Home About us Products Services Contact us Bookmark
:: wikimiki.org ::
Isaac Newton

Isaac Newton

Sir Isaac Newton (25. prosince 1642 – 20. března 1727 podle tehdy užívaného juliánského kalendáře; 4. ledna 1643 – 31. března 1727 podle gregoriánského kalendáře) byl anglický fyzik, matematik, astronom, filosof a alchymista. Je považován za jednoho z nejvýznamějších vědců všech dob či dokonce za jakéhosi zakladatele moderní fyziky a vědy obecně. Newton ve svém základním díle Philosophiae Naturalis Principia Mathematica (Matematické principy přírodovědy) popsal zákon všeobecné gravitace a svými pohybovými zákony položil základy klasické mechaniky. V rámci svého výzkumu také vytvořil (spolu s Gottfriedem Leibnizem; o prvenství vedli nesmiřitelný spor) základy diferenciálního a integrálního počtu. Newton, Isaac Newton, Isaac Newton, Isaac ja:アイザック・ニュートン ko:아이작 뉴턴 ms:Isaac Newton simple:Isaac Newton th:ไอแซก นิวตัน

25. prosince

25. prosinec je 359. den roku podle gregoriánského kalendáře (360. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 6 dní.

Události

Česko
- Svět
-

Narození

Česko
- 1907 Josef Kostohryz, český spisovatel a překladatel († 24. května 1987) Svět
-

Úmrtí

Česko
- 1938 Karel Čapek, český spisovatel (
- 9. leden 1890) Svět
-

Svátky

Česko
- 1. svátek vánoční
- Boží hod vánoční Svět
-

Viz také:


- 24. prosinec 26. prosinec - kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Prosinec ja:12月25日 ko:12월 25일 simple:December 25

20. března

20. březen je 79. den roku podle gregoriánského kalendáře (80. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 286 dní.

Události

Česko
- 1950 - Římskokatoličtí biskupové a duchovní v ČSR byli donuceni složit tzv. slib věrnosti republice Svět
- 1956 Tunisko získalo nezávislost. Do té doby francouzský protektorát.
- 2003 spojenci zahájili útok na Irák

Narození

Česko
- Svět
- 1870 Paul von Lettow-Vorbeck, německý generál († 9. březen 1964)
- 1828 se narodil Henrik Ibsen, norský dramatik († 23. květen 1906)

Úmrtí

Česko
- 1945 Jaroslav Kratochvíl, český spisovatel (
- 17. leden 1885) Svět
- 1619 císaře Matyáše
- 1727 Isaac Newton, anglický fyzik (
- 25. prosince 1642, podle tehdy užívaného juliánského kalendáře; 4. ledna 1643 – 31. března 1727 podle gregoriánského kalendáře)

Svátky

Česko
- Světlana Svět
- Světový den divadla pro děti a mládež

Viz také:


- 19. březen 21. březen
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Březen ja:3月20日 ko:3월 20일 simple:March 20 th:20 มีนาคม

1643

Století: 16. století - 17. století - 18. století Roky: 1638 1639 1640 1641 1642 1643 1644 1645 1646 1647 1648 ----

Události


- 14.května 1643 - Ludvík XIV. usedá na francouzský trůn.

Narození

Úmrtí

Kategorie:17. století ko:1643년 ms:1643 simple:1643

1727

Století: 17. století - 18. století - 19. století Roky: 1722 1723 1724 1725 1726 - 1727 - 1728 1729 1730 1731 1732 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Úmrtí


- 20. března - Sir Isaac Newton, jeden z nejvýznamějších fyziků všech dob

Hlava státu

Kategorie:18. století ko:1727년

Fyzik

Fyzika (z řeckého φυσικός (physikos): přírodní, ze základu φύσις (physis): příroda) je vědní obor, který zkoumá hmotu, její vlastnosti a chování během dějů. Vlastnosti a vztahy mezi nimi popisuje zpravidla jazykem matematiky.

Rozdělení fyziky

Fyzikální výzkum lze velmi obecně rozdělit na teoretickou fyziku, experimentální fyziku a počítačové modelování. Ani jedno odvětví dnes nemůže existovat bez zbylých dvou. Teoretická fyzika se snaží vyvodit z experimentálních výsledků obecně platné zákony, naopak experimentální fyzika se snaží potvrdit nebo vyvrátit existující teorie, přitom často objevuje zcela nové jevy. Třetí větev je poměrně mladá, ale s rozvojem počítačů se jí v moderní fyzice dostává stále větší důležitosti. Jejím úkolem jsou předpovědi a ověřování teorií na komplexních jevech, kdy je chování jejích jednotlivých částí dáno relativně jednoduchým vztahem, ze kterého ale ihned neplyne chování celého souboru.

Fyzikální obory

Asi nejobvyklejší dělení fyziky je podle oborů zájmu
- Akustika
- Astrofyzika
- Agrofyzika
- Biofyzika
- Elektřina a magnetismus
- Fyzika částic
- Fyzika kondenzovaného stavu
- Fyzika plazmatu
- Kosmologie a gravitace
- Mechanika
- Meteorologie a Klimatologie
- Optika
- Počítačová fyzika
- Termodynamika

Vztah fyziky k dalším vědám

Fyzika se někdy označuje jako věda fundamentální. Kdybychom disponovali neomezenou výpočetní silou, celá chemie by se redukovala na řešení rovnic kvantové teorie. Skutečnost je ale taková, že přímé výpočty ze základních rovnic jsou dnes proveditelné jen pro jednodušší případy. Proto chemie vychází z fyziky jen částečně. Obdobný vztah (přinejmenším podle redukcionistického pohledu) platí pro biologii, ale protože biologické systémy jsou ještě složitější, přímé výpočty jsou ještě méně praktické. Na pomezí mezi fyzikou, biologií a chemií leží biofyzika. Kromě výpočtů chování molekul mají velké uplatnění v biologii i lékařství zobrazovací metody založené na složitějších fyzikálních základech (NMR, PET, spektroskopie a další). Fyzika těsně souvisí s astronomií.

Historie fyziky

Počátky fyziky lze hledat ve starověku. Fyzika převážně patřila do filosofie, rozvíjela se kosmologie. Převažující metodou poznání byla úvaha a pozorování. Aristotelova fyzika tak odpovídá přirozené, vypozorované zkušenosti - vržený předmět se zastaví, těžké předměty padají dolů, lehké míří nahoru. (Přestože v porovnání se současnou mechanikou se taková teorie zdá úplně špatná, v určitém smyslu pořád platí - je limitou mechaniky ve viskózním prostředí). Výjimkou značně předbíhající dobu byl Archimédés, který prováděl experimenty a odvodil některé přesné kvantitativní zákony. Arisotelovo učení se stalo vrcholem poznání na tisíc let. Pokroků v chemii a astronomii dosáhli arabští učenci, ale ve fyzice vývoj nastal teprve v renesanci. V Itálii Galileo Galilei začal systematicky provádět experimenty, což se stalo základem rozvoje fyziky a vědecké metody vůbec. Galilei také odvodil některé výsledky v mechanice, mimo jiné princip relativity. V astronomii Mikuláš Koperník navrhl heliocentrický systém a Johannes Kepler odvodil zákony pohybu nebeských těles. René Descartes a další položili základy pozdější matematizace fyziky (kartézské souřadnice). Ke konci 17. stol Isaac Newton vydává asi nejvýznamnější dílo v dějinách fyziky vůbec Philosophiae Naturalis Principia Mathematica (Matematické základy filosofie přírody). Vyslovuje zákony pohybu, které jsou základem mechaniky až do 20. století. V jednotném rámci s mechanikou formuluje univerzální zákon gravitace a odvozuje z něj Keplerovy zákony. Newton vymyslel i potřebný matematický aparát, integrál a derivace. Klasickou mechaniku rozvíjejí Lagrange, Hamilton, Euler, Laplace a další. Úspěšně popisují mechaniku tekutin. Coulomb, Volta a Ampere studují elektrické jevy. Oersted objevuje magnetické účinky elektrického proudu. Michael Faraday objevuje indukci. V druhé polovině 19. století James Clerk Maxwell přichází s teorií elektromagnetického pole, která spojuje a vysvětluje veškeré elektrické a magnetické jevy. Jako důsledek teorie předpovídá elektromagnetické vlny, a přivádí tak na stejný základ i optiku. Předpověď experimentálně ověřil Herz. Roku 1895 Roentgen objevuje "paprsky X" (rentgenovské záření), o rok později Becquerel objevuje radioaktivitu, o další rok později Thompson elektron. Jáchymovské rádium studují Piere a Marie Curie-Skłodowská. Vzniká tak jaderná fyzika. V zázračném roce 1905 Albert Einstein zveřejňuje speciální teorii relativity, popisující chování časoprostoru při rychlostech větších než malých (časoprostorovou interpetaci STR popsal Minkowski). Kvantové vysvětluje fotoefekt - Einstein byl první, kdo vzal kvanta vážně. O desetiletí později pak Einstein představuje obecnou teorii relativity, geometrickou relativistickou čtyřrozměrnou teorii gravitace. Rozdělení záření černého tělesa objevené Planckem, fotoefekt, potíže s modelem atomu, vztahy mezi polohami spektrálních čar a další jevy s diskrétní energetickou strukturou vedly počátkem 20. století k prvním kvantovým hypotézám (Bohr a další). Ucelené teorie kvantové mechaniky ve dvacátých letech formulovali Heisenberg ("maticová mechanika") a Schrödinger ("vlnová mechanika"), který dokázal ekvivalenci obou přístupů. Teorii značně zdokonalili Paul Dirac a John von Neumann. Souběžně s kvantovou mechanikou se fyzici snažili popsat kvantově i pole. V jazyce kvantové teorie pole se pak na přelomu 20. století podařilo popsat elektromagnetismus, o což se zvláště zasloužili Richard Feynman a Julian Schwinger. V druhé polovině 20. století pak byla v rámci jedné teorie popsána i slabá a silná interakce, a zároveň předpovězena či vysvětlena existence mnoha elementárních částic. Současnou všeobecně uznávanou teorií elementárních částic a interakcí je standardní model. Rozvíjela se také kosmologie - všechny současné teorie vycházejí z hypotézy Velkého třesku, a obvykle i z inflace. Poněkud stranou zájmu široké veřejnosti se vývoj odehrával také ve fyzice pevných látek a statistické fyzice. Obě oblasti se zabývají kvantovým popisem systémů mnoha částic, a tedy i projevy kvantového chování na makroskopické úrovni. Tento směr fyzikálního výzkumu měl a dosud má ohromný vliv na techniku. Kromě toho ve fyzice pevných látech vznikla i řada teoretických konceptů, které našly uplatnění např. při sjednocování intrakcí. Na pomezí fyziky, matematiky a počítačové vědy od 70. let 20. století vznikl nový směr poznání, nazvývaný např. věda o chaosu. Předmětem zkoumání jsou fraktály a nelineární systémy. UNESCO vyhlásilo rok 2005 Světovým rokem fyziky.

Současný vývoj

:Poznámka: Oproti popisu historického vývoje má popis současného stavu nutně spekulativnější charakter. Významná část fyziků považuje za obecný cíl snažení fyziky jednotný popis fyzikálních jevu, nejlépe v rámci jedné teorie (teorie všeho, finální teorie atp.). Z tohoto pohledu je největším problémem soudobé fyziky rozpor mezi standardním modelem, popisujícím tři interakce v rámci kvantové teorie pole, a Einsteinovou obecnou teorií relativity, popisující čtvrtou interakci - gravitaci - která kvantová není. Po desetiletích pokusů se stalo zřejmé, že kvantovou teorie gravitace (nebo obecněji "teorie všeho") nelze vytvořit v rámci jazyka kvantové teorie pole. Většina fyziků považuje za nadějného kandidáta na rámec, ve kterém kvantovou teorii gravitace bude možné formulovat, teorii strun. Teorie strun se rozvíjí přibližně od 80. let 20. století a je nezpochybnitelné, že matematický aparát udělal ohromný krok kupředu. Na druhou stranu, teorie strun rozhodně není hotová. Pesimisté pochybují o vztahu současné teorie strun k realitě a vytýkají jí např. nedostatek nových testovatelných předpovědí. Kromě tohoto hlubokého a velmi a velmi abstraktního problému existuje řada dalších otevřených problémů, z nichž některé mohou souviset. Některé z nich jsou natolik kontroverzní, že část fyziků vůbec zpochybňuje, že otázka patří do fyziky.
- "Fyzika po Standardním modelu" - supersymetrie, vysvětlení parametrů std. modelu. Přestože je standardní model všeobecně uznáván, má problémy s vysvětlením některých jevů a některé jeho předpovědi nejsou dosud ověřené experimentálně. Velké úsilí se v současnosti věnuje nalezení Higgsova bosonu.
- Problémy v kosmologiii a astrofyzice - otázka temné hmoty, detaily popisu akrečních disků, fyziky černých děr, záblesků gama záření.
- Interpretace kvantové mechaniky. Vztah kvantové teorie a "běžně vnímaného" makroskopického světa není ani po mnoha desetiltích jasný. Fyzika se zde podle některých kritiků tohoto směru výzkumu dostává do nebezpečné blízkosti filosofie.
- Šipka času - jak souvisí preferovaný směr času z hlediska statické fyziky, kosmologie, a času, který vnímáme? Existují stroje času?

Významní fyzikové


- Seznam všech článků o fyzicích Category:Fyzika als:Physik ja:物理学 ko:물리학 ms:Fizik simple:Physics th:ฟิสิกส์ zh-min-nan:Bu̍t-lí-ha̍k

Matematik

Matematika (z řeckého mathema věda, poznání) je studium číselných, geometrických a logických vztahů, které po jisté úpravě vykazují empirická data. Matematické poznatky nejsou předmětem změny s přicházejícími novými daty, neboť jsou dosaženy výhradně s použitím logiky. Tzv. matematický důkaz je nejspolehlivější známý způsob jak ověřovat, zda je něco pravdivé či nikoliv. V matematice jsou za pravdivé považovány pouze ty věty, ke kterým je znám matematický důkaz. Matematické věty jsou vyjadřovány ve formálně definovaných pojmech. Matematické texty mají proto často strukturu definice, věta, důkaz.

Historie

Zpočátku se matematika zabývala především praktickými úlohami. Byly to obchodní úlohy, vyměřování a dělení pozemků, stavebnictví a určování času.

Obory matematiky


- Aritmetika
- Algebra
- Matematická analýza
  - Teorie míry
  - Diferenciální počet
    - Diferenciální rovnice
      - Obyčejné diferenciální rovnice
      - Parciální diferenciální rovnice
  - Integrální počet
- Numerická matematika (též výpočtová)
- Matematická statistika
- Geometrie
- Logika
- Teorie čísel
- Teorie množin
- Teorie pravděpodobnosti

Reference


- heslo Mathematika. Ottův slovník naučný XVI, p. 977 sq.

Podívejte se též na


- Seznam matematiků
- Hilbertovy problémy
- Trojčlenka
- Komutace Kategorie:Matematika ja:数学 ko:수학 ms:Matematik simple:Mathematics th:คณิตศาสตร์ zh-min-nan:Sò͘-ha̍k

Astronom

Astronomie, řecky αστρονομία z άστρον (astron) hvězda a νόμος (nomos) zákon, česky též hvězdářství, je věda, která se zabývá jevy za hranicemi zemské atmosféry. Zvláště tedy výzkumem vesmírných těles, jejich soustav, různých dějů ve vesmíru i vesmírem jako celkem.

Části astronomie

Astronomie se podobně jako další vědy začala rozvíjet ve starověku. První se z astronomie rozvíjela astrometrie, zabývající se měřením poloh hvězd a planet na obloze. Tato oblast astronomie měla velký význam pro navigaci. Podstatnou částí astrometrie je sférická astronomie sloužící k popisu poloh objektů na nebeské sféře, zavádí souřadnice a popisuje významné křivky a body na nebeské sféře. Pojmy ze sférické astronomie se také používají při měření času. Další oblastí astronomie, která se rozvinula, byla nebeská mechanika. Zabývá se pohybem těles v gravitačním poli, například planet ve Sluneční soustavě. Základem nebeské mechaniky jsou práce Keplera a Newtona. Od novověku do současnosti se astronomie nesmírně rozšířila a vznikla celá řada nových oblastí výzkumu, které lze velmi zhruba rozdělit na pozorování a teorii, nebo podle objekt zájmu.

Astronomické pozorování

Astronom, česky hvězdář, se zabývá zkoumáním vesmíru. Kromě profesionálních astronomů se astronomii věnuje i řada astronomů amatérských. Nejvýznamnějším zdrojem informací o vesmíru je elektromagnetické záření. Část jeho vlnových délek, vnímatelná očima, je světlo. Obory astronomického pozorování podle využívaných vlnových délek jsou
- gama-astronomie
- rentgenovská astronomie
- ultrafialová astronomie
- optická astronomie
- infračervená astronomie
- mikrovlná astronomie
- radioastronomie Nejstarší a nejdůležitější je optická astronomie, využívající světlo. Rozvoj dalších oborů souvisel s vývojem techniky. Například radioastronomie se začala rozvíjet ve 30. letech 20. století, kdy Karl Guthe Jansky při zkoumání zdrojů šumu rušících rádiové hovory objevil rádiové emise centra naší Galaxie. Atmosféra Země mnoho vlnových délek účině pohlcuje, takže gama a rentgenovské pozorování se mohlo konat jen pomocí stratosférických balónů a výrazný rozvoj se dostavil teprve s pokrokem kosmonautiky. Ještě exotičtější je pozorování jiných částic než elektromagnetického záření.
- neutrinová astronomie pozoruje neutrina, teleskopy jsou v současnosti velké prostory hluboko pod zemí, zaplněné vodou nebo jiným pozorovacím médiem
- studium kosmického záření, vysokoenergetických částic mimozemského původu. Využívá metod jaderné fyziky (v kosmickém záření se vyskytují i částice s o mnoho řádů větší energií než jaká je dosažitelná na urychlovačích). Hypotetická gravitační astronomie by měla pozorovat gravitační vlny. V současnosti jsou převažujícím způsobem detekce velké interferometry, nadějný projekt LIGO je ve stádiu ověřování.

Astronomická teorie

Obecným teoretickým oborem je astrofyzika. Zabývá se fyzikou hvězd a mezihvězdné hmoty (hustotou, teplotou, chemickým složením atd.). Kosmologie studuje Vesmír jako celek a zvláště jeho vznik, vývoj, a budoucí vývoj. Astrobiologie se zabývá možnostmi existence života ve vesmíru.

Astronomie podle objektu zájmu

Hvězdná astronomie se zabývá hvězdami, včetně Slunce. Galaktická astronomie - zkoumání struktury, součástí a vývoje galaxií, v prvé řadě naší Galaxie. Extragalaktická astronomie - objekty za hranicemi naší Galaxie. Planetární vědy zkoumají planety v naší Sluneční soustavě. Řadí se do astronomie, ale jejich části mají často užší spojitost s odpovídajícími vědami o planetě Zemi. (Například geologie Marsu).

Vztah astronomie k dalším vědám

Astronomie má nejužší vztah s fyzikou. Astronomická teorie je v podstatě fyzika astronomických systémů. Naopak astronomické systémy jsou pro velkou část fyzikální teorie nejdůležitější "laboratoří", přirozeně především ve velkých prostorových a časových měřítkách se projevuje gravitace a testuje obecná teorie relativity. Ve vesmíru se vyskytují i extrémní podmínky, které nejsou zatím dosažitelné v laboratořích, například tlak, hustota, teplota, magnetické pole a další.

Podívejte se také na


- Astrofyzika
- Galaxie
- Hvězda
- Hvězdárna Suhora
- Kometa
- Obzor
- Planeta
- Planetka
- Sluneční soustava
- Slunovrat
- Vesmír
- Významní astronomové Kategorie:Astronomie Kategorie:Pozorování vesmíru Kategorie:Znalosti a technika ja:天文学 ko:천문학 ms:Astronomi simple:Astronomy th:ดาราศาสตร์

Filosof

Filosofie (řecky φιλοσοφία, složenina ze slov φιλώ (filó) miluji, objímám, líbám a σοφία (sofía) moudrost) je věda zkoumající neempirické otázky: o smyslu života, možnostech poznání, podstatě světa a vesmíru apod. Podle své etymologie je filosofie láska k moudrosti. V antice byla filosofie souhrn veškerého vědění. V sémantickém významu je filozofie zkoumání, jak můžeme věci vědět, zda můžeme vědět něco o budoucnosti, když jediné, co známe, je minulost; co je hodnota a jak ji poznáme; co je eticky přípustné a co není. Filosofie stojí mimo empirické (reálné) vědy na jedné straně, a nekontrolované, nekritické, libovolné myšlení na druhé straně. Běžná mluva používá pojem filozofie také pro názor.

Hlavní filosofické disciplíny


- Ontologie, neboli teorie bytí
- Epistemologii neboli Filosofie vědy a vědění.
- Gnozeologie či Noetika, teorie poznání
- Axiologie, neboli teorie hodnoty.
- Etika, neboli teorie morálky.

Hlavní filosofické pozice


- Atomismus vs. Holismus
- Monismus vs. Dualismus a Pluralismus
- Materialismus vs. Idealismus
- Empirismus vs. Racionalismus
- Historicismus, Perspektivismus, Psychologismus a Nominalismus vs. Pozitivismus a Realismus
- Hedonismus
- Humanismus
- Naturalismus
- Pragmatismus
- Novopozitivismus
- Objektivismus

Filosofové

Filosofem je člověk studovaný, logicky uvažující, zkoumající podstatu věci, doposlouchávající, a také si uvědomující, že na něm pracovaly generace předků. Že staré umí vidět nově, a nové umí podat i starým.

Filosofie orientální


- Filosofie Indická: Védské písně
- Filosofie Čínská: Konfucius, Laozi, Zhuangzi
- Filosofie Japonská: Zen

Filosofie antická


- Předsókratikové: Thalés, Anaximandros, Anaximenés, Pythagoras, Démokritos, Parmenidés, Hérakleitos, Empedoklés, Anaxagorás
- Vrcholné období: Sókratés, Platón a Aristotelés
- Helénismus: Stoicismus, Epikurejství, Skepticismus, Eklektismus

Filosofie středověku


- Patristika: Aurelius Augustin
- Scholastika: Tomáš Akvinský, William Ockham

Filosofie renesance, baroka a osvícenství


- Baroko: René Descartes, Baruch Spinoza, Gottfried Leibniz, Thomas Hobbes a Isaac Newton
- Osvícenství: John Locke, George Berkeley, David Hume, a Immanuel Kant

Filosofie romantiky a idealismus


- Gottlieb Fichte, Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling a Georg Wilhelm Friedrich Hegel
- Perspektivismus a psychologie: Arthur Schopenhauer, Friedrich Nietzsche, Søren Kierkegaard, Ladislav Klíma
- Dialektický materialismus: Karl Marx

Fenomenologie a existencialismus


- Edmund Husserl, Martin Heidegger, Hans-Georg Gadamer.
- Jean-Paul Sartre, Albert Camus, Maurice Merleau-Ponty, Paul Ricoeur
- Jan Patočka

Objektivismus


- Ayn Rand, Leonard Peikoff, David E. Kelley

Současné filozofické směry v České republice


- Na dnešních českých univerzitách se většinou přednáší fenomenologie a existencialismus. Krom toho se na nekterých místech dobře daří i analytické filozofii (zejména Praha a Plzeň). Nezanedbatelnou roli hraje i aristotelská filozofie.
- Více podob má dnes i aristotelská filozofie: o rehabilitaci aristotelských témat, zejména ve scholastické podobě, v rámci analytické filozofie se snaží okruh filozofů kolem prof. S. Sousedíka (FF UK, KTF UK): Petr Dvořák (FF UK, CMTF UP), Tomáš Machula, Lukáš Novák, Daniel Heider (všichni TF JU), David Svoboda (KTF UK). Východiskem je dílo Tomáše Akvinského (1225-1274), J. D. Scota (1266-1308) a autorů tzv. druhé scholastiky 16.-17. století (tomismus, scotismus, jezuitská scholastika), které vykazuje mnoho styčných bodů s dnešní metafyzikou a logickou sémantikou v rámci analytické filozofie. v linii ortodoxnější novoscholastiky, z níž nejvýznamnější je novotomismus, vycházející z Tomášova díla, píše a přednáší mimoakademičtí filozofové Jiří Fuchs, Roman Cardal a teolog Václav Wolf. Jiří Fuchs přednáší mimo akademické kruhy už z dob před listopadem 1989 v současnosti v kontaktu s Občanským institutem. Spíše než tomistická, je Fuchsova pozice suareziánská. Tato skupina se od předchozí liší menší otevřeností vůči podnětům novověké filozofie a moderní logiky.

Filosofie jazyka


- Ludwig Wittgenstein, Ferdinand de Sausure, Noam Chomsky, Umberto Eco

Filosofie anglicky mluvících: pragmatická a analytická


- Bertrand Russell, George Edward Moore, Rudolf Carnap V devatenáctém století žil filosof a ekonom John Stuart Mill. Ve dvacátém století žili filosofové Karl Popper, Paul Karl Feyerabend a Thomas Kuhn. Názory na to, kteří z těto uvedených jsou skuteční myslitelé a kteří se snaží vyvolat zdání filosofie pomocí používání modního slovníku a nejasných výroků, se různí.

Pravopis

Jazyky píšící latinkou: # ph: :de:Philosophie, :en:Philosophy, :fr:Philosophie, :ia:Philosophia, :la:Philosophia, :simple:Philosophy, :tl:Pilosopiya # s: :af:Filosofie, :ca:Filosofia, :da:Filosofi, :es:Filosofía, :et:Filosoofia, :fi:Filosofia, :fy:Filosofy, :gl:Filosofía, :id:Filsafat, :it:Filosofia, :lt:Filosofija, :nl:Filosofie, :no:Filosofi, :pt:Filosofia, :sv:Filosofi, :tr:Felsefe, :vo:Filosop # z: :bs:Filozofija, :eo:Filozofio, :hr:Filozofija, :hu:Filozófia, :lv:Filozofija, :pl:Filozofia, :ro:Filozofie, :sk:Filozofia, :sl:Filozofija Jazyky nepíšící latinkou: # s: :ru:Философия, :uk:Філософія, :bg:Философия Podle § 99 Pravidel českého pravopisu z roku 1957 se "v latinské příponě -ismus píše jen s; rovněž tak v několika slovech humanistické tradice filosofie, gymnasium, president, presidium, universita (a v jejich odvozeninách); jen s se ovšem píše též v slovech nezdomácnělých, jako např. cirrhosis, gnose, gnoseologie, konsensus, spasmus, tenesmus, a rovněž v některých vlastních jménech osobních a zeměpisných (viz § 108 – 113)." Toto pravidlo bylo zrušeno v PČP 1983, kdy bylo zavedeno psaní z, avšak psaní s též povoleno. V PČP 1993 bylo z stanoveno jako jediná možnost. Závazný Pilipův dodatek se však vrátil ke stavu z roku 1983.

Podívejte se též na


- Morální realismus
- Filozofické poradenství

Vnější odkazy


- [http://filosofie.cz filosofie.cz]
- [http://wikisource.org/wiki/Wikisource:Biblioth%C3%A8que_philosophique Wikisource] Category:Filosofie ja:哲学 ko:철학 ms:Falsafah simple:Philosophy th:ปรัชญา

Newtonův gravitační zákon

Newtonův gravitační zákon zní: : Každá dvě tělesa se přitahují silou, která je přímo úměrná součinu jejich hmotností a nepřímo úměrná druhé mocnině jejich vzdálenosti. Vektor této síly leží na spojnici hmotných středů těchto těles - síla je centrální. Síla, kterou se přitahují každá tělesa, se nazývá gravitační síla. Kategorie:Gravitace ko:만유인력의 법칙

Mechanika

Mechanika je obor fyziky, který se zabývá pohybem, silou a mechanickými stroji. Mechaniku lze rozdělit na klasickou mechaniku (Newtonovu), která zkoumá mechanické jevy makroskopických těles, pohybujících se nízkou rychlostí ve srovnání s rychlostí světla, a pozdější "mechaniky" v kontextu novějších teorií. Například relativistickou mechaniku (Einsteinovu), která zkoumá mechanické jevy částic, příp. jiných těles pohybujících se rychlostí nezanedbatelnou ve srovnání s rychlostí světla, kvantovou mechaniku. Mechanika je pak zpravidla určitou částí důsledků obecnější teorie (speciální teorie relativity, kavantové teorie, teorie chaosu). V tomto článku se budeme zabývat převážně klasickou mechanikou. Základními tématy mechaniky je popis pohybu, kterým se zabývá kinematika, síla jako příčina pohybu, kterou se zabývá dynamika, dále pak mechanická práce a mechanická energie. Zvláštnostmi pohybů a sil u různých skupenství zkoumá mechanika tuhého tělesa a mechanika kapalin a plynů. Mezi mechanické stroje se řadí především jednoduché stroje, převody a hydraulická a pneumatická zařízení. Do mechaniky rovněž patří nauka o gravitaci a různé druhy tření. Abecední seznam dílčích témat se vztahem k mechanice: Aerodynamický tvar - Aerodynamická vztlaková síla - Aerodynamika - Aerostatika - Afélium - Aneroid - Apogeum - Archimédův zákon - Atmosférický tlak Barograf - Barometr - Bernoulliho rovnice Centrální gravitační pole - Coriolisova síla Dostředivá síla - Dostředivé zrychlení - Dvojice sil Einsteinův princip relativity - Elevační úhel Frekvence Galileiho princip relativity - Gravitace - Gravitační pole - Gravitační polohová energie - Gravitační potenciální energie - Gravitační síla - Gravitační zrychlení Hmotný bod - Homogenní gravitační pole - Hybnost - Hydraulické zařízení - Hydrodynamický paradox - Hydrodynamika - Hydrostatický paradox - Hydrostatická tlaková síla - Hydrostatický tlak - Hydrostatika Impuls síly - Inerciální vztažná soustava Jednoduchý stroj Kartézská soustava souřadnic - Keplerovy zákony - Kinetická energie - Kmitočet - Kladka - Kladkostroj - Klidové tření - Klín - Kolo na hřídeli - 1. kosmická rychlost - 2. kosmická rychlost - Kruhová rychlost - Křivočarý pohyb Laminární proudění Manometr - Mechanická energie - Mechanická práce - Mechanický stroj - Mechanika kapalin a plynů - Mechanika tekutin - Měrná tíha - Moment setrvačnosti - Moment síly Nakloněná rovina - Neinerciální vztažná soustava - Nerovnoměrný pohyb - Nerovnoměrný pohyb po kružnici - Nerovnoměrný přímočarý pohyb - Newtonovy pohybové zákony - Newtonův gravitační zákon - 1. Newtonův pohybový zákon - 2. Newtonův pohybový zákon - 3. Newtonův pohybový zákon - Normální atmosférický tlak Objemový průtok - Odpor prostředí - Odporová síla - Odstředivá síla - Osa otáčení - Otáčivý pohyb Páka - Pascalův zákon - Perigeum - Perihelium - perioda (fyzika) - Pevná kladka - Plování těles - Podtlak - Pohyb - Pohybová energie - Pohyb po kružnici - Pohyb tělesa kolem Slunce - Pohyb tělesa kolem Země - Polární soustava souřadnic - Poloha tělesa - Polohová energie - Polohová energie pružnosti - Polohový vektor - Posuvný pohyb - Potenciální energie - Potenciální energie pružnosti - Pneumatické zařízení - Princip nezávislosti pohybů - Proudění - Průvodič - Přetlak - Převody - Příkon - Přímočarý pohyb - Pumpa Rameno valivého odporu - Relativita pohybu - Rotace - Rovnováha sil - Rovnoměrný pohyb - Rovnoměrný pohyb po kružnici - Rovnoměrný přímočarý pohyb - Rovnoměrně zrychlený pohyb po kružnici - Rovnoměrně zrychlený přímočarý pohyb - Rovnovážná poloha - Rozklad sil - Rychlost Setrvačná síla - Síla - Skládání pohybů - Skládání rychlostí - Skládání sil - Smykové tření - Smykový pohyb - Součinitel klidového tření - Součinitel smykového tření - Součinitel valivého tření - Soustava souřadnic - Spojené nádoby - Stabilita - Stálá rovnovážná poloha Šroub Tekutina - Těžiště - Těžnice - Tíha - Tíhová síla - Tíhové zrychlení - Trajektorie - Translace - Tření - Třecí síla - Tuhé těleso - Turbulentní proudění Účinnost - Úhlová dráha - Úhlová rychlost - Úhlové zrychlení - Úniková rychlost Valivé tření - Valivý odpor - Valivý pohyb - Volná kladka - Volná rovnovážná poloha - Volný pád - Vratká rovnovážná poloha - Vrh svislý - Vrh vodorovný - Vrh šikmý - Výkon - Vztažná soustava - Vztlaková síla Zákon akce a reakce - Zákon setrvačnosti - Zákon síly - Zákon zachování hybnosti - Zákon zachování mechanické energie - Zrychlení Abecední seznam veličin: Coriolisova síla - Dostředivá síla - Dostředivé zrychlení - Dráha - Dvojice sil - Frekvence - Gravitační síla - Gravitační zrychlení - Hybnost - Hydrostatická tlaková síla - Hydrostatický tlak - Mechanická energie - Mechanická práce - Měrná tíha - Moment setrvačnosti - Moment síly - Odporová síla - Odstředivá síla - perioda (fyzika) - Pohybová energie - Polohová energie - Příkon - Rychlost - Setrvačná síla - Tíha - Tlaková síla - Třecí síla - Účinnost - Úhlová dráha - Úhlová rychlost - Úhlové zrychlení - Výkon - Vztlaková síla - Zrychlení zpět - Fyzika Kategorie:Mechanika ja:力学 zh-cn:力学

Kategorie:Fyzikové

Kategorie:Profese Kategorie:Fyzika ja:Category:物理学者 ko:분류:물리학자 th:Category:นักฟิสิกส์

Kategorie:Úmrtí 1727

27

Little languages

Little languages are small domain specific programming languages developed for a narrow problem domain. The concept was first named by Jon Bentley. Some examples of little languages are tbl and grap for the troff environment. Some programming languages allow you to easily create your own little language, while providing you with the full power of the existing language. Common Lisp is one. This allows you to create a language that matches the domain without reinventing infrastructure.

tuszcze disco polo Prague appartements diety online slots










































:: RELATED NEWS ::
The Game
The Game, ett musikalbum av Queen, släppt den 30 juni, 1980.

Låtar på albumet

# "Play The Game" # "Dragon Attack" # "Another One Bites the Dust" # "Need Your Loving Tonight" # "Crazy Little Thing Called Love" # "Rock It (Prime Jive)" # "Don't Try Suicide" # "Sail Away Sweet Sister" # "Coming Soon" # "Save Me" # "Dragon Attack" Kategori:1980 års musikalbum tunnelbanestation inom Stockholms tunnelbana på T-bana 1 (gröna linjen). Stationen ligger i stadsdelen Hagsätra, den ligger efter station Rågsved och är ändstation för linje 19. Den ligger 10 kilometer från Slussen, 22 minuter från Ulster (textil) ---- Ulster (textil) Ulster, iriska Cúige Uladh, är en av Irlands historiska provinser. Ulster är den nordligaste av de fyra provinserna. De övriga är Leinster
Hagsätra torg
Hagsätra torg, torg i stadsdelen Hagsätra, Stockholm. Torget ligger i Hagsätra centrum och består av flera delar, inkl. p-platser mellan Vintrosagatan 14 till Olshammarsgatan 10, samt flera passager, bl.a till skymtar i bakgrunden. Foto: Jordgubbe.]] Hökarängens gård, äldre gård vid Drevvikens nordvästra kant i stadsdelen Farsta, Stockholm. Gården hörde en gång i tiden till Farsta gård. Gården är omnämnd redan 23 maj 1922 i Eskilstuna, svensk operasångare (tenor) och skådespelare. Per Grundén har varit engagerad på en rad olika teaterscener i Sverige bl.a. Stora Teatern i Göteborg och Oscarsteatern i Stockholm. Som operasångare har han gjort internationell karr
All Rights Reserved 2005 wikimiki.org