:: wikimiki.org ::

Indiana Jones

Indiana Jones

Indiana Jones je fiktivní postava z filmové trilogie George Lucase a Stevena Spielberga. Ve filmech hrál tuto postavu Harrison Ford, ale byly natočeny i televizní seriály, ve kterých hráli jiní herci. Indiana Jones je archeolog s kloboukem a bičem, a také přehnaným strachem z hadů, stvořený podle komiksových hrdinů, o kterých Lucas i Spielberg rádi četli v dětství. Poprvé tento projekt diskutovali na Havaji v době vydání prvního filmu z cyklu Hvězdné války. Spielberg řekl Lucasovi jak moc si přál režírovat film o Jamesi Bondovi, ale Lucas odpověděl, že má něco ještě lepšího.

Biografie

Indiana Jones, vlstním jménem Henry Jones, Jr., se narodil skotskému profesoru středověké literatury jménem Dr. Henry Jones Sr. (v televizním seriálu ho hrál Lloyd Owen, ve filmech Sean Connery) a jeho ženě Anně, 1. července 1899 v Princetonu, New Jersey, USA. „Junior“ doprovázel otce na cestách Evropou, kde se naučil hovořit, číst a psát 27 jazyky, včetně francouzštiny, němčiny, italštiny, španělštiny, rušitny, švédštiny, řečtiny, arabštiny, turečtiny, větnamšitny, svahilštiny, latiny, čínštiny a také trochu hindšitny. Jeho rodným jazykem byla přitom angličtina. Přestože ho otec oslovoval „Junior“, sám Henry Jr. si vybral jméno svého psa Indiana, aby ho ostatní oslovovali Indiana Jones. V roce 1912 bydlel Indy v Utahu a navštěvoval skautský oddíl. Tam se poprvé při ochraně kříže před zloději, naučil používat bič a získal onen proslavený klobouk typu Fedora. Fedora Aby nemusel nastoupit na Princeton University, jak chtěl jeho otec, utekl z domova vlakem. Nekonec ho v Mexiku unesli revolucionáři, ke kterým se přidal, takže se zúčastnil Mexické revoluce v roce 1916, kterou vedl Pancho Villa. Přitom potkal svého přítele, belgičana Remyho. Spolu odjeli do Afriky, kde začínala první světová válka. Spolu narukovali do belgické armády, kde to Jones dotáhl až na poručíka. Protože se ale nevyznal v mapách, ztratil svou jednotku a namísto toho bojoval po boku britské armády. Nakonec ale s Remym přešli zpět do belgické armády, v roce 1916 byli na západní frontě. Zajali ho němci, kterým uprchl. Potkal Matu Hari, pracoval jako špion, onemocněl, léčil ho Albert Schweitzer. Soupeřil s Ernestem Hemingwayem o přízeň mladé zdravotní sestry. Překládal Versailleskou smlouvu. Někdy po válce se vrátil do USA, kde studoval archeologii na University of Chicago u profesora Abnera Ravenwooda, jehož dcera Marion se mu velmi líbila. Dr. Jones nečekaně opustil Ravenwoodovi v roce 1926 a nebyl s nimi ve styku dalších 10 let. Čas dělil mezi učení a archeologické expedice, včetně cesty do Číny a Indie v roce 1935, kde čelil gangsterovi jménem Lao Che a jeho bandě v kultu Kálí (film Indiana Jones a chrám zkázy). V roce 1936 ho kontaktoval úřad vlády, aby získal Archu úmlovy dřív než nacisté (film Dobyvatelé ztracené archy). V dalších letech občas v práci pro vládu pokračoval. V roce 1938 zachránil otce před nacisty a připletl se k hledání Svatého grálu (film Indiana Jones a poslední křížová výprava).

Filmy

Trilogie filmů o Indianu Jonesovi zahrnuje tyto díly:
- Dobyvatelé ztracené archy (1981)
- Indiana Jones a chrám zkázy (1984)
- Indiana Jones a poslední křížová výprava (1989) Čtvrtý díl je právě připravován a má mít premiéru v roce 2007.

Další produkty

Na filmy o Indianu Jonesovi navázal televizní seriál Mladý Indiana Jones, v němž se mladý hrdina seznamuje s význačnými historickými postavami a událostmi počátku 20. století. Značná část tohoto seriálu se točila v ČR. Vzniklo i několik počítačových her, s volnými náměty dobrodružství Indiana Jonese a jeho společníků.

Externí odkazy

- [http://www.indianajones.host.sk The Light of Indiana Jones] - prvá a jediná často aktualizovaná slovenská stránka venovaná Indiana Jonesovi a jeho svetu. Kategorie:Fiktivní postavy ja:インディ・ジョーンズ

Film

První filmy promítali bratři Lumièrové v roce 1895, ovšem pouze dokumentární (příjezd lokomotivy na nádraží), viděli v tom pouhou pouťovou atrakci. Patří jim zásluha promítání filmu na plátno pro celý sál plný lidí. Teprve další Francouz Georges Méliès naučil film vyprávět příběhy (Cesta na Měsíc, Cesta do neznáma, Dobytí pólu). Dominantou němé éry se staly grotesky a jejich králem Charlie Chaplin. V americké vesničce Hollywood, nyní předměstí Los Angeles, byla vybudována filmová studia, která se postupně rozrostla na největší světovou "továrnu na sny". Dalšími vynálezy získal film, původně černobílý, němý a natáčený ruční klikou, nejdříve motor, zajišťující rovnoměrné natáčení i promítání, potom také zvuk a barvu. Z filmu se stalo nejdůkežitější umění 20. století. Z nejslavnějších herců se staly filmové hvězdy, nejlepší filmy jsou pravidelně odměňovány cenami, z nichž nejprestižnější je cena Americké filmové akademie Oscar, který oceňuje nejen herce, ale také režiséry, střihače, výtvarníky, autory filmové hudby. Vedle filmů hraných se prosadily i filmy animované, a to jak kreslené, tak loutkové. Ve filmech se uplatňují filmové triky, které někdy kombinují hraný a animovaný film (např. vystupují-li ve filmu pravěká zvířata). K rozvoji filmu přispěla i televize, která nejen promítá filmy určené původně do kin, ale natáčí i filmy vlastní. Specialitou televizní filmové tvorby jsou televizní seriály.

Český film

- Seznam českých filmů (abecedně)
- Seznam českých filmů (chronologicky)
- Seznam českých režisérů a režisérek
- Seznam českých herců a hereček

České televizní seriály

- Byl jednou jeden dům
- Bylo nás pět
- Černí baroni
- Četnické humoresky
- Dějiny kriminalistiky
- Dnes v jednom domě
- Dobrá čtvrť
- Dobrá voda
- Dva písaři
- Eliška a její rod
- Hříchy pro pátera Knoxe
- Chalupáři
- Chlapci a chlapi
- Inženýrská odysea
- Josef a Ly
- Létající Čestmír
- Místo nahoře
- Muž na radnici
- Náměstíčko
- Návštěvníci
- Nemocnice na kraji města
- Okres na severu
- On je žena
- Ordinace v růžové zahradě
- Pan Tau
- Pojišťovna štěstí
- Příběhy rodiny Bláhovy
- Redakce
- Rodáci
- Rodinná pouta
- Sanitka
- Sňatky z rozumu
- Strážce duší
- Taková normální rodinka
- Třetí patro
- Tři chlapy v chalupě
- Třicet případů majora Zemana
- Ulice
- Velké sedlo
- Vlak do dětství a naděje
- Záhada hlavolamu
- Zdivočelá země
- Zlá krev
- Žena za pultem
- Život na zámku

Podívejte se též na

- :Kategorie:Film
- Titulky

Externí odkazy

- [http://cfn.cz České filmové nebe]
- [http://csfd.cz Česko-Slovenská filmová databáze]
- [http://www.volny.cz/czfilm Český film]
- [http://www.kinomol.cz Kinomol]
- [http://imdb.com Internet Movie Database] (IMDb) – anglicky
- [http://www.allmovie.com All Movie Guide] – anglicky
- [http://web.docuinter.net/?lang=cze Institut dokumentárního filmu] Kategorie:Film ja:映画 ko:영화 simple:Cinema

George Lucas

George Walton Lucas, Jr. (narozen 14. května 1944) je americký filmový režisér, producent a scénárista známý svou ságou Hvězdné války a trilogií Indiana Jones. Lucas, George Walton Jr. Lucas, George Walton Jr. Lucas, George Walton Jr. Lucas, George Walton Jr. ja:ジョージ・ルーカス simple:George Lucas th:จอร์จ ลูคัส

Steven Spielberg

Steven Allan Spielberg (
- 18. prosince 1946 Cincinnati, Ohio) je americký režisér. Vyrůstal na předměstích Haddonfieldu v New Jersey a Scottsdale v Arizoně. Spielbergova díla tvoří v dějinách kinematografie samostatnou stránku – je totiž nesporně komerčním režisérem, přesto si jeho tvorba zachovává vysoký filmařský standard. Nezaměřuje se pouze na jeden žánr, ale jeho filmy sahají od sci-fi, komedie, drama až po horor. Steven Spielberg se věnuje i jiným odvětvím filmového řemesla. Je úspěšným producentem a jedním ze zakladatelů společnosti Dreamworks.

Dílo

- 1959 Last Gun, The
- 1961 Battle Squad
- 1961 Escape to Nowhere
- 1964 Firelight
- 1967 Slipstream
- 1968 Amblin
- 1969 Marcus Welby, M.D.
- 1970 Night Gallery
- 1971 Owen Marshall
- Counselor at Law
- 1971 Psychiatrist, The
- 1971 Duel
- 1974 Sugarlandský expres
- 1975 Čelisti
- 1977 Blízká setkání třetího druhu
- 1979 1941
- 1981 Dobyvatelé ztracené archy
- 1982 E.T. - Mimozemšťan
- 1982 Poltergeist
- 1983 Zóna soumraku
- 1984 Indiana Jones a chrám zkázy
- 1985 Purpurová barva
- 1987 Říše slunce
- 1989 Indiana Jones a poslední křížová výprava
- 1989 Navždy
- 1991 Hook
- 1993 Ztracený svět
- Jurský park
- 1993 Jurský park
- 1993 Schindlerův seznam
- 1997 Amistad
- 1998 Zachraňte vojína Ryana
- 1999 Unfinished Journey, The
- 2001 A.I. Umělá inteligence
- 2002 Chyť mě, když to dokážeš
- 2002 Minority Report
- 2004 Terminál
- 2005 Válka světů
- 2006 Indiana Jones 4
Externí odkazy

- [http://www.csfd.cz/herec.php?3091&rez=1&top=1&biografie=&kontakt= Steven Spielberg] v Československé filmové databázi
- [http://www.spielbergfilms.com/ Spielberg web] Spielberg, Steven Spielberg, Steven ja:スティーヴン・スピルバーグ simple:Steven Spielberg

Had

Hadi (Serpentes) jsou podřád plazů z řádu šupinatých. Jsou to dravci vyznačující se dlouhým tělem bez končetin. Obvyklou kořistí jsou hlodavci a ptáci. Kořist loví pomocí jedu nebo škrcení. Mezi známé rody zahrnující smrtelně nebezpečné jedovaté hady patří například zmije, chřestýš, kobra, korálovec, taipan, mamba, pakobra nebo vodnář. Mezi škrtiče pak krajta, anakonda či hroznýš. Krom toho se vyskytyjí i určití zvláštní specialisté, například vejcožrout, který se živí konzumací vajec. Kategorie:Hadi ja:ヘビ ko:뱀 th:งู

Komiks

Komiks neboli Kreslený seriál je samostatný literární i výtvarný žánr. Jde o příběhy vyprávěné pomocí série obrázků s případným doprovodným textem. Pokud je příběh krátký (obvykle tři obrázky), označuje se strip. Seznam slavných komiksů a komiksových seriálů:
- České
- Čtyřlístek
- Muriel a andělé
- Evropské
- Asterix
- Americké
- Batman
- Sin City (komiks) Vydavatelství komiksů:
- Marvel Comics Kategorie:Komiks

Hvězdné války

Hvězdné války (v anglickém originálu Star Wars) jsou kultovní série science fiction filmů, které byly natočeny ve dvou sériích v letech 1977, 1980, 1983 a 1999, 2002, 2005 Georgem Lucasem a jeho společností Lucasfilm.

Jednotlivé epizody

# Star Wars: Epizoda I – Skrytá hrozba (1999; Star Wars: Episode I – The Phantom Menace) # Star Wars: Epizoda II – Klony útočí (2002; Star Wars: Episode II – Attack of the Clones) # Star Wars: Epizoda III – Pomsta Sithů (2005; Star Wars: Episode III – Revenge of the Sith)
# Hvězdné války: Epizoda IV – Nová naděje (1977; Star Wars: Episode IV – A New Hope) původně jen Hvězdné války (Star Wars) # Hvězdné války: Epizoda V – Impérium vrací úder (1980; Star Wars: Episode V – The Empire Strikes Back) # Hvězdné války: Epizoda VI – Návrat Jediho (1983; Star Wars: Episode VI – Return of the Jedi) (Poznámka: Názvy starší trilogie skutečně začínají jako Hvězdné války. Teprve při tvorbě Epizody I, vydal Geoge Lucas pokyn název Star Wars nepřekládat.)

Jak vznikly Hvězdné války

První Hvězdné války byly jedinečné díky svým speciáním efektům. Režisér George Lucas díky nim založil zcela novou trikařskou společnost, Industrial Light and Magic. První díl Nová naděje (dnes se kategorizuje jako čtvrtý) byl natočen sice s nízkými náklady, odezva od diváků však byla ohromná. Další dva díly – pátý a šestý tak už mohly být natočeny s vyššími náklady a ještě lepšími efekty. V roce 1997 nechal Lucas první tři staré díly digtálně remasterovat a přidal do nich i dříve nepoužité scény. Díky tomuto remasteringu vypadá celá série ještě lépe a byly odstraněny i některé nedostatky způsobenené starou trikovou technikou. Po remasteringu se Lucas rozhodl, že natočí další sérii Hvězdných válek. Dějově je však zařadil před předchozí tři díly. První film Skrytá hrozba byl promítán v kinech v červnu roku 1999 a sklidil velký úspěch, i když kritika poukazovala na značnou dětinskost filmu. Díky počítačové technice jsou všechny nové efekty naprosto realistické. Poslední z filmů – Pomsta Sithů přišel do kin v červnu (2005). Veškerá prostředí a krajiny v tomto filmu jsou vytvořeny počítačovou grafikou. Celá nová série byla natočena digitální kamerou.

Literatura Star Wars

Filmová série Star Wars dala vzniknout knižnímu zpracování filmů a posléze celé řadě dalších na filmy navazujících (nebo je dějově předcházejících) knih.

Související články

- Osobnosti Star Wars
- Nebezpečně nebezpečné nebezpečí

Externí odkazy

- [http://www.starwars.com/ www.starwars.com] – Oficiální stránky (anglicky)
- [http://www.cswu.cz Czech Star Wars Universe] - české fanouškovské stránky
- [http://jediland.net JediLand.net] - český Star Wars fan web
- [http://starwars.czweb.org StarWarsCZSITE] - Star Wars Czech Site SWCS
- [http://sith.mysteria.cz sith.mysteria.cz] - Stránky českých fanoušků Temné strany Kategorie:Science fiction Kategorie:Star Wars Kategorie:Americké filmy ja:スター・ウォーズ th:สตาร์ วอร์ส

James Bond

James Bond, také známý jako 007 (v anglickém originále výslovnost "dabl ou sevn"), je fiktivní britský tajný agent, vytvořený spisovatelem Ianem Flemingem roku 1953. Ian Fleming napsal o Bondovi řadu románů, které byly vesměs zfilmovány. Inspiroval se při tom svými zkušenostmi z britské tajné služby. V psaní příběhů o Jamesi Bondovi po jeho smrti v roce 1964 pak pokračovali Kingsley Amis, John Pearson, John Gardner, Raymond Benson, a Charlie Higson. Postava Jamese Bonda se poprvé objevila už roku 1954 v epizodě Casino Royale tv seriálu Climax!. Ve filmu pak postava Jamese Bonda existuje od roku 1962 a bylo o ní natočeno 20 "oficiálních" filmů a dva "neoficiální", přičemž se za oficiální považují filmy, které natočila EON Productions. Za tu dobu se z této série stala kultovní záležitost. Většinu oficiálních filmů produkovali Albert R. Broccoli a Harry Saltzman, než se Broccoli stal v roce 1974 výhradním producentem. Jeho dcera, Barbara Broccoli, a její nevlastní syn Michael G. Wilson, po něm převzali produkování série v roce 1995. Představiteli Bonda v oficiálních filmech se postupně stali:
- Sean Connery (6 filmů)
- George Lazenby (1 film)
- Roger Moore (7 filmů)
- Timothy Dalton (2 filmy)
- Pierce Brosnan (4 filmy)
- Daniel Craig (1 film) 21. oficiální film, Casino Royale, je v předprodukci a v kinech se objeví na konci roku 2006. Novým představitelem agenta 007 se stal Angličan Daniel Craig. Broccoliho rodinná firma Danjaq, L.L.C., spoluvlastní filmovou sérii o Jamesi Bondovi se společností United Artists od poloviny sedmdesátých let, kdy Saltzman prodal UA svůj podíl ve společnosti Danjaq. V současnosti sérii distribuuje konzorcium Comcast/Sony prostřednictvím mateřské společnosti Metro-Goldwyn-Mayer, která je mateřskou organizací společnosti United Artists. Dvě další bondovky byly natočeny nezávisle na EON: Casino Royale z roku 1967, kde hrál Bonda David Niven; a Už nikdy neříkej nikdy (Never say never again) z roku 1983, kde si Bonda zahrál opět Sean Connery. V první americké televizní adaptaci Flemingova románu Casino Royale z roku 1954, byl představitelem Bonda americký herec Barry Nelson. Kromě románů a filmů se prominentní postava Bonda objevuje také v různých počítačových hrách, komiksech a stala se předmětem mnoha parodií.

Oficiální filmy

Kategorie:Fiktivní postavy ja:ジェームズ・ボンド

1899

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1894 1895 1896 1897 1898 - 1899 - 1900 1901 1902 1903 1904 ----

Události

Česko
- založeno české Vysoké učení technické v Brně Svět
- USA získaly průplavové pásmo v Panamě
- začala druhá búrská válka (konec 1902)
- 28. listopadu Bitva na řece Modder
- 11. prosinec - Bitva u Magersfontein, Koos de la Rey porazil britská vojska táhnoucí na pomoc městu Kimberley

Vědy a umění

- Max Planck objevil Planckovu konstantu
- objeven chemický prvek aktinium
- William H. Pickering objevil Phoebe jeden ze Saturnových měsíců

Narození

Česko
- 28. března Karel Konrád, český spisovatel († 11. prosince 1971)
- 15. dubna Eman Fiala, český herec a hudebník († 24. června 1970)
- 18. dubna Vladimír Kořínek, český matematik († 2. června 1987)
- 10. května Otakar Borůvka, český matematik († 22. července 1995)
- 1. června Jarmila Fastrová, česká překladatelka († 28. listopad 1968)
- 30. června kardinál František Tomášek, Studénka na Moravě
- 7. srpna Oldřich Nový, český herec († 1983)
- 11. srpna Jindřich Štyrský, český malíř († 21. březen 1942
- Mirko Eliáš, český herec, malíř a básník († 1938)
- Ondřej Sekora, český spisovatel a kreslíř († 1967) Svět
- 12. ledna Paul Hermann Müller, německý chemik († 13. října 1965)
- 23. února Erich Kästner, německý spisovatel a novinář († 29. července 1974)
- 29. března Lavrentij Pavlovič Berija, sovětský politik († 23. prosinec 1953)
- 20. dubna Adolf Hitler († 30. dubna 1945)
- 22. dubna Vladimir Vladimirovič Nabokov, americký prozaik ruského původu († 2. června 1977)
- 31. května Leonid Maximovič Leonov, ruský spisovatel († 8. srpna 1994)
- 4. červenec Benjamin Péret, francouzský básník († 18. září 1959)
- 3. srpna - Louis Chiron - monacký automobilový závodník († 22. června 1979)
- 13. srpna Alfred Hitchcock, britský a americký filmový režisér († 29. dubna 1980)
- 24. srpna Jorge Luis Borges, argentinský spisovatel (
- † 14. června 1986)
- Milda Jakubcová, Lotyška, žijící v Československu - esperantská spisovatelka († 1979)

Úmrtí

Česko
- 25. červen František Schönborn, český kardinál (
- 24. leden 1844)
- 7. září Karolína Světlá, česká spisovatelka (
- 24. únor 1830) Svět

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1899년 simple:1899

USA

Spojené státy americké – anglicky United States of America, zkratka USA – jsou federativní prezidentská republika v Severní Americe, rozkládající se od Atlantického po Tichý oceán, díky exklávě Aljaška vlastni USA i břehy Severního ledového oceánu a na některých tichomořských ostrovech (zejména Havaj). Spojené státy se skládají z 50 států, federálního území s hlavním městem a sídlem vlády a Kongresu (District of Columbia), přidružených států s vnitřní samosprávou (Portoriko, Severní Mariany a další) a samosprávných území Spojených států (Guam, Panenské ostrovy, Americká Samoa a další).

Historie

Poprvé přistáli u břehů Ameriky Vikingové již okolo roku 1000 (Leif Eriksson), ale pro Evropu byl tzv. Nový svět objeven až výpravou Kryštofa Kolumba roku 1492. V dalších stoletích se Severní Amerika stala cílem kolonizačních snah Španělska (Mexiko, Florida, území západně od Mississippi), Nizozemska (část východního pobřeží), Francie (Kanada, povodí Mississippi) a v malé míře i Švédska (Nové Švédsko). Pro historii budoucích Spojených států měla největší význam anglická kolonizace atlantického pobřeží. Od roku 1664 se Británie postupně zmocnila nizozemských a části francouzských osad v Severní Americe a do roku 1773 vytvořila na pobřeží 13 kolonií (Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Pennsylvania, Delaware, Virginia, Maryland, North Carolina, South Carolina, Georgia), základ budoucích USA. Bezohledné zásahy mateřské země do poměrů v koloniích vyvolaly protibritskou opozici, která vyvrcholila roku 1775 vypuknutím otevřené války mezi koloniemi a Velkou Británií. 4. července 1776 vydal druhý Kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti, která vyhlašovala vznik Spojených států amerických. Podle Konfederačních článků z roku 1781 si každý ze států Unie zachoval samostatnou vnitřní a ekonomickou politiku. Válka za nezávislost skončila roku 1783 britským uznáním nového státu. Roku 1787 byl konfederativní charakter Spojených států nahrazen systémem federativním, roku 1789 byla schválena (ratifikace ukončena 1791) tzv. Bill of Rights (listina práv, prvních 10 doplňků ústavy). Od konce 18. století pak začala územní expanze Spojených států směrem na západ a na jih. Postupně byly do Unie přijaty další státy: Vermont (1791), Kentucky (1792), Tennessee (1796), Ohio (1803). Roku 1803 byla od Francie odkoupena Louisiana (její část přijata do Unie jako stejnojmenný stát roku 1812). Pokračující agresivní politika Velké Británie vůči USA (útoky na americké lodě, zajímání amerických námořníků etc.) vedla k britsko-americké válce (někdy nazývána druhá válka za nezávislost) (1812-1814), ve které sice jednoznačně nezvítězil žádný z obou států, ale obnovení předválečného stavu fakticky posílilo postaveni USA a nakrátko způsobilo zapříčinilo faktickou vládu jedné strany (dnes označována jako demokraté-republikáni) v USA (tzv. era of good feelings, éra dobré shody). Z jednotlivých teritorií byly postupně vytvářeny další státy: Indiana (1816), Mississippi (1817), Illinois (1818), Alabama (1819), Maine (1820), Missouri (1821). Roku 1819 získaly USA od Španělska Floridu (stát od 1845). Roku 1845 byl anektován Texas a po americko-mexické válce z let 1846-1848 Kalifornie (stát od 1850) a další území. Do počátku 60. let byly do Unie přijaty další státy: Arkansas (1836), Michigan (1837), Iowa (1846), Wisconsin (1848), Minnesota (1858), Oregon (1859). Rozpory mezi otrokářským Jihem a svobodným Severem vedly v letech 1860-1861 k secesi (odtržení) 11 jižních států (Jižní Karolína, Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana, Texas, Virginia, Arkansas, Severní Karolína, Tennessee), které vyhlásily Konfederované státy americké, a následně k občanské válce. Válka mezi Jihem (Konfederací) a Severem (Unií) trvala do roku 1865 a skončila vítězstvím Severu. Od státu Virginie se odtrhla část, která chtěla zůstat u Unie a vytvořila posléze stát nový (Západní Virgine). Mohutný hospodářský rozvoj (kolem roku 1890 se USA staly hospodářsky nejsilnější zemí světa) po skončení občanské války byl doprovázen další expanzí na západ. Do 1. světové války zde vzniklo 15 dalších států: Kansas (1861), Západní Virginie (1863), Nevada (1864), Nebraska (1867), Colorado (1876), Severní Dakota, Jižní Dakota, Montana, Washington (1889), Idaho, Wyoming (1890), Utah (1896), Oklahoma (1907), Arizona, Nové Mexiko (1912). Roku 1867 odkoupila americká vláda od Ruska Aljašku a od 80. let 19. století pak Spojené státy expandovaly i mimo vlastní americkou pevninu především do karibské oblasti a do Tichomoří (protektorát nad Portorikem a Kubou, ostrov Guam, Filipíny, anexe Havajských ostrovů roku 1898, rozdělení ostrovů Samoa s Německem roku 1899, Průplavové pásmo v Panamě atd.). Kromě západné polokoule (resp. Ameriky) se však USA ve světové politice až do 1. světové války neangažovaly, jejich politika byla silně izolacionistická (Monroeova doktrína) Americká účast v obou světových válkách na straně Dohody resp. Spojenců významně přispěla k jejich vítězství. Po 2. světové válce bylo USA svěřeno do správy poručenské území OSN v Tichém oceáně a většina z něj nově konstituovaných států se později stala volně přidruženými státy Spojené státy (Marshallovy ostrovy, Mariany, Mikronésie atd.). Roku 1959 byly vytvořeny 2 až dosud poslední státy Unie - Aljaška a Havaj. Za 2. světové války, která přímo nezasáhla území USA (kromě Havajských ostrovů), se průmyslová výroba zdvojnásobila a USA se staly v protiváze k SSSR rozhodující vojenskou velmocí. Roli vedoucí světové mocnosti zvýraznil pád komunistických režimů ve východní Evropě po roce 1989 a následný rozpad SSSR.

Administrativní členění

Spojené státy se skládají z 50 států (state / mn. č. states), jednoho federálního distriktu – District of Columbia, v němž leží federální hlavní město Washington, spadá přímo pod jurisdikci Kongresu, nespadá pod žádný stát a oficiálně není státem (i když mezi ně bývá často řazen) – a dalších území, např. ostrovních teritorií či indiánských rezervací. Při podepsání americké Deklarace nezávislosti se Unie skládala ze 13 zakládajících států, které byly do té doby britskými koloniemi. Počet států se posléze rozrostl při expanzi na západ, dobytím či nákupem nových území americkou vládou a dělením existujících států (Západní Viginie).

- Alabama
- Aljaška (Alaska)
- Arizona
- Arkansas
- Colorado
- Connecticut
- Delaware
- Florida
- Georgia
- Havaj (Hawaii)

- Idaho
- Illinois
- Indiana
- Iowa
- Jižní Dakota (South Dakota)
- Jižní Karolína (South Carolina)
- Kalifornie (California)
- Kansas
- Kentucky
- Louisiana

- Maine
- Maryland
- Massachusetts
- Michigan
- Minnesota
- Mississippi
- Missouri
- Montana
- Nebraska
- Nevada

- New Hampshire
- New Jersey
- New York
- Nové Mexiko (New Mexico)
- Ohio
- Oklahoma
- Oregon
- Pensylvánie (Pennsylvania)
- Rhode Island
- Severní Dakota (North Dakota)

- Severní Karolína (North Carolina)
- Tennessee
- Texas
- Utah
- Vermont
- Virginie (Virginia)
- Washington
- Wisconsin
- Wyoming
- Západní Virginie (West Virginia)

Západní Virginie

Podívejte se též na

- Seznam amerických prezidentů
- Saul Alinsky
- Jerry Mander Kategorie:Spojené státy americké ja:アメリカ合衆国 ko:미국 ms:Amerika Syarikat simple:United States th:สหรัฐอเมริกา zh-min-nan:Bí-kok

Francouzština

Francouzština je románský jazyk, kterým se hovoří především ve Francii, Belgii, Švýcarsku, Kanadě a v rozvojových zemích v Africe.

Vznik a vývoj

Vznikla v době po pádu římské říše, když byly jazyky tehdejších galů asimilovány latinou, proto je fr. románský jazyk, přesto je latině méně podobná než např. španělština nebo italština. Od 16. století platí zákon jednoho jazyka "aby si všichni francouzi rozuměli", ten zavedl spisovný standard. Z francouzštiny pochází více mezinárodních slov, než si všichni myslíme a až 70% slov z dnešní angličtiny. Francouzština je mezinárodním diplomatickým jazykem, komunikativním jazykem EU, NATO a OSN a dalších podobných organizací, dnes se však přetlačuje s angličtinou, díky níž význam fr. upadá.

Charakteristické rysy jazyka

Francouzština používá částečně spřežkový pravopis - ch, gn, ou, tch, que, gue, aux. Dále používá tzv. circumflex, česky vokáň, což je obrácený háček "stříška" - êôâûî (ta častokrát pouze zobrazuje, jak se slovo psalo v minulosti - např z Hostel k Hôtel apod.) , potom tzv. cedillu - ç - Př. François,a také čárky nad samohláskami - a to jak klasické české, tak i obrácené (è). Jazyk se vyznačuje silnou fonetickou redukcí slova, poslední část slova se častokrát vůbec nevyslovuje. Kategorie:Francouzština als:Französische Sprache ja:フランス語 ko:프랑스어 simple:French language th:ภาษาฝรั่งเศส zh-min-nan:Hoat-gí

Italština

Italština (Italiano)
Rozšíření:	Itálie, Švýcarsko, San Marino, Vatikán
Počet mluvčích:	70 miliónů
Klasifikace:	- Indoevropské jazyky - Románské jazyky
Písmo:	Latinka
Postavení
Úřední jazyk:	Itálie, Švýcarsko San Marino, Vatikán, Maltézský řád
Regulátor:	Accademia della Crusca
Kódy
ISO 639-1:	it
ISO 639-2:	ita
SIL:	[http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=ITN ITN]
Wikipedie
it.wikipedia.org

Italština je románský jazyk s asi 70 miliony mluvčími, převážně v Itálii.

Rozšíření

Italština je úředním jazykem v Itálii, San Marinu a švýcarských kantonech Ticino a Grigioni. Je také po latině druhým oficiálním jazykem ve Vatikáně a v některých částech Slovinska a Chorvatska, kde jsou italské menšiny. Mluví jí také skupiny imigrantů v Lucembursku, USA, Venezuele, Brazílii, Argentině, Kanadě a Austrálii. Je také rozšířena na sousední ostrov Malta a v Albánii.

Nářečí

Mezi uznávané dialekty patří toskánský, piemontský, sardinský, abruzzský, apulský, umbrijský, lazijský, marchigianský, cicolansko-reatonsko-aqualský, moliský a další. Kromě nich se dá hovořit o dialektech i v souvislosti s každým městem.

Historie

Italština vznikla postupným vývojem z hovorové (vulgární) latiny. První texty, které mohou být označeny za italštinu, se datují na začátek 9. století (indovinello veronese, viz níže). Italština byl poprvé formalizována ve 14. století prací Dante Alighieriho, který smíchal jihoitalské dialekty se svojí rodnou toskánštinou. Moderní italština je postavena na toskánském dialektu. Ostatní dialekty mají samostatný vývoj z latiny, jsou však ovlilvněny různými jinými jazyky podle dějin místa, kde se používají. Např. jihoitalské dialekty jsou silně ovlivněny španělštinou a (byť jen částečně) arabštinou. Základní změny v italském jazyce vůči latině jsou následující:
- Slovní zásoba
- Některé kořeny zmizely úplně nebo byly potlačeny a nahrazeny v každodenní mluvě novými. Např. lat. bellum bylo nahrazeno slovem guerra. Původní kořen se však dodnes nachází v odvozených slovech jako bellicoso, debellare, ribelle apod. Nebo lat. dies bylo nahrazeno it. giorno, avšak původní kořen se dodnes uchovává ve slovech diurno, meridiano apod. V podstatě zcela zmizel např. kořen slova equus (snad až na velmi zřídka užívané adjektivum equestre).
- Některá slova změnila svůj význam.
- Italština se obohatila o slova přejatá z jiných jazyků, např. cavallo, casco, či moderní novotvary jako automobile, aereoplano apd.
- Skloňování a časování
- V italštině se prosadilo (narozdíl od latinského skloňování pomocí pádových koncovek) skloňování předložkové. Genitiv se obvykle tvoří předložkou di, dativ a, akusativ je bezpředložkový. Tyto pádové předložky jsou původem skutečnými latinskými předložkami de, ad apod.
- Se zánikem pádobvých koncovek se ustálila nová podoba substantiva/adjektiva (v italštině jediná), a to z latinského akusativu. Např. it. tempo je lat. tempus (ak. tempus), it. mano z lat. manus (ak. manum), it. migliore z lat. melior (ak. meliorem) apod.
- U soves došlo k vytváření minulých časů s pomocným slovesem (avere nebo essere) a k posunu významu použití jednotlivých časů. V otázce použití časů však hodně závisí na oblasti.
- Přízvuk, délka slabik a výslovnost
- Výslovnost je měkčí, a to v případě např. gi/ge, ci/ce, gli apod.
- V italštině došlo k zániku přirozené délky slabik, zůstala jen délka polohová. Největší vliv na délku slabik má však slovní přízvuk, který slabiku výrazně prodlužuje. K tomuto jevu, který se objevil již v pozdní starověké latině (viz poezii Commodianovu), je velmi patrný v dnešní hovorové italštině, kde přízvučná slabika často potlačuje slabiky okolní (srov. hovorové come devo fà? namísto come devo fare?)
- Italština změnila výslovnost většiny kořenů. Viz např. novus > nuovo, signum > segno apod. Také došlo ke změně výslovnosti hlásek. Např. préteritum/imperfektum, v latině tvořené koncovou příopnou ba, se v italštině tvoří příponou v(a) apod.
- Člen a rod
- V italštině se objevily členy, jak určitý (il/la), tak neurčitý (un/una). Člen určitý vznikl z latinského ukazovacího zájmena ille/illa, neurčiný je číslovkou jeden/jedna.
- Při přechodu z latiny se ztratilo neutrum, které však je částečně prakticky odlišováno v některých tvarech (např. plurál slova uovo (pl. uova) nebo u některých zájmen, používaných pouze pro věci, jako esso).
- Větná stavba
- Větná stavba je jednodušší, více využívá vedlejších vět než klasická latina. Infinitivní vazby s akusativem či nominativem prakticky (až na výjimky) neexistují.
- Ve vedlejších větách je omezeno používání povinných konjunktivů. To se týká především souslednosti časové a časových a vztažných vět. Pokud zde italština používá konjunktiv, jedná se o významový rozdíl vůči použití indikativu. K těmto změnám docházelo postupně. Velmi pěkně je tento postup patrný při četbě italských středověkých a renesančních textů (Torquato Tasso, Dante Alighieri apod.).

Literární tvorba

Prvním textem zaznamenaným vulgární (tj. lidovou) italštinou literárních charakteru je tzv. veronská hádanka (indovinello veronese) z počátku 9. století. Jejím řešením není nic jiného než symbol psaní: bílé pole je nepopsaný list, černé semeno písmena a býci pero. Zní:

Se pareba boues, 
alba pratalia araba 
& albo uersorio teneba 
& negro semen seminaba.

Tlačil před sebou býky, 
oral bílé pole, 
držel bílý pluh
a zaséval černé semeno.

Abeceda a výslovnost

- přízvučné slabiky (většinou předposlední) následované souhláskou a samohláskou, skupinou r + souhláska nebo st se vyslovují dlouze, jinak krátce.
- c se čte jako k před a, o, u, souhláskou a ve skupinách che, chi.
- c se čte jako č před e, i a ve skupinách cia [ča], cio [čo], ciu [ču].
- g se čte jako g před a, o, u, souhláskou a ve skupinách ghe, ghi.
- g se čte jako dž před e, i a ve skupinách gia [dža], gio [džo], giu [džu].
- scia, sce, sci, scio, sciu se čte š [ša, še, ši, šo, šu]
- z se čte někdy jako c, někdy jako dz
- zdvojené souhlásky (bb, ss, tt,...) se čtou dlouze

Slovní zásoba

Slovní zásoba vychází se z latiny buď přímo, nebo zpětným přejímáním z jiných románských jazyků. Část slovní zásoby pochází i z germánských jazyků, je možné nalézt i vliv arabštiny apod.

Externí odkazy

- [http://www.garzantilinguistica.it/ Italský výkladový slovník] Kategorie:Románské jazyky Kategorie:Itálie ja:イタリア語

Svahilština

Svahilština (Kiswahili) je jazyk používaný ve východní Africe. Používá se v těchto zemích: Tanzanie, Burundi, Keňa, Mayotte, Mozambik, Somálsko, Jižní Afrika a Uganda. V některých z nich dokonce jako úřední jazyk. Jedna z nejznámějších frází ve svahilštině je „hakuna matata“ z kreslené Disneyovky Lví král. Znamená „no problem“ nebo „neboj“ (doslova: „nejsou potíže“).

Svahilština v české hudbě

V Česku mezi hudebníky pojem svahilština označuje i způsob interpretace skladby. Namísto definitivního textu se používají pouze rytmické slabiky, jazykové výmysly, které do jisté míry připomínají angličtinu. Velmi často se používá při hudební improvizaci, jam session, nebo v případě, že defintivní text písničky ještě neexistuje. Někdy se vyskytuje i "svahilština", která přípomíná jiné jazyky. Třeba němčinu, francouzštinu, ale i romštinu nebo ruštinu. Čím větší znalosti daného jazyka interpret má, tím obtížnější je pro něj "svahilštinu" vytvořit. Proto se v České republice česká "svahilština" vůbec nevyskytuje. Kategorie:Jazyky Kategorie:Hudba als:Swahili (Sprache) ja:スワヒリ語 ko:스와힐리어

Latina

Latina (Lingua latina)
Rozšíření:	římskokatolická církev (úřední jazyk ve Vatikáně, dále v církevních institucích po celém světě), odborná terminologie pův. z latiny ve většině vědeckých disciplín, tzv. monumentální jazyk
Počet mluvčích:	mrtvý jazyk
Klasifikace:	- Indoevropské jazyky - Italické jazyky
Písmo:	Latinka
Postavení
Liturgický jazyk:	Římskokatolická církev
Úřední jazyk:	antická Římská říše, většina evropských středověkých států, v některých až do 19. stol., dnes pouze Vatikán
Živý jazyk:	Římská říše (přibližně 8. stol. př. n. l.-5. stol. n. l.)
Regulátor:
Kódy
ISO 639-1:	la
ISO 639-2:	lat
SIL:	[http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=LTN LTN]
Wikipedie
[http://la.wikipedia.org la.wikipedia.org]

Latina (lingua latina) je mrtvý indoevropský jazyk. Vznik latiny je možné lokalizovat do okolí Říma přibližně v době před 7. stol. př. n. l. Později se užívání latiny rozšířilo do většiny dnešní Itálie. S územní expanzí Římské říše se latinský jazyk šířil do všech římských provincií. Postupem času se hovorová latina na těchto územích vyvinula v dnešní románské jazyky, tj. francouzštinu, italštinu, španělštinu, portugalštinu, rumunštinu a některé další. Latina však silně ovlivnila např. i jazyk anglický. Spisovná, literární latina se ve vzdělaném světě nadále užívala a v době po 3. stol. n. l. se stala mezinárodním kulturním jazykem. Díky úředně-správnímu, církevnímu a literárně-uměleckému užívání si latina podržela své mezinárodní postavení až do prosazení národních jazyků v Evropě v průběhu renesance. Posléze se latina stává jazykem mrtvým, její využítí zůstává v církevní liturgii a správě, stejně jako v odborném využití terminologickém (v oborech lékařství, biologie, právo, filosofie, filologie, theologie, historie ad.).

Různé typy latinského jazyka

Latina, jazyk používaná po více než tisíc let, se vyvíjel a dnes se třídí do několika skupin podle vývoje a sféry použití. Tyto skupiny však nejsou často mezi sebou přesně vymezitelné.
- klasická latina -- latina starověké římské říše, jazyk velkých "klasických" antických autorů, především z doby přelomu letopočtu (např. Ovidius, Horatius, Livius... ). Většinou bývá považována za obtížnější. Byla vzorem při obou velkých reformách latinského jazyka (karolinské a humanistické).
- středověká latina -- latina od konce římské říše až (přibližně) do humanismu, nebo úžeji od doby karolinské reformace (cca. 800) do humanismu. Počátky tohoto jazyka se kladou do posledních let západořímské říše, kdy se latina stala lidovým jazkem v mnoha krajích mimo rodnou Itálii a začala se značně zjednodušovat (omezení skloňování koncovkami, omezení konjunktivů, nahrazování akuzativních vazeb vedlejšími větami apod.). Prosazování nové vulgární či začínající středověké latiny je možné pozorovat v některých dílech Augustinových, v nichž tento biskup naráží na "lidový způsob mluvy", nebo v díle poutnice do Svaté země Egerie (Itinerarium Egeriae); zde je lidovým jazykem psaný celý spis. Středověká latina doznala reformy v době Karla Velikého (tzv. karolinská reforma). Tato latina byla v mnohých aspektech ovlivněna národními jazyky a liší se tedy částečně od kraje ke kraji, hlavně v lexiku.
- humanistická latina -- latina vzešlá z reformy za humanismu. V době humanismu stále větší prosazování národních jazyků vytlačoval pomalu latinu z každodenního života; na druhé straně obdiv ke klasickým autorům způsobil opouštění "lidové" mluvy a studium a úmyslý návrat ke klasické latině. Ten se projevoval především v syntaxi a stylistice; slovní zásoba musela naopak odpovídat své době.
- církevní latina -- latina používaná v církevních kruzích. Latina, původně jazyk "všech věd", se snad nejdéle jako oficiální jazyk udržel v církvi. "Církevnost" spočívá nikoli v mluvnici (ta kopíruje vždy svou dobu), jako spíše v lexiku a idiomech. Zaměňování církevní latiny se středověkou je tedy z lingvistického hlediska nepřesné. Přesto byl vliv křesťanství ve středověku na latinu značný a pronikal i daleko mimo sféru ryze náboženskou. Křesťanství zavedlo do latiny mnoho nových slov (přejatých většinou z řečtiny či hebrejštiny, někdy přímo novotvary) již ve starověku - baptisma/baptismum, sabbatum, trinitas, aj. Díky křesťanskému vlivu také mnoho slov dostalo nový význam či nové pádové vazby (confiteri alicui - chválit někoho; misereri alicui namísto misereri alicuius atd.).

Chronologie vývoje latinského jazyka

- prehistorická fáze (? - 600 př. n. l.)
- protohistorická fáze (600 - 240 př. n. l.)
- historická fáze (od 240 př. n. l.)
- archaická latina (240 - 80 př. n. l.)
- klasická latina (80 př. n. l. - 14 n. l.)
- Ciceronovo období (80 - 30 př. n. l.)
- Augustovo období (30 př. n. l. - 14 n. l.)
- poklasická latina (14 - 117 n. l.)
- stříbrné období
- úpadková latina (117 - 700)
- středověká latina (700 - 1300)
- karolinská renesance
- ottonská renesance
- humanistická latina (1300 - 1550)
- barokní latina (1550 - 1750)
- klasicistní latina (po 1750)
- moderní latina (od 1900)

Podívejte se také na

- Seznam jazyků
- Antický Řím
- Římská říše
- Antika
- Řečtina
- L.S.
- Okcitánština
- Lingvistika
- Chronogram ja:%E3%83%A9%E3%83%86%E3%83%B3%E8%AA%9E simple:Latin Kategorie:Latina Kategorie:Indoevropské jazyky Kategorie:Mrtvé jazyky

Pes

Pes - Canis lupus familiaris (lat.) je pravěpodobně domestikovaný poddruh vlka obecného. Předpokládá se, že byl domestikován před minimálně 15 000 lety. Existuje podezření, že posléze došlo minimálně u některých populací k přikřížení šakala, tato teorie však není obecně přijímána. Pes je člověkem využíván k řadě činností a hrál velkou roli v lidských dějinách, hospodářství i kultuře, viz pracovní pes. Kategorie:Psi Kategorie:Dopravní zvířata ja:イヌ simple:Dog

Категория:Районы Саратовской области

Category:Саратовская область Саратовская область

Odszkodowanie gry sportowe Aloes �mieszne filmy diety

:: RELATED NEWS ::

Danske Baptisters Spejderkorps
Danske Baptisters Spejderkorps (DBS) blev stiftet i 1930. I dag er der ca. 1400 medlemmer, fordelt på ca. 30 lokale kredse. Alle kredsene er tilknyttet Baptistkirken i Danmark. DBS er et spejderkorps for børn og unge af begge køn og er således medlem af såvel drengespejdernes som pigespejdernes verdensorganisationer. Drengene er organiseret i verdensorganisationen WOSM, pigerne i verdensorganisationen WAGGGS.