:: wikimiki.org ::

Harry Schell

Harry Schell

Harry Schell (29. červen 1921 Paříž, Francie – 16. květen 1960 Silverstoune, Velká Británie) byl americký pilot Formule 1. Tento charismatický a populární profesionální závodník, se narodil v Paříži francouzskému otci, předválečnému závodníkovi Laury Schell, a irsko-americké matce Lucy O'Reilly Schell, která se proslavila vítězstvím v dámské Rally Monte Carlo v roce 1929. Harry Schell byl vychováván ve Francii, kde jeho otec provozoval tým Ecurie Bleu, do doby než zahynul při autonehodě. Tým převzala Harryho matka a v roce 1940 najala Rene Drayfuse na 500 mil v Indianapolis. Bylo více než jasné, že Harry půjde ve šlápějích svých rodičů a tak nikoho nepřekvapilo, že se po druhé světové válce (sloužil v americké armádě ve Finsku) objevil jako pilot Ecurie Bleu. Již v roce 1949 stál na stupních vítězů v Coupe du Salon, když svůj Talbot přivedl na druhém místě. Svůj debut v mistrovství světa vozů formule 1 si odbil na trati v Monte Carlu a představil tady zcela odlišnou koncepci vozu, startoval totiž na voze Cooper T12, který se stal prvním vozem F1 s motorem vzadu. Během prvních let ve formuli 1 závodil s vozy F2 HWM a Gordini a užíval si velké pozornosti žen. Zkoušel své štěstí i v týmu Enrico Plate a s vozem Maserati skončil druhý v GP Říma a třetí v Aintree. Druhé místo v GP Cadours povzbudilo obě strany tak, že se rozhodli pokračovat v závodech Grand Prix. A přineslo to zasloužený úspěch, když se jim dařilo v národním mistrovství Francie. Pro rok 1954 si Schell zakoupil Maserati A6GCM a po řadě druhých míst v závodech nezapočítávaných do mistrovství světa v Castelfusano, Pescara, Aintree si pořídil Maserati 250 F a ve Španělsku bojoval o vedení s Ascarim a Trintignanem než pro poruchu musel odstoupit. Pro rok 1955 se upsal vozům Vanwall a Ferrari v týmu Tonyho Vandervella a zvítězil v několika menších podnicích. V roce 1956 již Schell demonstroval úžasný potenciál zelených vozů, když v Reims šlapal na paty vozům Ferrari a zvítězil v Grand Prix Caen. V Belgii si dojel pro čtvrté místo a třemi body si zajistil 15. místo v mistrovství světa F1. Rok 1957 je ještě úspěšnější, to už Schell pracuje pro Maserati v mistrovství světa, je sedmý a v Peskaře dokonce dojíždí třetí. Předtím než odchází k BRM je druhý v Pau a třetí v Modeně. Rok 1958 je pro Harryho Schella vrcholem jeho kariéry. V Nizozemí se stal prvním Američanem nejblíže vítězství v Grand Prix a v celém mistrovství světa je na pátém místě. I přesto že se týmu BRM v následující sezóně nedařilo, zůstal Schell týmu Raymonda Maye věrný. Koncem roku 1959 si koupil vlastní Cooper - Climax a zúčastnil se několika závodů. I začátkem roku jezdil se svým Cooprem než přijal nabídku týmu Yeoman Credit. Byla to příležitost postavit se na start International trophy, v deštěm sužovaném Silverstoune se odehrávaly testy týmu a v jedné z rychlých začátek dostal Harry smyk, toto malé selhání ho stálo život.

Vítězství

- 1956 Grand Prix Caen

Formule 1

- 1950 bez bodů Cooper T 12, Talbot T 26C
- 1951 bez bodů Maserati 4CLT/48
- 1952 bez bodů Maserati 4CLT/48
- 1953 bez bodů Gordini T16
- 1954 bez bodů Maserati A6GCM
- 1955 bez bodů Maserati 250 F
- 1956 15. místo 3 body Vanwall VW56
- 1957 7. místo 10 bodů Maserati 250 F
- 1958 5. místo 14 bodů BRM P25
- 1959 12. místo 5 bodů BRM P25
- 1960 bez bodů Cooper T51
- 56 Grand Prix
- 0 Vítězství
- 0 Pole positions
- 0 Nejrychlejšých kol
- 2 Podium
- 32 bodů

Nejlepší umístění v mistrovství světa

- 1958 2. místo Grand Prix Nizozemí Schell, Harry Schell, Harry Schell, Harry

29. červen

29. červen je 180. den roku podle gregoriánského kalendáře (181. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 185 dní. Před třemi lety vstřelil turecký fotbalista Hakan Sükür nejrychlejší gól v historii MS - v 11. sekundě.

Události

Česko
- 1945 - SSSR anektoval Podkarpatskou Rus, která byla jako Zakarpatská oblast začleněna do Ukrajinské SSR.
- 1992 - Milan Uhde zvolen předsedou Poslanecké sněmovny Svět
- 1868 - bula Aeterni Patris, kterou papež svolal 1. vatikánský koncil
- 1976 - Seychely získaly nezávislost
- 2004 - generální guvernér Sir Paulius Matane zastupuje britskou královnu na Papua Nová Guinea

Narození

Česko
- 1793 - Josef Ressel, vynálezce lodního šroubu († 10. října 1857)
- 1912 - Vlasta Fabianová, česká herečka († 26. června 1991)
- 1917 - Josef Kainar, český básník († 16. listopadu 1971)
- 1893 - Eduard Čech, český matematik († 15. března 1960) Svět
- 1881 - Louis Trousselier francouzský cyklista
- 1900 - Antoine de Saint-Exupéry, francouzský spisovatel († 31. července 1944)
- 1921 - Harry Schell, americký pilot Formule 1 († 16. květen 1960)
- 1930 - Sławomir Mrożek, polský spisovatel

Úmrtí

Česko
- Svět
- 1875 Ferdinand I. Dobrotivý, též Ferdinand V., rakouský císař (
- 19. dubna 1793)

Svátky

Česko
- Petr a Pavel Svět
- Slovensko - Petr

Viz také:

- 28. červen 30. červen
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Červen ja:6月29日 ko:6월 29일 simple:June 29 th:29 มิถุนายน

1921

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1916 1917 1918 1919 1920 - 1921 - 1922 1923 1924 1925 1926 ----

Události

Česko
- 16. května – založení KSČ
- 26. září – Edvard Beneš se stal předsedou vlády Svět
- 11. července – Mongolsko vyhlásilo nezávislost
- 20. října – Německo na základě výsledků referenda odstoupilo Polsku východní oblasti pruské provincie Horní Slezsko
- 6. prosince – Irsko vyhlásilo nezávislost
- Sun Jat-sen se stal řádným prezidentem Čínské republiky
- Píseň İstiklâl Marşı byla schválena jako turecká hymna
- byla založena Komunistická strana Číny
- Společnost národů rozhodla, že Ålandy zůstanou autonomní a demilitarizovanou součástí Finska
- skončila Rusko-polská válka

Vědy a umění

- založena Literární skupina

Nobelova cena

Narození

Česko
- 20. ledna – Václav Kotva, český herec († 3. listopadu 2004)
- 24. února – Ludvík Aškenazy, český spisovatel († 18. března 1986)
- 2. dubna – Jiří Adamíra, český herec († 8. srpna 1993) Svět
- 5. ledna – Friedrich Dürrenmatt, švýcarský dramatik († 14. prosince 1990)
- 11. května – Geoff Crossley, britský pilot Formule 1 († 7. ledna 2002)
- 21. června – Helmut Heißenbüttel, německý spisovatel († 19. září 1996)
- 29. června – Harry Schell, americký pilot Formule 1 († 16. května 1960)
- 31. července – Peter Benenson, britský právník, zakladatel Amnesty International († 25. února 2005)
- 19. srpna – Gene Roddenberry, tvůrce seriálu Star Trek († 24. října 1991)
- 12. září – Stanisław Lem, polský spisovatel
- 22. října – Georges Brassens, francouzský písničkář († 31. října 1981)
- 3. listopadu – Charles Bronson, americký herec († 30. srpna 2003)

Úmrtí

Česko
- 14. prosince – Vincenc Jarolímek, český matematik (
- 25. června 1846) Svět
- 7. srpna – Alexander Alexandrovič Blok, ruský básník (
- 28. listopadu 1880)
- 8. srpna – Juhani Aho, finský básník (
- 11. září 1861)

Hlavy států

- Československo
- Tomáš Garrigue Masaryk
- Papež
- Benedikt XV.
- Velká Británie
- Jiří V. (král)
- David Lloyd George (premiér)
- Rusko
- Lenin
- USA
- Woodroow Wilson
- Warren G. Harding Kategorie:20. století ja:1921年 ko:1921년 simple:1921

Paříž

Paříž (franc.: Paris) je hlavní město Francie. Je také zároveň centrem regionu Île-de-France, zahrnujícího Paříž a její předměstí, a současně sama tvoří jeden z francouzských departementů (franc.: département de Paris). Paříž vytváří se svými předměstími a satelitními městy tzv. Velkou Paříž, sídelní aglomeraci, jejíž populace byla v r. 2004 odhadována na 11,5 miliónu obyvatel (poslední sčítání lidu v r. 1999 zjistilo 11 174 743 obyvatel). Paříž tak přestavuje nejlidnatější metropolitní oblast Evropské unie po Londýnu. Vlastní obvod města (v zásadě vymezený okružní dálnicí a dvěma lesíky), z historických důvodů poměrně malý, má naproti tomu podle odhadů z r. 2004 pouhých 2 142 800 obyvatel (2 125 246 při sčítání r. 1999) na ploše 86,928 km² (bez Bouloňského a Vincenneského lesíka). Celá metropolitní oblast (aire urbaine) čítající 1584 obcí (commune) má rozlohu 14 518 km². Hustota osídlení je ve vnitřním městě 24 448/km², v celé oblasti pařížské aglomerace pak 770/km² (podle údajů z r. 1999).

Dějiny Paříže

První nálezy osídlení oblasti Paříže pocházejí z období kolem r. 4500 př. n. l. Kolem roku 300 př. n. l. osídlili kraj Galové z kmene Parisiů; od v r. 52 př. n. l. kraj dobyli Římané a pojmenovali jej Lutetia (francouzsky Lutèce; tj. „bažinaté místo“), respektive Lutetia Parisiorum. V té době byl osídlen pouze dnešní ostrov Île de la Cité, kde dnes stojí katedrála Notre-Dame. Římské osídlení rychle rostlo a během padesáti let se začalo šířit i na levý břeh Seiny. Po pádu římské nadvlády v r. 508 Chlodvík I. učinil z města hlavní město Francké říše. Chlodvík I. zahájil v r. 511 výstavbu katedrály sv. Etienna na Île de la Cité. Tam také vyrostla pevnost na obranu před Vikingy po r. 800, avšak 28. března 845 byla Paříž vikingskými nájezdníky dobyta. Slabost posledních karolínských francouzských králů vedla k postupnému nárůstu moci pařížských hrabat. Odo, hrabě pařížský byl zvolen králem Francie navzdory nárokům Karel III. Dynastický spor byl vyřešen až v roce 987, kdy byl Hugo Kapet, hrabě pařížský, zvolen po smrti posledního krále z rodu Karlovců za francouzského krále. V průběhu 11. století se město rozšířilo také na pravý břeh řeky. Během 12. a 13. stol. za vlády Filipa II. Augusta město dále mohutně rostlo, což souviselo hlavně s vysušením rozsáhlých močálů. Hlavní cesty byly dlážděny, byl vybudován první Louvre jako mocná pevnost a byla zahájena i výstavba několika katedrál, mimo jiné katedrály Notre-Dame. Několik škol na levém břehu bylo sjednoceno pod názvem Sorbonna, na níž studovali m.j. Albert Veliký a sv. Tomáš Akvinský. Během Středověku Paříž prosperovala jako obchodní i intelektuální centrum, její rozvoj dočasně přerušovaly morové epidemie ve 14. století a pak zejména Stoleté války s Anglií v 15. století, které vedly k tomu, že dvůr město přechodně dokonce opustil. Za vlády krále Ludvíka XIV., Krále Slunce (1643 - 1715) byla královská rezidence přesunuta do blízkých Versailles. V této době, označované jako Le Grand Siècle (tj. "Velké Století"), bylo ale ve městě vybudováno velké množství velkolepých paláců a dalších budov. Francouzská revoluce začala dobytím Bastilly 14. července 1789. V roce 1799 se díky nestabilitě nové vlády chopil moci Napoleon Bonaparte, nejprve jako první konzul, v roce 1804 se pak sám korunoval v katedrále Notre-Dame francouzským císařem. Chtěl z Paříže vytvořit nejkrásnější město na světě. Za jeho vlády vyrostlo v Paříži zejména množství velkolepých pomníků. V roce 1814 ale byla Paříž dobyta anglickými, pruskými, rakouskými a ruskými vojsky a Napoleon byl vypovězen na ostrov Elbu. Do Paříže se sice po útěku z ostrova v roce 1815 vrátil, ale po porážce u Waterloo byl definitivně sesazen a deportován na Ostrov Svaté Heleny, kde v roce 1821 zemřel. 1821 Po druhé revoluci v r. 1848, která svrhla krátce trvající monarchii, se v čase nejistoty chopil moci státním převratem Napoleonův synovec, který se jako Napoleon III. prohlásil v r. 1851 císařem. Za jeho vlády Paříž rozkvetla v nejkrásnější město Evropy. Za to vděčí především baronu Hausmannovi, který realizoval velkolepou přeměnu středověkého města na město s vzdušnými bulváry a třídami. Císařství ukončila v roce 1870 prohraná Prusko-francouzská válka, končící obléháním Paříže, následovaném Pařížskou komunou. Konec 19. století ale představuje opět období velkého rozmachu Paříže, nazývané také La Belle Époque (čili "Krásné období"), které dokumentuje pořádání Světové výstavy v r. 1889, pro niž byla vybudována Eiffelova věž, dnešní symbol Paříže. Paříž se stala výstavným městem, plným nově budovaných budov ve stylu secese. V r. 1900 Paříž pořádala Letní olympijské hry a znovu v r. 1924. V 60. letech se Paříž opět stala centrem rozvoje a moderní architektury. To bylo symbolizováno především výstavbou obchodní čtvrti La Défense na západním okraji města, která se stala moderním administrativním centrem Evropy. Komplex byl v roce 1989 doplněn budovou La Grande Arche ("Velký Oblouk"), ohromná krychle, do níž by se vešla i katedrála Notre-Dame.Další významnou stavbou byl také mrakodrap Tour Montparnasse, vybudovaný v r. 1973, v době stavby nejvyšší budova v Evropě.

Pamětihodnosti

Paříž oplývá množstvím památek z dob keltských až po současnost. Z historické Paříže však po rekonstrukcích v 18. a 19. století zbylo jen málo z původní tváře. Mezi nejznámější památky patří:
- Katedrála Notre-Dame
- Louvre
- Vítězný oblouk
- Invalidovna
- Conciergerie a Sainte-Chapelle
- Bazilika Sacre Coeur

Moderní architektura

V Paříži se nacházejí památky snad ze všech architektonických slohů. Kromě Eiffelovy věže a Louvre se skleněnými pyramidami před vchodem, je zde také supermoderní čtvrť La Défense, plná mrakodrapů a supermoderních staveb. Zde stojí také nejznámější moderní stavba Paříže - Grande Arche, vybudovaný roku 1989 k 200. výročí Francouzské revoluce. "Jen v Paříži je možné, aby si architekti postavili to, co je napadne" - to je zkušenost, kterou získala Paříž po výstavbě Pompidouova centra přímo v centru města.

Nejvýznamnější čtvrti

Pompidouova centra
- Île de la Cité a Île St-Louis: Nejstarší osídlení města je spojeno právě s ostrovem Île de la Cité ("Městský ostrov"), kde vyrostla první galská osada, později přeměněná na římské město. Také v pozdějším období zde bylo jedno z center města, takže tady najdeme významné památky jako katedrálu Notre-Dame, bývalou věznici z doby Francouzské revoluce Conciergerie s úžasnou gotickou kaplí Sainte-Chapelle v areálu dnešního Justičního paláce. Ostrov Île St-Louis ("Ostrov Sv. Ludvíka") byl tvořen dlouho jen bažinatými pastvinami a až v 17. stol. zde vyrostla obytná čtvrť.
- Marais: Jedna z nejzajímavějších čtvrtí města. Název čtvrti dokumentuje, že zde původně byly bažiny (marais znamená bažinu). Po vysušení mokřin se však stala oblíbenou oblastí, zvláště pak v 17. století, kdy zde vyrostlo velké množství paláců. Čtvrť se stala také sídlem královského dvora - královské urbanistické úsilí lze vidět na Place des Vosges. Z mnoha paláců stojí za zmínku především Hôtel de Sully, z dalších pak Hôtel de Rohan, Hôtel de Sens aj. Zde také stávala proslulá pevnost a věznice Bastilla. Na nábřeží Seiny se nachází překrásná radnice ze 17. stol. (franc. Hôtel de Ville).
- Beaubourg a Les Halles: Dominantou této části jsou modernistické náměstí Forum des Halles a avantgardní stavba Pompidouova centra.
- Tuileries: Čtvrť mezi Náměstím Svornosti (franc. Place de Concorde) a Louvrem, kde sídlili francouzští králové, dnes také sídlo řady špičkových hotelů, butiků a dalších obchodů. Z dalších památek je třeba zmínit palác Palais Royal.
- Opéra: Dominantou čtvrti je divadlo Opéra National de Paris. Významnou stavbou je také kostel St. Madeleine, vybudovaný Napoleonem jako ohromná stavba vzhledu antických chrámů.
- Champs-Elysees: Čtvrť pojmenovaná podle široké třídy Avenue Champs-Elysees, proslulá především Vítězným obloukem. Nacházejí se zde také Elysejský palác, sídlo francouzského prezidenta, či výstavní pavilony Grand Palais a Petit Palais, postavené u příležitosti Světové výstavy v r. 1900. Z nich "Velký palác" ohromuje svými rozměry. Od něj vede přes řeku Seinu nádherný Most Alexandra III. (vybudovaný při stejné příležitosti) k Invalidovně.
- Montmartre: Čtvrť umělců na vyvýšenině na Paříží, proslulá jak svým nočním životem (zejména v oblasti náměstí Pigalle - nachází se zde také proslulý podnik Moulin Rouge), tak bělostnou bazilikou Sacre Coeur, tyčící se vysoko nad střechami čtvrti. Na hřbitově Montmartre jsou pohřbeni mj. Heinrich Heine, Edgar Degas, Hector Berlioz či Jacques Offenbach.
- Invalides: tato čtvrť je proslulá především Eiffelovou věží a monumentálním komplexem Invalidovny, podle níž má svůj název. Nachází se zde také Bourbonský palác, dnes sídlo Národního shromáždění.
- St-Germain-des-Prés: Kdysi jedna z nejstarších čtvrtí města, kde stojí nejstarší kostel v Paříži - opatský kostel St-Germain-des-Prés, se po 2. světové válce stala centrem intelektuálského dění, soustředěného kolem kaváren a barů. Z významných staveb je nutné zmínit Museum Orsay, muzeum výtvarného umění, umístěné v nádherně modernizované budově bývalého nádraží.
- Latinská čtvrť: Tato starobylá čtvrť je proslulá především svou školskou historií, ostatně její jméno pochází od prvních latinsky mluvících studentů. Zde stojí slavná Sorbonna, nacházejí se tu i proslulá lycea. Jinak je čtvrť spojována s umělci, intelektuály a bohémským způsobem života. Z významných památek se zde nachází také Pantheon.
- Luxembourg: Klidnější čtvrť kolem Lucemburských zahrad s významnými objekty Lucemburským palácem a kostelem St. Sulpice.
- Montparnasse: Do 2. světové války umělecké a literární centrum, později vystavena značnému úpadku, jemuž měla zabránit výstavba administrativního centra s mrakodrapem Tour Montparnasse. Z dalších zajímavostí se zde nachází vstup do pařížských katakomb. Na montparnasském hřbitově nalezli poslední odpočinek mj. Guy de Maupassant, André Citroën, Frédéric Auguste Bartholdi, Charles Baudelaire, Samuel Beckett či Jean-Paul Sartre.

Doprava

Paříž má od 19. století široké bulváry, které však automobilové dopravě často nestačí. Městská doprava má 4 druhy:
- Métro (14 tras, poslední 2001, linka 14 - automatická)
- RER - příměstská železnice, rychlejší než metro s vzdálenejšími stanicemi. 5 tras značených písmeny A-E a číslicemi např A1-A5 podle větví dané linky
- autobusy - v Paříži jezdí asi 4000 autobusů
- tramvaje - nové tratě na severu u hranice se čtvrtí Saint Denis Paříž má dvě letiště - starší Orly a letiště Charlese de Gaulla. letiště Charlese de Gaulla Kategorie:Francie Kategorie:Hlavní města Evropy Kategorie:Paříž als:Paris (Stadt) ko:파리 시 ja:パリ simple:Paris th:ปารีส

Francie

Francie (francouzsky La France, oficiální název Francouzská republika, République française) je demokratický stát v západní Evropě. Hraničí s Belgií, Lucemburskem, Německem, Švýcarskem, Itálií, Monakem, Andorrou a Španělskem. Je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU). Součásti Francouzské republiky jsou také zámořské departementy a zámořská území v Karibiku, Severní a Jižní Americe, v Indickém oceánu a Oceánii.

Geografie

Hlavní článek: Geografie Francie
Pevninská část Francie zaujímá plochu 543 965 km². Na severu a západě je krajina rovinatá s mírným vlněním, na zbytku území převážně pahorkatá a hornatá. Hlavní pohoří jsou Pyreneje na jihozápadě a Centrální masív a Alpy na jihovýchodě. Nejvyšší bod Francie i celé Evropy je Mont Blanc (4808 m). Francie bývá podle tvaru svého území přezdívána l'Hexagone (šestiúhelník). Mimo hlavního města Paříže (v jehož okolí žije 12 milionů lidí) jsou nejdůležitějšími městy Marseille, Lille a Lyon. Viz též: Seznam francouzských měst

Historie

Politický systém

Administrativní členění

Ekonomika

Obyvatelstvo

Kultura

Podívejte se též na

- Dějiny Francie
- Francouzská literatura

Externí odkazy

- [http://www.pictures-europe.com/holidays-france.htm Francouzské obrázky]
- [http://www.pictures-europe.com/map/map-france.htm Francouzské mapy] Kategorie:Francie als:Frankreich fiu-vro:Prantsusmaa ja:フランス ko:프랑스 ms:Perancis simple:France th:ประเทศฝรั่งเศส zh-min-nan:Hoat-kok

16. květen

16. květen je 136. den roku podle gregoriánského kalendáře (137. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 229 dní.

Události

Česko
- Svět
- 1929 - v kalifornském Hollywoodu se poprvé udělovaly ceny za vynikající výkony v domácím i zahraničním filmu - Oscary
- 1950 - Starosta Berlína Ernst Reuter odmítl podmínky sovětského velitele města pro svobodné volby v celém Berlíně (odchod všech okupačních jednotek a právo veta pro Sovětský svaz ve výboru čtyř velmocí).
- 2005 - Ve Varšavě byl zahájen summit Rady Evropy. Zúčastnili se jej představitelé 46 zemí světa, mezi nimi například Viktor Juščenko, Recep Tayyip Erdoğan a Tarja Halonen.

Narození

Česko
- 1870 - Karel kardinál Kašpar, v Mirošově u Rokycan, římskokatolický teolog, duchovní, arcibiskup pražský
- 1913 - Zdeněk Pluhař, český spisovatel († 18. června 1991)
- 1955 - Oldřich Kaiser, herec
- 1962 - Ondřej Vetchý, herec Svět
- 1966 - Janet Jackson, americká zpěvačka

Úmrtí

Česko
- Svět
- 1984 Irwin Shaw, americký spisovatel (
- 27. února 1913)

Svátky

Česko
- Přemysl
- Socialistický kalendář: Založení Komunistické strany Československa (1921) Svět
-

Viz také:

- 15. květen 17. květen
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Květen ja:5月16日 ko:5월 16일 ms:16 Mei simple:May 16 th:16 พฤษภาคม

Velká Británie

Velká Británie (plný název Spojené království Velké Británie a Severního Irska) je ostrovním státem severozápadní Evropy. Britské ostrovy jsou omývány Severním mořem na východě, Atlantikem na západě. Od pevniny je oddělena Lamanšským průlivem. Velkou Británii tvoří Anglie, Skotsko, Wales a Severní Irsko. Státním zřízením je konstituční monarchie, jejíž hlavou je královna Alžběta II. Velká Británie je členskou zemí Evropské unie a NATO.

Obyvatelé

Obyvatelé Velké Británie neboli Spojeného království jsou Angličané, Welšané, Skotové, Irové a přistěhovalci, většinou ze zemí Commonwealthu , tedy bývalých britských kolonií. Ve Velké Británii žije asi 60 milionů lidí, je tu vysoká hustota zalidnění - 250 osob na km², tedy dvakrát vyšší než v ČR. Britové žijí většinou ve městech. Úředním jazykem je angličtina, v členských zemích (Wales, Skotsko a další) i jazyky místní (velština, skotská gaelština, irština a další).

Ekonomika

Velká Británie je členem skupiny G8 a patří k nejrozvinutějším zemím světa. Má nejdelší průmyslovou tradici na světě, Britové byli první, kdo vymyslel železnici i parní stroj. Do 20. století měla Británie svoje zásoby černého uhlí (doly byly uzavřeny v 80.letech, protože přestaly být efektivní), posledních třicet let je nejvýznamější těžba ropy v Severním moři, těžařské firmy jako Shell a BP mají v zemi největší obrat. HDP na obyvatele dosahuje okolo 20 000 USD. V Londýně je druhá nejvyšší životní úroveň po Bruselu - asi 250 % průměru EU. Ačkoliv jsou Britové členy této organizace, stále si ponechávají britskou libru jako svojí měnu, k EU se staví většina obyvatelstva velice skepticky.

Politika

Británie je konstituční monarchií. Královna vykonává jen reprezentativí úlohu, Alžběta II. není hlavou státu jen Velké Británie, ale i Kanady a některých dalších zemí Commonwealthu. V zemi je dvoukomorový plularitný polický systém – je zde Dolní a Horní sněmovna. V Británii jsou dvě významné politické strany – Konzervativní (pravice) a Labouristická (levice), která se zbavila socialismu jako své ideologie, a změnila se v moderní alternativu. Její předsedou je již dlouho oblíbený premiér Tony Blair. Třetí vzadu je UKIP – Strana za nezávislost Velká Británie. Důležitá je i Liberalní strana. Jejich cílem je vystoupení ze EU a absolutní nezávislost. Díky skepticismu vůči Evropské Unii ze strany obyvatel její vliv pomalu narůstá.

Administrativní dělení

- Velká města: Birmingham, Manchester, Sheffield, Liverpool, Leeds, Bristol
- Stručná historie:
- Nejníže položené místo: The Fens - 4 m
- Nejvýše položené místo: Ben Nevis, 1343 m n. m., Grampiany
- Kulturní dědictví:
- Turistická místa: Londýn, Windsor, Oxford
- Britská kultura:
- Britská věda:
- Britský sport: Soubor:Velká_Británie.jpg

Podívejte se také na

- Dějiny Velké Británie
- Evropa
- Zeměpis Kategorie:Velká Británie ja:イギリス ko:영국 ms:United Kingdom simple:United Kingdom th:สหราชอาณาจักร zh-min-nan:Liân-ha̍p Ông-kok

Formule 1

při kvalifikaci na VC USA 2005]] Formule 1, nebo také závod Grand Prix je označována za královskou disciplínu automobilového sportu. Historie závodění je téměř stejně stará jako automobil sám. Soutěží se na uzavřených autodromech čí tratích, různých tvarů a délek. Vozy jsou jednomístné, k tomuto účelu speciálně vyrobené, jejichž technické parametry se mění vzhledem k pravidlům, které se každoročně upravují. Od roku 1950 se pořádá Mistrovství světa jezdců a od roku 1958 pohár konstruktérů.
- Seznam jezdců Formule 1
- Seznam jezdců Formule 1 dle národnosti
- Seznam konstruktérů Formule 1

Padesátá léta

- 1950– Rok, který se stal začátkem historie oficiálního světového šampionátu. Byl to Antonio Brivio Sforza, bývalý závodník, kdo přišel s myšlenkou uspořádat mistrovství světa. Celá sezóna byla ve znamení „týmu FA“ jak byli přezdíváni jezdci Alfy Romeo Fangio Farina a Fagioli. Mistrem světa se stal Giuseppe Farina.
- 1951- Nadvláda vozů Alfa Romeo pokračovala i v úvodních třech závodech. Konkurenceschopné začaly být vozy Ferrari a v dalších závodech srovnaly skóre na 3:3, a tak o mistru světa rozhodl poslední závod. V něm dominoval Fangio a dojel si pro svůj první titul.
- 1952– Odchod Alfy Romeo způsobil odliv a nezájem velkých automobilek o stavbu nákladných monopostů formule 1 a tak bylo mistrovství světa vypsáno i pro vozy formule 2. Sezóna měla jednoznačný průběh, Alberto Ascari zvítězil ve všech závodech, kterých se účastnil.
- 1953– Ascari dokázal, že výsledek z předešlého roku nebyl náhodný , zvítězil v pěti z devíti Grand Prix a obhájil titul mistra světa. Pro další vítězství si dojeli Farina na Ferrari, Fangio na Maserati a Mike Hawthorn na Ferrari.
- 1954– Rok velkých návratů; po dvou letech formule 2, se vrací monoposty formule 1. Od Velké ceny Francie se na závodní dráhu vrátily vozy Mercedes. Juan Manuel Fangio zahájil útok na svůj druhý titul ve vozech Maserati a zvítězil ve dvou úvodních Grand Prix, poté přešel k Mercedesu a pokračoval ve vítězném tažení.
- 1955– Mercedes, Fangio a Moss jsou hlavními protagonisty sezóny 1955. Tragédie v Le Mans, kde zahynulo přes 80 lidí, vrhá stín na celý automobilový sport a je podmětem k odchodu značky Mercedes ze světa sportu.
- 1956– Po odchodu Mercedesu, Fangio hájí barvy Ferrari a získává svůj již čtvrtý titul. Jeho cesta k titulu nebyla tak jednoznačná a potřeboval výraznou pomoc stájového kolegy Petera Collinse.
- 1957– Fangio s Maserati ziskali další titul a pravým hrdinou sezóny byl Stirling Moss s vozem Vanwall
- 1958– Jeden jediný bod rozhodl o mistru světa, stal se jím Mike Hawthorn na Ferrari, Stirling Moss je znovu druhý, ale jeho uspěch je zakalen smrtí týmového kolegy Petera Collinse. Mike Hawthorn zanechává sportovní činnosti, ale krátce po té umírá při dopravní nehodě. Poprvé je vypsán pohár konstruktérů, který získává Vanwall.
- 1959– Australan Jack Brabham získal svůj první titul, pohár konstruktérů byl záležitostí vozů Cooper Climax.

Šedesátá léta

- 1960– Jack Brabham získává svůj druhý titul s vozem Cooper. Lotus získává na síle. Havárie v polovině sezóny vyřadila jednoho z kandidátů na titul Stirlinga Mosse. Pohár konstruktérů obhajuje Cooper.
- 1961– Nejlépe připraveným týmem po změně pravidel, bylo Ferrari. Mistrem se stal Phil Hill za tragických událostí v Monze, kdy zahynul jeho týmový kolega a nejvážnější soupeř Wolfgang von Trips. Ferrari získalo Pohár konstruktérů.
- 1962– Hrdinou roku se stává Ferrari, které vnáší do sezóny dramatičnost, zatímco BRM a Lotus bojují o titul. Mistrem se stává Graham Hill, když poráží Jima Clarka. Začíná nová etapa formule 1, nadvláda britských jezdců. Pohár konstruktérů získal BRM
- 1963– Tento rok je rokem Jima Clarka a vozu Lotus. Clark zvítězil v sedmy Grand Prix a připomněl tak legendární výkon Ascariho z roku 1952.
- 1964– John Surtees se zapsal do historie jako první muž, který dokázal získat titul jak na dvou tak na čtyřech kolech. Ferrari získalo druhý pohár konstruktérů.
- 1965– Po nevydařené předešlé sezóně, nenechal Jim Clark nic náhodě a jel si pro druhý titul. Stihl ještě zvítězit v 500 mil Indianapolis s vozem Lotus.
- 1966– Panická hrůza vypukla po zveřejnění nových pravidel a krátkém čase na přípravu nových třílitrových motorů. Nejlépe se s tím dokázal vypořádat Jack Brabham, který získal titul na vozech vlastní konstrukce a odstartoval tak úspěšnou kariéru vozů Brabham.
- 1967– Vozy Brabham s motory Repco slavý druhý titul, tentokrát se o to zasloužil Denny Hulme, ale na trati se objevuje nový typ motoru, je to Cosworth DFV, který se stane opravdovou legendou. Při Grand Prix Monaka umírá Lorenzo Bandini.
- 1968– Sponsoring a nové aerodynamické prvky v podobě prvních přítlačných křídel jsou dvě inovace tohoto roku. Druhý titul získává Graham Hill s Lotusem, ale vše je zahaleno do smutku, při závodech formule 2, zahynul Jim Clark.
- 1969– Jackie Stewart jde za svým prvním titulem spolu s vozem Matra konstruktéra Kena Tyrrella.

Sedmdesátá léta

- 1970– Černý rok formule 1, na tratích zemřely Bruce McLaren a Piers Courage, později v Monze již jistý mistr světa Jochen Rindt. Poprvé je tak udělen titul in memoriam pohár konstruktérů získal Lotus.
- 1971– Pro svůj již druhý titul si jede Jackie Stewart, který na voze Tyrrell zcela dominuje celé sezóně. Ale znovu přišla smrt, aby si vzala svou daň, doplatili na to Rodriguez a Siffert. Tyrrell získal i pohár konstruktérů.
- 1972– Lotus se znovu vrátil na výsluní. Zasloužil se o to hlavně Emerson Fittipaldi, který se tak stal nejmladším mistrem světa.
- 1973– Jackie Stewart získává třetí titul po tvrdém boji s vozy Lotus. O život přišli Francois Cevert a nováček Roger Williamson. V poháru konstruktérů obhájil titul Lotus.
- 1974– Urputný boj o titul mezi Fittipaldim a Regazzonim, nakonec lépe vyzní pro brazilce, který tak získává druhy titul a zároveň první titul pro McLaren.
- 1975– Niki Lauda přináší titul pro Ferrari po 11 letech. Graham Hill přišel o život při leteckém neštěstí. Ferrari si odnáší pohár konstruktérů.
- 1976– Jedna z nejpestřejších sezón v historii formule 1. Niki Lauda přežil ohnivou havárii v Německu a vrací se do závodů aby bojoval o titul. V posledním závodě v Japonsku ho překonal James Hunt a stal se mistrem světa. Ferrari obhájil titul v poháru konstruktérů.
- 1977– Niki Lauda dokázal porazit Andrettiho, Hunta a Schecktera, nejvážnější kandidáty na titul a podruhé triumfoval. Třetí pohár konstruktérů v řadě za sebou pro Ferrari.
- 1978– Mario Andretti a Ronnie Peterson na vozech Lotus 79 konstruktéra Chapmana nedají nikomu šanci. Zatímco Andretti se raduje z titulu, Peterson umírá v plamenech svého vozu na okruhu v Monze.
- 1979– Nadvládu vozů Lotus vystřídala nadvláda Ferrari. Titul získal Scheckter za vydatné pomoci Villeneuva.

Osmdesátá léta

- 1980– Alan Jones se stává mistrem světa, velkým konkurentem mu je Piquet. Sezóna take předznamenala novou etapu vývoje formule 1, éru turbo. Pohár konstruktérů získal Williams.
- 1981– Vzplanutí vášní mezi bossy formule 1 vvolalo řadů zmatků a komplikací. Nelson Piquet dokázal porazit dvojici na Williamsech Jones , Reuteman. Pohár konstruktérů obhájil Williams.
- 1982– Keke Rosberg se stal mistrem světa po té co zvítězil v jediném závodě. Jedna z nejčernějších sezón formule 1, v Belgii zahynul Villeneuve , v Kanadě Paletti, v Německu se těžce zranil Pironi. I přes černý rok u Ferrari, získali Pohár konstruktérů.
- 1983– Přichází sezóna klidu, bez hádek a stávek. Mistrem světa se stává Piquet. Ferrari obhajuje Pohár konstruktérů.
- 1984– Za dva z jiné planety jsou označováni jezdci McLarenu, Lauda a Prost. Niki Lauda získal již třetí titul o pouhý půl bodu. Pohár konstruktérů jednoznačně pro McLaren.
- 1985– Alain Prost konečně prolomil smůlu a stal se mistrem světa. Jediným soupeřem mu je Ital Michele Alboreto na Ferrari.
- 1986– Tuhý boj o titul mezi Mansellem a Prostem, více štěstí přeje francouzskému jezdci. Po letech klidu si smrt vyžádala další daň; Elio de Angelis. Poprvé se jelo v Maďarsku. Pohár konstruktérů získal Williams.
- 1987– Týmoví kolegové z Williamsu Mansell a Piguet svádějí boj o titul mistra světa. Rozhodla Mansellova havárie v Japonsku a tak Piquet získal svůj třetí titul.
- 1988– Prost ztratil důležité body na svého kolegu Sennu , ale brazilský jezdec měl navrch získal 8 vítězství proti 7 .
- 1989– Situace se obrátila tentokrát je na tom lépe Prost. Senna je opět neporazitelný v treninku. Pohár konstruktérů obhajuje McLaren.

Devadesátá léta

- 1990– Souboj o titul je v rukou stále stejných osob; Senna, Prost. Zatímco Senna zůstal McLarenu, Prost odešel k Ferrari. Pohár konstruktérů získává McLaren před Ferrari.
- 1991– Ayrton Senna odolal síle vozů Williams a obhájil titul mistra světa. Pohár konstruktérů Získává znovu McLaren.
- 1992– Nigel Mansell konečně získal titul mistra světa, a Riccardo Patrese ztvrdil druhým místem nadvládu vozů Williams. Pohár konstruktérů získává Williams.
- 1993– Prost odchází od Ferrari k Willamsu a znovu jsme svědky souboje Senna, Prost. Williams přinesl další francouzský titul. Pohár konstruktérů je v rukou Williamsu.
- 1994– Byl to rok plný kontrastů, přišlo oživení v podobě týmu Benetton a Michaela Schumachera, kteří získali titul. Byl to rok, kdy zahynul Ayrton Senna. Pohár konstruktérů získává jen těsně Williams před Benettonem.
- 1995– Nadvláda motorů renault, kteří obsadily první čtyři místa v šampionátu, dodávajíc agregáty pro Benetton a Williams. Schumacher má druhý titul.
- 1996– První rok Michaela Schumachera u Ferrari, končí na třetím místě Mistrem se stává Damon Hill na Williamsu. Pohár konstruktérů získává Williams o více jak sto bodů před Ferrari.
- 1997– Mistr světa z roku 1994 a 1995 Schumacher byl blízko k zisku třetího titulu, ale v posledním závodě zavinil kolizi s Jacquesem Villeneuvem a byl diskvalifikován. Titul tak získal Villeneuve. Pohár konstruktérů pro Williams.
- 1998– Mistrem se stal Hakkinen na McLarenu po soubojích s Michaelem Schumacherem na Ferrari. Pohár konstruktérů pro McLaren Ferrari je znovu druhé.
- 1999– Rok 1999 přinesl mnoho bolesti ale taky mnoho radosti. Mika Hakkinen získal svůj druhý titul, zatímco Michael Schumacher se stal obětí havárie a musel sledovat závody z lůžka. Pohár konstruktérů získává Ferrari.

Nové tisíciletí

- 2000– Michael Schumacher získal pro Ferrari titul po dlouhých 21 letech. Zdatnými soupeři mu byli oba jezdci McLarenu Mika Häkkinen a David Coulthard, který měl vážnou nehodu v soukromém letadle ze které vyvázl bez jediného šrámu.
- 2001– Michael Schumacher neměl vážnějšího soupeře a zajistil si již čtvrtý titul mistra světa. David Coulthard na druhém místě ztrácel na Schumachera 58 bodů. V úvodním závodě došlo k tragické nehodě, při které zemřel traťový komisař. Brazilec Luciano Burti dvakrát po sobě vážně havaroval a v týmu ho nahradil první Čech ve formuli 1 Tomáš Enge.
- 2002– Michael Schumacher pokračuje ve vítězném tažení a vyrovnává rekord Juana Manuela Fangia v počtu titulů mistra světa. Situace je natolik jednoznačná, že Schumacher slaví titul již po 11 GP. V poháru konstruktérů Ferrari získalo tolik bodů co všechny ostatní týmy dohromady.
- 2003– O titulu mistra světa se tentokrát rozhodlo až v posledním závodě sezóny. Schumacher měl zdatného soupeře mladého Fina Räikkönena. Prvního vítězství se dočkal i Fisichella po bláznivé velké ceně Brazílie. Fernando Alonso zvítězil ve velké ceně Maďarska a stal se tak nejmladším vítězem Grand Prix.
- 2004– Zatímco předešlá sezóna přinesla napínavý boj o titul do poslední velké ceny, rok 2004 vrátil formuli 1 zpět do nudy. Schumacher vybojoval svůj sedmý titul mistra světa a Ferrari další pohár konstruktérů. Prvního vítězství se dočkal Jarno Trulli, když zvítězil v prestižním závodě v Monte Carlu. Poprvé se vozy formule 1 představily na Čínském území.
- 2005– Končí série Michaela Schumachera a dočkali jsme se nejmladšího mistra světa. Fernando Alonso a Kimi Räikkönen bojovali do posledních Grand Prix.
- 2006–
- 2007–
- 2008–
- 2009– Category:Sporty Category:Formule 1 ja:フォーミュラ1

1929

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1924 1925 1926 1927 1928 - 1929 - 1930 1931 1932 1933 1934 ----

Události

Česko
- dokončena dostavba katedrály sv. Víta
- stát koupil od Fürstenberků spolu s dalším majetkem i Dřevíč Svět
- 11. února Lateránské smlouvy mezi Vatikánem a Itálií
- 1. května byl Svobodný stát Valdek připojen k Prusku
- Království SHS, Bosna a Hercegovina, Slovinsko se začlenilo do Jugoslávie
- erupce Vesuvu
- ve Finsku bylo založeno polofašistické Hnutí Lapua
- podepsána Varšavská úmluva - tj sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě a o odpovědnosti za škodu.
- V SSSR byl zaveden pětidenní týden, který měl čtyři pracovní dny a jeden volný, tyto týdny se točily sytémem, který umožňoval nepřetržitý provoz podniků.

Vědy a umění

- září - dokončena dostavba Katedrály svatého Víta
- Zahájení pravidelného vysílání mechanické televize (30 řádků) na vlnách BBC. Vysílalo se ve všední dny, od 23:00 do 23:30.
- zanikla Literární skupina

Nobelova cena

Narození

Česko
- 2. února Věra Chytilová, česká filmová režisérka
- 1. dubna Milan Kundera, česko-francouzský spisovatel Svět
- 8. dubna Jacques Brel, belgický písničkář († 8. října 1978)
- 10. duben - Mike Hawthorn - britský automobilový závodník, Mistr světa F 1 1958
- 4. května Audrey Hepburn, americká herečka († 20. leden 1993)
- údajně 24. srpen Jásir Arafat, palestinský politik a terorista († 11. listopadu 2004)
- 15. října Milorad Pavić, srbský spisovatel
- 12. prosince John James Osborne, anglický dramatik († 24. prosince 1994)

Úmrtí

Česko
- 31. ledna Jan Karafiát, český evangelický kněz a spisovatel (
- 4. ledna 1846)
- 6. březen Josef Holeček, český spisovatel (
- 27. únor 1853)
- 25. březen Otokar Březina, český básník (
- 13. září 1868) Svět
- 29. prosince Wilhelm Maybach, německý konstruktér automobilů (
- 9. února 1846)

Hlava státu

Kategorie:20. století ja:1929年 ko:1929년 simple:1929 th:พ.ศ. 2472

1940

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1935 1936 1937 1938 1939 - 1940 - 1941 1942 1943 1944 1945 ----

Události

Česko Svět
- 8. ledna − bitva o Suomussalmi skončila zdrcující porážkou Rudé armády
- 20. ledna − začíná Druhá bitva u Taipale (skončila 13. března)
- 1. února − Rudá armáda zahajuje svou druhou velkou ofenzívu na Karelské šíji, začíná druhá bitva u Summy
- 15. února − Rudá armáda prolomila hlavní pozice Mannerheimovy linie u Summy, Finové ustupují na rezervní pozice
- 6. března − Rudá armáda ovládla západní břeh Viipurského zálivu
- 12. března − Moskevský mír (finsko-sovětská mírová smlouva)
- 13. března − v souladu s Moskevským mírem končí válečné operace Zimní války
- 8. dubna − Royal Navy zahájilo zaminovávání norských výsostných vod
- 9. dubna − zahájení operace Weserübung, Německo napadlo Dánsko a Norsko
- 10. května − Německo zahájilo útok na Belgii, Nizozemsko a Lucembursko
- 8. června − evakuace britských jednotek z Norska
- 10. června − kapitulace Norska a vstup Itálie do války
- 14. června − Německo obsadilo Paříž
- 17. června − SSSR anektoval Lotyšsko
- 22. června − příměří z Compiégne, Francie kapituluje
- 3. července − operace Katapult, britská flotila napadla francouzské loďstvo kotvící v Oranu a způsobila mu těžké ztráty. Zahynulo přes tisíc námořníků, neboť Britové neváhali ostřelovat i malé lodě zachraňující trosečníky
- 10. července − začíná bitva o Británii
- 23. září − operace Menace, Britové se neúspěšně pokouší o vylodění ve francouzském Dakaru a jsou s těžkými ztrátami odraženi
- 25. září − 83 francouzských letounů útočí na Gibraltar, jde o největší nálet provedený francouzským letectvem v roce 1940.
- 28. října − začátek italského útoku na Řecko
- 31. října − končí nejurputnější fáze bitvy o Británii
- 11. listopadu − nálet na Tarent, letadla HMS Illustrious provedla první letecký útok na přístav v historii a způsobila italskému loďstvu těžké ztráty
- založeno vyznamenání Jiřího kříž − Velká Británie
- v SSSR byla zakázána lotyšská hymna
- vzducholoď Graf Zeppelin byla na příkaz ministra vzdušných sil Hermanna Göringa rozebrána do šrotu.

Vědy a umění

- začal se natáčet animovaný seriál Tom a Jerry
- objeveny chemické prvky: astat, neptunium a polonium

Nobelova cena

Narození

Česko
- 13. června − Václav Hrabě, český básník
- 16. září − Petr Čepek, český herec († 20. září 1994) Svět
- 9. října − John Lennon, člen skupiny Beatles († 8. prosince 1980)

Úmrtí

Česko
- 22. srpna − Rudolf Medek, český spisovatel a voják (
- 8. ledna 1890)
- 8. října − Josef František, český pilot, stíhací eso polského letectva v Bitvě o Británii (
- 7. února 1914) Svět
- 29. června − Paul Klee, švýcarský malíř
- 24. srpna − Paul Nipkow, německý vynálezce (
- 22. srpna 1860)
- 21. prosince − Francis Scott Fitzgerald, americký spisovatel (
- 24. září 1896)

Hlavy států

- Československo − Edvard Beneš (v exilu)
- Protektorát Čechy a Morava − Emil Hácha (Protektorát Čechy a Morava)
- Papež − Pius XII.
- SSSR − Stalin
- USA − Franklin Roosevelt
- Velká Británie
- Jiří VI. (král)
- Winston Churchill (premiér)
- Velkoněmecká říše − Adolf Hitler Kategorie:20. století ja:1940年 ko:1940년 simple:1940 th:พ.ศ. 2483

Finsko

Finská republika (finsky: Suomen Tasavalta, švédsky: Republiken Finland) je severská země v severovýchodní Evropě, kterou omývá Baltické moře na jihozápadě, Finský záliv na jihovýchodě a Botnický záliv na západě. Finsko sousedí na souši s Ruskem na východě, Švédskem na severozápadě a Norskem na severu a na moři má společnou hranici navíc s Estonskem. Pod finskou suverenitu patří také souostroví Ålandy na jihozápad od pobřeží, které však má rozsáhlou autonomii.

Geografie

autonomii Finsko je zemí tisíců jezer a ostrovů, přesněji 187 888 jezer a 179 584 ostrovů. Jezero Saimaa je páté největší v Evropě. Finská krajina je převážně rovinatá s nízkými kopci. Nejvyšším bodem je Haltitunturi s výškou 1328 m nad mořem. Nalézá se daleko na severu Finska. Kromě mnoha jezer krajině dominují rozsáhlé severské lesy, které zaujímají asi 68 % souše, a trocha obdělávané půdy. Převážná část ostrovů leží jihozápadě (souostroví Ålandy) a podél jižního pobřeží ve Finského zálivu. Finsko je jednou z mála zemí na světě, která se stále zvětšuje. Od konce poslední doby ledové se plocha země díky izostatickému zvedání každý rok zvětšuje o zhruba 7 km². Podnebí jižního Finska je severské mírné. V severním Finsku, obzvláště v Laponsku převažuje subarktické podnebí charakteristické studenými, někdy krutými zimami a relativně teplými léty. subarktické podnebí 2002 a 19. února 2003]] Počasí významně ovlivňuje jak Golfský proud, tak vnitrozemské podnebí západní Sibiře. Teploty se mohou, zejména v zimě, měnit velmi rychle. Někdy se teplota změní i o několik desítek °C během jednoho dne. V zimě je většina území Finska pod sněhem. V jižním Finsku je po většinu zimy několik desítek cm sněhu, který postupně připadává. Jezera v zimě zamrzají, obvykle v listopadu, větší jezera v prosinci. Rozmrzají pak v dubnu. Zamrzají i okolní moře, které je nutno prorážet ledoborci. Čtvrtina finského území leží za polárním kruhem. Díky tomu se zde dá zažít půlnoční Slunce. Čím více na sever, tím je víc dnů, kdy je to možné. Na severním konci Finska v létě Slunce nezapadá po 73 dnů a v zimě nevyjde 51 dnů. V jižním Finsku pak v létě sice Slunce zapadá, ale nesetmí se. V době okolo letního slunovratu jsou noci takzvaně bílé. Okolo zimního slunovratu pak zde jsou nejkratší dny asi pět až šest hodin dlouhé.

Historie

Hlavní článek: Dějiny Finska Archeologické nálezy prokazují, že oblast, která dnes náleží Finsku, byla osídlena již v osmém tisíciletí před naším letopočtem během doby kamenné, když se stáhl ledovec po poslední době ledové. Předpokládá se, že první obyvatelé byli lovci-sběrači, kteří žili hlavně z toho, co nabízel les a moře. Hrnčířství je známo z šestého tisíciletí př. n. l. Rozšíření osinku a mastku z východního Finska a nálezy křemene z jižní Skandinávie a Ruska, dlát od Oněžského jezera a hrotů oštěpů ze severní Skandinávie dokládá existenci čilého výměnného systému. Dnes se soudí, že mluvčí ugrofinského jazyka přišli do Finska během doby kamenné, pravděpodobně již mezi prvními mezolitickými osadníky. Příchod halapartnové kultury do jižního Finska okolo roku 3200 př. n. l. se považuje za počátek zemědělství. Přesto lov a rybolov zůstal důležitou součástí hospodaření, obzvláště v severních a východních částech země. Doba bronzová (1500 – 500 př. n. l.) a doba železná (500 př. n. l. – 1200 n. l.) byly ve znamení rozsáhlých kontaktů se Skandinávií, severním Ruskem a Pobaltím. Téměř sedmisetletá příslušnost Finska k Švédskému království je tradičně spojována s rokem 1154 a údajným příchodem křesťanství spolu se švédským králem Erikem. Podle archeologických záznamů ale bylo mnoho finských pohanů křesťany již předtím. Švédština se stala dominantním jazykem administrativy a výuky. Finština zůstala jazykem obyčejných lidí, ve které se tiskla náboženská literatura. V letech 1808-1809 Finsko dobyly armády ruského cara Alexandra I.. Ruský car, vědom si vazeb na Švédsko a odlišnou kulturu, ustanovil Finsko velkovévodstvím v personální unii s carským Ruskem. Aby ruština nahradila švédštinu a také aby se zpřetrhaly citové vazby se Švédskem, carský dvůr a finská vláda začaly prosazovat finštinu. Přidalo se také silné nacionalistické obrozenecké hnutí. Milníkem následného vývoje se roku 1835 vydání národního eposu Kalevala. Finština získala rovnoprávnost se švédštinou v roce 1892. Krátce po VŘSR, 6. prosince 1917, vyhlásilo Finsko samostatnost. Bolševické Rusko ji uznalo během měsíce. Rusko-finské vztahy však zkomplikovaly občanské války v Rusku a ve Finsku, expedice finských nacionalistických aktivistů do Karélie a do Aunusu a naopak intervenční jednotky ruských bolševiků vysílané zejména do oblasti Viipuri.. Hranice mezi Finskem a Ruskem byla poprvé stvrzena Tartskou dohodou v roce 1920. Sociální rozdíly mezi vládnoucí a pracující třídou byly ve Finsku větší než v jiných porovnatelných zemích. Do 19. století existovala zřejmá jazyková bariéra, potom se během 19. století ve Finsku vytvořila univerzitně vzdělaná meritokracie, která se cítila být pravou reprezentací národa, protože mluvila stejnou řečí a protože velká část z jejich předků skutečně byla chudými rolníky. meritokracie V roce 1918 země prošla krátkou, ale trpkou zkušeností občanské války, která zabarvila domácí politiku na mnoho let. Ve válce proti sobě stáli vzdělaná třída, podporovaná početnou skupinou malých farmářů a císařským Německem, a nemajetní venkované a dělníci z průmyslu, kteří si připadali bez politického vlivu přesto, že od roku 1906 měli všeobecné hlasovací právo. Během Druhé světové války Finsko dvakrát bojovalo se Sovětským svazem, který jej napadl. Poprvé v Zimní válce v letech 1939 až 1940 a znovu v Pokračovací válce od roku 1941 do roku 1944, tentokrát s podporou nacistického Německa. Na tuto válku navazovala Laponská válka v letech 1944 až 1945, kdy Finsko přinutilo Německo k odchodu ze severního Finska. Dohody se Sovětským svazem z let 1947 a 1948 obsahovaly závazky a omezení Finska vůči Sovětskému svazu a také další územní ústupky (v porovnání s Moskevskou mírovou dohodou z roku 1940). Po druhé světové válce se Finsko ocitlo v šedé zóně mezi Západem a Sovětským svazem. "YYA dohoda" (Finsko-sovětský pakt přátelství, spolupráce a vzájemné pomoci) dávala Sovětskému svazu možnost vlivu na finskou domácí politiku. Mnoho politiků, jako např. prezident Kekkonen (1956 až 1981), využívalo jejich vztahů s Moskvou k řešení vnitrostranických sporů, což mělo za následek, že Sovětský svaz měl ještě větší vliv. Jiní lidé umíněně pracovali, aby čelili komunistům. Rozpad Sovětského svazu roku 1991 Finsko překvapil a způsobil ekonomickou krizi, ale Finsko mohlo nabrat nový kurz. Roku 1995 tak vstoupilo do Evropské Unie. Finsko v EU podporuje federalismus oproti ostatním severským zemím, které převážně podporují konfederalismus.

Politika

Ve Finská politika je založena na parlamentním systému, ačkoli prezident má také určité pravomoci. Většina exekutivní moci náleží vládě (Státní rada), kterou vede předseda vlády vybraný parlamentem. Státní rada je tvořená předsedou vlády, ministry jednotlivých ministerstev centrální vlády a také Kancléřem pro spravedlnost, který je nejvyšším ochráncem práv ve Finsku a dohlíží na zákonnost jednání veřejných činitelů a dodržování základních lidských práv. Podle finské Ústavy je nejvyšší legislativní autoritou jednokomorový parlament (finsky Eduskunta). Ten může měnit Ústavu, odvolávat předsedu vlády a přehlasovat prezidentské veto. Jeho zákony nejsou předmětem k soudnímu přezkoumání. Navrhuje je Státní rada nebo některý z poslanců. Poslanci jsou voleni na čtyřleté období poměrným systémem. Volič může při volbách dávat preferenční hlasy jednotlivým kandidátům. Soudní systém je rozdělen mezi soudy s běžnou občanskou a trestní soudní pravomocí a administrativní soudy řešící spory mezi jednotlivci a administrativními orgány státu a obcí. Jejich soudní pravomoc vystihuje následující příklad: Rodiče nespokojení s umístěním jejich dítěte do školy se mohou odvolat proti školskému výboru k administrativnímu soudu, protože umístění do školy je administrativní rozhodnutí. Finské právo je kodifikované a soudní systém sestává z místních soudů, oblastních odvolacích soudů a Nejvyššího soudu. Administrativní větev sestává z administrativních soudů a Nejvyššího administrativního soudu. Administrativní proces je populárnější, protože je levnější a představuje pro stěžujícího menší finanční risk. Navíc existuje několik zvláštních soudů pro některé oblasti administrativy. Parlament vznikl v roce 1906, kdy začalo platit všeobecné hlasovací právo. Největší strany v něm zastoupené jsou
- Strana národní koalice (pravicová),
- Finská strana středu (agrárníci),
- Finská strana sociálně demokratická a
- Levá aliance (komunisté) Je nutno poznamenat, že Finsko zůstalo během Studené války demokratické, ačkoli politická atmosféra byla velmi ovlivněná sousedícím Sovětským svazem. Poměry sil stran se ve volbách mění jen mírně, ale některé dlouhodobé trendy jsou viditelné. Finská Ústava a její místo v soudním systému jsou neobvyklé, protože neexistuje žádný Ústavní soud a Nejvyšší soud nemá výslovné právo prohlásit nějaký zákon za neústavní. V principu, ústavnost zákonů je ve Finsku ověřena hlasováním v parlamentu. Nicméně Ústavní komise posuzuje nejasné zákony a doporučuje změny, pokud je nutno. V praxi Ústavní komise plní povinnosti Ústavního soudu. Finskou specialitou je možnost přijímat v obyčejných zákonech výjimky z Ústavy, které jsou přijmuty stejným postupem jako Ústavní dodatky. Příkladem je třeba zákon o stavu pohotovosti, který dává Státní radě výjimečná práva v případě národního ohrožení. Protože tato práva hrubě porušují základní ústavní práva, zákon byl přijat stejným způsobem jako ústavní dodatek. Nicméně může být zrušen stejným způsobem jako běžný zákon. Všechny finské soudy mají povinnost dát přednost Ústavě před obyčejným zákonen. Tato pojistka však zatím nikdy nebyla využita. Jediné další evropské země, kterí nemají Ústavní soud, jsou Nizozemí a Spojené království (které nemá psanou Ústavu vůbec).

Provincie

Spojené království Dnes má Finsko šest administrativních provincií (finsky lääni). Pravomoc provincie je součást výkonné moci národní vlády. Systém zůstal bez velkých změn prakticky od jeho vzniku v roce 1634 až do nového rozdělení na větší provincie v roce 1997. Od té doby se používá toto členění: # Jižní Finsko # Západní Finsko # Východní Finsko # Oulu # Laponsko # Ålandy Ålandy mají rozsáhlou autonomii. Podle mezinárodních dohod a finských zákonů regionální ålandská vláda řeší některé záležitosti, které jinak přísluší do pravomocí provincií. Ålandy požívají také mnohých výjimek ze zákonodárství Evropské Unie, například se na ně nevztahuje Evropská Ústava. Ve Finsku je stále patrné dělení na regiony vzniklé postupnou kolonizací Finska. Dialekty, folklór, zvyky a pocity lidí k příslušnosti jsou spojeny s historickými provinciemi Finska, i když se díky přesídlení 420 000 obyvatel Karélie během druhé světové války a urbanizace v druhé polovině 20. století mnoho rozdílů zjemnilo. Místní vláda je dále organizována do 432 samosprávných obcí. Od roku 1977 není žádného rozdílu mezi městy a ostatními obcemi. Obce spolupracují ve dvaceti regionech.

Ekonomika

Finsko patří mezi vysoce industrializované ekonomiky s volným trhem. Na hlavu vyprodukuje zhruba stejně jako Spojené království, Francie, Německo nebo Itálie. Životní standard ve Finsku je proto vysoký. Mezi klíčové ekonomické sektory se řadí půmyslová výroba, hlavně zpracování dřeva a kovů, strojírenství a odvětví telekomunikací (jmenujme firmu Nokia) a elektroniky. Důležitost obchodu podtrhuje fakt, že se vyváží téměř třetina z HDP. Až na dřevo a několik nerostů závisí hospodářství Finska na dovozu surovin, energie a také některých součástí vyráběného zboží. Zemědělství je soběstačné v základních produktech, přestože ho omezuje podnebí. Značná část venkovského obyvatelstva pracuje v lesnictví, které patří mezi důležité exportní příjmové zdroje. Ekonomický růst Finska se v posledních letech pohybuje v řádu procent. Rychle se zvětšující integrace se západní Evropou – Finsko bylo jednou z 11 zemí, které v roce 1999 přijaly euro – bude po příští léta finské ekonomice dominovat.

Demografie

1999 Ve Finsku jsou dva úřední jazyky: finština, kterou mluví 92 % obyvatel, a švédština, mateřský jazyk pro 5,5 % populace. Etničtí Finové a finští Švédové tvoří, jak se obecně přijímá, společný národ. Finští Švédové žijí především v pobřežních oblastech. Díky tomu přetrvává mezi etnickými Finy a finskými Švédy jemný kulturní rozdíl, kdy etničtí Finově jsou spíše zaměřeni na jezera a les a finským Švédů patří spíše pobřežní kultura. Nicméně tato diferenciace je velmi malá a obecně menší než rozdíly mezi kulturami východního a západního Finska. Dalšími menšinovými jazyky jsou ruština a estonština. V Laponsku žije asi 7000 Laponců (nebo též Sámů) s vlastním ugrofinským jazykem Sámi. Většina Finů (84 %) patří k Finské evangelické luteránské církvi. 1% menšina potom náleží k Finské pravoslavné církvi. Zbytek tvoří poměrně malé skupiny z ostatních protestantských církví, římsko-katolické církve, muslimové a židé. 14 % je pak bez vyznání. Nutno zdůraznit, že mezi aktivně věřící se řadí jen velmi malá část populace. Ve Finsku lidé platí církevní daň, pokud náleží k některé z církví. Po Zimní válce (potvrzené výsledkem Pokračovací války) muselo být 12 % populace Finska přesídleno. Válečné reparace, nezaměstnanost a nejistota v šancích zůstat suverénním a nezávislým státem na Sovětském svazu vedla ke značné emigraci slábnoucí až sedmdesátých letech. Do té doby emigrovalo zhruba půl milionu Finů, hlavně do Švédska. Asi polovina emigrantů se později vrátila zpět. Švédska Od konce devadesátých let Finsko přijímá uprchlíky a imigranty v měřítku porovnatelném s skandinávskými zeměmi, ačkoli jejich celkový počet ve Finsku je o mnoho menší. Značný podíl imigrantů pochází z bývalého Sovětského svazu, kteří se považují za etnické Finy. Dnes se ve Finsku mluví přes dvaceti většími jazyky (mluvčích více než tisíc). Regionální televize dokonce vysílají krátké zpravodajství nejen v angličtině a ruštině, ale třeba také v perštině. Finská populace byla vždy koncentrovaná v jižní části země, což urbanizace ve 20. století ještě zvýraznila. Největší a nejdůležitější města ve Finsku jsou Helsinky, Tampere, Turku a Oulu, přičemž Oulu je jediné město v severním Finsku s více než 100 000 obyvateli.

Kultura

Stará finská kultura vychází z původního finského pohanství. Vánoční dárky dětem nosí Joulupukki, místní varianta Santy Clause. Národním finským eposem je Kalevala. Ze spisovatelů jmenujme Miku Waltariho a Tove Janssonovou, autorku oblíbených pohádek o Mumíncích. Finským národním hudebním nástrojem je strunné kantele. Za největšího finského skladatele se považuje Jean Sibelius, za největšího architekta Alvar Aalto. Velmi oblíbeným je sport, úspěšněšnými sportovci byli či jsou například Paavo Nurmi, Teemu Selanne či Mika Häkkinen. K životu každého Fina neodmyslitelně patří sauna, náleží zde ke standardnímu vybavení domácnosti.

Svátky

Všechny oficiální svátky ve Finsku jsou ustanoveny zákonem. Svátky se dělí na křesťanské a sekulární, ačkoli mnoho křesťanských svátků jen nahradilo původní pohanské svátky. Mezi nejdůležitější křesťanské svátky patří Vánoce, Tří králů, Velikonoce, Nanebevstoupení Páně, Svatodušní neděle a Svátek Všech svatých. Sekulárními svátky jsou pak Nový Rok, 1. máj (finsky Vappu) a letní slunovrat. Mezi oficiální svátky se řadí navíc všechny neděle. Když se pracovní týden ve Finsku zkrátil na 40 hodin, ze sobot se prakticky staly také svátky, i když ne oficiální. Velikonoční neděle a Svátek Všech svatých jsou neděle, kterým předchází zvláštní druh sobot. Obchody musí mít ze zákona v neděli zavřeno. Výjimkou jsou letní měsíce (od května do srpna) a předvánoční sezóna (listopad a prosinec). Obchody s méně než 400 m² plochy mohou mít v neděli otevřeno po celý rok kromě oficiálních svátků a některých nedělí, jako jsou třeba Den Matek nebo Den otců.

Další poznámky

- Datumový formát: DD.MM.YYYY (nepoužívají se nuly na začátku)
- Napětí: 220-240 V, 50 Hz; Zásuvky: typ CEE 7/7, kulaté s dvěma dírami, nemívají ochranný kolík, jen spony s ochranným vodičem (české spotřebiče lze používat bez větších problémů)
- PSČ: 5 číslic.
- Mobilní sítě a technologie: GSM 900, GSM 1800; GSM/GPRS/EDGE/UMTS
- Seznam finských národních parků

Postavení v mezinárodních žebříčcích

- IMD International, [http://www01.imd.ch/wcy/ Žebříček konkurenceschopnosti v roce 2004]: 8. ze 60 ekonomik (zemí a regionů)
-