:: wikimiki.org ::

Jaromír John

Jaromír John

Jaromír John, vlastním jménem Bohumil Markalous (16. dubna 1882 – 24. dubna 1952) byl český spisovatel, novinář, středoškolský a vysokoškolský profesor, výtvarný estetik, výchovný pracovník a výtvarný kritik. J. John se narodil v Klatovech, gymnasium absolvoval v Chrudimi (roku 1900). Poté studoval přírodovědu Praze, po úspěšném ukončení vystudoval přírodovědskou fakultu ještě v Innsbrucku (1907). Od roku 1910 vyučoval na dívčím reálném gymnáziu v Hradci Králové. V únoru 1915 narukoval do první světové války na Balkánskou frontu. Roku 1916 dostal v Albánii úplavici a ochrnul na dolní končetiny. Roku 1919 se stal redaktorem v Lidových novin. Později se stal členem Devětsilu, působil jako redaktor v časopisech Bytová kultura a Pestrý den. V letech 1923–1927 externě přednášel dějiny umění na brněnské technice. Dále pracoval v tiskovém odboru vlády. Od roku 1943 žil s Helenou Šmahelovou.

Dílo

Jeho tvorba byla ovlivněna Moderní revuí. Z počátku psal drobné povídky, později psal romány a novely.
- Listy z vojny, jež jsem psal synovi – 1917
- U táborového ohně – 1917
- Humoresky – 1918
- Listy z novin
- Tabatěrka
- Večery na slamníku – 1920, nejznámější z těchto povídek. Představují válku, ale z trochu jiné stránky: z nemocnic, z dobrovolných škol, ... . Vyprávějí s humorem o nepříjemných stránkách války a proměně lidských citů ve vypjatých situacích.
- Topičovo australské dobrodružství – 1939
- Rady snoubencům udílené strýcem Romualdem – 1940, míněno napůl vážně a napůl ironicky. Rady jak se mají muž a žena chovat v manželství.
- Moudrý Engelbert – 1940 vývoj panského lesníka, který předčasně poznal sex.
- Dořini milenci a jiné kratochvíle – 1942, jedná se o pět novel
- Eskamotér Josef – 1946, o skláři, který se v době krize pokusil podvodně vystupovat jako eskamotér, aby uživil rodinu.
- Pampovánek – 1948
- Stará láska
- Rady mladšímu spisovateli
- Šibalství svršků
- Kapitán Sekvenc
- Estet – nedokončen
Odborná literatura
Dále napsal řadu odborných spisů, které publikoval pod vlastním jménem:
- Estetická výchova na školách obchodních
- Princip TGM – o T. G. Masarykovi
- Co je umění?
Pro děti

- Rajský ostrov – 1938, líčení budování Národního divadla a doby s tím spojené. Nejedná se o historická fakta. Dílo je velmi nacionalistické.
- Příběhy Dona Quijota – 1941, upravení slavného Cervantesova díla.
Odkazy

- Seznam českých spisovatelů
- Česká literatura v letech 1900–1945
- Česká literatura v letech 1945–1990
- Svaz moderní kultury Devětsil
- Skupina 42
- John, Jaromír
- John, Jaromír
- John, Jaromír
- John, Jaromír
- John, Jaromír
- John, Jaromír

16. duben
16. duben je 106. den roku podle gregoriánského kalendáře (107. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 259 dní.
Události
Česko
- 1991 spojení firmy Škoda Auto a německou automobilkou Volkswagen Svět
- 1950- Juan Manuel Fangio na voze Alfa Romeo, se stal vítězem Grand Prix San Rema
- 1961- Stirling Moss na voze Lotus, se stal vítězem Preis Von Wien
Narození
Česko
- 1882 Jaromír John, český spisovatel († 24. duben 1952) Svět
- 1867 - Wilbur Wright jeden z tvůrců prvního letadla těžšího než vzduch
- 1889 Charlie Chaplin, anglický filmový tvůrce († 25. prosince 1977)
- 1918 - Dick Gibson britský automobilový závodník
- 1922 Kingsley Amis, anglický spisovatel († 22. října 1995)
- 1927 Benedikt XVI., 265. papež římskokatolické církve
- 1979 Christijan Albers, holandský automobilový závodník
Úmrtí
Česko
- 2005 Tomáš Vojtěch, český jezdec rally Svět
- 1966 Eric Lambert, anglo-australský spisovatel (
- 19. ledna 1918)
- 1988 - José Dolhem (
- 26. 4 . 1944) francouzský automobilový závodník
Svátky
Česko
- Irena Svět
-
Viz také:

- 15. duben 17. duben
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Duben ja:4月16日 ko:4월 16일 simple:April 16 th:16 เมษายน

1882

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1877 1878 1879 1880 1881 - 1882 - 1883 1884 1885 1886 1887 ----

Události

Česko
- Univerzita Karlova byla rozdělena na českou a německou
- německé městské divadlo v Brně je jako první v Evropě osvětleno Edisonovými žárovkami Svět
- byla postavena první vodní elektrárna Appleton, stát Wisconsin; USA
- byl vybudován železniční tunel St. Gotthard (15 km); Švýcarsko

Vědy a umění

- Robert Koch prokazuje původ Tuberkulosy
- Thomas Alva Edison patentoval elektrocentrálu

Narození

Česko
- 6. ledna Ivan Olbracht, český spisovatel († 20. prosince 1952)
- 1. února Marie Majerová, česká spisovatelka († 16. ledna 1967)
- 16. dubna Jaromír John, český spisovatel († 24. duben 1952)
- 7. června Rudolf Těsnohlídek, český spisavatel († 12. ledna 1928, sebevražda)
- 12. prosince Jiří Mahen, český spisovatel († 22. květen 1939) Svět
- 30. leden - Franklin Delano Roosevelt Budoucí americký prezident
- 18. říjen - Lucien Petit-Breton francouzský cyklista, vlastním jménem Lucien Georges Mazan

Úmrtí

Česko Svět
- 17. březen František Matouš Klácel, český básník, novinář a filosof (
- 7. duben 1808)
- 19. dubna Charles Darwin, anglický přírodovědec (
- 12. února 1809)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1882년 simple:1882

24. duben

24. duben je 114. den roku podle gregoriánského kalendáře (115. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 251 dní.

Události

Česko
- 1978 – založen Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných
- 1990 – Československo poprvé v celé jeho historii navštívil římský papež Jan Pavel II. Svět
- 1916 – irští republikáni se v Dublinu pokusili o vojenské povstání.
- 1950 – Bylo vyhlášeno Jordánské království, jež vzniklo po anexi arabské části Palestiny Zajordánskem
- 1968 – Mauritius se stal členským státem OSN.
- 2005
- Papež Benedikt XVI. byl na slavnostní mši ve Vatikánu oficiálně uveden do svého úřadu.
- V iráckém městě Tikrít bylo při dvou útocích sebevražedných útočníků v automobilech zabito nejméně 6 lidí a zraněno 33. Mezi mrtvými jsou nejméně 4 příslušníci vládních bezpečnostních sil. K zodpovědnosti za tento útok se přihlásila irácká pobočka organizace Al Kajdá. Ta převzala zodpovědnost i za nastražení bomby, která ve východním Bagdádu zabila jednoho vojáka amerických okupačních sil a dva zranila.
- Nedaleko šiítské mešity v Bagdádu vybuchla nastražená bomba a krátce poté se v davu lidí u místa prvního výbuchu odpálil sebevražedný útočník v automobilu. Nejméně 15 lidí bylo zabito a 57 zraněno.
- V Iráku byl propuštěn pákistánský konzul Málik Muhammada Javed, unesený 9. dubna.
- V Afghánistánu byla veřejně popravena ukamenováním 29-letá vdaná žena. K tomuto trestu byla odsouzena za údajnou nevěru. Údajně jde o první takový případ od svržení vlády hnutí Talibán; za jeho vlády byl tento trest běžný.
- Svržený ekvádorský prezident Lucio Gutiérrez odletěl z Ekvádoru do Brazílie, která mu poskytla politický azyl.

Narození

Česko
- 1865 – Jiří Janda, zakladatel a první ředitel zoologické zahrady v Praze. Zemřel 25. srpna 1938.
- 1963 – Ladislav Křížek, zpěvák Svět
- 1942 – Barbra Streisand, americká herečka

Úmrtí

Česko
- 1952 – Jaromír John, český spisovatel (
- 16. dubna 1882) Svět
- 1731 – Daniel Defoe, anglický spisovatel a novinář (
- asi 1660)
- 1904, Drážďany – Friedrich Siemens, německý podnikatel, zakladatel stejnojmenné firmy (
- 8. prosince 1826)
- 1939 – Louis Trousselier, francouzský cyklista
- 1960, Berlin – Max von Laue, německý fyzik, nositel Nobelovy ceny (
- 9. října 1879)
- 1967, Kazachstán – kosmonaut Vladimír Komarov při přistání lodi Sojuz 1 (
- 16. března 1927)
- 1990 – Max Bense, německý filosof (
- 7. února 1910)

Svátky

Česko
- Jiří Svět
- Světový den sdružených měst
- Mezinárodní den skautů a skautek
- Světový den laboratorních zvířat

Viz také:

- 23. duben 25. duben
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Duben ja:4月24日 ko:4월 24일 simple:April 24 th:24 เมษายน

1952

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1947 1948 1949 1950 1951 - 1952 - 1953 1954 1955 1956 1957 ----

Události

Československo
- začala se budovat přehradní nádrž Lipno Svět
- 23. července došlo k přeměně NDR v centralistický stát a zrušení zemí, které byly rozděleny vzniklé kraje
- 1. listopad na atolu Eniwetok uskutečnily USA první výbuch vodíkové bomby.
- Řecko a Turecko vstoupily do NATO
- Würtembersko-Bádensko se spojilo s francouzsky okupovanými částmi Bádensko a Würtembersko-Hohenzollernsko a vytvořily zemi Bádensko-Würtembersko; Německo
- konec okupační správy Japonska
- přijata Německá hymna

Vědy a umění

- objeveny nové prvky einsteinium a fermium

Nobelova cena

- Fyzika – Felix Bloch, Edward Mills Purcell (oba USA, za výzkum metod přesných měření magnetických vlastností atomových jader)
- Chemie – Archer John Porter Martin, Richard Laurence Millington Synge (oba Velká Británie, za vynález metody rozdělovací chromatografie)
- Lékařství – Selman Abraham Waksman (USA, za objev streptomycinu, prvního antibiotika účinného proti tuberkulóze).
- Literatura – François Mauriac (Francie)
- Mír – Albert Schweitzer (Francie, zakladatel nemocnice v Lambaréné)

Narození

Česko
- 29. ledna Miroslav Vejlupek, český spisovatel Svět
- 4. duben - Rosemarie Ackermann atletka NDR, výškařka
- 11. března Douglas Adams, britský spisovatel sci-fi († 11. května 2001)

Úmrtí

Česko
- 24. dubna Jaromír John, český spisovatel (
- 16. dubna 1882)
- 1. červenec Fráňa Šrámek, český spisovatel a dramatik (
- 19. leden 1877)
- 27. října sebevražda Jiří Frejka, český režisér a divadelní teoretik (
- 6. dubna 1904)
- 12. prosince Bedřich Hrozný, český jazykovědec (
- 6. května 1879)
- 20. prosince Ivan Olbracht, český spisovatel (
- 6. ledna 1882) Svět
- 6. února Jiří VI. britský král (
- 14. prosince 1895)
- 19. února Knut Hamsun, norský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu
- 20. června Luigi Fagioli, italský pilot formule 1. (
- 9. června 1898)
- 18. listopad Paul Eluard, francouzský básník (
- 14. prosinec 1895)
- Vasilij Erošenko, ruský spisovatel esperanta (
- 1890)

Hlava státu

Klement Gottwald Kategorie:20. století ja:1952年 ko:1952년 simple:1952 th:พ.ศ. 2495

Česko

Česko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem. Území České republiky se skládá z 3 historických zemí: Čechy, Morava a České Slezsko, přičemž od roku 1920 jsou součástí Čech a Moravy malé okrajové části původních Dolních Rakous, kterými jsou České Velenice s okolím (tzv. Vitorazsko), a Valticko s tzv. Dyjským trojúhelníkem. Česko je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU).

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Česka O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. stol. př. n. l. obývají tuto oblast Keltové a v 1. století n. l. přicházejí kmeny Germánů. Od 5. století se na území dnešního Česka objevují Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši. V roce 833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vzniká Velkomoravská říše, která postupně zahrnuje i Čechy (890-894), Slezsko, Lužice, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše, od níž se Čechy v roce 894 odtrhly, byla v roce 907 rozvrácena Maďary. Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy je mj. pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj. V průběhu 10. a 11. století dochází ke konsolidaci státu, je připojena Morava a země se stává královstvím. Svého vrcholu dosahuje za posledních Přemyslovců, ale hlavně za vlády Karla IV. V 15. století české země výrazně oslabily husitské války. V roce 1526 definitivně nastoupila na český trůn dynastie Habsburků, která zemi včlenila do habsburské monarchie. V roce 1547 a v roce 1618 vypuklo proti panovníkovi ozbrojené povstání. Defenestrace místodržících se stala počátkem třicetileté války. Stavové byli rychle poraženi a potrestáni tvrdými represemi. Začala násilná rekatolisace českých protestantů. Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od konce 18. století začíná v českých zemích národní obrození, které usiluje o obnovu české kultury a jazyka a později o získání politické moci. Po porážce Rakouska–Uherska v první světové válce (1914 – 1918) se české země 28. října 1918 osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa (Republika československá, Československá republika, ČSR, nazývaná též první republika), jehož území zahrnovalo i Slovensko a Podkarpatskou Rus (jinak též Zakarpatskou Ukrajinu). Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, malou část československého území (zejména oblast Těšínska) získalo Polsko. Po tomto aktu se do názvu Československa vrátil spojovník (Česko-Slovensko) a hovoří se o tzv. druhé republice. 14. března 1939 se Slovensko odtrhlo a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a Němci byli vysídleni do Německa a Rakouska. V únoru 1948 se převratem v Československu chápou moci komunisté; země se stává totalitním státem a součástí sovětského bloku. V roce 1960 byl její politický název změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Liberalizační hnutí roku 1968, známé jako Pražské jaro, bylo poraženo invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy (Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) 21. srpna 1968. Zákonem o federalisaci Československé socialistické republiky, který nabyl účinnosti 1. ledna 1969, se Československo formálně změnilo na federaci dvou národních států – Česka (oficiálně Česká socialistická republika, ČSR) a Slovenska (oficiálně Slovenská socialistická republika, SSR). Politické poměry v zemi změnila až sametová revoluce 17. listopadu 1989. Počátkem roku 1990 byl z politického názvu obou národních republik odstraněn přívlastek „socialistická“. Počátkem jara téhož roku se politický název Československa změnil na Československá federativní republika (ČSFR), který byl necelý měsíc poté opět upraven do ne příliš vhodné podoby Česká a Slovenská Federativní Republika. Jako státní útvar přestalo Československo existovat 1. ledna 1993, kdy se mírovou cestou rozdělilo na Česko a Slovensko. Roku 1999 bylo Česko přijato do NATO. Česko spolu se Slovenskem schválily v referendu v roce 2003 svůj přístup k Evropské unii, který nabyl účinnosti 1. května 2004.

Politický systém

Hlavní článek: Politický systém Česka Česká republika je parlamentní demokracie. Výkonnou moc má vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let Parlamentem. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády. Český Parlament je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát. Jednou za dva roky se obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb.

Senátem
Mapa České republiky (přehled)

Senátem
Kraje České republiky

Administrativní rozdělení

podívejte se také na: kraj, okres, CZ-NUTS, NUTS

Kraje

V roce 2000 začalo fungovat 14 nových samosprávných krajů. Pro výkon státní správy na krajské úrovni byl rovněž zvolen smíšený model: krajský úřad je krajským orgánem; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor.

Historie krajů

Ještě v rámci Československa se území dnešní České republiky dělilo na 8 krajů: Hlavní město Praha, Středočeský (Praha), Jihočeský (České Budějovice), Západočeský (Plzeň), Severočeský (Ústí nad Labem), Východočeský (Hradec Králové), Jihomoravský (Brno) a Severomoravský (Ostrava). Kraje se dále dělily na okresy, dohromady bylo v Česku 75 okresů (sedmdesátý šestý, Jeseník, vznikl až v 90. letech 20. století). Toto rozdělení platilo od roku 1960. Tehdejší kraje nebyly samosprávné. Krajské národní výbory (KNV) byly státní úřady. KNV byly zrušeny v roce 1990, kraje jako územní článek existovaly dále, ale neměly žádný obecný správní úřad.

Okresy

V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory přejmenovány na okresní úřady. Místní a městské národní výbory byly zrušeny a byla obnovena obecní samospráva. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česko se 1. ledna 1993 stalo samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo. Ke dni 1. ledna 2003 byly zrušeny okresní úřady. Okresy jako jednotka státní správy nadále existují, okresy také zůstávají jednotkou statistickou. Některé úřady mají okresní působnost, např. okresní soudy.

Správní obvody, malé okresy, obce III. typu

Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností (někdy též zvané "malé okresy" nebo "obce III. [typu]"). Takovými obcemi se samozřejmě stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim však řada dalších. Tyto obvody se někde dále dělí na obvody obcí s pověřeným obecním úřadem, které vykonávají některé pravomoci i pro okolní obce.

NUTS

NUTS)]]
Statistické oblasti NUTS 2
v České republice, CZ-NUTS 2

Některé kraje se, směrem nahoru, sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2, které mají mít srovnatelný počet obyvatel, aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie, a při financování místních projektů. Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad, Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod, Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod, Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava. Oblast NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem. Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3, přičemž NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zárověň i na úrovni NUTS 2.

Euroregiony

:viz hlavní článek Euroregion Euroregiony jsou zakládány k regionální spolupráci v Evropě, zpravidla v regionech do nedávna (v našich oblastech do listopadu 1989) dělených státními hranicemi.

Zeměpisné podmínky

Českým územím prochází hlavní rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km). Z hlediska fyzicko-geografického leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část Česka vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin a středohory (Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy). Více na stránce o geomorfologickém členění Česka. Podnebí Česka se vyznačuje vzájemným pronikáním a míšením oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno západním prouděním s převahou západních větrů, intenzivní cyklonální činností a poměrně hojnými srážkami. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Velký vliv na podnebí Česka má nadmořská výška a reliéf. Z celkové plochy státního území leží 52 817 km² (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km² (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km² (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m. Střední nadmořská výška je 430 m. Rovněž flora a fauna vyskytující se na území Česka svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy, převážně jehličnaté, zaujímají 33 % celkové rozlohy země. Také půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy. Délka západní společné hranice Česka s Německem činí 810,7 km, z toho se Saskem 453,9 km a s Bavorskem 356,8 km. Společná jižní hranice s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem na východě 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km, podle polských údajů 789,89 km.
- Nejníže položené místo: Labe na odtoku ze země, 115 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Sněžka, 1602 m n. m.

Ekonomika

Hlavní článek: Ekonomika Česka Česko vykazuje jednu z nejstabilnějších a nejvíce prosperujících ekonomik ze všech postkomunistických zemí. Během 90. let došlo k základním změnám ve vlastnických vztazích – malé a velké privatizaci, restituci, dále k restrukturalizaci a technologické modernizaci, umožněných jak domácími úvěry, tak zejména otevřením země a přílivem zahraničních investic. Po počáteční expansi česká ekonomika podlehla malé recesi, z které se zotavovala od poloviny roku 1999. Růst v letech 2000 – 2001 byl zapříčiněn hlavně vývozem do EU, především do Německa, dalším přílivem zahraničních investic a oživující domácí poptávkou. Velký problém v budoucnosti mohou způsobit vysoké rozpočtové deficity a rostoucí státní dluh. S potížemi se také potýká nedokončená privatizace státních podniků. Nedokončeny jsou také změny v zákonodárství a zejména v soudnictví. Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí. Dále se ještě v malém rozsahu těží ropa a zemní plyn, kaolín nebo stavební hmoty. Zemědělská výroba téměř uspokojuje domácí poptávku. Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), brambory, cukrová řepa, zelenina, len a řepka. Svůj význam má i pěstování chmele, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvl. kaprů). Základem energetiky jsou tepelné elektrárny (75 %) a jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany). Hlavními průmyslovými centry jsou Praha, Brněnsko, Ostravsko a Plzeňsko. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří hutnictví, strojírenství, textilní průmysl, potravinářský průmysl, elektroprůmysl a výroba dopravních prostředků. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví. Česko má hustou dopravní síť. Prudce se rozvíjejí telekomunikace. Zahraniční obchod má v posledních letech pasivní bilanci, danou hlavně dovozem paliv a moderních technologií, kterou ale vyrovnávají vysoké příjmy z turistiky.

Obyvatelstvo

Hlavní článek: Obyvatelstvo Česka Přirozený přírůstek obyvatelstva je záporný -0,08 % (odhad 2003). Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 75 let (odhad 2003). Ve městech žije celkem 71 % populace. Většina obyvatel Česka má českou národnost (90,4 %) nebo moravskou národnost (3,7 %) a mluví česky. Čeština patří do západoslovanské větve indoevropské jazykové skupiny. Dalšími etnickými skupinami jsou Poláci, Němci (zbytek dřívější velké menšiny), Romové, Maďaři, Ukrajinci a další. Po rozdělení Československa v roce 1993 zůstali někteří Slováci v Česku a dnes tvoří asi 2 % obyvatelstva. Většina populace (59 %) je bez vyznání. Nejpočetnější církev je římskokatolická (27 %), 1 % obyvatel je členy Církve československé husitské, necelé 1 % Českobratrské církve evangelické. Počet vyznavačů judaismu je nepatrný.

Kultura

- Světové kuturní a přírodní dědictví: Český Krumlov, Holašovice, Kutná Hora, Praha, Telč, Karlovy Vary, Olomouc.
- Turistická místa: Krnov, Pardubice, Svatý Jan pod Skalou, oblast severní Moravy, hory - Krkonoše, Šumava, Jeseníky, Beskydy; dále Moravský kras, Český ráj, hrady a zámky - Karlštejn, Konopiště, Hluboká, Pernštejn
- Český film

Pohledy ze satelitu

Český film Český film

Podívejte se též na

- Seznam českých měst
- Chráněná území
- Zeměpis
- Evropa

Externí odkazy

- [http://www.czech.cz Oficiální český portál]
- [http://www.vlada.cz Úřad vlády]
- [http://www.hrad.cz/cz/ Pražský hrad]
- [http://www.psp.cz Poslanecká sněmovna]
- [http://www.senat.cz Senát]
- [http://www.portal.gov.cz Portál veřejné správy] K názvu Česka:
- [http://www.national-geographic.cz/detail.asp?id=951 Základní publikace ČÚZK k českému geografickému názvosloví] Leoš Jeleček, 27.4.2004, National Geographic, Česko (ČÚZK = Český úřad zeměměřický a katastrální) Category: Česko ja:チェコ ko:체코 simple:Czech Republic zh-min-nan:Česko

Klatovy

Chrudim

Zeměpisné údaje Město se nachází ve východních Čechách v jejich centrální poloze, 110 km východně od Prahy, hlavního města ČR, 11 km jižně od Pardubic, 100 tis. města a 120 km severozápadně od největšího moravského města Brna. Ve městě žije 24 000 obyvatel. Geomorfologicky leží město v Chrudimské pánvi (240 m n. m.), která je součástí České křídové tabule. Jihozápadně (10 km) se zvedá pohoří Železné hory, patřící do kategorie hornatin, s nejvyšší horou 668 m n. m. (Vestec). Městem protéká řeka Chrudimka, která pramení v chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy (20 km J - JV). Celková délka řeky je 108 km a v ústí je průměrný průtok 6,01 m3/s. U obce Seč je na ní postavena údolní přehradní nádrž, která je velmi intenzivně využívána občany města pro rekreaci a vodní sporty (18 km). Průměrná teplota ve městě je 7°C. Nejteplejší měsíc červenec má teplotu 17,5°C. Historické souvislosti První doklady o osídlení území města jsou doloženy archeologickými materiály z přelomu 5. - 4. tisíciletí př.n.l. V letech 995 až 1055 vzniká první přemyslovské hradiště, ze kterého roku 1263 kolonizačním úsilím Přemysla Otakara II. vzniká pravé středověké město. Roku 1421 se město po porážce táborskými a pražskými vojsky připojilo k husitům. Mimořádný rozkvět zaznamenalo kolem roku 1527. V roce 1620 byla Chrudim tvrdě postižena za své sympatie k českému králi Fridrichu Falckému. Hospodářský úpadek byl i odrazem jezuitského tmářství, ze kterého se město vymanilo až na rozhraní 18. a 19. století. Vzniká Wiesnerova strojírenská továrna (r. 1855) a v roce 1876 Popperova továrna na obuv. Po II. světové válce se ve městě utvářejí dva velké průmyslové závody Resselově]] náměstí
- Kateřinský kostel (z 2. pol. 14. století)
- Mydlářovský dům (1573 - 1577) v současnosti Muzeum loutkářských kultur
- Budova staré radnice (1560)
- Novoměstská kašna s barokními sochami
- Budova muzea (1897 - 1898)
- Arciděkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie (1359)
- Budova divadla Karla Pippicha (1931) Významné osobnosti města
- [[Viktorín Kornel ze Všehrd (1460 - 1520) - humanista, právník
- Josef Ressel (1793 - 1857) - vynálezce lodního šroubu
- Jan Nepomuk Štěpánek (1783 - 1844) - významný představitel českého venkovského divadla, pozdější dramaturg Tylova divadla
- Miloš Vodička (1938) - básník
- Miroslav Hanuš (1907) - spisovatel
- Ladislav Pecháček (1940 - ?) - scénárista Doprava Město leží na železniční trati Pardubice - Havlíčkův Brod. Silniční spojení je možné silnicí I. tř. č. 37 Hradec Králové - Pardubice - Žďár nad Sázavou, kde se napojuje na dálnici D1. Chrudim - Žďár nad Sázavou - 94 km. Bližší spojení s dálnicí D1 je silnicí č. 34 Chrudim - Havlíčkův Brod (64 km). Spojení s Prahou a Brnem je možné silnicí č. 17. Ve Vysokém Mýtě se napojuje na (E 442) č. 35. Vzdělání a kultura Ve městě je 6 základních škol, 1 škola zájmově umělecká, 2 střední soukromé školy a 6 středních škol státních. Gymnázium Josefa Ressela (od roku 1863), Obchodní akademie (od roku 1882), Střední průmyslová škola strojnická, Střední zemědělská a rodinná škola, střední zdravotnická škola, integrovaná střední škola, soukromá obchodní akadamie, soukromá škola jazyků. 3 odborná učiliště (strojírenské, technické, zemědělské). Tradičními kulturními akcemi jsou ve městě přehlídky amatérských loutkařských souborů - Loutkařská Chrudim a Chrudimské hudební pátky - koncerty vážné hudby. Z Města pocházejí i významné osobnosti hudby - Bohumil Benoni (1862 - 1942), Rudolf Vonásek (1914). Ve městě jsou i dvě hudební tělesa - symfonický orchestr a dechová hudba "Chrudimské besedy" (Městského kulturního střediska). Od roku 1801 se hrálo v Chrudimi divadlo. V roce 1931 začala stavba nové budovy městského divadla. Ve městě je amatérský divadelní soubor "Štěpánek" a pěvecký sbor "Slavoj", který byl založen v roce 1856. Expozice Okresního muzea jsou zaměřeny na národopisnou problematiku okresu a přírodovědné sbírky. Muzeum loutkařských kultur je svým způsobem jedinečným v celosvětovém měřítku, stejně tak jako Kabinet EX-LIBRIS, který je detašovaným pracovištěm Památníku národního písemnictví v Praze. Tělovýchova a sport Ve městě jsou tři tělovýchovné jednoty, dva fotbalové stadiony, jedna umělá ledová plocha (zastřešená), tenisové kurty, víceúčelová sportovní hala, letní plovárna, plavecký bazén a plochá dráha. Rekreační zázemí města Oblasti Železných hor a Žďárských vrchů jsou velmi intenzivně využívány občany i návštěvníky Chrudimi.
- Sečská přehrada (18 km) - vodní sporty, koupání, jachting apod. - státní přírodní rezervace
- Trhová Kamenice (22 km) - botanické zajímavosti - vřesoviště
- Hlinsko (35 km) - skanzen lidové architektury "Veselý kopec"
- Slatiňany (4 km) - zámek, hipologické muzeum, zámecký park, chovná stanice koní - kladrubský vraník
- Rabštejnská Lhota (4 km) - jedinečný geologický útvar - pobřežní útes křídového moře
- Nasavrky (14 km) - rezervace "Kaštanka" - největší sad kaštanu jedlého, letní výstavy obrazů Kategorie:Česká města Kategorie:Okres Chrudim

Praha

Praha – od roku 1920 Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha – je hlavním a součastně největším městem České republiky.

Poloha a charakteristika

České republiky]] Do dnešní podoby se vyvíjela jedenáct století. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů, kde žije zhruba 1 170 000 obyvatel (údaj ČSÚ za rok 2005). Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu je památkovou rezervací UNESCO. Praha je statutárním městem a vyšším územním samosprávným celkem na úrovni kraje. Leží uprostřed území Čech na řece Vltavě a je ze všech stran obklopena Středočeským krajem, jehož správní úřady rovněž sídlí v Praze.

Historie

:Hlavní článek: Dějiny Prahy

Počátky hradu a města Prahy

Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů - poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární - dříve volutovou - keramikou). Na stejném místě je však doloženo i mnohem pozdější germánské sídliště. V 6.století začali osídlovat pražskou kotlinu Slované. Důležitým kultovním místem se stal ostroh nad řekou Vltavou zvaný Žiži (nebo Sizi), kde později docházelo k obřadnímu nastolování knížat "kmene" Čechů. Na tomto místě nechal kníže Bořivoj postavit koncem 9.století druhý křesťanský kostelík v Čechách, zasvěcený Panně Marii. Za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. na počátku 10.století byla celá plošina ostrohu obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se stala centrem rodícího se českého státu. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Existence knížecího hradu přivedla do jeho podhradí řemeslníky a obchodníky - začalo se rodit středověké město.

Středověk

Počátkem 12.století byla Praha kvetoucím městem, nad nímž se vznosně vypínal knížecí Hrad. "Tam žijí Židé mající plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou nejzámožnější peněžníci, tam stojí tržiště a něm plno kořisti …", napsal kdosi neznámý o Praze koncem 11.století. Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města. Pojmenování Starší - respektive latinským terminem Maior, to znamená také Větší - Město pražské získala poté, co Přemysl II. Otakar udělil roku 1257 městská práva pražskému podhradí, osídlenému již od 10.století. Tak vzniklo Nové, později Menší Město Pražské - Malá Strana. Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil další Nové Město pražské a vytýčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplněno výstavnými měšťanskými domy, prostornými tržišti, nádhernými stavbami kostelů a klášterů. "Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií, Paříží, Kolínem, napsal o sídelním městě Karla IV. František Palacký.

Sjednocení pražských měst

K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha neexistovala dlouho. Zanikla již roku 1528. Sjednotit pražská města natrvalo do jednoho správního celku se podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice. Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami. Tehdy se stala jedním z předních průmyslových a obchodních center Evropy. Roku 1893 byla asanována severní část Starého Města; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se zároveň připojil Karlín a Libeň.

Velká Praha

Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství, jakým byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Mariánský sloup Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována. Roku 1922 byla založena Velká Praha, do které byla zahrnuta všechna předměstí včetně do té doby samostatných měst jakými byly Vinohrady nebo Košíře. Praha, v niž vedle sebe žilo obyvatelstvo českého, německého a židovského původu, se stala pozoruhodným kulturním centrem. Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí). Desetileté secesní období přerušila světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus - vznikly první moderní budovy a byla také dostavěna gotická Svatovítská katedrála. Světově unikátní je architektura kubistická - jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury (Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol), ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě. Pod vlivem nastupujícího nacismu ve druhé polovině 30.let Prahu začaly opouštět první obyvatelé.

Druhá světová válka

Za války bylo z Prahy odsunuto v transportech do koncentračních táborů židovské obyvatelstvo, stejně jako cikánské (tehdejší běžné označení) a další její obyvatelé tzv. "méněcenných ras". Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna Gestapa v Pečkově paláci nebo Střelnice v Kobylisích. Stavby Prahy byly uchráněny. K lehkému poškození došlo pouze za bombardování americkými letadly na konci války (věže kláštera v Emauzích), ale plánovanou likvidaci už nemohl v té době oslabený a ustupující nacistický režim provést. Podle vůle komunistických předáků pražského povstání (Smrkovský) a předem stanovených smluv mezi spojenci z protihitlerovské koalice Prahu musela osvobodit Rudá armáda, zatímco Americká armáda vyčkávala u Plzně. Dříve než sovětská vojska do města dorazila, vypuklo zde 5.května 1945Pražské květnové povstání, které ukončil 9.května příjezd Rudé armády.

Praha jako hlavní město socialistického Československa

V únoru 1948 se chopili moci komunisté, plánování a výstavba města začaly probíhat v duchu "socialistického realismu". Vznikla tak první sídliště (Dvouletky) a později i první panelové sídliště na Petřinách. V letech 1960, 1968, 1970 a 1974 bylo k Praze připojeno dalších celkem více než 60 obcí. V 60. a 70. letech se zmodernizovaly důležité dopravní stavby jako letiště a Hlavní nádraží, začalo se budovat metro a takzvaný ZÁKOS - systém kapacitních městských komunikací, z nichž jedna oddělila Národní muzeum od Václavského náměstí. Pro obyvatele, kteří přicházeli do Prahy z celé republiky, byla na zelených loukách okolo Prahy budována panelová sídliště (největší z nich je Jižní Město). Postupující ekonomický úpadek země zasáhl i Prahu, což se projevilo v zanedbaném vzhledu města i ve zhoršování služeb. Mocenský monopol komunistické strany ukončila Sametová revoluce. Sametová revoluce

Praha po sametové revoluci

Otevření státních hranic přivedlo do města početné davy turistů. Rozvoj soukromého podnikání se projevil na mnoha starších, leckdy chátrajících budovách i menších domech, které byly opraveny. Došlo k výstavbě mnoha obchodních komplexů, ve městě se zmnohonásobil dopravní provoz, který působí řadu problémů.

Hospodářství

Hlavní město Praha patří tradičně k nejdůležitějším hospodářským centrům Česka. Vedle význačného filmového průmyslu, dnes ale upadajícího, a zřejmě nejvýznačnějšího odvětví, turistiky, se zde nachází i mnoho závodů zpracovatelského průmyslu. Sametová revoluce Hrubý domácí důchod (HDP) v pražském kraji obnášel roku 2002 kolem 620 miliard Kč (tzn. 25,7 % celkového HDP v tržních cenách; v přepočtu na hlavu to činí 226 % celorepublikového průměru).

Zpracovatelský průmysl

Zpracovatelský průmysl hlavního města Prahy zaujímá s 7,6 procenty celkové průmyslové výroby páté místo v regionální struktuře všech 14 regiónů. Průmyslové závody se soustřeďují zejména na severovýchodě a jihozápadě města. Na území hlavního města bylo roku 2003 registrováno 733 průmyslových závodů (s více než 20 zaměstnanci) s celkem 111 tisíci pracujících. Objemem své výroby se v Praze jednoznačně prosazují dvě odvětví: produkce potravin a produkce elektrických a optických přístrojů, obě odvětví s přibližně 33 miliardami Kč v roce 2002 nebo podílem 12 procent na produkci odvětví v celé republice (tržby za vlastní výrobky a služby v běžných cenách; viz i diagramy). Význačnou roli zde hraje především výroba rozhlasových a televizních přijímačů (20 procent celkové produkce země a současně i první místo v regionální struktuře). Sametová revoluce Tato odvětví jsou následována polygrafickým průmyslem s téměř 24,5 miliardami Kč tržeb. Význam tohoto odvětví vyplývá ze skutečnosti, že v hlavním městě se toto odvětví silně koncentruje (44 procent celkové produkce) a Praha zde zaujímá první místo ze všech regiónů. Sametová revoluce Mimo to se však v Praze nacházejí i další význačné závody tradičních průmyslových sektorů a odvětví, které přispívají k velkému významu hlavního města jako průmyslového střediska:
- výroba kovodělných výrobků
- výroba strojů a zařízení
- chemie a farmaceutický průmysl
- průmysl výrobků ze skla, keramiky a porcelánu, stavební hmoty
- výroba dopravních prostředků (mimo výroby automobilů), zde zejména kolejní soupravy, motocykly, lehká letadla a jiné Další odvětví hrají spíše podřadnou roli.

Doprava

:Hlavní článek: Hlavní článek: Pražská doprava Praha je hlavním dopravním uzlem v Česku a významnou křižovatkou ve střední Evropě. Má rozsáhlou dopravní infrastrukturu, jak veřejné, tak i automobilové dopravy.

Členění Prahy

: Podrobněji o částech Prahy a o jejím členění od roku 1784 do současností čtěte v článcích Královské hlavní město Praha, Velká Praha a Části Prahy.

Katastrální členění

Do roku 1949 byly správní obvody až na jednu výjimku z roku 1947 tvořeny jedním nebo více celými katastrálními celky, bývalými obcemi či městy. Od roku 1947 došlo k zásadní změně správního členění. Od té doby hranice mnoha městských částí jsou nezávislé na hranicích katastrálních území (čtvrtí). Katastrální území (například Vinohrady, Smíchov) jsou nadále rozhodující zejména pro evidenci pozemků a nemovitostí a číslování budov.

Správní členění

Praha má 57 samosprávných městských částí, které jsou spravovány voleným zastupitelstvem, radou, starostou a úřadem městské části. Od 1. července 2001) mají úřady 22 z těchto městských částí rozšířenou působnost státní správy pro své území nebo i pro několik dalších městských částí. Vzniklo tak 22 správních obvodů. Tyto obvody (s výjimkou Prahy 1 až Prahy 3) však nejsou totožné s územními obvody podle zákona o územním členění státu, které byly do roku 2001 správními obvody a do roku 1990 i samosprávnými.

22 správních obvodů

V seznamu je nejprve uveden městský správní obvod. V závorce jsou pak uvedeny městské části, které do správního obvodu spadají, přičemž městská část, jejímuž úřadu působnost státní správy přísluší, je uvedena tučně. Od 1. ledna 2002 mají všechny tyto městské části stejný název jako celý jejich správní obvod, tedy pouze slovo Praha s číslovkou. Pro lepší orientaci je v seznamu uveden i původní název městské části. 2002
- Praha 1
- Praha 2
- Praha 3
- Praha 4 (Praha 4, Kunratice)
- Praha 5 (Praha 5, Slivenec)
- Praha 6 (Praha 6, Suchdol, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Ďáblice, Březiněves, Dolní Chabry)
- Praha 9
- Praha 10
- Praha 11 (Praha 11, Šeberov, Újezd u Průhonic, Křeslice)
- Praha 12 (Praha 12, Libuš)
- Praha 13 (Praha 13, Řeporyje)
- Praha 14 (Praha 14, Dolní Počernice)
- Praha 15 (Praha 15, Dolní Měcholupy, Štěrboholy, Petrovice, Dubeč)
- Praha 16 (Radotín, Velká Chuchle, Lochkov, Zbraslav, Lipence)
- Praha 17 (Řepy, Zličín)
- Praha 18 (Letňany)
- Praha 19 (Kbely, Vinoř, Satalice, Čakovice)
- Praha 20 (Horní Počernice)
- Praha 21 (Újezd nad Lesy, Klánovice, Koloděje, Běchovice)
- Praha 22 (Uhříněves, Královice, Nedvězí, Kolovraty, Benice)

Územní členění

V roce 1960 bylo zřízeno deset městských obvodů a tyto obvody, rozšířené o nově přidružené obce, platí podle Zákona o územním členění státu dodnes. Původně byly i správními a samosprávnými obvody. Obyvatelé většiny území obvodů podléhali přímo obvodnímu národnímu výboru (později obvodnímu úřadu), v později připojených obcích však zůstaly jako mezičlánek místní národní výbory (místní úřady), které zároveň spadaly i pod působnost příslušného obvodu. Od roku 1990 však nejsou tyto obvody samosprávnými celky a od roku 2001 nejsou ani územně-správními obvody. Dnes již podle nich jsou organizovány jen soudy, pošty nebo různé správní firmy.

10 městských obvodů, jejich městské části

Seznam deseti obvodů, v závorce jsou uvedeny městské části, které tvoří území obvodu: městských obvodů
- Praha 1 (Praha 1)
- Praha 2 (Praha 2)
- Praha 3 (Praha 3)
- Praha 4 (Praha 4, Praha 11, Praha 12, Libuš, Kunratice, Újezd, Šeberov)
- Praha 5 (Praha 5, Velká Chuchle, Slivenec, Lochkov, Praha 16–Radotín, Lipence, Zbraslav, Praha 13, Řeporyje, Zličín)
- Praha 6 (Praha 6, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina, Praha 17–Řepy, Suchdol)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Březiněves, Dolní Chabry, Ďáblice)
- Praha 9 (Praha 9, Praha 14, Běchovice, Čakovice, Dolní Počernice, Praha 20–Horní Počernice, Praha 19–Kbely, Klánovice, Koloděje, Praha 18–Letňany, Satalice, Praha 21–Újezd nad Lesy, Vinoř)
- Praha 10 (Praha 10, Praha 15, Benice, Dolní Měcholupy, Dubeč, Kolovraty, Královice, Křeslice, Nedvězí, Petrovice, Štěrboholy, Praha 22–Uhříněves)

Významné čtvrti

Podívejte se také na

- Královské hlavní město Praha
- Velká Praha

Externí odkazy

- [http://www.praha-mesto.cz praha-mesto.cz] – Informační server hlavního města Prahy
- [http://www.vpraze.info vpraze.info] – Wiki stránky o Praze
- [http://www.czso.cz/xa/redakce.nsf/i/home Hlavní město Praha] na stránkách ČSÚ
- [http://www.firmy-praha.cz Firmy Praha] firmy v Praze Kategorie:České kraje Kategorie:České okresy Kategorie:Praha Kategorie:Česká města Kategorie:Čechy Kategorie:Hlavní města Evropy ja:プラハ ko:프라하 simple:Prague

1907

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1902 1903 1904 1905 1906 - 1907 - 1908 1909 1910 1911 1912 ----

Události

Česko
- automobilka Škoda Auto se změnila na akciovou společnost
- Na Řípu byla v sousedství rotundy postavena turistická chata, která dodnes slouží jako výletní restaurace Svět
- 31. říjen - Entente cordiale rozšířena o Rusko na Trojdohodu.
- Oklahoma se připojila k USA
- William Willett podal první návrh na letní čas
- Nový Zéland se stal dominiem

Vědy a umění

- Objeven chemický prvek lutecium

Nobelova cena

- za literaturu: Joseph Rudyard Kipling (Velká Británie)
- za medicínu: Charles Louis Alphonse Laveran (Francie)
- za fyziku: Albert Abraham Michelson (USA)
- za chemii: Eduard Buchner (Německo)
- za mír: Ernesto Teodoro Moneta (Itálie) a Louis Renault (Francie)

Narození

Česko
- 7. květen Helena Koželuhová, česká politička († 6. květen 1967)
- 6. července Jaroslav Foglar, český spisovatel († 23. ledna 1999)
- 18. listopadu Gustav Nezval, český divadelní a filmový herec († 17. září 1998) Svět
- 9. března Mircea Eliade, rumunský historik náboženství († 22. dubna 1986)
- 28. listopadu Alberto Moravia, italský spisovatel († 26. září 1990)

Úmrtí

Česko Svět
- 25. leden - René Pottier francouzský cyklista
- 2. února Dmitrij Ivanovič Mendělejev, ruský chemik (
- 8. února 1834)
- 7. února Martin Josef Říha, římskokatolický teolog (
- 11. listopadu 1839)
- 4. září Edvard Grieg, norský skladatel (
- 15. června 1843)
- 17. prosince William Thomson, skotský vynálezce (
- 26. června 1824)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:20. století ja:1907年 ko:1907년 simple:1907

Hradec Králové

Hradec Králové (německy: Königgrätz) je statutární město na východě Čech a metropole Královéhradeckého kraje, ležíci na soutoku Labe s Orlicí.

Zajímavosti a památky

Historický střed města tvoří Velké náměstí. Významnými budovami zde jsou katedrála Svatého Ducha, Bílá věž, radnice, biskupská rezidence, barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie a bývalá jezuitská kolej se Santiniho atriem. Málokdo asi ví, že město má nejkrásnější panorama na světě - setkávají se zde totiž hned tři stavební slohy (gotická katedrála Svatého Ducha, o několik metrů vedle renesenční zvonice zvaná Bílá věž a barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie). To vše na malé ploše Velkého náměstí, což nemá nikde ve světě obdoby. Město je proslulé moderní výstavbou, dokonce mu bylo přisouzeno označení Salon republiky. Počátky této intenzivní práce významných architektů patří Janu Kotěrovi, autorovi secesní budovy muzea. Po 1. světové válce se pak stává vůdčím architektem města Josef Gočár, jemuž vděčí za vznik mnoho staveb nové části města, mezi jinými budova Ředitelství drah na Ullrichově náměstí (dnes Magistrát města), úprava Masarykova náměstí s pomníkem prezidenta, komplex škol na Tylově nábřeží (dnešní Gymnázium J. K. Tyla a přilehlá základní škola), areál budov Sboru kněze Ambrože Církve československé husitské, budova Magistrátu na třídě ČSA. O působení těchto architektů viz dále.

Historie

Již v 10. století zde existovalo slovanské hradiště rodu Slavníkovců ležící zároveň na staré obchodní stezce od Krakova. První historické zmínky o osídlení tohoto území pocházejí z roku 995, kdy se Hradec stal sídlem knížete a správním střediskem severovýchodních Čech. 995 Daleko dříve se datují první doložené důkazy o osílení místa v okolí soutoku Labe s Orlicí. Při posledních archeologických průzkumech nedaleko Velkého náměstí, v areálu budoucího sídla krajského úřadu, byly nalezeny artefakty z období cca 5.000 let př. n. l. Nejvýznamnějším datem v historii města je rok 1225, kdy se hradiště stalo svobodným královským městem. Václav II. ustanovil Hradec součástí věna českých královen. Odtud pochází přídomek "Králové". První královnou, která strávila část svého života v Hradci byla Eliška Rejčka, vdova právě po Václavu II. Další majitelkou a obyvatelkou se pak stala Eliška Pomořanská, vdova po Karlu IV. Ve 14. století vzrostla významně prestiž města právě díky pobytu dvorů obou královen. Dokladem bohatství města v době, kdy v Hradci sídlil skvělý dvůr královny Elišky Rejčky, je přestavba zřejmě již staršího kostela Svatého Ducha, který byl později povýšen na katedrálu (1664). Od roku 1362 je město také držitelem městské pečeti s českým lvem, který v pozdějším období ještě drží v tlapách písmeno G. V období husitských válek stálo město na straně Jana Žižky a chrám Sv. Ducha se stal v budoucnu na dlouhá staletí i místem odpočinku jeho ostatků. Rovněž historické Velké náměstí neslo jeho jméno - Žižkovo náměstí. V následujícím období město za vlády Jiřího z Poděbrad a Jagellonců opět začalo rozkvétat a nabývat na významu. Za období vlády Ferdinanda I. z rodu Habsburků došlo k významnému ochuzení všech českých měst a trvalo dlouhá léta, než se z toho Hradec vzpamatoval. Dalším bohatým období se tak pro město stal až nástup renesance, kdy došlo k rozsáhlé renesační přestavbě středověkého centra města a byla vybudována další z historických dominant, Bílá věž (16. století) s druhým největším zvonem v Čechách Augustinem. Období třicetileté války bylo pro město pohromou. Umístění císařské posádky, švédská okupace, příchod jezuitů, násilné nucení ke katolické víře. Švédské vpády postihly Hradec nejen vysokým výpalným, ale i těžkými ztrátami na obytných domech na předměstích. Rozsáhlá a lidnatá předměstí byla opakovanými požáry a budováním opevnění proměněna v poušť. V roce 1664 bylo v Hradci Králové zřízeno biskupství. V následujícím období za přispění církve vyrostla na náměstí monumentální stavba chrámu Nanebevzetí Panny Marie s jezuitskou kolejí, biskupský palác, vznosná kaple sv. Klimenta, nový morový sloup a v místech bývalého hradu kostel sv. Jana Nepomuckého. Velmi nepřiznivý pro vývoj města byl rok 1762 kdy téměř polovina města lehla popelem při ničivém požáru založeném pruskými vojáky. Tato událost znamenala pohromu pro město na následujícíh více než 100 let, kdy se z rozhodnutí císaře Josefa II. stala z Hradce Králové vojenská pevnost. Roku 1866 se v blízkosti hradecké pevnosti u obce Chlum konala nejznámější a závěrečná bitva války mezi Rakouskem a Pruskem. Tehdy se ukázala existence pevnosti jako zcela zbytečná a pevnostní hradby se staly brzdou rozvoje města. O zrušení pevnosti, zbourání hradeb a odprodej vojenských pevnostních objektů a pozemků městu se zasloužil starostův náměstek Ladislav Jan Pospíšil. Konečné rozhodnutí padlo až roku 1893. Novější části města pocházejí z 1. poloviny 20. století a byly projektovány a regulovány významnými českými architekty Josefem Gočárem, Janem Kotěrou či Oldřichem Liskou a dalšími. Dokladem jejich působení je např. budova Obchodní akademie na náměstí Svobody (dnes Universita Hradec Králové), Okresní dům v Palackého ul. (přístavba Grandhotelu), budova Městského muzea, Labská elektrárna, garážový dům Palace, areál Masarykových škol v Lipkách, adreál budov Sboru kněze Ambrože Církve československé husitské, Gymnázium J. K. Tyla a řada dalších staveb.

Významné osobnosti

K nejvýznamnějším starostům města patřil JUDr.František Ulrich, jehož zásluhou bylo město Hradec Králové ve 30. letech 20. století nazýváno "Salónem republiky". O toto honosné označní města se významně zasloužili i významní architekti [http://www.e-architekt.cz/index.php?PId=768&KatId=7/ Jan Kotěra] a Josef Gočár. Mezi další osobnosti spojené s historií města patří: Bohuslav Balbín, Václav Kliment Klicpera, profesor Jozef Chmela, Jaroslav Durych, František Cyril Kampelík, lékař z Kuklen, podnikatel Václav František Červený, zakladatel slavné hradecké továrny na hudební nástroje, Antonín Petrof - zakladatel továrny na piana a řada dalších. Na královéhradeckém gymnáziu studovali například Václav Hanka, Josef Jaroslav Langer, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben, František Škroup, Alois Jirásek a na počátku 20. století i Karel Čapek nebo Emil Vachek.

Odkazy

- [http://www.hradeckralove.org/ hradeckralove.org] Kategorie:Česká města Kategorie:Okres Hradec Králové Kategorie:Čechy

1915

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1910 1911 1912 1913 1914 - 1915 - 1916 1917 1918 1919 1920 ----

Události

Česko
- Založen dívčí skauting. Začíná vydávání časopisu Junák. Svět
- leden bitva u Jassínu
- 6. února byl rozpuštěn bosenský parlament (Sabor)
- 7. května byl bez varování potopen u irských břehů anglický zámořský parník Louisitania německou ponorkou U-20
- 27. června Německo anektovalo Moresnet
- Rakousko-Uhersko, znovu získalo Lvov
- Německo obsadilo Vilnius
- Itálie se v první světové válce připojila na stranu Dohody

Vědy a umění

- Albert Einstein publikoval obecnou teorii relativity

Nobelova cena

Narození

Česko
- 4. dubna - Jan Drda, český prozaik a dramatik Svět
- 28. ledna - Brian Shawe-Taylor, irský automobilový závodník († 1. května 1999)
- 27. březen - Eugene Martin, francouzský automobilový závodník
- 20. května - Moše Dajan, izraelský generál a politik († 16. říjen 1981)
- 26. září - Joe Fry britský automobilový závodník
- 17. říjen - Arthur Miller, americký spisovatel a dramatik († 10. únor 2005)
- 28. listopadu - Konstantin Michajlovič Simonov, ruský spisovatel († 28. srpna 1979)
- Adolf Staňura - český esperantský literát

Úmrtí

Česko
- 8. září František Adolf Schubert, český dramatik (
- 27. březen 1849) Svět
- 9. květen - François Faber lucemburský cyklista

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:20. století ja:1915年 ko:1915년 simple:1915

Balkán

Balkán je geografický a historický název území na Balkánském poloostrově ležícím v jihovýchodní Evropě mezi Černým mořem na východě a Jaderským mořem na západě. Na severu je Balkán ohraničený řekou Sávou a dolním tokem Dunaje, na jihu Jónským, Krétským, Egejským a Marmarským mořem. Rozloha Balkánu je přibližně 550 000 km². Označení Balkán pochází ze staršího názvu pro bulharské pohoří Stara Planina. Na Balkáně leží státy bývalé Jugoslávie (tj. Bosna a Hercegovina, Makedonie, Srbsko a Černá Hora - ovšem Slovinsko a někdy také Chorvatsko se mezi balkánské státy obvykle nepočítají), dále Bulharsko, Albánie, Řecko a evropská část Turecka. Mezi balkánské státy se v některých případech řadí i Rumunsko.

Historie

Od 6. století byl Balkán osídlován slovanským obyvatelstvem. V pozdější fázi středověku byl Balkán místem střetávání především byzantských a bulharských zájmů. Od 16. století se stala rozhodující politickou silou Osmanská říše. Podrobené balkánské národy v 19. století zahájily boj za nezávislost na Osmanské říši, což vyvrcholilo balkánskými válkami v letech 1912-1913. Po druhé světové válce se na Balkáně prosadil sovětský vliv. Rumunsko, Bulharsko (a zprvu i Albánie) se staly součástí východního bloku. V 90. letech Balkán těžce zasáhl konflikt v bývalé Jugoslávii, který nakonec vyústil v intervenci mezinárodních mírových sil v Bosně a Hercegovině, Kosovu a Makedonii.

Obyvatelstvo

Na Balkáně žije kolem 55 milionů obyvatel, kteří se hlásí k mnoha různým kulturám a mluví mnoha různými jazyky. Mezi nejvýznamnější balkánské národnosti patří Řekové (10 milionů), Turci (9 milionů v evropské části Turecka), Srbové (8,5 milionů), Bulhaři (7 milionů), Albánci (6 milionů), Chorvaté (4,5 milionů), Bosňáci (2,4 milionů), Makedonci (1,4 milionů) a Černohorci (260 000). Nejvýznamněji zastoupeným náboženstvím na Balkáně je křesťanství (zejména pravoslaví, ale i katolictví) a islám. Pojem balkanizace pochází z období rozpadu balkánské části Osmanské říše na malé nezávislé národní státy. Používá se obvykle ve významu rozpadu, roztříštěnosti, rozštěpení a nestability.

Podívejte se též na

- Poloostrov
- Zeměpis Kategorie:Balkán ja:バルカン半島 ko:발칸 반도 th:คาบสมุทรบอลข่าน

Albánie

Tento článek pojednává o evropském státě Albánie. O kavkazské Albánii