:: wikimiki.org ::

Hermann Von Helmholtz

Hermann von Helmholtz

Hermann Ludwig Ferdinand von Helmholtz (31. srpen 1821 Potsdam, Prusko – 8. září 1894 Charlottenburg, Prusko) byl německý fyziolog, lékař, matematik, fyzik, meteorolog a filozof. Patří k nejvýraznějším osobnostem vědy 19. století, zasáhl svým dílem do mnoha oborů přírodních věd, byl proto přiléhavě nazýván "Říšským kancléřem vědy" (Reichskanzler der Physik).

Životopis

Hermann von Helmholtz se narodil v rodině postupimského gymnaziálního učitele literatury a filozofie Augusta Ferdinanda Julia Helmholtze. Jeho matkou byla Angličanka Caroline Penn (1797–1854), potomek Williama Penna (1644–1718) zakladatele Pensylvánie. Byl tedy od dětství bilingvní, ale jeho otec ho vzdělával i v jiných klasických jazycích, také ho seznámil s filozofií Immanuela Kanta a Johanna Gottlieba Fichteho a "Přírodní filozofií" (Naturphilosophie), se kterou se později často potýkal. Hermann von Helmholtz měl tři mladší sourozence, tři syny a dvě dcery. Na přání otce vystudoval v letech 1838-1838 lékařství na Královském medicínsko-chirurgickém institutu Bedřicha Viléma v Berlíně (dnešní Humboldtova univerzita). Údajně chtěl studovat fyziku, ale jeho otec soudil, že lékařská praxe syna lépe finančně zabezpečí. Studoval u nejvěhlasnějšího fyziologa té doby - Johanna Müllera. V roce 1842 se stal asistentem v Charité, v roce 1843 byl graduován a roku 1843 byl přidělen k Postupimskému pluku jako vojenský lékař, nicméně se věnoval svým fyziologickým výzkumům. Roku 1847 přišel s vysvětlením zachování energie při svalové činnosti a celkově stanovil zákony zachování energie, respektive je upřesnil. V roce 1848 se stal spolupracovníkem Anatomického Muzea a odborným asistentem na Akademii výtvarných umění v Berlíně. 26. srpna 1849 se oženil s dcerou vojenského chirurga Olgou von Velten (1827–1859). Roku 1849 byl povolán přednášet, jako zastupující profesor a ředitel, fyziologii a patologii na univerzitní Fyziologický institut v Královci (Königsberg, dnešní Kaliningrad) ve Východním Prusku. V roce 1850 sestrojil oftalmoskop, představil ho roku 1851 ve spisku Popis očního zrcátka ku zkoumání sítnice v živoucím oku (Beschreibung eines Augenspiegels zur Untersuchung der Netzhaut im lebenden Auge) a zaměřil svůj zájem na fyziologii smyslů. Poté publikoval svou Rukověť fyziologické optiky (Handbuch der Physiologischen Optik), která shrnuje jeho empirické teorie o prostorovém a barevném vidění. V roce 1855 se stal profesorem anatomie a fyziologie v Bonnu. Roku 1852 se stal učitelem na Heidelberské univerzitě. V tomto období se jeho zájem obrátil k fyzice a jeho rostoucí vědecká velikost byla později oceněna nabídkou profesury na Berlínské univerzitě. V roce 1858 publikoval pojednání O integrálech hydrodynamické rovnice (Über die Integrale der hydromechanischen Gleichung). 16. května 1861 se podruhé oženil, vzal si Annu von Mohl (1834–1899). V roce 1863 publikoval knihu Nauka o vnímání zvuků jako fyziologický základ pro teorii hudby (Lehre von den Tonempfindungen als physiologische Grundlage für die Theorie der Musik, která od fyziologie a akustiky zasahuje až k psychologii. Sestrojil rezonátor vlastní konstrukce, který dnes nese jeho jméno – Helmholtzův rezonátor. Od roku 1870 pobývá v Berlíně, kde se stává roku 1871 profesorem fyziky. V roce 1882 je povýšen do šlechtického stavu. Roku 1888 se Helmholtz stává prvním prezidentem nově založeného Fyzikálně-technického říšského ústavu (Physikalisch-Technischen Reichsanstalt) v Charlottenburgu. V tomto postu setrvává po zbytek svého života. Zemřel ve věku 73 let. Hrál na piáno a uměl malovat.
Biografie
Cahan, David (Hg.), Hermann von Helmholtz and the Foundation of Nineteenth Century Science. Univ. of California Press, Berkeley 1993. Cahan, David (Hg.), Letters of Herman von Helmholtz to his Parents 1837-46. Stuttgart 1993 Krüger, Lorenz: Universalgenie Helmholtz: Rückblick nach 100 Jahren. Berlin 1994. Ebert, H.: Hermann von Helmholtz. Stuttgart 1949.
Bibliografie
1852 - Ueber die Theorie der zusammengesetzten Farben. 1854 - Über die Wechselwirkung der Naturkräfte und die darauf bezüglichen neuesten Ermittlungen der Physik : Vortrag. 1858 - Über die Integrale der hydromechanischen Gleichung 1868 - Ueber discontinuirliche Flüssigkeitsbewegungen.
Podívejte se též na
Helmholtzův rezonátor, Helmholtzovy vlny, první Helmholtzova věta, druhá Helmholtzova věta, Youngova-Helmholtzova teorie, Helmholtzova cívka, Helmholtzova-Kelvinova kontrakce, Helmholtzova energie, Helmholtzova funkce, oftalmoskop
Externí odkazy
[http://med.uni-hd.de/sonstiges/timeline/helmholz.html Medizinische Fakultaet der Universitaet Heidelberg] Helmholtz,Hermann von Helmholtz,Hermann von Helmholtz,Hermann von Helmholtz,Hermann von Helmholtz,Hermann von ja:ヘルマン・フォン・ヘルムホルツ

31. srpen
31. srpen je 243. den roku podle gregoriánského kalendáře (244. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 122 dní.
Události
Česko
- Svět
-
Narození
Česko
- 1925 Vratislav Blažek, český dramatik († 28. dubna 1973)
- 1546 Daniel Adam z Veleslavína, český spisovatel a vydavatel († 18. říjen 1599) Svět
- 1906 Raymond Sommer, francouzský automobilový závodník
- 1908 William Saroyan americký spisovatel († 18. května 1981)
Úmrtí
Česko
- Svět
- 1867 – Charles Pierre Baudelaire, francouzský básník (
- 9. duben - 1821)
- 1945 – Stefan Banach, polský matematik (
- 30. březen 1892)
- 1967 – Ilja Grigorjevič Erenburg, ruský spisovatel (
- 27. leden 1891)
Svátky
Česko
- Pavlína Svět
-
Viz také:

- 30. srpen 1. září - kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Srpen ja:8月31日 ko:8월 31일 ms:31 Ogos simple:August 31 th:31 สิงหาคม

Prusko

Prusko je název pro historický státní útvar s proměnlivým územním rozsahem. V průběhu historie k Prusku patřily oblasti severního Německa (zejména Braniborsko a následně i další oblasti), části jižního Německa, dnešního jižního Dánska, severního, západního a jihozápadního Polska (zejména Pomořansko a Slezsko a Varmijsko-Mazurské vojvodství), jihozápadní Litvy, Kaliningradská oblast Ruské federace, české Hlučínsko, západního Běloruska, a belgická území Eupen a Malmédy.

Historický přehled

Pohanské Prusy, pruský řádový stát

Již v době před naším letopočtem sídlili ve východním Pobaltí (na území dnešního severovýchodního Polska, a Kaliningradské oblasti baltské kmeny Prusů. Proto neslo toto území ve středověku název Prusy. Prusové zůstali pohany a nevytvořili si státní organizaci. Pokusy christianizovat je zůstávaly bezvýsledné. Kromě toho sami začali pořádat loupeživé vpády na polské území. Mazovský kníže Konrád proto pozval na obranu svého území do země Řád německých rytířů a daroval jim chelmiňskou zemi (1226). Roku 1237 se tento řád spojil s Řádem mečových bratří, který operoval v Livonsku (na území dnešního Lotyšska a Estonska). Pruské území se tak dostalo do kleští a bylo během následujících 50 let bezohledně dobyto. Křížových výprav proti Prusům se účastnili i čeští panovníci Přemysl Otakar II. a Jan Lucemburský. Původní pruské obyvatelstvo bylo germanizováno nebo vyhubeno, do Prus přišli němečtí kolonisté. Roku 1309 se řádové území rozšířilo o Gdaňské Pomoří.
Gdaňské Pomoří Němečtí rytíři usídlení v Prusku expandovali proti dosud pohanské Litvě (Žmuď) i křesťanskému Polsku, které se na obranu proti řádu spojily tzv. Krevskou unií do jednoho státního celku (1385), kterému vládli králové z rodu Jagellonců. Roku 1410 dosáhlo Polsko významného vítězství nad pruskými řádovými vojsky v bitvě u Grunwaldu. Další porážka čekala slábnoucí řád v třináctileté válce s pruskými městy a Polskem (1454-1466). Poté byl uzavřen tzv. druhý toruňský mír, podle jehož ustanovení Polsku připadly tzv. Prusy královské (v podstatě pozdější Západní Prusko), s Marienburgem (Malborkem), který byl dosud sídelním městem velmistra řádu, Gdaňskem, Toruní a Elblagem. Hlavním městem zbývajícího řádového území, tzv. Prus křižáckých, se stal Königsberg (Královec, založený Přemyslem Otakarem II.) Postavení řádového velmistra v Prusích se stále zhoršovalo, neboť polští králové vůči němu stupňovali své nároky. Poslední velmistr řádu Albrecht Braniborský přijal roku 1525 luteránskou reformaci a prohlásil se za světského vládce dosud řádového území. Tzv. Prusy knížecí se poté staly lénem polského krále.

Od sjednocení s Braniborskem do vzniku pruského státu

Roku 1618 byly Prusy knížecí spojeny s Braniborskem, kde vládli rovněž Hohenzollernové v jeden stát (Braniborsko-Prusko) se silně německým charakterem. Hlavním městem se stal Berlín. "Velký kurfiřt" Fridrich Vilém (1640-1688) dosáhl zrušení vazalských závazků a 19. září 1657 velavskou smlouvou i zrušení lenního poměru k Polsku, což bylo uznáno 3. května 1660 olivským mírem i ostatními mocnostmi. Narozdíl od západní části nového státu (Braniborska), se východní část (Prusko) nestala součástí Svaté říše římské národa německého.
Svaté říše římské národa německého

Od vzniku Pruského státu do Napoleonských válek

18. ledna 1701 se pak syn Fridricha Viléma, kurfiřt Fridrich III. prohlásil v Königsbergu, se svolením polského krále a římskoněmeckého císaře,"Králem v Prusku" jako Fridrich I., čímž založil později velice mocné Pruské království. Prusko pak v tzv. slezských válkách v letech 1740-1745 získalo od Rakouska většinu Slezska s původně českým Kladskem. Tento zisk pak dokázalo ubránit v další sedmileté válce, kde bojovalo proti koalici Rakouska, Francie a Ruska. To byl počátek mocenského vzestupu Pruska, které se stalo jedním z nejdůležitějších evropských států. V této době vytvořilo Prusko nejen skvěle vycvičenou armádu, ale také efektivní úřednický aparát. V letech 1772-1795 se pak Prusko zúčastnilo trojího dělení Polska a získalo tak rozsáhlá území na východě (Varmii, Prusy Královské, Chelmiňsko, Notečsko - Netzedistrikt, Velkopolsko, Kujavsko, Siradzko, Leczycko část Podlesí, a západní a severní Mazovsko včetně Varšavy), kde pak postupně vzniklo Západní Prusko, Nové Východní Prusko a Jižní Prusko.

Od napoleonských válek do sjednocení Německa

V období tzv. napoleonských válek ztratilo Prusko v bojích proti Napoleonovi a jeho spojencům, rozsáhlá území na západě i východě, což si však po porážce Francie vykompenzovalo na Vídeňském kongrese, kde získalo západní část varšavského velkoknížectví, na níž vytvořilo vzniklo Poznaňsko, severní polovinu Saska včetně Dolní Lužice a severovýchodní poloviny Horní Lužice, a celé Porýní a Vestfálsko. Od Švédska pak smlouvou ze 4. června 1815 získalo severní část Předních Pomořan včetně Rujány. 8. června 1815 pak Prusko spolu s Rakouskem a ostatními německými státy vytvořilo Německý spolek, k němuž však nepatřily jeho 3 nejvýchodnější provincie Poznaňsko, Západní Prusko a Východní Prusko. Prusko bylo v letech roku 1851 poraženo Dánskem v prusko-dánské válce (1848-1851), v níž chtělo Prusko ovládnout dánskem kontrolované Šlesvicko s početnou německou menšinou. Roku 1863 pak bylo Šlevicko začleněno přímo do Dánska, což bylo zjevným porušením Londýnského protokolu z roku 1851, v němž se Dánsko mimo jiné zavázalo ponechat Šlesvicku jeho práva. Důsledkem byla následující německo-dánská válka roku 1864 pak Prusko s Rakouskem a ostatními německými státy bojovalo proti Dánsku, které chtělo oddělit jím ovládané Hoštýnsko a Lauenbursko od Německého spolku (Dánský král byl v rémci personální unie také vévodou Šlesvicka-Holštýnska, ale Holštýnsko bylo spolu s Lauenburskem na rozdíl od severnějšího Šlesvicka členem Německého spolku) a začlenit je do Dánska. V této válce bylo Dánsko poraženo, Šlesvicko se stalo prusko-rakouským kondominiem, Holštýnsko zíslalo Rakousko a Lauenbursko s titulem vévodství, Prusko. Spor s Rakouskem o vedoucí úlohu v Německém spolku a o Šlesvicko-Holštýnsko pak vedl roku 1866 k prusko-rakouské válce, v níž bylo Rakousko a jeho spojenci poraženi. Prusko pak kromě anexe celého Šlesvicka-Holštýnska anektovalo rozsáhlá území rakouských spojenců Království Hannoverského, Kurfiřtství Hesenského a Vévodství Nasavského. V anexi dalšího rakouského spojence Království Saského mu zabránilo negativní stanovisko Rakouska a Francie, a Sasko bylo postiženo "pouze" vysokými reparacemi. Další rakouští spojenci Království Bavorské a Velkovévodství Hesenské musely postoupit Prusku menší okrajová území. Velkovévodství Hesenské ztratilo okres Biedenkopf, západní část okresu Giessen a nedávno získané Hesensko-Hombursko. Bavorsko bylo nuceno odstoupit Prusku okrajová území ve Frankách (okres Gersfeld a část území východně od hesenského města Gelnhausen). Pruské zisky v této oblasti jsou dobře vidět srovnáním map [http://cgi-host.uni-marburg.de/~hlgl/atlas/hs/25a.jpg 1] a [http://cgi-host.uni-marburg.de/~hlgl/atlas/hs/25b.jpg 2]. Na získaných územích poté Prusko vytvořilo provincie Hannoversko, Hesensko-Nassavsko a Šlesvicko-Holštýnsko. Prusko se pak stalo zakládajícím spolkovým státem Severoněmeckého spolku, který byl pod jeho hegemonií a v němž mu patřila většina území a až do konce první světové války pak už mělo stejný rozsah. V letech 1870-1871 pak Prusko po boku dalších německých států bojovalo proti Francii v prusko-francouzské válce. 18. ledna 1871 se pak stalo největší spolkovou zemí nově založeného Německého císařství s oficiálním názvem Německá říše. Německá říše

Od sjednocení Německa do nástupu fašismu

V rámci Německého císařství mělo Pruské království opět hegemonii (pruský král byl zároveň německým císařem). Po pádu monarchie roku 1918 tu pak v rámci Výmarské republiky vzniká Svobodný stát Prusko (Freistaat Preussen). Ten pak v důsledku Versailleského míru ztratil rozsáhlá území na východě, severu a západě. Obnovená Litva získala severní část Východního Pruska; obnovené Polsko většinu Západního Pruska a Poznaňska, nepatrnou část Východního Pruska a část Slezska; Československa pak získalo Hlučínsko. Na západě pak Belgie získala Eupén a Malmédy, na severu získalo Dánsko část Šlesvicka (dnešní dánský okres Jižní Jutsko). Gdaňsk s okolím se stal samostatným státem (Svobodné město Gdaňsk) pod patronací Společnosti národů. Část Porýní se stala součástí Sárska. V letech 1921 a 1929 byl pak do Pruska ve dvou fázích začleněn Svobodný stát Valdek.

Od nástupu fašismu do zániku Pruského státu

Po nástupu Hitlera k moci a následné centralizaci Německa, byl pak Svobodný stát Prusko přeměněn v rámci Třetí říše v pouhou zemi (Land Preussen), zbavenou veškeré autonomie. I nadále zde však až do konce druhé světové války fungovala formální zemská vláda. Při reformě 1. dubna 1937 byl k Prusku připojen Lübeck, dosud oldenburské exklávy Utinské knížectví a Birkenfeld, hamburská exkláva Cuxhaven jakožto i několik exkláv Meklenburska. Z toho Lübeck, Utinské knížectví a několik meklenburských exkláv byly začleněny do Šlesvicka-Holštýnska; Birkenfeld do Porýní; Cuxhaven do Hannoverska; dvě meklenburské exklávy do Braniborska. Naopak Wilhelmshaven byl předán Oldenbursku; řada obcí v okolí Hamburku byla připojena k Hamburku; exkláva pruské provincie Pomořan, Zetemin byla spolu s několika malými exklávami Braniborska předána Meklenbursku. V rámci této reformy došlo i k menším územním výměnám mezi některými pruskými provinciemi. V souvislosti s výboji Třetí říše pak byly během druhé světové války k Prusku dočasně připojeny velké části Polska (Západní Prusko, Poznaňsko, Gdaňsk, Klajpeda, polská část Slezska, severní část Mazovska, Hlučínsko a jiná území). Po skončení druhé světové války bylo Prusko Pustupimskou dohodou rozděleno (bez území východně od linie Odra-Nisa, která získala Polsko a SSSR) mezi 4 spojenecké okupační zóny a v jejich rámci pak bylo Prusko spojenci, v rámci následné decentralizace poválečného Německa, rozděleno mezi nově vytvořené země. Formálně pak Pruský stát existoval až do 25. února 1947, kdy byl rozhodnutím spojenecké kontrolní komise zrušen.

Administrativní členění

Hranice Pruského státu se během historie permanentně měnily. Začátkem 18. století se Pruské království skládalo ze 17 zemských částí: Braniborska, Pomořan, Pruska, Geldernska, Klevska, Moersu, Krefeldu, Tecklenburgu, Lingenu, Mindenu, Marky, Ravensbergu, Lippstadtu, Magdeburku, Halberstadtu, Neuchâtelu a Valanginu. Roku 1713 byly některé zemské části spojeny do provincií, jiné naopak rozděleny mezi několik provincií. Prusko se nyní členilo na provincie Střední Marku, Ukerské marka a Stará Marka, Nová marka-Pomořany-Kašubsko, Prusko, Geldernsko-Klevsko, Minden-Marka-Ravensberg, Magdeburk-Halberstadt, Neuchâtelu a Valanginu. Po roce 1740 došlo ještě k několika dalším reformám. Po Vídeňském kongresu bylo Prusko "Nařízením o zlepšení provinciálního zřízení" od 30. dubna 1815 rozděleno na 10 provincií (v závorkách hlavní města), které s výjimkou Poznaňska, Východního a Západního Pruska přistoupily k Německému spolku: # Provincie Braniborsko (Postupim) # Provincie Východní Prusko (Königsberg) # Provincie Západní Prusko (Gdaňsk) # Provincie Pomořansko (Štětín) # Provincie Slezsko (Vratislav) # Provincie Poznaňsko (Poznaň) # Provincie Julišsko-Klevsko-Berg (Kolín nad Rýnem) # Provincie Velkovévodství Dolní Porýní (Koblenz) # Provincie Vestfálsko (Münster) # Provincie Sasko (Magdeburg) Kategorie:Prusko Kategorie:Zaniklé státy Evropy Kategorie:Dějiny Německa ja:プロイセン ko:프로이센 simple:Prussia

1894

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1889 1890 1891 1892 1893 - 1894 - 1895 1896 1897 1898 1899 ----

Události

Česko
- Tomáš Baťa založil obuvnickou firmu - Zlín Svět
- Slavnostně otevřen Londýnský most Tower Bridge

Vědy a umění

- objeven chemický prvek argon

Narození

Česko
- 27. ledna Václav Hlavatý, český matematik († 11. ledna 1969)
- 19. února Zdeněk Němeček, český spisovatel († 5. července 1957)
- 11. dubna Lev Blatný, český spisovatel a divadelník
- 16. června Josef Kopta, český spisovatel († 3. dubna 1962) Svět
- 27. května Louis-Ferdinand Céline, francouzský lékař († 1. července 1961)
- 13. červenec Isaak Emmanuelovič Babel, ruský spisovatel († 17. březen 1941)
- 26. listopadu Norbert Wiener, americký matematik († 18. března 1964)

Úmrtí

Česko Svět
- 1. ledna Heinrich Rudolf Hertz, německý vědec (
- 22. února 1857)
- 8. září Hermann von Helmholtz, německý matematik a fyzik (
- 31. srpen 1821)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1894년 simple:1894

Prusko

Historický přehled

Pohanské Prusy, pruský řádový stát

Od sjednocení s Braniborskem do vzniku pruského státu

Od vzniku Pruského státu do Napoleonských válek

Od napoleonských válek do sjednocení Německa

Od sjednocení Německa do nástupu fašismu

Od nástupu fašismu do zániku Pruského státu

Administrativní členění

Německo

Spolková republika Německo (SRN, do r. 1990 též nazývána "Spolková republika Německa, SRN", "Německá spolková republika, NSR", západní Německo) je federace 16 spolkových zemí ležící ve střední Evropě. Německo hraničí s Nizozemskem (577 km), Belgií (167 km) a Lucemburskem (138 km) na západě, s Francií (451 km) na jihozápadě, se Švýcarskem (334 km) a Rakouskem (784 km) na jihu, s Českem (646 km) a Polskem (456 km) na východě a s Dánskem (68 km) na severu. Ze severovýchodu má Německo přístup k Baltskému moři, ze severozápadu k Severnímu moři. Celková délka pobřeží je 2389 km. Německo je členskou zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Německa Německo bylo zdecimováno dvěma světovými válkami v první polovině 20. století. Po ukončení 2.světové války v roce 1945 bylo území Německa rozděleno na čtyři okupační zóny, které obsadili vítězní Spojenci USA, Velká Británie, Francie a Sovětský svaz. Z okupačních zón vznikly dva německé státy: Spolková republika Německo a Německá demokratická republika. K opětovnému sjednocení Německa došlo až v roce 1990. Německo je zakládajícím členem Evropské unie.

Politický systém

Administrativní členění

16 spolkových zemí (Bundesländer), které se dále dělí na 438 okresů (Kreise): Velká města : Berlín (3 388 434), Hamburk (1 726 363), Mnichov (1 227 958), Kolín nad Rýnem (967 940), Frankfurt nad Mohanem (641 076), Essen (591 889), Dortmund (589 240)

Přírodní podmínky

- Nejníže položené místo: Neuendorf bei Wilster -3,54 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Zugspitze 2962 m n. m.

Ekonomika

Obyvatelstvo

Němci 91,5 % Turci 2,4 % ostatní 6,1 %

Kultura

Podívejte se též na

- Zeměpis
- als:Deutschland fiu-vro:S'aksamaa ja:ドイツ ko:독일 ms:Jerman roa-rup:Ghirmânii simple:Germany th:สหพันธ์สาธารณรัฐเยอรมนี zh-min-nan:Tek-kok

Matematik

Matematika (z řeckého mathema věda, poznání) je studium číselných, geometrických a logických vztahů, které po jisté úpravě vykazují empirická data. Matematické poznatky nejsou předmětem změny s přicházejícími novými daty, neboť jsou dosaženy výhradně s použitím logiky. Tzv. matematický důkaz je nejspolehlivější známý způsob jak ověřovat, zda je něco pravdivé či nikoliv. V matematice jsou za pravdivé považovány pouze ty věty, ke kterým je znám matematický důkaz. Matematické věty jsou vyjadřovány ve formálně definovaných pojmech. Matematické texty mají proto často strukturu definice, věta, důkaz.

Historie

Zpočátku se matematika zabývala především praktickými úlohami. Byly to obchodní úlohy, vyměřování a dělení pozemků, stavebnictví a určování času.

Obory matematiky

- Aritmetika
- Algebra
- Matematická analýza
- Teorie míry
- Diferenciální počet
- Diferenciální rovnice
- Obyčejné diferenciální rovnice
- Parciální diferenciální rovnice
- Integrální počet
- Numerická matematika (též výpočtová)
- Matematická statistika
- Geometrie
- Logika
- Teorie čísel
- Teorie množin
- Teorie pravděpodobnosti

Reference

- heslo Mathematika. Ottův slovník naučný XVI, p. 977 sq.

Podívejte se též na

- Seznam matematiků
- Hilbertovy problémy
- Trojčlenka
- Komutace Kategorie:Matematika ja:数学 ko:수학 ms:Matematik simple:Mathematics th:คณิตศาสตร์ zh-min-nan:Sò͘-ha̍k

Meteorolog

Meteorolog je vědecký odborník v meteorologii, studující atmosféru a jevy v ní probíhající, včetně počasí a klimatu. Meteorologové vytvářející předpovědi počasí se nazývají jako progostici nebo synoptici. Dále se meteorologové podle specializace mohou označovat jako operativní meteorologové, radaroví meteorologové, družicoví meteorologové, klimatologové ap. Meteorologům, vyškoleným k pozorování počasí, se říká meteorologičtí pozorovatelé. Ti mohou být profesionální (jsou zaměstnanci povětrnostní služby zpravidla na meteorologických observatořích) nebo dobrovolní (obsluha klimatologických stanic). Kategorie:Meteorologie

Filozof

Filosofie (řecky φιλοσοφία, složenina ze slov φιλώ (filó) miluji, objímám, líbám a σοφία (sofía) moudrost) je věda zkoumající neempirické otázky: o smyslu života, možnostech poznání, podstatě světa a vesmíru apod. Podle své etymologie je filosofie láska k moudrosti. V antice byla filosofie souhrn veškerého vědění. V sémantickém významu je filozofie zkoumání, jak můžeme věci vědět, zda můžeme vědět něco o budoucnosti, když jediné, co známe, je minulost; co je hodnota a jak ji poznáme; co je eticky přípustné a co není. Filosofie stojí mimo empirické (reálné) vědy na jedné straně, a nekontrolované, nekritické, libovolné myšlení na druhé straně. Běžná mluva používá pojem filozofie také pro názor.

Hlavní filosofické disciplíny

- Ontologie, neboli teorie bytí
- Epistemologii neboli Filosofie vědy a vědění.
- Gnozeologie či Noetika, teorie poznání
- Axiologie, neboli teorie hodnoty.
- Etika, neboli teorie morálky.

Hlavní filosofické pozice

- Atomismus vs. Holismus
- Monismus vs. Dualismus a Pluralismus
- Materialismus vs. Idealismus
- Empirismus vs. Racionalismus
- Historicismus, Perspektivismus, Psychologismus a Nominalismus vs. Pozitivismus a Realismus
- Hedonismus
- Humanismus
- Naturalismus
- Pragmatismus
- Novopozitivismus
- Objektivismus

Filosofové

Filosofem je člověk studovaný, logicky uvažující, zkoumající podstatu věci, doposlouchávající, a také si uvědomující, že na něm pracovaly generace předků. Že staré umí vidět nově, a nové umí podat i starým.

Filosofie orientální

- Filosofie Indická: Védské písně
- Filosofie Čínská: Konfucius, Laozi, Zhuangzi
- Filosofie Japonská: Zen

Současné filozofické směry v České republice

- Na dnešních českých univerzitách se většinou přednáší fenomenologie a existencialismus. Krom toho se na nekterých místech dobře daří i analytické filozofii (zejména Praha a Plzeň). Nezanedbatelnou roli hraje i aristotelská filozofie.
- Více podob má dnes i aristotelská filozofie: o rehabilitaci aristotelských témat, zejména ve scholastické podobě, v rámci analytické filozofie se snaží okruh filozofů kolem prof. S. Sousedíka (FF UK, KTF UK): Petr Dvořák (FF UK, CMTF UP), Tomáš Machula, Lukáš Novák, Daniel Heider (všichni TF JU), David Svoboda (KTF UK). Východiskem je dílo Tomáše Akvinského (1225-1274), J. D. Scota (1266-1308) a autorů tzv. druhé scholastiky 16.-17. století (tomismus, scotismus, jezuitská scholastika), které vykazuje mnoho styčných bodů s dnešní metafyzikou a logickou sémantikou v rámci analytické filozofie. v linii ortodoxnější novoscholastiky, z níž nejvýznamnější je novotomismus, vycházející z Tomášova díla, píše a přednáší mimoakademičtí filozofové Jiří Fuchs, Roman Cardal a teolog Václav Wolf. Jiří Fuchs přednáší mimo akademické kruhy už z dob před listopadem 1989 v současnosti v kontaktu s Občanským institutem. Spíše než tomistická, je Fuchsova pozice suareziánská. Tato skupina se od předchozí liší menší otevřeností vůči podnětům novověké filozofie a moderní logiky.

Filosofie jazyka

- Ludwig Wittgenstein, Ferdinand de Sausure, Noam Chomsky, Umberto Eco

Filosofie anglicky mluvících: pragmatická a analytická

- Bertrand Russell, George Edward Moore, Rudolf Carnap V devatenáctém století žil filosof a ekonom John Stuart Mill. Ve dvacátém století žili filosofové Karl Popper, Paul Karl Feyerabend a Thomas Kuhn. Názory na to, kteří z těto uvedených jsou skuteční myslitelé a kteří se snaží vyvolat zdání filosofie pomocí používání modního slovníku a nejasných výroků, se různí.

Pravopis

Jazyky píšící latinkou: # ph: :de:Philosophie, :en:Philosophy, :fr:Philosophie, :ia:Philosophia, :la:Philosophia, :simple:Philosophy, :tl:Pilosopiya # s: :af:Filosofie, :ca:Filosofia, :da:Filosofi, :es:Filosofía, :et:Filosoofia, :fi:Filosofia, :fy:Filosofy, :gl:Filosofía, :id:Filsafat, :it:Filosofia, :lt:Filosofija, :nl:Filosofie, :no:Filosofi, :pt:Filosofia, :sv:Filosofi, :tr:Felsefe, :vo:Filosop # z: :bs:Filozofija, :eo:Filozofio, :hr:Filozofija, :hu:Filozófia, :lv:Filozofija, :pl:Filozofia, :ro:Filozofie, :sk:Filozofia, :sl:Filozofija Jazyky nepíšící latinkou: # s: :ru:Философия, :uk:Філософія, :bg:Философия Podle § 99 Pravidel českého pravopisu z roku 1957 se "v latinské příponě -ismus píše jen s; rovněž tak v několika slovech humanistické tradice filosofie, gymnasium, president, presidium, universita (a v jejich odvozeninách); jen s se ovšem píše též v slovech nezdomácnělých, jako např. cirrhosis, gnose, gnoseologie, konsensus, spasmus, tenesmus, a rovněž v některých vlastních jménech osobních a zeměpisných (viz § 108 – 113)." Toto pravidlo bylo zrušeno v PČP 1983, kdy bylo zavedeno psaní z, avšak psaní s též povoleno. V PČP 1993 bylo z stanoveno jako jediná možnost. Závazný Pilipův dodatek se však vrátil ke stavu z roku 1983.

Podívejte se též na

- Morální realismus
- Filozofické poradenství

Vnější odkazy

- [http://filosofie.cz filosofie.cz]
- [http://wikisource.org/wiki/Wikisource:Biblioth%C3%A8que_philosophique Wikisource] Category:Filosofie ja:哲学 ko:철학 ms:Falsafah simple:Philosophy th:ปรัชญา

1797

Století: 17. století - 18. století - 19. století Roky: 1792 1793 1794 1795 1796 - 1797 - 1798 1799 1800 1801 1802 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlava státu

- František I. Kategorie:18. století ko:1797년 ms:1797 simple:1797

Pensylvánie

Pensylvánie (oficiálně the Commonwealth of Pennsylvania, přezdívka The Keystone State, kód PA) je stát na severovýchodě Spojených států amerických. Plocha státu je 117 412 km² (46 058 mi²) a počet obyvatel je kolem 11 900 000 (1990), 12 281 054 (2000). Hlavním městem Pensylvánie je Harrisburg s 53 376 obyvateli (1990).

Poloha

Pensylvánie leží na severovýchodě Spojených států amerických mezi Erijským jezerem a Delawarským zálivem. Napříč státem od jihovýchodu k severozápadu prochází Appalačské pohoří. Východní hranice státu procházejí po řece Delaware, která Pensylvánii přirozeně odděluje od státu New Jersey a části státu New York, který je také severním sousedem Pensylvánie. Hranice mezi New Yorkem a Pensylvánií vede převážně po 42°00´ severní zeměpisné šířky. Západní hranice s Ohiem a Západní Virginií vede přímo po 80°31´ západní zeměpisné délky až po jižní hranici, která je vymezena rovnoběžkou 39°43´ a odděluje Pensylvánii od Západní Virginie a Marylandu. Pensylvánie sousedí ještě se státem Delaware. Nejvyšším bodem Pensylvánie je Mount Davis s 979 metry nad mořem (3 213 ft). Nejnižším bodem je hladina řeky Delaware při ústí do Delawarského zálivu. Hlavními řekami Pensylvánie jsou Allegheny River, Susquehanna River, Delaware River a Ohio River.

Hospodářství

Průmysl je v Pensylvánii značně rozvinut. Jedná se především o těžební, hutní, strojírenský, chemický, elektrotechnický, papírenský a tabákový průmysl. V Pensylvánii se pěstuje především kukuřice a tabák, produkuje se seno a houby. Z živočišné výroby se produkují především mlékárenské výrobky, drůbeží, hovězí a vepřové maso. Hrubý národní produkt v roce 1999 činil 383 miliard dolarů.

Obyvatelstvo

Počet obyvatel je 1 900 000 (1990), 12 281 054 (2000). Největším městem Pensylvánie je Filadelfie (Philadelphia) s 1,59 miliony obyvatel. Druhým největším městem je Pittsburgh s 370 000 obyvateli. Počet obyvatel je kolem 11 900 000 v roce 1990.

Rasy

Zastoupení ras:
- 84,1% běloši
- 10,0% černoši
- 3,2% hispánci
- 1,8% asiaté
- 0,1% indiáni
- 1,2% míšenci

Náboženství

Zastoupení církví:
- protestanti – 53%
- římští katolíci – 33%
- ostatní křesťané – 1%
- jiná náboženství – 2%
- ateisté – 6% Z protestantů jsou nejvíce zastoupeni baptisté - 10% ze všech obyvatel, metodisté - 9% a luteráni - 9%.

Symboly státu

:Hlavní město: Harrisburg :Píseň: Pennsylvania :Heslo: Ctnost, svoboda a nezávislost (:en:Virtue, liberty and independence) :Zvíře: Jelenec běloocasý (:en:Whitetail Deer) :Pták: Jeřábek červený (:en:Ruffed Grouse) :Pes: Německá doga :en:Great Dane :Hmyz: Světluška (:en:Firefly) :Ryba: Siven americký (:en:Brook Trout) :Strom: Tsuga (:en:Hemlock) :Květina: horský vavřín, Mamota širokolistá (:en:Mountain Laurel) - Kalmia latifolia :Fosílie: Trilobit Phacops rana :Nápoj: Mléko Kategorie: Státy USA ja:ペンシルバニア州 ko:펜실베이니아 주 simple:Pennsylvania

Johann Gottlieb Fichte

Johann Gottlieb Fichte (19. květen 1762 – 27. leden 1814) byl významný německý filosof a žák Immanuela Kanta. Johann Gottlieb Fichtle se narodil v roce 1762 v hornolužickém Rammenau. Šlechtický mecenáš umožnil mladému Fichtemu, synovi z chudičké a mnohodětné rodiny, školní docházku v Schulpfortě a první studium v Jeně a Lipsku. Když jeho mecenáš zemřel, protloukal se mladý Fichte jako domácí učitel. Náhoda jej přivedla ke studiu Kantových spisů. Aby na sebe obrátil Kantovu pozornost, napsal v Královci (místo kde Kant bydlel) během několika dnů "Pokus o kritiku všeho zjevení", Kant dopomohl spisu k vydání. Dílo vyšlo anonymně a tím se omylem přisuzovalo Kantovi, ale ten vše dal na správnou míru, díky čemuž se Fichte stal rázem slavný a byl povolán na Jenskou univerzitu, ale zde dlouho nepobyl, spis O důvodu naší víry v boží vládu ve světě mu vynesl pověst zarytého ateisty, a tím jeho pobyt v Lipsku byl již neudržitelný. Fichteho přijali v Berlíně. Jeho přednášky budily obecnou pozornost a k jeho posluchačům patřil i tehdejší rakouský vyslanec kníže Metternich. V roce 1808 ve francouzi obsazeném Berlíně, pronesl slavné Řeči k německému národu. Vyzval v nich celý německý národ k mravní obrodě. Vášnivou objahobou Francouzské revoluce byl spis "Požadavek, aby evropští panovníci vrátili svobodu myšlení, kterou dosud potlačovali" (1793), ale jakmile se nechal Napoleon korunovat za císaře, a tím zničil všechny politické zisky Francouzské revoluce, viděl v něm Fichte ztělesnění všeho zla ve světě, a prvotní nadšení z revoluce z něj rychle opadlo. Fichte se velkou, ne-li rozhodující měrou, podílel na založení berlínské univerzity v roce 1810, a když vypukla osvobozující válka, propustil své žáky do pole. Nesplnilo se mu jeho přání být vojenským řečníkem. Zemřel roku 1814 na tyfus, kterým se nakazil od své manželky, ošetřovatelky raněných v lazaretu.

Fichtova filosofie

Filosofii si volíme takovou, jací jsme. Obecný výklad Fichtova systému tvoří:
- O pojmu vědosloví neboli takzvané filosofie (1794)
- Základ veškerého vědosloví (1794) Podle Fichta mohou existovat pouze dva důsledné filosofické systémy. Filosofie buď vykládá zkušenost (věc, předmět - dogmatismus), anebo lze odvozovat zkušenost z představy (idealismus). K jakému systému se rozhodneme je věcí každého jednotlivce. Co tedy musí být počátkem filosofie? Myslící subjekt, který klade sebe sama. Já klade vlastní bytí. Na počátku je tedy čin, říká Fichte. Mysli sebe sama! Tento požadavek tvoří počátek filosofie. Jím je zplozen rozum. Rozum je sebevytvářející čin, a jak Fichte řekl: Na počátku byl čin! Odkud, ale pochází zkušenost? Fichte odpovídá: Zkušenost má svůj pramen v Já. Ale jak to? Fichte vysvětluje: Já plodí ne - Já, cosi cizího v sobě samém. Je to nevědomý, nebo lépe předvědomý, svobodný a bezdůvodný, kauzálně neurčený děj. Ale proč nezůstane Já samo? Fichte naznačuje: Protože Já ve své nejhlubší podstatě je čistou, nekonečnou činností, která ale musí mít nějakou mez, odpor, na němž může dotvrzovat, jistit a zdůvodňovat svou činnost. A protože vně Já není nic, musí samo vytvářet materiál, své povinnosti. Já klade sobě samému meze, aby je mohlo překonávat. Ne - Já je kladeno proto, aby byla možná akce a činnost.

Za zmínku stojí zcela určitě Fichteho etika

"Mravouka" (1798) a populární formou "Přednášky o pojmu člověka" (1800) Svět jako souhrn našich představ, pocitů a pudů pochází sice z Já, ale z předvědomého aktu, takže nezávisí na mém vědomí. Potud je pro mě skutečnou mezí. Ale na mě záleží, jak se k této mezi zachovám. Mohu před ní kapitulovat (radikální zlo v člověku), anebo mohu usilovat (Já je síla nadaná okem) Lidský život by měl být: postupný proces očišťování od cizích příměsí, protože zdokonalování je smyslem, určením a plánem života

K Fichteho filosofii náboženství

"Návod k blaženému životu" (1806) zde naznačuje že "Blaženost je stav štěstí po vykonané povinnosti... Onen živoucí a působící mravní řád je sám bůh; jiného nepotřebujeme a jiného ani nemůžeme pochopit... Aby povstalo pravé náboženství radostného konání dobra...". Fichte byl "posedlý šílenou vírou v tvůrčí moc vůle". Znal jedinou potřebu: "Jednat a působit mimo sebe." Fichte, Gottlieb Fichte, Gottlieb Fichte, Gottlieb ja:ヨハン・ゴットリープ・フィヒテ ko:요한 고틀리프 피히테

1838

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1833 1834 1835 1836 1837 - 1838 - 1839 1840 1841 1842 1843 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Česko
- 23. prosinec Václav Šolc, český básník († 14. červenec 1871) Svět
- 5. leden - Camille Jordan, francouzský matematik († 22. leden 1922)

Úmrtí

Hlavy států

- Rakousko
- Ferdinand I. Dobrotivý
- Papež
- Řehoř XVI. Kategorie:19. století ko:1838년 simple:1838

1842

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1837 1838 1839 1840 1841 - 1842 - 1843 1844 1845 1846 1847 ----

Události

- Anexe Hongkongu Velkou Británií
- v Plzni vynalezli plzeňské světlé pivo

Vědy a umění

- prvé pozorování chromozómu (Karl Wilhelm von Nägeli)

Narození

- 25. února – Karel May, německý spislovatel († 1912)
- 17. července – Georg von Schönerer, rakouský politik († 1921)
- 24. října – Josef Nešvera, český hudební skladatel († 12. dubna 1914)

Úmrtí

- 23. březen Stendhal, francouzský spisovatel (
- 23. leden 1783)

Hlava státu

Ferdinand I. Dobrotivý Kategorie:19. století ko:1842년 ms:1842 simple:1842

1843

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1838 1839 1840 1841 1842 - 1843 - 1844 1845 1846 1847 1848 ----

Události

Vědy a umění

Narození

- 22. červenec Antal Stašek, český spisovatel († 9. říjen 1931)
- 11. prosinec Robert Koch, německý lékař a zakladatel bakteriologie († 27. květen 1910)

Úmrtí

Hlava státu

Ferdinand I. Dobrotivý Kategorie:19. století ko:1843년 ms:1843

1847

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1842 1843 1844 1845 1846 - 1847 - 1848 1849 1850 1851 1852 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Česko
- 18. listopad Eliška Krásnohorská, česká spisovatelka († 26. listopad 1926) Svět
- 22. říjen Koos de la Rey, búrský generál († 15. září 1914)

Úmrtí

- 14. listopadu Josef Jungmann, spisovatel a filolog, překladatel (
- 16. červenec 1773)

Hlava státu

Ferdinand I. Dobrotivý Kategorie:19. století ko:1847년 simple:1847

26. srpna

26. srpen je 238. den roku podle gregoriánského kalendáře (239. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 127 dní.

Události

Česko
- Svět
-

Narození

Česko
- 1928 Zdeněk Veselovský, český zoolog, dlouholetý ředitel ZOO v Praze Svět
- 1880 Guillaume Apollinaire, francouzský básník († 9. listopad 1918)

Úmrtí

Česko
- 1278 - Přemysl Otakar II., český král, umírá v bitvě na Moravském poli
- 1346 - Jan Lucemburský, český král, umírá v bitvě u Kresčaku Svět
- 1346 - Jan Lucemburský, český král a lucemburský vévoda.
- 1966 Hermann Geiger, švýcarský horský pilot a záchranář

Svátky

Česko
- Luděk Svět
-

Viz také:

- 25. srpen 27. srpen - kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec

Hermann von Helmholtz

Životopis

Biografie

Bibliografie

Podívejte se též na

Externí odkazy

31. srpen

Události

Narození

Úmrtí

Svátky

Viz také:

Prusko

Historický přehled

Pohanské Prusy, pruský řádový stát

Od sjednocení s Braniborskem do vzniku pruského státu

Od vzniku Pruského státu do Napoleonských válek

Od napoleonských válek do sjednocení Německa

Od sjednocení Německa do nástupu fašismu

Od nástupu fašismu do zániku Pruského státu

Administrativní členění

1894

Události

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlava státu

Prusko

Historický přehled

Pohanské Prusy, pruský řádový stát

Od sjednocení s Braniborskem do vzniku pruského státu

Od vzniku Pruského státu do Napoleonských válek

Od napoleonských válek do sjednocení Německa

Od sjednocení Německa do nástupu fašismu

Od nástupu fašismu do zániku Pruského státu

Administrativní členění

Německo

Dějiny

Politický systém

Administrativní členění

Přírodní podmínky

Ekonomika

Obyvatelstvo

Kultura

Podívejte se též na

Matematik

Historie

Obory matematiky

Reference

Podívejte se též na

Meteorolog

Filozof

Hlavní filosofické disciplíny

Hlavní filosofické pozice

Filosofové

Filosofie orientální

Filosofie antická

Filosofie středověku

Filosofie renesance, baroka a osvícenství

Filosofie romantiky a idealismus

Fenomenologie a existencialismus

Objektivismus

Současné filozofické směry v České republice

Filosofie jazyka

Filosofie anglicky mluvících: pragmatická a analytická

Pravopis

Podívejte se též na

Vnější odkazy

1797

Události

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlava státu

Pensylvánie

Poloha

Hospodářství

Obyvatelstvo

Rasy

Náboženství