:: wikimiki.org ::

Heinrich Böll

Heinrich Böll

Heinrich Böll [Bel] (21. prosince 1917 – 16. července 1985) byl německý spisovatel. Byl vychován katolicky a v odporu k násilí, ale později se od církve a těchto teorií odvrátil. Po maturitě se vyučil knihkupcem. Poté studoval germanistiku a klasickou filologii. druhou světovou válku strávill na frontě ve službách wehrmachtu a od roku 1945 v zajetí. Od roku 1951, se věnoval pouze literatuře. H. Böll hodně cestoval po Evropě, zajímavostí je, že srpen 1968 strávil v Praze. Poté byla jeho díla v Československu zakázána. V letech 1971–1974 byl prezidentem PEN klubu. Roku 1972 mu byla udělena Nobelova cena.

Dílo

Jeho dílo velmi kriticky popishuje tehdejší Německa, účtuje s válkou, militarismem, zbrojením, mentalitou hospodářského zázraku, klerikalismem, pokrytectvím, pokřivenými vztahy mezi lidmi.
- A anděl mlčel, vyšlo až v pozůstalosti – jeho prvotina zachycující poválečné Německo, které popisuje na základě vlastních skušeností.
- Vlak dojel přesně – novela z roku 1949, protiválečný protest , zde se zajímá o osudy německých vojáků, příčiny v devastaci německé morálky hledá v předválečné době, netroufá si jít dále až k Versailskému mírovému systému, čímž toto dílo působí nedotaženě. V tomto díle je patrné ovlivnění americkou předválečnou prózou.
- A neřekl jediné slovo
- Dům bez pána
- Kdes byl, Adame? – 1951, autor zde ukazuje absurdnost války, hlavní hrdina je zabit na prahu otcovského domu granátem, který je vystřelen po kapitulaci města.
- Biliár o půl desáté – román z roku 1958, obdoba Buddenbrooků od Thomase Manna, hovoří o třech generacích, kdy nejstarší něco vybudovala, prostřední to zničila a na té nejmladší je, aby se rozhodla zda bude ničit či budovat. Čímž vlastně popisuje tehdejší německou společnost.
- Ženy před krajinou s řekou Frauen vor Flusslandschift – román kritizující politiku vlády v Bonnu
- Klaunovy názory – 1963
- Obraz s dámou – 1971
- Ztracená čest Kateřiny Blumové aneb Jak vzniká násilí a kam může vést – 1974, romám kritizující policejní zvůli
- Konec jedné služební cesty – povídka

Odkazy

- Seznam německých spisovatelů
- Druhá světová válka v literatuře
- Gruppe 47 Böll, Heinrich Böll, Heinrich Böll, Heinrich Böll, Heinrich Böll, Heinrich ko:하인리히 뵐

21. prosinec

21. prosinec je 355. den roku podle gregoriánského kalendáře (356. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 10 dní. Zimní slunovrat

Události

Česko
- Svět
- 1958 Charles de Gaulle e stal prezidentem Francie

Narození

Česko
- 1919 Ivan Blatný, český básník († 5. srpna 1990)
- 1926 Arnošt Lustig, český spisovatel Svět
- 1917 Heinrich Böll, německý spisovatel († 16. července 1985)

Úmrtí

Česko
- 1765 Prokop Diviš, český přírodovědec (21. srpen 1696) Svět
- 1375 Giovanni Boccaccio, italský spisovatel (
- 16. červenec 1313)
- 1940 Francis Scott Fitzgerald, americký spisovatel (
- 24. září 1896)
- 1958 Lion Feuchtwanger, německý spisovatel (
- 7. července 1884)

Svátky

Česko
- Natálie Svět
-

Viz také:

- 20. prosinec 22. prosinec - kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Prosinec ja:12月21日 ko:12월 21일 ms:21 Disember simple:December 21 th:21 ธันวาคม

1917

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1912 1913 1914 1915 1916 - 1917 - 1918 1919 1920 1921 1922 ----

Události

Česko
- 31. července Hejnice byly povýšeny na město Svět
- 6. dubna – USA vstoupily do první světové války
- 2. července – bitva u Zborova
- 7. listopad – VŘSR v Rusku
- 9. listopadu – vydán dekret o tisku, jímž byla zlikvidována svoboda tisku; Rusko
- 12. listopadu – se v Rusku konaly svobodné volby.
- 5. prosince – byla zřízena nová tajná policie; Rusko
- 6. prosince – Finsko vyhlásilo nezávislost
- 22. prosinec – uznání Finska
- 24. prosince – byly zestátněny všechny podniky; Rusko
- Anglie dobyla Bagdád, Tel Aviv a Jeruzalém.
- Japonci obsadili Marshallovy ostrovy
- Nový Foundland se stal dominiem
- Jan Smuts poprvé použil slovo Apartheid
- Vzhlášena nezávislost Ukrajiny

Vědy a umění

- vydán Manifest českých spisovatelů
- otevřena galeria Dada
- objeven chemický prvek protaktinium
- vyšel Kodex kanonického práva

Nobelova cena

Narození

;Česko
- 29. června – Josef Kainar, český básník († 16. listopadu 1971)
- 16. prosince – Hanuš Fantl, český básník († 18. března 1942 koncentrační tábor Mauthausen) ;Svět
- 11. února – Giuseppe de Santis, italský režisér († 17. května 1997)
- 23. května – Edward Norton Lorenz, americký matematik a meteorolog
- 21. prosince – Heinrich Böll, německý spisovatel († 16. července 1985)
- 29. prosinec – David Hampshire, britský automobilový závodník

Úmrtí

Česko
- 17. června – Jan Čapek, český legionář (
- 1876) Svět
- 8. března – Ferdinand von Zeppelin, německý konstruktér vzducholodí (
- 8. července 1838)
- 14. dubna – Ludvík Lazar Zamenhof, autor esperanta (
- 15. prosince 1859)
- 20. prosinec – Lucien Petit-Breton francouzský cyklista, vlastním jménem Lucien Georges Mazan
- Émile Boirac, francouzský esperantista (
- 1851)

Hlava státu

Karel I. Kategorie:20. století ja:1917年 ko:1917년 simple:1917

16. červenec

16. červenec je 197. den roku podle gregoriánského kalendáře (198. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 168 dní.

Události

Česko
- 1608 – Zemský sněm zvolil moravským zemským hejtmanem Karla st. ze Žerotína, čímž skončila prozatimní vláda direktoria.
- 1992 – Neúspěšně proběhlo druhé kolo prezidentských voleb; jediným kandidátem byl Václav Sládek.
- 1997 – Česku bylo doporučeno zahájit jednání o členství v Evropské unii (spolu s Estonskem, Kyprem, Polskem, Maďarskem, a Slovinskem). Svět
- 622 – Počátek Islámského kalendáře.
- 1880 – V Kanadě dostala Dr. Emily Howard Stoweová jako první žena licenci k provozování lékařské praxe.
- 1918 – Bolševici popravili cara Nikolaje II. s rodinou.
- 1942 – Podle rozkazu Vichystické vlády zatkla a uvěznila francouzská policie asi 13–20 000 Židů.
- 1945 – Projekt Manhattan: Jaderný věk byl zahájen úspěšným testem jaderné pumy v Novém Mexiku.
- 1957 – John Glenn provedl let z Kalifornie do New Yorku za 3 hodiny, 23 minut a 8 sekund, čímž vytvořil nový rekord.
- 1969 – Apollo 11 odstartovalo z mysu Canaveral na svou misi k Měsíci.
- 1979 – Po rezignaci iráckého prezidenta Hasana al-Bakra se prezidentem stal Saddám Husajn.
- 1990 – Filipíny postihlo zemětřesení o síle 7,7 stupně Richterovy stupnice; vyžádalo si přes 1600 životů.
- 1994 – Na Jupiter dopadly úlomky komety Shoemaker-Levy 9.
- 2001 – FBI zatkla v Las Vegas (USA) Dmitrije Sklarova pro porušení zákona DMCA.

Narození

Česko
- 1773 – Josef Jungmann, národní buditel, jazykovědec a spisovatel († 1847)
- 1876 – František Roith, architekt († 1942)
- 1901 – Karol Sidor, československý politik († 1953)
- 1906 – Alois Fišárek, malíř († 1980)
- 1931 – Eva Sidková, scénáristka a režisérka Svět
- 1313 Giovannini Boccaccio, italský básník († 21. prosince 1375 v Certaldu)
- 1486 – Andrea del Sarto, italský malíř († 1530)
- 1872 – Roald Amundsen, norský polární výzkumník († 1928)
- 1888 – Frits Zernike, nizozemský fyzik, držitel Nobelovy ceny († 1996)
- 1896 – Trygve Lie, norský politik, první generální tajemník OSN († 1968)
- 1911 – Ginger Rogersová, americká tanečnice a herečka († 1995)
- 1963 – Fatboy Slim, britský hudebník
- 1964 – Miguel Induráin, španělský cyklista

Úmrtí

Česko
- 1572 – Vilém Prusinovský, šlechtic, duchovní, biskup olomoucký (
- 1534)
- 1740 – Jan Kupecký, malíř (
- 1667)
- 1923 – Karel Klostermann, český a německý spisovatel (
- 15. únor 1848)
- 1954 – Anna Iblová, herečka (
- 1893)
- 1964 – Jaromír Smutný, diplomat (
- 1892)
- 1973 – Jaromír Dolanský, politik (
- 1895)
- 1983 – Jaroslav Krombholc, dirigent (
- 1918) Svět
- 1770 – Francis Cotes, anglický malíř (
- 1726)
- 1848 – Jöns Jacob Berzelius, švédský chemik (
- 1779)
- 1953 – Hilaire Belloc, anglický spisovatel (
- 1870)
- 1963 – Erik Adolf Saudek, český překladatel (
- 18. října 1904)
- 1985 – Heinrich Böll, německý spisovatel (
- 21. prosince 1917)
- 1999 – John F. Kennedy, Jr., americký právník a novinář, syn JFK (
- 1960)

Svátky

Česko
- Luboš Svět
- Botswana: Prezidentský den (2. den svátku)

Viz také:

- 15. červenec 17. červenec - kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Červenec ja:7月16日 ko:7월 16일 ms:16 Julai simple:July 16 th:16 กรกฎาคม

1985

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1980 1981 1982 1983 1984 - 1985 - 1986 1987 1988 1989 1990 ----

Události

- 10. července - dva agenti francouzské tajné služby potopili v novozélandském Aucklandu loď organizace Greenpeace Rainbow Warrior. Při akci zemřel člen organizace Fernando Pereira. Pachatelé byli později dopadeni a celá záležitost přerostla v obrovský mezinárodní skandál.
- 3. října - z Kennedyho vesmírného střediska odstartoval ke svému prvnímu letu raketoplán Atlantis
- Microsoft uveřejnil první verzi Windows
- Březen - v Moskvě zemřel generální tajemník ÚV KSSS Černěnko, a na jeho místo nastoupil Michail Gorbačov, který se později proslavil prosazováním glasnosti a perestrojky.
- Na dně Atlantického oceánu byl nalezen luxusní zaoceánský parník Titanic.
- Mark Morris objevil zdroj radiového záření ve tvaru vlákna ve středu Mléčné dráhy
- Podle pozorování zatmění planety Pluto jejím měsícem Charonem určil Edward F. Tedesco, že průměr Pluta je menší než 3040 kilometrů.
- Neil Turock vyslovil předpoklad, že kosmické struny jsou příčinou vzniku skupin galaxií zvaných Abellovy kupy.
- 1985 ve sportu

Vědy a umění

Nobelova cena

- Fyzika - Klaus von Klitzing
- Chemie - Herbert A Hauptman
- Lékařství - Michael S. Brown, Joseph L. Goldstein
- Literatura - Claude Simon
- Mír - International Physicians for the Prevention of Nuclear War
- Ekonomie - Franco Modigliani

Narození

Česko Svět

Úmrtí

- 10. května Tony Branca (
- 15. září 1916) švýcarský pilot formule 1.
- 16. července Heinrich Böll, německý spisovatel (
- 21. prosince 1917)
- 23. prosinec Princ Bira- thajský princ a automobilový závodník

Hlava státu

Gustáv Husák Kategorie:20. století als:1985 ja:1985年 ko:1985년 simple:1985

Německo

Spolková republika Německo (SRN, do r. 1990 též nazývána "Spolková republika Německa, SRN", "Německá spolková republika, NSR", západní Německo) je federace 16 spolkových zemí ležící ve střední Evropě. Německo hraničí s Nizozemskem (577 km), Belgií (167 km) a Lucemburskem (138 km) na západě, s Francií (451 km) na jihozápadě, se Švýcarskem (334 km) a Rakouskem (784 km) na jihu, s Českem (646 km) a Polskem (456 km) na východě a s Dánskem (68 km) na severu. Ze severovýchodu má Německo přístup k Baltskému moři, ze severozápadu k Severnímu moři. Celková délka pobřeží je 2389 km. Německo je členskou zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Německa Německo bylo zdecimováno dvěma světovými válkami v první polovině 20. století. Po ukončení 2.světové války v roce 1945 bylo území Německa rozděleno na čtyři okupační zóny, které obsadili vítězní Spojenci USA, Velká Británie, Francie a Sovětský svaz. Z okupačních zón vznikly dva německé státy: Spolková republika Německo a Německá demokratická republika. K opětovnému sjednocení Německa došlo až v roce 1990. Německo je zakládajícím členem Evropské unie.

Politický systém

Administrativní členění

16 spolkových zemí (Bundesländer), které se dále dělí na 438 okresů (Kreise): Velká města : Berlín (3 388 434), Hamburk (1 726 363), Mnichov (1 227 958), Kolín nad Rýnem (967 940), Frankfurt nad Mohanem (641 076), Essen (591 889), Dortmund (589 240)

Přírodní podmínky

- Nejníže položené místo: Neuendorf bei Wilster -3,54 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Zugspitze 2962 m n. m.

Ekonomika

Obyvatelstvo

Němci 91,5 % Turci 2,4 % ostatní 6,1 %

Kultura

Podívejte se též na

- Zeměpis
- als:Deutschland fiu-vro:S'aksamaa ja:ドイツ ko:독일 ms:Jerman roa-rup:Ghirmânii simple:Germany th:สหพันธ์สาธารณรัฐเยอรมนี zh-min-nan:Tek-kok

Spisovatel

Literatura (z lat. littera = písmeno) v širším slova smyslu je souhrn všech psaných textů, tedy literatura umělecká, naučná, technická, časopisecká, memoárová i soukromá korespondence. V užším slova smyslu se literaturou obvykle myslí literatura umělecká, čili krásná literatura, beletrie.

Literatura podle zemí

- Americká literatura
- Anglická literatura
- Bulharská literatura
- Česká literatura
- Čínská literatura
- Dánská literatura
- Esperantská literatura
- Finská literatura
- Francouzská literatura
- Italská literatura
- Latinská literatura
- Maďarská literatura
- Německá literatura
- Polská literatura
- Rakouská literatura
- Ruská literatura
- Řecká literatura
- Slezská literatura
- Slovenská literatura
- Španělská literatura
- Novořecká literatura

Podívejte se též na

- Co dělat...
- Dante Alighieri
- Nakladatelství
- Seznam českých spisovatelů
- Translatologie
- Sci-fi

Externí odkazy

- [http://wikisource.org/wiki/Main_Page:Česky Wikisource] – sbírka volných textů
- [http://ca.geocities.com/gruppo04web/bookmarks.html Gruppo04:] literatura Kategorie:Literatura ja:文学 ko:문학 nb:Litteratur simple:Literature

Wehrmacht

Wehrmacht (něm. branná moc) je označení pro německou armádu v letech 1935-1945.

Vznik

Wehrmacht vznikl z Reichswehru když ministr obrany /či války/ Werner von Blomberg předložil 16.března 1935 na vládu dekret o Wehrmachtu.

Organizační struktura

Wehrmacht řídilo Oberkommando der Wehrmacht (OKW), jehož nadřízené velitelství Oberkommando des Heeres (OKH).

Činnost

Počet vojáků sloužicích ve Wehrmachtu za dobu jeho existence se obhaduje na 15 až 20 milionů můžu. Kolem 5.3 milionů mužů padlo a 11 milionů mužů bylo zajato /část umřela v zajetí/.

Podívejte též na

Hodnosti Wehrmachtu Kategorie:Ozbrojené síly Kategorie:Dějiny Německa ja:ドイツ国防軍

1951

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky:1946 1947 1948 1949 1950 - 1951 - 1952 1953 1954 1955 1956 ----

Události

Československo
- Milešovka byla vyhlášena národní přírodní rezervací
- 1. července - Přestavba katastrů obcí Ostravice a Staré Hamry, a vznik obce Bílá. Svět
- 29. březen - v USA byly k tretu smrti odsouzeni manželé Rosenbergovi (jaderná špionáž pro SSSR)
- 18. dubna - Belgie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a Německo podepsaly v Paříži Smlouvu o Evropském společenství uhlí a oceli
- 7. červenec - Začátek barevného televizního vysílání
- 13. červenec - Velká Británie a Francie ukončili válečný stav s Německem
- 8. září - většina světa (vyjma SSSR) podepsala mírovou smlouvu s Japonskem
- 19. říjen - USA ukončili válečný stav s Německem
- 24. prosince Libye vyhlásila nezávislost
- uzavřena smlouva mezi Dánskem a USA o společné obraně Grónska

Vědy a umění

- Gerard Kuiper navrhl teorii, o původu některých komet v bližší oblasti než Oortův oblak
- román Quo vadis byl poprvé zfilmován

Nobelova cena

Narození

Česko
- 10. leden - Tomáš Töpfer, herec, režisér, ředitel divadla, dramatik.
- 22. duben - Vladimír Špidla, český předseda vlády. Svět
- 1. leden - Hans Joachim Stuck, německý automobilový závodník
- 21. září Aslan Maschadov, prezident Čečenska († 8. března 2005)
- 27. září Meat Loaf, americký herec
- 12. prosince Jaco Pastorius, jazzový a rockový baskytarista († 21. září 1987)

Úmrtí

Česko
- 12. dubna Bohuslav Hostinský, český estetik (
- 5. prosince 1884)
- 1. říjen Karel Teige, český kritik a teoretik umění (
- 13. prosinec 1900)
- 12. listopad - sebevražda Konstantin Biebl, český básník (
- 26. únor 1898) Svět
- 27. ledna Carl Gustaf Mannerheim, finský politik a vojevůdce (
- 4. červen 1867)
- 19. únor André Gide, francouzský spisovatel (
- 22. listopad 1869)
- 9. duben Vilhelm Bjerknes, norský fyzik a meteorolog (
- 14. březen 1862)
- 25. květen Paula von Preradović, rakouská spisovatelka (
- 12. říjen 1887)
- Vsevolod Vitaljevič Višněvskij, sovětský dramatik (
- 1900)

Hlava státu

Kategorie:20. století ja:1951年 ko:1951년 simple:1951

Evropa

Tento článek je o kontinentu. O Jupiterově měsíci si můžete číst zde. Evropa je s 10 532 000 km² malý světadíl (pouze Austrálie je menší), avšak velmi hustě zalidněný – v roce 2000 měla 729 000 000 obyvatel. Mluví se zde 209 různými jazyky ze 6 jazykových rodin; naprostá většina mluvčích však připadá na jazyky indoevropské. Historicky a kulturně měla Evropa veliký vliv na světovou civilizaci a běh světových dějin. Na severu Evropu ohraničuje Severní ledový oceán, na východě pohoří Ural a řeka Ural, na jihovýchodě Kaspické moře, řeky Kuma a Manyč (popř. pohoří Kavkaz) a Černé moře, na jihu Středozemní moře a na západě Atlantský oceán.

Přírodní podmínky

Obrys Evropy je nejčlenitější ze všech světadílů; pobřeží dosahuje délky přes 37 000 km a poloostrovy a ostrovy představují 34 % rozlohy Evropy. Většinu území zaujímají nížiny (43 %) a pahorkatiny; na velehory přes 2 000 m výšky připadají jen 2 % plochy. Evropa je tak s průměrnou nadmořskou výškou 292 m spolu s Austrálií nejníže položeným kontinentem. Nejvyšším bodem je Mont Blanc (4 807 m) v Alpách na pomezí Francie a Itálie, nejníže se pak nachází hladina Kaspického moře (28 m pod hladinou světového oceánu). V okrajových částech Evropy, zejména na Islandu a v jižní Itálii stále probíhá vulkanická činnost; ze známých sopek stojí za zmínku Hekla, Vesuv, Etna, či Stromboli. Větší část Evropy spadá do oblasti mírného podnebí; jižní Evropa má klima subtropické (středomořské), nejzašší severovýchod Evropy a ostrovy dále k severu pak má podnebí polární (arktické). Z evropské pevniny bývá nejtepleji v létě na jihozápadě ve Španělsku (teplotní rekord Sevilla +47 °C), nejchladněji v zimě na sverovýchodě v Rusku (Pustozersk -58 °C). To jsou však extrémy a vcelku platí, že podnebí Evropy je díky převládajícímu západnímu proudění od Atlantského oceánu znatelně teplejší a mírnější, než by odpovídalo její zeměpisné šířce. Největším množstvím srážek se vyznačují návětrné horské a přímořské oblasti, zejména při západním pobřeží. Vůbec nejdeštivějším místem je Boka Kotorská v Černé Hoře (průměrný roční úhrn 4 600 mm), ale zpravidla se roční množství srážek ve vnitrozemí střední Evropy pohybuje od 500 do 800 mm. Evropa tvoří západní pětinu superkontinentu Eurasie, zbytek připadá Asii. Evropa a Asie jsou rozlišovány spíše z historických a kulturních než z fyzicko-zeměpisných důvodů. Hranice mezi nimi je z větší části umělá. Tradičně se za ni považují mj. řeky Kuma a Manyč v nížině na sever od Kavkazu, což znamená, že celý Kavkaz včetně ruského severního podhůří už leží v Asii. Alternativně se nabízí vést hranici po hlavním hřebenu Kavkazu (popř. po hranici Ruska s Gruzií a Ázerbájdžánem), což také svého času předkládali sovětští zeměpisci - nejvyšší horou Evropy by pak totiž nebyl Mont Blanc v Alpách, ale Elbrus (5 642 m) na Kavkaze.

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Evropy Evropa má po dlouhou dobu velký kulturní a politický vliv, už od doby bronzové. Obecně se soudí, že západní kultura pochází ze starověkého Řecka a Římské říše. Ta ovládala po mnoho staletí téměř celý kontinent. Po pádu Římské říše v Evropě dlouho trvalo období stagnace, známé jako temný středověk. Toto období ukončila renesance, která znamenala dobu objevů a zkoumání. Od 15. stol. vytvářely země jako Španělsko, Portugalsko, Francie nebo Anglie velké koloniální panství s rozsáhlými državami v Africe, Americe a Asii. Průmyslová revoluce v Evropě propukla v 18. stol. a znamenala ještě větší blahobyt, který způsobil velký nárůst obyvatelstva. Po druhé světové válce během studené války byla Evropa rozdělena na dva významné politické a ekonomické bloky: socialistický blok ve východní Evropě a na kapitalistické země v západní Evropě. Východní blok se rozpadl na konci 80. let.

Státy

Evropa má 44 nezávislých zemí: S výjimkou Běloruska a Vatikánuu jsou všechny evropské země členy Rady Evropy. Nejvýznamnějším politickým uskupením současné Evropy je potom Evropská unie sdružující 24 evropských zemí a Kypr, který je geograficky přičítán převážně Asii, politicky, historicky a kulturně pak spíše Evropě.

Části Evropy

- Střední Evropa
- Východní Evropa
- Západní Evropa
- Severní Evropa
- Jižní Evropa
- Jihovýchodní Evropa Další:
- Balkán
- Benelux
- Britské ostrovy
- Skandinávie
- Višegrádská skupina

Satelitní pohled

Višegrádská skupina

Viz také

- seznam bývalých států v Evropě
- střed Evropy Category: Evropa als:Europa ja:ヨーロッパ ko:유럽 ms:Eropah roa-rup:Evropa simple:Europe th:ทวีปยุโรป zh-min-nan:Europa

Praha

Praha – od roku 1920 Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha – je hlavním a součastně největším městem České republiky.

Poloha a charakteristika

České republiky]] Do dnešní podoby se vyvíjela jedenáct století. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů, kde žije zhruba 1 170 000 obyvatel (údaj ČSÚ za rok 2005). Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu je památkovou rezervací UNESCO. Praha je statutárním městem a vyšším územním samosprávným celkem na úrovni kraje. Leží uprostřed území Čech na řece Vltavě a je ze všech stran obklopena Středočeským krajem, jehož správní úřady rovněž sídlí v Praze.

Historie

:Hlavní článek: Dějiny Prahy

Počátky hradu a města Prahy

Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů - poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární - dříve volutovou - keramikou). Na stejném místě je však doloženo i mnohem pozdější germánské sídliště. V 6.století začali osídlovat pražskou kotlinu Slované. Důležitým kultovním místem se stal ostroh nad řekou Vltavou zvaný Žiži (nebo Sizi), kde později docházelo k obřadnímu nastolování knížat "kmene" Čechů. Na tomto místě nechal kníže Bořivoj postavit koncem 9.století druhý křesťanský kostelík v Čechách, zasvěcený Panně Marii. Za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. na počátku 10.století byla celá plošina ostrohu obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se stala centrem rodícího se českého státu. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Existence knížecího hradu přivedla do jeho podhradí řemeslníky a obchodníky - začalo se rodit středověké město.

Středověk

Počátkem 12.století byla Praha kvetoucím městem, nad nímž se vznosně vypínal knížecí Hrad. "Tam žijí Židé mající plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou nejzámožnější peněžníci, tam stojí tržiště a něm plno kořisti …", napsal kdosi neznámý o Praze koncem 11.století. Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města. Pojmenování Starší - respektive latinským terminem Maior, to znamená také Větší - Město pražské získala poté, co Přemysl II. Otakar udělil roku 1257 městská práva pražskému podhradí, osídlenému již od 10.století. Tak vzniklo Nové, později Menší Město Pražské - Malá Strana. Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil další Nové Město pražské a vytýčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplněno výstavnými měšťanskými domy, prostornými tržišti, nádhernými stavbami kostelů a klášterů. "Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií, Paříží, Kolínem, napsal o sídelním městě Karla IV. František Palacký.

Sjednocení pražských měst

K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha neexistovala dlouho. Zanikla již roku 1528. Sjednotit pražská města natrvalo do jednoho správního celku se podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice. Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami. Tehdy se stala jedním z předních průmyslových a obchodních center Evropy. Roku 1893 byla asanována severní část Starého Města; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se zároveň připojil Karlín a Libeň.

Velká Praha

Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství, jakým byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Mariánský sloup Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována. Roku 1922 byla založena Velká Praha, do které byla zahrnuta všechna předměstí včetně do té doby samostatných měst jakými byly Vinohrady nebo Košíře. Praha, v niž vedle sebe žilo obyvatelstvo českého, německého a židovského původu, se stala pozoruhodným kulturním centrem. Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí). Desetileté secesní období přerušila světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus - vznikly první moderní budovy a byla také dostavěna gotická Svatovítská katedrála. Světově unikátní je architektura kubistická - jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury (Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol), ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě. Pod vlivem nastupujícího nacismu ve druhé polovině 30.let Prahu začaly opouštět první obyvatelé.

Druhá světová válka

Za války bylo z Prahy odsunuto v transportech do koncentračních táborů židovské obyvatelstvo, stejně jako cikánské (tehdejší běžné označení) a další její obyvatelé tzv. "méněcenných ras". Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna Gestapa v Pečkově paláci nebo Střelnice v Kobylisích. Stavby Prahy byly uchráněny. K lehkému poškození došlo pouze za bombardování americkými letadly na konci války (věže kláštera v Emauzích), ale plánovanou likvidaci už nemohl v té době oslabený a ustupující nacistický režim provést. Podle vůle komunistických předáků pražského povstání (Smrkovský) a předem stanovených smluv mezi spojenci z protihitlerovské koalice Prahu musela osvobodit Rudá armáda, zatímco Americká armáda vyčkávala u Plzně. Dříve než sovětská vojska do města dorazila, vypuklo zde 5.května 1945Pražské květnové povstání, které ukončil 9.května příjezd Rudé armády.

Praha jako hlavní město socialistického Československa

V únoru 1948 se chopili moci komunisté, plánování a výstavba města začaly probíhat v duchu "socialistického realismu". Vznikla tak první sídliště (Dvouletky) a později i první panelové sídliště na Petřinách. V letech 1960, 1968, 1970 a 1974 bylo k Praze připojeno dalších celkem více než 60 obcí. V 60. a 70. letech se zmodernizovaly důležité dopravní stavby jako letiště a Hlavní nádraží, začalo se budovat metro a takzvaný ZÁKOS - systém kapacitních městských komunikací, z nichž jedna oddělila Národní muzeum od Václavského náměstí. Pro obyvatele, kteří přicházeli do Prahy z celé republiky, byla na zelených loukách okolo Prahy budována panelová sídliště (největší z nich je Jižní Město). Postupující ekonomický úpadek země zasáhl i Prahu, což se projevilo v zanedbaném vzhledu města i ve zhoršování služeb. Mocenský monopol komunistické strany ukončila Sametová revoluce. Sametová revoluce

Praha po sametové revoluci

Otevření státních hranic přivedlo do města početné davy turistů. Rozvoj soukromého podnikání se projevil na mnoha starších, leckdy chátrajících budovách i menších domech, které byly opraveny. Došlo k výstavbě mnoha obchodních komplexů, ve městě se zmnohonásobil dopravní provoz, který působí řadu problémů.

Hospodářství

Hlavní město Praha patří tradičně k nejdůležitějším hospodářským centrům Česka. Vedle význačného filmového průmyslu, dnes ale upadajícího, a zřejmě nejvýznačnějšího odvětví, turistiky, se zde nachází i mnoho závodů zpracovatelského průmyslu. Sametová revoluce Hrubý domácí důchod (HDP) v pražském kraji obnášel roku 2002 kolem 620 miliard Kč (tzn. 25,7 % celkového HDP v tržních cenách; v přepočtu na hlavu to činí 226 % celorepublikového průměru).

Zpracovatelský průmysl

Zpracovatelský průmysl hlavního města Prahy zaujímá s 7,6 procenty celkové průmyslové výroby páté místo v regionální struktuře všech 14 regiónů. Průmyslové závody se soustřeďují zejména na severovýchodě a jihozápadě města. Na území hlavního města bylo roku 2003 registrováno 733 průmyslových závodů (s více než 20 zaměstnanci) s celkem 111 tisíci pracujících. Objemem své výroby se v Praze jednoznačně prosazují dvě odvětví: produkce potravin a produkce elektrických a optických přístrojů, obě odvětví s přibližně 33 miliardami Kč v roce 2002 nebo podílem 12 procent na produkci odvětví v celé republice (tržby za vlastní výrobky a služby v běžných cenách; viz i diagramy). Význačnou roli zde hraje především výroba rozhlasových a televizních přijímačů (20 procent celkové produkce země a současně i první místo v regionální struktuře). Sametová revoluce Tato odvětví jsou následována polygrafickým průmyslem s téměř 24,5 miliardami Kč tržeb. Význam tohoto odvětví vyplývá ze skutečnosti, že v hlavním městě se toto odvětví silně koncentruje (44 procent celkové produkce) a Praha zde zaujímá první místo ze všech regiónů. Sametová revoluce Mimo to se však v Praze nacházejí i další význačné závody tradičních průmyslových sektorů a odvětví, které přispívají k velkému významu hlavního města jako průmyslového střediska:
- výroba kovodělných výrobků
- výroba strojů a zařízení
- chemie a farmaceutický průmysl
- průmysl výrobků ze skla, keramiky a porcelánu, stavební hmoty
- výroba dopravních prostředků (mimo výroby automobilů), zde zejména kolejní soupravy, motocykly, lehká letadla a jiné Další odvětví hrají spíše podřadnou roli.

Doprava

:Hlavní článek: Hlavní článek: Pražská doprava Praha je hlavním dopravním uzlem v Česku a významnou křižovatkou ve střední Evropě. Má rozsáhlou dopravní infrastrukturu, jak veřejné, tak i automobilové dopravy.

Členění Prahy

: Podrobněji o částech Prahy a o jejím členění od roku 1784 do současností čtěte v článcích Královské hlavní město Praha, Velká Praha a Části Prahy.

Katastrální členění

Do roku 1949 byly správní obvody až na jednu výjimku z roku 1947 tvořeny jedním nebo více celými katastrálními celky, bývalými obcemi či městy. Od roku 1947 došlo k zásadní změně správního členění. Od té doby hranice mnoha městských částí jsou nezávislé na hranicích katastrálních území (čtvrtí). Katastrální území (například Vinohrady, Smíchov) jsou nadále rozhodující zejména pro evidenci pozemků a nemovitostí a číslování budov.

Správní členění

Praha má 57 samosprávných městských částí, které jsou spravovány voleným zastupitelstvem, radou, starostou a úřadem městské části. Od 1. července 2001) mají úřady 22 z těchto městských částí rozšířenou působnost státní správy pro své území nebo i pro několik dalších městských částí. Vzniklo tak 22 správních obvodů. Tyto obvody (s výjimkou Prahy 1 až Prahy 3) však nejsou totožné s územními obvody podle zákona o územním členění státu, které byly do roku 2001 správními obvody a do roku 1990 i samosprávnými.

22 správních obvodů

V seznamu je nejprve uveden městský správní obvod. V závorce jsou pak uvedeny městské části, které do správního obvodu spadají, přičemž městská část, jejímuž úřadu působnost státní správy přísluší, je uvedena tučně. Od 1. ledna 2002 mají všechny tyto městské části stejný název jako celý jejich správní obvod, tedy pouze slovo Praha s číslovkou. Pro lepší orientaci je v seznamu uveden i původní název městské části. 2002
- Praha 1
- Praha 2
- Praha 3
- Praha 4 (Praha 4, Kunratice)
- Praha 5 (Praha 5, Slivenec)
- Praha 6 (Praha 6, Suchdol, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Ďáblice, Březiněves, Dolní Chabry)
- Praha 9
- Praha 10
- Praha 11 (Praha 11, Šeberov, Újezd u Průhonic, Křeslice)
- Praha 12 (Praha 12, Libuš)
- Praha 13 (Praha 13, Řeporyje)
- Praha 14 (Praha 14, Dolní Počernice)
- Praha 15 (Praha 15, Dolní Měcholupy, Štěrboholy, Petrovice, Dubeč)
- Praha 16 (Radotín, Velká Chuchle, Lochkov, Zbraslav, Lipence)
- Praha 17 (Řepy, Zličín)
- Praha 18 (Letňany)
- Praha 19 (Kbely, Vinoř, Satalice, Čakovice)
- Praha 20 (Horní Počernice)
- Praha 21 (Újezd nad Lesy, Klánovice, Koloděje, Běchovice)
- Praha 22 (Uhříněves, Královice, Nedvězí, Kolovraty, Benice)

Územní členění

V roce 1960 bylo zřízeno deset městských obvodů a tyto obvody, rozšířené o nově přidružené obce, platí podle Zákona o územním členění státu dodnes. Původně byly i správními a samosprávnými obvody. Obyvatelé většiny území obvodů podléhali přímo obvodnímu národnímu výboru (později obvodnímu úřadu), v později připojených obcích však zůstaly jako mezičlánek místní národní výbory (místní úřady), které zároveň spadaly i pod působnost příslušného obvodu. Od roku 1990 však nejsou tyto obvody samosprávnými celky a od roku 2001 nejsou ani územně-správními obvody. Dnes již podle nich jsou organizovány jen soudy, pošty nebo různé správní firmy.

10 městských obvodů, jejich městské části

Seznam deseti obvodů, v závorce jsou uvedeny městské části, které tvoří území obvodu: městských obvodů
- Praha 1 (Praha 1)
- Praha 2 (Praha 2)
- Praha 3 (Praha 3)
- Praha 4 (Praha 4, Praha 11, Praha 12, Libuš, Kunratice, Újezd, Šeberov)
- Praha 5 (Praha 5, Velká Chuchle, Slivenec, Lochkov, Praha 16–Radotín, Lipence, Zbraslav, Praha 13, Řeporyje, Zličín)
- Praha 6 (Praha 6, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina, Praha 17–Řepy, Suchdol)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Březiněves, Dolní Chabry, Ďáblice)
- Praha 9 (Praha 9, Praha 14, Běchovice, Čakovice, Dolní Počernice, Praha 20–Horní Počernice, Praha 19–Kbely, Klánovice, Koloděje, Praha 18–Letňany, Satalice, Praha 21–Újezd nad Lesy, Vinoř)
- Praha 10 (Praha 10, Praha 15, Benice, Dolní Měcholupy, Dubeč, Kolovraty, Královice, Křeslice, Nedvězí, Petrovice, Štěrboholy, Praha 22–Uhříněves)

Významné čtvrti

Podívejte se také na

- Královské hlavní město Praha
- Velká Praha

Externí odkazy

- [http://www.praha-mesto.cz praha-mesto.cz] – Informační server hlavního města Prahy
- [http://www.vpraze.info vpraze.info] – Wiki stránky o Praze
- [http://www.czso.cz/xa/redakce.nsf/i/home Hlavní město Praha] na stránkách ČSÚ
- [http://www.firmy-praha.cz Firmy Praha] firmy v Praze Kategorie:České kraje Kategorie:České okresy Kategorie:Praha Kategorie:Česká města Kategorie:Čechy Kategorie:Hlavní města Evropy ja:プラハ ko:프라하 simple:Prague

Československo

Československo, také Česko-Slovensko (krátce ale opakovaně, od října 1918 po listopad 1989 ale i po něm). Formálněji Československá republika (ČSR), Československá socialistická republika (ČSSR), Česká a Slovenská federativní republika (ČSFR). Stát ve střední Evropě, který existoval od 28. října 1918 do 31. prosince 1992. Vznikl po 1. světové válce jako nástupnický stát rozpadlého Rakouska-Uherska. Zahrnoval území Čech, Moravy, Českého Slezska (jižní část Slezska), Slovenska a Podkarpatské Rusi („Horní Uhry“).

Tři čtvrtě století, 1918–1992

Mezi dvěma válkami, 1918–1938

Po vzniku Československa bylo snahou zakladatelů Československa - reprezentovaných např. T.G. Masarykem, E. Benešem a dalšími - bylo vytvořit jednotný, centralistický „národní stát“ založený na ideji čechoslovakismu, příkladem a garantem se stala Francie. A sice na území, kde se hovořilo více jak půl tuctem jazyků - česky, německy, slovensky, maďarsky, polsky, rusínsky a dalšími nářečími ukrajinštiny. Mezi další jazyky patřily jidiš, rómština, rumunština a jejich nářečí. Tehdy navrhované federativní uspořádání s ochranou a integrací menšin, podle příkladu Švýcarské konfederace, bylo zakladateli ČSR odmítnuto. Za státní jazyk byl prohlášen jazyk československý. Prvním československým prezidentem se stal Tomáš Garrigue Masaryk (T. G. M.), kterého v roce 1935 vystřídal Edvard Beneš. Do československých poměrů vážně zasáhla celosvětová hospodářská krize první poloviny třicátých let, v roce 1933 tak byl v Československu téměř 1 000 000 nezaměstnaných.

Druhá světová válka, 1938–1945

Ústup české politiky před „mnichovskou dohodou“, diktátu podepsaného 29. září 1938, znamenal konec předválečné ČSR, první republiky. České pohraničí, tzv. Sudety, bylo o den později, 30. září 1938, postoupeno Německu a na Těšínsku částečně Polsku. Podobně byla Maďarsku na jeho severních hranicích postoupena slovenská území. K rozpadu zbylého Česko-Slovenska, druhé republiky, došlo 14. března 1939. Slovensko toho dne vyhlásilo samostatnost a stalo se satelitem hitlerovského Německa. Zbylé území dnešního Česka se stalo 15. března 1939 tzv. Protektorátem Čechy a Morava. Odešla první vlna emigrace. Mnozí z těch, co zůstali, zejména Židé, Romové i jiné národnosti, jakož i odbojáři, zahynuli v koncentračních táborech nebo byli popraveni. V roce 1940 bylo v Londýně Edvardem Benešem ustanoveno Prozatímní státní zřízení ČSR, vznikla tedy československá exilová vláda.

Tři roky po válce, 1945–1948

Po skončení války v květnu 1945 bylo Československo obnoveno, ale bez území Podkarpatské Rusi, které bylo připojeno k sovětské Ukrajině v rámci expanze SSSR na západ. Podstatná část obyvatel, 3 až 4 miliony, německé a maďarské národnosti, byla „odsunuta“, resp. „vyhnána“, na základě Benešových dekretů v pojetí kolektivní viny se souhlasem spojenců. První vlna znárodnění převedla jak za války „arizované“, tak i další majetky do rukou nomenklaturních kádrů. Samostatnost poválečné ČSR byla oslabena. Již tehdy se v československé politice začala prosazovat závislost na Sovětském svazu, připravovaná Komunistickou stranou Československa (KSČ) za války v Moskvě. Jak Beneš, tak i někteří další členové jeho exilové vlády v Londýně tyto přípravy nakonec přinejmenším pasivně tolerovali. Předpokládá se, že Jan Masaryk, syn T. G. M., exilový a poválečný ministr zahraničí, svůj nesouhlas s touto politikou, krátce po únorovém puči v březnu 1948, nakonec zaplatil životem (existuje však i verze o jeho sebevraždě).

První poválečné parlamentní volby

V květnu 1946 se konaly první poválečné parlamentní volby, které vyhrála v českých zemích se ziskem 40 % hlasů KSČ. Vytěžila nejen maximum z poválečného růstu popularity levice a SSSR jako vítěze nad fašismem, ale díky slibům další pozemkové reformy získala většinu hlasů venkovského obyvatelstva. Zklamání naopak zažili národní socialisté s pouhými 24 %. Jako třetí se umístila lidová strana s 20 % a na posledním místě sociální demokraté (15 %). Zato na Slovensku jasně zvítězila Demokratická strana a komunisté vzdor agresivní kampani, která místy hraničila s terorem, získala jen 30 %. Ale i přes neúspěch na Slovensku získali komunisté 30 % hlasů a stali se nejsilnější stranou v zemi. Výsledek voleb se odrazil ve složení vlády. Komunisté si podrželi nejen vlivná místa na ministerstva vnitra, informací a zemědělství, ale získali i křeslo premiéra, do něhož usedl předseda strany Klement Gottwald. Ministem obrany se stal tajný člen KSČ generál Ludvík Svoboda, který navenek vystupoval jako nestraník.

Od „Února“ k „Listopadu“, 1948–1989

Komunistický puč, dovršený 25. února 1948, vedl k převzetí veškeré moci KSČ a k jednomu z totalitních režimů bývalé zájmové sféry Sovětského svazu. Tento den byl jako "Vítězný Únor", následně jeden z hlavních státních svátků, režimem oslavován až do roku 1989. Po roce 1948 odešla druhá vlna emigrace. Režim konsolidoval svou moc vykonstruovanými procesy, popravami, vězněním a vládou strachu. Druhá vlna znárodnění a kolektivizace převedla další majetky do rukou vznikající "nové třídy" (Milovan Džilas). Krátké období tání v Sovětském svazu v polovině šedesátých let vedlo i k uvolnění v tehdejší ČSSR a k Pražskému jaru v roce 1968. Naděje na "socialismus s lidskou tváří" byly na rozkaz Moskvy rázně ukončeny invazí států Varšavské smlouvy, oficiálně nazvanou „bratrská pomoc“. Tehdejší českoslovenští politici (Alexander Dubček a další) neviděli jinou možnost než opět, jako před třiceti lety, nátlaku ustoupit. V této době odešla třetí vlna emigrace. Nastoupila tzv. normalizace. Následující dvě desetiletí jsou označována za vládu „šedé zóny“, vládu konformismu. Po uvolnění poměrů uvnitř Sovětského svazu a prosazení perestrojky v druhé polovině osmdesátých let se v listopadu 1989 i socialistické Československo otevřelo okolnímu světu a vydalo se na cestu k demokracii a tržnímu hospodářství.

1989–1992

Jako důsledek vleklých národnostních sporů Československo zaniklo k 1. lednu 1993, kdy na jeho území vznikly dva samostatné státy, Česká republika a Slovenská republika.

Od vzniku k zániku, přehled

Výhrady ke koncepci Československa (revisionismus)

Území, jež bylo v r. 1918 spojeno do nového státního útvaru, netvořilo nikdy předtím společný stát, navíc jím byla značně neorganicky propojena do jednoho celku historicky i kulturně velice odlišná entika - německý Eger (Cheb) a Karlsbad (Karlovy Vary) se staly součástí téhož unitárního státu jako dnes ukrajinský Užhorod a Čop. Dalším problémem byl politický koncept čechoslovakismu, jkterý ovšem opomíjel zásadní rozdíly mezi historií, kulturou a politickými ambicemi Čechů a Slováků a usiloval o to, aby v novém státě mohla být třímilionová německá komunita prohlášena za regulérní národnostní menšinu, spojil Čechy a Slováky do jediného fiktivního etnika (tzv. československého národa), jemuž připsal užívání neméně fiktivního "československého" jazyka. Tvářnost 1. československé republiky poznamenaly značnou měrou politické koncepce z doby národního obrození, zejména teze, že dějinným posláním Čechů je být hrází Slovanů proti německému živlu, a odpor ke katolické církvi, jež byla Čechy vnímána jako opora bývalé monarchie. Po vzniku republiky byla proto také založena církev Československá. Je proto logické, že ani Němci, ani Maďaři, ale ani Slováci se s takto pojatou státní ideou nikdy neidentifikovali a hledali pro své národní aspirace jiný rámec než společný stát s Čechy. V případě neslovanských obyvatel Československa k tomu přistoupil jazykový zákon č. 122/1920 Sb. a první reforma veřejné správy v letech 1920-1921, při níž byli československou státní správu nuceni opustit kariérní němečtí a maďarští úředníci. Značná nerovnost mezi národnostními skupinami československých obyvatel se nejvíc projevila v době velké hospodářské krize, kdy - Němců zbavený - státní aparát upřednostňoval české obyvatelstvo před německým, přestože důsledky krize postihly tíže sudetské okresy, jejichž průmysl byl orientován na výrobu zbytného spotřebního zboží (oděvy, bižuterii, sklo...). Toto napětí eskalovalo přijetím zákona o obraně státu (č. 136/1936 Sb.), podle něhož mohla okresní policejní ředitelství - bez odůvodnění a s velmi omezenou možností soudního přezkumu - označit kteroukoli osobu za státně nespolehlivou. Státně nespolehlivé osoby pak nesměly pracovat v podnicích, které dostávaly zakázky související s obranou země, a pokud v nich již pracovaly, zaměstnavatel byl povinen je propustit (§ 21 odst. 4 zákona o obraně státu dokonce stanovil, že "pravoplatné rozhodnutí, jímž byl zaměstnanec označen za osobu státně nespolehlivou, je dostatečným důvodem k rozvázání pracovního poměru s okamžitou účinností, bez zřetele na jiná ustanovení zákonná nebo smluvní"). Nadpráví Čechů nad Němci, kteří se stali ve vlastní zemi občany druhé kategorie, spolu s protiněmeckým sentimentem vládnoucích (českých) elit, jež namnoze v 1. republice spatřovaly odvetu za "300 let habsburské poroby", zneužil posléze pro vlastní politické cíle Hitler. To však nemůže zpochybnit racionální jádro nespokojenosti neslovanských národů, které v novém státě žily a které oprávněně usilovaly o emancipaci (heslo "Heim ins Reich!"). Idea Československa tedy představovala dokonalé a konečné naplnění národnostních a politických ambicí pro Čechy, kteří se s novým státem plně ztotožnili (viz např. novinářská a publicistická díla Karla Čapka), pro ostatní národy byla však druhořadým, dočasným řešením, z něhož legitimně a posléze úspěšně usilovaly se vymanit.

Podívejte se též na

;Dějiny
- Dějiny Česka, Rakousko-Uhersko, Vznik Československa ;Části Československa
- Česko, Morava, České Slezsko, Slezsko, Slovensko, Podkarpatská Rus ;Sousedé
- Německo, NSR, NDR, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Ukrajina, SSSR, Rumunsko ;Představitelé
- Seznam československých prezidentů, československých premiérů, hlav českého státu
- Edvard Beneš, Tomáš G. Masaryk, Milan R. Štefánik – ČSR
- Andrej Hlinka, Jozef Tiso – Slovenský štát
- Václav Klaus, Vladimír Mečiar – rozdělení ČSFR, vznik ČR a SR Kategorie:České dějiny Kategorie:Československo ja:チェコスロヴァキア ko:체코슬로바키아

1971

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1966 1967 1968 1969 1970 - 1971 - 1972 1973 1974 1975 1976 ----

Události

Česko
- květen Gustáv Husák prvním tajemníkem KSČ
- 12. července byl uveden do provozu první úsek dálnice D1 Svět
- únor - švýcarské ženy získaly volební a hlasovací právo
- 3. září Katar vyhlásil nezávislost
- 1. světový romský sjezd; Londýn
- Dom Mintoff se stam předsedou vlády; Malta
- Čína se stala členem OSN
- Mezinárodní železniční unie zavedla nové značení lokomotiv
- USA (v souvislosti s válkou ve Vietnamu) zrušily volnou směnitelnost dolaru
- Nigérie vstoupila do Organizace zemí vyvážejících ropu
- Austrálie vstoupila do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
- Manáma se stala hlavním městem Bahrajnu

Vědy a umění

- byla publikována první verze Pascalu (programovací jazyk)

Nobelova cena

Narození

Česko
- 28. leden – Martina Kociánová, česká moderátorka a sopranistka Svět
- 27. březen– David Coulthard, skotský automobilový závodník
- 12. dubna – Shannen Doherty, americká herečka

Úmrtí

Česko
- 1. března František Hrubín, český spisovatel (
- 17. září 1910)
- 16. listopadu Josef Kainar, český básník (
- 29. červen 1917)
- 11. prosince Karel Konrád, český spisovatel (
- 28. března 1899) Svět

Hlava státu

Ludvík Svoboda Kategorie:20. století ja:1971年 ko:1971년 simple:1971 th:พ.ศ. 2514

1972

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1967 1968 1969 1970 1971 - 1972 - 1973 1974 1975 1976 1977 ----

Události

Česko Svět
- 2. březen - Pionner 10 odstartoval k Jupiteru
- 15. červen - 200 km západně od Galapág se po útoku kosatek dravých potopila jachta Lucette
- 22. července Veněra 8 přistála na Venuši
- založena společnost SAP
- zákaz DDT v USA
- končí Program Apollo; USA
- nalezen diamant Hvězda Sierry Leone; Sierra Leone
- Grónsko a Dánsko se staly členy Evropského společenství
- v Maastrichtu bylo uvedeno do provozu první mezinárodní středisko řízení horního letového provozu (UAC, Upper Area Control Centre)
- Mezinárodní rok knihy (International year of the book)

Vědy a umění

- ARPANET rozšířena na cca 20 směrovačů a 50 počítačů, použit protokol NCP (Network Control Protocol). Zahájení používání elektronické pošty, zaveden zavináč

Nobelova cena

Narození

Česko
- 15. února Jaromír Jágr v Kladně, český hokejista Svět
- 6. září China Miéville, britský spisovatel fantasy
- 17. října Eminem, americký hip hopový zpěvák

Úmrtí

Česko
- 7. března Jan Weiss, český spisovatel (
- 10. května 1892)
- 17. října František Gel, český novinář (
- 18. září 1901) Svět
- 12. června Saul Alinsky, americký organizátor občanské společnosti a teoretik aktivismu (
- 30. ledna 1909)

Hlava státu

- Československo
- Ludvík Svoboda
- Papež
- Pavel VI.
- SSSR
- Leonid Iljič Brežněv
- USA
- Richard Nixon Kategorie:20. století ja:1972年 ko:1972년 simple:1972

Nobelova cena

Nobelova cena je ocenění každoročně udělované za zásadní vědecký výzkum, technické objevy či za přínos lidské společnosti. Všeobecně je uznávána za nejhodnotnější ocenění, které se dnes uděluje. Nobelovy ceny se udělují za činnost v pěti oborech: fyzika, chemie, lékařství, literatura a za přínos míru; spolu s těmito cenami se uděluje také cena za ekonomii, která ovšem technicky vzato není Nobelovou cenou (viz níže). Ceny byly založeny v poslední vůli švédského vědce a průmyslníka Alfreda Nobela, vynálezce dynamitu.

Udělování cen

Poprvé byly Nobelovy ceny udělovány roku 1901, ceremoniál se konal ve Stockholmu. Od roku 1902 je většina cen předávána švédským králem na slavnostním večeru, který se koná vždy 10. prosince, v den výročí Nobelovy smrti, ve Stockholmu; Nobelova cena za mír je ve stejný den předávána na ceremoniálu v Oslu. Jména držitelů cen jsou však zveřejněna předem; jednotlivé komise je zveřejňují v průběhu října. Původně byly udělovány následující ceny:
- Nobelova cena za fyziku – udělována švédskou Královskou akademií věd
- Nobelova cena za chemii – udělována švédskou Královskou akademií věd
- Nobelova cena za fyziologii a lékařství – udělována institutem Karolinska
- Nobelova cena za literaturu – udělována švédskou akademií
- Nobelova cena za mír – udělována komisí norského parlamentu Roku 1968 se Švédská národní banka rozhodla založit Nobelovu cenu za ekonomii, pod názvem „Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela“. Tuto cenu uděluje švédská Královská akademie věd, ale jelikož tato cena není zmíněna v Nobelově závěti, peněžní odměna se nevyplácí z Nobelova fondu, nejedná se tedy technicky vzato o Nobelovu cenu. Přesto se uděluje společně s ostatními cenami. V roce 1968 však bylo rozhodnuto, že žádné další ceny „na památku Alfreda Nobela“ již zaváděny nebudou. Jedna Nobelova cena může být v jednom roce rozdělena i mezi více osob (roku 1968 bylo rozhodnuto, že nejvýše mezi tři osoby). Nobelovu cenu nelze udělit posmrtně (in memoriam), s výjimkou situace, kdy držitel zemře mezi zveřejněním svého jména a slavnostním předáváním. (Toto pravidlo bylo zavedeno roku 1974, do té doby mohla být cena udělena i tehdy, pokud již nominovaný člověk zemřel po 1. únoru příslušného roku.)

Obsah ceny

Každý držitel Nobelovy ceny má kromě medaile a diplomu nárok také na finanční odměnu, která v současnosti činí 10 miliónů švédských korun (cca 35 miliónů českých korun). Původním cílem této odměny bylo umožnit pokračování ve výzkumu či práci bez nutnosti ohlížet se na finanční situaci, tento důvod však obvykle není aktuální. Udělované medaile mají na líci portrét Alfreda Nobela s nápisem udávajícím roky jeho narození a smrti v latině: NAT-MDCCC XXXIII OB-MDCCC XCVI. Na rubu je motiv odpovídající příslušné ceně a nápis: Na „švédských“ cenách (fyzika, chemie, lékařství, literatura) je nápis Inventas vitam juvat excoluisse per artes (vynálezy zlepšují život, jenž je zkrášlován uměním – citát z Vergiliovy Aeneidy), na ceně za mír je nápis Pro pace et fraternitate gentium (pro mír a bratrství mezi národy), na ceně za ekonomii je název ceny – Sveriges Riksbank till Alfred Nobels Minne 1968. Na každé