Home About us Products Services Contact us Bookmark
:: wikimiki.org ::
Hlavní Město

Hlavní město

Hlavní město je správním střediskem určitého území. Zpravidla se jedná o sídlo vlády a dalších významných institucí dané země. Ve většině případů je hlavní město rovněž významným obchodním a kulturním střediskem či dopravním uzlem. Často se jedná o největší město země. Evropská hlavní města svůj statut získala většinou již ve středověku či dříve (např. Atény, Řím, Paříž, Londýn, Praha). V Africe, Asii, Americe a Oceánii vzešla hlavní města většinou z bývalých koloniálních správních středisek. Výjimkou nejsou ani uměle vzniklá hlavni města, tj. města zbudovaná přímo pro tento účel: Washington (USA), Canberra (Austrálie), Brasilia (Brazílie), Abuja (Nigérie). Některé země mají dvě hlavní města. Jedno pak slouží jako sídlo vlády a druhé například jako sídlo panovníka. Nizozemí a Bolívie jsou toho příkladem. V případě městských států, jako jsou Monako či Vatikán, se hlavní město neuvádí. Hlavní město je zpravidla určeno ústavou či jinou zákonnou úpravou daného státu Category:Stát Kategorie:Hlavní města als:Hauptstadt ko:수도 ja:首都 ms:Ibu negara simple:Capital (city) th:เมืองหลวง zh-min-nan:Siú-to·

Atény

Athény, řecky: Αθήνα [athina], jsou hlavním městem Řecka. Rozkládají se na poloostově Attika poblíž Sarónského zálivu. S okolními městy, jako je například přístav Pireus vytvářejí aglomeraci čítající přes 3 miliony obyvatel.

Historie

Vznik Athén sahá až do 3. tisíciletí před naším letopočtem. Kolem roku 1400 př. n. l. byl na Akropoli jako první vybudován královský hrad. Písemně doložené dějiny Athén začínají v 8. století před naším letopočtem. Stát byl tehdy řízen šlechtou. Během času však získávali do té doby bezprávní rolníci a řemeslníci stále více svobody a možností spolurozhodování. Ještě předtím, v roce 642 př. n. l. zaznamenal Drakon tehdy platné zákony. Ašak Drakon stanovil tak přísné tresty za majetkové přečiny, že se staly příslovečnými jako „drakonické“. Tak za pouhou krádež obilí byl trest smrti. Významným mezníkem v dějinách Athén byl rok 549 př. Kr., kdy byla zavedena Solonova ústava, jež umožnila všem občanům podílet se na soudní moci. Vrcholu demokracie dosáhli Athény za vlády Periklovy. V tomto „zlatém období“ v Athénách působil filozof Sokrates a představitelé antické tragédie jako např. Sofokles, Aischylos nebo Euripidés. Několik let po Periklově smrti v roce 429 př. Kr. se dominantní postavení Athén v Egejské oblasti zhroutilo. Aristokracií ovládaná Sparta a její peloponéští spojenci porazili Athény v peloponéské válce. V následujícím století byly Athény stále ještě významným městem, ale již nikoli politickou velmocí. Ke kulturnímu úpadku ovšem nedošlo – 4. století bylo dobou velkých filozofů. Když si Římané v roce 146 př. n. l. podmanili Řecko, Athény ušetřili. Někteří římští císařové, zejména Hadrián, věnovali Athénám, četné nové stavby. Císař Hadrián např. dokončil chrám Dia Olympského nebo bohatý římský občan Herodes Attikus, který nechal postavit po sobě nazvané divadlo, Odeon Heroda Attika. S vítězstvím křesťanství v římské říši ve 4. století n. l. pak začal definitivní úpadek města. Pohanské náboženství bylo zakázáno, filozofické školy zavřeny a Parthenon byl v 6. století změněn na křesťanský chrám. Roku 1456 padly Athény do rukou Turkům. Ti udělali z Parthenonu mešitu, v Propylajích se usídlil turecký místodržitel a v Erechtheiu byl umístěn harém. Athény se pak pozvolna stávaly vesnicí. Zvrat nastal až roku 1834, kdy král Ota I. učinil hlavním městem novodobého řeckého státu.Turci uznali nový řecký stát již o pět let později, roku 1829, ale nejprve bylo hlavním městem Nauplio. V té době ležely starobylé památky většinou v rozvalinách uprostřed města. Athény byly zanedbanou vesnicí s pouhými sedmi tisíci obyvateli. V roce 1851 měly Athény pouhých 31 000 obyvatel, tedy asi přibližně stejně jako Písek a do roku 1971 vzrostl jejich počet na 2 miliony. Dnes žije v celé aglomeraci téměř 3,5 milionu obyvatel.

Údaje o městě


- Hlavní město Řecka a světová metropole.
- Ve městě je nespočet antických památek a jedním z hlavních zdrojů příjmů města je cestovní ruch.
- BÖTIG (1991) uvádí, že Athény mají vlastní letiště, přístav a jednu linku metra, jež spojuje přístav Pierus s předměstskou čtvrtí Kifissia.
- Celá aglomerace se skládá z 38 osad, kde dohromady žije 3,5 milionu obyvatel, z čehož pouhých 40% tvoří Řekové – BÖTIG (1991). Je zde mnoho Albánců nebo Poláků, kteří sem přišli počátkem 90. let, po pádu železné opony.
- Na ulicích zde jezdí na 4 000 autobusů a nejméně 14 000 taxíků.
- Ve starověku zde byl uctíván bůh plodnosti, vína a veselí Dionýsos a bohyně moudrosti a věd Athéna.
- Dnes zde můžete navštívit 140 divadel – což je více než v Londýně – DUBIN (2001).
- BÖTIG (1991) píše, že je zde velmi vysoká hustota zabydlení a čtvrť Kipseli na severu Athén je po Hong-Kongu nejhustěji osídlené území na světě.
- Podle světové zdravotnické organizace je to nejhlučnější město na světě – BÖTIG (1991) a dodává, že
- Athény patří mezi města s nejnižším poměrem zelených ploch na osobu v Evropě – oficiálně mají jen dva čtvereční metry zeleně na obyvatele.

Přípravy na olympijské hry 2004

Co olympiáda přinesla


- Vzniklo 65 000 stálých pracovních míst.
- Bylo postaveno 120 km nových silnic.
- Bylo vysazeno 290 000 nových stromů.
- Bylo postaveno nové mezinárodní letiště – 2. v Aténách.
- Byly rozšířeny linky aténského metra a postaveno 24 km tramvajových tratí.
- Nárůst cestovního ruchu.
- O 35 % se zvýšila kvalita životního prostředí.

Významné aténské stavby

Park Zappion

Klasicistní budova Zapion, kde se pořádají výstavy a kongresy. Při olympiádě zde bylo tiskové středisko.

Olympion

DUBIN (2001): chrám Olympion je největší dochovaný v Řecku. Z původních 104 koryntských sloupů se dochovalo jen patnáct o výšce 17 metrů. Na délku chrám čítal asi 96 m a na šířku zhruba 40 m.

Hadriánův oblouk

BÖTIG (2001) uvádí, že je téměř 1900 let starý a pochází z počátku našeho letopočtu. Tehdy, když byli Athény pod římskou nadvládou, nechal císař Hadrián rozšířit město o celou jednu městskou čtvrť. Brána stojí na hranici mezi Starým a Novým městem. Směrem k Akropoli na ní je napsáno „Toto je město Théseovo, staré město“ a na druhé straně je napsáno „Toto je město Hadriánovo, nikoli Théseovo“.

Dionýsovo divadlo

Místo zrodu evropského divadla. Od 6. století př. n. l. zde staří Řekové každoročně uctívali tancem a zpěvem boha plodnosti, vína a veselí Dionýsa. V roce 534 př. n. l. se těchto oslav zúčastnil jistý Thespis. Postavil vedle jednoho sboru jiný – tak se zrodil dialog a tím i divadlo. V těchto dobách sledovali diváci hru ještě prostě ze svahu kopce. Podle DUBINA (2001) pojalo až 17000 diváků. Poté zde byli zbudovány dřevěné lavice a ty byli v roce 330 př. n. l. nahrazeny kamennými a divadlo dostalo přibližně dnešní podobu. Za doby panování císaře Nerona bylo divadlo upraveno aby se zde mohli konat gladiátorské hry a zápasy. Z této doby pocházejí také reliéfy na předscéně, které zobrazují mytické výjevy: vlevo zrození Dionýsa a vedle oběť bohu, vpravo uctívání boha bohy a lidmi.

Akropolis

Stejně jako je Pražský hrad symbolem a dominantou Prahy, je Akropolis dominantou a symbolem Athén. Akropole byla ve starověku a pak i ve středověku díky své poloze pevností. Na Akropoli vládl Perikles, který jako první položil základy demokratických principů. V Dionýsově divadle pod Akropolí (nejstarším známém divadle na světě) bývaly premiéry her Aischylových, Aristofanových, Euripidových a Sofoklových her. Na Akropoli stál také jeden ze sedmi divů světa – socha Pallas Athény , ochránkyně města. Geniální sochař Feidiás ji vytvořil ze zlata a slonoviny, avšak Athéňané jej obvinili, že zpronevěřil zlato určené na její výzdobu. Zklamaný umělec se odstěhoval a založil svoji dílnu v Delfách. Její prokazatelně pravé zbytky našli archeologové ve 20. století. Planina na Akropoli je 300 metrů dlouhá a 150 metrů široká. Parthenon – začal se budovat v roce 447 před Kristem. Ústředním bodem Parthenonu byla obří socha Athény. BARTOŇEK – BARTOŇKOVÁ (1993) uvádí rozměry 70 x 31 m. Při obléhání Akropole Benátčany došlo k zasažení Parthenonu, ve kterém Turci zřídili prachárnu, dělovou koulí a následné explozi, která chrám značně poničila – DUBIN (2001). Erechteion – zbudován v letech 421-406 př. Kr. na nejposvátnějším okrsku Akropole. Sloupy ve tvaru žen – karyatidy. Boulého pevnostní brána je pojmenovaná podle jejího francouzského objevitele v minulém století, Boulého. Muzeum na Akropoli – archeologické muzeum v Athénách patří mezi nejkrásnější a co do sbírek nejbohatší muzea světa, zabývající se antikou. Mimo jiné se zde nacházejí i tyto sochy:
- Moschoforos – muž, který nese jalovici. Mimořádně jemná soška vousatého mladého muže, který nese na zádech tele jako oběť bohyni Athéně. Socha pochází z roku 570 př. Kr. – DUBIN (2001).
- Karyatidy – panny, podpírající střechu průčelí Erechtheionu.

Athénská agora

Centrum antických i dnešních Athén tvoří starověká Agora. I když pojem agora znamená tržiště, v žádném případě to ani dnes, natož v dobách největší slávy, nebylo jen obchodní centrum. Stály zde administrativní budovy, chrámy i soudy. Zde mohl občan města najít veřejné služby i vše, co potřeboval k běžnému životu. Tady se nakupovalo a prodávalo, ale zároveň se dělala politika, pomlouvala vláda i bližní. Nejstarší památky můžeme datovat až do neolitického období, obdivovat můžeme památky od klasického období až po kostel z 11. století našeho letopočtu.
- Chrám Theseion-Hefaisteion Tento chrám je zasvěcen bohu Hefaistovi a ochránkyni města, bohyni Athéně. Byl vybudován r. 449 př. Kr. a je dnes nejzachovalejším antickým chrámem vůbec.
- Řecká agora Stojí nedaleko Římské agory a je to centrum Athén za doby řecké nadvlády. Není zde mnoho zachovaných památek. Nacházely se zde údajně první veřejné záchodky na světě.
- Věž větrů Jedná se o kombinace vodních a slunečních hodin – DUBIN (2001). Tato osmiboká stavba má na každé ze svých stran (ukazují do čtyřech světových stran) reliéfy příslušných větrů.
- Mitrópoli Katedrála, kterou nechal vystavět první řecký král Ota I. v letech 1840 až 1862. Uvnitř se nachází pozůstatky sv. Filothéi a sv. Řehoře.

Externí odkazy


- http://www.athina.gr/ Category:Řecko Kategorie:Hlavní města Evropy ja:アテネ ko:아테네 simple:Athens th:เอเธนส์ zh-min-nan:Athína

Řím

Řím (Roma) je hlavním městem Itálie, regionu Lazio a provincie Roma (RM). Jedno z nejstarších měst Evropy, bylo založeno před více jak 2 700 lety. Jako středisko římské říše a později katolické církve měl nesmírný vliv na svět. Latina dala základ mnoha evropským jazykům, římské právo se stalo vzorem mnoha právních a politických systémů. Historie Říma je ohromující, jsou tu dochované památky, které pokrývají víc jak dvě tisíciletí. Řím vznikl v době železné v polovině 8. století př. n. l. spojením několika místních osad. V roce 616 př. n. l. se dostali k moci sousední Etruskové. Podle etruského rodu Ruma snad bylo i město nazváno. V roce 509 př. n. l., kdy byla zřízena římská republika, byli Etruskové vyhnáni. Do roku 270 př.n.l. republika postupně zabrala většinu území apeninského poloostrova a pak obrátila pozornost k zámořským državám. Do 1. století n. l. se zmocnila Španělska, severní Afriky a Řecka. Rozpínající se říše nabízela příležitosti mocichtivým jednotlivcům a konflikty mezi silnými osobnostmi vedly nakonec k rozpadu demokracie. Nějakou dobu jí vládl diktátorský Julius Caesar a jeho synovec Octavianus jako první římský císař přijal titul Augustus (Vznešený). Za Augusta se z města postaveného dosud převážně z kamene stává reprezentativní střed říše. Vznikají veřejné budovy, fora, lázně, cirky, paláce - hlavním stavebním mateiálem se stává mramor. Během vlády Augustovy se narodil Ježíš Kristus, a přestože křesťané byli pronásledováni až do 4. století, nové náboženství se prosadilo a Řím se stal jeho centrem. V průběhu 3. a 4. století ovšem poklesl význam Říma jako politického centra, císařové čím dál více preferovali jiná města jako svá sídla. S konečnou platností přenesl na východ do nově vznikajícího města Konstantinopole své sídlo císař Konstantin Veliký. Řím sice nadále zůstával sídlem senátu, ale s jeho upadajícím vlivem, upadalo i město. Tento úpadek se prohloubil i dvojím dobitím. Roku 410 Město dobili a po dobu několika dní plenili Alarichovi Vizigóti, v roce 455 Vandalové pod vedením Geisericha. Město zůstalo témeř po celou dobu středověku papežským sídlem. Během tzv. avignonského zajetí papežů však bylo opuštěno velkou částí vyšších vrstev, což vedlo k dalšímu období úpadku. V roce 1378, kdy se vrací papežové, nebyl Řím o nic větší než vesnice uprostřed ruin. Řím své postavení křesťanského středobodu znovu získal v polovině 15. století, kdy za papeže Mikuláše V. začala nákladná přestavba města v renesančním duchu. Dalších 200 let ho zkrášlovali největší renesanční a barokní umělci. Nakonec v roce 1870 získal Řím statut hlavního města nově sjednocené Itálie.

Historie Říma

Hlavní článek: Antický Řím

Středověk


- 496 – Anastasius II. Je prvním papežem, který získal titul pontifex maximus (nejvyšší kněz)
- 590 - 604 – Papež Řehoř I. upevňuje papežství
- 609 – Pantheon je vysvěcen na křesťanský kostel
- 725 – Král Ine z Wessexu zakládá první ubytovnu pro poutníky v Borgu
- 778 – Karel Veliký, francký král dobývá severní Itálii
- 800 – Karel Veliký je korunován na císaře v bazilice sv. Petra
- 852 – Po nájezdu Saracénů je Vatikán opevněn hradbami
- 880 - 932 – Římu vládnou dvě ženy: Teodora a poté její dcera Marozia
- 962 – Východofranský král Ota I. Veliký je korunován římským císařem, a obnovuje tak středověkou římskou říši, pro niž sepo zději ujal název Svatá říše římská
- 1108 – Přestavba San Clemente
- 1200 – Řím se stává nezávislou obcí
- 1300 – Papež Bonifác VIII. vyhlašuje první svatý rok.
- 1347 – Cola di Rienzo se pokouší obnovit římskou republiku
- 1348 – Vypuká epidemie moru

Renesance


- 1452 – Začíná se bourat stará bazilika sv. Petra
- 1475 – Narození Michelangela (u Florencie)
- 1483 – Narození Raffaela
- 1486 – Výstavba Palazzo della Cancelleria
- 1506 – Papež Julius II. Začína se stavbou chrámu sv. Petra
- 1508 – Michelangelo maluje strop Sixtinské kaple
- 1527 – Karel V. drancuje Řím
- 1547 – Papež Pavel III. Jmenuje Michelangela architektem chrámu sv. Petra

Baroko


- 1585 – Papež Sixtus V. navrhuje nové ulice
- 1600 – Upálen Giordano Bruno
- 1626 – Dokončení chrámu sv. Petra
- 1633 – Galileo Galilei odsouzen k smrti
- 1651 – Bernini přestavuje Piazza Navona
- 1732 – začátek stavby Fontány de Trevi
- 1735 – Navrženy Španělské schody

Sjednocení


- 1762 – Dokončení Fontány de Trevi
- 1797 – Napoleon dobyl Řím
- 1800 – Napoleon znovu zabírá Itálii
- 1820 – Nepokoje v celé Itálii
- 1848 – povstání nacionalistů v Římě. Papež prchá a je vyhlášena republika
- 1849 – Papež se znovu dostává k moci za podpory francouzských jednotek
- 1860 – Garibaldi osvobozuje Sicílii a Neapol
- 1861 – vytvoření italského království se sídlem v Turíně

Moderní Řím

Oblasti Říma


- Kapitol
- Forum Romanum
- Palatin
- Piazza della Rotonda
- Piazza Navona
- Piazza di Spagna
- Campo de' Fiori
- Kvirinál
- Eskvilin
- Laterán
- Caracalla
- Aventin
- Trastevere
- Janicul
- Vatikán
- Via Veneto

Památky a zajímavosti

Kostely a chrámy

Řím se jako centrum křesťanství pyšní bohatstvím krásných a působyvých kostelů, počínaje velkolepými bazilikami, jež měly zdůrazňovat význam středověké a renesanční katolické církve, a konče menšími skromějšími budovami, v níchž se se často tajně sházeli první křesťané. Mezi nejkrásnější rané kostely patří stánky z původně antických římských chrámů. Jeden z nich zůstal téměř nezměněn od 2. století, kdy byl postaven Pantheon. Ostatní antické hrámy se v různých dobách začlenily do křesťanských kostelů: Santi Cosma e Damiano, San Lorenzo in Miranda, Santa Constanza. Seznam římských kostelů:
- Baptisterium u San Giovanni
- Chiesa Nuova
- Domine Quo Vadis
- Il Gesù
- La Maddalena
- Oratorio del Filippini
- Pantheon
- Sanť Agata dei Goti
- Sanť Agnese In Agone
- Sanť Agnese fuori le Mura
- Santi Ambrogio e Carlo al Corso
- Sanť Anastasia
- Sanť Andrea delle Fratte
- Sanť Andrea al Quirinale
- Sanť Andrea della Valle
- Sanť Angelo in Pescheria
- Sanť Anselmo
- Sanť Apollinare
- Santi Apostoli
- Santa Balbina
- San Bartolomeo alľ Isola
- Bazilika sv. Petra

Links


- [http://www.compart-multimedia.com/virtuale/ Virtual Rome]: Virtual panoramas and photo gallery (ita/ing) Kategorie:Hlavní města Evropy Kategorie:Italská města als:Rom ja:ローマ ko:로마 simple:Rome

Londýn

] ] Londýn (angl. London) je hlavní město Anglie a Velké Británie ležící na jihovýchodě země při ústí řeky Temže. Londýn produkuje 17% HDP Spojeného království a londýnská City je jedna z největších světových obchodních center. Londýn, společně s městy New York, Tokyo a Paříž, je označován jako jedno ze 4 nejdůležitějších měst na světě. Londýn je domovem mnoha institucí s mezinárodní působností, stejně tak nadnárodních společností a organizací. Leží v něm mnoho důležitých budov, včetně světově známých divadel, muzeí, koncertních síní, paláců a dalších. Moderní Londýn tvoří dvě starobylá města Londýn a Westminster, která se změnila na současnou metropoli, v ní žije asi 7 421 228 obyvatel na ploše větší než 480 km2.

Vymezení Londýna

Westminster]] Dnešní "Londýn" je totožný s Velkým Londýnem a administrativně se člení na 32 městských obvodů a londýnskou City. Původní Londýn však zahrnoval pouze čtvereční míli londýnské City, což bylo jakési centrum, od něhož se město rozrůstalo na všechny strany. Mezi lety 1889 a 1965 pak Londýn zahrnoval území tehdejšího Londýn (hrabství), pokrývající oblast dnes známou jako Vnitřní Londýn. Jako střed Londýna je označován pomník na Charing Cross, ležící hned vedle stejnojmenného nádraží. Staří Římané střed Londonia označili Londýnským kamenem v City.

Geografie a podnebí

Velký Londýn má rozlohu 1,579 km², je to také přístav na řece Temži, což je řeka uzpůsobená pro lodní dopravu. Londýn byl založen na severním břehu Temže a po mnoho staletí přes ní vedl pouze jediný most, tzv. London Bridge, což mělo za následek, že se Londýn rozvíjel převážně na sever od Temže. Poté, co byly v 18. století vystavěny další mosty, začalo město expandovat do všech směrů bez větších potíží, protože rovná nebo mírně zvlněná krajina okolo řeky nepředstavovala žádnou přírodní překážku. Ačkoli ve městě je několik kopců, například Parliament Hill anebo Primrose Hill, jsou nepříliš rozlehlé a nepředstavovaly pro rozvoj města žádnou překážku. Díky těmto skutečnostem má Londýn téměř kruhový půdorys. Řeka Temže byla kdysi daleko širší a mělčí než je dnes. Řeka, která protéká Londýnem dnes, byla sevřena do břehů a mnoho přítoků do Temže protéká Londýnským podzemím. Temže je přílivová řeka a kvůli tomu Londýn byl a stále je ohrožen záplavami. Tato hrozba se postupem času stávala stále reálnější díky pomalému zvedání hladiny řeky a také kvůli pomalému 'naklánění' Velké Británie (na severu zvyšování a na jihu snižování), způsobené post-ledovcovým izostatickým zvedáním. Jako ochrana před možnými záplavami byly vybudovány bariéry na Temži ve Woolwichi (viz obrázek vpravo), ale na začátku roku 2005 se objevily spekulace, že tyto bariéry by nemusely být dostačující a bylo doporučeno, aby byly postaveny další, 10 mil dlouhé bariéry po proudu řeky (viz. [http://news.bbc.co.uk/1/hi/england/london/4162905.stm]). Londýn má mírné podnebí. Léta jsou teplá ale jen zřídka příliš horká, zimy chladné ale jen výjimečně třeskuté a srážky jsou pravidelné ale nepříliš husté. Letní teploty jen občas přesáhnou 33 °C, ačkoli se tyto vysoké letní teploty v poslední době stávají běžnými. Nejvyšší zaznamenaná teplota v Londýně je 37,9 °C. Byla naměřená na letišti Heathrow během horkého léta 2003. Hustá sněžení jsou zde téměř neznámou skutečností. Během několika posledních zimních období se sníh objevil asi dvakrát a napadl do výše cca 25 mm. Průměrné roční srážky v Londýně ( pod 600 mm ) jsou nižší než v Římě nebo Sydney. Londýnská zástavba, s horkými vytápěnými budovami, vytváří mikroklima, jež občas zvyšuje teplotu uvnitř Londýna o 5 °C oproti okolí.

Obyvatelstvo

°C Počet obyvatel Londýna v roce 1801 byl asi 860 000 ( pro srovnání Paříž v roce 1802 měla asi 670 000 obyvatel ). Londýn byl nejlidnatějším městem od roku 1825 do 1925, kdy byl překonán New Yorkem. Pro obyvatele Londýna se někdy používá pojem Cockney. Město a 32 jeho předměstí ( 1 579 km² ) má oficiálně 7 421 228 obyvatel, což ho řadí spolu s Moskvou k nejlidnatějším městům Evropy. Následné kontroly upřesňují toto číslo na 7,29 miliónů. Průměrný oficiální počet obyvatel Londýna v polovině roku 2003 je dle Office for National Statistics ([http://www.statistics.gov.uk/statbase/Expodata/Spreadsheets/D8561.xls]) 7 387 900 . Při sčítání v roce 2001 klasifikovali obyvatelé Londýna svou etnickou skupinu takto: 76 % - běloch ( „britský běloch“, „irský běloch“ nebo „jiný běloch“ ) ,10 % - Ind, Bangladéšan a Pakistánec, 5 % - Afričan, 5 % - Karibik, 3 % - míšenec, 1 % - Číňan. Náboženství: 58.25 % – křesťané, 15.8 % - bez vyznání. Asi 21,8 % obyvatel uvádělo místo narození mimo Evropskou unii. Irové, s počtem asi 200 000, jsou nejpočetnější skupinou lidí narozených mimo Velkou Británii. Počet obyvatel Londýna včetně příměstských částí ( angl. urban area ) byl podle výsledků sčítání lidí v roce 2001 8 278 251 ([http://www.statistics.gov.uk/statbase/ssdataset.asp?vlnk=8271&More=Y]). Počtem obyvatel je Londýn včetně příměstských částí třetí největší v Evropě po Moskvě ( 11,7 miliónů obyvatel v roce 2000 ) a Paříži ( 9,6 miliónů obyvatel v roce 1999). Na rozdíl od jiných států, neposkytuje Velká Británie národně koordinované počty obyvatel oblasti hlavního města ( angl. London’s metropolitan area ) s ohledem na sledování osob dojíždějících do Londýna do zaměstnání a ekonomický vliv. Tento údaj tak každé město zpracovává dle vlastních pravidel. Podle některých zdrojů zahrnuje oblast Londýna plochu 16 043 km² s počtem obyvatel 13 945 000 – což je více než počet obyvatel Skotska , Walesu a Severního Irska dohromady ( [http://www.demographia.com/dm-lonarea.htm] [http://www.lbwf.gov.uk/demography/census/london/london_boroughs_census2001.pdf]). Podle této definice je oblast Londýna spolu s oblastí Moskvy ( asi 14 miliónů obyvatel ) největší metropolitní oblastí Evropy a je větší než oblast Paříže ( 11,5 miliónů v roce 2004 ). Ovšem definice oblasti v tomto pramenu, je třeba brát s maximální opatrností, neboť obsahuje místa dosti vzdálená od Londýna, např. Dover, ležící u Lamanšského průlivu nebo Colchester město na severu Essexu. Po odečtení východního Kentu , severního Essexu a West Bekshire je tento počet mezi 12 až 12,5 milióny. V roce 2004 vláda Velkého Londýna oficiálně vyhlásila Londýnský region ( angl. metopolitan region ) s centrem v Londýně s rozlohou 27 224 km² a počtem obyvatel přibližně 18 000 000. Toto území zahrnuje Velký Londýn, celou jihovýchodní Anglii a jednu třetinu východní Anglie. Metropolitní region je odlišný pojem od metropolitní oblasti. Zahrnuje území s obrovským množstvím spojení a sítí mezi obydlenými oblastmi. Je třeba poznamenat, že metropolitní region, tak jak je zde definován, má málo společného s tím, co je pojmem “Londýn” označováno v britském prostředí ( [http://www.london.gov.uk/mayor/strategies/sds/london_plan/lon_plan_all.pdf], [http://www.london.gov.uk/mayor/strategies/sds/london_plan/lon_plan_1.pdf], [http://www.london.gov.uk/mayor/strategies/sds/draft_london_plan/dlp_ch1.pdf]).

Historie

2004] :Hlavní článek o historickém vývoji Londýna – Dějiny Londýna První zaznamenané jméno města známého dnes jako Londýn, bylo Londinium. Byla to tehdy osada, kterou v roce 43 našeho letopočtu založily římské legie císaře Claudia. Osídlení tohoto území pokračovalo i v době vlády Anglosasů. Normané po invazi v roce 1066 zahájili přestavbu London Bridge – mostu, který byl jediným mostem přes Temži po dalších 600 let, opevnění Tower a přesunuli královské sídlo do Westminsteru, zatímco City se stalo centrem řemeslnických cechů. Tower Období vlády Dynastie Tudorovců (1485 – 1603 ) – období relativní stability po ukončení Války růží - přineslo budování šlechtických rezidencí v blízkosti dvora ve Westmisteru, velký přesun majetku, zrušením velké části klášterů a zvýšení role Londýna jako obchodního centra ( v roce 1600 založena Východoindická společnost ) V 17. století postihly Londýn dvě rozsáhlé katastrofy – Velký mor (1665) a Velký požár Londýna ( 1666). Druhá měla na rozvoj Londýna významný vliv – morová nákaza již nebyla pro Londýn postrachem, došlo k rozsáhlé stavební obnově města a významně se rozšířilo využití území mimo původní hradby. V 18. a 19. století se Průmyslová revoluce, rozvoj Britského impéria a stavba železničního spojení a londýnského metra podepsaly na prudké expanzi Londýna a na tom, že byl největším městem světa. londýnského metra za 2. světové války]]

Dnešní Londýn

2. světové války]2. světové války Dnešní Velký Londýn zahrnuje City a 32 správních obvodů, včetně Města Westminster. Centrum společenského dění Londýna je Westminster, kde sídlí většina obchodů a zábavních center. Zde sídlí také vedení největších Britských průmyslovývch podniků (vyjma finačního sektoru) a vláda Spojeného království. Londýnské City (v Londýně se také můžeme setkat s názvem "Square mile" - čtvereční míle) je největší bankovní centrum na světě a hlavní obchodní centrum Evropy. Vedení více než 100 z 500 největších podniků Evropy sídlí právě v Londýně. Londýnský devizový trh je největší na světě, s denním obratem převyšujícím 500 miliard dolarů, což je více, než kdyby se spojily devizové trhy New Yorku a Tokya dohromady. Ačkoliv jsou ulice City přes týden velmi rušné, o víkendu jsou téměř liduprázdné, jelikož zde nejsou téměř žádní stálí obyvatelé. Londýn patří k nejvíce navštěvovaným městům na světě. Turistické atrakce se nalézají převážně v centrálním Londýně. Patří mězi ně historické City; West End a jeho proslulá kina, bary, kluby, obchody a restaurace; Westminster s Westminsterským opatstvím, Buckinghamský palác, Clarence House atd. Dále je to Vědecké muzeum,Přírodovědné muzeum, Britské muzeum, Národní galerie, galerie Tate, mosty London Bridge, Tower Bridge, hvězdárna v Greenwichi a další zajímavosti, jejichž výčet se zdá býti téměř nekonečný.

Části Londýna

:Viz také Vnitřní Londýn a Vnější Londýn

Centrální Londýn

Vnější Londýn

City

Vnější Londýn :Hlavní článek City Londýnská City ( angl. též Square Mile– čtvereční míle) je hlavním finančním centrem Velké Británie a jedním z nejdůležitějších ve světě. Je řízená Corporation of London, institucí která má středověké kořeny a v jejímž čele je Lord Mayor of London ( v českém prostředí starosta ). V City je samostatná policejní složka City of London police. Původní dominantu katedrálu svatého Pavla doplnily vysoké budovy kanceláří včetně nejvyšších Tower 42 ( známa spíše jako NatWest Tower ) a 30 St Mary Axe ( lidově nazývána Gherkin, postavená v roce 2003). City má pouze malé množství stálých obyvatel ( asi 7 000 ), ale během dne zde pracuje až 300 000 lidí. V poslední době se finanční centrum stále více přesouvá z City do Canary Wharf na východě Londýna.

West End

West End je považován za nepopulárnější nákupní a zábavní obvod Londýna. Nalézá se zde i Trafalgar Square, jedna z nejnavštěvovanějších památek Londýna. Oxford Street je jednou z nejznámějších ulicí světa pro nakupování módního značkového oblečení. Vybíhá z Charring Cross Road na východě přes Oxford Circus, kde protíná Regent Street, do Marble Arch na západ. Sídlí na ní velké množství obchodních domů známých firem (Selfridges, John Lewis a Marks and Spencer). Totenham Court Road směřující na sever z východního konce Oxford Street se vyznačuje nadbytkem obchodů s hi-fi, počítači a jinou elektronikou. Marks and Spencer Na jihu od východní části Oxford Street se rozkládá Soho, síť malých uliček plných restaurací, hospůdek, menších obchodů a butiků, divadel a kin, stejně jako mediálních, filmových, inzertních a postprodukčních firem. Soho je rovněž známé svými rušnými kluby, bary a gay komunitou. Piccadilly je známou dopravní tepnou vedoucí z Piccadilly Circus na východě k Hyde Park Corner na západě. V jejím okolí nalezneme Mayfair a Green Park. Dalšími dopravními tepnami této části města jsou Regent Street a Bond Street.

Východní Londýn

Východní Londýn byl centrem metropolitní průmyslové oblasti a většina tohoto území je v současnosti výrazně přestavována jako část Thames Gateway. Hrála rovněž klíčovou úlohu v úspěšné kandidatuře na pořádání Olympijský her v roce 2012, a nyní probíhá výrazná obnova tohoto území pro zabezpečení úspěšného konání Olympiády. Je to již podruhé v moderní historii, kdy je tato oblast výrazně přestavována, poprvé to bylo po náletech německého letectva v době Druhé světové války.

East End

East End je nejblíže původnímu Londýnský přístav a je oblastí kde se nejčastěji zpočátku usidlují přistěhovalci přijíždějící do přístavu. Byly to postupně přistěhovalecké vlny Francouzů, Hugenotů, Belgičanů, Židů a Pákistánců. East End se rozrůstá z východní části City a zahrnuje tyto městské části – Whitechapel, Mile End, Bethnal Green, Hackney, Bow a Poplar. V této části města se nacházejí mnoha zajímavá místa včetně londýnských tržišť (Columbia Road Flower Market, Spitalfields Market, Brick Lane Market, Petticoat Lane Market ) a několik muzeí například Geffrye Museum a Museum of Childhood v Bethnal Green. East End je oblast s nejasně ohraničenými hranicemi. Je to místo oplývající legendami, sentimentem a Cockney. Vyskytuje se zde organizovaný zločin a gangsteři. V East Endu najdeme jedny z nejchudších oblastí Velké Británie.

Docklands

Cockney, je nejvyšším britským mrakodrapem od roku 1991. Pohled z nejvyššího přechodu Tower Bridge]] Docklands, městská část na Isle of Dogs, prochází od roku 1980 bouřlivým rozvojem. V prvních letech od roku 1980 bylo mnoho skladů ve Wapping obsazováno a používáno jako umělecké dílny a levné ubytovny. To neodvratně přitáhlo pozornost vlastníků nemovitostí, kteří se zde postupně stěhovali. London Docklands Development Corporation (LDDC) byla založena v roce 1981 aby nastartovala proces využití a změny tváře této oblasti. Nejznámějším výsledkem je Canary Wharf, jehož nejznámější dominantou je 1 Canada Square kancelářská budova ( která je často nesprávně nazývána Canary Wharf ), nejvyšší britský mrakodrap od roku 1991. Masivní rozvoj posledních několika let přinesl výstavbu mnoha dalších mrakodrapů a mnoho významných firem (investiční bankovnictví, advokátní kanceláře apod.) sem přeneslo své centrály. Příkladem těchto firem jsou HBSC, Barclays stejně jako evropská centrála Citigroup. Rozvoj tohoto území způsobil vybudování mnoha restaurací a nočních klubů, které byly otevřený v přilehlých obchodních centrech stejně jako otevření několika komplexů kin. Spojení této oblasti s metrem a s ostatními částmi města zajišťuje Docklands Light Railway (DLR). Na severu od Temže v okolí Limehouse Basin a směrem k Wapping, stejně tak na jihu od Temže byly původní loděnice a staré doky přebudovány na byty s vysokým nájemným pro skupiny bankéřů, vývojářů software a jiných profesí pracujících ve finančním centru v okolí Docklands. Dále na východ v londýnském předměstí Newham je London City Airport a Excel Exhibition Centre.

Západní Londýn

Západní Londýn zahrnuje elegantní a nákladné residenční oblasti jako Notting Hill, známá z filmu z roku 1999 s Hughem Grantem a Julií Robertsovou. Uvnitř této čtvrti je i známé antické tržiště v Portobelo Road. Kensington a Chelsea jsou oblasti s nejluxusnějším bydlením ve Velké Británii. Je zde rovněž uznávaná ulice Kings Road, středisko nákupů a význačná dopravní tepna. Západním směrem u White City, poblíž Shepherd's Bush, je hlavní operační centrum BBC, a ještě dále na západ v předměstí Hillingdon, leží letiště Heathrow. Jihozápadním směrem od této části najdeme předměstí Richmond upon Thames včetně Richmodnu a Twickenhamu. Tento kout Londýna je domovem Richmond Parku, největšího londýnského parku a ve Twickenhamu má sídlo ragbyová unie.

Jižní Londýn

Richmond Park V jižním Londýně nalezneme tak odlišné části jako Wimbledon ( známý pořádáním velkého tenisového turnaje ) , Bermondsey a Dulwich. Greenwich - ležící na březích Temže v místech kde tato řeka meandruje je známá parkem a je rovněž sídlem Royal Greenwich Observatory. Brixton, Camberwell a Peckham je domovem pro mnoho rodin imigrantů ze západní Indie,kteří se do Velké Británie přistěhovali v létech 1950, 1960 a 1970.

Severní Londýn

Severní Londýn zahrnuje například předměstí Hampstead a Highgate, které si podržely venkovský ráz. Severní část je více kopcovitá než jižní a z mnoha kopců je nádherný rozhled na město. Jsou zde velké parky včetně Hampstead Heath s Parliament Hill známý výborným výhledem na Londýn a Alexandra Park s Alexandra Palace. Mnoho oblastí má výrazné zastoupení menšin nepřiklad Stamford Hill, jež je obydlen výraznou komunitou ortodoxních židů, a Green Lanes ve čtvrti Harringay s výrazným zastoupením turecké a řecké menšiny. Islington, jedna z nejbohatších oblastí severního Londýna – sídlo fotbalového klubu Arsenal. Severní Londýn je i sídlem dalšího známého fotbalového klubu Tottenham Hotspur, jehož stadión je v blízkém Tottenhamu.

Správní členění

Tottenham]] Velký Londýn je rozdělen do 32 městských částí a londýnské City. Jednotlivé samosprávy městských čtvrtí jsou nejdůležitější jednotkou místní správy Londýna a jsou zodpovědné za zajištění většiny lokálních služeb v oblasti, kterou spravují. City není spravována běžnou místní radou ale historickou Corporation of London. Greater London Authority (GLA), nejvyšší správní orgán Velkého Londýna, má vliv na dění celé oblasti Velkého Londýna a je zodpovědná za koordinaci činností samospráv městských čtvrtí, strategické plánování a chod služeb, jež mají dosah v celém Londýně jako například policie, požární ochrana a doprava. GLA se skládá z jednak ze starosta Londýna (Mayor of London) a zastupitelstva, jímž je Londýnské shromáždění (London Assembly). Současný starosta, Ken Livingstone, byl zvolen jako nezávislý kandidát ve volbách roku 2000. Navzdory odporu všech významných politických stran a tisku, se těši značné podpoře Londýňanů. Dnešní GLA bylo ustanovena jako náhrada za Radu Velkého Londýna (Greater London Council, GLC ), která vznikla roku 1965 a byla zrušena roku 1986 po politických šarvátkách mezi GLC ( tehdy vedeným Kenem Livingstonem ) a vládou konzervativní strany vedenou Margaret Thatcherovou. Předchozí londýnské administrativní úřady:
- Metropolitan Board of Works (MBW) - 1855 až 1889
- London County Council (LCC) - 1889 až 1965
- Greater London Council (GLC) - 1965 do 1986
- Greater London Authority ( GLA ) - 2000 Po zrušení GLC v roce 1986, přešla většina jeho pravomocí na samosprávy městských čtvrtí a zbytek byl zajišťován jejich spolupráci nebo jinými nevolenými orgány. Samosprávy městských obvodů tak získaly značnou autonomii a jednotný statut a ačkoli po obnovení GLC ztratily určitou část vlivu, stále existují oblasti v nichž jsou nezávislé na GLC. Londýn je v parlamentu reprezentován 74 poslanci. Seznam volebních obvodu do parlamentu v oblasti Velkého Londýna - [http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Parliamentary_constituencies_in_Greater_London]. Policejní službu pro 32 londýnských čtvrtí zajišťuje Metropolitan Police Service, všeobecně označována spíše jako Metropolitan Police, nebo jednoduše Met. City má svou vlastní policejní správu City of London Police. Zdravotní služba v Londýně je řízena vládou prostřednictvím National Health Service (NHS - národní zdravotní služba ). Velký Londýn je rozdělen na 5 Strategic Health Authorities [http://www.nhs.uk/england/authoritiestrusts/sha/MapSearch.aspx?rg=Y21].

Doprava

Velký Londýn]] Londýn je z pohledu dopravy jedno z nejrušnějších měst na světě. Doprava je spravována úřadem starosty ale jeho finanční vliv je omezen. Výkonným orgánem řízení londýnského dopravního systému je Transport for London ( TfL ). Síť městské hromadné dopravy je jedna z nejrozsáhlejších na světě, ale přesto se potýká z přehuštěním a výpadky. Je jednou z nejkomplexnějších dopravních systémů s 1 miliardou přepravených osob metrem ročně. Londýn je známý pro své červené patrové autobusy (doubledecker), které jsou v provozu od roku 1956. Tyto autobusy budou vyřazeny z použití na hlavních linkách systému TfL. Poslední spoj pojede tento autobus 9.prosince 2005 na lince 159. Jako připomínky provozu těchto autobusů mají být zřízeny dvě linky na nichž bude doprava těmito autobusy zajišťována. Dopravní systém Londýna obsahuje – London Underground ( metro, obvykle označováno pojmem tube ); Bus ( autobusová doprava ); River Services ( říční doprava ); Docklands Light Railway (DLR – spojení Canary Wharf s ostatními částmi Londýna ); Croydon Tramlink( tramvaj ); National Rail ( vlak ) a Thameslink. Od roku 2005, jako příprava pro Letní olympjské hry 2012, bude do rozvoje londýnské dopravní infrastruktury, především metra, investováno 7 milirad liber. V roce 2013 má být zprovozněn Crossrail - vlakové spojení vedoucí částěčně nadzemí a částečně podzemí a Cross River Tram - tramvajová doprava z jižního přes centrální do severního Londýna. Rovněž má být vybudováno nové vlakové nádraží, pro rychlejší spojení s Bruselem a Paříží.

Média

Média Velké Británie jsou koncentrována v Londýně. To se občas projevuje tím, že se soustřeďují na londýnská témata více než odpovídá jejich významu. Všechny hlavní televizní společnosti mají svá sídla v Londýně, včetně BBC, což je nejrespektovanější britská zpravodajská a mediální organizace. V červnu 2004 se některé součásti BBC, například BBC Sport, CBBC, Cbeebies, BBC Three a BBC Radio Five Live, přestěhovaly na sever do Manchesteru. BBC má také regionální stanice v mnoha dalších britských městech. Mezi další velké televizní společnosti patří – ITV, BskyB, Channel 4 a Five. Londýn je také centrem filmové tvorby s množstvím firem zabývajích se její výrobou. Anglickému novinovému trhu dominují celostátní noviny a sídla všech novinových vydavatelství jsou umístěna v Londýně ( s výjimkou Guardian, jehož centrum je v Manchesteru, ale je redigován v Londýně). Do 70. let byl novinový průmysl soustředěn v ulici Fleet Street, ale v průběhu 80. let s nástupem počítačového digitálního tisku, mnoho společností přesídlilo do větších kancelářských komplexů, hlavně do Wapping poblíž Tower Bridge. Poslední velká zpravodajská agentura Reuters se přesunula do Canary Wharf v roce 2005. Přesto se pojem Fleet Street stále používá pro označení tisku jako instituce. Mnoho celostátních novin vydává své regionální vydání pro severní Anglii, Skotsko a Wales. Londýn je střediskem britského filmového a televizního odvětví s velkými studii na západním okraji města a postprodukčními centry v Soho. Londýn je jedno ze dvou největších měst světa spolu s New Yorkem vydávajících anglické publikace. Globální mediální koncerny, které mají sídlo v Londýně, obsahují vydavatelské skupiny jako například Pearson , zpravodajské agentury Reuters a světovou dvojku reklamního odvětví – WPP Group. Londýnská lokální média mají všeobecně menší vliv, než celostátní stejně jako ve zbytku Anglie ale existují některé zajímavé tituly. V Londýně jsou vydávány lokální deníky například Evening Standard a časopis Metro , který je zdarma distribuován a je dostupný především ráno na vlakových stanicích. Nezávislý týdeník Time Out Magazine nabízí informace o koncertech, filmech a divadelních představeních a je vydáván od roku 1968. BBC provozuje místní londýnské rádio BBC London a vedle ní existuje i několik nezávislých rádiových stanic jako například Capital FM, Kiss 100 a Resonance FM.

Náboženství

Resonance FM Když papež Jiří Veliký poslal svatého Augustína aby uvedl Anglii do katolické církve v roce 597, předpokládal, že titul, který obdrží jeho vyslanec bude Arcibiskup londýnský, protože toto město bylo známo jako hlavní město římské kolonie Británie. Vzhledem k tomu, že jeho posel byl pohostinně přivítán v Kentském království, bylo arcibiskupství ustanoveno v Canterbury. Přesto byl Londýn vždy důležitým náboženským centrem a každý Canterburský arcibiskup zde trávil mnoho času. Jeho oficiální residence je v Labet Palace. Anglikánská církev má dva arcibiskupy – Arcibiskup londýnský, jež spravuje část Londýna na sever od Temže, sídlí v největším londýnském barokním chrámu katedrále svatého Pavla a Arcibiskup southwarský, jež spravuje anglikánskou církev na jih od Temže. Důležité národní a královské ceremonie jsou rozděleny mezi katedrálu svatého Pavla a Westministerské opatství, gotickém kostelu velikosti katedrály. Stejně jako v jiných částech Velké Británie návštěvy bohoslužeb klesají a anglická církev se potýká s poklesem obliby. Římskokatolický Arcibiskup westministerský je všeobecně uznáván jako hlava katolické církve v Anglii a Walesu. Další tradiční protestantské církve, které mají rezidenci v Londýně jsou například United Reformed Church a Quakers. Mnoho imigrantů ustavilo své vlastní církve například je zde zastoupena řeckokatolická církev a existují zde další protestantské sbory. Londýn je nejdůležitějším centrem islámu ve Velké Británii. Ve dvou londýnských předměstích jsou enklávy s největším počtem muslimů ve Velké Británii – Tower Hamlets a Newham. Londýnská centrální mešita (London Central Mosque) je velmi dobře známá londýnská silueta, postavená na okraji Regent’s Parku a další mešity jsou i v jiných částech města. Hinduistický chrám v Neasden – Neasden Temple, je největším hinduistickým chrámem mimo Indii a zároveň pozoruhodným příkladem moderní budovy postavené v tradičním stylu. Většina dokonale propracovaných a spletitých mramorových plastik použitých v chrámu byla vytesáno v Indii. Více než dvě třetiny britských židů žije v Londýně, což řadí Londýn na 13 místo na světě v počtu židů žijících mimo Izrael [http://www.jafi.org.il/education/100/concepts/demography/demtables.html#10].

Sport

Londýn je místem konání jednoho z největších maratónů z masovou účastí, Londýnského maratónu, konaly se zde Letní olympijské hry v roce 1948 a 1948. V červnu 2005 byl Londýn vybrán jako místo pořádání Letních Olympijských her 2012. Londýn tak bude první město, kde se budou konat letní olympijské hry potřetí. Nejnavštěvovanějším sportem v Londýně je fotbal a v Londýně sídlí několik předních fotbalových klubů. V historii nebyly londýnské kluby příliš úspěšné v získávání nejcennějších fotbalových trofejí tak jako například Liverpool nebo Manchester United, ale současný Arsenal ( založený ve Woolwich Arsenal, ale v roce 1913 se přestěhoval do Highbury) a Chlesea ( hraje ve Fullhamu ) jsou, spolu s Manchester United, považovány za členy velké trojky - Big 3. V sezóně 2003/04 byly první dvojicí londýnských klubů v nejvyšší anglické fotbalové soutěži, které se umístily na prvních dvou místech s vítězným Arsenalem. V sezóně 2004/05 se situace opakovala, tentokrát zvítězila Chlesea. V sezoně 2005/06 hraje v nejvyšší fotbalové soutěži Premier League šest londýnských klubů – Arsenal, Tottenham, Chelsea, Charlton Athletic, Fulham a West Ham United. V plně profesionalizované Football League ( liga o jednu úroveň nižší než Premier League) hraje pět londýnských oddílů – Brentford, Crystal Palace ( hrají v South Norwood) , Leyton Orient, Millwall a Queens Park Rangers (QPR) – všechny dříve hrály v nejvyšší lize. Londýn byl jedním s míst konání Mistrovství světa ve fotbale v roce 1966 a Mistrovství Evropy ve fotbale v roce 1996 a finálových utkání obou turnajů. Londýn hostil finále PMEZ v létech 1968, 1978 a 1972. Fotbalový stadión ve Wembley – národní fotbalový stadión, který byl svědkem mnoha významných mezistátních a klubových fotbalových a ragby utkání, je nyní v rekonstrukci. Po dobu jeho rekonstrukce je místem důležitých zápasů cardiffský Millennium Stadium. Velmi populárním sportem v Londýně je také ragby, jehož příznivci pocházejí především ze středních tříd společnosti ze severu a západu města. Anglický národní ragbyový stadión je v Tvickenhamu. Tři z dvanácti klubů elitní ligy – Guinness Premiership pocházejí z Londýna. Kluby London Irish, Saracens a Wasps hrají na hřišti mimo Velkého Londýna, ale v metropolitní oblasti. Harlequins, kteří sestoupili po sezoně 2004/05 do nižší soutěže National Division One, hrají v oblasti Velkého Londýna. V Londýně jsou dvě kriketová hřiště – Lord’s – domov Middlesex a Marylebone Cricket Club na předměstí St John's Wood kousek na sever od Regent's Parku a Oval – sídlo Surrey v jižním Londýně. All England Lawn Tennis and Croquet Club je místem konání světově proslulého tenisového turnaje ve Wimbledonu na jihovýchodě Londýna.

Ekonomie

All England Lawn Tennis and Croquet Club Londýnská City je finančním centrem Londýna kde sídlí banky a makléřské, pojišťovací, právní a účetní firmy. Druhé finanční centrum je budováno v oblasti Canary Wharf na východě Londýna. Je to daleko menší oblast než City ale stejně významná, je zde například hlavní sídlo HBSC. Sídla firem mimo finanční obor jsou roztroušena po celém centrálním Londýně. Některá jsou v City ale větší část je soustředěna více na západ v Mayfair , St. James's a Strand a v jejich okolí. Více než polovina firem zařazených do žebříčku UK TOP100 mají svá správní centra v Londýně a více než 70% v metropolitní oblasti Londýna. Londýn je vedoucím globálním centrem odborných služeb. 31% světových obchodů s valutami se odehrává v Londýně, s větším podílem obchodů s americkými dolary než v New Yorku a s větším podílem obchodování s Euro než ve zbytku Evropy. Turistika je jeden z největších odvětví britského průmyslu a v roce 2003 byla zdrojem přijmu pro 350 000 londýňanů [http://www.visitbritain.com/]. Ačkoli je londýnský přístav až třetí největší přístav Velké Británie na rozdíl od doby, kdy byl kdysi největším přístavem světa, stále jím prochází 50 miliónů tun zboží ročně. Hlavní dok je nyní v Tilbury, mimo hranice Velkého Londýna. Londýnská ekonomika vytváří 365 000 miliónů dolarů ročně a je zdrojem 17% hrubého domácího produktu (HDP) Velké Británie – v tom je zahrnt jen samotný Londýn. Produkce metropolitní oblasti Londýna je daleko větší – odhaduje se na 600 000 miliónů dolarů (srovnatelná s HDP Holandska).

Turistické atrakce

metropolitní oblasti Londýna]

Pozoruhodná místa


- Chinatown
- Covent Garden
- Downing Street
- Horse Guards Parade
- Leicester Square
- The London Dungeon
- London Eye
- London Planetarium
- London Zoo
- Madame Tussaud's
- Piccadilly Circus
- South Bank
- Theatreland
- Tower Bridge
- Tower
- Trafalgar Square

Budovy a monumenty

Trafalgar Square
- 1 Canada Square dominanta Canary Wharf)
- 30 St Mary Axe (lidově Gherkin nebo Swiss Re Building)
- Albert Memorial
- Alexandra Palace
- Bank of England
- Battersea Power Station
- British Library
- Broadcasting House
- BT Tower (dříve známý jako Post Office Tower nebo Telecom Tower)
- Buckinghamský Palác
- Bush House
- City Hall
- Clarence House
- Cleopatra's Needle
- Diana, Princess of Wales Memorial Fountain
- Hampton Court Palace
- Lambeth Palace
- Kensington Palace
- Lloyd's building
- Marble Arch
- Millennium Dome
- The Monument (památník Velkého požáru Londýna)
- Nelson's Column
- Palace of Westminster (Parliament a věž s Big Benem)
- Royal Albert Hall
- Royal Courts of Justice
- Royal Festival Hall
- Royal Greenwich Observatory a Greenwich Meridian
- Royal Opera House
- Shri Swaminarayan Mandir v Neasden
- St Pancras Station
- Katedrála svatého Pavla
- Somerset House
- Syon House
- Temple of Mithras
- Tower 42 (dříve označován jako the Natwest Tower)
- Westminsterské opatství

Muzea a galerie

Viz anglická verse Wikipedie - Abecední seznam londýnských muzeí

Trhy a obchodní centra


- West End
- Knightsbridge
- Borough Market
- Portobello Road Market
- Petticoat Lane Market
- Brick Lane Market
- Covent Garden

Parky a zahrady

V Londýně je velké množství otevřených prostranství. Devět královských parků, dříve honebních revírů, je nyní přístupno veřejnosti. Green Park, St James Park, Hyde Park a Kensington Gardens formují pásmo zeleně ve West Endu. Regents Park tvoří severní hranici centra Londýna, zatímco Greenwich Park, Bushy Park a Richmond Park jsou oázou klidu v londýnských předměstích. Mnoho menších parků bylo založeno u bohatých soukromých rezinencí pro soukromé používání ale část je nyní přístupná pro veřejnost. Většina parků spravovaných londýnskou samosprávou byla vytvořena mezi polovinou 19. století a Druhou světovou válkou. Příkladem jsou Victoria Park, Alexandra Park a Battersea Park. Některé parky na předměstích například Hampstead Heath, Wimbledon Common a Epping Forest mají neformální přírodní charakter. Nejvýznamnější zahrada v níž se platí vstupné je Royal Botanic Garden v Kew.

Externí odkazy


- [http://uk.visitlondon.com/ Oficiální stránky Londýna]
- [http://www.london.gov.uk/ Oficiální WWW stránky Mayor of London, the London Assembly a the Greater London Authority].
- [http://london.visittown.com London, VisitTown.com]
- [http://www.transportforlondon.gov.uk/tfl/ Transport for London]
- [http://tube.tfl.gov.uk/ Londýnské metro]
- [http://www.london2012.org/en/ WWW stránky věnované Letním olympijským hrám 2012].
- [http://www.statistics.gov.uk/census2001/press_release_l.asp Stránky statistického úřadu - sčítání lidu 2001].
- Plán rozvoje Londýna [http://www.london.gov.uk/mayor/strategies/sds/london_plan/lon_plan_1.pdf ] a [http://www.london.gov.uk/mayor/strategies/sds/london_plan/lon_plan_all.pdf ]. Kategorie:Velká Británie Kategorie:Hlavní města Evropy Kategorie:Londýn als:London fiu-vro:London ja:ロンドン ko:런던 ms:London simple:London th:ลอนดอน zh-min-nan:London

Washington (město)

Tento článek pojednává o hlavním městě USA. Další významy viz Washington (rozcestník) Washington, D.C. je hlavní město Spojených států amerických, sídlem prezidenta a kongresu. Zaujímá území federálního distriktu, známého jako District of Columbia nebo zkráceně D.C. Na severu a východě hraničí s Marylandem a na jihozápadě s Virginií. Přirozenou hranici s Virginií tvoří řeka Potomac. Na území D.C. nenajdeme mrakodrapy, které jsou v jiných městech USA typické. Převládají tu budovy veřejných institucí a budovy administrativní. Zástavba výškovými budovami začíná až za řekou Potomac v Arlingtonu.

Historie


- Do 17. století sídlili na území Washingtonu Algonkinové.
- Od konce 17. století vznikali první osady přistěhovalců.
- 1749 bylo založeno město Alexandria ve Virginii.
- 1790 George Washington vybral toto místo pro stavbu budoucího hlavního města.
- Vláda se sem přesunula v roce 1800, krátce poté, co byl dokončen Kapitol.
- Za války v roce 1812 byl Washington těžce poničen.
- Na konci Občanské války zde byl zavražděn prezident Abraham Lincoln, město ale během války bylo ubráněno.
- 1976 zahájilo provoz metro.
- 2001 islámští fundamentalisté spáchali teroristický útok na Pentagon

Zajímavosti


- The Mall - park dlouhý 1 míli; spojuje Kapitol a Washingtonův monument; je lemován muzei Smithsonianovy Instituce
- Kapitol - sídlo amerického Kongresu; stavěl se 1793 až 1800; během 19. století několik úprav.
- Bílý dům - sídlo prezidenta USA; dokončen 1811
- Washingtonův monument - 169 metrů vysoký obelisk na Mallu; stavěl se 1848 až 1888
- Lincolnův památník
- Památník Thomase Jeffersona
- Smithsonianova Instituce - komplex muzeí nejrůznějšího zaměření

Doprava

Městskou hromadnou dopravu zajišťujě společnost Washington Metro. Páteřní systém tvoří pět linek metra (Metrorail). To doplněno autobusovými linkami. Hlavní nádraží - Union Station je nadaleko Kapiltolu. Operují zde Amtrak (dálkové spoje), MARC (příměstské spoje - směr Maryland) a VRE (příměstské spoje - směr Virginie) Město je napojeno na tři letiště: Ronald Reagan Washington National Airport, Washington Dulles International Airport a Baltimore/Washington International Airport (BWI) kategorie:Spojené státy americké Kategorie:Města USA Kategorie:Hlavní města Severní Ameriky ko:워싱턴 D.C. ja:ワシントンD.C.

Abuja

Abuja je hlavním městem Nigérie v západní Africe. Má přibližně 1 milion obyvatel. V roce 1976 bylo rozhodnuto o přesunutí hlavního města z Lagosu do nově zbudované metropole ve středu země, v tzv. Federal Capital Territory. Abuja se s konečnou platností stala hlavním městem v roce 1991. Dodnes se nepodařilo městu vetknout opravdu metropolitní ráz. Po dlouhou dobu byla Abuja téměř prázdným městem, do kterého se přestěhovali úředníci z Lagosu. Mnoho zahraničních velvyslanectví bylo do Abuji přesunuto, ale řada zemí si v Lagosu ponechala alespoň konzulát. K panoramatu Abuji neodmyslitelně patří 400 m vysoká skála Aso – monolit vzniklý vodní erozí. Kategorie:Nigérie Kategorie:Hlavní města Afriky ja:アブジャ

Bolívie

Bolívie je vnitrozemský stát Jižní Ameriky. Hraničí na západě s Peru a Chile, na jihu s Argentinou, na jihovýchodě s Paraguayí a na východě a severu pak s Brazílií. Země se člení na 9 departamentos. Brazílií Brazílií

Externí odkazy


- [http://photo.goliathus.com/bolivia/ Fotogalerie] z cest po Bolívii za [http://www.goliathus.com/ hmyzem] - rok 2004 Kategorie:Bolívie ja:ボリビア ko:볼리비아 ms:Bolivia zh-min-nan:Bolivia

Monako

Monako - Knížectví Monako (francouzsky: Principauté de Monaco nebo Monaco) - je druhý nejmenší stát na světě. Leží na středomořském pobřeží francouzské riviery - Azurového pobřeží. Patří mezi země s největší hustotou osídlení. francouzské francouzské francouzské

Časové pásmo

GMT + 1 hod.

Rozloha

1,95 km2

Obyvatelstvo

32 000 obyv. (2003); hustota zalidnění 16 410 obyv./km2; roční přírůstek 0,6 %

Hlavní město

Monaco-Ville, 33 000 obyvatel

Administrativní dělení

4 městské čtvrti

Členství

Spojené národy (OSN) (1993), OBSE

Měna

euro (EUR) = 100 eurocentů

Úřední jazyk

francouzština

Přírodní poměry

Malé knížectví se prostírá na pobřeží Côte d’Azur jen 8 km od italské hranice na výběžku Přímořských Alp. Od skalnatého pobřeží stoupá terén terasovitě k pohoří, jež omezuje monacké teritorium proti francouzkému zázemí. Celé území státu je zastavěno. Má několik městských částí: vlastní Monako se starým m., knížecím palácem ze 13. a 16. století, s neoromantickou katedrálou a oceánografickým muzeem, založeno 1910; Nové m. La Condamine s přístavem, bankami a obchodní čtvrtí; luxusní lázně Monte Carlo s hernou (vybudováno v letech 1878–79) a kongresovým centrem a dále také na náspu do moře vzniklé Fontvieille s obytnými a průmyslovými stavbami, přír. parkem a sportovními areály i novým jachtovým přístavem. Mírné přímořské podnebí dovoluje růst i velmi pestré mediteránní vegetaci.

Obyvatelstvo

32000 obyvatel. Největší část tvoří cizinci, především Francouzi (téměř 50 %) a Italové (17 %). Monackých občanů je necelá pětina celkového počtu obyvatel. Přes 90 % obyvatel jsou římští katolíci. Školství je zavedeno podle francouzkého vzoru.

Státní zřízení

Podle ústavy z roku 1962 je Monako dědičnou konstituční monarchií. Hlavou státu je kníže, jako poradní orgány má k dispozici korunní radu (11 členů) a státní radu (12 členů). Výkonnou moc má pod autoritou knížete jeden státní ministr se třemi vládními rady. Legislativu vykonává kníže spolu s parlamentem, Národní radou s 18 volenými poslanci. V zahraničních vztazích zastupuje Monako Francie. Také právní systém je vybudován podle francouzkého vzoru.

Hospodářství

Nejdůležitějším hospodářským odvětvím knížectví je celoroční turistický ruch. Velký význam má kromě toho i sektor služeb, bankovnictví a pojišťovnictví. Státní příjmy vytváří převážně daň z přidané hodnoty a daň z obratu, dále státní monopoly jako telefon, pošta, daň z tabákových výrobků, vydávání známek aj. Výnos z kasina tvoří jen asi 4 %. Přímé daně se v Monaku nevybírají (jen Francouzi podléhají francouzkým daňovým předpisům). V průmyslovém sektoru převládají malé a střední podniky v oboru chemie (hlavně farmacie a kosmetika), dále v produkci plastických hmot a elektroniky. S Francií je Monako spojeno měnovou, hosp. a celní unií. Nejbližším mezinárodním letištěm je francouzké Nice. HDP podle parity kupní síly asi 870 mil. US $, tj. 27 188 na 1 obyvatele (2003).

Dějiny

V 5. století př. n. l. založena foinická obchodní stanice, kterou Římané nazvali podle Héraklova chrámu Herculis Monoeci portus. V 6. století ovládli území Monak dočasně Vizigóti, poté patřilo k Francké říši. 1162 obdrželi janovští kupci v Monaku právo skladu. Koncem 13. století vládl Monaku poprvé rod Grimaldi (definitivně od 1419), od 15. století převážně pod francouzkou ochranou (od 1865 celní unie). Od roku 1949 do roku 2005 vládl kníže Rainier III., který liberalizoval ústavu a posílil práva Národní rady. Po jeho smrti vládne jeho syn Albert. V letech 1963 až 1993 byla nejsilnější stranou Národní a demokratická unie (UND), od 1993 má absolutní většinu Campora. Monako je členem OSN. Kategorie:Monako ja:モナコ ko:모나코 ms:Monaco simple:Monaco th:ประเทศโมนาโก zh-min-nan:Monaco

Ústava

Ústava je souhrnem pravidel státu, vymezuje moc všech úřadů a orgánů, včetně zákonodárců, a zaručuje občanům jim všem společná základní práva. Z právního hlediska je ústava základní zákon země, respektive soustava takových zákonů. Její základní povaha tkví v nadřazenosti nad ostatními zákony a ve vrcholné společenské důležitosti (mj. má tzv. vyšší právní sílu než obyčejné zákony a jiné právní předpisy). Jestliže je v češtině psána s velkým „Ú“, rozumí se jí ústavní zákon č. 1/1993 Sb., který v článku 112 vymezuje pojem ústavního pořádku. Ten tvoří v zásadě Ústava, Listina základních práv a svobod, dřívější ústavní zákony o úpravách státních hranic (1930–1988), dvě tzv. recepční normy o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, ústavní zákon o bezpečnosti ČR a ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, všechny ve znění pozdějších ústavních novel. Ústavní pořádek je ústavou s malým „ú“. Na dodržování ústavy a případné rozpory s ostatními zákony dohlíží Ústavní soud ČR.

Podívejte se také na


- Smlouva o Ústavě pro Evropu („ústava EU“)
- Ústava České republiky

Externí odkazy


- [http://euabc.com/index.phtml?action=set_country&country_id=5&word_id=220 Ústava] v EUABC
- [http://euabc.com/index.phtml?action=set_country&country_id=5&word_id=298 Ústava EU] v EUABC Kategorie:Ústavní právo Kategorie:Politika ja:憲法 ko:헌법 simple:Constitution zh-min-nan:Hiàn-hoat

Kategorie:Hlavní města

Kategorie:Města Kategorie:Stát

Ciliate


Doflein 1901 emend. Class Karyorelictea
Class Heterotrichea (e.g. Stentor)
Class Spirotrichea
    Choreotrichia (e.g. Tintinnidium)
    Oligotrichia (e.g. Halteria)
    Stichotrichia (e.g. Stylonychia)
    Hypotrichia (e.g. Euplotes)
Class Litostomatea
    Haptoria (e.g. Didinium)
    Trichostomatia (e.g. Balantidium)
Class Phyllopharyngea
    Phyllopharyngia
    Rhynchodia
    Chonotrichia
    Suctoria (e.g. Podophrya)
Class Nassophorea
Class Colpodea (e.g. Colpoda)
Class Prostomatea (e.g. Coleps)
Class Oligohymenophorea
    Peniculia (e.g. Paramecium)
    Hymenostomatia (e.g. Tetrahymena)
    Scuticociliatia
    Peritrichia (e.g. Vorticella)
    Astromatia
    Apostomatia
Class Plagiopylea The ciliates are one of the most important groups of protists, common almost everywhere there is water - lakes, ponds, oceans, and soils, with many ecto- and endosymbiotic members, as well as some obligate and opportunistic parasites. Ciliates tend to be large protozoa, a few reaching 2 mm in length, and are some of the most complex in structure. The name ciliate comes from the presence of hair-like organelles called cilia, which are identical in structure to flagella but typically shorter and present in much larger numbers. Cilia occur in all members of the group, although the peculiar suctoria only have them for part of the life-cycle, and are variously used in swimming, crawling, attachment, feeding, and sensation. Unlike other eukaryotes, ciliates have two different sorts of nuclei: a small, diploid micronucleus, and a large, polyploid macronucleus. The latter is generated from the micronucleus by amplification of the genome and heavy editing. The high degree of polyploidi allows the cell to sustain an appropriate level of transcription. Division of the macronucleus does not occur by a mitotic process but segregation of the chromosomes is by a different process, whose mechanism is unknown. This process is by no means perfect, and after about 200 generations the cell shows signs of aging. Periodically the macronuclei must be regenerated from the micronuclei. In most, this occurs during sexual reproduction, which is not usually through syngamy but through conjugation. Here two cells line up, the micronuclei undergo meiosis, some of the haploid daughters are exchanged and then fuse to form new micro- and macronuclei. With a few exceptions, there is a distinct cytostome or mouth where ingestion takes place. Food vacuoles are formed through phagocytosis and typically follow a particular path through the cell as their contents are digested and absorbed, then are discharged at a point called the cytoproct. Most ciliates also have one or more prominent contractile vacuoles, which collect water and expel it from the cell to maintain osmotic pressure, or in some function in maintaining ionic balance. These often have a distinctive star-shape, where the points are the collecting tubes. Most ciliates feed on smaller organisms (heterotrophic), such as bacteria and algae, and detritus swept into the mouth by modified oral cilia. These usually include a series of membranelles to the left of the mouth and a paroral membrane to its right, both of which arise from polykinetids, groups of many cilia together with associated structures. This varies considerably, however. Some ciliates are mouthless and feed by absorption, while others are predatory and feed on other protozoa and in particular on other ciliates. This includes the suctoria, which feed through several specialized tentacles. In some forms there are also body polykinetids, for instance, among the spirotrichs where they generally form bristles called cirri. More often body cilia are arranged in mono- and dikinetids, which respectively include one and two kinetosomes (basal bodies), each of which may support a cilium. These are arranged into rows called kineties, which run from the anterior to posterior of the cell. The body and oral kinetids make up the infraciliature, an organization unique to the ciliates and important in their classification, and include various fibrils and microtubules involved in coordinating the cilia. The infraciliature is one of the main component of the cell cortex. Another are the alveoli, small vesicles under the cell membrane that are packed against it to form a pellicle maintaining the cell's shape, which varies from flexible and contractile to rigid. Numerous mitochondria and extrusomes are also generally present. The presence of alveoli, the structure of the cilia, the form of mitosis and various other details indicate a close relationship between the ciliates, Apicomplexa, and dinoflagellates. These superficially dissimilar groups make up the alveolates. Category:Protista
- ja:繊毛虫

mieszne filmy systemy zarzdzania ruletka jastrzbia gra prace magisterskie










































:: RELATED NEWS ::
Mb
MB may mean:
- Bachelor of Medicine, an academic degree (Latin Medicinae Baccleureus)
- Honda MB, a Honda 50 cc motorcycle from the early 1980s
- Manitoba, Canada: postal code
- Manned Base, in military parlance
-
Janos Majlath
János Majláth, or Count John (October 5, 1786 - January 3, 1853), Hungarian historian and poet, was born at Pest. First educated at home, he subsequently studied philosophy at Eger (Erlau) and law at Gyor (Raab), his father, Count J
Clement Kong Hak-moon
Clement Kong Hak-moon (江克滿) or Kong Yan-ching (江恩澄) was born in Hong Kong in 1937. It is a father of Our Lady of Joy Abbey on Lantau Island and became the Abbot in 2000 and resigned in 2003. He is famous for writing songs to
Arkengarthdale, North Yorkshire
Arkengarthdale is a dale, or valley, of the east side of the Pennines in North Yorkshire, England. It is the valley of the Arkle Beck. It is a subsidiary dale to Swaledale, which it joins at Reeth. Category:North Yorkshire
Armthorpe, South Yorkshire
Armthorpe is an ancient and historical settlement and now forms the South East edge of the Doncaster urban sprawl. Armthorpe is located within the Doncaster 3 (DN3) postcode area between Cantley(DN4), Edenthorpe (DN3) and Intake (DN2) within the M