Home About us Products Services Contact us Bookmark
:: wikimiki.org ::
Jan Janský

Jan Janský

Jan Janský (3. dubna 1873, Praha – 8. září 1921, Černošice) byl český neurolog a psychiatr. Jako jeden z prvních popsal dělení lidské krve do čtyř základních typů A, B, AB a 0. Janský studoval lékařství na Karlově univerzitě v Praze. Od roku 1899 pracoval na psychiatrické klinice, roku 1914 byl jmenován profesorem. Během první světové války sloužil dva roky jako lékař na frontě, po srdečním infarktu byl propuštěn ze služby. Po válce pracoval jako neuropsychiatr v pražské vojenské nemocnici. Jan Janský byl propagátorem dárcovství krve. Na jeho počest je dobrovolným dárcům krve v České republice a na Slovensku udělována Medaile Prof. MUDr. Jana Janského.

Podívejte se také na


- krevní skupina
- darování krve
- Medaile Prof. MUDr. Jana Janského Janský, Jan Janský, Jan Janský, Jan Janský, Jan Janský, Jan

3. dubna

3. duben je 93. den roku podle gregoriánského kalendáře (94. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 272 dní.

Události

Česko
- Svět
- 2004 Při výbuchu bomby v madridském bytě zahynul španělský policista a 5 osob podezřelých z účasti na atentátech v Madridu 11. března 2004

Narození

Česko
- Svět
- 1832 Wilhelm Fiedler, německý matematik († 19. listopadu 1912)
- 1964 – Bjarne Riis, dánský profesionální cyklista

Úmrtí

Česko
- 1962 Josef Kopta, český spisovatel (
- 16. června 1894) Svět
- 33 jedno z možných úmrtí Ježíše Krista
- 1950 - Kurt Weill (
- 2. března 1900), německý hudební skladatel, mj. autor Žebrácké opery.
- 1991 Graham Greene, anglický spisovatel (
- 2. října 1904)
- 2004 Gabriella Ferri, italská zpěvačka (
- 18. srpna 1940)

Svátky

Česko
- Richard Svět
-

Viz také:


- 2. duben 4. duben
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Duben ja:4月3日 ko:4월 3일 simple:April 3 th:3 เมษายน

1873

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1868 1869 1870 1871 1872 - 1873 - 1874 1875 1876 1877 1878 ----

Události

Česko Svět
- vznik Budapešti - sloučením tří dosud samostatných částí (Budína, Starého Budína a Pešti)
- Lotyšská hymna - napsána a stala se hymnou

Vědy a umění

Narození

Česko
- 9. května Antonín Čermák, americký podnikatel a politik českého původu († 6. března 1933)
- 30. listopadu Božena Benešová, česká spisovatelka († 8. dubna 1936) Svět

Úmrtí

Česko Svět

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1873년 simple:1873

8. září

8. září je 251. den roku podle gregoriánského kalendáře (252. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 114 dní.

Události

Česko
- 1836 Ferdinand I. Dobrotivý korunován českým králem Svět
- 1943 zveřejněna kapitulace Itálie, kterou italský premiér Badoglio podepsal 3. září
- Ryszard Siwiec se a protest proti invazi armád Varšavské smlouvy do Československa; Polsko

Narození

Česko
- 1841 Antonín Dvořák, český hudební skladatel († 1. květen 1904) Svět
- asi 801 Svatý Ansgar, arcibiskup v Hamburku a v Brémách († 3. února 865)
- 1157 Richard Lví srdce, anglický král († 6. dubna 1199)
- 1904 - Yves Giraud Cabantous francouzský automobilový závodník

Úmrtí

Česko
- 1894 Hermann von Helmholtz, německý fyziolog, lékař a matematik (
- 31. srpen 1821)
- 1915 František Adolf Schubert, český dramatik (
- 27. březen 1849)
- 1943 popraven Julius Fučík, český spisovatel (
- 23. února 1903)
- 1995 František Nepil, český spisovatel (
- 10. února 1929) Svět
-

Svátky

Česko
- Mariana Svět
- Mezinárodní den gramotnosti
- Římskokatolická církev slaví svátek Narození Panny Marie
- státní svátek Andorry (Svátek Panny Marie)
- Almegeský městský festival (7. - 8. září)

Viz také:


- 7. září 9. září - kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Září ja:9月8日 ko:9월 8일 simple:September 8

1921

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1916 1917 1918 1919 1920 - 1921 - 1922 1923 1924 1925 1926 ----

Události

Česko
- 16. května – založení KSČ
- 26. září – Edvard Beneš se stal předsedou vlády Svět
- 11. července – Mongolsko vyhlásilo nezávislost
- 20. října – Německo na základě výsledků referenda odstoupilo Polsku východní oblasti pruské provincie Horní Slezsko
- 6. prosince – Irsko vyhlásilo nezávislost
- Sun Jat-sen se stal řádným prezidentem Čínské republiky
- Píseň İstiklâl Marşı byla schválena jako turecká hymna
- byla založena Komunistická strana Číny
- Společnost národů rozhodla, že Ålandy zůstanou autonomní a demilitarizovanou součástí Finska
- skončila Rusko-polská válka

Vědy a umění


- založena Literární skupina

Nobelova cena

Narození

Česko
- 20. ledna – Václav Kotva, český herec († 3. listopadu 2004)
- 24. února – Ludvík Aškenazy, český spisovatel († 18. března 1986)
- 2. dubna – Jiří Adamíra, český herec († 8. srpna 1993) Svět
- 5. ledna – Friedrich Dürrenmatt, švýcarský dramatik († 14. prosince 1990)
- 11. května – Geoff Crossley, britský pilot Formule 1 († 7. ledna 2002)
- 21. června – Helmut Heißenbüttel, německý spisovatel († 19. září 1996)
- 29. června – Harry Schell, americký pilot Formule 1 († 16. května 1960)
- 31. července – Peter Benenson, britský právník, zakladatel Amnesty International († 25. února 2005)
- 19. srpna – Gene Roddenberry, tvůrce seriálu Star Trek († 24. října 1991)
- 12. září – Stanisław Lem, polský spisovatel
- 22. října – Georges Brassens, francouzský písničkář († 31. října 1981)
- 3. listopadu – Charles Bronson, americký herec († 30. srpna 2003)

Úmrtí

Česko
- 14. prosince – Vincenc Jarolímek, český matematik (
- 25. června 1846) Svět
- 7. srpna – Alexander Alexandrovič Blok, ruský básník (
- 28. listopadu 1880)
- 8. srpna – Juhani Aho, finský básník (
- 11. září 1861)

Hlavy států


- Československo
  - Tomáš Garrigue Masaryk
- Papež
  - Benedikt XV.
- Velká Británie
  - Jiří V. (král)
  - David Lloyd George (premiér)
- Rusko
  - Lenin
- USA
  - Woodroow Wilson
  - Warren G. Harding Kategorie:20. století ja:1921年 ko:1921년 simple:1921

Černošice

Černošice jsou město ve Středočeském kraji, okres Praha-západ, ležící při jihozápadním okraji Prahy na řece Berounce. Rozkládají se na území 906 ha a mají 4360 obyvatel. Díky dobrému spojení na Prahu a romantické přírodě na hranici chráněné krajinné oblasti Český Kras jsou již od 20. let 20. století oblíbeným sídelním místem s množstvím výstavných vil.

Externí odkazy


- [http://www.mestocernosice.cz/ Oficiální webové stránky města]
- [http://cernosice.osobe.cz/ Portál Černošice o sobě]
- [http://www.czso.cz/lexikon/mos2003.nsf/mos?openform&:539139 statistické údaje obce Černošice] Kategorie:Česká města Kategorie:Okres Praha-západ

Krev

Krev je kapalná cirkulující tkáň složená z tekuté plazmy a buněk (červené krvinky, bílé krvinky, krevní destičky). Medicínské termíny souvisící s krví často začínají na hemo- nebo hemato- (v britské angličtině haemo- a haemato-), co je odvozeno z řeckého slova "haima" značící "krev". Hlavní funkce krve je dopravovat živiny (kyslík, glukózu) a základní elementy do tkání a odvádět odpadní produkty (např. oxid uhličitý a kyselinu mléčnou). Krev též transportuje buňky (leukocyty, abnormální nádorové buňky) a různé substance (aminokyseliny, lipidy, hormony) mezi tkáně a orgány. Problémy s krevním složením nebo cirkulací může vést k dolnoproudové tkáňové dysfunkci.

Krev různých druhů

Mezi druhy existují v krvi rozdíly.

Lidé

Lidská krev je kapalná tkáň a její hlavní funkce je transportovat kyslík nutný pro život po těle. Též zásobuje tkáně živinami, odvádí odpadní produkty a obsahuje různé komponenty imunitního systému, které chrání tělo před infekcí. Hormony též putují v krvi. Průměrný lidský organismus obsahuje asi 4 - 6 litrů krve, co značí asi 8% tělesné hmotnosti. Dospělí lidé mají asi 60 ml krve na kilogram tělesné hmotnosti. Lidská krev je červená v rozsahu od svěle červené - když je okysličená, po tmavě červenou - když není. Červená barva pochází z hemoglobinu, co je metaloproteinová sloučenina obsahující železo ve formě chemické struktury - kofaktoru heme, ke které se váže kyslík. Existují populární mylné představy, že odkysličená krev je modrá a že krev se stane červenou, jen když přijde do kontaktu s kyslíkem. Krev nikdy není modrá, ale žíly jsou modré, protože světlo je rozptýleno kůží. Navíc krev uvnitř je tmavě červená a vykazuje slabý světelný odraz. Z fyziologické perspektivy vypadají žíly a tepny podobně, když se kůže nazvedne a jsou viděny přímo. Krev se pohybuje v cévach a je cirkulována srdcem, co je svalová pumpa. Proudí do plic pro okysličení a pak je cirkulována tělem přes tepny. Rozptyluje svůj obsažený kyslík přechodem přes tenké krevní cévy zvané kapiláry (vlásečnice). Pak se vrací do srdce žílami. Článek cirkulační systém obsahuje podrobný popis této cirkulace. Krev též transportuje metabolické odpadní produkty, léky a jiné cizí chemikálie do jater na eliminaci a do ledvin na vyloučení močí. Tlumivý roztok kyseliny uhličité (H2CO3) a bikarbonátu (HCO3-) je přítomný v proudu lidské krve pro udržení velikosti pH mezi 7,35 a 7,45.

Bezobratlí

U některých bezobratlých jako např. hmyz je kyslík jednoduše rozpuštěn v plasmě. Větší zvířata používají respirační proteiny na zvýšení kapacity na přenos kyslíku. Hemoglobin je nejčastější respirační protein objevený v přírodě. Hemocyanin (modrý) obsahuje měď a je používán u korýšů a měkkýšů. Existuje teorie, že pláštěnci mohou používat „vanabiny“ (proteiny obsahující vanadium) pro respirační pigment - barvivo (světle zelené, modré nebo oranžové). U mnohých bezobratlovců tyto proteiny přenášející kyslík jsou volně rozpustné v krvi a u obratlovců jsou obsaženy v specializovaných červených krvinkách, umožňujíc vyšší koncentraci respiračních pigmentů bez zvýšení viskozity (lepkavosti) nebo bez poškození krevních filtračních orgánů jako ledviny.
- Podívejte se také na: Anatomie měkkýšů - Cévní a vylučovací soustava

Hmyz

U hmyzu není krev (přesněji hemolymfa) zahrnuta do transportu kyslíku. (Otvory zvané vzdušnice umožňují kyslíku ze vzduchu rozptýlit se přímo do tkáně). Krev hmyzu přenáší živiny do tkání a odnáší odpadní produkty.

Anatomie krve

Krev je složena z několika typů krvinek a tyto formované elementy krve tvoří asi 45% celé krve. Ostatních 55% je krevní plasma - nažloutlá tekutina, která je kapalným mediem krve. Normální velikost pH lidské arteriální (tepnové) krve je asi 7,40. Popis krvinek:
- Červené krvinky nebo erytrocyty (96%). U savců tyto krvinky nemají buněčné jádro a organely, proto exaktně nepatří mezi buňky. Obsahují krevní hemoglobin a distribuují kyslík. Červené krevní buňky (spolu s endotelními cévními buňkami a některými jinými buňkami) jsou též označeny proteiny, které definují různé krevní typy.
- Bílé krvinky nebo leukocyty (3.0%) jsou částí imunitního systému a eliminují původce infekcí.
- Krevní deštičky nebo trombocyty (1.0%) jsou odpovědny za srážení krve nebo koagulaci (sraženinu) a jsou zahrnuty do zánětu. Krevní plasma je v podstatě vodní roztok obsahující 96% vody, 4% krevní plasmy proteinů a stopová množství z následujícího:
- albumin
- faktory srážení krve
- imunoglobuliny (protilátky)
- hormony
- různé jiné proteiny
- různé elektrolyty (nejvíc sodík) Plasma a krvinky spolu tvoří nenewtonskou tekutinu, proudní vlastnosti které jsou unikátně adaptovány do architektury krevních cév.

Fyziologie krve

Produkce a rozklad

Krevní buňky produkuje kostní dřeň v procesu zvaném hemopoéza. Proteinová složka je produkována většinou v játrech, zatímco hormony produkují endokrinní žlázy a vodní frakce udržované v zažívacím traktu a ledvinách. Krevní buňky se rozkládají v slezině, částečně také v játrech (vychytávané Kuppferovými buňkami). Játra též čistí proteiny a aminokyseliny (ledviny vylučují mnoho malých proteinů do moči).

Transport kyslíku

Množství kyslíku rozpuštěného v krvi je přímo úměrné parciálnímu tlaku kyslíku (O2) - zkratka PO2 - v krvi. Molekula hemoglobinu je primární transportér kyslíku v krvi. 98,5% kyslíku je chemicky kombinováno s hemoglobinem - Hb. Jen 1,5% je fyzicky rozpuštěno.

Transport oxidu uhličitého CO2

Když systemická arteriální (tepnová) krev proudí přes kapiláry, oxid uhličitý se rozpouští z tkáně do krve. Nějaký oxid uhličitý je rozpuštěn v krvi. Část oxidu uhličitého reaguje s hemoglobinem pro formování karbamino hemoglobinu. Zbylý oxid uhličitý je konvertován na bikarbonát a vodíkové iony. Většina oxidu uhličitého je transportována krví ve formě ionů bikarbonátu.

Transport vodíkových ionů

Část oxyhemoglobinu ztrácí kyslík a vzniká deoxyhemoglobin, který má mnohem větší afinitu (slučivost) s vodíkovými iony H+ než oxyhemoglobin, proto váže většinu vodíkových ionů.

Doporučené články


- Darování krve
- Koagulace
- Krevní plasma
- Seznam složek lidské krve
- Umělá krev

Externí odkazy


- [http://www.rozhlas.cz/leonardo/clovek/_zprava/190263 Pupečníková krev obsahuje toxické chemikálie] anglicky:
- [http://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/bv.fcgi?call=bv.View..ShowSection&rid=dbio.figgrp.3721 schéma vývoje krevních buněk (erytropoéza)] Kategorie:Srdce a cévy Kategorie:Obecná histologie Kategorie:Hematologie ja:血液 ko:혈액 ms:Darah simple:Blood

Karlova univerzita

Univerzita Karlova v Praze je nejstarší univerzita ve střední Evropě a přední české vysoké učení, které se skládá z 17 fakult sídlících především v Praze.

Založení

Kdy přesně byla založena (tj. který ze dvou komplementárních právních aktů je primární pro její formální existenci), je předmětem sporů. Naprostá většina literatury již od Ottova slovníku naučného, údajně snad v souvislosti s rozvojem antiklerikalismu v 19. století, uvádí 7. duben 1348. Menšinový názor však obhajuje 26. leden 1347 s touto argumentací: Ve sporu o investituru získala Římskokatolická církev nezávislost na státu. Stát plně respektoval autonomii Církve, včetně oprávnění zakládat vlastní právnické osoby, např. církevní řády. K potvrzení světských imunit církevních právnických osob však obvykle bylo nezbytné rozhodnutí světské moci. Tak i pražská univerzita byla jako každá církevní korporace založena rozhodnutím Církve, zde bullou papeže Klementa VI., danou v Avignonu 26. ledna 1347. Po vzniku univerzity potvrdila exempci ze světské moci listina římského a českého krále Karla IV. ze 7. dubna 1348. Univerzita byla založena jako úplná, tj. se všemi 4 fakultami – přípravnou fakultou svobodných umění (dnešní filosofickou) a pokračovacími fakultami právnickou, lékařskou a teologickou. Na univerzitě působily 4 národy: český, bavorský, saský a polský. V roce 1403 bylo na univerzitě zakázáno šířit učení Johna Wyclifa, které však získávalo větší popularitu. V roce 1409 upravil král Václav IV. Kutnohorským dekretem rozhodovací pravomoce ve prospěch Čechů, což vedlo k odchodu některých profesorů a studetů na univerzitu v Lipsku.

Název

Pražská univerzita původně žádný název neměla. Brzy se však vžil název Universita Karlova. Po spojení Karolina a Klementina univerzita přijala název Universita Karlo-Ferdinandova. V roce 1882 byla zákonem č. 24/1882 ř. z. rozdělena na dvě části. Jedna se jmenovala "Česká universita Karlo-Ferdinandova" a druhá "Německá universita Karlo-Ferdinandova". Zákon č. 135/1920 Sb. z. a n., o poměru pražských univerzit, pak v § 1 al. 2 stanovil: "Jména obou pražských universit, ustanovená zákonem ze dne 28. února 1882, č. 24 ř. z.: "Česká universita Karlo-Ferdinandova" a "Německá universita Karlo-Ferdinandova" se zrušují. České univerzitě vrací se jméno "Universita Karlova". O jménu německé university rozhodne se zvláštním zákonem." Podle zákona č. 111/1998 Sb. je dnes jméno univerzity: "Univerzita Karlova v Praze".

Dnešní stav

UK připravuje odborníky pro širokou oblast humanitních věd, přírodních věd a věd o umění, dále teology, právníky, lékaře, farmaceuty, filology, tlumočníky a překladatele, knihovníky, žurnalisty, učitele aj.

Fakulty

Podívejte se též na


- Katolická teologická fakulta
- Evangelická teologická fakulta
- Husitská teologická fakulta
- Právnická fakulta
- 1. lékařská fakulta
- 2. lékařská fakulta
- 3. lékařská fakulta
- Lékařská fakulta v Plzni
- Lékařská fakulta v Hradci Králové
- Farmaceutická fakulta v Hradci Králové
- Filozofická fakulta
- Přírodovědecká fakulta
- Matematicko-fyzikální fakulta
- Pedagogická fakulta
- Fakulta sociálních věd
- Fakulta tělesné výchovy a sportu
- Fakulta humanitních studií

Reference


- Jiří Spěváček: Založení Univerzity Karlovy. Slovo k historii 15. Melantrich, Praha 1988, 40 pp.

Externí odkazy


- [http://www.cuni.cz www.cuni.cz] – Oficiální stránky
- http://www.cuni.cz/cuni/history/listinac.html
- http://www.cuni.cz/cuni/history/historie.html.cs
- [http://cupress.cuni.cz/cgi-bin/caroshow/recenze/r4.htm#sktf Recenze historické práce obhajující datum 1347] Kategorie:Univerzita Karlova ko:카를 대학교

1914

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1909 1910 1911 1912 1913 - 1914 - 1915 1916 1917 1918 1919 ----

Události

Česko
- Vznik československé legie Svět
- 28. června - úspěšný atentát na Františka Ferdinanda d´Este v Sarajevu
- 28. července − Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, začala první světová válka
- 31. července − byla vyhlášena všeobecná mobilizace v Rakousko-Uhersku
- 12.−18. října − soud s účastníky atentátu na rakouského následníka trůnu.
- 4. srpna − vydal Woodrow Wilson proklamaci neutrality,
- 7. srpna − vyhlásila válku s Rakousko-Uherskem Černá Hora
- 11. srpna − vypověděla válku Rakousko-Uhersku Francie
- 12. srpna − vypověděla válku Rakousko-Uhersku Anglie
- 28. srpna − vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Belgii
- 1. listopad - bitva u Coronela, první porážka Royal Navy v bitvě na úrovni eskader od roku 1781
- 3.−5. listopadu − Bitva o Tangu
- 8. prosinec - bitva u Falklandských ostrovů, zničena Německý východoasijská eskadra admirála Spee
- Německo obsadilo Belgii
- Velká Británie anektovala Kypr
- Japonsko obsadilo Marshallovy ostrovy

Vědy a umění


- Založen spolek Junák - český skaut
- Viktor Kaplan vyrobil v Brně svou první turbínu
- rozpad německé expresionistické skupiny Der Blaue Reiter
- Ernest Rutherford a Edward Andrade dokázali, že záření gama je druh elektromagnetického záření
- Thomas Alva Edison patentoval gramofonovou desku

Nobelova cena

Narození

Česko
- 7. února − Josef František, český pilot, stíhací eso polského letectva v Bitvě o Británii († 8. října 1940)
- 28. března − Bohumil Hrabal, český spisovatel († 3. února 1997)
- 24. září − Jiří Kolář, český básník a výtvarník († 11. srpna 2002)
- Viktor Knapp, český právník († 1996) Svět
- 19. ledna − Bob Gérard, britský pilot Formule 1 († 26. ledna 1990)
- 5. února − William Seward Burroughs, americký spisovatel († 2. srpna 1997)
- 10. dubna − Paul Russo, americký automobilový závodník († 23. června 1976)
- 16. května − Eduard Hofman, český tvůrce animovaných filmů († 11. června 1987)
- 18. května − Toulo de Graffenried švýcarský pilot Formule 1
- 18. června − Gino Bartali, italský profesionální cyklista († 5. května 2000)
- 15. července − Princ Bira, thajský princ a automobilový závodník († 24. prosince 1985)
- 31. července − Louis de Funès, slavný francouzský herec a komik († 27. ledna 1983)
- 27. října − Hermann Geiger, švýcarský horský pilot a záchranář († 26. srpna 1966)
- 15. prosince − Arthur Troop, anglický policista († 30. listopadu 2000)
- 24. listopadu − Agostino Casaroli, římskokatolický kněz a diplomat Vatikánu († 9. června 1998)

Úmrtí

Česko
- 8. dubna − Jakub Arbes, český spisovatel a novinář (
- 12. června 1840)
- 12. dubna − Josef Nešvera, český hudební skladatel (
- 24. října 1842)
- 13. září − od tohoto dne je nezvěstný František Gellner, český básník (
- 19. června 1881) Svět
- 27. srpna − Eugen von Böhm-Bawerk, rakouský ekonom a politik (
- 12. února 1851)
- 15. září − Koos de la Rey, búrský generál (
- 22. října 1847)
- 1. listopad - viceadmirál sir Christopher Cradock, padl v bitvě u Coronela
- 8. prosinec - admirál Maximilian von Spee, padl v bitvě u Falklandských ostrovů

Hlava státu


- Rakousko-Uhersko
  - František Josef I.
- Papež
  - Pius X.
  - Benedikt XV. Kategorie:20. století ja:1914年 ko:1914년 simple:1914 th:พ.ศ. 2457

Česká republika

Česko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem. Území České republiky se skládá z 3 historických zemí: Čechy, Morava a České Slezsko, přičemž od roku 1920 jsou součástí Čech a Moravy malé okrajové části původních Dolních Rakous, kterými jsou České Velenice s okolím (tzv. Vitorazsko), a Valticko s tzv. Dyjským trojúhelníkem. Česko je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU).

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Česka O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. stol. př. n. l. obývají tuto oblast Keltové a v 1. století n. l. přicházejí kmeny Germánů. Od 5. století se na území dnešního Česka objevují Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši. V roce 833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vzniká Velkomoravská říše, která postupně zahrnuje i Čechy (890-894), Slezsko, Lužice, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše, od níž se Čechy v roce 894 odtrhly, byla v roce 907 rozvrácena Maďary. Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy je mj. pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj. V průběhu 10. a 11. století dochází ke konsolidaci státu, je připojena Morava a země se stává královstvím. Svého vrcholu dosahuje za posledních Přemyslovců, ale hlavně za vlády Karla IV. V 15. století české země výrazně oslabily husitské války. V roce 1526 definitivně nastoupila na český trůn dynastie Habsburků, která zemi včlenila do habsburské monarchie. V roce 1547 a v roce 1618 vypuklo proti panovníkovi ozbrojené povstání. Defenestrace místodržících se stala počátkem třicetileté války. Stavové byli rychle poraženi a potrestáni tvrdými represemi. Začala násilná rekatolisace českých protestantů. Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od konce 18. století začíná v českých zemích národní obrození, které usiluje o obnovu české kultury a jazyka a později o získání politické moci. Po porážce Rakouska–Uherska v první světové válce (1914 – 1918) se české země 28. října 1918 osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa (Republika československá, Československá republika, ČSR, nazývaná též první republika), jehož území zahrnovalo i Slovensko a Podkarpatskou Rus (jinak též Zakarpatskou Ukrajinu). Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, malou část československého území (zejména oblast Těšínska) získalo Polsko. Po tomto aktu se do názvu Československa vrátil spojovník (Česko-Slovensko) a hovoří se o tzv. druhé republice. 14. března 1939 se Slovensko odtrhlo a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a Němci byli vysídleni do Německa a Rakouska. V únoru 1948 se převratem v Československu chápou moci komunisté; země se stává totalitním státem a součástí sovětského bloku. V roce 1960 byl její politický název změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Liberalizační hnutí roku 1968, známé jako Pražské jaro, bylo poraženo invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy (Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) 21. srpna 1968. Zákonem o federalisaci Československé socialistické republiky, který nabyl účinnosti 1. ledna 1969, se Československo formálně změnilo na federaci dvou národních států – Česka (oficiálně Česká socialistická republika, ČSR) a Slovenska (oficiálně Slovenská socialistická republika, SSR). Politické poměry v zemi změnila až sametová revoluce 17. listopadu 1989. Počátkem roku 1990 byl z politického názvu obou národních republik odstraněn přívlastek „socialistická“. Počátkem jara téhož roku se politický název Československa změnil na Československá federativní republika (ČSFR), který byl necelý měsíc poté opět upraven do ne příliš vhodné podoby Česká a Slovenská Federativní Republika. Jako státní útvar přestalo Československo existovat 1. ledna 1993, kdy se mírovou cestou rozdělilo na Česko a Slovensko. Roku 1999 bylo Česko přijato do NATO. Česko spolu se Slovenskem schválily v referendu v roce 2003 svůj přístup k Evropské unii, který nabyl účinnosti 1. května 2004.

Politický systém

Hlavní článek: Politický systém Česka Česká republika je parlamentní demokracie. Výkonnou moc má vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let Parlamentem. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády. Český Parlament je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát. Jednou za dva roky se obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb.
Senátem
Mapa České republiky (přehled)

Senátem
Kraje České republiky

Administrativní rozdělení

podívejte se také na: kraj, okres, CZ-NUTS, NUTS

Kraje

V roce 2000 začalo fungovat 14 nových samosprávných krajů. Pro výkon státní správy na krajské úrovni byl rovněž zvolen smíšený model: krajský úřad je krajským orgánem; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor.

Historie krajů

Ještě v rámci Československa se území dnešní České republiky dělilo na 8 krajů: Hlavní město Praha, Středočeský (Praha), Jihočeský (České Budějovice), Západočeský (Plzeň), Severočeský (Ústí nad Labem), Východočeský (Hradec Králové), Jihomoravský (Brno) a Severomoravský (Ostrava). Kraje se dále dělily na okresy, dohromady bylo v Česku 75 okresů (sedmdesátý šestý, Jeseník, vznikl až v 90. letech 20. století). Toto rozdělení platilo od roku 1960. Tehdejší kraje nebyly samosprávné. Krajské národní výbory (KNV) byly státní úřady. KNV byly zrušeny v roce 1990, kraje jako územní článek existovaly dále, ale neměly žádný obecný správní úřad.

Okresy

V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory přejmenovány na okresní úřady. Místní a městské národní výbory byly zrušeny a byla obnovena obecní samospráva. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česko se 1. ledna 1993 stalo samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo. Ke dni 1. ledna 2003 byly zrušeny okresní úřady. Okresy jako jednotka státní správy nadále existují, okresy také zůstávají jednotkou statistickou. Některé úřady mají okresní působnost, např. okresní soudy.

Správní obvody, malé okresy, obce III. typu

Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností (někdy též zvané "malé okresy" nebo "obce III. [typu]"). Takovými obcemi se samozřejmě stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim však řada dalších. Tyto obvody se někde dále dělí na obvody obcí s pověřeným obecním úřadem, které vykonávají některé pravomoci i pro okolní obce.

NUTS

NUTS)]]
Statistické oblasti NUTS 2
v České republice, CZ-NUTS 2
Některé kraje se, směrem nahoru, sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2, které mají mít srovnatelný počet obyvatel, aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie, a při financování místních projektů. Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad, Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod, Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod, Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava. Oblast NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem. Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3, přičemž NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zárověň i na úrovni NUTS 2.

Euroregiony

:viz hlavní článek Euroregion Euroregiony jsou zakládány k regionální spolupráci v Evropě, zpravidla v regionech do nedávna (v našich oblastech do listopadu 1989) dělených státními hranicemi.

Zeměpisné podmínky

Českým územím prochází hlavní rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km). Z hlediska fyzicko-geografického leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část Česka vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin a středohory (Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy). Více na stránce o geomorfologickém členění Česka. Podnebí Česka se vyznačuje vzájemným pronikáním a míšením oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno západním prouděním s převahou západních větrů, intenzivní cyklonální činností a poměrně hojnými srážkami. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Velký vliv na podnebí Česka má nadmořská výška a reliéf. Z celkové plochy státního území leží 52 817 km2 (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km2 (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km2 (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m. Střední nadmořská výška je 430 m. Rovněž flora a fauna vyskytující se na území Česka svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy, převážně jehličnaté, zaujímají 33 % celkové rozlohy země. Také půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy. Délka západní společné hranice Česka s Německem činí 810,7 km, z toho se Saskem 453,9 km a s Bavorskem 356,8 km. Společná jižní hranice s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem na východě 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km, podle polských údajů 789,89 km.
- Nejníže položené místo: Labe na odtoku ze země, 115 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Sněžka, 1602 m n. m.

Ekonomika

Hlavní článek: Ekonomika Česka Česko vykazuje jednu z nejstabilnějších a nejvíce prosperujících ekonomik ze všech postkomunistických zemí. Během 90. let došlo k základním změnám ve vlastnických vztazích – malé a velké privatizaci, restituci, dále k restrukturalizaci a technologické modernizaci, umožněných jak domácími úvěry, tak zejména otevřením země a přílivem zahraničních investic. Po počáteční expansi česká ekonomika podlehla malé recesi, z které se zotavovala od poloviny roku 1999. Růst v letech 2000 – 2001 byl zapříčiněn hlavně vývozem do EU, především do Německa, dalším přílivem zahraničních investic a oživující domácí poptávkou. Velký problém v budoucnosti mohou způsobit vysoké rozpočtové deficity a rostoucí státní dluh. S potížemi se také potýká nedokončená privatizace státních podniků. Nedokončeny jsou také změny v zákonodárství a zejména v soudnictví. Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí. Dále se ještě v malém rozsahu těží ropa a zemní plyn, kaolín nebo stavební hmoty. Zemědělská výroba téměř uspokojuje domácí poptávku. Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), brambory, cukrová řepa, zelenina, len a řepka. Svůj význam má i pěstování chmele, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvl. kaprů). Základem energetiky jsou tepelné elektrárny (75 %) a jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany). Hlavními průmyslovými centry jsou Praha, Brněnsko, Ostravsko a Plzeňsko. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří hutnictví, strojírenství, textilní průmysl, potravinářský průmysl, elektroprůmysl a výroba dopravních prostředků. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví. Česko má hustou dopravní síť. Prudce se rozvíjejí telekomunikace. Zahraniční obchod má v posledních letech pasivní bilanci, danou hlavně dovozem paliv a moderních technologií, kterou ale vyrovnávají vysoké příjmy z turistiky.

Obyvatelstvo

Hlavní článek: Obyvatelstvo Česka Přirozený přírůstek obyvatelstva je záporný -0,08 % (odhad 2003). Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 75 let (odhad 2003). Ve městech žije celkem 71 % populace. Většina obyvatel Česka má českou národnost (90,4 %) nebo moravskou národnost (3,7 %) a mluví česky. Čeština patří do západoslovanské větve indoevropské jazykové skupiny. Dalšími etnickými skupinami jsou Poláci, Němci (zbytek dřívější velké menšiny), Romové, Maďaři, Ukrajinci a další. Po rozdělení Československa v roce 1993 zůstali někteří Slováci v Česku a dnes tvoří asi 2 % obyvatelstva. Většina populace (59 %) je bez vyznání. Nejpočetnější církev je římskokatolická (27 %), 1 % obyvatel je členy Církve československé husitské, necelé 1 % Českobratrské církve evangelické. Počet vyznavačů judaismu je nepatrný.

Kultura


- Světové kuturní a přírodní dědictví: Český Krumlov, Holašovice, Kutná Hora, Praha, Telč, Karlovy Vary, Olomouc.
- Turistická místa: Krnov, Pardubice, Svatý Jan pod Skalou, oblast severní Moravy, hory - Krkonoše, Šumava, Jeseníky, Beskydy; dále Moravský kras, Český ráj, hrady a zámky - Karlštejn, Konopiště, Hluboká, Pernštejn
- Český film

Pohledy ze satelitu

Český film Český film

Podívejte se též na


- Seznam českých měst
- Chráněná území
- Zeměpis
- Evropa

Externí odkazy


- [http://www.czech.cz Oficiální český portál]
- [http://www.vlada.cz Úřad vlády]
- [http://www.hrad.cz/cz/ Pražský hrad]
- [http://www.psp.cz Poslanecká sněmovna]
- [http://www.senat.cz Senát]
- [http://www.portal.gov.cz Portál veřejné správy] K názvu Česka:
- [http://www.national-geographic.cz/detail.asp?id=951 Základní publikace ČÚZK k českému geografickému názvosloví] Leoš Jeleček, 27.4.2004, National Geographic, Česko (ČÚZK = Český úřad zeměměřický a katastrální) Category: Česko ja:チェコ ko:체코 simple:Czech Republic zh-min-nan:Česko

Slovensko

Slovensko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Slovensko hraničí s Českem (252 km) a Rakouskem (91 km) na západě, s Maďarskem (677 km) na jihu, s Ukrajinou (97 km) na východě a s Polskem (444 km) na severu. Slovensko je členskou zemí Evropské unie.

Stručná historie

: Hlavní článek: Dějiny Slovenska Slovanské osídlení od počátku 6. století. Od roku 568 sousedství a nadvláda nomádských Avarů. Součást tzv. Sámovy říše. V roce 791 Karel Veliký poráží Avary, Slované, kde pokročil rozpad kmenových vztahů tvoří knížectví Moravské a Nitranské, po roce 833 integrace oboů knížectví do státniho celku Velká Morava, nazývaného v období vlády Svatopluka Velkomoravská říše. Po zániku říše okolo roku 907 (bitva u Bratislavy) Slovensko postupně obsazují Maďaři. Slovensko bylo do roku 1918 součástí Uherského království (tzv. Horní Uhry). Po bitvě u Moháče v 1526 nástup Ferdinanda I. Habsburského na uherský trůn – součást Habsburské monarchie. 1918–1939 součást nově vzniklé Československé republiky, 1939–1945 formální samostatnost (tzv. Slovenský štát, oficálně Slovenská republika), fakticky satelit nacistického Německa. v roce 1944 Slovenské národní povstání (SNP) proti fašistickému režimu. V letech 1945–1992 opět součást Československa. Snaha o federaci, výsledkem asymetrický model institucí (slovenský sněm a vláda), po komunistickém převratu roku 1948 všechny otázky řešené na půdě komunistické strany. Industrializace Slovenska. Od 1. ledna 1969 na základě zákona o česko-slovenské federaci byla ustavena Slovenská socialistická republika (SSR), která spolu s Českou socialistickou republikou (ČSR) tvořila Československou socialistickou republiku (ČSSR. Po tzv. sametové revoluci v roce 1989 došlo k demokratizaci života v Československu. Zjara 1990 došlo v politickém názvu Československa nejprve k nahrazení přívlastku „socialistická“ atributem „federativní“ (ČSFR), o necelý měsíc později přijat jazykově i věcně nepříliš vhodný název Česká a Slovenská federativní republika (vizte Pomlčková válka). K 1. lednu 1993 přestává ČSFR existovat a Slovensko (polit. název Slovenská republika) i Česko (polit. název Česká republika) se stávají novými samostatnými státy. Dne 1. května 2004 se Slovensko stává plnoprávným členem Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU).

Administrativní rozdělení

Slovensko je rozděleno na osm krajů, které jsou pojmenované podle svých center:
- Bratislavský kraj – Bratislava – (1)
- Banskobystrický kraj – Banská Bystrica – (6)
- Košický kraj – Košice – (8)
- Nitrianský kraj – Nitra – (4)
- Prešovský kraj – Prešov – (7)
- Trenčínský kraj – Trenčín – (3)
- Trnavský kraj – Trnava – (2)
- Žilinský kraj – Žilina – (5) 360px

Slovenská kultura

Slovenská věda

Slovenský sport

Podívejte se také na


- Zeměpis
- Evropa
- Seznam slovenských měst Kategorie:Slovensko als:Slowakei fiu-vro:Slovakkia ja:スロバキア ko:슬로바키아 simple:Slovakia th:ประเทศสโลวาเกีย zh-min-nan:Slovensko

Medaile Prof. MUDr. Jana Janského

Medaile Prof. MUDr. Jana Janského nazývaná také Janského plaketa je ocenění předávané bezpříspěvkovým dárcům krve. Ocenění je pojmenováno po Janu Janském, českém lékaři a psychiatrovi, objeviteli čtvrté krevní skupiny. Janského plakety jsou udělovány v České republice a na Slovensku. V ČR je uděluje Český červený kříž.

Udělované plakety

V České republice jsou udělovány tři úrovně plaket:
- Bronzová medaile Prof. MUDr. Jana Janského – udělována za 10 bezpříspěvkových odběrů
- Stříbrná medaile Prof. MUDr. Jana Janského – udělována za 20 bezpříspěvkových odběrů
- Zlatá medaile Prof. MUDr. Jana Janského – udělována za 40 bezpříspěvkových odběrů Vyšší počty odběrů jsou oceňovány Zlatými kříži ČČK. Slovenský Červený kříž uděluje plakety (nepoužívá se termín medaile). Ženy mají nárok na Zlatou medaili už po 30 odběrech. Navíc je na Slovensku udělována také Diamantová plaketa, ženám po 60 a mužům po 80 odběrech. Kategorie:Hematologie Kategorie:Ocenění

Krevní skupina

Krevní skupina nebo přesněji krevní typ je popis vlastností červených krvinek jedince, resp. sacharidů a bílkovin na jejich buněčné membráně. Dvě nejdůležitější klasifikace pro popis lidských krevních skupin jsou AB0 a Rhesus faktor (Rh faktor). Je ale známo dalších zhruba 50 systémů krevních typů. Většina z nich jsou mnohem méně obvyklé než AB0 a Rh. Krevní skupina je určena antigeny na povrchu červených krvinek. Některé z antigenů jsou čisté bílkoviny, jiné jsou tvořeny bílkovinami s polysacharidy. Nepřítomnost některého z těchto znaků vede k přirozené produkci příslušných protilátek (viz níže). Krevní transfúze neidentické krevní skupiny by vedla k okamžité imunologické reakci a shlukování a rozpadu krvinek darované krve. Darovaná krev by byla organismem odmítnuta a výsledný produkt chemické reakce by způsobil akutní zdravotní problémy, které by mohly vést až k hemolytické anémii, selhání ledvin, šoku a smrti.

Krevní typy AB0

Nejvýznamnější kritérium pro dělení krve do skupin je tzv. systém AB0. Lidská krev se dělí podle přítomnosti antigenů A a B:
- krev typu A, která obsahuje antigen A a protilátky anti-B
- krev typu B, která obsahuje antigen B a protilátky anti-A
- krev typu AB, která obsahuje antigeny A i B a neobsahuje protilátky anti-A ani anti-B
- krev typu 0, která neobsahuje antigeny A ani B a obsahuje protilátky anti-A i anti-B Na světě je nejčastější krevní typ 0, ale v některých oblastech (například ve Švédsku a Norsku, ale také v České republice) je nejběžnější typ A. Typ AB je nejméně častý. Jsou popsány určité regionální a rasová rozdělení lidské krve podle přítomnosti antigenů AB0 (např. [http://anthro.palomar.edu/vary/vary_3.htm]). Přesný důvod, proč lidský organismus vytváří protilátky k antigenu, se kterým se nikdy nesetkal, není vědecky popsán. Vědci předpokládají, že určité bakteriální antigeny jsou stejné u glykoproteinů A i B a protilátky vytvořené proti těmto bakteriím reagují s krví cizího typu. Antigeny AB0 se nevyskytují pouze na červených krvinkách, ale také také v jiných tkáních (játra, ledviny, plíce). Mimo jiné také ovlivňují krvácení a srážení krve.

Dědičnost

Krevní skupiny se dědí po obou rodičích. Typ krve je určen jediným genem se třemi alelami: i, IA a IB. Gen kóduje enzym glykosyltransferázu, který mění sacharidy antigenů na červených krvinek. Gen se nachází na dlouhém rameni devátého chromozomu (9q34). Alela IA odpovídá typu A, IB odpovídá typu B a i odpovídá typu 0. IA a IB jsou dominantní nad i, takže lidé s alelami ii mají typ 0, lidé s lelami IAIA nebo IAi mají typ A a lidé s alelami IBIB nebo IBi mají typ B. Lidé s alelami IAIB mají oba fenotypy, protože A a B jsou kodominantní. Proto je pro rodiče s krevním typem AB prakticky nemožné mít dítě s typem 0 (i když to není přímý důkaz toho, že dítě není jeho). Evoluční biologové přijímají teorii, že alela IA se vyvinula první. Následovala alela i, k čemuž stačilo odstranění jediného nukleotidu, což zbývající nukleotidy posunulo. Jako poslední se objevila alela IB. Této chronologii také odpovídá zastoupení krevních typů ve světě. Je také konzistentní s obecně přijímanými přesuny populace a převládajícími krevními typy v různých částech světa. Například typ B je velmi častý v asijských populacích, ale ne příliš častý v evropských.

Historie objevu

Objev krevních skupin AB0 je všeobecně připisován vídeňskému vědci Karlovi Landsteinerovi, který v roce 1901 objevil tři krevní skupiny A, B a C (dnešní A, B a 0). Za tento objev dostal roku 1930 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Roku 1902 popsali rakouští vědci A. van Descatello a A. Sturli krevní skupinu AB jako „výjimku z Ladsteinerova pravidla“. Roku 1907 nezávisle na nich popsal český psychiatr Jan Janský čtvrtou krevní skupinu, která obsahuje znaky A i B. Janský používal označení skupin I, II, III a IV. Nezávisle na Janském popsal roku 1910 čtyři krevní skupiny Američan William Lorenzo Moss. Použil také označení římskými číslicemi I–IV, ale v opačném pořadí než Janský. Ve třicátých letech 20. století se sjednotilo označování krevních typů A, B, AB a 0 (podle označení Landsteinerova). V některých jazycích (mj. angličtině , španělštině nebo francouzštině) se používá zápis ABO s písmenem O, v jiných (např. v češtině, němčině nebo slovenštině) zápis AB0 s nulou. Světová zdravotnická organizace ve svých anglicky psaných materiálech používá zápis ABO.

Rhesus (Rh) faktor

Druhý významný krevní typ rozlišující krev podle tzv. Rhesus faktoru (zkráceně Rh faktoru) byl popsán Karlem Landsteinerem a Alexanderem Weinerem roku 1940. Rh faktor je pojmenován podle makaků Macaca mulatta (anglicky Rhesus Macaque), u kterých jej Landsteiner a Weiner objevili. Rh faktor je zapříčiněn skupinou zhruba 40 antigenů, ale nejvýznačnějších je pět antigenů uložených na třech genech:
- antigen C: genotypy CC nebo Cc
- antigen c: genotyp cc
- antigen D: genotypy DD nebo Dd
- antigen E: genotypy EE nebo Ee
- antigen e: genotyp ee Nejsilnější je antigen D; pokud je antigen D přítomen na povrchu červených krvinek, označuje se krev jako Rh+, v opačném případě pak Rh−. Nejčastěji je označení Rh faktoru spojeno s typem AB0 a zapisuje se např. jako A−. Lidé s krví bez antigenu D nemohou přijímat krev Rh+, protože by si proti antigenu D vytvořili protilátky a darovanou krev by nepřijali – došlo by k hemolytické reakci. Reakce na přítomnost antigenu D je příčinou tzv. hemolytické nemoci novorozenců. Ta se může projevit v těle matky s krví Rh−, která již porodila dítě s Rh+ otcem nebo obdržela transfúzi krve Rh+. V jejím těle jsou již vytvořeny protilátky anti-D, které mohou ohrozit nový plod.

Výskyt Rh faktoru v různých populacích

Genetické informace ovlivňující Rh faktor se liší podle populace. Níže uvedená tabulka zobrazuje předpokládanou četnost Rh typů krve založenou na výskytu příslušných genotypů v populaci. Z dat vyplývá, že pro lidi s krví Rh− je riskantní cestovat do jiných částí světa, kde jsou zásoby krve Rh− jen malé (obzvláště ve východní Asii). Proto by měly transfúzní stanice v těchto oblastech podporovat dárce krve evropského původu.

Možnosti krevní transfúze

V ČR je nejčastější krev typu A (cca 42 %), následují typy 0 (39 %), B (15 %) a AB (4 %). Zhruba 90 % české populace je Rh pozitivní. Při krevní transfúzi je životně důležité použít pouze krevní skupinu, která příjemce nepoškodí. Níže uvedená tabulka ukazuje povolené kombinace krve dárce a příjemce. Tabulka názorně ukazuje, že příjemce s krví AB+ může obdržet krev jakéhokoliv dárce, proto se mu říká univerzální příjemce. Naopak krev skupiny 0− může být darována všem příjemcům, jde o univerzálního dárce.

Další systémy krevních typů

Kromě výše uvedených dvou nejvýznačnějších krevních typů je popsáno kolem 50 dalších krevních typů. Jejich antigeny se vyskytují v krvi vedle antigenů AB0 a D – krev je tedy přesněji popsána např. jako A Rh− ccee K−.
- Diego pozitivní krev mají pouze některé skupiny obyvatel Východní Asie a američtí Indiáni
- Duffy negativní krev je částečně imunní vůči malárii
- Fisherův systém upřesňuje poměrně složitý Rh faktor, který může být zapříčiněn výskytem jednoho z tří genů C, D a E na chromozomu 1 Další systémy krevních typů nejsou významné při krevních transfúzích, ale mají význam ve forenzní analýze, například při určování pachatelů trestných činů.

Podívejte se také na


- krev
- darování krve
- krevní transfúze

Externí odkazy


- [http://www.bloodbook.com/type-sys.html Seznam systémů krevních typů] (anglicky) Kategorie:Hematologie ko:혈액형 ja:血液型 th:หมู่โลหิต

Kategorie:Psychiatrie

Kategorie:Lékařství

Kategorie:Neurologie

Kategorie:Lékařství

Kategorie:Hematologie

Kategorie:Fyziologie Kategorie:Lékařství

Kategorie:Úmrtí 1921

21

Genesee, Idaho

Genesee esas urbo en Latah Komtio, Idaho. Segun la 2000 kontado, la populo esas 946.

Geografio

2000 Genesee jacas a . Segun la Usana Kontado Ministerio, la urbo havas tota areo di 1.7 km² (0.6 mi²). 1.7 km² (0.6 mi²) di qua esas lando e nulo di qua esas aquo.

Demografio

Segun la kontado di 2000 esas 946 homi, 355 hemanari, e 275 familii qui rezidas en la urbo. La lojanto-denseso esas 561.9/km² (1,456.6/mi²). Esas 378 domi kun mezala denseso di 224.5/km² (582.0/mi²). La rasi en la urbo inkludas 96.83% Blanka, 0.11% Nigra o Afrika-usana, 0.85% Indijena amerikana, 0.21% Aziana, 0.00% Pacifika Insulana, 0.21% de altra rasi, e 1.80% de du o plu rasi. 1.06% de la populo esas Hispania o Latina de irga raso. Esas 355 heminari di qua 41.4% havas pueri sub la evo di 18 en la domo, 67.6% esas mariajita e habitas kune, 6.8% havas homina domo-maestro sen spozulo e 22.5% esas ne-familii. 18.3% de omna hemanari facesas ek individui e 5.1% havas ulo qua habitas sole qua evas 65 yari o plu evoza. La mezala grandeso di hemanari esas 2.66 e la mezala grandeso di familii esas 3.04. La nombro di lojanti e lia evi esas: 30.5% sub la evo di 18, 4.5% de 18 til 24, 33.5% de 25 til 44, 23.8% de 45 til 64, e 7.6% qui evas 65 yari o plu evoza. La mezala evo esas 34 yari. Po 100 homini esas 104.3 homuli. Po 100 homini 18 yari o plus esas 102.8 homuli. La mezala revenuo di hemanaro en la urbo esas $42,167, e la mezala revenuo por familio esas $47,794. Homuli havas mezala revenuo di $32,500 kontre $25,865 por homini. La revenuo per capita por la urbo esas $19,576. 6.2% de la populo e 4.4% de familii esas sub la povreso-lineo. De la tota populo, 3.8% di qui sub la evo di 18 e 14.1% de ti qui evas 65 o plus habitas sub la povreso-lineo.

Externa ligili


- [http://www.genesee-id.com/ oficala situo]
- [http://www.latahlibrary.org/pages/branches.asp?Action=DrawOneBranch&LibraryID=3&PageTextID=36 Libraro] Category:Urbi en Idaho Category:Latah Komtio, Idaho

reykjavik hotels jastrzbia gra pensjonat gry rpg hotels Prague spielautomaten










































:: RELATED NEWS ::
Autobahn
Une autoroute est une route réservée à la circulation des véhicules motorisés rapides (automobiles, motos, poids lourds) et dont le tracé permet de circuler avec une
Krautrock
Krautrock fut un genre musical ou mouvement qui fut largement associé avec un nombre de groupes allemands pendant la fin des années 1960 et celles 1970 comme Can, Faust, Tangerine Dream, Amon Düül, Ash Ra Tempel et Catégorie:Versailles Les grands appartements constituent une partie du château de Versailles.

Salon d'Hercule

Vue panoramique : [http://80.65.232.176/Photos/00/00/05/93/ME0000059300_3.jpg] Lieu de passage de l’aile du Nord au corps central. Ce salon, le plus vaste du château, est exposé à l’est et à l’ouest. Disposée dans la partie haute de la quatrième chapelle, cette salle fut utilisée de 1682
Liste des comtes de Meulan
Meulan Liste des comtes de Meulan
- Galéran Ier ou Valéran Ier, comte de Meulan en 1013/1014
- Hugues II, son fils, comte de Meulan, entre dans les ordres en
ISO-8859-1
La norme ISO 8859-1, dont le nom complet est ISO/CEI 8859-1, et qui est souvent appelée Latin-1, forme la première partie de la norme internationale ISO/CEI 8859, qui est une norme de l'Organisation internationale de normalisation pour le codage des caractères en informatique. Elle définit ce qu'elle appelle l'alpha
Canton de Mantes-la-Ville
Mantes-la-Ville

Composition

Le canton de Mantes-la-Ville groupe 4 communes :
- Buchelay : 2 203 habitants
- Magnanville : 5 624 habitants
- Mantes-la-Ville : 19 231 habitants
- Rosny-sur-Seine : 4 758 habitants.

Voir aussi

Roger de Beaumont
Catégorie:Normandie médiévaleCatégorie:Comte du Moyen Âge Roger de Beaumont, vicomte du Roumois puis comte de Warwick Il est le fils de Onfroi de Vieille. Premier seigneur de Beaumont, il donne son nom à la ville qui deviendra Beaumon
Catégorie:Développement durable
Catégorie:économie Catégorie:Biogéographie Catégorie:Organisation sociale Catégorie:Écologie Le développement durable est une stratégie de développement social et économique destinée à concilier progrès économique et social sans mettre
All Rights Reserved 2005 wikimiki.org