Home About us Products Services Contact us Bookmark
:: wikimiki.org ::
Hejnice (okres Liberec)

Hejnice (okres Liberec)

Město Hejnice (německy Haindorf) se nachází na severu Česka v Libereckém kraji, v okrese Liberec. Leží v kotlině pod severními svahy Jizerských hor v nadmořské výšce 350 – 400 m. n. m. V Hejnicích žijí necelé tři tisíce obyvatel. Název patrně znamená "Ves v háji". Městem protéká říčka Smědá.

Historie

Předpokládá se, že prvními obyvateli na dnešním území obce byli uhlíři. Jako první zmínka o městě bývá uváděn letopočet 1211, spojený se stavbou dřevěné kapličky na místě dnešního chrámu Navštívení Panny Marie. Tesař, jenž tuto kapličku postavil, údajně vytesal na stropní trám letopočet MCCXI a stavitelé, kteří kapličku v roce 1252 přestavovali na kamenný kostel, tento letopočet vyznačili na klenbě. Věhlas Hejnic jako poutního místa stále rostl a počet poutníků nadále vzrůstal, koncem 17. století byl ke kostelu přistavěn i františkánský klášter. V 16. století byly otevřeny doly na železnou rudu, v 19. století vzniklo v obci a jejím okolí několik textilních továren a tradice této výroby se tu udržuje dodnes. Na město byly Hejnice povýšeny 31. července 1917. Dnes má město průmyslový a rekreační charakter. Součástí Hejnic je i malebná osada Ferdinandov (německy Ferdinandstal), pojmenovaná po jednom ze synů hraběte Clam-Gallase, kde se nachází arboretum původních i exotických dřevin, umělý vodopád, ale i "přírodní" vodopády v blízké rezervaci Štolpichy.

Doprava

Město má silniční i železniční spojení s okolím, prochází jím lokální trať Raspenava – Luh pod Smrkem – Lužec pod Smrkem – Hejnice – Bílý Potok. Silnice tuto železniční trať kopíruje a pokračuje na Smědavu. Další silniční spojení je s blízkými Lázněmi Libverda.

Zajímavá místa


- Chrám Navštívení Panny Marie
- Zbytky lesního divadla — V letech 1913–1914 bylo na místě zvaném Na Hrátkách zbudováno hejnickým "Spolkem pro pozvednutí cestovního ruchu" lesní divadlo. První představení se konalo 7. června 1914 pro 1000 diváků.
- Most směrem do Ferdinadova je z počátku 18. století
- Jednou z dominant městečka býval i hotel Perun naproti kostelu. Byl otevřen na vánoce roku 1900 jako hotel Klášterní dvůr a záhy se i se svou 25 metrů vysokou vyhlídkovou věží stal centrem zdejšího kulturního dění. O něco později byl přejmenován na hotel Císařův dvůr (Kaiserhof), pak podle svého majitele – velkopodnikatele Franze Josefa Scholze – na hotel Scholz, v roce 1945 se z něj stal hotel Praha. Hotel byl pod jménem Perun vrácen v restitucích a následně se v roce 1997 jeho značná část zřítila. Jeho torzo dodnes ve městě stojí. Mezi turisticky atraktivní cíle v okolí patří: Ořešník, Paličník, Frýdlantské cimbuří a vodopád na Černém potoce a na Štolpichu.

Zdroje

Literatura


- Nevrlý, M.: Kniha o Jizerských horách. Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem, 1981
- Kurtin, P.; Simm, O.: Album starých pohlednic Jizerských hor. 555, Liberec, 1998, ISBN 80-902590-0-6
- Pikousovi J. a Š., Simm O., Mrva F., Kurtin F.: Jizerské hory včera a dnes. Petr Neuhäuser, 2001
- [http://www.czso.cz/lexikon/mos2003.nsf/mos?openform&:564044 statistické údaje obce Hejnice] Kategorie:Česká města

Česko

Česko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem. Území České republiky se skládá z 3 historických zemí: Čechy, Morava a České Slezsko, přičemž od roku 1920 jsou součástí Čech a Moravy malé okrajové části původních Dolních Rakous, kterými jsou České Velenice s okolím (tzv. Vitorazsko), a Valticko s tzv. Dyjským trojúhelníkem. Česko je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU).

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Česka O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. stol. př. n. l. obývají tuto oblast Keltové a v 1. století n. l. přicházejí kmeny Germánů. Od 5. století se na území dnešního Česka objevují Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši. V roce 833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vzniká Velkomoravská říše, která postupně zahrnuje i Čechy (890-894), Slezsko, Lužice, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše, od níž se Čechy v roce 894 odtrhly, byla v roce 907 rozvrácena Maďary. Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy je mj. pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj. V průběhu 10. a 11. století dochází ke konsolidaci státu, je připojena Morava a země se stává královstvím. Svého vrcholu dosahuje za posledních Přemyslovců, ale hlavně za vlády Karla IV. V 15. století české země výrazně oslabily husitské války. V roce 1526 definitivně nastoupila na český trůn dynastie Habsburků, která zemi včlenila do habsburské monarchie. V roce 1547 a v roce 1618 vypuklo proti panovníkovi ozbrojené povstání. Defenestrace místodržících se stala počátkem třicetileté války. Stavové byli rychle poraženi a potrestáni tvrdými represemi. Začala násilná rekatolisace českých protestantů. Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od konce 18. století začíná v českých zemích národní obrození, které usiluje o obnovu české kultury a jazyka a později o získání politické moci. Po porážce Rakouska–Uherska v první světové válce (1914 – 1918) se české země 28. října 1918 osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa (Republika československá, Československá republika, ČSR, nazývaná též první republika), jehož území zahrnovalo i Slovensko a Podkarpatskou Rus (jinak též Zakarpatskou Ukrajinu). Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, malou část československého území (zejména oblast Těšínska) získalo Polsko. Po tomto aktu se do názvu Československa vrátil spojovník (Česko-Slovensko) a hovoří se o tzv. druhé republice. 14. března 1939 se Slovensko odtrhlo a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a Němci byli vysídleni do Německa a Rakouska. V únoru 1948 se převratem v Československu chápou moci komunisté; země se stává totalitním státem a součástí sovětského bloku. V roce 1960 byl její politický název změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Liberalizační hnutí roku 1968, známé jako Pražské jaro, bylo poraženo invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy (Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) 21. srpna 1968. Zákonem o federalisaci Československé socialistické republiky, který nabyl účinnosti 1. ledna 1969, se Československo formálně změnilo na federaci dvou národních států – Česka (oficiálně Česká socialistická republika, ČSR) a Slovenska (oficiálně Slovenská socialistická republika, SSR). Politické poměry v zemi změnila až sametová revoluce 17. listopadu 1989. Počátkem roku 1990 byl z politického názvu obou národních republik odstraněn přívlastek „socialistická“. Počátkem jara téhož roku se politický název Československa změnil na Československá federativní republika (ČSFR), který byl necelý měsíc poté opět upraven do ne příliš vhodné podoby Česká a Slovenská Federativní Republika. Jako státní útvar přestalo Československo existovat 1. ledna 1993, kdy se mírovou cestou rozdělilo na Česko a Slovensko. Roku 1999 bylo Česko přijato do NATO. Česko spolu se Slovenskem schválily v referendu v roce 2003 svůj přístup k Evropské unii, který nabyl účinnosti 1. května 2004.

Politický systém

Hlavní článek: Politický systém Česka Česká republika je parlamentní demokracie. Výkonnou moc má vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let Parlamentem. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády. Český Parlament je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát. Jednou za dva roky se obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb.
Senátem
Mapa České republiky (přehled)

Senátem
Kraje České republiky

Administrativní rozdělení

podívejte se také na: kraj, okres, CZ-NUTS, NUTS

Kraje

V roce 2000 začalo fungovat 14 nových samosprávných krajů. Pro výkon státní správy na krajské úrovni byl rovněž zvolen smíšený model: krajský úřad je krajským orgánem; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor.

Historie krajů

Ještě v rámci Československa se území dnešní České republiky dělilo na 8 krajů: Hlavní město Praha, Středočeský (Praha), Jihočeský (České Budějovice), Západočeský (Plzeň), Severočeský (Ústí nad Labem), Východočeský (Hradec Králové), Jihomoravský (Brno) a Severomoravský (Ostrava). Kraje se dále dělily na okresy, dohromady bylo v Česku 75 okresů (sedmdesátý šestý, Jeseník, vznikl až v 90. letech 20. století). Toto rozdělení platilo od roku 1960. Tehdejší kraje nebyly samosprávné. Krajské národní výbory (KNV) byly státní úřady. KNV byly zrušeny v roce 1990, kraje jako územní článek existovaly dále, ale neměly žádný obecný správní úřad.

Okresy

V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory přejmenovány na okresní úřady. Místní a městské národní výbory byly zrušeny a byla obnovena obecní samospráva. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česko se 1. ledna 1993 stalo samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo. Ke dni 1. ledna 2003 byly zrušeny okresní úřady. Okresy jako jednotka státní správy nadále existují, okresy také zůstávají jednotkou statistickou. Některé úřady mají okresní působnost, např. okresní soudy.

Správní obvody, malé okresy, obce III. typu

Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností (někdy též zvané "malé okresy" nebo "obce III. [typu]"). Takovými obcemi se samozřejmě stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim však řada dalších. Tyto obvody se někde dále dělí na obvody obcí s pověřeným obecním úřadem, které vykonávají některé pravomoci i pro okolní obce.

NUTS

NUTS)]]
Statistické oblasti NUTS 2
v České republice, CZ-NUTS 2
Některé kraje se, směrem nahoru, sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2, které mají mít srovnatelný počet obyvatel, aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie, a při financování místních projektů. Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad, Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod, Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod, Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava. Oblast NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem. Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3, přičemž NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zárověň i na úrovni NUTS 2.

Euroregiony

:viz hlavní článek Euroregion Euroregiony jsou zakládány k regionální spolupráci v Evropě, zpravidla v regionech do nedávna (v našich oblastech do listopadu 1989) dělených státními hranicemi.

Zeměpisné podmínky

Českým územím prochází hlavní rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km). Z hlediska fyzicko-geografického leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část Česka vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin a středohory (Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy). Více na stránce o geomorfologickém členění Česka. Podnebí Česka se vyznačuje vzájemným pronikáním a míšením oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno západním prouděním s převahou západních větrů, intenzivní cyklonální činností a poměrně hojnými srážkami. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Velký vliv na podnebí Česka má nadmořská výška a reliéf. Z celkové plochy státního území leží 52 817 km2 (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km2 (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km2 (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m. Střední nadmořská výška je 430 m. Rovněž flora a fauna vyskytující se na území Česka svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy, převážně jehličnaté, zaujímají 33 % celkové rozlohy země. Také půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy. Délka západní společné hranice Česka s Německem činí 810,7 km, z toho se Saskem 453,9 km a s Bavorskem 356,8 km. Společná jižní hranice s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem na východě 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km, podle polských údajů 789,89 km.
- Nejníže položené místo: Labe na odtoku ze země, 115 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Sněžka, 1602 m n. m.

Ekonomika

Hlavní článek: Ekonomika Česka Česko vykazuje jednu z nejstabilnějších a nejvíce prosperujících ekonomik ze všech postkomunistických zemí. Během 90. let došlo k základním změnám ve vlastnických vztazích – malé a velké privatizaci, restituci, dále k restrukturalizaci a technologické modernizaci, umožněných jak domácími úvěry, tak zejména otevřením země a přílivem zahraničních investic. Po počáteční expansi česká ekonomika podlehla malé recesi, z které se zotavovala od poloviny roku 1999. Růst v letech 2000 – 2001 byl zapříčiněn hlavně vývozem do EU, především do Německa, dalším přílivem zahraničních investic a oživující domácí poptávkou. Velký problém v budoucnosti mohou způsobit vysoké rozpočtové deficity a rostoucí státní dluh. S potížemi se také potýká nedokončená privatizace státních podniků. Nedokončeny jsou také změny v zákonodárství a zejména v soudnictví. Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí. Dále se ještě v malém rozsahu těží ropa a zemní plyn, kaolín nebo stavební hmoty. Zemědělská výroba téměř uspokojuje domácí poptávku. Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), brambory, cukrová řepa, zelenina, len a řepka. Svůj význam má i pěstování chmele, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvl. kaprů). Základem energetiky jsou tepelné elektrárny (75 %) a jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany). Hlavními průmyslovými centry jsou Praha, Brněnsko, Ostravsko a Plzeňsko. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří hutnictví, strojírenství, textilní průmysl, potravinářský průmysl, elektroprůmysl a výroba dopravních prostředků. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví. Česko má hustou dopravní síť. Prudce se rozvíjejí telekomunikace. Zahraniční obchod má v posledních letech pasivní bilanci, danou hlavně dovozem paliv a moderních technologií, kterou ale vyrovnávají vysoké příjmy z turistiky.

Obyvatelstvo

Hlavní článek: Obyvatelstvo Česka Přirozený přírůstek obyvatelstva je záporný -0,08 % (odhad 2003). Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 75 let (odhad 2003). Ve městech žije celkem 71 % populace. Většina obyvatel Česka má českou národnost (90,4 %) nebo moravskou národnost (3,7 %) a mluví česky. Čeština patří do západoslovanské větve indoevropské jazykové skupiny. Dalšími etnickými skupinami jsou Poláci, Němci (zbytek dřívější velké menšiny), Romové, Maďaři, Ukrajinci a další. Po rozdělení Československa v roce 1993 zůstali někteří Slováci v Česku a dnes tvoří asi 2 % obyvatelstva. Většina populace (59 %) je bez vyznání. Nejpočetnější církev je římskokatolická (27 %), 1 % obyvatel je členy Církve československé husitské, necelé 1 % Českobratrské církve evangelické. Počet vyznavačů judaismu je nepatrný.

Kultura


- Světové kuturní a přírodní dědictví: Český Krumlov, Holašovice, Kutná Hora, Praha, Telč, Karlovy Vary, Olomouc.
- Turistická místa: Krnov, Pardubice, Svatý Jan pod Skalou, oblast severní Moravy, hory - Krkonoše, Šumava, Jeseníky, Beskydy; dále Moravský kras, Český ráj, hrady a zámky - Karlštejn, Konopiště, Hluboká, Pernštejn
- Český film

Pohledy ze satelitu

Český film Český film

Podívejte se též na


- Seznam českých měst
- Chráněná území
- Zeměpis
- Evropa

Externí odkazy


- [http://www.czech.cz Oficiální český portál]
- [http://www.vlada.cz Úřad vlády]
- [http://www.hrad.cz/cz/ Pražský hrad]
- [http://www.psp.cz Poslanecká sněmovna]
- [http://www.senat.cz Senát]
- [http://www.portal.gov.cz Portál veřejné správy] K názvu Česka:
- [http://www.national-geographic.cz/detail.asp?id=951 Základní publikace ČÚZK k českému geografickému názvosloví] Leoš Jeleček, 27.4.2004, National Geographic, Česko (ČÚZK = Český úřad zeměměřický a katastrální) Category: Česko ja:チェコ ko:체코 simple:Czech Republic zh-min-nan:Česko

Liberecký kraj

Vlajka

110px
Vlajka Libereckého kraje
Znak

110px
Znak Libereckého kraje
Základní údaje
Hlavní město:Liberec
Rozloha:3 163 km²
Počet obyvatel:428 291 (06/2005)
Hustota osídlení:135 obyvatel/km²
Nejvyšší bod:Kotel (1 435 m)
ISO 3166-2:CZ-LI
CZ-NUTS:CZ051
SPZ:L
Mapa

Soubor:CZ-cleneni-Liberecky.png
Mapa českých krajů se zvýrazněným Libereckým krajem
Liberecký kraj leží na samém severu Čech. Velikostí se řadí na poslední příčku mezi kraji Česka. Liberecký kraj jako vyšší územně samosprávný celek byl vytvořen v roce 2000. Sídlem a zároveň největším městem kraje je Liberec. Jeho rozloha (3 163 km2) zabírá cca 4 % území našeho státu. Počet trvale žijících obyvatel dosahuje čísla 428 291. Kraj sousedí s Královéhradeckým krajem na východě, Středočeským krajem na jihu, Ústeckým krajem na západě, německou spolkovou zemí Sasko (Sachsen) na severozápadě a Dolnoslezským vojvodstvím (Województwo dolnośląskie) v Polsku na severovýchodě. Územně náleží k Českému masivu, který je jednou z nejstarších částí evropské pevniny. Krajinný reliéf je značně členitý, dominantní jsou zejména Lužické a Jizerské hory na severu a Krkonoše na severovýchodě, výrazné jsou též kužele Ralské pahorkatiny na jihozápadě, úhlopříčně je kraj proťat Ještědsko-kozákovským hřbetem, ve Frýdlantském výběžku se rozprostírá mírně zvlněná Frýdlantská pahorkatina, mírně zvlněný reliéf má též Žitavská pánev, jejíž součástí je i Liberecká kotlina; na jihovýchodě pak do kraje zasahuje severní část Jičínské pahorkatiny. Nejvyšším bodem území je hora Kotel -1435 m- v Krkonoších, nejnižší bod se nachází na Českolipsku a je jím hladina Ploučnice v Žandově.

Administrativní členění a statistické údaje

Administrativně se kraj dělí na (někdejší) 4 okresy a 215 obcí (z toho 36 se statutem města), jež v současnosti spadají do obvodů tzv. obcí s rozšířenou působností. Rozlohou je největší okres Česká Lípa s 1 137 km2, následují Liberec (925 km2), Semily (699 km2) a Jablonec nad Nisou (402 km2). Počtem obyvatel je největší okres Liberec – 158 988 (červen 2005), na druhém místě Česká Lípa – 106 411, na třetím Jablonec nad Nisou s 88 232 trvale žijícími obyvateli a nejmenší Semily s počtem obyvatel 74 660. Nejvyšší hustota zalidnění je v okrese Jablonec nad Nisou, kde dosahuje hodnoty 219 obyvatel na km2, v okrese Liberec pak 172 obyv. na km2, v okrese Semily 107 obyv. na km2 a nejmenší hodnotu nabývá pro okres Česká Lípa, a to 94 obyv. na km2.

Hospodářství

Ekonomika

Nezaměstnanost v Libereckém kraji se pohybuje kolem 10%, nejnižší je na Jablonecku, Semilsku a v městě Liberci, nejvyšší pak na Frýdlantsku a českolipsku. Tradiční průmyslová odvětví jako je textilní (oděvní, vlnařský a pletárenský) průmysl) či těžké strojírenství (nákladní automobily aj.) jsou na ústupu. Těžba uranové rudy v oblasti Stráže pod Ralskem je taktéž již minulostí.

Doprava

Liberecký kraj je oblastí s velmi hustou železniční sítí a ačkoli bylo několik tratí v období komunistické totality zrušeno, stále patří mezi regiony s nejhustší železniční sítí v Evropě. Silniční doprava je zastoupena rychlostní komunikací R35 Liberec - Turnov (- Praha); evropskou trasou E65 ve směru (Praha -) Turnov - Harrachov - Polsko; dále silnicemi první třídy I13 Frýdlant - Liberec - Děčín; I9 Česká Lípa - Mělník a I14 Liberec - Vrchlabí - Trutnov. NA území kraje se nachází také několik menších letišť, z nichž nejvýznamnější jsou v Liberci, Hodkovicích nad Mohelkou, české Lípě - Ladech. Zajímavostí je někdejší vojenské letiště v Hradčanech u Mimoně.

Zemědělství

Podstatnou složkou rostlinného zemědělství v Libereckém kraji je pěstování obilnin (pšenice, ječmen), brambor, lnu a řepky olejné. V menší míře se zde též pěstuje kukuřice, řepa, ovoce a zelenina. Chován je zde především skot, prasata a drůbež, jejich maso či mléko je zpracováváno v mnoha závodech – mléko se zpracovává například v České Lípě a Velkém Valtinově,známé jsou i drůbežárny v Brništi a Příšovicích.

Průmysl a těžba

Stěžejními průmyslovými odvětvími jsou strojírenství, potravinářství a sklářství, díky němuž proslulo ve světě Novoborsko a Jablonecko. Gumárenský průmysl nalezneme v Hrádku nad Nisou, výrobou bižuterie a mincovnou je znám zase Jablonec, Jilemnice výrobou umělých střívek, v Lomnici nad Popelkou se vyrábí suchary, v Semilech, Mimoni či Zákupech se prosadil dřevozrpacující (a nábytkářský) průmysl. V Liberci je zastoupeno mnoho výrobních odvětví, zmiňme například výrobu automobilových komponentů, sklárnu, několik velkých stavebních firem či pivovar. V České Lípě jsou železniční opravny a Turnov zase proslul svými broušenými drahokamy a optickými přístroji. Na Frýdlantsku a Hrádecku se těží štěrkopísky a stavební písky, na Českolipsku a Novoborsku sklářské písky; stavební kámen je dobýván na Tlustci a Tachovském vrchu na Českolipsku, v Liberci - Ruprechticích, u Frýdštejna a v Košťálově.

Vodstvo

Vodní toky


- Bobří potok
- Bulovský potok
- Desná
- Harcovský potok
- Jeřice
- Ještědka
- Jizera
- Jizerka
- Kamenice
- Libuňka
- Lomnice
- Lužická Nisa
- Mohelka
- Mumlava
- Oleška
- Panenský potok
- Ploučnice
- Popelka
- Řasnice
- Smědá
- Svitávka
- Šporka
- Zábrdka

vodní nádrže -přehrady


- usazovací nádrž Horka
- vodní nádrž Bedřichov
- vodní nádrž Fojtka
- vodní nádrž Harcov
- vodní nádrž Josefův Důl
- vodní nádrž Mlýnice
- vodní nádrž Mšeno
- vodní nádrž Souš

rybníky


- Břehyňský rybník
- Dubový rybník
- Hamerský rybník
- Holanské rybníky
- Hradčanské rybníky
- Máchovo jezero
- Novozámecký rybník
- Pihelský rybník
- Podtrosecké rybníky
- Radvanecký rybník
- Šolcův rybník
- Vesecký rybník

vodopády


- Jedlový důl
- Mumlavský vodopád
- Štolpichy
- vodopád Černého potoka

Příroda

Liberecký kraj oplývá značným přírodním bohatstvím, neboť jeho značná část je pokryta lesy a jeho reliéf je velmi členitý. Četné zachované přírodní partie jsou chráněny v několika velkoplošných a v nesčíslném množství maloplošných chráněných územích.

národní parky a CHKO

Velkoplošná chráněná území zasahující na území Libereckého kraje:
- CHKO České středohoří
- CHKO Český Ráj
- CHKO Jizerské hory
- CHKO Kokořínsko
- CHKO Lužické hory
- Krkonošský národní park

maloplošná chráněná území Libereckého kraje

přírodní parky a jiné přírodní oblasti


- bývalý VVP Ralsko
- Ještědský kras
- Maloskalsko - přírodní park
- Podkrkonošský kras
- Polomené hory
- přírodní park Ještědský hřbet
- přírodní park Peklo
- Sloupské skály

Města


- Cvikov
- Česká Lípa
- Český Dub
- Desná
- Doksy
- Dubá
- Frýdlant
- Harrachov
- Hejnice
- Hodkovice nad Mohelkou
- Hrádek nad Nisou
- Chrastava
- Jablonec nad Jizerou
- Jablonec nad Nisou
- Jablonné v Podještědí
- Jilemnice
- Kamenický Šenov
- Liberec
- Lomnice nad Popelkou
- Mimoň
- Nové Město pod Smrkem
- Nový Bor
- Raspenava
- Rokytnice nad Jizerou
- Rovensko pod Troskami
- Rychnov u Jablonce nad Nisou
- Semily
- Smržovka
- Stráž pod Ralskem
- Tanvald
- Turnov
- Velké Hamry
- Vysoké nad Jizerou
- Zákupy
- Žandov
- Železný Brod

Obce - výběr

okres Liberec


- Arnoltice
- Bílá
- Bílý Kostel nad Nisou
- Bílý Potok
- Bulovka
- Černousy
- Dětřichov
- Dlouhý Most
- Dolní Řasnice
- Habartice
- Horní Řasnice
- Chotyně
- Jeřmanice
- Jindřichovice pod Smrkem
- Jitrava
- Kobyly
- Kryštofovo Údolí
- Křižany
- Lázně Libverda
- Mníšek
- Nová Ves
- Oldřichov v Hájích
- Osečná
- Pěnčín
- Proseč pod Ještědem
- Příšovice
- Rynoltice
- Stráž nad Nisou
- Světlá pod Ještědem
- Svijany
- Sychrov
- Višňová
- Všelibice

okres Jablonec nad Nisou


- Albrechtice v Jizerských horách
- Bedřichov
- Držkov
- Frýdštejn
- Janov nad Nisou
- Jenišovice
- Jiřetín pod Bukovou
- Koberovy
- Kořenov
- Lučany nad Nisou
- Malá Skála
- Nová Ves nad Nisou
- Pěnčín
- Plavy
- Skuhrov
- Zásada
- Zlatá Olešnice
- Železný Brod

okres Semily


- Benecko
- Benešov u Semil
- Bozkov
- Čistá
- Horní Branná
- Horní Štěpanice
- Hrubá Skála
- Chuchelna
- Jesenný
- Karlovice
- Košťálov
- Kruh
- Ktová
- Libštát
- Martinice v Krkonoších
- Mírová pod Kozákovem
- Nová Ves nad Popelkou
- Poniklá
- Přepeře
- Příkrý
- Slaná
- Studenec
- Syřenov
- Tatobity
- Troskovice
- Víchová nad Jizerou
- Vítkovice
- Všeň
- Vyskeř

okres Česká Lípa


- Bezděz
- Blíževedly
- Brniště
- Hamr na Jezeře
- Holany
- Horní Police
- Jestřebí
- Kravaře
- Krompach
- Kunratice u Cvikova
- Mařenice
- Noviny pod Ralskem
- Nový Oldřichov
- Okna
- Petrovice
- Provodín
- Prysk
- Ralsko - Kuřivody
- Skalice u České Lípy
- Sloup v Čechách
- Sosnová
- Stružnice
- Svojkov
- Svor
- Tachov u Doks
- Tuhaň
- Velenice
- Velký Valtinov
- Volfartice
- Zahrádky

Turistické cíle

hrady


- Bezděz
- Grabštejn
- Houska
- Lipý
- Valdštejn

zámky


- Doksy
- Frýdlant
- Hrubá Skála
- Hrubý Rohozec
- Jilemnice
- Lemberk
- Liberec
- Nový Berštejn
- Sloup v Čechách
- Sychrov
- Zahrádky
- Zákupy

zříceniny


- Bradlec
- Děvín
- Hamrštejn
- Sloup v Čechách
- Hřídelík
- Kumburk
- Návarov
- Návarov
- Roimund
- Ronov
- Rotštejn
- Starý Berštejn
- Stohánek
- Svojkov
- Štěpanice
- Trosky
- Vítkovec
- Vranov
- Frýdštejn
- Jestřebí
- Ralsko
- Svojkov

církevní památky


- Hejnice - poutní chrám Navštívení P. Marie
- Jablonné v Podještědí - bazilika minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy
- boží hrob u Velenic
- johanitská komenda Český Dub
- Krásná - Kittelův dům
- Letařovice - kostel s kostnicí
- Nudvojovice - kostelík
- U Obrázku - poutní místo
- Ves - půvabný venkovský kostelík
- Zdislavina studánka

turistická střediska


- Bedřichov
- Doksy
- Horní Maxov
- Hrubá Skála
- Janov nad Nisou
- Jizerka
- Líšný
- Malá Skála
- Nová Louka
- Polubný
- Příchovice
- Rejdice
- Sedmihorky
- Sloup v Čechách
- Smědava
- Staré Splavy

přírodní krásy -výběr


- Borný
- Bozkovské dolomitové jeskyně
- Čap
- Čertova zeď
- Frýdlantské cimbuří
- Hruboskalsko
- Ještěd
- Jizera
- Klíč
- Kotel
- Kozákov
- Luž
- Meandry Ploučnice
- Meandry Smědé
- Panská skála
- Popova skála
- Riegrova stezka
- Štolpichy
- Vlhošť
- Vranovské skály

Podívejte se též na


- Česko
- Euroregion Nisa

Externí odkazy


- [http://www.kraj-lbc.cz Liberecký kraj]
- [http://www.liberec.cz Liberec] Kategorie:České kraje Kategorie:Liberecký kraj

Okres Liberec

Okres Liberec je okresem v Libereckém kraji. Jeho sídlem je město Liberec. Rozloha okresu je 924,7 km², počet obyvatel je 158 988 osob (hustota zalidnění je 172 obyvatelé na 1 km²). V okrese Liberec je 57 obcí, z toho 9 měst. Na východě sousedí s okresem Jablonec nad Nisou, na jihovýchodě s okresem Semily a na jihozápadě s okresem České Lípa, všechny v Libereckém kraji. Ze severu, severovýchodu a severozápadu je okres vymezen státní hranicí s Polskem. Na západě je jeho hranice tvořena státní hranicí s Německem.

Struktura povrchu

K 31. prosinci 2003, má okres celkovou plochu 924,7 km², z toho:
- 47,97 % zemědělských pozemků, které z 51,16 % tvoří orná půda (24,54 % rozlohy okresu)
- 52,03 % ostatní pozemky, z toho 80,72 % lesy (42,00 % rozlohy okresu)

Demografické údaje

Data k 30. červnu 2005:
- hustota zalidnění: 172 ob./km²
- 84,19 % obyvatel žije ve městech

Zaměstnanost

(2003)

Školství

(2003)

Zdravotnictví

(2003)

Zdroj


- [http://www.czso.cz/ Český statistický úřad]

Seznam obcí


- Bílá
- Bílý Kostel nad Nisou
- Bílý Potok
- Bulovka
- Cetenov
- Černousy
- Český Dub
- Čtveřín
- Dětřichov
- Dlouhý Most
- Dolní Řasnice
- Frýdlant
- Habartice
- Hejnice
- Heřmanice
- Hlavice
- Hodkovice nad Mohelkou
- Horní Řasnice
- Hrádek nad Nisou
- Chotyně
- Chrastava
- Janův Důl
- Jeřmanice
- Jindřichovice pod Smrkem
- Kobyly
- Krásný Les
- Kryštofovo Údolí
- Křižany
- Kunratice
- Lázně Libverda
- Lažany
- Liberec
- Mníšek
- Nová Ves
- Nové Město pod Smrkem
- Oldřichov v Hájích
- Osečná
- Paceřice
- Pěnčín
- Pertoltice
- Proseč pod Ještědem
- Příšovice
- Radimovice
- Raspenava
- Rynoltice
- Soběslavice
- Stráž nad Nisou
- Světlá pod Ještědem
- Svijanský Újezd
- Svijany
- Sychrov
- Šimonovice
- Višňová
- Vlastibořice
- Všelibice
- Zdislava
- Žďárek Liberec Kategorie:Liberecký kraj Kategorie:Okres Liberec

Bazilika Hejnice

Bazilika navštívení Panny Marie je barokní kostel ve městě Hejnicích stojící na místě starého poutního místa.

Historie

Dle místní legendy žil v blízké vesničce Lužec chudý řemeslník – sítař a řešetář – se svou nemocnou ženou a dítětem. Jednoho dne roku 1159 hledal v hejnickém lese dřevo na práci a pod třemi lípami na břehu říčky Smědé usnul. Ve snu spatřil lípu zalitou září, na větvích seděli andělé. Jeden z nich jej vyzval: "Jsi na zázračném místě, na kterém se zalíbilo Otci. Jdi domů a vrať se s obrázkem Matky Boží, aby každý, kdo v budoucnu půjde kolem, se mohl zastavit a mít účast na milosti. Tobě se pak za odměnu uzdraví žena i dítě." Řemeslník, přesvědčený o tom, že nešlo o pouhý sen, při nejbližší návštěvě Žitavy skutečně za utržené peníze dřevěnou sošku zakoupil a na určený strom zavěsil. Stalo se, jak anděl předpověděl, a sítařova žena se uzdravila. Zpráva o tomto zázračném uzdravení se brzy roznesla a lidé začali na tomto místě prosit o pomoc. V roce 1211 se lidé rozhodli lípu pokácet a na jejím místě vystavět dřevěnou kapličku. Již roku 1252 však byla na jejím místě postavena kaple kamenná. Postupem času však sílil proud poutníků a kaple tak byla neustále rozšiřována. Kostel byl slavnostně vysvěcen 2. září 1498 míšeňským biskupem Janem ze Salhauzenu. To bylo frýdlantské panství již dlouho ve vlastnictví Biberštejnů, kteří jej získali od krále Přemysla Otakara II. roku 1278. Po smrti Kryštofa Biberštejna připadlo panství císaři Ferdinandovi I., který Frýdlantsko prodal v roce 1558 protestantskému šlechtickému rodu Redernů za 40000 zlatých. Ti podle tehdejšího práva změnili všechny kostely na svém panství na protestantské. Kvůli četným katolickým poutím z okolních panství to však u hejnického kostela nebylo možné a kostel byl uzavřen. Putníkům nebyl kostel otevřen dokonce ani na nařízení císaře Rudolfa II.. Roku 1609 odvezla Kateřina z Redernu celý majetek kostela včetně sošky madony na liberecký zámek. Ten však 2. května 1615 vyhořel. Hejnická soška však zničena nebyla a ještě téhož roku byla vrácena zpět do Hejnic. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 Redernové z Čech odešli. Panství koupil roku 1622 vojevůdce Albrecht z Valdštejna a kostel znovu otevřel. Vévoda je však roku 1634 zavražděn a panství získávají roku 1636 Gallasové. Za jejich panování dosahuje proslulost Hejnic svého vrcholu – na někerých poutích se údajně sešlo až 7000 věřících. Protože těch stále přibývalo, rozhodl se hrabě František Ferdinand Gallas roku 1692 pozvat řádové bratry františkány, aby poutníkům sloužili jak po duchovní, tak i hmotné stránce. V letech 1692 – 1696 byl pro ně vystavěn čtvercový klášter podle návrhu italského architekta jménem Marcus Antonius Canevalle. Po smrti hraběte 4. ledna 1697 pokračovala jeho manželka Emerenciána v rozšiřování komplexu. Pod samotným místem zjevení byla roku 1698 pod dohledem Jana Václava Gallase zbudována třídílna rodinná hrobka. Jedna ze krypt patří rodu Gallasů, druhá jejich nástupníkům Clam-Gallasům a třetí františkánům. Roku 1721 je požádáno o výstavbu barokního chrámu spolu podle plánů Tomáše Haffeneckera. Podle pozdějších záznamů se však bazilika stavěla podle plánů Johana Bernarda Fischera z Erlachu. Chrám pro 1000 poutníků byl slavnostně vysvěcen 1. července 1725. Za vlády Marie Terezie a Josefa II. chrám chátral, stříbrné bohoslužebné nádoby byly odvezeny do Vídně. Bazilika byla téměř zcela vybrakována a její dveře byly zapečetěny. Až počátkem 20. století byla zrekonstruována na náklady hraběte Clam-Gallase – ty dosáhly 200000 korun. Zároveň také došlo k obnovení tradičních poutí. V letech 1904 – 1906 byl Andreasem Grollem vymalov8n strop, od května 1914 zvonily ve zvonicích dva nové zvony. Ty však za 1. světové války sňaty a roztaveny. Stejný osud čekal kostelní zvony i za 2. světové války. Po jejím skončení roku 1950 byli z kláštera vyhnáni mniši a od té doby chrám opět chátral. Byli v něm internováni mniši a jeptišky, kteří odtud odcházeli pracovat do místní porcelánky a textilky. Z kláštera se stala ruina a do baziliky samotné zatékalo. V roce 1990 došlo za nového duchovního správce Miloše Rabana k celkové rekonstrukci kláštera a jeho přeměně na "Mezinárodní centrum duchovní obnovy". Klášter znovu vysvětil 5.ledna 2001 velvyslanec Vatikánu arcibiskup Giovanni Coppa.

Popis stavby

Chrám je k jihu obrácená barokní stavba s dvojicí věží. Má půdorys kříže s postranními kaplemi, kde příčné rameno kříže je tvořeno zbytky původního gotického kostela. Je 50 m dlouhý, 37 široký a 35 m je výška jeho kopule. Soška Panny Marie v pozlacené skříňce na hlavním oltáři pochází zhruba z osmdesátých let 14. století. Vzhledem k její na gotiku neobvykle usměvavou tvář je nazývána Mater Formosa -- Sličná Matka. Samotný oltář je dílem sochařů J. Hájka z Mnichova Hradiště a I. Brenera z Liberce. Pozadím oltáře je iluzorní freska od Josefa Kramolína z Bohosudova z roku 1787. Jen málokterý z návštěvníků si na první pohled všimne, že tu oltář ve skutečnosti nestojí, ale je jen namalovaný. Ve východní boční kapli se nachází oltář používaný jako polní na vojenských taženích Albrechtem z Valdštejna a věnovaný kostelu jeho manželkou Isabelou. Tato kaple se nachází na původním místě zjevení a uvnitř oltáře je údajně dodnes zabudovaný pařez po původní lípě. Nástropní malby vymaloval v letech 1902–1906 vídeňský profesor Andreas Groll, vyučující v té době na umělecké průmyslové škole v Jablonci nad Nisou. V hlavní kupoli jsou tři výjevy – Nanebevzetí Panny Marie, Ježíšovo ukřižování a Andělé nesoucí Svatý kříž.

Literatura


- Nevrlý, M.: Kniha o Jizerských horách. Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem, 1981

Externí odkazy


- [http://www.mcdo.cz/ Mezinárodní centrum duchovní obnovy] Kategorie:Česká poutní místa Kategorie:Okres Liberec Kategorie:Jizerské hory

1252

Století: 12. století - 13. století - 14. století Roky: 1247 1248 1249 1250 1251 - 1252 - 1253 1254 1255 1256 1257 ----

Události


- Václav I. podepisuje listinu práv pro plaský klášter a signuje jí "In villa Dobres" (dnes město Dobříš)

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlava státu

Václav I. Kategorie:13. století ko:1252년

17. století

Dějepis > Století Kategorie:Staletí ja:17世紀 ko:17세기 th:คริสต์ศตวรรษที่ 17

19. století

Dějepis > Století Kategorie:Staletí ja:19世紀 ko:19세기 simple:19th century zh-min-nan:19 sè-kí

31. července

31. červenec je 212. den roku podle gregoriánského kalendáře (213. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 153 dní.

Události

Česko
- 1920 – zákonem 450/1920 Sb. je k Československu připojeno Valticko, Dyjský trojúhelník a část Vitorazska. Svět
-

Narození

Česko
- 1527 – Maxmilián I., rakouský císař († 12. října 1576)
- 1819 – Ignác Axamit, český matematik a fyzik († 1904)
- 1853 – Tereza Nováková, česká spisovatelka († 13. listopadu 1912)
- 1949 – Boleslav Polívka, český herec a komik, „Valašský král“
- 1950 – Jaroslav Hořínek, český sportovec, orientační běžec
- 1953 – Vladimír Dlouhý, český politik
- 1977 – Jan Budař, český herec
- 1980 – Jiří Dub, český sportovec, plavec Svět
- 1914 – Louis de Funès, francouzský herec a komik († 27. ledna 1983)
- 1921 – Peter Benenson, britský právník, zakladatel Amnesty International († 25. února 2005)
- 1965 – Joanne Kathlen Rowlingová, britská spisovatelka
- 1978 – Justin Wilson, britský pilot Formule 1
- 1980 – Harry Potter, románová postava, čaroděj
- 1981 – Ana Claudia Michels, brazilská modelka

Úmrtí

Česko
- Svět
- 1784 – Denis Diderot, francouzský filosof a spisovatel (
- 5. října 1713)
- 1849 – Sándor Petöfi, maďarský básník (
- 1. ledna 1823)
- 1886 – Ferenc Liszt, maďarský skladatel (
- 22. října 1811)

Svátky

Česko
- Ignác Katolický kalendář
- Svatý Ignác z Loyoly Svět
-

Viz také:


- 30. červenec 1. srpen – kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Červenec ja:7月31日 ko:7월 31일 th:31 กรกฎาคม

1917

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1912 1913 1914 1915 1916 - 1917 - 1918 1919 1920 1921 1922 ----

Události

Česko
- 31. července Hejnice byly povýšeny na město Svět
- 6. dubna – USA vstoupily do první světové války
- 2. července – bitva u Zborova
- 7. listopad – VŘSR v Rusku
- 9. listopadu – vydán dekret o tisku, jímž byla zlikvidována svoboda tisku; Rusko
- 12. listopadu – se v Rusku konaly svobodné volby.
- 5. prosince – byla zřízena nová tajná policie; Rusko
- 6. prosince – Finsko vyhlásilo nezávislost
- 22. prosinec – uznání Finska
- 24. prosince – byly zestátněny všechny podniky; Rusko
- Anglie dobyla Bagdád, Tel Aviv a Jeruzalém.
- Japonci obsadili Marshallovy ostrovy
- Nový Foundland se stal dominiem
- Jan Smuts poprvé použil slovo Apartheid
- Vzhlášena nezávislost Ukrajiny

Vědy a umění


- vydán Manifest českých spisovatelů
- otevřena galeria Dada
- objeven chemický prvek protaktinium
- vyšel Kodex kanonického práva

Nobelova cena

Narození

;Česko
- 29. června – Josef Kainar, český básník († 16. listopadu 1971)
- 16. prosince – Hanuš Fantl, český básník († 18. března 1942 koncentrační tábor Mauthausen) ;Svět
- 11. února – Giuseppe de Santis, italský režisér († 17. května 1997)
- 23. května – Edward Norton Lorenz, americký matematik a meteorolog
- 21. prosince – Heinrich Böll, německý spisovatel († 16. července 1985)
- 29. prosinec – David Hampshire, britský automobilový závodník

Úmrtí

Česko
- 17. června – Jan Čapek, český legionář (
- 1876) Svět
- 8. března – Ferdinand von Zeppelin, německý konstruktér vzducholodí (
- 8. července 1838)
- 14. dubna – Ludvík Lazar Zamenhof, autor esperanta (
- 15. prosince 1859)
- 20. prosinec – Lucien Petit-Breton francouzský cyklista, vlastním jménem Lucien Georges Mazan
- Émile Boirac, francouzský esperantista (
- 1851)

Hlava státu

Karel I. Kategorie:20. století ja:1917年 ko:1917년 simple:1917

Raspenava

Město Raspenava (německy Raspenau) se nachází na severu Česka v Jizerských horách ve frýdlantském výběžku, přibližně 6 km jihovýchodně od Frýdlantu. Leží v nadmořské výšce 320 – 800 m n.m., protékají jím Smědá, Lomnice, Sloupský potok a Libverdský potok. Název města znamená "ves na Raspově nivě" a je odvozen od původního německého rytířského jména. Ve městě je mateřská a základní škola.

Historie

Přesné datum založení obce je neznámé, první zmínka o ní však je z roku 1343 a první osadníci pocházeli patrně z Lužice. Původní obec se rozkládala pouze na levém břehu Smědé a snad pro odlišení od sousedních obcí na břehu pravém nesla jméno Wildenau (Divoká niva). Těmito obcemi byly Luh (Mildenau – mírná niva) a Lužec (Mildeneichen – nivička). Společně s osadou Peklo, která nesla od roku 1784 úřední název Karolinino Údolí (Karolinthal) na počest manželky majitele panství Karoliny J. Clam-Gallasové, byly tyto obce roku 1962 spojeny v  město Raspenava. Obec měla původně zemědělský charakter, později se zde rozvinul také průmysl zpracování nerostných surovin. Od roku 1512 stál na soutoku Smědé a Sloupského potoka hamr a také železárna zpracovávající místní i dováženou rudu. Na Vápenném vrchu byla také vápenka.

Doprava

Obcí prochází železniční trať z Liberce do Frýdlantu a začíná v ní lokální trať vedoucí údolím Smědé: Raspenava – Luh pod Smrkem – Lužec pod Smrkem – Hejnice (okres Liberec) – Bílý Potok. S těmito obcemi (a samozřejmě také Libercem a Frýdlantem) má Raspenava také spojení silniční.

Zajímavá místa


- Přírodní park Peklo
- Chlum (495 m n.m.) – na severním okraji raspenavského katastru je znělcová kupa, na které bývalo nejvýznamější prehistorické sídliště Frýdlantska.
- Skála Zvon (550 m n.m.) – patrně nejznámější jizerskohorská skála v rezervaci Poledník. Na jejím vrcholu stanuli poprvé lidé 26. června 1921. Výstup „Českou spárou“ je považovaný za nejobtížnější v celých Jizerských horách (klasifikován je jako VIc).
- Kostel Nanebevzetí Panny Marie
- Zděný holubník

Externí odkazy


- http://www.jizerske-hory.cz/mesta/raspenava/
- http://www.tenisovyklub.cz Kategorie:Česká města

Bílý Potok

Bílý Potok (německy Weißbach) je obec v Libereckém kraji, 12 km jihovýchodně od Frýdlantu, v údolí říčky Smědé v Jizerských horách. Obcí protéká Smědá, Bílý potok, Černý potok a Hajní potok. V obci končí lokální železniční trať Raspenava – Hejnice – Bílý Potok, prochází jí silnice z Hejnic na Smědavu.

Historie

Zakládací listina obce je datována 13. července 1594, kdy Melchior z Redernu vyhověl žádosti lužických osadníků o zanechání nejhořejšího úseku údolí říčky k osídlení. Jméno dala obci Kateřina z Redernu podle potoka pramenícího na Smědavské hoře. Padesát let po založení obce v ní žilo 58 obyvatel – převážně zemědělců a dřevorubců. V roce 1773 zde žilo již 101 lidí. O dva roky později byla dokončena první dřevěná kaple, v roce 1819 byla postavena první škola. Roku 1838 postihla okolní kraj zničující povodeň, po které bylo zastaveno splavování dřeva a v obci se začal prosazovat průmysl textilní a sklářský. V polovině 19. století měl Bílý Potok již 277 domů a žilo v něm asi 1800 obyvatel. V letech 1888–1890 byl na místě původní kaple zbudován z příspěvků obyvatel kostel Nejsvětější trojice, který byl vysvěcen 28. září 1890. Díky příspěvkům místních obyvatel byla také v letech 1893–1895 dokončena silnice na Smědavu. Maxima počtu svých obyvatel dosáhl Bílý Potok na začátku 20. století, kdy zde žilo 2340 obyvatel v 410 domech. Prakticky veškeré obyvatelstvo bylo německé národnosti. Zdejší železnice byla dána do provozu roku 1900. Po druhé světové válce bylo místní německé obyvatelstvo odsunuto a ani příchod nových osadníků z vnitrozemí nemohl tento úbytek obyvatel nahradit – v roce 1947 zde žilo 827 obyvatel. Do roku 1970 počet obyvatel stoupl na 945, ale do roku 1991 opět klesl na 597.

Externí odkazy


- http://www.jizerske-hory.cz/obce/bilypotok/ Kategorie:České vesnice

Bazilika Hejnice

Bazilika navštívení Panny Marie je barokní kostel ve městě Hejnicích stojící na místě starého poutního místa.

Historie

Dle místní legendy žil v blízké vesničce Lužec chudý řemeslník – sítař a řešetář – se svou nemocnou ženou a dítětem. Jednoho dne roku 1159 hledal v hejnickém lese dřevo na práci a pod třemi lípami na břehu říčky Smědé usnul. Ve snu spatřil lípu zalitou září, na větvích seděli andělé. Jeden z nich jej vyzval: "Jsi na zázračném místě, na kterém se zalíbilo Otci. Jdi domů a vrať se s obrázkem Matky Boží, aby každý, kdo v budoucnu půjde kolem, se mohl zastavit a mít účast na milosti. Tobě se pak za odměnu uzdraví žena i dítě." Řemeslník, přesvědčený o tom, že nešlo o pouhý sen, při nejbližší návštěvě Žitavy skutečně za utržené peníze dřevěnou sošku zakoupil a na určený strom zavěsil. Stalo se, jak anděl předpověděl, a sítařova žena se uzdravila. Zpráva o tomto zázračném uzdravení se brzy roznesla a lidé začali na tomto místě prosit o pomoc. V roce 1211 se lidé rozhodli lípu pokácet a na jejím místě vystavět dřevěnou kapličku. Již roku 1252 však byla na jejím místě postavena kaple kamenná. Postupem času však sílil proud poutníků a kaple tak byla neustále rozšiřována. Kostel byl slavnostně vysvěcen 2. září 1498 míšeňským biskupem Janem ze Salhauzenu. To bylo frýdlantské panství již dlouho ve vlastnictví Biberštejnů, kteří jej získali od krále Přemysla Otakara II. roku 1278. Po smrti Kryštofa Biberštejna připadlo panství císaři Ferdinandovi I., který Frýdlantsko prodal v roce 1558 protestantskému šlechtickému rodu Redernů za 40000 zlatých. Ti podle tehdejšího práva změnili všechny kostely na svém panství na protestantské. Kvůli četným katolickým poutím z okolních panství to však u hejnického kostela nebylo možné a kostel byl uzavřen. Putníkům nebyl kostel otevřen dokonce ani na nařízení císaře Rudolfa II.. Roku 1609 odvezla Kateřina z Redernu celý majetek kostela včetně sošky madony na liberecký zámek. Ten však 2. května 1615 vyhořel. Hejnická soška však zničena nebyla a ještě téhož roku byla vrácena zpět do Hejnic. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 Redernové z Čech odešli. Panství koupil roku 1622 vojevůdce Albrecht z Valdštejna a kostel znovu otevřel. Vévoda je však roku 1634 zavražděn a panství získávají roku 1636 Gallasové. Za jejich panování dosahuje proslulost Hejnic svého vrcholu – na někerých poutích se údajně sešlo až 7000 věřících. Protože těch stále přibývalo, rozhodl se hrabě František Ferdinand Gallas roku 1692 pozvat řádové bratry františkány, aby poutníkům sloužili jak po duchovní, tak i hmotné stránce. V letech 1692 – 1696 byl pro ně vystavěn čtvercový klášter podle návrhu italského architekta jménem Marcus Antonius Canevalle. Po smrti hraběte 4. ledna 1697 pokračovala jeho manželka Emerenciána v rozšiřování komplexu. Pod samotným místem zjevení byla roku 1698 pod dohledem Jana Václava Gallase zbudována třídílna rodinná hrobka. Jedna ze krypt patří rodu Gallasů, druhá jejich nástupníkům Clam-Gallasům a třetí františkánům. Roku 1721 je požádáno o výstavbu barokního chrámu spolu podle plánů Tomáše Haffeneckera. Podle pozdějších záznamů se však bazilika stavěla podle plánů Johana Bernarda Fischera z Erlachu. Chrám pro 1000 poutníků byl slavnostně vysvěcen 1. července 1725. Za vlády Marie Terezie a Josefa II. chrám chátral, stříbrné bohoslužebné nádoby byly odvezeny do Vídně. Bazilika byla téměř zcela vybrakována a její dveře byly zapečetěny. Až počátkem 20. století byla zrekonstruována na náklady hraběte Clam-Gallase – ty dosáhly 200000 korun. Zároveň také došlo k obnovení tradičních poutí. V letech 1904 – 1906 byl Andreasem Grollem vymalov8n strop, od května 1914 zvonily ve zvonicích dva nové zvony. Ty však za 1. světové války sňaty a roztaveny. Stejný osud čekal kostelní zvony i za 2. světové války. Po jejím skončení roku 1950 byli z kláštera vyhnáni mniši a od té doby chrám opět chátral. Byli v něm internováni mniši a jeptišky, kteří odtud odcházeli pracovat do místní porcelánky a textilky. Z kláštera se stala ruina a do baziliky samotné zatékalo. V roce 1990 došlo za nového duchovního správce Miloše Rabana k celkové rekonstrukci kláštera a jeho přeměně na "Mezinárodní centrum duchovní obnovy". Klášter znovu vysvětil 5.ledna 2001 velvyslanec Vatikánu arcibiskup Giovanni Coppa.

Popis stavby

Chrám je k jihu obrácená barokní stavba s dvojicí věží. Má půdorys kříže s postranními kaplemi, kde příčné rameno kříže je tvořeno zbytky původního gotického kostela. Je 50 m dlouhý, 37 široký a 35 m je výška jeho kopule. Soška Panny Marie v pozlacené skříňce na hlavním oltáři pochází zhruba z osmdesátých let 14. století. Vzhledem k její na gotiku neobvykle usměvavou tvář je nazývána Mater Formosa -- Sličná Matka. Samotný oltář je dílem sochařů J. Hájka z Mnichova Hradiště a I. Brenera z Liberce. Pozadím oltáře je iluzorní freska od Josefa Kramolína z Bohosudova z roku 1787. Jen málokterý z návštěvníků si na první pohled všimne, že tu oltář ve skutečnosti nestojí, ale je jen namalovaný. Ve východní boční kapli se nachází oltář používaný jako polní na vojenských taženích Albrechtem z Valdštejna a věnovaný kostelu jeho manželkou Isabelou. Tato kaple se nachází na původním místě zjevení a uvnitř oltáře je údajně dodnes zabudovaný pařez po původní lípě. Nástropní malby vymaloval v letech 1902–1906 vídeňský profesor Andreas Groll, vyučující v té době na umělecké průmyslové škole v Jablonci nad Nisou. V hlavní kupoli jsou tři výjevy – Nanebevzetí Panny Marie, Ježíšovo ukřižování a Andělé nesoucí Svatý kříž.

Literatura


- Nevrlý, M.: Kniha o Jizerských horách. Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem, 1981

Externí odkazy


- [http://www.mcdo.cz/ Mezinárodní centrum duchovní obnovy] Kategorie:Česká poutní místa Kategorie:Okres Liberec Kategorie:Jizerské hory

7. červen

7. červen je 158. den roku podle gregoriánského kalendáře (159. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 207 dní.

Události

Česko
- 1781 - položen základní kámen Stavovského divadla v Praze. Otevřeno bylo 21. března 1783 jako Nostické národní divadlo
- 1948 Edvard Beneš abdikoval na úřad prezidenta, jeho nástupcem se pak stal Klement Gottwald Svět
- 1905 Norsko prohlásilo unii se Švédskem za rozpuštěnou, čímž vyhlásilo nezávislost
- 1983 odstartovala Věnera 16

Narození

Česko
- 1882 - Rudolf Těsnohlídek, český spisavatel († 12. ledna 1928, sebevražda)
- 1953 - Jaromír Nohavica, český zpěvák
- 1953 - Libuše Šafránková, česká herečka Svět
- 1913 - Nathalien Richard Nash, americký dramatik
- 1981 - Anna Kurnikovová, ruská tenistka

Úmrtí

Česko
- 1847 - Šebastián Hněvkovský Svět
- 1329 - Robert I. Skotský, skotský král (
- 11. července 1274)
- 1966 - Hans Arp, německý sochař, malíř a básník (
- 16. září 1886)
- 1980 - Henry Miller, americký spisovatel (
- 26. prosince 1891)

Svátky

Česko
- Iveta, Slavoj Svět
-

Viz také:


- 6. červen 8. červen
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Červen ja:6月7日 ko:6월 7일 simple:June 7 th:7 มิถุนายน

1914

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1909 1910 1911 1912 1913 - 1914 - 1915 1916 1917 1918 1919 ----

Události

Česko
- Vznik československé legie Svět
- 28. června - úspěšný atentát na Františka Ferdinanda d´Este v Sarajevu
- 28. července − Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, začala první světová válka
- 31. července − byla vyhlášena všeobecná mobilizace v Rakousko-Uhersku
- 12.−18. října − soud s účastníky atentátu na rakouského následníka trůnu.
- 4. srpna − vydal Woodrow Wilson proklamaci neutrality,
- 7. srpna − vyhlásila válku s Rakousko-Uherskem Černá Hora
- 11. srpna − vypověděla válku Rakousko-Uhersku Francie
- 12. srpna − vypověděla válku Rakousko-Uhersku Anglie
- 28. srpna − vyhlásilo Rak