:: wikimiki.org ::

Karel Šiktanc

Karel Šiktanc

Karel Šiktanc (
- 10. července 1928 Hřebeč u Kladna) je přední český básník. Působil také jako novinář a překladatel. Vystudoval učitelský ústav. Následné studium Vysoké školy pedagogické nedokončil, jelikož dal přednost žurnalistické praxi. Novinářskou práci začal v Mladé frontě. Jeho počátky byly velmi ovlivněny komunistickou ideologií. Od roku 1950 byl redaktorem Československého rozhlasu, kde pracoval až do roku 1960. Působil v časopise Květen, spoluredigoval Almanach Květen a Hlubší než smrt. V letech 1961–1971 byl šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta. Za normalizace upadl v nemilost a musel opustit své zaměstnání. Publikoval v samizdatu a v cizině, vystřídal několik zaměstnání (např. údržbář dvorců na Štvanici). Podepsal Chartu 1977. V roce 1989 obdržel cenu Jaroslava Seiferta (sbírka Srdce svého nejez) a v roce 2000 cenu Českého literárního fondu. Za sbírku Šarlat (1999) získal Státní cenu za literaturu. Společná kniha s Oldřichem Králem Tři nadání se stala knihou roku 1999 dle ankety Lidových novin. Sbírka Zimoviště získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší básnickou knihu roku 2004.

Dílo

Poezie

- Tobě, živote, 1951
- Pochodeň jara, 1954
- Vlnobití, 1956
- Žízeň, 1959
- Heinovské noci, 1960
- Patetická, 1961 (poema o Únoru 1948)
- Nebožka smrt, 1963
- Artéská studna, 1964
- Paměť, 1964 (výbor)
- Zaříkávání živých, 1966
- Město jménem Praha 1967
- Adam a Eva, 1968
- Slepá láska, 1968 (soubor tří knih)
- Horoskopy, 1969
- Mariášky, 1970
- Český orloj, 1974 samizdat, 1981 v Mnichově, 1990 oficiálně
- Jak se trhá srdce, 1978 samizdat, 1983 v Mnichově, 1991 oficiálně
- Pro pět ran blázna krále, 1978 samizdat
- Tanec smrti aneb Ještě pánbu neumřel, 1979 samizdat, 1992 oficiálně
- Sakramenty, 1979 samizdat
- Srdce svého nejez, 1981 samizdat, 1994 oficiálně
- Ostrov Štvanice, 1991
- Utopenejch voči, 1991 (= Pro pět ran blázna krále + Sakramenty)
- Hrad Kost, 1995
- Tři nadání, 1999 z čínštiny přeložil Oldřich Král a následně přebásnil Karel Šiktanc
- Šarlat, 1999
- Zimoviště, 2003
- Fidlátka, 2004
- Řeč vestoje, 2005

Pro televizi

- Nejkrásnější sen
- Štědrovečerní romance, 1963 (spolu s J. Šotolou)
- Stříbrný a Ryšavec, 1998
- Paní mlha, 2000

Pro rozhlas

- Královna s vlčí tváří, 1992
- O Králi jasnozřivém a slepci převozníku, 1995
- Svatební šat, 1995

Knihy pro děti

- Pohádky chudé na řádky, 1962
- Kapela pana Anděla, 1965
- Královské pohádky, 1970
- O dobré a zlé moci, 2000 Překlady ruské poezie: J. A. Jevtušenka, B. L. Pasternaka, B. Sluckého
Externí odkazy

- [http://www.libri.cz/databaze/kdo20/search.php?zp=7&name=%A9IKTANC Heslo] v publikaci KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
- [http://www.souvislosti.cz/clanek.php?id=266 Recenze 6. svazku Díla]
- [http://hanka.wz.cz/Diplomka.htm Zachycení cyklu roku v české poezii XX.století] - diplomová práce srovnávající Český orloj a Měsíce Karla Tomana
Básně

- [http://ven.misto.cz/_MAIL_/siktanc/strana1.htm Adam a Eva]
- [http://ven.misto.cz/_MAIL_/siktanc/pamet1.htm Modlitba k Bohyni paměti]
- [http://www.almanachwagon.cz/data/t_w04IV.htm Zaříkávání žen] (z Jak se trhá srdce)
- [http://www.sweb.cz/antologie/autori/siktanc.htm Smrt Vladimíra Holana, Praha] - z internetové antologie Vrh křídel
- [http://christnet.cz/diskuse/prispevek.asp?zobraz=54456 Bůh se myje, Ta tvář]
- [http://www.revprirody.cz/data/0404/zaly.htm Žalý]
- [http://www.literarky.cz/?p=clanek&id=128 České jaro] - z Literárních novin, květen 1955
- [http://www.budovatel.cz/poezie.phtml/Cerne_deti Černé děti] - z Mateřídoušky 1951 Šiktanc, Karel Šiktanc, Karel Šiktanc, Karel Šiktanc, Karel

10. červenec
10. červenec je 191. den roku podle gregoriánského kalendáře (192. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 174 dní.
Události
Česko
- 1819 – Nový učební plán pro gymnázia zavedl šest tříd, čtyři nižší (gramatikální třídy) a dvě vyšší (humanitní třídy).
- 1920 – Ministr zahraničí Edvard Beneš s polským premiérem podepsali v belgickém Spa úmluvu, podle které se plná moc k určení státní hranice na Těšínsku předává spojenecké Nejvyšší radě.
- 1946 – V Moskvě byla podepsána smlouva umožňující volyňským Čechům zpět do jejich bývalé vlasti.
- 1947 – Československá vláda po jednání v Moskvě odvolala svou účast na pařížské konferenci, na které se měl projednávat Marshallův plán.
- 1968 – Poslanci Národního shromáždění zvolili 150 poslanců České národní rady. Svět
- 48 př. n. l. – Bitva u Dyrrhachia: Caesar musel prchnout před Pompeiovou armádou.
- 431 – Ukončen Efeský koncil, který odsoudil nestorianismus
- 1609 založena Katolická liga
- 1778 – Americká revoluce: Ludvík XVI. vyhlásil válku Velké Británii.
- 1850 – Millard Fillmore se stal 13. prezidentem USA.
- 1890 – Wyoming byl přijat jako 44. stát USA.
- 1925 – Založena tisková agentura Sovětského svazu (ITAR-TASS)
- 1925 – V americkém státě Tennessee byl zahájen soud s Johnem T. Scopesem, který porušil tehdy platný státní zákon zakazující výuku Evoluční teorie.
- 1938 – Howard Hughes obletěl svět za 91 hodin, čímž vytvořil nový rekord.
- 1940 – Začátek bitvy o Británii – Luftwaffe začala útočit na britské konvoje v průlivu La Manche.
- 1951 – Korejská válka: v Kaesongu začala jednání o příměří.
- 1962 – Na oběžnou dráhu byl vypuštěn první komunikační satelit Telstar.
- 1973 – Bahamy získaly nezávislost v rámci Britského společenství národů.
- 1985 – Agenti francouzské tajné služby potopili loď Rainbow Warrior ekologické organizace Greenpeace.
- 1991 – Boris Jelcin se stal prvním demokraticky zvoleným prezidentem Ruska.
- 1992 – V americkém Miami byl bývalý panamský vládce Manuel Noriega odsouzen ke 40 letům ve vězení za obchodování s drogami a vydírání.
- 2000 – Na jihu Nigérie zabila exploze ropovodu asi 250 vesničanů, kteří si brali ropu.
Narození
Česko
- 1583 – Pavel Skála ze Zhoře, český exulantský spisovatel a historik († 1640)
- 1780 – František Ignác Kassián Halaška, vědec († 1847)
- 1868 – Růžena Svobodová, česká spisovatelka († 1. leden 1920)
- 1928 – Karel Šiktanc, český básník Svět
- 1452 – Jakub III., skotský král († 1488)
- 1509 – John Calvin, francouzský náboženský reformátor († 1564)
- 1842 – Adolphus Busch, americký pivovarník, spoluzakladatel společnosti Anheuser-Busch († 1913)
- 1856 – Nikola Tesla, chorvatský fyzik († 1943)
- 1871 – Marcel Proust, francouzský spisovatel († 1922)
- 1895 – Carl Orff, německý skladatel († 1982)
- 1902 – Kurt Alder, německý chemik, držitel Nobelovy ceny († 1958)
- 1903 – John Wyndham, britský spisovatel († 1969)
- 1914 – Joe Shuster, kanadský malíř komiksů, spoluautor postavy Supermana († 1992)
- 1920 – Owen Chamberlain, americký fyzik, držitel Nobelovy ceny
- 1942 – Pjotr Klimuk, sovětský kosmonaut
- 1943 – Arthur Ashe, americký tenista černé pleti († 1993)
- 1949 – Ronnie James Dio, americký hudebník, člen kapely Black Sabbath
- 1954 – Neil Tennant, britský hudebník, člen kapely Pet Shop Boys
- 1968 – Hassiba Boulmerkaová, alžírská atletka
Úmrtí
Česko
- 1913 – Mikoláš Aleš, malíř (
- 1852)
- 1942 – Václav Jaroslav Klofáč, politik a novinář (
- 1868)
- 1942 – Ludwig Czech, českoněmecký politik (
- 1870)
- 1974 – Jaroslav Cuhra, politik, účastník odboje (
- 1904)
- 2004 – Josef Špaček, politik, člen Dubčekova vedení KSČ v roce 1968 (
- 7. srpna 1927) Svět
- 138 – Hadrián, římský císař (
- 76)
- 983 – papež Benedikt VII.
- 1559 – Jindřich V., francouzský král (
- 1519)
- 1584 – Vilém I. Oranžský, nizozemský místodržící (
- 1533)
- 1884 – Paul Morphy, americký šachista (
- 1837)
- 1920 – Jackie Fisher, britský admirál a politik (
- 1841)
- 1965 – Wilson Smith, britský bakteriolog (
- 1897)
- 1978 – John D. Rockefeller III., americký průmyslník (
- 1906)
- 1978 – Joe Davis, anglický hráč snookeru (
- 1901)
- 1979 – Arthur Fiedler, americký dirigent (
- 1894)
- 1989 – Mel Blanc, americký dabér, hlas králíka Bugse, kačera Daffyho, ptáčka Tweetyho a mnoha dalších (
- 1908)
Svátky
Česko
- Libuše, Amálie Svět
- Začíná týden Baltského moře
- Bahamy: Den nezávislosti (1973)
- Mauritánie: Den ozbrojených sil
Viz také:

- 9. červenec 11. červenec
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Červenec ja:7月10日 ko:7월 10일 ms:10 Julai simple:July 10 th:10 กรกฎาคม

Česko

Česko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem. Území České republiky se skládá z 3 historických zemí: Čechy, Morava a České Slezsko, přičemž od roku 1920 jsou součástí Čech a Moravy malé okrajové části původních Dolních Rakous, kterými jsou České Velenice s okolím (tzv. Vitorazsko), a Valticko s tzv. Dyjským trojúhelníkem. Česko je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU).

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Česka O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. stol. př. n. l. obývají tuto oblast Keltové a v 1. století n. l. přicházejí kmeny Germánů. Od 5. století se na území dnešního Česka objevují Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši. V roce 833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vzniká Velkomoravská říše, která postupně zahrnuje i Čechy (890-894), Slezsko, Lužice, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše, od níž se Čechy v roce 894 odtrhly, byla v roce 907 rozvrácena Maďary. Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy je mj. pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj. V průběhu 10. a 11. století dochází ke konsolidaci státu, je připojena Morava a země se stává královstvím. Svého vrcholu dosahuje za posledních Přemyslovců, ale hlavně za vlády Karla IV. V 15. století české země výrazně oslabily husitské války. V roce 1526 definitivně nastoupila na český trůn dynastie Habsburků, která zemi včlenila do habsburské monarchie. V roce 1547 a v roce 1618 vypuklo proti panovníkovi ozbrojené povstání. Defenestrace místodržících se stala počátkem třicetileté války. Stavové byli rychle poraženi a potrestáni tvrdými represemi. Začala násilná rekatolisace českých protestantů. Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od konce 18. století začíná v českých zemích národní obrození, které usiluje o obnovu české kultury a jazyka a později o získání politické moci. Po porážce Rakouska–Uherska v první světové válce (1914 – 1918) se české země 28. října 1918 osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa (Republika československá, Československá republika, ČSR, nazývaná též první republika), jehož území zahrnovalo i Slovensko a Podkarpatskou Rus (jinak též Zakarpatskou Ukrajinu). Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, malou část československého území (zejména oblast Těšínska) získalo Polsko. Po tomto aktu se do názvu Československa vrátil spojovník (Česko-Slovensko) a hovoří se o tzv. druhé republice. 14. března 1939 se Slovensko odtrhlo a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a Němci byli vysídleni do Německa a Rakouska. V únoru 1948 se převratem v Československu chápou moci komunisté; země se stává totalitním státem a součástí sovětského bloku. V roce 1960 byl její politický název změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Liberalizační hnutí roku 1968, známé jako Pražské jaro, bylo poraženo invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy (Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) 21. srpna 1968. Zákonem o federalisaci Československé socialistické republiky, který nabyl účinnosti 1. ledna 1969, se Československo formálně změnilo na federaci dvou národních států – Česka (oficiálně Česká socialistická republika, ČSR) a Slovenska (oficiálně Slovenská socialistická republika, SSR). Politické poměry v zemi změnila až sametová revoluce 17. listopadu 1989. Počátkem roku 1990 byl z politického názvu obou národních republik odstraněn přívlastek „socialistická“. Počátkem jara téhož roku se politický název Československa změnil na Československá federativní republika (ČSFR), který byl necelý měsíc poté opět upraven do ne příliš vhodné podoby Česká a Slovenská Federativní Republika. Jako státní útvar přestalo Československo existovat 1. ledna 1993, kdy se mírovou cestou rozdělilo na Česko a Slovensko. Roku 1999 bylo Česko přijato do NATO. Česko spolu se Slovenskem schválily v referendu v roce 2003 svůj přístup k Evropské unii, který nabyl účinnosti 1. května 2004.

Politický systém

Hlavní článek: Politický systém Česka Česká republika je parlamentní demokracie. Výkonnou moc má vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let Parlamentem. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády. Český Parlament je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát. Jednou za dva roky se obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb.

Senátem
Mapa České republiky (přehled)

Senátem
Kraje České republiky

Administrativní rozdělení

podívejte se také na: kraj, okres, CZ-NUTS, NUTS

Kraje

V roce 2000 začalo fungovat 14 nových samosprávných krajů. Pro výkon státní správy na krajské úrovni byl rovněž zvolen smíšený model: krajský úřad je krajským orgánem; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor.

Historie krajů

Ještě v rámci Československa se území dnešní České republiky dělilo na 8 krajů: Hlavní město Praha, Středočeský (Praha), Jihočeský (České Budějovice), Západočeský (Plzeň), Severočeský (Ústí nad Labem), Východočeský (Hradec Králové), Jihomoravský (Brno) a Severomoravský (Ostrava). Kraje se dále dělily na okresy, dohromady bylo v Česku 75 okresů (sedmdesátý šestý, Jeseník, vznikl až v 90. letech 20. století). Toto rozdělení platilo od roku 1960. Tehdejší kraje nebyly samosprávné. Krajské národní výbory (KNV) byly státní úřady. KNV byly zrušeny v roce 1990, kraje jako územní článek existovaly dále, ale neměly žádný obecný správní úřad.

Okresy

V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory přejmenovány na okresní úřady. Místní a městské národní výbory byly zrušeny a byla obnovena obecní samospráva. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česko se 1. ledna 1993 stalo samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo. Ke dni 1. ledna 2003 byly zrušeny okresní úřady. Okresy jako jednotka státní správy nadále existují, okresy také zůstávají jednotkou statistickou. Některé úřady mají okresní působnost, např. okresní soudy.

Správní obvody, malé okresy, obce III. typu

Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností (někdy též zvané "malé okresy" nebo "obce III. [typu]"). Takovými obcemi se samozřejmě stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim však řada dalších. Tyto obvody se někde dále dělí na obvody obcí s pověřeným obecním úřadem, které vykonávají některé pravomoci i pro okolní obce.

NUTS

NUTS)]]
Statistické oblasti NUTS 2
v České republice, CZ-NUTS 2

Některé kraje se, směrem nahoru, sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2, které mají mít srovnatelný počet obyvatel, aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie, a při financování místních projektů. Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad, Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod, Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod, Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava. Oblast NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem. Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3, přičemž NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zárověň i na úrovni NUTS 2.

Euroregiony

:viz hlavní článek Euroregion Euroregiony jsou zakládány k regionální spolupráci v Evropě, zpravidla v regionech do nedávna (v našich oblastech do listopadu 1989) dělených státními hranicemi.

Zeměpisné podmínky

Českým územím prochází hlavní rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km). Z hlediska fyzicko-geografického leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část Česka vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin a středohory (Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy). Více na stránce o geomorfologickém členění Česka. Podnebí Česka se vyznačuje vzájemným pronikáním a míšením oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno západním prouděním s převahou západních větrů, intenzivní cyklonální činností a poměrně hojnými srážkami. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Velký vliv na podnebí Česka má nadmořská výška a reliéf. Z celkové plochy státního území leží 52 817 km² (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km² (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km² (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m. Střední nadmořská výška je 430 m. Rovněž flora a fauna vyskytující se na území Česka svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy, převážně jehličnaté, zaujímají 33 % celkové rozlohy země. Také půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy. Délka západní společné hranice Česka s Německem činí 810,7 km, z toho se Saskem 453,9 km a s Bavorskem 356,8 km. Společná jižní hranice s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem na východě 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km, podle polských údajů 789,89 km.
- Nejníže položené místo: Labe na odtoku ze země, 115 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Sněžka, 1602 m n. m.

Ekonomika

Hlavní článek: Ekonomika Česka Česko vykazuje jednu z nejstabilnějších a nejvíce prosperujících ekonomik ze všech postkomunistických zemí. Během 90. let došlo k základním změnám ve vlastnických vztazích – malé a velké privatizaci, restituci, dále k restrukturalizaci a technologické modernizaci, umožněných jak domácími úvěry, tak zejména otevřením země a přílivem zahraničních investic. Po počáteční expansi česká ekonomika podlehla malé recesi, z které se zotavovala od poloviny roku 1999. Růst v letech 2000 – 2001 byl zapříčiněn hlavně vývozem do EU, především do Německa, dalším přílivem zahraničních investic a oživující domácí poptávkou. Velký problém v budoucnosti mohou způsobit vysoké rozpočtové deficity a rostoucí státní dluh. S potížemi se také potýká nedokončená privatizace státních podniků. Nedokončeny jsou také změny v zákonodárství a zejména v soudnictví. Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí. Dále se ještě v malém rozsahu těží ropa a zemní plyn, kaolín nebo stavební hmoty. Zemědělská výroba téměř uspokojuje domácí poptávku. Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), brambory, cukrová řepa, zelenina, len a řepka. Svůj význam má i pěstování chmele, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvl. kaprů). Základem energetiky jsou tepelné elektrárny (75 %) a jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany). Hlavními průmyslovými centry jsou Praha, Brněnsko, Ostravsko a Plzeňsko. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří hutnictví, strojírenství, textilní průmysl, potravinářský průmysl, elektroprůmysl a výroba dopravních prostředků. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví. Česko má hustou dopravní síť. Prudce se rozvíjejí telekomunikace. Zahraniční obchod má v posledních letech pasivní bilanci, danou hlavně dovozem paliv a moderních technologií, kterou ale vyrovnávají vysoké příjmy z turistiky.

Obyvatelstvo

Hlavní článek: Obyvatelstvo Česka Přirozený přírůstek obyvatelstva je záporný -0,08 % (odhad 2003). Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 75 let (odhad 2003). Ve městech žije celkem 71 % populace. Většina obyvatel Česka má českou národnost (90,4 %) nebo moravskou národnost (3,7 %) a mluví česky. Čeština patří do západoslovanské větve indoevropské jazykové skupiny. Dalšími etnickými skupinami jsou Poláci, Němci (zbytek dřívější velké menšiny), Romové, Maďaři, Ukrajinci a další. Po rozdělení Československa v roce 1993 zůstali někteří Slováci v Česku a dnes tvoří asi 2 % obyvatelstva. Většina populace (59 %) je bez vyznání. Nejpočetnější církev je římskokatolická (27 %), 1 % obyvatel je členy Církve československé husitské, necelé 1 % Českobratrské církve evangelické. Počet vyznavačů judaismu je nepatrný.

Kultura

Nobelova cena

- Fyzika – Emilio Gino Segrè, Owen Chamberlain (oba USA; objev antiprotonu)
- Chemie – Jaroslav Heyrovský (Československo; objev polarografických metod)
- Fyziologie a lékařství – Severo Ochoa, Arthur Kornberg (oba USA; objev mechanismů biologické syntézy RNA a DNA)
- Literatura – Salvatore Quasimodo (Itálie)
- Mír – Philip J. Noel-Baker (Spojené království)

Narození

Česko
- 18. června Zuzana Navarová, česká zpěvačka († 7. prosince 2004) Svět

Úmrtí

Česko
- 9. srpna Emil František Burian, český režisér, dramatik a hudební skladatel (
- 11. června 1904)
- Vojtěch Kryšpín, český konstruktér lokomotiv (
- 1897) Svět
- 8. červen - Leslie Johnson, britský automobilový závodník (
- 22. březen 1912)
- 23. června Boris Vian, francouzský spisovatel a hudebník (
- 10. března 1920)
- 18. září Benjamin Péret, francouzský básník (
- 4. červenec 1899)
- Kazimierz Bein, polský lékař a překladatel (
- 1872)

Hlava státu

- Antonín Novotný Kategorie:20. století ja:1959年 ko:1959년 simple:1959 th:พ.ศ. 2502

1960

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1955 1956 1957 1958 1959 - 1960 - 1961 1962 1963 1964 1965 ----

Události

Vědy a umění

Nobelova cena

Narození

Úmrtí

Hlava státu

- Antonín Novotný Kategorie:20. století ja:1960年 ko:1960년 simple:1960

1961

Století: 19. století – 20. století – 21. století Roky: 1956 1957 1958 1959 1960 – 1961 – 1962 1963 1964 1965 1966 ----

Události

;Československo
- zahájena stavba Nechranické přehrady ;Svět
- 31. ledna – šimpanz Ham se stal v rámci projektu Merkur prvním živým tvorem, který byl Američany dopraven do vesmíru
- 12. dubna – první člověk ve vesmíru: Nadporučík Jurij Alexejevič Gagarin byl vybrán k letu do vesmíru generálem N. P. Kamaninem. Jako první člověk na světě uskutečnil na palubě lodi Vostok 1 kosmický let.
- 16. dubna – Stirling Moss na voze Lotus se stal vítězem Preis Von Wien.
- 5. května – Alan Bartlett Shepard mladší (1923–1998) je prvním Američanem ve vesmíru. Vesmírný let v lodi Freedom 7 trvá 15 minut, což je méně než jeden úplný oblet Země (letěl po balistické dráze).
- 25. května – Prezident USA John F. Kennedy ve svém projevu uvedl, že by Spojené státy měly v rámci programu Apollo dopravit člověka na Měsíc a bezpečně zpět na Zemi do roku 1970.
- 7. srpna – Sovětský kosmonaut German S. Titov byl na palubě Vostoku 2 druhým sovětem ve vesmíru a prvním člověkem, který strávil v kosmu více než den. Za 25 a půl hodiny obletěl Zemi sedmnáctkrát.
- 13. srpna – zahájena stavba Berlínské zdi.
- Vznik OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj).
- Kypr se stal členem Commonwealthu.

Vědy a umění

- Americký fyzik Albert Ghiorso a jeho kolegové objevili chemický prvek lawrencium.
- Americký vědec Edward Lorenz začal vyvíjet matematický obor, ze kterého se vyvine teorie chaosu.
- Byl objeven a izolován virus spalniček. Vakcína poskytující dlouhodobou imunitu proti spalničkám bude k dispozici během desetiletí.
- Český chemik Otto Wichterle vyrobil první měkké kontaktní čočky. V polovině 90. let je bude používat přes 100 milionů lidí na celém světě.
- Americký fyzik Murray Gell-Mann vypracoval systém třídění elementárních částic hadronů, který je rozděluje do rodin podle jejich měnících se vlastností. Systém nazval termínem vypůjčeným z buddhismu „osmerá cesta“.
- Sovětští vědci vytvořili dosud nepřekonaný rekord – největší jaderný výbuch při zkoušce padesátiosmimegatunové jaderné pumy</