se i dnes pohybuje kolem 5%, což je jedno z nejvyšších čísel v EU. Kategorie:Portugalsko als:Portugal ja:ポルトガル ko:포르투갈 ms:Portugal simple:Portugal th:สาธารณรัฐโปรตุเกส zh-min-nan:Portugal

Čechy

Čechy
110px vlajka Čech (do roku 1920 také vlajka ČSR)
50px moderní verze historického znaku Čech (současně malý znak české republiky)	100px historický znak Čech
67px erb českých králů	67px knížecí erb Přemyslovců

Základní údaje
Hlavní město:	Praha
Rozloha:	52 065 km²
Počet obyvatel:	přes 6 000 000 (2000)
Hustota osídlení:	121 obyvatel/km²
Nejvyšší bod:	Sněžka (1602 m)
Mapa
225px Čechy v Habsburské monarchii Soubor:CZ-cleneni-Cechy-wl.png Čechy na mapě Česka

Čechy jsou jednou ze tří historických zemí v dnešním Česku. Na severozápadě sousedí s německou spolkovou zemí Svobodným státem Sasko (zabírajícím i většinu Horní Lužice); na severu se Slezskem (resp. s tou jeho částí, která dnes patří Polsku, do roku 1945 Prusku, tedy Německu a do vlády Marie Terezie Rakousku resp. Česku), na východě s Moravou, na jihu s rakouskými spolkovými zeměmi Dolními a Horními Rakousy, na jihozápadě s německou spolkovou zemí Svobodný stát Bavorsko. Čechy byly od počátku politickým centrem dědičných zemí koruny české, ke kterým v různých dobách dále patřily zejména Morava, Slezsko a Lužice. Název pochází od západoslovanského kmene Čechů. Latinský název Bohemia, původně Boiohaemum, jenž časem ovlivnil i názvy v jiných jazycích (např. německé Böhmen), je odvozen od keltského kmene Bójů, kteří na území Čech žili od 4. do 1. století př. n. l.

Čechy versus Česko

Po zániku Československa vznikl problém, jaký je jednoslovný obecný název státu Česká republika. Použití názvu Čechy pro celý stát je nesprávné a na Moravě a ve Slezsku chápáno urážlivě. Problém vyvolal živou veřejnou diskusi, věnoval se mu i Senát ve svém veřejném slyšení [http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/original/27462/23545]. Jako věcně správné pojmenování celého státu je většinou odborníků označováno Česko, ovšem toto označení má celou řadu zatvrzelých odpůrců, mnozí jej vnímají jako ošklivý novotvar (přestože jím není a bylo použito i dlouho před vznikem Československa), něco nepatřičného či cizorodého. Přesto se v posledních letech používání tohoto označení postupně prosazuje, zvláště díky jeho používání v hromadných sdělovacích prostředcích.

Přírodní podmínky

Většinu území tvoří pahorkatiny, v severní polovině pak úrodná nížina kolem Labe, nad níž se vypíná pro Čechy významná, byť nijak zvlášť vysoká hora Říp (456 m). Přirozené hranice pak ze všech stran vytyčuje věnec hor: (od jihovýchodu po směru hodinových ručiček) Novohradské hory, Šumava, Český les, Krušné hory, Lužické hory, Jizerské hory, Krkonoše s nejvyšší horou Sněžkou (1602 m), Orlické hory a na východě rozsáhlá oblast Českomoravské vrchoviny. Geomorfologicky patří celé území k Českému masívu v soustavě Hercynských pohoří. Víceméně celé území Čech spadá do povodí Labe a úmoří Severního moře. Nejdelší českou řekou nicméně není Labe, ale Vltava (430 km; Labe má na českém území 364 km, z toho od pramene k soutoku s Vltavou 255 km). K dalším důležitým řekám patří Berounka, Otava, Malše, Lužnice, Sázava, Úpa, Orlice, Jizera a Ohře. Největším jezerem je Černé jezero na Šumavě.

Dějiny

:(Vizte též Dějiny Česka.) Od 3. století př. n. l. žili v Čechách Keltové (kmen Bójů), od 1. století n. l. Germáni (kmen Markomanů). Slované přicházeli ze severovýchodu od 5. století. Podle tradiční historiografie se na území Čech usídlily kmeny Čechů (levý břeh Vltavy ve středních Čechách), Doudlebi (jižní Čechy), Chebané (Chebsko), Lučané (Žatecko), na severu Čech Děčané, Milčané, Litoměřici, Pšované a Lemúzi, na severovýchodě Charváti, na východě Zličané. Dušan Třeštík však přesvědčivě dovozuje, že tak malé kmeny by byly naprostou historickou výjimkou; na území Čech tedy sídlil pouze jeden kmen. Kmeni Čechů vládla knížata z dynastie Přemyslovců, která si v 9. století podrobila většinu ostatních knížat pod svou svrchovannou moc. Tento proces byl dokončen v roce 995, kdy byl vyvražděn rod Slavníkovců. Morava byla k Čechám poprvé připojena Boleslavem I. kolem roku 965; do té doby byla ve sféře vlivu Maďarů. Za dynastie Habsburků se Čechy staly jednou ze zemí rozsáhlé monarchie. Morava a Slezsko byly mezi habsburskými zeměmi sice vyjmenovávány samostatně, ale byly pouhými vedlejšími zeměmi České koruny. Panovník byl markrabětem moravským a vévodou slezským z titulu českého krále. (Většina Habsburků v době nadvlády nad Čechami požívala současně titulu císař, tím se však myslel císař Svaté říše římské, se kterou se jeho vlastní državy překrývaly jen částečně a říšské země, které měly svého vlastního panovníka, byly habsburským císařům podřízeny jen formálně.) Po vzniku Československa byly k Čechám roku 1920 připojeny i do té doby Dolnorakouské České Velenice s okolím - tzv. Vitorazsko. Naposledy byly Čechy politickou entitou do roku 1949. Za první republiky byla v roce 1927, opuštěna myšlenka historické země nahradit župami. Čechy byly jednou ze čtyř zemí, na které se území republiky dělilo (země Česká, země Moravskoslezská, krajina Slovenská a země Podkarpatoruská. 1. ledna 1949 bylo území Československa (zjevně podle zásady „rozděl a panuj“) rozděleno na kraje, které nerespektovaly dřívější zemské hranice (zejména Jihlavský kraj, dnes Kraj Vysočina). Tento stav byl konservován i ve správní reformě platné od 1. července 1960 a v roce 2000.

Územní správa

V gotice vzniklo v Českém království 12 krajů. V čele krajů stáli poprávci (iudices provinciales) a 2 krajští hejtmani. V druhé polovině 15. století existovaly tyto kraje: # pražský – kouřimský # slánský neměl poprávce. # žatecký # bechyňský # prácheňský (písecký): v Písku sídlil kmet. Byl spojen s vltavským děkanátem a podbrdskou cudou. # plzeňský # rakovnický neměl poprávce. # litoměřický # boleslavský # hradecký # chrudimský byl spojen s mýtským děkanátem. # čáslavský K tomu existovaly ještě 4 vnější kraje: # Loketsko # Trutnovsko # Žitavsko # Kladsko V roce 1714 byla provedena územní reforma: # slánský kraj zanikl připojením k rakovnickému kraji a do Slaného bylo přeloženo sídelní město. # k žateckému kraji bylo připojeno Loketsko a Chebsko. # berounský kraj vznikl vydělením Vltavska a Podbrdska z píseckého kraje. # z litoměřického krej bylo odděleno mělnické panství. # k boleslavskému kraji byla připojena část brandýského panství a celé mělnické panství. V roce 1751 bechyňský kraj rozdělen na podíl táborský a budějovický, plzeňský na podíl plzeňský a klatovský, žatecký na podíl žatecký a loketský a hradecký na podíl hradecký a bydžovský. V roce 1849 byla provedena radikální reforma, kdy zůstalo pouze 7 krajů (krajských vlád) a 13 zemských (tj. krajských) soudů. V roce 1854 byla provedena nová reforma: bylo zřízeno 13 krajů a 15 krajských soudů. V roce 1862 bylo krajské zřízení zrušeno. Členění na kraje bylo znovuzavedeno 1. ledna 1949 a radikálně reformováno v roce 1960. Toto komunistické krajské zřízení však již nemělo s historickými kraji nic společného rozsahem krajů, ani jejich postavením či pravomocemi. V roce 1990 byly zrušeny krajské národní výbory, které byly obecnými správními úřady. V nové podobě byly kraje obnoveny roku 2000 na základě zákona z roku 1997. Členění na kraje z roku 1960 dodnes existuje ve vymezení územních obvodů soudů a správních obvodů pro zvláštní státní správu (např. daňovou).

Obyvatelstvo

Podobně jako v rozloze, i v počtu obyvatel představují Čechy přibližně 2/3 dnešního Česka. Etnicky jsou Čechy poměrně jednolité, ale do roku 1945 tomu bylo jinak. Již od počátku 1. tisíciletí byly neobydlené pohraniční hvozdy na pozvání českých panovníků kolonizovány německým obyvatelstvem. Před 2. světovou válkou tvořili velmi významnou menšinu, po válce však byli vyhnáni. Pohraničí osiřelo, místo Němců tam částečně zaujali např. Slováci a slovenští Romové. Některé vesnice byly úplně zbořeny a u hranic se západním Německem a s Rakouskem bylo vytvořeno nepřístupné pohraniční pásmo.

Největší města

- Praha (1 178 576)
- Plzeň (166 274)
- Liberec (99 832)
- České Budějovice (98 876)
- Hradec Králové (98 163)
- Ústí nad Labem (96 428)

Doprava

Silniční i železniční síť je do značné míry uspořádána hvězdicovitě s hlavními tahy vycházejícími z Prahy.

Věda a vzdělání

V Praze sídlí Univerzita Karlova, založená ve středověku, České vysoké učení technické, založené v 19. století, několik dalších vysokých škol a také Akademie věd České republiky. Další významné univerzity jsou Jihočeská v Českých Budějovicích a Jindřichově Hradci, Západočeská v Plzni, technické učení v Liberci a fakulty UK v Hradci Králové.

Reference

- Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. NLN, Praha 1999, 660 pp., ISBN: 80-7106-138-7

Podívejte se též na

- Česko
- Morava
- Lužice
- Slovensko
- Podkarpatská Rus

Externí odkazy

- [http://vexilolognet.hyperlink.cz Vlajky a znaky českých zemí] Kategorie:Česko ja:ボヘミア

1582

Století: 15. století - 16. století - 17. století Roky: 1577 1578 1579 1580 1581 1582 1583 1584 1585 1586 1587 ----

Události

Narození

- 2. listopad Alžběta Johana Vestonie, česká básnířka anglického původu († 23. listopad 1612)

Úmrtí

Kategorie:16. století ko:1582년 simple:1582

1584

Století: 15. století - 16. století - 17. století Roky: 1579 1580 1581 1582 1583 1584 1585 1586 1587 1588 1589 ----

Události

- 6. ledna je poslední den juliánského kalendáře v Čechách a Rakousku. Druhý den byl 17. leden gregoriánského kalendáře.
- 3. října -> 14. října - změna kalendáře na Moravě

Narození

Úmrtí

- 18. března Ivan IV., ruský car Kategorie:16. století ko:1584년

1584

Století: 15. století - 16. století - 17. století Roky: 1579 1580 1581 1582 1583 1584 1585 1586 1587 1588 1589 ----

Události

- 6. ledna je poslední den juliánského kalendáře v Čechách a Rakousku. Druhý den byl 17. leden gregoriánského kalendáře.
- 3. října -> 14. října - změna kalendáře na Moravě

Narození

Úmrtí

- 18. března Ivan IV., ruský car Kategorie:16. století ko:1584년

1584

Století: 15. století - 16. století - 17. století Roky: 1579 1580 1581 1582 1583 1584 1585 1586 1587 1588 1589 ----

Události

- 6. ledna je poslední den juliánského kalendáře v Čechách a Rakousku. Druhý den byl 17. leden gregoriánského kalendáře.
- 3. října -> 14. října - změna kalendáře na Moravě

Narození

Úmrtí

- 18. března Ivan IV., ruský car Kategorie:16. století ko:1584년

Výpočet data Velikonoc

Výpočet data velikonoc se v různých církvích liší. Velikonoce se podle křesťanských církví slaví první neděli po prvním úplňku po jarní rovnodennosti. Tato neděle byla stanovena na 1. nikajském koncilu roku 325. Byl-li úplněk v neděli, jsou Velikonoce až další neděli. Datum Velikonoc se tedy může lišit mezi jednotlivými roky až o více než jeden měsíc (od 22. března do 25. dubna). Jarní rovnodennost je stanovena „úředně“ na 21. březen podle gregoriánského kalendáře bez ohledu na astronomickou skutečnost (která se může až o dva dny lišit). V některých protestantských zemích (například Německu, Švédsku a Dánsku) se ale Velikonoce slavily po několik desetiletí 18. a 19. století podle astronomické skutečnosti. Pravoslavné Velikonoce jsou proti katolickým opožděny, protože pravoslavná církev pro jejich výpočet využívá starší juliánský kalendář. Navíc zachovává kánon 1. nikajského koncilu, že Velikonoce nesmí kolidovat s židovským svátkem Pesach.

Algoritmus k výpočtu data Velikonoc

Následující algoritmus se používá k výpočtu data Velikonoc v církvích používajících gregoriánský kalendář. Je odvozen z pravidelných měsíčních, týdenních a ročních cyklů (neboť Velikonoce jsou neděle a závisí na prvním úplňku po 21. březnu). Poznámka: mod značí operaci výpočtu zbytku po dělení. # a = rok mod 19 (pozn.: po 19 letech se měsíční cyklus opakuje ve stejné dny) # b = rok mod 4 (pozn.: cyklus opakování přestupných roků) # c = rok mod 7 (pozn.: dorovnání dne v týdnu) # Pro 20. a 21. století platí konstanty: #:m = 24 #:n = 5 #d = (19a + m) mod 30 #e = (n + 2b + 4c + 6d) mod 7 #Pro březen platí: #:22 + d + e = velikonoční neděle #Pro duben platí: #:d + e − 9 = velikonoční neděle (Poznámka: provedeme oba výpočty, vybereme ten, který vyhovuje.) Připadne-li datum Velikonoc později než 25. dubna, pak se posouvá o týden dříve. Kategorie:Kalendář Kategorie:Liturgický rok

Velikonoce

Velikonoce, též Pascha (z latinského Pascha < řec. πάσχα pascha) či Pesach (hebrejsky פֶּסַח pesach přejití) jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, který připadá na březen nebo duben (viz Výpočet data Velikonoc). V křesťanském pojetí jsou Velikonoce oslavou vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých (po jeho smrti na kříži). V židovském pojetí jsou Velikonoce památkou vysvobození Izraelitů z egyptského otroctví, z něhož je vyvedl prostřednictvím Mojžíše Hospodin. O slavení Velikonoc křesťany nemáme zmínek v Novém zákoně, nejstarším svědectvím o Velikonocích je Velikonoční promluva Melitona ze Sard z 2. století. Slavení Velikonoc se tedy v církvi objevilo velmi brzy. Svátky Ježíšova vzkříšení jsou významově provázány s židovskou oslavou Pesachu a dodnes v sobě nese prvky této židovské oslavy. Ježíšovo projití smrtí a vzkříšení je chápáno jako naplnění starozákonního obrazu přejití Izraelitů Rudým mořem při východu z Egypta. :Viz též zvláštní pojednání Ježíšovo vzkříšení Velikonoční oslavy se liší podle regionů. Protože se časově zhruba kryjí s pohanskými oslavami příchodu jara, lidové tradice převzaly z předkřesťanských dob mnoho zvyků a obyčejů. pohanskými

Předpokládané datum Ježíšovy smrti a vzkříšení

Přesné datum Ježíšovy smrti nevíme, avšak možností, mezi nimiž lze vybírat, příliš není. Isaac Newton došel svými výpočty roku 1733 k tomu, že k Ježíšově smrti mohlo dojít v pátek 7. dubna 30, 3. dubna 33 nebo 23. dubna 34; poslední z možností sám dával přednost. Gerhard Kroll ve své knize Po stopách Ježíšových soudí, že nejpravděpodobnějším datem je 7. duben 30. Podle C. Humphreyse a W. D. Waddingtona (1990) v podvečer 3. dubna 33 v Jeruzalémě vyšel Měsíc v úplňku zčásti zatmělý; toto zatmění skončilo 51 minut po východu Měsíce. Tento údaj se shoduje s vyprávěním evangelií (Mt 27,34; Mk 15,33; Lk 22,44), takže toto datum (3. dubna 33) je velmi pravděpodobně dnem Kristovy smrti na kříži. Ježíšovo vzkříšení by pak připadalo na 5. dubna 33.

Velikonoce v katolické církvi

Velikonoce podle katolické tradice začínají vigilií Neděle Vzkříšení (která završuje velikonoční triduum Zeleného čtvrtku, Velkého pátku a Bílé soboty) a trvají padesát dní až do Letnic, slavnosti Seslání Ducha svatého. První týden Velikonoc se nazývá Velikonoční oktáv. 40. den Velikonoc je slavnost Nanebevstoupení, která připomíná Ježíšův výstup ze země do nebe a jeho oslavení u Otce.

Velikonoční symboly

- beránek — Symbol beránka je přítomný již v předkřesťanských tradicích. V židovské tradici symbolizoval Izrael jako Boží stádo, které vede Hospodin. Zároveň Židé na Velikonoce pojídali beránka jako připomínku svého vysvobození z Egypta. V křesťanství je beránek jedním ze symbolů Ježíše Krista, neboť obrazně podle křesťanské víry on je beránek, obětovaný za spásu světa.
- kříž — Kříž je dnes nejdůležitějším z křesťanských symbolů, protože Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním. Tento trest patřil k trestům nejvíce krutým a ponižujícím.
- oheň — Velikonoční bohoslužba začíná zapálením velikonočního ohně, který symbolizuje vítězství Ježíše Krista nad temnotou a smrtí. Od tohoto ohně se pak zapaluje velikonoční svíce.
- svíce — Svíce je v mnoha kulturách chápána jako znamení života. Velikonoční svíce symbolizuje vzkříšeného Krista -- tento symbol pochází ze starověkého slavení Veliké noci, při níž se zapaluje svíce (zvaná též paškál) od ohně. Takto zapálená svíce se v průběhu velikonoční bohoslužby noří do křestní vody, je ozdobena znamením kříže a symboly Α a Ω, tj. začátku a konce věků, jímiž je Kristus. Tato svíce se potom zapaluje po celou velikonoční dobu až do letnic a při každém křtu -- aby se naznačilo, že křest patří k Velikonocům. Tato svíce se též rozžíhá při křesťanském pohřbu na znamení toho, že zemřelý stejně jako Kristus prošel branou smrti; a církev se za něj modlí, aby vstal k novému životu s Bohem.
- vajíčko — Protože vajíčko obsahuje zárodek života, bylo v mnoha kulturách symbolem plodnosti, života a vzkříšení. V souvislostí s lidovou tradicí vznikl zvyk malovat tato vejce; důvodem pojídání vajec o Velikonocích byla zřejmě i skutečnost, že vejce se nesměla jíst v postní době. V křesťanství se vejce vykládá jako symbol zavřeného hrobu, z něhož vstal Kristus, jako symbol nesmrtelnosti.
- zajíček — Ačkoli mnoho nenáboženských tradic má své kořeny v křesťasnké symbolice, některé Velikonoční symboly můžeme vystopovat až z předkřesťanské doby. Například zajíček má zřejmě původ v pohanských rituálech oslavující příchod jara.
- pomlázka — Tento v Česku důvěrně známý symbol Velikonoc má také původ ve starých pohanských zvycích.

Nenáboženské velikonoční tradice

Podobně jako mnoho jiných křesťanských svátků, i Velikonoce se přenesly i mimo církev. Už od jejich vzniku jsou časem oslav a veselí. Dnes jsou i komečně důležité, protože se na ně váže mnoho zvyků, k jejichž uskutečnění je třeba vynaložit nějaké úsilí nebo jen tak zajít na nákup. Prodávají se například Velikonoční pohledy, ozdoby nebo cukroví v podobě Velikonočních vajíček, beránků nebo zajíčků. V Česku je prastarou tradicí hodování a pomlázka. Na Velikonoční pondělí rano muži a chlapci chodí po domácnostech svých známých a našupávají ženy a dívky ručně vyrobenou pomlázkou z vrbového proutí. Pomlázka je spletena z osmi, dvanácti nebo až dvaceti čtyř proutků a je obvykle od půl do dvou metrů dlouhá a ozdobená pletenou rukojetí a barevnými stužkami. Podle tradice muži při hodování pronášejí koledy. Jestli dojde dříve na pomlázku nebo koledy záleží na situaci. Ačkoli může být vyšupání bolestivé, není cílem způsobovat příkoří. Spíše je pomlázka symbolem zájmu mužů o ženy. Nenavštívené dívky se mohou dokonce cítit uražené. Vyšupaná žena dává muži barevné vajíčko jako symbol jejích díků a prominutí. Pověst praví, že dívky mají být na Velikonoce vyšupávány, aby zůstaly celý rok zdravé a uchovaly si plodnost. Ženy mohou pomlázku oplatit odpoledne, kdy vylívají na muže a chlapce kbelíky studené vody. Zvyk se napříč Českem mírně mění. V USA jsou Velikonoční svátky již prakticky nenáboženským svátkem, takže mnoho amerických rodin se účastní jen velikonočního veselí okolo zdobení Velikonočních vajíček v sobotu večer a jejich „lovu“ v neděli ráno. Podle dětských pohádek byla vajíčka během noci přinesena Velikonočním zajíčkem a poschovávaná po domě a zahradě, aby počkala na děti, až se probudí. Důvod, proč by to měl zajíček dělat, se vysvětluje jen zřídka. V Norsku je, kromě lyžování v horách a malování vajíček, tradicí řešení vražd. Všechny velké televizní stanice vysílají kriminální a detektivní příběhy, jako je například Poirot Agathy Christie. Také noviny otiskují články, ze kterých mohou čtenáři zkusit odvodit, kdo je pachatelem. Samozřejmě také vychází mnoho knih. Dokonce i krabice od mléka bývají potištěny příběhy s vraždami.

Slovo „Velikonoce“ v jiných jazycích

Názvy odvozené od germánské bohyně Eostre nebo ze starogermánského názvu měsíce dubna Eostremonat.
- angličtina Easter
- němčina Ostern Názvy odvozené od hebrejského slova Pesach
- latina Pascha (nebo Festa Paschalia)
- řečtina Πάσχα (Pascha)
- bulharština Пасха (Pascha)
- dánština Paaske
- holandština Pasen
- esperanto Pasko
- finština Pääsiäinen
- francouzština Pâques
- indonézština Paskah
- irština Cáisc
- italština Pasqua
- dolnoněmčina Paisken
- norština Påske
- portugalština Páscoa
- rumunština Paşti
- ruština Пасха (Pascha)
- skotská galština Càisg
- španělština Pascua
- švédština Påsk
- arabština عيد الفصح
- welština Pasg Názvy v dalších jazycích
- bulharština Великден (Velikden) (doslova: Velký Den)
- polština Wielkanoc (doslova: Velká Noc)
- slovenština Veľká Noc
- srbština Uskrs nebo Vaskrs (doslova: Vzkříšení)
- čínština 復活節 (Fu-huo-jie; doslova Oslava Vzkříšení)
- japonština 復活祭 (Fukkatsu-sai; doslova Oslava Vzkříšení)

Související odkazy

- Výpočet data Velikonoc
- Ježíš Kristus
- Vzkříšení
- Kříž
- Pesach

Reference

- GRYGAR, J. Věda a víra. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. 128 s. ISBN 80-7192-535-7.
- KROLL, G. Po stopách Ježíšových. 2. vyd.. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. 486 s. ISBN 80-7192-711-2.

Externí odkazy

- [http://www.vira.cz/velikonoce/ Víra.cz]
- [http://www.pastorace.cz/index.php?typ=texty&sel_char=v&sel_tema=42 Pastorace.cz]
- [http://kna.cz/encyklopedie.php?id_select=1125 Encyklopedie náboženství]
- [http://www.dts.cz/cgi-bin/dts/dts.fcgi?stranka=3&kategorie=7&akce=clanek&id=253&jmeno=&heslo= Lužičtí velikonoční jezdci] Kategorie:Liturgický rok Kategorie:Kalendář ja:復活祭

Morava (země)

Morava je jednou z historických českých zemí (dnes o rozloze 22 022,9 km² - započteno i Valticko a Dyjský trojúhleník). Pokud k tomu připočteme i bývalé moravské enklávy ve Slezsku, dostaneme se k číslu 22 338,9 km² Rozkládá se ve východní části Česka. S Moravou hraničí na západě Čechy (344 km), na jihu rakouská spolková země Dolní Rakousy, na jihovýchodě pak slovenský Trnavský kraj, na východě Slovenský Trenčínský kraj, na severovýchodě slovenský Žilinský kraj a České Slezsko, na severu pak České Slezsko a na severozápadě pak Polské Slezsko - konkrétně Kladsko, dnes okres Kladsko (powiat Kłodzki), který je dnes součástí Dolnoslezského vojvodství (20 km). Při započtení moravských enkláv ve Slezsku, Morava sousedí i s polským Opolským vojvodstvím, které leží na historickém území Polského Slezska. Za metropoli Moravy platí Brno, a to už od roku 1641. Předtím byla hlavním městem Olomouc, která i nadále patří k významným historickým městům Moravy. O něco později s rozmachem dolů a průmyslu nabyla na významu slezská Ostrava. Mezi známější regiony patří Valašsko, Slovácko, Haná či Horácko.

Geografie

Povrch

Povrch Moravy tvoří z větší částí pahorkatiny a ne příliš vysoká pohoří. Na západě Moravy je to Českomoravská vrchovina, zasahující sem z Čech. Pramení zde například řeky Jihlava nebo Oslava. Součástí Českomoravské vrchoviny je i masiv Žďárských vrchů, ve kterých pramení řeka Svratka. Východně od Českomoravské Vrchoviny se pak nachází Drahanská vrchovina s proslulým Moravským krasem. Na severu Moravy se pak rozkládá pohoří Jeseníky, členěné na Hrubý Jeseník a Nízký Jeseník. Na jižní a střední Moravě se pak podél řek rozkládá několik nížinatých úvalů a "Bran", které oddělují výše uvedená pohoří od pohoří na východě Moravy, jimiž jsou Bílé Karpaty, Moravskoslezské Beskydy a poněkud "izolované" západněji položené Chřiby. Pokud jde o úvaly, tak podél toku nejdůležitější moravské řeky Moravy, která celou zemí protéká od seveu k jihu, to jsou Hornomoravský úval a Dolnomoravský úval. Na Hornomoravský úval navazuje na severu Moravská Brána, na jihu pak Vyškovská Brána, s níž na jihu sousedí Dyjskosvratecký úval.

Města

- Brno
- Olomouc
- Zlín
- Přerov
- Prostějov
- Jihlava - součástí dnes jsou i historické české obce
- Kroměříž
- Znojmo

Významná města ležící na moravskoslezské hranici

- Ostrava
- Frýdek-Místek

Dějiny Moravy

Podívejte se též na stručný přehled moravských dějin (Milníky moravských dějin).

Slovanské osídlení

Nejstarším historicky doloženým etnikem byly keltské kmeny Volků-Tektoságů, vystřídané na přelomu letopočtu germánskými Kvády (pravděpodobně sem zasahoval vliv Marobudovy říše). V 6. století osídlily Moravu slovanské kmeny: Holasicové na Opavsku (jejichž existence je ale značně problematická) a Moravané (odtud jméno - poprvé zmiňováni až roku 822, zřejmě se ale jednalo o souhrnný název pro všechny obyvatele jednoho kmene, který si v 8. či 9. století podmanil ostatní slovanské kmeny žijící v tomto regionu), žijící zejména kolem středního a dolního toku řeky Moravy, pravděpodobně až k soutoku s řekou Dunaj.

Velkomoravská epocha

V 7. století tvořila Morava součást Sámovy říše. V roce 833 došlo ke sjednocení moravského knížectví (na území moravských kmenů) a nitranského knížectví (jihozápadní Slovensko), v letech 833-906 se tak Morava stává centrem prvního raně feudálního státu na území Česka - Velkomoravská říše. V roce 863 začíná na velkomoravském území působit byzantská misie bratrů Konstantina a Metoděje. Druhý z nich se o něco později stává prvním velkomoravským