:: wikimiki.org ::

Karel IV.

Karel IV.

Karel IV. (14. května 1316, Praha – 29. listopadu 1378, Praha) byl český král (1346 – 1378), římský král (1346 – 1355) a císař (1355 – 1378) z dynastie Lucemburků. dynastie Lucemburků

Životopis

Karel IV. byl synem Elišky Přemyslovny, sestry českého krále Václava III., a Jana Lucemburského. Narodil se jako Václav. V dětství byl jeho vychovatelem v Čechách Vilém Zajíc z Valdeka. Malý Václav byl poslán do Paříže na vychování k francouzskému královskému dvoru, kam dorazil 4. dubna 1323. Téhož roku nebo o rok později byl biřmován a od svého kmotra, jímž byl francouzský král Karel IV. Sličný (1322–1328) přijal jméno Karel. Zároveň se oženil s Blankou z Valois. V Paříži získal Karel rozsáhlé vzdělání: budoucí císař uměl německy, francouzsky, latinsky, italsky a česky. V letech 1330–1331 pobýval Karel v Lucembursku, v letech 1331–1333 působil jako zástupce svého otce (generální místodržitel) v severoitalské lucemburské signorii. Na konci října 1333 se Karel vrátil do Čech a spravoval České království místo nepřítomného otce. Od ledna 1334 byl moravským markrabětem. Od počátku čtyřicátých let byl Karel favoritem papežské kurie na hodnost římského panovníka proti císaři Ludvíku Bavorovi – i proto papež Klement VI. povýšil pražské biskupství 30. dubna 1344 na arcibiskupství. 21. listopadu 1344 byla zahájena stavba metropolitní katedrály sv. Víta. Dne 11. července roku 1346 byl Karel hlasy pěti kurfiřtů zvolen u Rhens na Rýně římským vzdorokrálem a 26. listopadu 1346 v Bonnu korunován. Českým králem se Karel stal smrtí svého otce 26. srpna 1346. Korunován byl 2. září 1347. K této příležitosti dal Karel zhotovit novou královskou svatováclavskou korunu, později se podílel na formulování korunovačního řádu. Po náhlé smrti císaře Ludvíka Bavora 11. října 1347 ztratil Karel svého rivala. Bavorův syn Ludvík Braniborský sice v boji pokračoval, zajistil zvolení anglického krále Eduarda III. jako římského vzdorokrále, ale jeho boj byl marný. Eduard III. brzy na říšský trůn resignoval. Od roku 1349 byl Karel uznáván jako jediný římský panovník. Dne 26. března 1348 bylo zahájeno společné zasedání říšského a českého sněmu – první generální sněm. Pod vedením Karla IV. 7. dubna 1348 přijal mnoho zásadních rozhodnutí. Byla potvrzena privilegia Českého království, jako „zvlášť vznešeného článku Říše římské“, v originále ipsum regnum Boemie Romani regni membrum fore nobilius. Poprvé byl užit pojem „země České koruny“, čímž bylo odstraněno staré pojetí jako osobního majetku panovníka a přílišná personalisace v jeho osobě. Napříště měla především země krále, nikoliv pouze král zemi. Součástí zemí České koruny bylo Království české, Markrabství moravské, nově slezské knížectví a Horní Lužice; od roku 1368 Dolní Lužice a 1373 Braniborsko. Ve stejný den, tedy 7. dubna 1348, udělil Karel IV. Univerzitě Karlově imunitu před zásahy světské moci, což je mylně interpretováno jako její založení. Univerzita Karlova, nejstarší univerzita na sever od Alp, byla jako každá církevní korporace založena rozhodnutím Církve, zde bullou Klementa VI., danou v Avignonu 26. ledna 1347. České království se stalo centrem římské říše a jako takové bylo i náležitě zvelebováno – Praha se stala Karlovým sídelním městem, bylo založeno Nové Město pražské (1348) a byl postaven i nový pražský kamenný most (dokončen 1357), který dnes nese název Karlův most. Karel IV. též založil hrad Karlštejn pro uložení říšských korunovačních klenotů. Dne 1. srpna 1348 Karlovi zemřela žena Blanka. V březnu 1349 uzavřel sňatek s Annou Falckou. Ta však zemřela již 2. února 1353. Proto se 27. května 1353 oženil s Annou Svídnickou. Na Hod boží velikonoční 5. dubna 1355 byl Karel v Římě korunován římským císařem. Jeho oficiální titul byl latinský a zněl takto: Karolus Quartus divina favente clemencia Romanorum imperator semper augustus et Boemie rex. Ve stejném roce se Karel IV. pokusil vydat zemský zákoník Majestas Carolina, návrh však musel stáhnout pro odpor panstva. Koncem roku 1356 Karel vydal Zlatou bullu Karla IV., zákoník, který platil ve Svaté říši římské až do roku 1806. Anna Svídnická zemřela při porodu 11. července 1362. Karel IV. se znovu oženil 21. května 1363, když si vzal Alžbětu Pomořanskou. Karel IV. byl celkem čtyřikrát ženat – poprvé s Blankou z Valois, s níž měl dvě dcery, Markétu a Kateřinu, podruhé s Annou Falckou, s níž měl syna Václava, který zemřel v dětství. Třetí Karlovou ženou se stala Anna Svídnická, která mu porodila Alžbětu a Václava IV., a čtvrtou pak Alžběta (Eliška) Pomořanská, se kterou měl Annu, Zikmunda, Jana Zhořeleckého, Karla, Markétu a Jindřicha. Význam Karla IV. Lucemburského pro Česko je obrovský – za jeho vlády se České království stalo centrem Evropy, Praha byla sídelním městem Svaté říše římské, celá země zažívala neobyčejný hospodářský, umělecký a kulturní rozvoj. Již Karlovi současníci si byli jeho významu vědomi – v pohřební řeči po jeho smrti 29. listopadu roku 1378 byl císař Karel IV. poprvé nazván Otcem vlasti. Karel IV. je pohřben v královské hrobce, kterou nechal sám postavit v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.

Literární činnost

Karel IV. byl mj. i literárně činný, všechna díla psal v latině, přeložena do češtiny byla ještě za jeho života.
- Vita Caroli – Život Karlův, vlastní životopis. Má dva díly – první obsahuje rady nástupcům a životopis do r. 1340, druhý díl je z let 1344–1346, nezachoval se, je složen podle zápisků Karla IV.
- Život svatého Václava
- Výklady a naučení duchovní Dále ještě napsal několik právnických a teologických spisů.

Reference

- Jiří Spěváček: Karel IV. Život a dílo (1316–1378). Svoboda, Praha 1980, 721 pp.
- Kavka, František, Vláda Karla IV. za jeho císařství (1355–1378) Díl 1. (1355-1364), Karolinum, Praha 1993, 252 pp., ISBN 8070666951.
- Kavka, František, Vláda Karla IV. za jeho císařství (1355–1378) Díl 2. (1364-1378), Karolinum, Praha 1993, Vyd. 1., 292 pp., ISBN 8070667605.
- Kavka, František, Karel IV.: historie života velkého vladaře, Mladá fronta, Praha 1998, Vyd. 1., 361 pp., ISBN 8020407537.
- Seibt, Ferdinand, Karel IV.: císař v Evropě (1346–1378), NLN, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1999, 524 pp., ISBN 8071062650
- Ottův slovník naučný XIII. Otto, Praha 1898, pp. 1032–1035

Podívejte se též na

- Seznam panovníků se jménem Karel
- Dějiny Česka
- Největší Čech
- Seznam hlav českého státu
- Seznam panovníků Svaté říše římské

Externí odkazy

- [http://www.czech-tv.cz/specialy/nejvetsicech/dokumenty_osobnosti_kareliv Česká televize: Největší Čech – Dokumenty osobností – Karel IV.] Kategorie:Lucemburkové Kategorie:Hlavy českého státu Kategorie:Panovníci Kategorie:Narození 1316 Kategorie:Úmrtí 1378 ja:カール4世 (神聖ローマ皇帝)

14. května

14. květen je 134. den roku podle gregoriánského kalendáře (135. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 231 dní. Svátek slaví Bonifác. 14. květnu podle gregoriánského kalendáře nyní odpovídá 1. květen podle juliánského kalendáře, v letech 1800 - 1899 to byl 2. květen, v letech 1700 - 1799 to byl 3. květen, v letech 1583 - 1699 to byl 4. květen.

Události

Česko
- 1855 - byla poprvé vydána kniha Babička Boženy Němcové
- 1921 - založena Komunistická strana Československa
- 1950 - V ČSR začala rozsáhlá propagandistická kampaň – podpisová akce k rezoluci sjezdu obránců míru ve Stockholmu. Do konce května podepsalo tzv. Stockholmskou výzvu 9 448 548 občanů ČSR. Svět
- 1928 - poprvé se objevila postavička Mickey Mouse.
- 1940 - američtí podnikatelé bratři McDonaldové otevřeli svou první restauraci McDonald's v San Bernardinu v Kalifornii.

Narození

Česko
- 1316 - Karel IV., římský císař († 29. listopadu 1378)
- 1863 - Vilém Mrštík, český spisovatel († 2. březen 1912)
- 1924 - Eduard Petiška, český spisovatel († 6. června 1987) Svět
- 1666 - Viktor Amadeus II., první král Sardinie - Piemontu († 31. října 1732)
- 1771 - Robert Owen, jeden z prvních socialistů († 17. listopadu 1858)
- 1867 - Kurt Eisner, německý sociálně demokratický státník († 21. února 1919)
- 1944 - George Lucas, americký filmový režisér, autor Hvězdných válek

Úmrtí

Česko
- 1931 - Viktor Dyk, český básník a politik (
- 31. prosinec 1877) Svět
-

Svátky

Česko
- Bonifác
- Socialistický kalendář: Založení Komunistické strany Československa (1921) Svět
-

Viz také:

- 13. květen 15. květen
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Květen ja:5月14日 ko:5월 14일 simple:May 14 th:14 พฤษภาคม

1316

Století: 13. století - 14. století - 15. století Roky: 1311 1312 1313 1314 1315 - 1316 - 1317 1318 1319 1320 1321 ----

Události

Narození

- 14. květen Karel IV. král český († 29. listopad 1378)

Úmrtí

Hlavy státu

Kategorie: 14. století ko:1316년

29. listopad

29. listopad je 333. den roku podle gregoriánského kalendáře (334. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 32 dní.

Události

Česko
- Svět
- 1929 – Americký admirál Richard Byrd jako první člověk přeletěl jižní pól.
- 1945 - Vyhlášena Federativní lidová republika Jugoslávie.
- 1975 – Bill Gates použil v dopise Paulu Allenovi název "Micro-soft" ( "microcomputer a software").

Narození

Česko
- 1784 – Josef Ondřej Lindauer, český biskup (českobudějovický) († 5. červen 1850) Svět
- 1803 – Christian Doppler, rakouský fyzík († 17. března 1853)
- 1874 – Egas Moniz, portugalský neurolog, Nobelovy ceny za medicínu († 1955)
- 1898 – Clive Staples Lewis, britský spisovatel († 1963)
- 1932 – Jacques Chirac, francouzský politik
- 1974 – Pavol Demitra, slovenský hokejista

Úmrtí

Česko
- 1378 – Karel IV., český král (
- 14. květen 1316)
- 1632 – Fridrich Falcký, český vzdorkrál (
- 26. srpna 1596) Svět
- 741 – Papež Klement IV.
- 1643 – Claudio Monteverdi, italský hudební skladatel (
- květen 1567)
- 1780 – Marie Terezie, královna uherská a česká (
- 13. května 1717)
- 1924 – Giacomo Puccini, italský skladatel (
- 1858)
- 1975 – Graham Hill, britský automobilový závodník, vítěz Formule 1 (
- 1929)
- 2001 – George Harrison, hudebník (Beatles) (
- 25. února 1943)

Svátky

Česko
- Zina
- Socialistický kalendář:
- Státní svátek Albánské lidové socialistické republiky
- Státní svátek Socialistické federativní republiky Jugoslávie Katolický kalendář
- Svatý Saturnin Svět
- Mezinárodní den solidarity s palestinským lidem

Viz také:

- 28. listopad 30. listopad – kalendář Kategorie:Listopad ja:11月29日 ko:11월 29일 simple:November 29

Praha

Praha – od roku 1920 Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha – je hlavním a součastně největším městem České republiky.

Poloha a charakteristika

České republiky]] Do dnešní podoby se vyvíjela jedenáct století. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů, kde žije zhruba 1 170 000 obyvatel (údaj ČSÚ za rok 2005). Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu je památkovou rezervací UNESCO. Praha je statutárním městem a vyšším územním samosprávným celkem na úrovni kraje. Leží uprostřed území Čech na řece Vltavě a je ze všech stran obklopena Středočeským krajem, jehož správní úřady rovněž sídlí v Praze.

Historie

:Hlavní článek: Dějiny Prahy

Počátky hradu a města Prahy

Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů - poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární - dříve volutovou - keramikou). Na stejném místě je však doloženo i mnohem pozdější germánské sídliště. V 6.století začali osídlovat pražskou kotlinu Slované. Důležitým kultovním místem se stal ostroh nad řekou Vltavou zvaný Žiži (nebo Sizi), kde později docházelo k obřadnímu nastolování knížat "kmene" Čechů. Na tomto místě nechal kníže Bořivoj postavit koncem 9.století druhý křesťanský kostelík v Čechách, zasvěcený Panně Marii. Za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. na počátku 10.století byla celá plošina ostrohu obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se stala centrem rodícího se českého státu. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Existence knížecího hradu přivedla do jeho podhradí řemeslníky a obchodníky - začalo se rodit středověké město.

Středověk

Počátkem 12.století byla Praha kvetoucím městem, nad nímž se vznosně vypínal knížecí Hrad. "Tam žijí Židé mající plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou nejzámožnější peněžníci, tam stojí tržiště a něm plno kořisti …", napsal kdosi neznámý o Praze koncem 11.století. Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města. Pojmenování Starší - respektive latinským terminem Maior, to znamená také Větší - Město pražské získala poté, co Přemysl II. Otakar udělil roku 1257 městská práva pražskému podhradí, osídlenému již od 10.století. Tak vzniklo Nové, později Menší Město Pražské - Malá Strana. Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil další Nové Město pražské a vytýčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplněno výstavnými měšťanskými domy, prostornými tržišti, nádhernými stavbami kostelů a klášterů. "Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií, Paříží, Kolínem, napsal o sídelním městě Karla IV. František Palacký.

Sjednocení pražských měst

K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha neexistovala dlouho. Zanikla již roku 1528. Sjednotit pražská města natrvalo do jednoho správního celku se podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice. Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami. Tehdy se stala jedním z předních průmyslových a obchodních center Evropy. Roku 1893 byla asanována severní část Starého Města; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se zároveň připojil Karlín a Libeň.

Velká Praha

Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství, jakým byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Mariánský sloup Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována. Roku 1922 byla založena Velká Praha, do které byla zahrnuta všechna předměstí včetně do té doby samostatných měst jakými byly Vinohrady nebo Košíře. Praha, v niž vedle sebe žilo obyvatelstvo českého, německého a židovského původu, se stala pozoruhodným kulturním centrem. Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí). Desetileté secesní období přerušila světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus - vznikly první moderní budovy a byla také dostavěna gotická Svatovítská katedrála. Světově unikátní je architektura kubistická - jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury (Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol), ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě. Pod vlivem nastupujícího nacismu ve druhé polovině 30.let Prahu začaly opouštět první obyvatelé.

Druhá světová válka

Za války bylo z Prahy odsunuto v transportech do koncentračních táborů židovské obyvatelstvo, stejně jako cikánské (tehdejší běžné označení) a další její obyvatelé tzv. "méněcenných ras". Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna Gestapa v Pečkově paláci nebo Střelnice v Kobylisích. Stavby Prahy byly uchráněny. K lehkému poškození došlo pouze za bombardování americkými letadly na konci války (věže kláštera v Emauzích), ale plánovanou likvidaci už nemohl v té době oslabený a ustupující nacistický režim provést. Podle vůle komunistických předáků pražského povstání (Smrkovský) a předem stanovených smluv mezi spojenci z protihitlerovské koalice Prahu musela osvobodit Rudá armáda, zatímco Americká armáda vyčkávala u Plzně. Dříve než sovětská vojska do města dorazila, vypuklo zde 5.května 1945Pražské květnové povstání, které ukončil 9.května příjezd Rudé armády.

Praha jako hlavní město socialistického Československa

V únoru 1948 se chopili moci komunisté, plánování a výstavba města začaly probíhat v duchu "socialistického realismu". Vznikla tak první sídliště (Dvouletky) a později i první panelové sídliště na Petřinách. V letech 1960, 1968, 1970 a 1974 bylo k Praze připojeno dalších celkem více než 60 obcí. V 60. a 70. letech se zmodernizovaly důležité dopravní stavby jako letiště a Hlavní nádraží, začalo se budovat metro a takzvaný ZÁKOS - systém kapacitních městských komunikací, z nichž jedna oddělila Národní muzeum od Václavského náměstí. Pro obyvatele, kteří přicházeli do Prahy z celé republiky, byla na zelených loukách okolo Prahy budována panelová sídliště (největší z nich je Jižní Město). Postupující ekonomický úpadek země zasáhl i Prahu, což se projevilo v zanedbaném vzhledu města i ve zhoršování služeb. Mocenský monopol komunistické strany ukončila Sametová revoluce. Sametová revoluce

Praha po sametové revoluci

Otevření státních hranic přivedlo do města početné davy turistů. Rozvoj soukromého podnikání se projevil na mnoha starších, leckdy chátrajících budovách i menších domech, které byly opraveny. Došlo k výstavbě mnoha obchodních komplexů, ve městě se zmnohonásobil dopravní provoz, který působí řadu problémů.

Hospodářství

Hlavní město Praha patří tradičně k nejdůležitějším hospodářským centrům Česka. Vedle význačného filmového průmyslu, dnes ale upadajícího, a zřejmě nejvýznačnějšího odvětví, turistiky, se zde nachází i mnoho závodů zpracovatelského průmyslu. Sametová revoluce Hrubý domácí důchod (HDP) v pražském kraji obnášel roku 2002 kolem 620 miliard Kč (tzn. 25,7 % celkového HDP v tržních cenách; v přepočtu na hlavu to činí 226 % celorepublikového průměru).

Zpracovatelský průmysl

Zpracovatelský průmysl hlavního města Prahy zaujímá s 7,6 procenty celkové průmyslové výroby páté místo v regionální struktuře všech 14 regiónů. Průmyslové závody se soustřeďují zejména na severovýchodě a jihozápadě města. Na území hlavního města bylo roku 2003 registrováno 733 průmyslových závodů (s více než 20 zaměstnanci) s celkem 111 tisíci pracujících. Objemem své výroby se v Praze jednoznačně prosazují dvě odvětví: produkce potravin a produkce elektrických a optických přístrojů, obě odvětví s přibližně 33 miliardami Kč v roce 2002 nebo podílem 12 procent na produkci odvětví v celé republice (tržby za vlastní výrobky a služby v běžných cenách; viz i diagramy). Význačnou roli zde hraje především výroba rozhlasových a televizních přijímačů (20 procent celkové produkce země a současně i první místo v regionální struktuře). Sametová revoluce Tato odvětví jsou následována polygrafickým průmyslem s téměř 24,5 miliardami Kč tržeb. Význam tohoto odvětví vyplývá ze skutečnosti, že v hlavním městě se toto odvětví silně koncentruje (44 procent celkové produkce) a Praha zde zaujímá první místo ze všech regiónů. Sametová revoluce Mimo to se však v Praze nacházejí i další význačné závody tradičních průmyslových sektorů a odvětví, které přispívají k velkému významu hlavního města jako průmyslového střediska:
- výroba kovodělných výrobků
- výroba strojů a zařízení
- chemie a farmaceutický průmysl
- průmysl výrobků ze skla, keramiky a porcelánu, stavební hmoty
- výroba dopravních prostředků (mimo výroby automobilů), zde zejména kolejní soupravy, motocykly, lehká letadla a jiné Další odvětví hrají spíše podřadnou roli.

Doprava

:Hlavní článek: Hlavní článek: Pražská doprava Praha je hlavním dopravním uzlem v Česku a významnou křižovatkou ve střední Evropě. Má rozsáhlou dopravní infrastrukturu, jak veřejné, tak i automobilové dopravy.

Členění Prahy

: Podrobněji o částech Prahy a o jejím členění od roku 1784 do současností čtěte v článcích Královské hlavní město Praha, Velká Praha a Části Prahy.

Katastrální členění

Do roku 1949 byly správní obvody až na jednu výjimku z roku 1947 tvořeny jedním nebo více celými katastrálními celky, bývalými obcemi či městy. Od roku 1947 došlo k zásadní změně správního členění. Od té doby hranice mnoha městských částí jsou nezávislé na hranicích katastrálních území (čtvrtí). Katastrální území (například Vinohrady, Smíchov) jsou nadále rozhodující zejména pro evidenci pozemků a nemovitostí a číslování budov.

Správní členění

Praha má 57 samosprávných městských částí, které jsou spravovány voleným zastupitelstvem, radou, starostou a úřadem městské části. Od 1. července 2001) mají úřady 22 z těchto městských částí rozšířenou působnost státní správy pro své území nebo i pro několik dalších městských částí. Vzniklo tak 22 správních obvodů. Tyto obvody (s výjimkou Prahy 1 až Prahy 3) však nejsou totožné s územními obvody podle zákona o územním členění státu, které byly do roku 2001 správními obvody a do roku 1990 i samosprávnými.

22 správních obvodů

V seznamu je nejprve uveden městský správní obvod. V závorce jsou pak uvedeny městské části, které do správního obvodu spadají, přičemž městská část, jejímuž úřadu působnost státní správy přísluší, je uvedena tučně. Od 1. ledna 2002 mají všechny tyto městské části stejný název jako celý jejich správní obvod, tedy pouze slovo Praha s číslovkou. Pro lepší orientaci je v seznamu uveden i původní název městské části. 2002
- Praha 1
- Praha 2
- Praha 3
- Praha 4 (Praha 4, Kunratice)
- Praha 5 (Praha 5, Slivenec)
- Praha 6 (Praha 6, Suchdol, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Ďáblice, Březiněves, Dolní Chabry)
- Praha 9
- Praha 10
- Praha 11 (Praha 11, Šeberov, Újezd u Průhonic, Křeslice)
- Praha 12 (Praha 12, Libuš)
- Praha 13 (Praha 13, Řeporyje)
- Praha 14 (Praha 14, Dolní Počernice)
- Praha 15 (Praha 15, Dolní Měcholupy, Štěrboholy, Petrovice, Dubeč)
- Praha 16 (Radotín, Velká Chuchle, Lochkov, Zbraslav, Lipence)
- Praha 17 (Řepy, Zličín)
- Praha 18 (Letňany)
- Praha 19 (Kbely, Vinoř, Satalice, Čakovice)
- Praha 20 (Horní Počernice)
- Praha 21 (Újezd nad Lesy, Klánovice, Koloděje, Běchovice)
- Praha 22 (Uhříněves, Královice, Nedvězí, Kolovraty, Benice)

Územní členění

V roce 1960 bylo zřízeno deset městských obvodů a tyto obvody, rozšířené o nově přidružené obce, platí podle Zákona o územním členění státu dodnes. Původně byly i správními a samosprávnými obvody. Obyvatelé většiny území obvodů podléhali přímo obvodnímu národnímu výboru (později obvodnímu úřadu), v později připojených obcích však zůstaly jako mezičlánek místní národní výbory (místní úřady), které zároveň spadaly i pod působnost příslušného obvodu. Od roku 1990 však nejsou tyto obvody samosprávnými celky a od roku 2001 nejsou ani územně-správními obvody. Dnes již podle nich jsou organizovány jen soudy, pošty nebo různé správní firmy.

10 městských obvodů, jejich městské části

Seznam deseti obvodů, v závorce jsou uvedeny městské části, které tvoří území obvodu: městských obvodů
- Praha 1 (Praha 1)
- Praha 2 (Praha 2)
- Praha 3 (Praha 3)
- Praha 4 (Praha 4, Praha 11, Praha 12, Libuš, Kunratice, Újezd, Šeberov)
- Praha 5 (Praha 5, Velká Chuchle, Slivenec, Lochkov, Praha 16–Radotín, Lipence, Zbraslav, Praha 13, Řeporyje, Zličín)
- Praha 6 (Praha 6, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina, Praha 17–Řepy, Suchdol)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Březiněves, Dolní Chabry, Ďáblice)
- Praha 9 (Praha 9, Praha 14, Běchovice, Čakovice, Dolní Počernice, Praha 20–Horní Počernice, Praha 19–Kbely, Klánovice, Koloděje, Praha 18–Letňany, Satalice, Praha 21–Újezd nad Lesy, Vinoř)
- Praha 10 (Praha 10, Praha 15, Benice, Dolní Měcholupy, Dubeč, Kolovraty, Královice, Křeslice, Nedvězí, Petrovice, Štěrboholy, Praha 22–Uhříněves)

Významné čtvrti

Podívejte se také na

- Královské hlavní město Praha
- Velká Praha

Externí odkazy

- [http://www.praha-mesto.cz praha-mesto.cz] – Informační server hlavního města Prahy
- [http://www.vpraze.info vpraze.info] – Wiki stránky o Praze
- [http://www.czso.cz/xa/redakce.nsf/i/home Hlavní město Praha] na stránkách ČSÚ
- [http://www.firmy-praha.cz Firmy Praha] firmy v Praze Kategorie:České kraje Kategorie:České okresy Kategorie:Praha Kategorie:Česká města Kategorie:Čechy Kategorie:Hlavní města Evropy ja:プラハ ko:프라하 simple:Prague

1378

Století: 13. století - 14. století - 15. století Roky: 1373 1374 1375 1376 1377 - 1378 - 1379 1380 1381 1382 1383 ----

Události

Narození

Úmrtí

- 29. listopad Karel IV. král český (
- 14. květen 1316)

Hlavy státu

Karel IV., Václav IV. Kategorie: 14. století ko:1378년

1346

Století: 13. století - 14. století - 15. století Roky: 1341 1342 1343 1344 1345 - 1346 - 1347 1348 1349 1350 1351 ----

Události

26. srpen - bitva u Kresčaku, Edward III. Anglický poráží Filipa VI. Francouzského

Narození

Úmrtí

- 26. srpen Jan Lucemburský, český král (
- 10. srpen 1296)

Hlavy státu

Jan Lucemburský, Karel IV. Kategorie:14. století ko:1346년

1355

Století: 13. století - 14. století - 15. století Roky: 1350 1351 1352 1353 1354 - 1355 - 1356 1357 1358 1359 1360 ----

Události

- Karel IV. je korunován císařem Svaté říše římské

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlava státu

Karel IV. Kategorie:14. století ko:1355년

1355

Století: 13. století - 14. století - 15. století Roky: 1350 1351 1352 1353 1354 - 1355 - 1356 1357 1358 1359 1360 ----

Události

- Karel IV. je korunován císařem Svaté říše římské

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlava státu

Karel IV. Kategorie:14. století ko:1355년

Dynastie Lucemburků

Dynastie Lucemburků byla druhou českou královskou dynastií v letech 1310-1437. Lucemburkové odvozovali svůj původ od Jindřicha II. Velikého. Od roku 1196 vládli v lucemburském hrabství, v roce 1387 získali uherský trůn. V letech 1373-1415 drželi Braniborsko a v období let 1308-1437 pocházela z dynastie Lucemburků většina římských králů a císařů.

Seznam Lucemburků vládnoucích v českých zemích

- Jan Lucemburský
- Karel IV.
- Václav IV.
- Zikmund Lucemburský

Moravští Lucemburkové

- Jan Jindřich
- Jošt
- Jan Soběslav
- Prokop

Další známí Lucemburkové

- Václav Lucemburský
- Jindřich VII.
- Valram Lucemburský
- Balduin Lucemburský

Podívejte se též na

- Seznam hlav českého státu
- Seznam panovníků Svaté říše římské
- Dějiny Česka Lucemburkové Lucemburkové

Eliška Přemyslovna

Eliška Přemyslovna (narozena 20. ledna 1292 – zemřela 28. září 1330) byla česká královna, dcera Václava II., manželka Jana Lucemburského, matka římského krále a císaře Karla IV.

Podívejte se také na

- Dynastie Přemyslovců Kategorie:Přemyslovci Kategorie:České kněžny a královny Kategorie:Narození 1292 Kategorie:Úmrtí 1330

Václav III.

Václav III. (6. října 1289 – 4. srpna 1306 Olomouc) byl králem českým, polským (1305–1306) a uherským (1301–1305), poslední z legitimní linie dynastie Přemyslovců. Byl zabit najatým vrahem při tažení na odbojné Polsko.

Uherským králem

Roku 1301 zemřel poslední Arpádovec na uherském trůně Ondřej III. a Václav II. usiloval o získání uherského trůnu. Uherským králem se stal jeho syn Václav III., který v hierarchii uherských králů získává jméno Ladislav V.

Politika Václava III.

Po smrti otce zdědil Václav českou a polskou koruna, ale také se dostal do složité situace. Stál proti němu Albrecht Rakouský, v Polsku Vladislav Lokietek a v Uhersku Karel Robert I. z Anjou. Uherské koruny se Václav III. takticky vzdal. Přenechal ji svému spojenci Otovi III. Dolnobavorskému z dynastie Wittelbachů. Ten jí ovšem nedokázal udržet proti Karlu Robertu, který měl podporu papeže. Stejně tak Václav III. uzavřel mír s Albrechtem Rakouským, kterému postoupil některá území (Chebsko, Plísensko a Míšeňsko), tím si uvolnil ruce k zásahu v Polsku. Když se na jaře 1306 vydal do Polska, aby upevnil své postavení v Polsku, byl na cestě v Olomouci zabit neznámým pachatelem.

Podívejte se též na

- Seznam hlav českého státu

Externí odkazy

- [http://www.libri.cz/databaze/kdo18/list.php?od=v&start=5&count=1 Heslo v encyklopedii KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918]
- http://zivotopisyonline.cz/vaclav-treti.php Kategorie:Hlavy českého státu Kategorie:Přemyslovci Kategorie:Narození 1289 Kategorie:Úmrtí 1306 ja:ヴァーツラフ3世

Jan Lucemburský

Jan Lucemburský, známý též pod přízviskem Slepý, (10. srpna 1296 – 26. srpna 1346) byl český král, hrabě lucemburský, dočasně i král polský. Vyrůstal v Paříži, kde studoval na universitě. V r. 1310 se stal hrabětem lucemburským a králem českým, za českého krále ho prosazovala i část české šlechty, která byla nespokojená s vládou Jindřicha Korutanského, manžela Anny Přemyslovny. Dne 31. srpna byl zasnouben s Eliškou Přemyslovnou. Poté vojensky obsadil Čechy a koncem roku přijal slib věrnosti od českých stavů, jimž potvrdil jejich privilegia – tzv. inaugurační diplom pro Čechy, roku 1311 přijal inaugurační diplom pro Moravu. Inaugurační diplomy zakazovaly zastávat úřady lidem, kteří nežili v Čechách. Dne 7. února byl korunován českým králem (korunoval ho Petr z Aspeltu). Jan Lucemburský se pokoušel vládnout s ohledem na říšskou politiku, které byla pro Lucemburky prioritní, toto však nechtěla akceptovat česká šlechta v čele s Jindřichem z Lipé. Situaci dále komplikovala královna Eliška Přemyslovna, která se snažila obnovit vládu v duchu Přemyslovců, což v tu dobu bylo zcela nereálné. Eliška vyvolala zatčení Jindřicha z Lipé – 1315, to vyvolalo značný odpor šlechty a Jindřich z Lipé byl osvobozen. Po této epizodě Jan Lucemburský odjel do Lucemburska, což dále zkomplikovalo situaci. Protože se nedařilo najít nějaké řešení, Jan Lucemburský obsadil Čechy vojensky, to vyvolalo odpor šlechty a Jan Lucemburský se málem musel vzdát české koruny. Smír zprostředkoval až římský král Ludvík Bavor. Byly podepsány tzv. Domažlické úmluvy, které ve svých důsledcích posílily moc šlechty. To prakticky znamenalo, že Jan Lucemburský se přestal starat o Čechy – bral je jako zdroj financí pro rodovou politiku. V letech 1319–1329 byla k Českému království připojena Horní Lužice, roku 1332 připojil Chebsko a 1335 Vratislav k níž přiléhala značná část Slezska. Na přelomu let 1333 a 1334 udělil svému synu Karlovi titul markrabě moravský, čímž zlegitimoval jeho postavení v českých zemích (byl zde již od října 1333). Ve dvacátých a třicátých letech byl Jan Lucemburský velmi aktivní v Itálii, v roce 1331 mu císař jako říšskou zástavu potvrdil držení těchto severoitalských měst Bergamo, Bobbio, Brescie, Cremona, Milán, Novara, Pavie, dědičně získal Luccu. V roce 1334 se podruhé oženil s Beatricí Bourbonskou a začal žít usedlejším způsobem života, tzn. přestal se účastnit každého turnaje a každé války. Roku 1335 došlo k setkání polských (Kazimír III. Veliký), českých (Jan Lucemburský) a uherských (Karel Robert) vládců v Trenčíně, zde se Jan Lucemburský vzdal titulu polský král a polský král Kazimír se vzdal Slezska, tím se prakticky skončilo období vytváření pevných hranic států ve střední Evropě a dále pak dochází jen k menším změnám. Roku 1338 král povolil zřízení Staroměstské radnice – první v Čechách. Roku 1344 bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství, současně s tím bylo v Litomyšli zřízeno nové biskupství – Jan Lucemburský byl sice králem, ale zemi již fakticky spravoval Karel IV. a zásluhy za tento čin patří spíše jemu. Jan Lucemburský padl v bitvě u Kresčaku (též Crécy), kde bojoval na straně Francouzů, touto bitvou byla zahájena stoletá válka. Zajímavostí je, že v této bitvě Angličané poprvé v Evropě použili střelný prach. Jan Lucemburský, když viděl obrovskou převahu Anglie, zabránil Karlu IV. vyjet do bitvy. Jeho údajná poslední slova byla „Toho Boh dá nebude, aby český král z boje utíkal“.

Rodinné poměry

- otec Jindřich Lucemburský
- matka Markéta Brabantská. :
- sourozenci : ::
- Walram Lucemburský ::
- Balduin Lucemburský ::
- Markéta Lucemburská ::
- Felicitas Lucemburská Manželství s Eliškou Přemyslovnou nebylo příliš šťastné. Děti:
- Markéta Lucemburská – její manžel byl Jindřich II. Dolnobavorský
- Jitka Lucemburská (Guta) – její manžel byl Jan II. Dobrý
- Přemysl Otakar Lucemburský
- Anna Lucemburská – její manžel byl Ota Habsburský
- Eliška Lucemburská
- Václav (pozdější Karel IV.)
- Jan Jindřich Lucemburský – moravský markrabě Druhé manželství s Beatricí Borbounskou od r. 1334. Děti:
- Václav český
- Bona Nemanželské děti:
- Mikuláš

Podívejte se též na

- Dynastie Lucemburků
- Seznam hlav českého státu Kategorie:Lucemburkové Jan Lucemburský Jan Lucemburský Jan Lucemburský Jan Lucemburský Jan Lucemburský

Paříž

Paříž (franc.: Paris) je hlavní město Francie. Je také zároveň centrem regionu Île-de-France, zahrnujícího Paříž a její předměstí, a současně sama tvoří jeden z francouzských departementů (franc.: département de Paris). Paříž vytváří se svými předměstími a satelitními městy tzv. Velkou Paříž, sídelní aglomeraci, jejíž populace byla v r. 2004 odhadována na 11,5 miliónu obyvatel (poslední sčítání lidu v r. 1999 zjistilo 11 174 743 obyvatel). Paříž tak přestavuje nejlidnatější metropolitní oblast Evropské unie po Londýnu. Vlastní obvod města (v zásadě vymezený okružní dálnicí a dvěma lesíky), z historických důvodů poměrně malý, má naproti tomu podle odhadů z r. 2004 pouhých 2 142 800 obyvatel (2 125 246 při sčítání r. 1999) na ploše 86,928 km² (bez Bouloňského a Vincenneského lesíka). Celá metropolitní oblast (aire urbaine) čítající 1584 obcí (commune) má rozlohu 14 518 km². Hustota osídlení je ve vnitřním městě 24 448/km², v celé oblasti pařížské aglomerace pak 770/km² (podle údajů z r. 1999).

Dějiny Paříže

První nálezy osídlení oblasti Paříže pocházejí z období kolem r. 4500 př. n. l. Kolem roku 300 př. n. l. osídlili kraj Galové z kmene Parisiů; od v r. 52 př. n. l. kraj dobyli Římané a pojmenovali jej Lutetia (francouzsky Lutèce; tj. „bažinaté místo“), respektive Lutetia Parisiorum. V té době byl osídlen pouze dnešní ostrov Île de la Cité, kde dnes stojí katedrála Notre-Dame. Římské osídlení rychle rostlo a během padesáti let se začalo šířit i na levý břeh Seiny. Po pádu římské nadvlády v r. 508 Chlodvík I. učinil z města hlavní město Francké říše. Chlodvík I. zahájil v r. 511 výstavbu katedrály sv. Etienna na Île de la Cité. Tam také vyrostla pevnost na obranu před Vikingy po r. 800, avšak 28. března 845 byla Paříž vikingskými nájezdníky dobyta. Slabost posledních karolínských francouzských králů vedla k postupnému nárůstu moci pařížských hrabat. Odo, hrabě pařížský byl zvolen králem Francie navzdory nárokům Karel III. Dynastický spor byl vyřešen až v roce 987, kdy byl Hugo Kapet, hrabě pařížský, zvolen po smrti posledního krále z rodu Karlovců za francouzského krále. V průběhu 11. století se město rozšířilo také na pravý břeh řeky. Během 12. a 13. stol. za vlády Filipa II. Augusta město dále mohutně rostlo, což souviselo hlavně s vysušením rozsáhlých močálů. Hlavní cesty byly dlážděny, byl vybudován první Louvre jako mocná pevnost a byla zahájena i výstavba několika katedrál, mimo jiné katedrály Notre-Dame. Několik škol na levém břehu bylo sjednoceno pod názvem Sorbonna, na níž studovali m.j. Albert Veliký a sv. Tomáš Akvinský. Během Středověku Paříž prosperovala jako obchodní i intelektuální centrum, její rozvoj dočasně přerušovaly morové epidemie ve 14. století a pak zejména Stoleté války s Anglií v 15. století, které vedly k tomu, že dvůr město přechodně dokonce opustil. Za vlády krále Ludvíka XIV., Krále Slunce (1643 - 1715) byla královská rezidence přesunuta do blízkých Versailles. V této době, označované jako Le Grand Siècle (tj. "Velké Století"), bylo ale ve městě vybudováno velké množství velkolepých paláců a dalších budov. Francouzská revoluce začala dobytím Bastilly 14. července 1789. V roce 1799 se díky nestabilitě nové vlády chopil moci Napoleon Bonaparte, nejprve jako první konzul, v roce 1804 se pak sám korunoval v katedrále Notre-Dame francouzským císařem. Chtěl z Paříže vytvořit nejkrásnější město na světě. Za jeho vlády vyrostlo v Paříži zejména množství velkolepých pomníků. V roce 1814 ale byla Paříž dobyta anglickými, pruskými, rakouskými a ruskými vojsky a Napoleon byl vypovězen na ostrov Elbu. Do Paříže se sice po útěku z ostrova v roce 1815 vrátil, ale po porážce u Waterloo byl definitivně sesazen a deportován na Ostrov Svaté Heleny, kde v roce 1821 zemřel. 1821 Po druhé revoluci v r. 1848, která svrhla krátce trvající monarchii, se v čase nejistoty chopil moci státním převratem Napoleonův synovec, který se jako Napoleon III. prohlásil v r. 1851 císařem. Za jeho vlády Paříž rozkvetla v nejkrásnější město Evropy. Za to vděčí především baronu Hausmannovi, který realizoval velkolepou přeměnu středověkého města na město s vzdušnými bulváry a třídami. Císařství ukončila v roce 1870 prohraná Prusko-francouzská válka, končící obléháním Paříže, následovaném Pařížskou komunou. Konec 19. století ale představuje opět období velkého rozmachu Paříže, nazývané také La Belle Époque (čili "Krásné období"), které dokumentuje pořádání Světové výstavy v r. 1889, pro niž byla vybudována Eiffelova věž, dnešní symbol Paříže. Paříž se stala výstavným městem, plným nově budovaných budov ve stylu secese. V r. 1900 Paříž pořádala Letní olympijské hry a znovu v r. 1924. V 60. letech se Paříž opět stala centrem rozvoje a moderní architektury. To bylo symbolizováno především výstavbou obchodní čtvrti La Défense na západním okraji města, která se stala moderním administrativním centrem Evropy. Komplex byl v roce 1989 doplněn budovou La Grande Arche ("Velký Oblouk"), ohromná krychle, do níž by se vešla i katedrála Notre-Dame.Další významnou stavbou byl také mrakodrap Tour Montparnasse, vybudovaný v r. 1973, v době stavby nejvyšší budova v Evropě.

Pamětihodnosti

Paříž oplývá množstvím památek z dob keltských až po současnost. Z historické Paříže však po rekonstrukcích v 18. a 19. století zbylo jen málo z původní tváře. Mezi nejznámější památky patří:
- Katedrála Notre-Dame
- Louvre
- Vítězný oblouk
- Invalidovna
- Conciergerie a Sainte-Chapelle
- Bazilika Sacre Coeur

Moderní architektura

V Paříži se nacházejí památky snad ze všech architektonických slohů. Kromě Eiffelovy věže a Louvre se skleněnými pyramidami před vchodem, je zde také supermoderní čtvrť La Défense, plná mrakodrapů a supermoderních staveb. Zde stojí také nejznámější moderní stavba Paříže - Grande Arche, vybudovaný roku 1989 k 200. výročí Francouzské revoluce. "Jen v Paříži je možné, aby si architekti postavili to, co je napadne" - to je zkušenost, kterou získala Paříž po výstavbě Pompidouova centra přímo v centru města.

Nejvýznamnější čtvrti

Pompidouova centra
- Île de la Cité a Île St-Louis: Nejstarší osídlení města je spojeno právě s ostrovem Île de la Cité ("Městský ostrov"), kde vyrostla první galská osada, později přeměněná na římské město. Také v pozdějším období zde bylo jedno z center města, takže tady najdeme významné památky jako katedrálu Notre-Dame, bývalou věznici z doby Francouzské revoluce Conciergerie s úžasnou gotickou kaplí Sainte-Chapelle v areálu dnešního Justičního paláce. Ostrov Île St-Louis ("Ostrov Sv. Ludvíka") byl tvořen dlouho jen bažinatými pastvinami a až v 17. stol. zde vyrostla obytná čtvrť.
- Marais: Jedna z nejzajímavějších čtvrtí města. Název čtvrti dokumentuje, že zde původně byly bažiny (marais znamená bažinu). Po vysušení mokřin se však stala oblíbenou oblastí, zvláště pak v 17. století, kdy zde vyrostlo velké množství paláců. Čtvrť se stala také sídlem královského dvora - královské urbanistické úsilí lze vidět na Place des Vosges. Z mnoha paláců stojí za zmínku především Hôtel de Sully, z dalších pak Hôtel de Rohan, Hôtel de Sens aj. Zde také stávala proslulá pevnost a věznice Bastilla. Na nábřeží Seiny se nachází překrásná radnice ze 17. stol. (franc. Hôtel de Ville).
- Beaubourg a Les Halles: Dominantou této části jsou modernistické náměstí Forum des Halles a avantgardní stavba Pompidouova centra.
- Tuileries: Čtvrť mezi Náměstím Svornosti (franc. Place de Concorde) a Louvrem, kde sídlili francouzští králové, dnes také sídlo řady špičkových hotelů, butiků a dalších obchodů. Z dalších památek je třeba zmínit palác Palais Royal.
- Opéra: Dominantou čtvrti je divadlo Opéra National de Paris. Významnou stavbou je také kostel St. Madeleine, vybudovaný Napoleonem jako ohromná stavba vzhledu antických chrámů.
- Champs-Elysees: Čtvrť pojmenovaná podle široké třídy Avenue Champs-Elysees, proslulá především Vítězným obloukem. Nacházejí se zde také Elysejský palác, sídlo francouzského prezidenta, či výstavní pavilony Grand Palais a Petit Palais, postavené u příležitosti Světové výstavy v r. 1900. Z nich "Velký palác" ohromuje svými rozměry. Od něj vede přes řeku Seinu nádherný Most Alexandra III. (vybudovaný při stejné příležitosti) k Invalidovně.
- Montmartre: Čtvrť umělců na vyvýšenině na Paříží, proslulá jak svým nočním životem (zejména v oblasti náměstí Pigalle - nachází se zde také proslulý podnik Moulin Rouge), tak bělostnou bazilikou Sacre Coeur, tyčící se vysoko nad střechami čtvrti. Na hřbitově Montmartre jsou pohřbeni mj. Heinrich Heine, Edgar Degas, Hector Berlioz či Jacques Offenbach.
- Invalides: tato čtvrť je proslulá především Eiffelovou věží a monumentálním komplexem Invalidovny, podle níž má svůj název. Nachází se zde také Bourbonský palác, dnes sídlo Národního shromáždění.
- St-Germain-des-Prés: Kdysi jedna z nejstarších čtvrtí města, kde stojí nejstarší kostel v Paříži - opatský kostel St-Germain-des-Prés, se po 2. světové válce stala centrem intelektuálského dění, soustředěného kolem kaváren a barů. Z významných staveb je nutné zmínit Museum Orsay, muzeum výtvarného umění, umístěné v nádherně modernizované budově bývalého nádraží.
- Latinská čtvrť: Tato starobylá čtvrť je proslulá především svou školskou historií, ostatně její jméno pochází od prvních latinsky mluvících studentů. Zde stojí slavná Sorbonna, nacházejí se tu i proslulá lycea. Jinak je čtvrť spojována s umělci, intelektuály a bohémským způsobem života. Z významných památek se zde nachází také Pantheon.
- Luxembourg: Klidnější čtvrť kolem Lucemburských zahrad s významnými objekty Lucemburským palácem a kostelem St. Sulpice.
- Montparnasse: Do 2. světové války umělecké a literární centrum, později vystavena značnému úpadku, jemuž měla zabránit výstavba administrativního centra s mrakodrapem Tour Montparnasse. Z dalších zajímavostí se zde nachází vstup do pařížských katakomb. Na montparnasském hřbitově nalezli poslední odpočinek mj. Guy de Maupassant, André Citroën, Frédéric Auguste Bartholdi, Charles Baudelaire, Samuel Beckett či Jean-Paul Sartre.

Doprava

Paříž má od 19. století široké bulváry, které však automobilové dopravě často nestačí. Městská doprava má 4 druhy:
- Métro (14 tras, poslední 2001, linka 14 - automatická)
- RER - příměstská železnice, rychlejší než metro s vzdálenejšími stanicemi. 5 tras značených písmeny A-E a číslicemi např A1-A5 podle větví dané linky
- autobusy - v Paříži jezdí asi 4000 autobusů
- tramvaje - nové tratě na severu u hranice se čtvrtí Saint Denis Paříž má dvě letiště - starší Orly a letiště Charlese de Gaulla. letiště Charlese de Gaulla Kategorie:Francie Kategorie:Hlavní města Evropy Kategorie:Paříž als:Paris (Stadt) ko:파리 시 ja:パリ simple:Paris th:ปารีส

1323

Století: 13. století - 14. století - 15. století Roky: 1318 1319 1320 1321 1322 - 1323 - 1324 1325 1326 1327 1328 ----

Události

- Karel IV. poslán na výchovu do Paříže
- první zmínka o Vilniusu

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlava státu

Jan Lucemburský Kategorie:14. století ko:1323년

1322

Století: 13. století - 14. století - 15. století Roky: 1317 1318 1319 1320 1321 - 1322 - 1323 1324 1325 1326 1327 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlava státu

Jan Lucemburský Kategorie:14. století ko:1322년 simple:1322

1330

Století: 13. století - 14. století - 15. století Roky: 1325 1326 1327 1328 1329 - 1330 - 1331 1332 1333 1334 1335 ----

Události

Narození

Úmrtí

- 28. září Eliška Přemyslovna, česká královna (
- 20. leden 1292)

Hlavy státu

Kategorie:14. století ko:1330년

Lucembursko

Lucembursko, plným českým oficiálním názvem Velkovévodství lucemburské, je vnitrozemský stát na západě Evropy sousedící s Francií, Německem, a Belgií.

Dějiny

Dějiny samostatného Lucemburska se odvíjejí od vzniku lucemburského hradu. Okolo hradu postupně vznikalo středověké město, jenž se stalo střediskem nevelkého, leč svojí polohou nikoliv nepodstatného panství. Lucemburské hrabství vzniklo roku 963 a na vévodství bylo povýšeno roku 1354 Karlem IV. Ten byl zároveň českým králem. Na český trůn se Lucemburkové dostali v roce 1310, kdy se Jan Lucemburský oženil s Eliškou Přemyslovnou. Po dlouhém období nadvlády jiných zemí získalo Lucemburské velkovévodství samostatnost v 19. století. Lucembursko zpočátku vystupovalo jako neutrální země. Po opakovaném obsazení ze strany Německa však bylo nuceno tento stav změnit. Po druhé světové válce stálo Lucemburské velkovévodství u zrodu Organisace severoatlantické smlouvy, Organizace spojených národů, a Evropského hospodářského společenství.

Politika

Lucembursko je dědičnou konstituční monarchií. Podle ústavy z roku 1868 je výkonná moc soustředěna do rukou velkovévody a kabinetu, jenž se skládá z předsedy vlády a několika dalších ministrů. Zákonodárná moc spočívá v rukou členů poslanecké sněmovny volené obyvatelstvem přímo na 5 let. Druhá komora, "Conseil d'Etat" (Státní rada), je složena z 21 řadových občanů a plní poradní úlohu při poslanecké sněmovně. Její členové jsou jmenováni velkovévodou.

Správní rozdělení

Lucembursko má tři okresy nazvané podle svých správních středisek:
- Kostelec (Diekrich)
- Grevenmacher
- Lucemburk

Zeměpis

Lucembursko má kopcovitou krajinu. Nejvyšší horou země je Burgplatz (559 m n. m.) v severní části země, kde se rozprostírá část Arden. Východní hranici země utvářejí tři řeky: Mosela, Our, a Sûre Hlavní město Lucemburk je zároveň největším městem v zemi. Mezi další důležitá sídla patří Eš, Echternach, Kostelec a Třipanny. Mapa Lucemburska

Hospodářství

Lucembursko má nejvyšší HDP na hlavu v celém světě (přepočteno dle parity kupní síly činil v roce 2003 $55100). Příčinou této vysoce nadprůměrné hodnoty je, že asi třetinu pracovních sil (cca 100.000) tvoří příslušníci okolních států, kteří do Lucemburska dojíždějí a nejsou tudíž do obyvatelstva započítáni. Zemědělství je zastoupeno pouze 0,5 procenty v celkovém HDP. Služby naopak tvoří přes 80 %: v Lucembursku sídlí přes 200 bank. Důležitá je též průmyslová výroba, hlavně průmysl slévárenský, který je ale v celkovém úpadku. EU je jednoznačně největším obchodním partnerem Lucemburska; obchod s ní tvoří téměř 86 % celkové zahraničněobchodní výměny země. V hlavním městě má sídlo několik mezinárodních institucí, včetně institucí EU (Evropský statistický úřad Eurostat, Evropský soudní dvůr, generální sekretariát Evropského parlamentu, Evropská investiční banka aj.).

Obyvatelstvo

Složení obyvatelstva je velmi pestré, což je dáno vysokou životní úrovní, nízkou nezaměstnaností, a jinými faktory. Hlavně slévárenský průmysl do země v minulosti přilákal mnoho Portugalců a Italů, kteří dnes tvoří významnou menšinu v zemi. 87 % obyvatel je římskokatolického vyznání. Ostatní jsou evangelíci, Židé, a muslimové.

Podívejte se též na

- Zeměpis
- Evropa Kategorie:Lucembursko als:Luxemburg ja:ルクセンブルク ko:룩셈부르크 ms:Luxembourg simple:Luxembourg th:ประเทศลักเซมเบิร์ก zh-min-nan:Luxembourg

1333

Století: 13. století - 14. století - 15. století Roky: 1328 1329 1330 1331 1332 - 1333 - 1334 1335 1336 1337 1338 ----

Události

Narození

- Tomáš Štítný ze Štítného

Úmrtí

Hlavy státu

Kategorie:14. století ko:1333년

1333

Století: 13. století - 14. století - 15. století Roky: 1328 1329 1330 1331 1332 - 1333 - 1334 1335 1336 1337 1338 ----

Události

Narození

- Tomáš Štítný ze Štítného

Úmrtí

Hlavy státu

Kategorie:14. století ko:1333년

30. dubna

30. duben je 120. den roku podle gregoriánského kalendáře (121. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 245 dní.

Události

Česko
- Svět
-

Narození

Česko
- 1883 Jaroslav Hašek, český spisovatel († 3. ledna 1923)
- 1924 Ilja Prachař, český herec († 10. srpna 2005)
- 1938 Juraj Jakubisko, slovenský filmový režisér a scenárista Svět
-

Úmrtí

Česko
- 1973 Václav Renč, český básník, dramatik a překladatel (
- 28. listopadu 1911)
- 2002 Karel Milota, český spisovatel (
- 16. září 1937) Svět
- 1945 spáchal sebevraždu nacistický politik a diktátor Adolf Hitler (
- 20. dubna 1889).

Svátky

Česko
- Pálení čarodějnic
- Blahoslav Svět
- Mezinárodní den pracoviště

Viz také:

- 29. duben 1. květen
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Duben ja:4月30日 ko:4월 30일 simple:April 30 th:30 เมษายน

1344

Století: 13. století - 14. století - 15. století Roky: 1339 1340 1341 1342 1343 - 1344 - 1345 1346 1347 1348 1349 ----

Události

- 30. duben - pražské biskupství je povýšeno na arcibiskupství, prvním pražským arcibiskupem se stává Arnošt z Pardubic
- zahájena stavba katedrály sv. Víta (která trvala až do 20. století)

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlava státu

Jan Lucemburský Kategorie:14. století ko:1344년

21. listopad

21. listopad je 325. den roku podle gregoriánského kalendáře (326. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 40 dní.

Události

;Česko
- 1344 – Jan Lucemburský položil základní kámen ke gotické novostavbě chrámu sv. Víta.
- 1347 – Karel IV. založil v Praze Na Slovanech klášter slovanských benediktinů (Emauzy). Svět
- 235 – Anterus zvolen papežem.
- 533 – Justinián I. publikuje Digesta a Institutiones Iustiniani.
- 1789 – Severní Karolína se stala 12. státem USA.
- 1877 – Thomas Edison oznámil objev fonografu, přístroje, který umí zaznamenat zvuk.
- 2002 – NATO pozvalo Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko na vstupní rozhovory o členství.

Narození

Česko
- 1959 – Vítězslav Dostál, český cyklista a cestovatel Svět
- 1694 – Voltaire, francouzský spisovatel († 30. května 1778)
- 1854 – Benedikt XV., 258. Papež († 22. ledna 1922)
- 1933 – Henry Warren Hartsfield, Jr., americký astronaut
- 1965 – Björk, islandská zpěvačka, písničkářka a herečka

Úmrtí

Česko
- 1870 – Karel Jaromír Erben, český spisovatel, básník (
- 7. listopadu 1811)
- 1999 – Josef Lux, český politik (
- 1. února 1956)
- 2000 – Emil Zátopek , český sportovec (
- 19. září 1922) Svět
- 496 – Papež Gelasius I.
- 1555 – Georgius Agricola, německý učenec (
- 24. března 1490)
- 1844 – Ivan Andrejevič Krylov, ruský bajkař (
- 13. února 1769)
- 1916 – František Josef I., rakouský císař, (
- 18. srpna 1830)
- 1953 – Felice Bonetto, italský automobilový závodník, účastník mistrovství světa Formule 1 (
- 9. června 1903)
- 1970 – Chandrasekhara Venkata Raman, indický fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku (
- 1888)
- 1996 – Abdus Salam, pákistánský fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku (
- 1926)

Svátky

Česko
- Albert Katolický kalendář
- Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě Svět
- Světový den pozdravů
- Světový den televize

Viz také:

- 20. listopad 22. listopad – kalendář Kategorie:Listopad ja:11月21日 ko:11월 21일 simple:November 21

11. července

11. červenec je 192. den roku podle gregoriánského kalendáře (193. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 173 dní.

Události

Česko
- 1960 - stát dostal nový název Československá socialistická republika, byl podstatně změněn státní znak, zcela proti pravidlům heraldiky. Svět
- 1987 - počet lidí na Zemi překročil hranici 5 miliard. Za pětimiliardtého obyvatele planety byl prohlášen Matej Gašpar, narozený v Záhřebu.

Narození

Česko
- Svět
-

Úmrtí

Česko
- 1856 Josef Kajetán Tyl, český dramatik a spisovatel (
- 4. února 1808) Svět
- 1971 John Wood Campbell jr., americký spisovatel sci-fi (
- 8. června 1910