:: wikimiki.org ::

Josef Kainar

Josef Kainar

Josef Kainar (29. června 1917 – 16. listopadu 1971) byl český básník, dramatik a překladatel. Člen skupiny 42, Ohnice. V letech 1938–1939 studoval češtinu a francouzštinu na Univerzitě Karlově v Praze, po uzavření vysokých škol vystřídal celou řadu zaměstnání, po druhé světové válce pracoval jako novinář, spolupracoval s rozhlasem a divadlem. Po roce 1947 se věnoval pouze literatuře. Kainar se velmi zabýval hudbou hrál, na koncertní úrovni, na klavír, kytaru a housle.

Dílo

Počátky jeho tvorby byly ovlivněny především existencionalismem. Pro jeho dílo je typiclá ironie, někdy až hraničící s výsměchem. Dalším typickým znakem jeho tvorby ja zpěvnost a možnost spojovat text s hudbou.

Poezie

- Nebožtík Nasredin
- Osudy
- Český sen
- Moje blues
- Nové mythy, někdy též nové mýty 1946, tato sbírka obsahuje mj. i jeho nejslavnější báseň Stříhali dohola malého chlapečka'
- Člověka hořce mám rád
- Lazar a píseň – 1960, jedná se o jakési příběhy v básních
Dětská poezie

- Zlatovláska
- Říkadla
Písně
Dále se zabýval textováním písní:
- Miss Otis lituje
Drama

- Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou– 1949, jedna z nejvýznamnějších českých her. Jednalo se o první české absurdní drama. Základním tématem je zneužití moci a uzurpátorství. Hra byla zakázána.
Výbor

- Bláznův kabát Překládal především francouzskou a německou poezii.
Ukázka z díla
Ani tak nehořím
Já plynu
Ze žhavých úst jak verš
Jako verš o svobodě
Verš který zmarní spálí udusí
A přece svého dojde
(Josef Kainar, Bolest ať mi poví; Listy)
Odkazy

- Seznam českých spisovatelů
- Česká literatura v letech 1900–1945
- Česká literatura v letech 1945–1990
- Skupina 42 Kainar, Josef Kainar, Josef Kainar, Josef Kainar, Josef Kainar, Josef Kainar, Josef

29. červen
29. červen je 180. den roku podle gregoriánského kalendáře (181. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 185 dní. Před třemi lety vstřelil turecký fotbalista Hakan Sükür nejrychlejší gól v historii MS - v 11. sekundě.
Události
Česko
- 1945 - SSSR anektoval Podkarpatskou Rus, která byla jako Zakarpatská oblast začleněna do Ukrajinské SSR.
- 1992 - Milan Uhde zvolen předsedou Poslanecké sněmovny Svět
- 1868 - bula Aeterni Patris, kterou papež svolal 1. vatikánský koncil
- 1976 - Seychely získaly nezávislost
- 2004 - generální guvernér Sir Paulius Matane zastupuje britskou královnu na Papua Nová Guinea
Narození
Česko
- 1793 - Josef Ressel, vynálezce lodního šroubu († 10. října 1857)
- 1912 - Vlasta Fabianová, česká herečka († 26. června 1991)
- 1917 - Josef Kainar, český básník († 16. listopadu 1971)
- 1893 - Eduard Čech, český matematik († 15. března 1960) Svět
- 1881 - Louis Trousselier francouzský cyklista
- 1900 - Antoine de Saint-Exupéry, francouzský spisovatel († 31. července 1944)
- 1921 - Harry Schell, americký pilot Formule 1 († 16. květen 1960)
- 1930 - Sławomir Mrożek, polský spisovatel
Úmrtí
Česko
- Svět
- 1875 Ferdinand I. Dobrotivý, též Ferdinand V., rakouský císař (
- 19. dubna 1793)
Svátky
Česko
- Petr a Pavel Svět
- Slovensko - Petr
Viz také:

- 28. červen 30. červen
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Červen ja:6月29日 ko:6월 29일 simple:June 29 th:29 มิถุนายน

16. listopad

16. listopad je 320. den roku podle gregoriánského kalendáře (321. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 45 dní.

Události

Česko
- 1893 – založen fotbalový klub Sparta Praha (jako Athletic Club Královské Vinohrady) Svět
- 1633 – Švédi dobyli Řezno.
- 1940 – Holocaust: Nacisté uzavřeli varšavské ghetto.
- 1965 – Program Veněra: Sovětský svaz vypustil sondu Veněra 3 k Venuši, první sonda, která zasáhla povrch jiné planety.
- 1996 – Matka Tereza dostala čestné občanství USA.
- 2000 – Bill Clinton se stal prvním úřadujícím prezidentem USA, který navštívil Vietnam.
- 2001 – Premiéra prvního filmu o Harrym Potterovi – Harry Potter a Kámen mudrců.

Narození

Česko
- 1900 – Eliška Junková, česká automobilová závodnice († 5. ledna 1994) Svět
- 1717 – Jean le Rond d'Alembert, francouzský matematik a encyklopedista († 29. října 1783)
- 1922 – José Saramago, portugalský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu
- 1971 – Alexander Popov, ruský plavec
- 1974 – Paul Scholes, anglický fotbalista

Úmrtí

Česko
- 1926 – Karel Václav Klíč, český malíř, fotograf a grafický technik (
- 30. května 1841)
- 1971 – Josef Kainar, český básník (
- 29. června 1917) Svět
- 1960 – Clark Gable, americký herec (
- 1901)

Svátky

Česko
- Otmar Katolický kalendář
- Svatá Markéta skotská
- Svatá Gertruda Svět
- Mezinárodní den tolerance

Viz také:

- 15. listopad 17. listopad – kalendář Kategorie:Listopad ja:11月16日 ko:11월 16일 ms:16 November simple:November 16 th:16 พฤศจิกายน

Česko

Česko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem. Území České republiky se skládá z 3 historických zemí: Čechy, Morava a České Slezsko, přičemž od roku 1920 jsou součástí Čech a Moravy malé okrajové části původních Dolních Rakous, kterými jsou České Velenice s okolím (tzv. Vitorazsko), a Valticko s tzv. Dyjským trojúhelníkem. Česko je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU).

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Česka O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. stol. př. n. l. obývají tuto oblast Keltové a v 1. století n. l. přicházejí kmeny Germánů. Od 5. století se na území dnešního Česka objevují Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši. V roce 833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vzniká Velkomoravská říše, která postupně zahrnuje i Čechy (890-894), Slezsko, Lužice, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše, od níž se Čechy v roce 894 odtrhly, byla v roce 907 rozvrácena Maďary. Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy je mj. pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj. V průběhu 10. a 11. století dochází ke konsolidaci státu, je připojena Morava a země se stává královstvím. Svého vrcholu dosahuje za posledních Přemyslovců, ale hlavně za vlády Karla IV. V 15. století české země výrazně oslabily husitské války. V roce 1526 definitivně nastoupila na český trůn dynastie Habsburků, která zemi včlenila do habsburské monarchie. V roce 1547 a v roce 1618 vypuklo proti panovníkovi ozbrojené povstání. Defenestrace místodržících se stala počátkem třicetileté války. Stavové byli rychle poraženi a potrestáni tvrdými represemi. Začala násilná rekatolisace českých protestantů. Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od konce 18. století začíná v českých zemích národní obrození, které usiluje o obnovu české kultury a jazyka a později o získání politické moci. Po porážce Rakouska–Uherska v první světové válce (1914 – 1918) se české země 28. října 1918 osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa (Republika československá, Československá republika, ČSR, nazývaná též první republika), jehož území zahrnovalo i Slovensko a Podkarpatskou Rus (jinak též Zakarpatskou Ukrajinu). Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, malou část československého území (zejména oblast Těšínska) získalo Polsko. Po tomto aktu se do názvu Československa vrátil spojovník (Česko-Slovensko) a hovoří se o tzv. druhé republice. 14. března 1939 se Slovensko odtrhlo a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a Němci byli vysídleni do Německa a Rakouska. V únoru 1948 se převratem v Československu chápou moci komunisté; země se stává totalitním státem a součástí sovětského bloku. V roce 1960 byl její politický název změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Liberalizační hnutí roku 1968, známé jako Pražské jaro, bylo poraženo invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy (Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) 21. srpna 1968. Zákonem o federalisaci Československé socialistické republiky, který nabyl účinnosti 1. ledna 1969, se Československo formálně změnilo na federaci dvou národních států – Česka (oficiálně Česká socialistická republika, ČSR) a Slovenska (oficiálně Slovenská socialistická republika, SSR). Politické poměry v zemi změnila až sametová revoluce 17. listopadu 1989. Počátkem roku 1990 byl z politického názvu obou národních republik odstraněn přívlastek „socialistická“. Počátkem jara téhož roku se politický název Československa změnil na Československá federativní republika (ČSFR), který byl necelý měsíc poté opět upraven do ne příliš vhodné podoby Česká a Slovenská Federativní Republika. Jako státní útvar přestalo Československo existovat 1. ledna 1993, kdy se mírovou cestou rozdělilo na Česko a Slovensko. Roku 1999 bylo Česko přijato do NATO. Česko spolu se Slovenskem schválily v referendu v roce 2003 svůj přístup k Evropské unii, který nabyl účinnosti 1. května 2004.

Politický systém

Hlavní článek: Politický systém Česka Česká republika je parlamentní demokracie. Výkonnou moc má vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let Parlamentem. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády. Český Parlament je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát. Jednou za dva roky se obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb.

Senátem
Mapa České republiky (přehled)

Senátem
Kraje České republiky

Administrativní rozdělení

podívejte se také na: kraj, okres, CZ-NUTS, NUTS

Kraje

V roce 2000 začalo fungovat 14 nových samosprávných krajů. Pro výkon státní správy na krajské úrovni byl rovněž zvolen smíšený model: krajský úřad je krajským orgánem; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor.

Historie krajů

Ještě v rámci Československa se území dnešní České republiky dělilo na 8 krajů: Hlavní město Praha, Středočeský (Praha), Jihočeský (České Budějovice), Západočeský (Plzeň), Severočeský (Ústí nad Labem), Východočeský (Hradec Králové), Jihomoravský (Brno) a Severomoravský (Ostrava). Kraje se dále dělily na okresy, dohromady bylo v Česku 75 okresů (sedmdesátý šestý, Jeseník, vznikl až v 90. letech 20. století). Toto rozdělení platilo od roku 1960. Tehdejší kraje nebyly samosprávné. Krajské národní výbory (KNV) byly státní úřady. KNV byly zrušeny v roce 1990, kraje jako územní článek existovaly dále, ale neměly žádný obecný správní úřad.

Okresy

V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory přejmenovány na okresní úřady. Místní a městské národní výbory byly zrušeny a byla obnovena obecní samospráva. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česko se 1. ledna 1993 stalo samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo. Ke dni 1. ledna 2003 byly zrušeny okresní úřady. Okresy jako jednotka státní správy nadále existují, okresy také zůstávají jednotkou statistickou. Některé úřady mají okresní působnost, např. okresní soudy.

Správní obvody, malé okresy, obce III. typu

Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností (někdy též zvané "malé okresy" nebo "obce III. [typu]"). Takovými obcemi se samozřejmě stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim však řada dalších. Tyto obvody se někde dále dělí na obvody obcí s pověřeným obecním úřadem, které vykonávají některé pravomoci i pro okolní obce.

NUTS

NUTS)]]
Statistické oblasti NUTS 2
v České republice, CZ-NUTS 2

Některé kraje se, směrem nahoru, sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2, které mají mít srovnatelný počet obyvatel, aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie, a při financování místních projektů. Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad, Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod, Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod, Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava. Oblast NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem. Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3, přičemž NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zárověň i na úrovni NUTS 2.

Euroregiony

:viz hlavní článek Euroregion Euroregiony jsou zakládány k regionální spolupráci v Evropě, zpravidla v regionech do nedávna (v našich oblastech do listopadu 1989) dělených státními hranicemi.

Zeměpisné podmínky

Českým územím prochází hlavní rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km). Z hlediska fyzicko-geografického leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část Česka vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin a středohory (Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy). Více na stránce o geomorfologickém členění Česka. Podnebí Česka se vyznačuje vzájemným pronikáním a míšením oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno západním prouděním s převahou západních větrů, intenzivní cyklonální činností a poměrně hojnými srážkami. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Velký vliv na podnebí Česka má nadmořská výška a reliéf. Z celkové plochy státního území leží 52 817 km² (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km² (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km² (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m. Střední nadmořská výška je 430 m. Rovněž flora a fauna vyskytující se na území Česka svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy, převážně jehličnaté, zaujímají 33 % celkové rozlohy země. Také půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy. Délka západní společné hranice Česka s Německem činí 810,7 km, z toho se Saskem 453,9 km a s Bavorskem 356,8 km. Společná jižní hranice s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem na východě 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km, podle polských údajů 789,89 km.
- Nejníže položené místo: Labe na odtoku ze země, 115 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Sněžka, 1602 m n. m.

Ekonomika

Hlavní článek: Ekonomika Česka Česko vykazuje jednu z nejstabilnějších a nejvíce prosperujících ekonomik ze všech postkomunistických zemí. Během 90. let došlo k základním změnám ve vlastnických vztazích – malé a velké privatizaci, restituci, dále k restrukturalizaci a technologické modernizaci, umožněných jak domácími úvěry, tak zejména otevřením země a přílivem zahraničních investic. Po počáteční expansi česká ekonomika podlehla malé recesi, z které se zotavovala od poloviny roku 1999. Růst v letech 2000 – 2001 byl zapříčiněn hlavně vývozem do EU, především do Německa, dalším přílivem zahraničních investic a oživující domácí poptávkou. Velký problém v budoucnosti mohou způsobit vysoké rozpočtové deficity a rostoucí státní dluh. S potížemi se také potýká nedokončená privatizace státních podniků. Nedokončeny jsou také změny v zákonodárství a zejména v soudnictví. Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí. Dále se ještě v malém rozsahu těží ropa a zemní plyn, kaolín nebo stavební hmoty. Zemědělská výroba téměř uspokojuje domácí poptávku. Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), brambory, cukrová řepa, zelenina, len a řepka. Svůj význam má i pěstování chmele, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvl. kaprů). Základem energetiky jsou tepelné elektrárny (75 %) a jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany). Hlavními průmyslovými centry jsou Praha, Brněnsko, Ostravsko a Plzeňsko. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří hutnictví, strojírenství, textilní průmysl, potravinářský průmysl, elektroprůmysl a výroba dopravních prostředků. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví. Česko má hustou dopravní síť. Prudce se rozvíjejí telekomunikace. Zahraniční obchod má v posledních letech pasivní bilanci, danou hlavně dovozem paliv a moderních technologií, kterou ale vyrovnávají vysoké příjmy z turistiky.

Obyvatelstvo

Hlavní článek: Obyvatelstvo Česka Přirozený přírůstek obyvatelstva je záporný -0,08 % (odhad 2003). Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 75 let (odhad 2003). Ve městech žije celkem 71 % populace. Většina obyvatel Česka má českou národnost (90,4 %) nebo moravskou národnost (3,7 %) a mluví česky. Čeština patří do západoslovanské větve indoevropské jazykové skupiny. Dalšími etnickými skupinami jsou Poláci, Němci (zbytek dřívější velké menšiny), Romové, Maďaři, Ukrajinci a další. Po rozdělení Československa v roce 1993 zůstali někteří Slováci v Česku a dnes tvoří asi 2 % obyvatelstva. Většina populace (59 %) je bez vyznání. Nejpočetnější církev je římskokatolická (27 %), 1 % obyvatel je členy Církve československé husitské, necelé 1 % Českobratrské církve evangelické. Počet vyznavačů judaismu je nepatrný.

Kultura

- Světové kuturní a přírodní dědictví: Český Krumlov, Holašovice, Kutná Hora, Praha, Telč, Karlovy Vary, Olomouc.
- Turistická místa: Krnov, Pardubice, Svatý Jan pod Skalou, oblast severní Moravy, hory - Krkonoše, Šumava, Jeseníky, Beskydy; dále Moravský kras, Český ráj, hrady a zámky - Karlštejn, Konopiště, Hluboká, Pernštejn
- Český film

Pohledy ze satelitu

Český film Český film

Podívejte se též na

- Seznam českých měst
- Chráněná území
- Zeměpis
- Evropa

Externí odkazy

- [http://www.czech.cz Oficiální český portál]
- [http://www.vlada.cz Úřad vlády]
- [http://www.hrad.cz/cz/ Pražský hrad]
- [http://www.psp.cz Poslanecká sněmovna]
- [http://www.senat.cz Senát]
- [http://www.portal.gov.cz Portál veřejné správy] K názvu Česka:
- [http://www.national-geographic.cz/detail.asp?id=951 Základní publikace ČÚZK k českému geografickému názvosloví] Leoš Jeleček, 27.4.2004, National Geographic, Česko (ČÚZK = Český úřad zeměměřický a katastrální) Category: Česko ja:チェコ ko:체코 simple:Czech Republic zh-min-nan:Česko

1938

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky:1933 1934 1935 1936 1937 - 1938 - 1939 1940 1941 1942 1943 ----

Události

Česko
- 30. září Československo na základě mnichovské dohody postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety).
- 5. října po přijetí mnichovské dohody prezident Edvard Beneš utekl do Londýna
- 30. listopadu byl Emil Hácha zvolen prezidentem republiky
- Malá válka mezi Československem a Polskem
- 1. prosince zahájili Němci stavbu tzv. sudetské autostrády
- Lichtenštejnská knížecí rodina přesídlila do Vaduzu
- pád Hodžovy vlády, úřednická vláda generála Syrového Svět
- 12. března Rakousko bylo anektováno hitlerovským Německem
- 4. února Adolf Hitler se stal vrchním velitelem ozbrojených sil
- 29. září podepsána Mnichovská_dohoda
- 2. listopadu První vídeňská arbitráž
- Chile, Rakousko a Venezuela vystoupily ze Společnosti národů
- kuomintangské vedení se pokusilo zastavit japonského postup zničením hrází Žluté řeky

Vědy a umění

- rozpuštěna Skupina surrealistů v ČSR
- uzavřeno Osvobozené divadlo
- vyroben vrtulník
- objevena jaderná reakce
- objeven chemický prvek praseodym

Nobelova cena

Narození

Česko
- 23. února Jiří Menzel, český režisér
- 7. března Petr Skoumal, český hudebník
- 11. října Ivan M. Havel, český vědec Svět
- 1. leden - Carlo Franchi přezdívaný Gimax italský automobilový závodník
- 10. ledna Donald Ervin Knuth, americký počítačový vědec
- 25. ledna Vladimir Semjonovič Vysockij, ruský písničkář († 25. června 1980)
- 8. dubna Kofi Atta Annan, generální tajemníkem OSN
- Laco Deczi, slovenský jazzový trumpetista

Úmrtí

Česko
- 17. září Antonín Benjamin Svojsík, český pedagog a zakladatel českého skautingu (
- 5. září 1876)
- 25. prosinec Karel Čapek, český spisovatel (
- 9. leden 1890)
- Mirko Eliáš (
- 1899), český herec Svět
- 27. dubna Edmund Husserl, německý filozof (
- 8. dubna 1859)
- 10. listopadu Kemal Atatürk, turecký vojevůdce a státník (
- 1881)

Hlava státu

- Edvard Beneš
- Emil Hácha (Druhá republika) Kategorie:20. století ja:1938年 ko:1938년 simple:1938

1939

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1934 1935 1936 1937 1938 - 1939 - 1940 1941 1942 1943 1944 ----

Události

- 2. březen: Eugenio Pacelli byl zvolen papežem a přijal jméno Pius XII.
- 15. březen: Německo okupovalo zbytek Čech a Moravy, vzniká Protektorát Čechy a Morava
- 28. březen: frankisté dobývají Madrid, občanská válka ve Španělsku je rozhodnuta
- 7. duben: Itálie napadá Albánii
- 23. srpen: Německo uzavírá s SSSR pakt o neútočení, v jehož tajných dodatcích si rozdělili sféry vlivu.
- 1. září: Polsko bylo napadeno hitlerovským Německem
- 3. září: Francie, Austrálie a Velká Británie vyhlašují Německu válku
- 5. září: USA deklarují neutralitu v začínající válce
- 6. září: Jižní Afrika vyhlašuje Německu válku
- 9. září: záčíná bitva na Bzuře, největší bitva polského tažení
- 10. září: Kanada vyhlašuje Německu válku
- 17. září: Sovětský svaz napadl Polsko, organizovaný odpor polské armády se začíná hroutit
- 27. září: kapitulace Varšavy
- 29. září: kapituluju pevnost Modlin
- 2. říjen: kapitulují obránci poloostrova Hel
- 5. říjen: kapitulací jednotek generála Franciszka Kleeberga byl ukončen organizovaný odpor polské armády
- 8. říjen: Německo vyhlašuje anexi západního Polska
- 14. říjen: ponorka U-47 Günthera Priena pronikla do hlavní základny britského námořnictva Scapa Flow a potopila HMS Royal Oak
- 8. listopad: Adolf Hitler těsně unikl atentátu
- 30. listopad: Sovětský svaz napadl Finsko, začíná Zimní válka
- 27. prosinec: zemětřesení ve východní Anatolii (Turecko), okolo 100 000 mrtvých
- 17. prosinec: potopena kapesní bitevní loď Admiral Graf Spee

Vědy a umění

Nobelova cena

- Fyzika - Ernest Orlando Lawrence
- Chemie - Adolf Butenandt, Leopold Ruzicka
- Fyziologie nebo lékařství - Gerhard Domagk
- Literatura - Frans Eemil Sillanpää
- Nobelova cena míru - 0

Narození

Česko
- 12. října Vladimír Körner, český spisovatel Svět
- 2. prosinec - Yael Dayan - izraelská spisovatelka a politička, dcera Mošeho Dayana
- 23. prosinec - Anthony Fokker

Úmrtí

Česko
- 22. květen Jiří Mahen, český spisovatel (
- 12. prosince 1882)
- 26. listopad Arne Novák, český literární historik (
- 2. březen 1880) Svět
- 24. duben - Louis Trousselier francouzský cyklista
- 10. únor - Pius XI., papež

Hlava států

- Edvard Beneš (v exilu)
- Emil Hácha (Druhá republika, Protektorát Čechy a Morava)
- Papež
- Pius XI.
- Pius XII.
- Sovětský svaz
- Stalin
- Velkoněmecká říše
- Adolf Hitler Kategorie:20. století ja:1939年 ko:1939년 simple:1939

Univerzita Karlova

Univerzita Karlova v Praze je nejstarší univerzita ve střední Evropě a přední české vysoké učení, které se skládá z 17 fakult sídlících především v Praze.

Založení

Kdy přesně byla založena (tj. který ze dvou komplementárních právních aktů je primární pro její formální existenci), je předmětem sporů. Naprostá většina literatury již od Ottova slovníku naučného, údajně snad v souvislosti s rozvojem antiklerikalismu v 19. století, uvádí 7. duben 1348. Menšinový názor však obhajuje 26. leden 1347 s touto argumentací: Ve sporu o investituru získala Římskokatolická církev nezávislost na státu. Stát plně respektoval autonomii Církve, včetně oprávnění zakládat vlastní právnické osoby, např. církevní řády. K potvrzení světských imunit církevních právnických osob však obvykle bylo nezbytné rozhodnutí světské moci. Tak i pražská univerzita byla jako každá církevní korporace založena rozhodnutím Církve, zde bullou papeže Klementa VI., danou v Avignonu 26. ledna 1347. Po vzniku univerzity potvrdila exempci ze světské moci listina římského a českého krále Karla IV. ze 7. dubna 1348. Univerzita byla založena jako úplná, tj. se všemi 4 fakultami – přípravnou fakultou svobodných umění (dnešní filosofickou) a pokračovacími fakultami právnickou, lékařskou a teologickou. Na univerzitě působily 4 národy: český, bavorský, saský a polský. V roce 1403 bylo na univerzitě zakázáno šířit učení Johna Wyclifa, které však získávalo větší popularitu. V roce 1409 upravil král Václav IV. Kutnohorským dekretem rozhodovací pravomoce ve prospěch Čechů, což vedlo k odchodu některých profesorů a studetů na univerzitu v Lipsku.

Název

Pražská univerzita původně žádný název neměla. Brzy se však vžil název Universita Karlova. Po spojení Karolina a Klementina univerzita přijala název Universita Karlo-Ferdinandova. V roce 1882 byla zákonem č. 24/1882 ř. z. rozdělena na dvě části. Jedna se jmenovala "Česká universita Karlo-Ferdinandova" a druhá "Německá universita Karlo-Ferdinandova". Zákon č. 135/1920 Sb. z. a n., o poměru pražských univerzit, pak v § 1 al. 2 stanovil: "Jména obou pražských universit, ustanovená zákonem ze dne 28. února 1882, č. 24 ř. z.: "Česká universita Karlo-Ferdinandova" a "Německá universita Karlo-Ferdinandova" se zrušují. České univerzitě vrací se jméno "Universita Karlova". O jménu německé university rozhodne se zvláštním zákonem." Podle zákona č. 111/1998 Sb. je dnes jméno univerzity: "Univerzita Karlova v Praze".

Dnešní stav

UK připravuje odborníky pro širokou oblast humanitních věd, přírodních věd a věd o umění, dále teology, právníky, lékaře, farmaceuty, filology, tlumočníky a překladatele, knihovníky, žurnalisty, učitele aj.

Fakulty

Podívejte se též na

- Katolická teologická fakulta
- Evangelická teologická fakulta
- Husitská teologická fakulta
- Právnická fakulta
- 1. lékařská fakulta
- 2. lékařská fakulta
- 3. lékařská fakulta
- Lékařská fakulta v Plzni
- Lékařská fakulta v Hradci Králové
- Farmaceutická fakulta v Hradci Králové
- Filozofická fakulta
- Přírodovědecká fakulta
- Matematicko-fyzikální fakulta
- Pedagogická fakulta
- Fakulta sociálních věd
- Fakulta tělesné výchovy a sportu
- Fakulta humanitních studií

Reference

- Jiří Spěváček: Založení Univerzity Karlovy. Slovo k historii 15. Melantrich, Praha 1988, 40 pp.

Externí odkazy

- [http://www.cuni.cz www.cuni.cz] – Oficiální stránky
- http://www.cuni.cz/cuni/history/listinac.html
- http://www.cuni.cz/cuni/history/historie.html.cs
- [http://cupress.cuni.cz/cgi-bin/caroshow/recenze/r4.htm#sktf Recenze historické práce obhajující datum 1347] Kategorie:Univerzita Karlova ko:카를 대학교

1947

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1942 1943 1944 1945 1946 - 1947 - 1948 1949 1950 1951 1952 ----

Události

Československo
- KSČ prosadila likvidaci části Demokratické strany
- přijat zákon č. 149/1947 sb. o StB
- Štěpán Trochta jmenován biskupem litoměřickým, Josef Hlouch biskupem českobudějovickým Svět
- 25. února – Rozhodnutím spojenecké kontrolní komise oficiálně zaniká Pruský stát.
- 1. březen – MMF zahájil finanční operace
- 11. březen – vyhlášena Trumanova doktrína
- 15. srpen – vyhlášena svobodná Indie dvou dominií
- 11. září – podepsána konvence o WMO (Světová meteorologická organizace)
- 29. listopad – Valné shromáždění OSN přijalo plán na rozdělení Palestiny mezi Židy a Araby
- Založena Mezinárodní organizace pro standardizaci (ISO)

Vědy, umění a sport

- V Německu byla založena literární skupina Gruppe 47
- byla založena Mezinárodní volejbalová federace FIVB
- Thomas Mann vydává knihu Doktor Faustus
- u Kumránu byly nalezeny Svitky od Mrtvého moře
Nobelova cena

Narození
Česko
- 3. srpen Vítězslav Jandák
- Helena Vondráčková - populární česká zpěvačka Svět
- 19. června Salman Rushdie, britský spisovatel
- 19. červenc Brian May
- 30. července Arnold Schwarzenegger, rakousko-americký sportovec, herec a politik, guvernér státu Kalifornie
- 23. září Jerzy Popiełuszko, polský katolický kněz († asi 19. října 1984)
Úmrtí
Česko
- 19. června Ferenc Futurista
- 28. června Stanislav Kostka Neumann, český spisovatel (
- 5. červen 1875)
- Jozef Tiso - popraven Svět
- 8. leden Tadeusz Kutrzeba, polský generál
- 7. duben Henry Ford
- 4. října Max Planck, německý fyzik (
- 23. dubna 1858)
- 7. prosince Tristan Bernard, francouzský dramatik (
- 7. září 1866)
- Hjalmar "Sivu" Siilasvuo, finský generál
Hlavy států

- Československo
- Edvard Beneš
- Papež
- Pius XII. Kategorie:20. století ja:1947年 ko:1947년 simple:1947

Kytara

Kytara je drnkací strunný nástroj s hmatníkem. Tón vzniká rozechvěním struny napjaté mezi dvěma pevnými body - nultý pražec a vložka kobylky. Struny jsou rozechvívány drnkáním prsty nebo plektrem (lidově trsátko). Hmatník umožňuje získávat další tóny zkracováním chvějné délky struny přitlačením struny na pražec. Z hlediska akustického patří kytara mezi nástroje s doznívajícím tónem. Kytara je akordický nástroj - umožňuje jednohlasou i vícehlasou hru.

Popis a ladění

Klasická kytara má šest strun laděných - E A d g h e1. Notuje se v houslovém klíči a zní o oktávu níže, než se píše. Rozsah kytary je E - H2. Často se také používají kytary 12-ti strunné, kde je každá struna zdvojena. Dvojice strun h a e1 jsou laděny stejně, u strun E A d g je vždy druhá struna naladěna o oktávu výš. 12-ti strunné kytary mají bohatší zvuk a používají se především v country hudbě. Existují také některé varianty 9-ti strunných kytar, kytara se sedmi strunami a podobně. Další výjimkou jsou kytary basové (mají 4 struny a používají houslové ladění) a kytary havajské, které se ladí do akordu a vyžadují odlišný styl hraní. Vrchní deska je nejdůležitější částí korpusu. Má podstatný vliv na kvalitu zvuku nástroje. Přejímá kobylkou chvění strun a zesiluje jejich zvuk, kterému dává zabarvení, sílu a určuje délku tónu. Vrchní deska musí být zhotovena z kvalitního dřeva hustých, pravidelných a rovných let. Nejlepším ozvučným dřevem je rezonanční smrk - lískovec, někdy se používá také cedr. Ve středu vrchní - rezonanční - desky je ozvučný otvor, jehož velikost, tvar a umístění má důležitý vliv na zvuk nástroje. Zevnitř desky jsou přiklížena ozvučná žebra ze smrkového dřeva, která podporují rezonanční vlastnosti a zvyšují mechanickou pevnost. Spodní deska se vyrábí nejčastěji z palisandru (někdy z mahagonu) nebo z javoru. Má tři, někdy i čtyři příčná žebra. Luby spojují vrchní a spodní desku. Vyrábějí se ze stejného materiálu jako spodní deska. Krk kytary slouží jako základna pro hmatník. Krk je vystaven velkému tahu strun a musí být proto zhotoven z jednoho kusu tvrdého rovnoletého dřeva - převážně z mahagonu. Příčný profil krku má podstatný vliv na pohodlnost a techniku hry levé ruky. Na krk kytary je přiklížen hmatník, do kterého jsou po celé délce zapuštěny pražce zhotovené z drátů kovových slitin. Hmatník se zhotovuje z jednoho kusu velmi tvrdého dřeva - nejčastěji to bývá eben popř. palisandr. Nultý pražec - ořech - je nejblíže hlavici nástroje. Je vyroben z velmi tvrdého materiálu (slonová kost) a určuje - spolu s kobylkou - výšku strun nad hmatníkem a jejich rozmístění po šířce hmatníku. Kytara je laděna v temperovaném ladění. Pražce jsou proto rozmístěné tak, že každý zkracuje proti předcházejícímu délku struny ke kobylce v poměru

\sqrt[12]2 : 1

. Krk kytary je zakončen vsazenou (pod mírným úhlem) hlavicí a tvoří s ní jeden celek. Hlavice slouží k umístění mechaniky. Pomocí mechaniky se napínají struny. Struna se uváže přes dírku na navíjecí váleček, na který je navíjena přes šroubový převod ladícím kolíčkem. Velmi důležitou součástí kytary je kobylka, která slouží k uvázání strun na korpus nástroje (struník) a k přenášení chvění strun na vrchní desku (vložka kobylky). Kobylka je obvykle pevně přiklížena na vrchní desku kytary a vyrábí se z jednoho kusu tvrdého dřeva - eben, palisandr nebo mahagon. U některých starších kytar je kobylka položena na vrchní desce a drží jen tlakem strun. Vyměnitelná vložka kobylky se zhotovuje ze slonoviny a je umístěna v drážce (vzdálenost mezi nultým pražcem a vložkou kobylky se nazývá menzura). Za vložkou kobylky je struník s šesti otvory pro uvázání strun. Kytara bývá zdobena dřevěným vykládáním (intarzie) okolo zvukového otvoru a po celém obvodu vrchní a spodní desky v místě spojů s luby. Intarzie slouží nejen jako ozdoba, ale i jako výztuha. Zdobení bývá charakteristickým znakem jednotlivých nástrojařů (stejně jako vyřezávaná hlavice). Kromě dřeva se používá někdy i perleť. Kytara je povrchově upravena (broušení, tmelení, moření) a nalakována. Z akustického hlediska kvalita laku rozhoduje o tlumení chvění nástroje a tím má velký vliv na výsledný zvuk. Pro kvalitní mistrovské nástroje se používají lihové laky, jejichž základem jsou přírodní pryskyřice. Konečný zvuk nástroje je závislý také na strunách. U klasické koncertní to jsou nylonové struny (g, h, e1 - celistvý tažený materiál, E A d - nylonová vlákna opředená drátkem, který je většinou z postříbřené nebo pozlacené mědi), které umožňují i ty nejjemnější odstíny hry a jsou zvukově vyrovnané. U běžných kytar se používají struny kovové.

Historie

Vývoj všech strunných nástrojů byl velmi složitý. Jednotlivé vznikající nástroje se navzájem ovlivňovaly a postupně se vyvíjelo velké množství nástrojových odrůd a variant. Je historicky dokázáno, že drnkací nástroje jsou staršího původu než nástroje smyčcové a byly také častěji používány. V průběhu vývoje docházelo často k přeměnám drnkacích nástrojů na smyčcové (a naopak). Nástroje procházely různými konstrukčními změnami - měnily se tvary korpusů, počty strun a jejich ladění, atd. Pro zesílení zvuku nástrojů se jako nejvhodnější začala uplatňovat tenkostěnná dřevěná rezonanční skříň (korpus). Postupně vzniká na některých strunných nástrojích krk, dochází k upevňování strun ve struníkovém zařízení (vznik kobylky) a k ladění v ladícím zařízení (hlavice s kolíčky). U nástrojů kytarového typu se postupně vyvinul korpus do tvaru široké arabské osmičky. Dvě ploché desky (přední a zadní) korpusu byly spojeny bočními deskami (luby). Krk i korpus byly asi stejně dlouhé a hlavice se mírně zalamovala nazad. Název kytary pochází z arabského kitára a řeckého kithara. Koncem 18. století se kytara ve svém vývoji ustálila přibližně do svojí dnešní podoby. Korpus získal kruhový rezonanční otvor a na krku byl hmatník s pražci. Kytara už měla dnešní ladění a počet strun (šest). Později se potom pro ladění začalo používat šroubového mechanismu. Začátkem 19. století zájem o kytaru velmi vzrostl a kytara se stala oblíbeným domácím nástrojem - používala se jako doprovodný nástroj ke zpěvu, uplatňovala se v komorní hře i sólově. Ve druhé polovině 19. století byla kytara částečně nahrazena klavírem, ale od 20. století začíná nový vzestup zájmu o kytaru, který trvá dodnes.

Druhy kytar

Akustické kytary

- Španělská kytara (také jen španělka) - je charakteristická kruhovým ozvučným otvorem a nylonovými strunami. Používá se především v klasické a španělské hudbě. Někdy se používají i kovové struny, ale obvykle není na tuto zátěž stavěna a tah strun nemusí vydržet.
- Jumbo je kytara určená pro kovové struny, má také kruhový ozvučný otvor. Korpus má masivnější a krk je přizpůsoben většímu tahu kovových strun. Používá se především v country hudbě.
- Jazzová kytara (nazývaná také Gibson podle výrobce) se odlišuje tvarem ozvučných otvorů, které má dva, podobného tvaru jako u houslí. Má ostřejší zvuk, než španělka a je určena pro jazzovou hudbu.
- Havajská kytara je konstručně podobná španělce, má širší luby a tedy mohutnější korpus. Je laděna do durového akordu a ke hře se používá zvláštní styl. Struny se nepřitlačují k pražcům, ale jejich délka chvění se zkracuje kovovým "pražcem" drženým v ruce. Vzniká tak charakteristický chvějivý zvuk s plynulými přechody mezi jednotlivými tóny. Používá se v etnické a country hudbě. Existují i elektrofonické varianty havajské kytary.
- Dobro je nástroj s podobným laděním a stylem hry jako havajská kytara. Odlišuje se kovovými rezonátory umístěnými v otvorech vrchní desky. Nástroj byl zkonstruhován v USA (slovenským emigrantem Jánem Dopyerou - DoBro = Dopyera Brothers) a používá se v hudbě zvané "bluegrass", což je součást americké country hudby.

Elektroakustické kytary

V poslední době se objevují konstrukce kytary, které vycházejí z klasické španělky, ale jsou opatřeny piezoelektrickým snímačem (přeměňují mechanický tlak na elektrický signál - typ mikrofonu), umístěným uvnitř korpusu. Umožňuje to zesilovat elektronicky zvuk nástroje, ale zvuk neztrácí svou barvu klasické kytary, jako např. elektrofonická kytara.

Elektrofonické kytary

Kytara se používala i ve velkých orchestrech, kde vznikal problém se sílou zvuku - hlas kytary zanikal. Hledala se tedy cesta, jak zvuk kytary zesílit a byl vynalezen elektromagnetický snímač. Je to malá cívka umístěna pod strunami, ve které se při pohybu kovových strun indukuje malé elektrické napětí, které je následně zesilováno zesilovačem. Později měla svou vlastní cívku každá struna. Elektrofonické kytary tedy nepotřebují korpus, zvuk není zesilován vibrací desky, ale elektronicky. To se odrazilo na konstrukci - tělo se vyrábí z masivní desky dřeva nebo plastických hmot. Postupně se vyvinuly další typické znaky: ladicí kolíky se umisťují v jedné řadě, kytara bývá opatřena elektrickými obvody (předzesilovač, efekty jako např. booster, kvákadlo a pod.). Dalším vybavením je páka, která umožňuje pohybovat při hře kobylkou a vytvářet zvukový efekt tremolo (cyklická změna výšky tónu). Elektrofonická kytara je na těle opatřena konektorem (jack), pomocí něhož se připojuje k zesilovači. Použití zesilovače dává kytaře charakteristický zvuk, který je součástí některých druhů moderní hudby - rock'n'roll, big-beat atd.

Baskytara

Baskytara je na první pohled kytaře velmi podobná, ve skutečnosti se ale jedná o úplně jiný nástroj. Tónovým rozsahem je to vlastně obdoba elektricky zesíleného kontrabasu, se kterým má shodné strunění, pro provedení hmatníku (pražce), a způsob držení a hry se řadí ke kytarám. Akustické baskytary se používají málokdy. Má obvykle pouze 4 struny naladěné do kvart - E1, A1, D, G (struna E1 - é kontra - zní o oktávu níže než struna E na kytaře). V poslední době se objevují i baskytary pěti a vícestrunné. Basová kytara hraje většinou jednohlasý part (u některých doprovodných stylů i akordy) a je určena k vytváření basové rytmicko melodické linky. Hráč na baskytaru obvykle nehraje pravou rukou trsátkem, ale prsty a také prstoklad levé ruky se v I. a II. poloze liší od kytarového (je kontrabasový, tedy 3 půltóny na polohu). Je to způsobeno tím, že mensura je větší a vzdálenost mezi pražci je také větší než u kytary. Proto hráč na baskytaru může v základní poloze šířkou dlaně obsloužit pouze tři pražce. Někteří zkušení hráči používají bezpražcovou baskytaru. Má kulatý a jemný zvuk, který je velmi podobný zvuku kontrabasu. První baskytary se objevily v 50. letech 20. století, kdy nahradily klasické kontrabasy. Jejich vznik a vývoj velmi úzce souvisí s rozmachem rock'n'rollové a rockové hudby.

Externí odkazy

- [http://www.guitarbuild.com/ Guitarbuild.com]
- [http://www.guitar-poll.com Guitar-Poll.com] Kategorie:Hudební nástroje ja:ギター ko:기타

1960

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1955 1956 1957 1958 1959 - 1960 - 1961 1962 1963 1964 1965 ----

Události

Československo
- název ČSR změněn na Československá socialistická republika (ČSSR), viz Československo
- vyšel zákon o územním členění státu, kterým vznikly okresy a kraje
- 1. července - Vstoupila v účinnost další správní reforma, která zrušila správní reformu z roku 1949. Svět
- 21. března, protestní demonstrace černochů v JAR
- Nigérie vyhlásila nezávislost
- 3. května vzniklo Evropské sdružení volného obchodu
- 22. května tsunami, která způsobila rozsáhlé škody na Havaji a a Japonsku
- 14. září vznikla Organizace zemí vyvážejících ropu
- 13. prosince byla uzavřena mezinárodní úmluva o spolupráci při zajišťování bezpečnosti letového provozu
- Kypr se stal republikou
- velké povodně na řece Visle
- byl za hlavní město Pákistánu zvolen Islámábád
- na řece Žlutá řeka byla postavena přehrada San-men-sia, tj Tři brány; Čína

Vědy a umění

- přijata Soustava SI
- Theodore H. Maiman v USA poprvé předvedl funkční rubínový laser.
- založena skupina Spirituál kvintet
- vypuštěn Sputnik 4 a 5
- nalezena mapa Am. ostrova Vinland, kterou zhotovili Vikingové

Nobelova cena

Narození

Česko Svět
- 6. června Steve Vai, americký rockový kytarista
- 10. listopadu Neil Gaiman, spisovatel
- 27. listopadu Julia Tymošenko, ukrajinská podnikatelka a politička
- 22. prosince Jean-Michel Basquiat, americký malíř († 12. srpna 1988)

Úmrtí

Česko
- 15. března Eduard Čech, český matematik (
- 29. června 1893)
- 25. dubna Vojtěch Martínek, český spisovatel (
- 11. dubna 1887)
- 23. července František Omelka, český učitel a spisovatel (
- 19. srpna 1904)
- 29. srpna Jaroslav Žák, český spisovatel (
- 28. listopadu 1906)
- 7. říjen Jan Zahradníček, český básník (
- 17. leden 1905) Svět
- 4. ledna Albert Camus, francouzský spisovatel a filozof (
- 7. listopadu 1913)
- 6. ledna Erik Reader nacistický velkoadmirál a vrchní velitel námořnictva
- 30. květen Boris Leonidovič Pasternak, ruský básník a spisovatel (
- 10. února 1890)
- 16. květen Harry Schell, americký pilot Formule 1 (
- 29. červen 1921)
- 31. května Walter Funk nacistický ministr hospodářství
- 17. červenec - blahoslavený Pavol Gojdič, řeckokatolický biskup a mučedník
- 5. listopad Mack Sennett, americký režisér, producent a herec (
- 17. leden 1880)

Hlava státu

- Antonín Novotný Kategorie:20. století ja:1960年 ko:1960년 simple:1960

Seznam českých spisovatelů

__NOTOC__

A

- Daniel Adam z Veleslavína
- Jakub Arbes
- Ludvík Aškenazy (1921 – 1986), prozaik a dramatik; od r. 1968 v emigraci

D

- Mikuláš Dačický z Heslova
- Oldřich Daněk (1927 – 2000), dramatik, spisovatel, režisér a scenárista
- Jakub Deml
- Ivan Diviš
- Josef Dobrovský
- Jan Drda
- Jaroslav Durych
- Václav Dušek
- Marie Dušková (1903 – 1968), akce pracující do literatury
- Viktor Dyk

E

- Vratislav Effenberger
- František Ehrmann (1866 – 1918), římskokatolický kněz a náboženský spisovatel.
- Karel Eichler
- Karel Jaromír Erben
- Václav Erben
- Karla Erbová (
- 1933) básnířka

F

- Hanuš Fantl
- Ladislav Fikar
- Eduard Fiker
- Otokar Fischer
- Daniela Fischerová
- Viktor Fischl
- Josef Florian
- Miroslav Florian
- František Flos
- Jaroslav Foglar
- Jiří Frejka
- Alberto Vojtěch Frič
- Josef Václav Frič
- Bedřich Fučík (1900 – 1984), český literární kritik
- Josef Fučík
- Julius Fučík
- Ladislav Fuks
- Zdena Frýbová (
- 1934), spisovatelka humoristických románů
- Norbert Frýd

G

- František Gel
- František Gellner
- Jarmila Glazarová
- Emilian Glocar
- František Götz (1894 – 1974), literární historik a dramatik
- Hermann Grab z Herrmannswörthu
- Jan Grossman (1925 – 1993), divadelní režisér, literární a divadelní kritik

H

- Václav Hájek z Libočan
- František Halas
- Vítězslav Hálek
- Václav Hanka
- Jiří Hanzelka (1920 – 2003), cestovatel
- Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
- Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
- Jaroslav Hašek
- Jarmila Hašková
- Lenka Hašková (
- 1923), socialistický realismus
- Jiřina Hauková (
- 1919), básnířka členka Skupiny 42
- Václav Havel
- Jaroslav Havlíček
- Karel Havlíček Borovský
- Jan Herben
- Iva Hercíková
- Ignát Herrmann
- Adolf Heyduk
- Jaroslav Hilbert
- Karel Hlaváček
- Šebastián Hněvkovský
- Vladimír Holan
- Josef Holeček
- Miroslav Holub
- Josef Hora
- Miroslav Horníček
- Alexandr Hořejší
- Jindřich Hořejší
- Egon Hostovský
- Bohumil Hrabal
- Václav Hrabě
- František Hrubín
- Řehoř Hrubý z Jelení
- Zikmund Hrubý z Jelení
- Jan Hus
- Jiří Hynek z Poděbrad

Ch

- Petr Chelčický
- Lenka Chytilová

J

- Václav Jamek (
- 1949), český básník a překladatel
- Jakoubek ze Stříbra
- Jan Jakubec
- Jan z Příbrami
- Jan z Rabštejna
- Jan ze Žatce
- Zdeněk Janík (básník,
- 1923)
- Filip Jánský
- Čestmír Jeřábek
- Milena Jesenská
- Valentin Bernard Jestřábský
- Otto Ježek (1896 – 1957), pracující do literatury
- Miloš Jirko (1900 † 1966) básník
- Alois Jirásek
- Ivan Martin Jirous
- Zdeněk Jirotka
- Jaromír John
- Radek John
- Emil Juliš
- Josef Jungmann

K

- Martin Kabátník
- Felix Kadlinský
- Franz Kafka
- Josef Kainar
- Zdeněk Kalista (1900 – 1982), český historik, básník a literární kritik
- Eva Kantůrková
- Václav Kaplický
- Jan Karafiát
- Jiří Karásek ze Lvovic
- Svatopluk Karásek (
- 1942), básník a písničkář
- Egon Erwin Kisch
- František Matouš Klácel
- Klaret
- Antonín Klášterský
- Václav Kliment Klicpera
- Ivan Klíma
- Ladislav Klíma
- Alexanrd Kliment
- Jiří Klobouk
- Karel Klostermann
- Josef Knap
- Karel Bohuš Kober
- Václav František Kocmánek
- Pavel Kohout
- Jiří Kolář
- Jan Kollár
- Julius Komárek
- Jan Amos Komenský
- Antonín Koniáš
- Karel Konrád
- Josef Kopta
- Viktorin Kornel ze Všehrd
- Vladimír Körner
- Karel Kosík (1926 – 2003), filosof a literární teoretik
- Kosmas
- Josef Kostohryz (1907 – 1987), byl básník a překladatel
- Jan Kozák (1921 – 1995), socialistický realismus
- František Kožík
- Beneš Krabice z Weitmile
- Václav Matěj Kramérius
- Eliška Krásnohorská
- Antonín Kratochvíl (
- 1924), exil
- Jiří Kratochvil
- Jaroslav Kratochvíl
- Miloš Václav Kratochvíl
- Karl Kraus
- Ivan Kraus
- Eda Kriseová
- Karel Kryl
- František Křelina
- Jan Křesadlo
- Josef Štefan Kubín
- František Kubka
- Ludvík Kundera
- Milan Kundera
- Jiří Kulhánek
- Jaroslav Kvapil
- Pavel Kyrmezer

L

- Josef Lada
- Lenka Lanczová (romány pro mládež
- 1964)
- František Langer
- Josef Jaroslav Langer
- Jiří Levý
- Otakar Levý
- Josef Linda
- Věra Linhartová
- František Listopad
- Šimon Lomnický
- Artur London
- Emil Artur Longen
- Jarmila Loukotková
- Věra Ludíková
- Lukáš Pražský
- Martin Lupáč
- Prokop Lupáč z Hlaváčova
- Arnošt Lustig

M

- Ludmila Macešková (1898 – 1974), básnířka
- Jiří Mahen
- Karel Hynek Mácha
- Josef Svatopluk Machar
- Marie Majerová
- Antonín Marek
- Jiří Marek
- Jaroslav Mareš
- Vojtěch Martínek
- Rudolf Mayer
- Matěj z Janova
- Rudolf Medek
- František Daniel Merth (básník, 1915 - 1995)
- Adam Václav Michna z Otradovic
- Mikuláš z Pelhřimova
- Oldřich Mikulášek
- Jan Milíč z Kroměříže
- Karel Milota (1937 – 2002), romanopisec
- Ladislav Mňačko
- Jan Morávek
- Jaroslav Mostecký
- Alois Mrštík
- Vilém Mrštík
- Jiří Mucha
- Jan Mukařovský (1891 – 1975), estetik, jazykovědec a literární teoretik

N

- Václav Bolemír Nebeský (1818 – 1882, básník)
- Ondřej Neff
- Vladimír Neff
- Zdeněk Nejedlý
- Božena Němcová
- Zdeněk Němeček
- František Nepil (
- 1929 – 1995), humorista
- Petra Neomillnerová (
- 1970), fantasy
- Jan Neruda
- Josef Nesvadba
- Stanislav Neumann (1927 – 1970), socialistický básník
- Stanislav Kostka Neumann
- Štěpán Neuwirth
- Vítězslav Nezval
- Arne Novák
- Tereza Nováková
- Karel Nový

O

- Ivan Olbracht
- August Olomoucký
- František Omelka
- Jiří Opelík (
- 1930), literární kritik
- Jiří Orten
- Jan Otčenášek
- Jan Otto

P

- Karel Pacner (
- 1936), publicista, žurnalista a autor literatury faktu
- František Palacký
- Marian Palla
- Vladimír Páral
- Ota Pavel
- František Pavlíček (1923 – 2004), dramatik a scenárista
- Halina Pawlowská
- Karel Pecka
- Gustav Pfleger-Moravský
- František Martin Pelcl
- Ferdinand Peroutka (1895 &agger; 1978), publicista
- Tomáš Pešina z Čechorodu
- Eduard Petiška (1924 – 1987), romanopisec, spisovatel pro děti a básník
- Petr z Mladoňovic
- Josef Peterka (
- 1944), básník a literární teoretik
- Jiří Robert Pick (1925 – 1983), romanopisec, textař a dramatik
- Alexej Pludek
- Zdeněk Pluhař
- Hynek z Poděbrad
- Karel Poláček
- Milota Zdirad Polák
- Albert Pražák
- Oldřich Prefát z Vlkanova
- Gabriela Preissová
- Jan Procházka
- Lenka Procházková
- Markéta Procházková
- Václav Prokůpek
- Petr Prouza (
- 1944) povídky, básně
- Karel Ptáčník
- Antonín Jaroslav Puchmajer
- Marie Pujmanová
- Přibík Pulkava z Radenína

Q

- Ladislav Quis

R

- Jan z Rabštejna
- Karel Václav Rais
- Václav Renč (1911 – 1973), ruralistický básník, dramatik a překladatel
- Bohuslav Reynek
- Sylvie Richterová (
- 1945), literární teoretička
- Jan Rokycana
- Jan Václav Rosa
- Zdeněk Rotrekl (
- 1920) katoličtí básníci
- Jan Rous (1869 – 1950), kronikář
- Josef Rumler

Ř

- Věra Řeháčková
- Václav Řezáč
- Ema Řezáčová
- Pavel Řezníček
- Zdeněk Řezníček
- Bohumil Říha
- Václav Říha
- Marie Říhová

S

- Karel Sabina
- Zdena Salivarová
- František Květoslav Sedláček
- Jaroslav Seifert
- Ondřej Sekora (literatura pro děti; 1899 – 1967)
- František Adolf Schubert
- Karol Sidon (
- 1942), dramatik
- Jan Skácel