:: wikimiki.org ::

Jacques Prévert

Jacques Prévert

Jacques Prévert [Prevér] (4. února 1900 - 11. dubna 1977), byl francouzský básník, scenárista, režisér a výtvarník.

Život

Jacques Prévert trávil své dětství v Paříži od roku 1907. Se svým otcem, divadelním kritikem, navštěvoval často divadelní představení. Matka ho na druhou stranu od mládí vedla k četbě. Po ukončení základní školy začal pracoval ve velkoobhodě Le Bon Marché, ale v roce 1918 byl nucen nastoupit vojenskou službu a byl následně odvelen na již poválečný Blízký východ. Po návratu spolupracoval se surrealistickým hnutím, po boku např. Raymonda Queneaua nebo Marcela Duhamela. Prévert byl však příliš svobodného a nezávislého ducha, aby sem mohl stát opravdovým členem nějaké organizované skupiny (ať už jakékoli). V roce 1928 založil se svým bratrem Pierrem produkční dům a stal se tak scénaristou a autorem dialogů mnoha velkých francouzských filmů čtyřicátých let. V roce 1932 začal psal texty (převážně k chansonům), které od roku 1933 zhudebňoval geniální hudebník Joseph Kosma (zejména pak Mrtvé listí - Des feuilles mortes). Prévert byl rovněž autorem mnoha divadelních her. Vydáním své sbírky Slova (Paroles) dosáhl obrovského úspěchu. Mohl se díky tomu stát čestným členem Patafyzického kolegia (Collège Pataphysique) založeného na popud zakladatele patafyziky a moderní dramatické tvorby: Alfreda Jarryho. V roce 1948 vypadl z okna francouzského typu (vytvořeného po instalaci kulometu) a upadl na několik dní do těžkého kómatu. Zranění Prévertovi způsobilo vážné neurologické následky. Zemřel na následky rakoviny plic. Jeho neodmyslitelná cigareta se mu tak stala osudnou.

Dílo

J. Prévert byl ovlivněn surrealismem, jeho básně se v některých ohledech podobají lidové písňové tvorbě.

Literární tvorba

Jeho dílo má obrovskou zásluhu na rozšíření zpívané poezie, jelikož zastával názor, že poezie je řeč, která zpívá („la langue qui chante“). Motivy čerpal především ze života prostých lidí a zpracovával je dvojím způsobem: vytvářel příběh, nebo enumerativní řady. Stal se velmi oblíbený a čteným básníkem, v jeho poezii se často objevuje humor, často i černý.
- Slova (Paroles), 1946 vtipné verše francouzskému šansonu.
- Příběhy, 1946
- Déšť a pohoda, 1955
- Haraburdí, 1965
- Věci a jiné, 1972

Česky vyšlo

- Jen tak, 1957, dle tiráže 1958 SNKLHU, Praha
- Není se čeho bát, 1963 SNKLU, Praha
- Divadelní hříčky: Výběr dramatických útvarů ze sbírek Spectacle a La Pluie et le Beau Temps - 1967 Orbis, Praha
- Lvíček, 6/1979 Světová literatura z francouštiny přeložil Vladimír Brett
- Jsem, jaký jsem, Československý spisovatel, Praha české vydání r. 1983 (1. české vydání), dílo s autorovými vlastními ilustracemi, autoři českého překladu: Karel Sýs, Marie Bieblová, Jan Cimický, František Hrubín, Vladimír Mikeš, Petr Skarlant, Jiří Žáček
- Pohádky pro nehodné děti, (Contes pour enfants pas sages) Albatros, Praha, české vydání r. 1985 (1. české vydání), z francouštiny přeložili Adolf Kroupa a Helena Kroupová
- Velké trojhvězdí [ Guillaume Apollinaire, Paul Éluard, Jacques Prévert ], české vydání 1986 Mladá fronta, Praha, autory českého překladu jsou: Karel Sýs, Kamil Mařík, Petr Skarlant, Jiří Žáček
- Pro tebe, má lásko, české vydání r. 1997, 2002 Mladá fronta, Praha, ISBN: 80-204-0671-9, Antalogie prévertovských překladů od prvních průkopnických, o něž se zasloužil zasvěcený znalec básníkova díla Adolf Kroupa, až po převody nejmladší. Na překladu se dále podíleli Karel Sýs, Jiří Žáček aj.
- Slova 2000, 2004 Akropolis, Praha, ISBN: 80-85770-86-5, české vydání r. 2000 (1. české vydání). Sbírka, která ve Francii vyšla v roce 1945 a od té doby její náklad překročil několik milionů výtisků, vznikala původně jako texty k písním, jako verše určené k předčítání v literárních kabaretech, veršované příběhy do nočních klubů za doprovodu hudby, řada těchto textů zlidověla díky podání známých šansoniérů, jako byli např. Edith Piaf, Marlene Dietrich, Yves Montand, Juliette Greco aj. Jedná se o vůbec první kompletní překlad proslulé básnické sbírky do češtiny (doposud z ní u nás vycházely pouze výbory), vydaný ke 100. výročí narození tohoto básníka
- Nadosmrti dítětem, 2004 Prospektrum, Praha, ISBN: 80-7175-004-2, autor českého překladu Karel Sýs.
- Jen tak, české vydání r. 1957, správně dle tiráže 1958 (1. české vydání) z francouštiny přeložil Jan Vladislav
- Není se čeho bát, české vydání r. 1963 (1. české vydání) z francouštiny přeložili František Bárta, František Hrubín, Adolf Kroupa, Jan Vladislav.
- Divadelní hříčky: Výběr dramatických útvarů ze sbírek Spectacle a La Pluie et le Beau Temps, české vydání r. 1967 (1. české vydání). Z francouzštiny přeložil a doslov napsal Jiří Konůpek. Autor obálky Jana Sigmundová
- Osamostatněný soubor dramatického díla (Roura k rouře pasuje, Transcen dance, Věž, Paříž se baví, Tři hlavní ctnosti, Návrat domů, Sláva ve Versaillích, Ušlechtilá mluva, V rodině, Na palubě před bitvou, Bitva u Fontenoy, Divotvorný obraz, Příchody a odchody) francouzského básníka, autora písňových textů a filmového scenáristy, vytěžený z jeho básnických sbírek. Humorné scénky, pracující s realitou i absurditou a zaměřené proti náboženství, oficírské domýšlivosti, pedanterii, byrokratismu, politické rétorice a přepjatému patriotismu
Filmová tvorba
Zhruba od roku 1935 se zabýval filmovou tvorbou - jako scénárista
- Směšné drama
- Nábřeží mlh
- Den začíná,
- Děti ráje
- Brány noci
- Milenci z Verony
- Zvoník od Matky Boží
- Návštěva z temnot
- Brány noci Dokumentárních tvorba:
- Setkání Seiny s Paříží Animovaný film:
- Cínový vojáček
- Pastýřka a kominík
Odkazy

- Seznam francouzských spisovatelů
- Zpívaná, recitovaná a experimentální poezie
- Surrealismus
Externí odkazy

- [http://www.imdb.com/name/nm0699535/ Veškerá Prevértova filmová tvorba na Internet Movie Database]
- [http://muff.uffs.net/poezie/prevert/prevert_slova_vyber_cz.php Výběr z Prévertovy básnické sbírky Slova v překladu Petra Skarlanta]
- [http://www.akropolis.info/recenze/rec-prevert.htm Recenze českého překladu] Prévert, Jacques Prévert, Jacques Prévert, Jacques Prévert, Jacques

4. únor
4. únor je 35. den roku podle gregoriánského kalendáře. Do konce roku zbývá 330 dní (331 v přestupném roce).
Události
Česko
- 1994 začala vysílat televize Nova Svět
- 1961 odstartovala 1VA (proto-Veněra) - pro selhání motoru 4. stupně neopustila parkovací orbitu Země
- 1961 Sputnik 7 - pokus o dopad na Venuši
- 1967 Lunar Orbiter 3 - družice Měsíce
- 1938 Adolf Hitler se stal vrchním velitelem ozbrojených sil
- 1948 Srí Lanka získala nezávislost
- 2003 rozpadla se Svazová republika Jugoslávie
- 2005
- Ukrajinský parlament schválil kontroverzní opoziční političku Julii Tymošenkovou do funkce předsedkyně vlády.
- Javal Davis, americký voják, který se koncem roku 2003 podílel na mučení iráckých vězňů v bagdádské věznici Abú Ghrajb, byl americkým vojenským soudem odsouzen k 6 měsícům vězení a propuštění z armády.
- V Iráku byla skupinou islámských radikálů unesena italská novinářka Giuliana Sgrenová.
Narození
Česko
- 1808 – Josef Kajetán Tyl, český dramatik a spisovatel († 11. červenec 1856)
- 1820 – Božena Němcová, česká spisovatelka († 21. ledena 1862)
- 1941 – Jiří Raška, český skokan na lyžích Svět
- 1881 – Kliment Jefremovič Vorošilov, sovětský politik († 2. prosinec 1969)
- 1900 – Jacques Prévert, francouzský básník († 11. dubna 1977)
- 1913 – Rosa Lee Parksová, bojovnice za lidská práva († 24. října 2005)
- 1943 – Ken Thompson, americký programátor
- 1955 – Mikuláš Dzurinda, slovenský politik
- 1979 – Giorgio Pantano italský automobilový závodník
Úmrtí
Česko
- Svět
- 1911 Piet Cronje, búrský generál (
- asi 1840)
Svátky
Česko
- Jarmila Svět
- Světový den boje proti rakovině
Viz také:

- 3. únor 5. únor - kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Únor ja:2月4日 ko:2월 4일 simple:February 4 th:4 กุมภาพันธ์

11. dubna

11. duben je 101. den roku podle gregoriánského kalendáře (102. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 264 dní.

Události

Česko
- Svět
- 1792 ve Francii byla vynalezena gilotina
- 1919 založena Mezinárodní organizace práce
- 1945 americká armáda osvobodila koncentrační tábor Buchenwald
- 1970 - start kosmické lodi Apollo 13 z mysu Canaveral na Floridě. Kvůli výbuchu jedné z nádrží se stlačeným kyslíkem byla nucena uskutečnit předčasný návrat na Zemi (17. dubna 1970)
- 2005
- Americký prezident George W. Bush vyzval při setkání ve Washingtonu izraelského premiéra Ariela Šarona ke zrušení plánů na rozšiřování izraelských osad na Západním břehu Jordánu.
- Bezpilotní průzkumné letadlo libanonského hnutí Hizballáh přeletělo nad územím severního Izraele a vrátilo se na základnu v Libanonu.
- První společná izraelsko-palestinská rozhlasová stanice "Hlas míru" zahájila vysílání ze studia v Izraelem okupovaném [|Východní Jeruzalém[Východním Jeruzalémě]]. Stanici založili izraelští a palestinští míroví aktivisté.
- Podle iráckého prezidenta Džalála Talabáního bude odchod americké armády z Iráku možný nejdříve za dva roky.
- V Iráku byl unesen americký podnikatel, pracující na stavbě v Bagdádu.
- Při zřícení devítipatrové textilní továrny v Bangladéši zahynulo nejméně 73 lidí.

Narození

Česko
- 1887 Vojtěch Martínek, český spisovatel († 25. dubna 1960)
- 1894 Lev Blatný, český spisovatel a divadelník
- 1945 Karel Steigerwald, český scénárista, dramatik a publicista
- 1980 Martine Dragon, česká výtvarnice. Svět
- 1755, James Parkinson, britský lékař, který v roce 1817 popsal onemocnění centrální nervové soustavy později označované jako Parkinsonova nemoc († 21. prosince 1824)

Úmrtí

Česko
- Svět
- 1977 Jacques Prévert, francouzský básník (
- 4. února 1900)

Svátky

Česko
- Izabela
- Socialistický kalendář: Den mezinárodní solidarity osvobozených politických vězňů a bojovníků proti fašismu Svět
- Mezinárodní den solidarity osvobozených politických vězňů
- Světový den Parkinsonovy nemoci

Viz také:

- 10. duben 12. duben
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Duben ja:4月11日 ko:4월 11일 simple:April 11 th:11 เมษายน

Paříž

Paříž (franc.: Paris) je hlavní město Francie. Je také zároveň centrem regionu Île-de-France, zahrnujícího Paříž a její předměstí, a současně sama tvoří jeden z francouzských departementů (franc.: département de Paris). Paříž vytváří se svými předměstími a satelitními městy tzv. Velkou Paříž, sídelní aglomeraci, jejíž populace byla v r. 2004 odhadována na 11,5 miliónu obyvatel (poslední sčítání lidu v r. 1999 zjistilo 11 174 743 obyvatel). Paříž tak přestavuje nejlidnatější metropolitní oblast Evropské unie po Londýnu. Vlastní obvod města (v zásadě vymezený okružní dálnicí a dvěma lesíky), z historických důvodů poměrně malý, má naproti tomu podle odhadů z r. 2004 pouhých 2 142 800 obyvatel (2 125 246 při sčítání r. 1999) na ploše 86,928 km² (bez Bouloňského a Vincenneského lesíka). Celá metropolitní oblast (aire urbaine) čítající 1584 obcí (commune) má rozlohu 14 518 km². Hustota osídlení je ve vnitřním městě 24 448/km², v celé oblasti pařížské aglomerace pak 770/km² (podle údajů z r. 1999).

Dějiny Paříže

První nálezy osídlení oblasti Paříže pocházejí z období kolem r. 4500 př. n. l. Kolem roku 300 př. n. l. osídlili kraj Galové z kmene Parisiů; od v r. 52 př. n. l. kraj dobyli Římané a pojmenovali jej Lutetia (francouzsky Lutèce; tj. „bažinaté místo“), respektive Lutetia Parisiorum. V té době byl osídlen pouze dnešní ostrov Île de la Cité, kde dnes stojí katedrála Notre-Dame. Římské osídlení rychle rostlo a během padesáti let se začalo šířit i na levý břeh Seiny. Po pádu římské nadvlády v r. 508 Chlodvík I. učinil z města hlavní město Francké říše. Chlodvík I. zahájil v r. 511 výstavbu katedrály sv. Etienna na Île de la Cité. Tam také vyrostla pevnost na obranu před Vikingy po r. 800, avšak 28. března 845 byla Paříž vikingskými nájezdníky dobyta. Slabost posledních karolínských francouzských králů vedla k postupnému nárůstu moci pařížských hrabat. Odo, hrabě pařížský byl zvolen králem Francie navzdory nárokům Karel III. Dynastický spor byl vyřešen až v roce 987, kdy byl Hugo Kapet, hrabě pařížský, zvolen po smrti posledního krále z rodu Karlovců za francouzského krále. V průběhu 11. století se město rozšířilo také na pravý břeh řeky. Během 12. a 13. stol. za vlády Filipa II. Augusta město dále mohutně rostlo, což souviselo hlavně s vysušením rozsáhlých močálů. Hlavní cesty byly dlážděny, byl vybudován první Louvre jako mocná pevnost a byla zahájena i výstavba několika katedrál, mimo jiné katedrály Notre-Dame. Několik škol na levém břehu bylo sjednoceno pod názvem Sorbonna, na níž studovali m.j. Albert Veliký a sv. Tomáš Akvinský. Během Středověku Paříž prosperovala jako obchodní i intelektuální centrum, její rozvoj dočasně přerušovaly morové epidemie ve 14. století a pak zejména Stoleté války s Anglií v 15. století, které vedly k tomu, že dvůr město přechodně dokonce opustil. Za vlády krále Ludvíka XIV., Krále Slunce (1643 - 1715) byla královská rezidence přesunuta do blízkých Versailles. V této době, označované jako Le Grand Siècle (tj. "Velké Století"), bylo ale ve městě vybudováno velké množství velkolepých paláců a dalších budov. Francouzská revoluce začala dobytím Bastilly 14. července 1789. V roce 1799 se díky nestabilitě nové vlády chopil moci Napoleon Bonaparte, nejprve jako první konzul, v roce 1804 se pak sám korunoval v katedrále Notre-Dame francouzským císařem. Chtěl z Paříže vytvořit nejkrásnější město na světě. Za jeho vlády vyrostlo v Paříži zejména množství velkolepých pomníků. V roce 1814 ale byla Paříž dobyta anglickými, pruskými, rakouskými a ruskými vojsky a Napoleon byl vypovězen na ostrov Elbu. Do Paříže se sice po útěku z ostrova v roce 1815 vrátil, ale po porážce u Waterloo byl definitivně sesazen a deportován na Ostrov Svaté Heleny, kde v roce 1821 zemřel. 1821 Po druhé revoluci v r. 1848, která svrhla krátce trvající monarchii, se v čase nejistoty chopil moci státním převratem Napoleonův synovec, který se jako Napoleon III. prohlásil v r. 1851 císařem. Za jeho vlády Paříž rozkvetla v nejkrásnější město Evropy. Za to vděčí především baronu Hausmannovi, který realizoval velkolepou přeměnu středověkého města na město s vzdušnými bulváry a třídami. Císařství ukončila v roce 1870 prohraná Prusko-francouzská válka, končící obléháním Paříže, následovaném Pařížskou komunou. Konec 19. století ale představuje opět období velkého rozmachu Paříže, nazývané také La Belle Époque (čili "Krásné období"), které dokumentuje pořádání Světové výstavy v r. 1889, pro niž byla vybudována Eiffelova věž, dnešní symbol Paříže. Paříž se stala výstavným městem, plným nově budovaných budov ve stylu secese. V r. 1900 Paříž pořádala Letní olympijské hry a znovu v r. 1924. V 60. letech se Paříž opět stala centrem rozvoje a moderní architektury. To bylo symbolizováno především výstavbou obchodní čtvrti La Défense na západním okraji města, která se stala moderním administrativním centrem Evropy. Komplex byl v roce 1989 doplněn budovou La Grande Arche ("Velký Oblouk"), ohromná krychle, do níž by se vešla i katedrála Notre-Dame.Další významnou stavbou byl také mrakodrap Tour Montparnasse, vybudovaný v r. 1973, v době stavby nejvyšší budova v Evropě.

Pamětihodnosti

Paříž oplývá množstvím památek z dob keltských až po současnost. Z historické Paříže však po rekonstrukcích v 18. a 19. století zbylo jen málo z původní tváře. Mezi nejznámější památky patří:
- Katedrála Notre-Dame
- Louvre
- Vítězný oblouk
- Invalidovna
- Conciergerie a Sainte-Chapelle
- Bazilika Sacre Coeur

Moderní architektura

V Paříži se nacházejí památky snad ze všech architektonických slohů. Kromě Eiffelovy věže a Louvre se skleněnými pyramidami před vchodem, je zde také supermoderní čtvrť La Défense, plná mrakodrapů a supermoderních staveb. Zde stojí také nejznámější moderní stavba Paříže - Grande Arche, vybudovaný roku 1989 k 200. výročí Francouzské revoluce. "Jen v Paříži je možné, aby si architekti postavili to, co je napadne" - to je zkušenost, kterou získala Paříž po výstavbě Pompidouova centra přímo v centru města.

Nejvýznamnější čtvrti

Pompidouova centra
- Île de la Cité a Île St-Louis: Nejstarší osídlení města je spojeno právě s ostrovem Île de la Cité ("Městský ostrov"), kde vyrostla první galská osada, později přeměněná na římské město. Také v pozdějším období zde bylo jedno z center města, takže tady najdeme významné památky jako katedrálu Notre-Dame, bývalou věznici z doby Francouzské revoluce Conciergerie s úžasnou gotickou kaplí Sainte-Chapelle v areálu dnešního Justičního paláce. Ostrov Île St-Louis ("Ostrov Sv. Ludvíka") byl tvořen dlouho jen bažinatými pastvinami a až v 17. stol. zde vyrostla obytná čtvrť.
- Marais: Jedna z nejzajímavějších čtvrtí města. Název čtvrti dokumentuje, že zde původně byly bažiny (marais znamená bažinu). Po vysušení mokřin se však stala oblíbenou oblastí, zvláště pak v 17. století, kdy zde vyrostlo velké množství paláců. Čtvrť se stala také sídlem královského dvora - královské urbanistické úsilí lze vidět na Place des Vosges. Z mnoha paláců stojí za zmínku především Hôtel de Sully, z dalších pak Hôtel de Rohan, Hôtel de Sens aj. Zde také stávala proslulá pevnost a věznice Bastilla. Na nábřeží Seiny se nachází překrásná radnice ze 17. stol. (franc. Hôtel de Ville).
- Beaubourg a Les Halles: Dominantou této části jsou modernistické náměstí Forum des Halles a avantgardní stavba Pompidouova centra.
- Tuileries: Čtvrť mezi Náměstím Svornosti (franc. Place de Concorde) a Louvrem, kde sídlili francouzští králové, dnes také sídlo řady špičkových hotelů, butiků a dalších obchodů. Z dalších památek je třeba zmínit palác Palais Royal.
- Opéra: Dominantou čtvrti je divadlo Opéra National de Paris. Významnou stavbou je také kostel St. Madeleine, vybudovaný Napoleonem jako ohromná stavba vzhledu antických chrámů.
- Champs-Elysees: Čtvrť pojmenovaná podle široké třídy Avenue Champs-Elysees, proslulá především Vítězným obloukem. Nacházejí se zde také Elysejský palác, sídlo francouzského prezidenta, či výstavní pavilony Grand Palais a Petit Palais, postavené u příležitosti Světové výstavy v r. 1900. Z nich "Velký palác" ohromuje svými rozměry. Od něj vede přes řeku Seinu nádherný Most Alexandra III. (vybudovaný při stejné příležitosti) k Invalidovně.
- Montmartre: Čtvrť umělců na vyvýšenině na Paříží, proslulá jak svým nočním životem (zejména v oblasti náměstí Pigalle - nachází se zde také proslulý podnik Moulin Rouge), tak bělostnou bazilikou Sacre Coeur, tyčící se vysoko nad střechami čtvrti. Na hřbitově Montmartre jsou pohřbeni mj. Heinrich Heine, Edgar Degas, Hector Berlioz či Jacques Offenbach.
- Invalides: tato čtvrť je proslulá především Eiffelovou věží a monumentálním komplexem Invalidovny, podle níž má svůj název. Nachází se zde také Bourbonský palác, dnes sídlo Národního shromáždění.
- St-Germain-des-Prés: Kdysi jedna z nejstarších čtvrtí města, kde stojí nejstarší kostel v Paříži - opatský kostel St-Germain-des-Prés, se po 2. světové válce stala centrem intelektuálského dění, soustředěného kolem kaváren a barů. Z významných staveb je nutné zmínit Museum Orsay, muzeum výtvarného umění, umístěné v nádherně modernizované budově bývalého nádraží.
- Latinská čtvrť: Tato starobylá čtvrť je proslulá především svou školskou historií, ostatně její jméno pochází od prvních latinsky mluvících studentů. Zde stojí slavná Sorbonna, nacházejí se tu i proslulá lycea. Jinak je čtvrť spojována s umělci, intelektuály a bohémským způsobem života. Z významných památek se zde nachází také Pantheon.
- Luxembourg: Klidnější čtvrť kolem Lucemburských zahrad s významnými objekty Lucemburským palácem a kostelem St. Sulpice.
- Montparnasse: Do 2. světové války umělecké a literární centrum, později vystavena značnému úpadku, jemuž měla zabránit výstavba administrativního centra s mrakodrapem Tour Montparnasse. Z dalších zajímavostí se zde nachází vstup do pařížských katakomb. Na montparnasském hřbitově nalezli poslední odpočinek mj. Guy de Maupassant, André Citroën, Frédéric Auguste Bartholdi, Charles Baudelaire, Samuel Beckett či Jean-Paul Sartre.

Doprava

Paříž má od 19. století široké bulváry, které však automobilové dopravě často nestačí. Městská doprava má 4 druhy:
- Métro (14 tras, poslední 2001, linka 14 - automatická)
- RER - příměstská železnice, rychlejší než metro s vzdálenejšími stanicemi. 5 tras značených písmeny A-E a číslicemi např A1-A5 podle větví dané linky
- autobusy - v Paříži jezdí asi 4000 autobusů
- tramvaje - nové tratě na severu u hranice se čtvrtí Saint Denis Paříž má dvě letiště - starší Orly a letiště Charlese de Gaulla. letiště Charlese de Gaulla Kategorie:Francie Kategorie:Hlavní města Evropy Kategorie:Paříž als:Paris (Stadt) ko:파리 시 ja:パリ simple:Paris th:ปารีส

1918

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1913 1914 1915 1916 1917 - 1918 - 1919 1920 1921 1922 1923 ----

Události

Česko
- 14. října - Prohlášení Prozatimní československé vlády.
- 14. října - Generální stávka v českých zemích na protest proti vývozu potravin z českých zemí do Rakouska.
- 28. října - Vznik Československa
- 14. listopadu Tomáš Garrigue Masaryk zvolen prvním presidentem Svět
- 3. března uzavřela ruská vláda s ústředními mocnostmi brestlitevský mír
- 25. března Bělorusko vyhlásilo nezávislost
- 1. listopadu bitva o Lvov mezi Poláky a Ukrajinci, kterou Poláci vyhráli.
- 1. listopadu začala u Padovy v severní Itálii jednání mezi zmocněnci Dohody a Rakousko-Uherska o příměří
- 3. listopadu příměří mezi zmocněnci Dohody a Rakousko-Uherska bylo podepsáno
- 8. listopadu moc v Sasku převzaly dělnicko-vojenské rady
- 10. listopadu vyhlášena Saskou republiku
- 11. listopadu Císař Karel I. podepsal abdikační listinu, Rakousko-Uhersko se rozpadlo.
- 11. listopadu - obnovení samostatnosti Polska (státní svátek Polska)
- 13. listopadu poslední král z rodu Wettinů Friedrich August III. abdikoval na zámku Guteborn u Ruhlandu; Sasko
- 30. listopadu Lotyšsko vyhlásilo nezávislost
- 1. prosince Island vyhlásil nezávislost
- 1. prosince vyhlášení sjednocení Království Srbska - vznik Jugoslávie
- Rusko přijalo Gregoriánský kalendář
- Halič připadla Polsku
- Monako se stalo smluvním protektorátem Francie

Vědy a umění

- 19. října byl založen American National Standards Institute
- Ernest Rutherford objevil proton

Nobelova cena

Narození

Česko
- 26. června Jiří Krejčík, český režisér
- 10. listopadu Miroslav Horníček, český herec († 15. února 2003) Svět
- 19. ledna Eric Lambert, anglo-australský spisovatel († 16. dubna 1966)
- 16. duben - Dick Gibson, britský automobilový závodník
- 11. května Richard Feynman, americký fyzik († 15. února 1988)
- 13. červenec - Alberto Ascari, italský automobilový závodník
- 18. červenec - Nelson Mandela, jihoafrický politik
- 16. říjen - Tony Rolt, britský pilot formule 1.
- 11. prosince - Alexandr Isajevič Solženicyn, ruský spisovatel
- Leonard Bernstein, americký dirigent († 1990)
- asi Rosario Stroscio, italský římskokatolický kněz

Úmrtí

Česko Svět
- 6. ledna Georg Cantor, matematik (
- 3. března 1845)
- 9. listopad Guillaume Apollinaire, francouzský básník (
- 26. srpen 1880)
- Stanislav Schulhof, lékař a básník píšící v esperantu (
- 1864)

Hlava státu

- Karel I. - císař rakousko-uherské monarchie, jejíž součástí byly i české země
- Tomáš Garrigue Masaryk - československý prezident Kategorie:20. století ja:1918年 ko:1918년 simple:1918

1928

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1923 1924 1925 1926 1927 - 1928 - 1929 1930 1931 1932 1933 ----

Události

Česko
- 1. prosince spojením Moravy a země Slezské vzniká v Československu země Moravskoslezská. Svět
- 25. května vzducholoď Italia ztroskotala při návratu ze severního pólu
- 18. září první let vzducholodi Graf Zeppelin
- Kemal Atatürk zahájil velkou reformu turečtiny

Vědy a umění

- Bairdův úspěšný televizní přenos z Velké Británie do USA na vlně 45 m
- zaveden název Universal Time
- Paul Dirac předpověděl existenci pozitronu
- v Revui Devětsilu (č. 9) vydán Manifestech poetismu
- objeveno semitské město Ugarit

Nobelova cena

Narození

Česko
- 5. července Josef Macur, český právník († 15. března 2002)
- 10. července Karel Šiktanc, český spisovatel
- 20. července Pavel Kohout, český spisovatel
- 26. srpen - Zdeněk Veselovský český zoolog Svět
- 1. leden - Hap Sharp americký automobilový závodník
- 16. únor - Les Costello americký hokejista
- 12. března Edward Franklin Albee, americký dramatik
- 23. dubna Shirley Templeová Blacková, americká filmová herečka a politička
- 26. července Stanley Kubrick, americký režisér († 7. března 1999)
- 7. prosinec - Noam Chomsky, americký lingvista
- Ernesto „Che“ Guevara, kubánský revolucionář († 1967)
- Gabriel Laub, česko-polský esejista († 1998)

Úmrtí

Česko
- 12. ledna – sebevražda Rudolf Těsnohlídek, český spisavatel (
- 7. červen 1882)
- 12. srpna – Leoš Janáček , hudební skladatel (
- 3. července 1854)
- 16. srpna – Antonín Sova, český básník (
- 26. února 1864) Svět
- 19. červen – Roald Amundsen, norský polární badatel (
- 16. červenec 1872)

Hlava státu

Kategorie:20. století ja:1928年 ko:1928년 simple:1928 th:พ.ศ. 2471

1932

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1927 1928 1929 1930 1931 - 1932 - 1933 1934 1935 1936 1937 ----

Události

Česko Svět
- 23. září – sjednocení Saúdské Arábie
- 3. října – Irák vyhlásil nezávislost na mandátu Společnosti národů, spravovaném Velkou Británií
- Finsko a SSSR uzavřelo pakt o neútočení
- Irák a Turecko se staly členem Společnosti národů
- založena Bezpečnostní služba – Sicherheitsdienst; Německo
- v SSSR se upustilo od reformy kalendáře, která mj. v letech 1930–31 zavedla 30. únor

Vědy a umění

- objev neutronu a Pozitronu

Nobelova cena

Narození

Česko
- 15. února – Josef Brukner, český spisovatel, překladatel a filmový scenárista
- 18. února – Miloš Forman, českoamerický režisér
- 4. dubna – Andrej Tarkovskij, ruský režisér
- 17. května – Miloslav Vlk, arcibiskup pražský
- 10. srpna – Vladimír Páral, český spisovatel Svět
- 5. ledna – Umberto Eco, italský semiolog filosof a spisovatel
- 6. února – François Truffaut, francouzský filmový režisér († 21. října 1984)
- 7. července – Joe Zawinul, rakouský jazzový a jazzrockový pianista a skladatel
- 26. září – Vladimir Vojnovič, ruský spisovatel
- 7. září – Malcolm Bradbury, anglický spisovatel († 27. listopadu 2000)
- 11. září – Fernando Arrabal, španělský dramatik

Úmrtí

Česko
- 22. března – Gustav Habrman (
- 24. ledna 1864), český politik Svět
- Saxton Payson, americký operní pěvec (
- 1842)

Hlava státu

- Československo – Tomáš Garrigue Masaryk Kategorie:20. století ja:1932年 ko:1932년 simple:1932 th:พ.ศ. 2475

1933

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1928 1929 1930 1931 1932 - 1933 - 1934 1935 1936 1937 1938 ----

Události

Česko
- první ovocný jogurt, byl vymyšlen v Radlické mlékárně na Smíchově
- byla zahájena stavba Letiště Praha-Ruzyně
- vyhlášeny národní přírodní rezervace Novozámecký rybník, Přírodní rezervace Velký a Malý Polom, Chlumská stráň Svět
- 30. ledna říšský prezident Hindenburg jmenuje Hitlera kancléřem; Německo
- 27. února požár Říšského sněmu; Německo
- 24. března počátek vlády národních socialstů v Německu
- 15. duben Boris Natanovič Strugacký, ruský spisovatel
- 17. května založena norská fašistická strana Nasjonal Samling
- 26. května vzniklo Gestapo
- 20. července je podepsán Říšský konkordát mezi Německou říší a Svatým stolcem
- erupce sopky Vesuv; Itálie
- podepsána konvence o právech a povinnostech států; Montevideo
- Německo vystoupilo ze Společnosti národů
- obě meklenburské země se staly součástí Německa

Vědy a umění

- 16. září založeno divadlo D 34; Československo
- Fritz Zwicky publikoval teorii Temné hmoty

Nobelova cena

Narození

Česko
- 24. březen Jiří Klobouk, český spisovatel
- 30. dubna Karla Erbová, česká básnířka
- 21. květen Erazim Kohák, český filosof
- 21. října Zdena Salivarová, česká spisovatelka
- Josef Cink český esperantista Svět
- 16. leden Susan Sontagová, americká spisovatelka († 28. prosinec 2004)
- 23. březen Philip Zimbardo, americký psycholog
- 12. května Andrej Andrejevič Vozněsenskij, ruský básník
- 18. července Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko, ruský básník
- Henri Francois van Aal, belgický žurnalista a politik († 2001)
- Džalál Talabání, kurdský irácký politik

Úmrtí

Česko
- 23. srpen Adolf Loos, český architekt (
- 10. prosinec 1870) Svět
- 31. leden John Galsworthy, anglický prozaik (
- 14. srpen 1867)
- 6. březen Antonín Čermák, americký podnikatel a politik českého původu (
- 9. květen 1873)

Hlava státu

Tomáš Garrigue Masaryk Kategorie:20. století ja:1933年 ko:1933년 simple:1933

Alfred Jarry

Alfred Jarry (8. září 1873 Laval, Mayenne – 1. listopadu 1907 Paříž) byl francouzským básníkem, romanopiscem a dramatikem. Alfred Jarry se narodil do velkoobchodnické rodiny. V pěti letech nastoupil do Petit lycée de Laval, aby pak ve studiích pokračoval v Saint-Brieucu a posléze v Rennes. Mezi léty 1885 a 1888 sepsal již několik komedií ve verších i v próze. Na gymnáziu v Rennes jej zaujal profesor fyziky jménem Hébert, který pro své žáky ztělesňoval „veškerou směšnost světa“. Hébert se stal hrhlavním hrdinou Jarryho studentské literatury, z níž lze jmenovat především text nazvaný „Poláci“ („Les Polonais“). Rok před maturitou Jarry tento text přetvořil do formy komedie, čímž vznikla první verze Krále Ubu (zde však hlavní hrdina nesl jméno Ébé – vzniklé nedbalou výslovností profesorova jména –, transformace na Ubua přišla až o osm let později). V létech 1891–1892 byl Bergsonovým žákem a spolužákem Léona-Paula Fargua a Alberta Thibaudeta na Gymnáziu Jindřicha IV. Po maturitě neúspěšně složil přijímací zkoušky na École normale supérieure (obdoba pedagogického institu). Díky své publikační činnosti se Jarry seznámil s Marcelem Schwobem, zvláště pak s Alfredem Valettem (ředitelem časopisu Mercure de France) a jeho ženou Rachildou, v jejichž domě v roce 1894 poprvé uvedl svou hru Král Ubu (Ubu roi). Spolupracoval s Mercure de France a s Revue Blanche. O dva roky později získal místo v blízkosti Lugné-Poa, který mu svěřil program Théâtre de l'Œuvre, kde se 10. prosince 1896 konala premiéra Krále Ubu. Premiéra doslova šokovala francouzské publikum, které se nedařilo několikrát během hry udržet v sedadlech. Od té doby publikoval díla zabývající se především osobností otce Ubu. Od roku 1894 do roku 1895 řídil spolu s Remy de Gourmontem tříměšíčně vycházející Ymagier („Sbírka starých i nových rytin námětem studijně uměleckým a filologickým“). V roce 1896 se udála napolo mýtická událost koupě jízdního kola Clément Luxe 96 course sur piste, které se stalo Jarryho průvodcem po zbytek jeho života. Později založil i Perhinderion, který stačil vyjít jen ve dvou číslech. V roce 1897 vyčerpal veškeré své dědictví (především za vydávání časopisu Ymagie), ale stačil si pořídit loď L'As, která vešla do literatury v knize o doktoru Fautrollovi. Po dobu asi šestí měsíců Jarry bydlel u svého přítele a avantgardního malíře Henriho Rousseaua, se kterým se Jarry seznámil na jeho výstavě. Posléze se dlouhodoběji usadil na ulici Cassette, v Paříži. Mezi jeho druhé nejvýznamnější souborné dílo patřily Skutky a názory doktora Faustrolla, patafyzika, které bylo vydáno až posrmtně (na Jarryho přání, aby kniha vyšla až v době, kdy ji bude s to pochopit) a které patafyziku zobrazuje jako „vědu imaginárních výsledků“. Znovuzrození patafyziky nastalo v roce 1948 po založení Collegium Pataphysicum. Toto Collegium pravidelně uděluje Řád velkého panděra, jehož nositeli se mohou stát jedině ti, jež mají přinejmenším čtyři libovolné předky a méně jak tři oči. Mezi významnými nositeli tohoto řádu potkáváme: Eugèna Ionesca, Borise Viana, Jacquese Préverta a další. Výrazně se přizpůsobil jeho osobnosti a dával přednost principu bezprostředního potěšení nad pocit reality. Jarry žil tak, jak uznával za vhodné, jak se jemu samotnému vyhovovalo. Ctil zásadu Carpe diem a pravděpodobně kvůli alkoholismu se soustřeďoval na požitky okamžiku a opovrhoval dlouhodobým úspěchem. Žil život jen s několika klíčovými prvky, které mu bohatě stačily ke spokojenosti: kolo, revolver a absint. Revolver používal často místo cyklistického zvonku, kolo zase jako výhradní dopravní prostředek a absint se pro něj stal životním symbolem. Na zbytku jeho inventáře jako by Jarrymu nezáleželo. Žil v nájemním domě s polovičním stropem, byl nucen psát v leže, vlasy měl ustavičně od vápenného stropu a vlastnil nábytku vyloženě poskrovnu (za zmínku stojí snad jen jeho postel sloužící zároveň i jako kanape). Údajně ve své knihovně choval jen čtyři nebo pět knížek, z nichž lze jmenovat především Françoise Rabelaise, který se stal výchozím dílem Jarryho tvorby. Humor mu umožňoval dosáhnout vyšší svobody. „Jarry už nehrál Ubua na scéně, ale ve městě. Byl tak zrcadlem hlupákům, kterým ukazoval nestvůru, jakou všichni do jednoho byli.“ (G. E. Glancier) 28. května 1906 Jarry napsal v dopise Rachildě: „[Otec Ubu] netrpí žádnou chorobou jater, srdce, ledvin, ba ani močových cest. Je jednoduše vyčerpán a jeho životní kotel nevybouchne, nýbrž uhasne. Docela pomalu se zastaví jako schvácený motor.“ Vyčerpán, nemocný a obtěžovaný věřiteli, Jarry neustále konal cesty z Paříže do Lavalu a zpět. Zemřel o šest měsíců později v nemocnici de la Charité 1. listopadu 1907. Je zaznamenáno, že jeho poslední přání bylo, aby mu donesli párátko. Jarryho poslední věta dovršuje jeho dílo vyznačující se silně hořkou groteskností, jež dokáže zesměšnit i tu nejupřímnější lidskou vážnost v podobě smrti. Byl rovněž zakldatelem patafyziky, vědního oboru, který se pídil po rozboru dekonstrukce reality a její znovuspojení v absurditě. Jarry je jedním z prvních inspirátorů surrealismu, absurdního divadla a moderní literatury vůbec.
Bibliografie

- Visions actuelles et futures (Vize dnešní i budoucí - 1894)
- Haldernablou (1894)
- Acte unique (Jedinečný čin 1894)
- Minutes de sable mémorial (1894)
- César Antéchrist (1895)
- Ubu Roi (Král Ubu nebo také Ubu králem 1896)
- L'autre Alceste (Jiný Alceste - 1896)
- Paralipomènes d'Ubu (Paralipomena k Ubuovi - 1896)
- Le Vieux de la montagne (Stařec na hoře - 1896)
- Les Jours et les Nuits (Dny a noci - 1897)
- L'Amour en visites (Láska na návštěvě - 1898)
- L'Amour absolu (Úplná láska - 1899)
- Ubu enchaîné (Ubu spoutaný 1900)
- Messaline (1901)
- Le Surmâle (Nadsamec - 1902)
- L'objet aimé (Milovaný předmět - 1903)
- Ubu sur la Butte (Ubu na homoli 1906)
- Par la taille (Postavou - 1906), opereta
- Le Moutardier du pape (Papežova hořčičná nádoba - 1907), směšná opera
- Albert Samain (vzpomínky) (1907) Posmrtně vydaná díla:
- Gestes et opinions du docteur Faustroll, pataphysicien, (Skutky a názory doktora Faustrolla, patafyzika 1911)
- Spéculations (Spekulace - 1911)
- Pantagruel (opera poprvé sehraná v roce 1911, s hudbou Clauda Terrasse)
- La Dragonne (Dračice - 1943)
- La Chandelle verte (1969)
- Pieter de Delft (1974), směšná opera
- Jef (1974)
- Le manoir enchanté (1974), směšná opera napsaná v roce 1905
- L'amour maladroit (Nešikovná láska 1974), opereta
- Le bon roi Dagobert (Dobrý král Dagobert 1974), směšná opera
- Léda (1981), směšná opereta Překlady:
- La ballade du vieux marin (The ancient mariner Samuela Taylora Coleridge - 1893)
- Les silènes (1900, částečný překlad z němčiny díla Chistian Dietrich Grabbe)
- Olalla (1901, Stevensonova novela)
- La papesse Jeanne (román Emmanuela Rhoïdèse, přeloženo z řečtiny) Spolupráce s francouzskými revue
- Écho de Paris
- L'Art de Paris
- Essais d'art libre
- Le Mercure de France
- La Revue Blanche
- Le Livre d'art
- La Revue d'art
- L'Omnibus de Corinthe
- Renaissance latine
- Les Marges
- La Plume
- L'Œil
- Le Canard sauvage
- Le Festin d'Ésope
- Vers et prose
- Poésia
- Le Critique
Vizte též

- Ubu
- Patafyzika
Vnější odkazy
[http://gallica.bnf.fr/document?O=N070922 Král ubu fr] [http://poesie.webnet.fr/auteurs/jarry.html Básně Alfreda Jarryho fr] Jarry, Alfred Jarry, Alfred Jarry, Alfred

1948

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1943 1944 1945 1946 1947 - 1948 - 1949 1950 1951 1952 1953 ----

Události

Československo
- 25. února - dovršen komunistický převrat v Československu, tzv. Vítězný únor. Svět
- 14. května - Izrael vyhlašuje nezávislost
- 15. května - Libanon, Syrie, Irák, Egypt, Transjordánsko a palestinští Arabové útočí na židovský stát. Začátek třináctiměsíční arabsko-izraelské války.

Vědy a umění

Nobelova cena

Narození

Úmrtí

- 10. březen - Jan Masaryk, československý ministr zahraničí
- Edvard Beneš

Hlava státu

- Edvard Beneš
- Klement Gottwald Kategorie:20. století als:1948 ja:1948年 ko:1948년 simple:1948

Surrealismus

Surrealismus je umělecký směr, který usiluje o osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí. Slova "umělecký směr" nejsou plně vystihující, neboť surrealismus znamená nejen umělecký směr, ale i životní styl.
První impulsy surrealismus dostal od André Bretona, jeho prudký rozvoj umožnil Salvador Dalí. Surrealismus je stále aktivní směr, ačkoli se od původních myšlenek značně vzdálil.

Historie

Termín surrealismus poprvé použil Guillaume Apollinaire, jednalo se o jakousi absolutní realitu - surrealitu. Počátky surrealismu navazovaly na Dadaismus, ze kterého přišlo mnoho umělců, surrealismus má však výrazně širší rozsah. Stejně jako Dada byl negativní odpovědí na první světovou válku, ale surrealismus měl pozitivnější názor - tj. svět může být změněn a transformován do místa lásky, svobody, a poezie. Surrealismus (narozdíl od Dadaismu) vypracoval systém, který byl schopen reagovat na společenské, filosofické, umělecké, ... otázky a problémy své doby. Roku 1924 vydal André Breton Surrealistický Manifest, v tomto roce začal vycházet časopis La Révolution Surréaliste (Surrealistická Revoluce), kde dostávali prostor především surrealisté. V Surrealistickém manifestu A. Breton definoval surrealismus jako "čistou duševní automatizaci", kde je cílem posílit písmem, kresbou a výrazovými prostředky všeho druhu skutečnou funkci myšlenky. Tím myslel že se jedná o rozumem nekontrolovatelný proud asociací - při tvorbě měl být umělec ponořen sám do sebe a bez jakékoli rozumové kontroly, či záměru zaznamenávat stavy své duše. Toto své niterno a své sny samozřejmě také zkoumaly a to i pod vlivem drog a uměle u sebe navozovali (či se o to pokoušeli) stavy porušení psychické rovnováhy (exaktické, hypnotické, ale i psychopatologické). Tato definice byla následným vývojem surrealismu pojímána velmi volně a ukázala se jako velice životaschopná s možností dalšího rozvoje. Pro tento cíl jim poskytl teoretický a filosofický základ především Sigmund Freud. Surrealismus lze rozdělit na dvě základní období : # Intuitivní období - věří ve všemohoucnost myšlenky postavené nad realitu. V tomto období (přibližně do roku 1926) se surrealisté opírali o filosofický idealismus. Sociální aktivitu nevyhledávali. Jejich program vyložil v Manifestu surrealismu André Breton (1924). # Politické období - Surrealisté si začali uvědomovat vázanost svého experimentu a pociťovali nutnost vyjádřit se k tehdejšímu politickému řádu. Učinili to veřejným protestem proti kolonialismu. Od této doby nastává jejich přibližování levici, která je zavedla až k obdivu SSSR. Postupně se stávali velmi ideologickými - to se projevilo ve Druhém manifestu surrealismu (1930). S touto změnou se změnil i název časopisu (a tato změna vystihuje celý problém) ze Surrealistické revoluce se stal Surrealismus ve službách revoluce. 1930 André Breton a Philippe Soupault napsali první automatickou knihu - Les Champs Magnetiques (1919), později André Masson vyvinul automatické kreslení a obraz , které se stejně jako jiné automatické metody stalo se významnou částí surrealistické praxe. (Automacie byla později přizpůsobena počítači.) Mnoho populárních umělců žilo v Paříži, která byla ve 20. a 30. letech 20. století (období největšího rozmachu surrealismu) kulturním centrem světa, v této době se k surrealismu hlásili např.: René Magritte, Joan Miró, Max Ernst, Salvador Dalí, Alberto Giacometti, Valentine Hugo, Meret Oppenheim, Man Ray, a Yves Tanguy. Díky této dominanci Francie bývá tento směr někdy mylně považován za čistě francouzský, ale surrealismus byl ve skutečnosti mezinárodní již od začátku. Vedle této francouzské skupiny, vznikla velmi brzy např. i Česká skupina (mluvčími byli Vítězslav Nezval a Karel Teige; Česká skupina pokračuje ve své činnosti nepřetržitě dodnes. Ve skutečnosti lze říci, že část nejvýznamnější surrealistických teoretiků a většina radikálů pocházelo z jiných zemí než Francie. například Rumun Gherasim Luca. Ohlas surrealismu byl velmi silný, s nástupem fašismu je velmi oslaben, protože toto hnutí opouští mnoho umělců (Pablo Picasso, Tristan Tzara, Paul Eluard, Vítězslav Nezval, ...), druhá významná část se přesunula do USA. V populární kultuře, zvláště pak v USA, je surrealismus často spojován s obrazy Salvadora Dalí. Dalí byl aktivním surrealistou v letech 1929 - 1936, a dal hnutí to, co sám nazval Paranoicko-Kritickou metodou. Od konce třicátých let se většina členů hnutí začala surrealismu vzdalovat. Kolem roku 1960 začaly vznikat surrealistické skupiny i na místech, kde surrealisté nikdy nepůsobili (např. Pákistán).

Surrealismus v malířství

Světoví představitelé:
- Max Ernst
- Salvador Dali
- Joan Miró
- Hans Arp
- Paul Klee Čeští představitelé:
- Toyen (vlastním jsménem Marie Čermínová)
- Jindřich Štyrský
- Josef Šíma
- Václav Tikal
- Mikuláš Medek

Surrealistická literatura

Surrealistická literatura se také snažila být jen přepisem podvědomí, což nutí pozdějšího čtenáře se představit stav v jakém byl pisatel, protoře jinak je dílo nesrozumitelné. Jejich básně se ve většině případech nerýmují. Ve světové literatuř se nejznámějšími umělci stali:
- André Breton
- Guillaume Apollinaire
- Benjamin Péret,
- Paul Eluard. V Čechách byl surrealismus velmi silný, odpovídal světovému. Představitelé :
- Vítězslav Nezval
- Karel Teige
- Konstantin Biebl
- Vítězslav Makovský
- Jindřich Štyrský

Surrealistická hudba

Ačkoli Breton se zpočátku k možnosti surrealistické hudby stavěl spíše záporně (esejem "Ticho je zlaté"), pozdnější surrealisté našli paralely k surrealismu v jazzu, a blues. Vliv surrealismu lze vysledovat i v některých rockových a RAPových skupinách.

Surrealistický film

Vzniklo i několik pokusů vytvořit čistě surrealistické filmy, patrně neznámější se staly filmy od Luise Bunuela. Někdy bývá za surrealistického režiséra považován David Lynch , ten se sice nikdy nezúčastnil surrealistického hnutí ani nepodnikl žádné surrealistické aktivity, ale v jeho filmech lze najít surrealistické prvky. Někteří lidé se domnívají, že film Zeď od skupiny Pink Floyd obsahuje některé surrealistické prvky.

Podívejte se také na

- Kubismus
- Skupina surrealistů v ČSR

Externí odkazy

- [http://www.tcf.ua.edu/Classes/Jbutler/T340/SurManifesto/ManifestoOfSurrealism.htm 1. surrealistický manifest] (anglicky)
- http://www.surrealisms.com/
- Surrealistické skupiny ve světě
- http://www.surrealismus.cz/ – Skupina českých a slovenských surrealistů (magazine: Analogon)
- [http://www.londonsurrealistgroup.org.uk/ The London Surrealist group] (magazine: Arcturus)
- [http://surrealisme.ouvaton.org Le groupe de Paris du mouvement surréaliste] (magazine: S.U.RR.)
- [http://www.surrealismus.cz/ Skupina českých a slovenských surrealistů] (časopis: Analogon)
- [http://www.gruposurrealistademadrid.org/ Surrealistická skupina v Madridu] (časopis: Salamandra)
- [http://greek-surrealism.tripod.com/ Surrealist group in Athens]
- [http://www.surrealistmovement-usa.org/ The Surrealist Movement in the United States] (Chicago group) (Black Swan Press)
- [http://www.magneticfields.org/index2.html Minnesota Surrealists] (Blue Feathers)
- [http://www.geocities.com/ringfingers/honosurreal2.html Honolulu Surrealist Group]
- [http://surrealists.da.ru/ Houston Surrealist Group]
- [http://seattlesurreal.blog-city.com/ the Seattle Surrealist Group]
- [http://homepage.mac.com/photomorphose/Counterclockwise.html the Surrealist Group of Wisconsin] (CounterClockwise)
- [http://www.surrealismocantabria.tk/ Grupo Surrealista de Cantabria] (magazine SIAMÉS)
- [http://www.surrealistgruppen.org/ the Stockholm surrealist group] (magazine Stora Saltet)
- information on web sites not available for other groups in Leeds (Magazine Manticore), Santiago-de-Chile, Madrid (Magazine Salamandra), Ioannina, ...
- [http://www.serbiansurrealism.com/ Surrealistické hnutí v Srbsku] (This looks more like an institutional site than of an active surrealist collective) Kategorie:Umělecké směry ja:シュルレアリスム ko:초현실주의

1946

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1941 1942 1943 1944 1945 - 1946 - 1947 1948 1949 1950 1951 ----

Události

Československo
- 19. června Edvard Beneš znovu zvolen prezidentem Československa
- 28. března Ústavní zákon č. 57/1946 Sb., kterým se schvalují a prohlašují za zákon dekrety presidenta republiky, ratihaboval prozatímní státní zřízení.
- V květnu se konaly první poválečné parlamentní volby, Klement Gottwald se stal předsedou vlády
- 1. prosince 1946 – 23. února 1947) byl zaveden tzv. zimní čas
- obnovena Univerzita Palackého
- vyhlášeny (národní) přírodní rezervace Děvín, Svatý kopeček u Mikulova Svět
- 10. ledna Konalo se první Valné shromáždění OSN, Londýn
- březen Winston Churchill použil termín železná opona
- 24. únor - Juan Perón zvolen prezidentem Argentiny
- 4. březen - Carl Gustaf Mannereheim odstupuje z úřadu prezidenta Finska
- 9. březen - prezidentem Finska se stává Juho Kusti Paasikivi
- 15. březen - Clement Atlee - přislíbil nezávislost Indii
- 1. duben - 14metrová tsunami dopadla na Hilo (Havaj), 173 mrtvých, tisíce zraněných
- 17. dubna Sýrie získala nezávislost
- 18. duben - USA uznaly Titovu vládu v Jugoslávii,
- 18. duben - rozpuštěna Společnost národů
- 29. duben - poprvé zasedá Tokijský tribunál
- květen vznikl Mezinárodní měnový fond
- 25. května Jordánsko získalo nezávislost
- 22. červenec - Irgun provedl bombový útok na Hotel Král David v Jeruzalémě, v němž sídlila bristká civilní i vojenská správá Palestiny, 90 mrtvých
- 1. října Ukončen Norimberský proces
- začaly vietnamské války
- 11. prosinec - založena UNICEF

Vědy a umění

- první ročník festivalu Pražské jaro
- Syndikát českých spisovatelů svolal sjezd

Nobelova cena

Narození

Česko
- 4. ledna Eva Hašková, česká grafička a ilustrátorka
- 21. dubna Jiřina Šedinová, česká překladatelka
- 20. srpna Vojtěch Cikrle, český římskokatolický teolog Svět
- 20. ledna David Keith Lynch, americký filmový scenárista a režisér
- 28. února – Robin Cook britský exministr zahraničí
- 10. května Donovan Philips Leitch, skotský zpěvák a básník
- 23. května Clemente Domínguez y Gómez, zakladatel a vůdčí osobnost společnosti Orden de los Carmelitas de la Santa Faz, jeho přívrženci ho považují za papeže Řehoře XVII, katolická církev ho neuznává
- 19. srpna Bill Clinton, americký politik
- 5. září Freddie Mercury, zpěvák rockové skupiny Queen († 24. listopadu 1991)
- 18. prosince Steven Spielberg, americký režisér
- Aleksander Wolszczan, polský astronom

Úmrtí

Česko
- 2. února Eduard Bass, český spisovatel a novinář (
- 1. ledna 1888)
- 18. února Ivan Odilo Štampach, český teolog
- 27. březen Gabriela Preissová, česká spisovatelka (
- 23. březen 1862)
- 22. května, popraven Karl Hermann Frank, fašistický politik (
- 24. ledna 1898)
- 12. červen Karel Toman, český básník (
- 25. únor 1877) Svět
- 13. srpen Herbert George Wells, anglický spisovatel (
- 21. září 1866)
- 14. srpen – Ernest Thompson Seton, americký ilustrátor, přírodovědec a spisovatel. Zakladatel woodcrafterského hnutí a do r. 1915 průkopník skautského hnutí v USA
- 15. října, sebevražda Herman Wilhelm Goring - říšský maršál a velitel letectva
- 16. října
- Popraveni na základě norimberského procesu
- Joachim von Ribbentrop - říšský ministr zahraničních věcí
- Wilhelm Keitl - polní maršál a náčelník štábu vrchního velitelství
- Ernst Kaltenbrunner - polní maršál a šéf bezpečnostní služby
- Alfred Rosenberg - ministr pro okupování východního území
- Hans Frank - guvernér Polska
- Julius Streicher - majitel a vydavatel proti židovského listu
- Fritz Sauckel - zmocněnec pro nasazení pracovních sil
- Alfred Jodl - náčelník Operačního štábu Vrchního velitelství brané moci (OKW, Oberkommando der Wehrmacht)
- Wilhelm Frick - ministr vnitra a říšský protektor v Čechách a na Moravě
- Arthur Seyss-Inquart - guvernér Rakouska a Nizozemský komisař
- Hendrik Adamson, esperantský spisovatel - Estonec (
- 1891)

Hlavy států

- Československo
- Edvard Beneš
- Papež
- Pius XII.
- Sovětský svaz
- Stalin
- USA
- Harry S. Truman Kategorie:20. století ja:1946年 ko:1946년 ms:1946 simple:1946 th:พ.ศ. 2489

1946

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1941 1942 1943 1944 1945 - 1946 - 1947 1948 1949 1950 1951 ----

Události

Vědy a umění

- první ročník festivalu Pražské jaro
- Syndikát českých spisovatelů svolal sjezd