:: wikimiki.org ::

Igor

Igor

Igor byl veliký kníže kyjevský v letech 912- 945. Roku 912 se stal vládcem Kyjeva Igor, který byl podle některých letopisů synem varjažského vládce Novorodu Rurika. Někteří historici se však domnívají, že varjažská vláda v Kyjevě po odchodu Olega na sever skončila a v osobě Igora se dostala k moci nová slovanská dynastie. Tomu odporuje fakt, že Igor je obdobou skandinávského jména Ingvar. Igor však mohl být potomkem Varjaga a slovanské ženy. V každém případě se panovnický rod, který založil, označuje jako Rurikovci (na Rusi vládli do roku 1597, posledním vládnoucím příslušníkem roku byl car Fjodor.) Stejně jako jeho předchůdce zaútočil Igor dvakrát proti Konstantinopoli. Roku 941 šlo o pouhý nájezd nepočetné knížecí družiny, během něhož byly ruské lodě spáleny pod hradbami města pověstným „řeckým“ ohněm. Bojovníci, kteří unikli zkáze, pak vydrancovali Bithýnii na jižním pobřeží Černého moře. O tři léta později shromáždil Igor mohutné varjažsko-slovanské vojsko a najal kočovné Pečeněhy, kteří měli současně napadnout Konstantinopol z pevniny. Byzantský císař Roman I. Lakapenos se o tažení Rusů dozvěděl a poslal jim vstříc svoje nejlepší vyjednavače, kteří měli bojovníkům nabídnout stejný tribut, jaký získal pro svoje vojáky v roce 911 Oleg. Výsledkem jednání bylo uzavření nové smlouvy, která byla sice obdobou předešlé dohody, nicméně její podmínky byly výhodnější pro Byzanc a Rusy v mnohém omezovaly. Pokud chtěli na území říše obchodovat, museli platit clo a kromě toho se zavázali hájit byzantskou pevnost Chersonésos na Krymu před útoky nepřátel. Ve smlouvě z roku 944 vystupuje kyjevský vládce Igor poprvé jako veliký kníže, to znamená první mezi dalšími knížaty východních Slovanů. Sám však používal chazarského titulu kagan (stejně jako jeho nástupci až po Jaroslava Moudrého). Igor se snažil rozšiřovat moc kyjevských knížat na další východoslovanská území a přimět zdejší kmeny k poplatné závislosti. Roku 945 byl zabit při vybírání daní u Drevljanů. Vlády za jeho nezletilého syna Svjatoslava se ujala Olegova žena Olga. Kategorie:Dějiny Ruska Kategorie:Narození 10. století Kategorie:Úmrtí 10. století

912

Století: 9. století - 10. století - 11. století Roky: 907 908 909 910 911 912 913 914 915 916 917

Události

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlava státu

Kategorie:10. století ko:912년

945

Století: 9. století - 10. století - 11. století Roky: 940 941 942 943 944 945 946 947 948 949 950

Události

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlava státu

Kategorie:10. století ko:945년

Kyjev

Kyjev, ukrajinsky Київ [kyjiv], je hlavní a největší město Ukrajiny, správní středisko Kyjevské oblasti. Město leží na řece Dněpr v severní části země. Zaujímá rozlohu 827 km² a čítá 2 514 227 obyvatel (2005). Je to dopravní křižovatka a centrum elektrotechnického průmyslu.

Poloha a přírodní podmínky

průmyslu Historické centrum Kyjeva se rozkládá na pahorcích nad pravým (západním) břehem Dněpru, ve 20. století vyrostly nové čtvrti také na levobřeží, jako například Darnyca¨nebo Podil. Reliéf města je dosti členitý, lesnaté pahorky jsou od sebe odděleny zaříznutými údolíčky, sbíhajícími k Dněpru. Do Dněpru u Kyjeva zleva ústí řeka Desna, severně od města Dněpr zadržuje velká Kyjevská přehrada.

Dějiny města

Kyjevská přehrada Kyjev patří k nejstarobylejším evropským městům. Archeologické nálezy kladou jeho počátky na přelom 5. a 6. století. V 9. až 12. století byl Kyjev sídelním městem původního státu východních Slovanů Kyjevské Rusi. Vládnoucí Varjagové přiváželi v 9.-11.století do města daně, které vybírali v naturáliích po celé zemi, aby s nimi dále obchodovali. Odsud se pak každým rokem vypravovala před létem velká flotila, která vezla zboží dále po Dněpru do byzantské říše. Roku 988 přijal kyjevský kníže Vladimír I. křesťanství, které se odsud šířilo mezi všechny východní Slovany. Kyjev se záhy stal jedním z hlavních center křesťanské kultury. Během 12.století se ruský stát rozpadl na řadu knížectví a Kyjev začal ztrácet svůj původní význam, a to nejen politický, ale také hospodářský a kulturní. Souviselo to mimo jiné také se skutečností, že se Rusům uzavíraly možnosti obchodovat s Byzancí. Ve stepích jižně od Kejva se pohybovali neustále kočovníci a Byzanc získala nové obchodní partnery. Vládnoucí vrstva se přestala věnovat obchodu, usadila se na půdě a přeměnila se v pozemkovou šlechtu. Hlavní město, jehož poloha na nejjižnější hranici státu byla dříve výhodou pro obchodní transakce s Byzancí, ztratilo nyní svoji prioritu. Jeho krajní poloha a snadná přístupnost ze stepí se nyní staly nevýhodou. Kyjev byl postupně odsouván do pozadí rodícími se novými centry, v nichž sídlili rurikovští vládci jednotlivých knížectví. Mezi nejvýznamnější patřil Vladimir. Roku 1157 dobyl Kyjev vladimirsko-suzdalský kníže Jurij Dolgorukij, přijal titul velikého knížete kyjevského a přesídlil sem. Jeho syn Andrej Bogoljubskij však zůstal po dobytí a zpustošení Kyjeva roku 1169 sídlit na severovýchodě Rusi a Kyjev svěřil do správy bratrovi. Proto bývá rok 1169 považován za konec kyjevského státu. Roku 1240 město zpustošila mongolská vojska chána Bátúa a zničila mnoho významných architektonických i písemných památek (například slavný Desátkový chrám založený Vladimírem I. nebo Zlatou bránu. Roku 1299 přesídlil kyjevský metropolita do Vladimiru. Od roku 1363 náležel Kyjev k litevskému velkoknížectví (od roku 1471 jako středisko Kyjevského vojvodství) a spolu s ním později v rámci Lublinské unie k polsko-litevské říši. Od roku 1497 měl Kyjev samosprávu podle magdeburského způsobu. Po kozáckých povstáních v polovině 17. století se Kyjev dostal pod ruskou správu; jeho postoupení Rusku definitivně potvrdil Věčný mír roku 1686. Od roku 1797 byl Kyjev střediskem stejnojmenné gubernie. Univerzita sv. Vladimíra, dnešní Ševčenkova univerzita, byla založena roku 1834. Po revoluci roku 1917 se v Kyjevě ustavila ukrajinská Centrální rada, která prohlásila nezávislost Ukrajiny. Po více než dvou letech bojů však zvítězili v občanské válce bolševici a od roku 1920 tak byl Kyjev sovětský. Teprve roku 1934 se stal opět (místo "proletářštějšího" Charkova) alespoň metropolí Ukrajinské SSR. Po útoku na Sovětský svaz Němci 19. září 1941 dobyli i Kyjev, kde se dopustili nejkrutějších válečných zločinů – 29. a 30. září 1941 zvláštní jednotky SS svezly do rokle Babí Jar na severozápadním okraji města přes 33 tisíc kyjevských Židů a postřílely je. Z fašistické okupace bylo těžce zničené město vysvobozeno 6. listopadu 1943 jednotkami 1. ukrajinského frontu za přispění 1. československé samostatné brigády. Od roku 1991 je Kyjev hlavním městem nezávislé Ukrajiny. Významně se do dějin zapsal v listopadu a prosinci 2004, kdy masové demonstrace proti zfalšovaným výsledkům prezidentských voleb, takzvaná Oranžová revoluce, vedly ke změně režimu v zemi.

Administrativní členění

Kyjev je rozdělen na 10 správních obvodů ("rajonů"):
- Darnyckyj (Дарницький)
- Desnjanskyj (Деснянський)
- Dniprovskyj (Дніпровський)
- Holosijivskyj (Голосіївський)
- Obolonskyj (Оболонський)
- Pečerskyj (Печерський)
- Podilskyj (Подільський)
- Solomenskyj (Соломенський)
- Svjatošynskyj (Святошинський)
- Ševčenkivskyj (Шевченківський)

Doprava

Páteř městského dopravního systému tvoří metro. Kyjevské metro má, podobně jako pražské, tři trasy, protínající se v centru města. První trasa byla dána do provozu v roce 1960. Dnes má 43 stanic a celkovou délku 54 km, z toho povrchové úseky představují 6 km. Jihovýchodně od Kyjeva se nachází mezinárodní letiště Boryspil.

Pamětihodnosti

- Chrám sv. Sofie (Софійський Собор) z 11. století, založený knížetem Jaroslavem Moudrým, později přestavěný.

Název

Stejně, jako jméno jihomoravského města Kyjov je název odvozen od osobního jména Kyj a znamená tedy "Kyjův". V jiných jazycích: rusky: Киев [kijev], polsky: Kijów, jidiš: קיאב [kijav], německy: Kiew. Kategorie:Ukrajina Kategorie:Hlavní města Evropy ja:キエフ ko:키예프

Rurik

Rurik, (v ruských pramenech Рюрик, ve skandinávských Hrorikr, Rorik, Roderich), † 878/879, byl legendární zakladatel nejstarší ruské panovnické dynastie Rurikovců, švédský Varjag, vládce Novgorodu

Vyprávění o pozvání knížat

V pasáži nazvané Vyprávění o pozvání knížat líčí nejstarší ruská kronika známá jako Povest vremennych let, jak vyhnaly kmeny, žijící na severu Ruska za moře Varjagy, kteří od nich vybírali daň. poté si začaly vládnout samy, ale neměly zákony a začaly mezi sebou bojovat. Proto se rozhodly zvolit si knížete, který by jim vládl a rozhodoval jejich spory. Vydaly se proto za moře k Varjagům a pozvaly je, aby k nim přišli vládnout. "I vydali se s nimi tři bratři se svými rody, přišli ke Slovanům. Nejstarší Rurik se usadil v Novgorodu, druhý Sineus v Běloozeru a třetí Truvor v Izborsku. Od těchto Varjagů přešlo jméno - Ruská země ... Za dva roky zemřeli Sineus a jeho bratr Truvor. Celou zemi ovládl samotný Rurik a počal děliti města mezi své muže - tomu Polock, jinému Rostov, třetímu Běloozero. Varjagové v těchto městech byli cizinci, neboť podobně jako v Novgorodě bylo původní obyvatelstvo slovanské, v polocku Kriviči, V Rostovu Merové, v Běloozeru Vesové, v Muromu Muronové, ale Rurik nad nimi všemi vládl."

Historikové o Rurikovi

Starší generace historiků, především tzv. normanisté, považovali Rurika za zakladatele ruského státu a jeho panovnické dynastie. Přestože Pověst vremennych let představuje zásadní pramen informací k osobě Rurika, nelze její vyprávění brát doslova, neboť její autor žil dvěstě let po popisovaných událostech. Rekonstruovat, co se skutečně událo, je obtížné nejen kvůli nedostatku informací a naprostou absenci soudobých pramenů - problém je navíc zatížen sporem o normanskou teorii. Přestože někteří historici dospěli k názoru, že Rurik není autentickou historickou postavou (patřil mezi ně i dánský normanista A. Stender - Peterson, který žil v polovině minulého století), dnes se o jeho existenci již nepochybuje. Rurik patřil nepochybně mezi Varjagy, švédské vikingy, kteří přicházeli do východní Evropy za obchodem a k tomuto účelu si budovali podél dlouhých obchodních cest opevněné základny. Mezi nejstarší a nejznámější patřil Aldeigiuborg - Stará Ladoga, kde se Rurik původně usadil. Později se Varjagové zmocnili v některých starých slovanských centrech zmocnili vlády a začali vybírat od místních obyvatel tribut v naturáliích, které byly následně využívány jako zboží v dálkovém obchodu. Zda byl Rurik do Novgorodu skutečně pozván (ovšem ne ze zámoří, ale z nedaleké Ladogy), nelze dokázat. Je možné, že ho sem pozvala jedna ze znepřátelených skupin místních velmožů, a poté, co přispěl k jejímnu vítězství mu nabídla podíl na vládě. Nebo si poté, co zvítězil, moc nad Novgorodem sám usurpoval. Je však možné i to, že přišel nezván, aby využil místních rozbrojů k vlastnímu prospěchu. Po Rurikově smrti ovládl severoruská centra podle Povesti vremennych let další varjažský bojovník Oleg, snad Rurikův příbuzný, který měl vykonávat regentskou vládu za jeho údajného syna Igora. Kategorie:Panovníci Kategorie:Dějiny Ruska Kategorie:Narození 9. století Kategorie:Úmrtí 9. století ja:リューリク

Oleg

Oleg († po 912), varjažský bojovník, 882 ovládl Kyjev a spojil ho s Novgorodem - považován za zakladatele nejstaršího ruského státu - Kyjevské Rusi. Podle Pověsti vremennych let, nejstarší dochované ruské kroniky, vládl v Novgorodu od roku 862 Varjag Rurik († 878/879), legendární zakladatel původní ruské dynastie. Po jeho smrti ovládl severoruská centra Oleg, snad Rurikův příbuzný, který měl vykonávat regentskou vládu za jeho údajného syna Igora. Uváděl do poplatné závislosti další východoslovanské, baltské a finské obyvatelstvo v okolí Novgorodu a roku 880 podnikl velkou výpravu proti významnému obchodnímu středisku slovanských Krivičů Smolensku. Po jeho dobytí táhl dále na Kyjev. V tomto starobylém městě, jehož význam určovala především výhodná poloha na obchodní cestě do Byzance, vládli rovněž Varjagové - Askold a Dir, kteří přišli do východní Evropy jako členové Rurikovy družiny, brzy se však osamostatnili a vydali se po Dněpru k jihu. Cestou se zmocnili Kyjeva a ovládli zdejší Poljany. V létě roku 860 se velký počet jejich monoxylů objevil nečekaně ve vodách Marmarského moře před Konstantinopolí. Město samo se Askoldu a Dirovi sice dobýt nepodařilo, jejich bojovníci však několik týdnů pustošili pobřeží, dokud se byzantský císař Michael III. nevrátil z výpravy proti Arabům a neučinil tomuto řádění konec. Jde o první v pramenech doloženou vojenskou výpravu „Rhósů“, jak byli nazýváni v byzantských pramenech, proti Byzanci. Roku 882 se Askold a Dir střetli před Kyjevem s varjažsko-slovanským vojskem, které přitáhlo z Novgorodu. Z této bitvy vyšel jako vítěz Oleg. Zmocnil se Kyjeva, přenesl sem své sídlo, neboť toto město mu nabízelo příznivější podmínky pro rozvoj dálkového obchodu, a Novgorod učinil závislým na Kyjevu. Okamžik spojení dvou nejvýznamnějších východoslovanských středisek pod jedinou vládou bývá tradičně označován jako založení nejstaršího ruského státu, Kyjevské Rusi. Bohatá byzantská říše dále lákala Rusy k obchodování i k výbojům, jejichž hlavním cílem sice bylo zajistit dobré podmínky pro tranzit, ale také snaha získat kořist (cílem pustošivých loupeživých nájezdů bylo především západní pobřeží Černého moře). Vhodným nástupištěm k těmto výpravám se stal Kyjev. Roku 907 podnikl Oleg pokus dobýt Konstantinopol. V „ruském“ vojsku, které se do Byzance vypravilo, bojovali vedle Varjagů také Slované a příslušníci baltských a finských etnik. První tažení nebylo příliš úspěšné. Teprve roku 911 se podařilo Olegovi, poté co vzbudil strach obležením Konstantinopole, uzavřít s Byzancí nesmírně výhodnou mírovou smlouvu, která upravovala vzájemné vztahy a především zaručovala ruským kupcům významná práva při obchodování v Konstantinopoli. Nemuseli například platit cla a po dobu šesti měsíců byli zásobováni vším potřebným. Podmínkou však bylo, že do města přijdou beze zbraně a ne více jak padesát lidí současně. Kromě toho byl prý každý z ruských bojovníků, jak líčí letopisec, obdarován dvanácti hřivnami stříbra. Po návratu z druhé výpravy proti Konstantinopoli se Oleg odebral na ruský sever a zde v Ladoze krátce nato zemřel. Kategorie:Dějiny Ruska Kategorie:Narození 9. století Kategorie:Úmrtí 10. století

941

Století: 9. století - 10. století - 11. století Roky: 936 937 938 939 940 941 942 943 944 945 946

Události

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlava státu

Kategorie:10. století ko:941년

Oleg

944

Století: 9. století - 10. století - 11. století Roky: 939 940 941 942 943 944 945 946 947 948 949

Události

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlava státu

Kategorie:10. století ko:944년

Kategorie:Dějiny Ruska

Kategorie:Rusko Rusko ja:Category:ロシアの歴史 ko:분류:러시아의 역사

Kategorie:Úmrtí 10. století

Chage and Aska

CHAGE and ASKA are a Japanese musical duo, consisting of singer-songwriters CHAGE (Shuuji Shibata) and ASKA (Shigeaki Miyazaki), both from Fukuoka. The duo first appeared, as the winners of the 1979 Yamaha Popular Song Contest. Together they have released many albums, and have received several music awards. They are best known in their native Japan for their hit song "Say Yes," which was the opening theme song for "101st Proposal" (Hyaku ikkai me no Propose), a 1991 TV drama show. Their songs have been remixed and covered by western artists, including Maxi Priest, Boy George, and Richard Marx. Perhaps their greatest amount of western exposure, however, occurred with their appearances in live MTV concerts in the 1990s. CHAGE and ASKA have also released songs for the soundtracks of Street Fighter and Judge Dredd. Category:Japanese musical groups zh-min-nan:Chage and Aska ko:차게 앤 아스카 ja:CHAGE and ASKA

warsaw map narty szwajcaria gry Varsovia hotel kawa�y

:: RELATED NEWS ::

Ascot tie
An ascot tie, or ascot, is a narrow neckband with wide pointed wings, traditionally made of pale gray patterned silk. The wings are folded over and held firm with a pin. The ascot is descended from the cravat. It became a separate entity sometime in the 1880s, when upper-middle-class European men began to wear it on formal morning (i.e. daytime) occasions. One of these events, the Royal Ascot race meeting at the