:: wikimiki.org ::

Karolína Světlá

Karolína Světlá

Karolína Světlá, vlastním jménem Johanna Rottová, provdaná Mužáková, (24. února 1830 Praha – 7. září 1899 tamtéž) byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku českého románu. Představitelka májovců. Byla vzdělaná, mimo německy a česky uměla francouzsky. Její dílo a život velmi ovlivnilo přátelství s Janem Nerudou (s kterým měla milostný vztah) a s Boženou Němcovou. Dále její tvorbu ovlivnila George Sandová. Roku 1852 se vdala za svého učitele češtiny Petra Mužáka, který ji také uvedl do kruhů české společnosti, kde se sblížila s Boženou Němcovou. Literárně začala tvořit koncem 50. let, kdy překonávala krizi způsobenou smrtí svého jediného dítěte (1853). Manželovo rodiště Světlá pod Ještědem bylo inspirací pro její pseudonym, a život v Podještědí, kam jezdila na léto, pro její tvorbu. pseudonym Od roku 1878 trpěla oční chorobou a musela svá díla diktovat. Byla členkou několika emancipačních spolků. Roku 1871 založila tzv. Ženský výrobní spolek český, který pak i několik let řídila, cílem spolku byla pomoc dívkám z chudých rodin, vzděláním a prací. Spoluzaložila Americký klub dam. Působila i jako novinářka, jejím hlavním tématem bylo postavení ženy ve společnosti. Rodinné poměry: Karolína Světlá pocházela ze zámožné rodiny Rottovy, Sofie Podlipská byla její sestra (měly ještě bratra Jindřicha), její manžel profesor Petr Mužák. :Poznámka: Tito sourozenci Rottovi měli s Vincencem Rottem, po meči, společného praděda Jakuba Rotta (1718 – 1779).

Dílo

po meči Byla ovlivněna Boženou Němcovou. Pokud ve svých dílech narážela na sociální tématiku (činila tak poměrně často) uvažovala o služkách jako o členech rodiny. Zpočátku psala o pražském měšťanském prostředí, z něhož pocházela. K. Světlá vytvořila několik tzv. pražských próz, ale nebyly úspěšné.
- Černý Petříček – líčí zde staropražský život
- Upomínky – pojednává o svém životě, jako o životě typické pražské rodiny 30. a 40. let 19. století.
- Zvonečková královna
- První Češka – román Její próza je z Podještědí, kam 30 let jezdila každé léto – tzv. ještědské prózy. Zde se snažila podat charakteristiku venkovského lidu a zároveň řešit určité morální otázky, které považovala za důležité. Největší pozornost věnovala vztahu muže a ženy – jejími hrdiny jsou vždy ženy, které jsou mravně a morálně silné. Tyto ženy jsou schopny obětovat svou lásku vyšším ideálům. Její hrdinky většinou nejsou spokojeny se svým životem a nenacházejí štěstí. Na jejich postavách Světlá demonstruje svou základní ideu: skutečné štěstí nelze dosáhnout porušením mravních zákonů. Následující 4 romány nazýváme Ještědské romány, v těchto románech staví venkovskou společnost na vyšší mravní úroveň než pražské měšťáky.
- Vesnický román – tragédie manželství bez lásky. Ukazuje tu příklad nerovného manželství. Antoš Jírovec, který pracuje na statku, si po rychtářově smrti vezme rychtářku. Rychtářka se snaží Arnoštovi líbit, ale ten na ni nemá čas (kvůli práci). Rychtářka pojme podezření, že má jinou ženu, najme si služku Sylvu, která se s Arnoštem velmi sblíží. Když rychtářka odejde ze statku, aby se od svých dětí nenakazila neštovicemi, Sylva se o ně i o Antoše stará. Nemohou se však vzít, protože Sylva rychtářce slíbila, že si Antoše nevezme ani po její smrti.
V tomto díle se objevují vlastnosti, které provází celý český román – a to je schéma: bohatý = hloupý a nemorální, chudý = morální, inteligent, pracovitý. Je zvláštní, jak toto přesvědčení v Čechách (s komunistickou podporou) zdomácnělo. Je třeba si uvědomit, že k tomu česká literatura směřovala delší dobu. Je důležité přemýšlet i nad tím, jak nepočetné byly výjimky.
- Kříž u potoka – Hlavní hrdinka Eva bojuje za rovnoprávnost, končí tragicky. Obětuje svou lásku, aby zachránila manžela.
- Frantina
- Nemodlenec – proti náboženskému fanatismu, pravděpodobně byla ateistkou
- Frantina – Frantina byla zvolena rychtářkou, ve vůdci loupežníků pozná svého vyvoleného zabijí ho sama.
- Zvonečková královna
- Kantůrčice – problém postavení ženy ve společnosti
- První Češka – povídka
- Hubička a jiné ještědské povídky – Povídku Hubička zpracovala Eliška Krásnohorská jako libreto ke stejnojmenné opeře Bedřich Smetany. Mladý chlapec Lukáš se ožení bez lásky, ale stále myslí na svou lásku Vendulku. Po smrti své manželky chce Vendulku políbit, ale ta ho odmítá s tím, že by to jeho ženu mrzelo. Lukáš jí začne dělat naschvály a ona odchází ke své tetě. Lukáš ji hledá, a po delším čase ji najde. Vendulka ho pak políbí a vezmou se.
V knize jsou i další povídky, které nedosáhly významu Hubičky (Přišla do rozumu, Selka, Večer u koryta, Námluvy, ...)

Divadelní hry

- Holečková královna

Povídky

Kromě těchto knih napsala celou řadu povídek (Společnice, Skalák, Cikánka, Lesní panna, ...) uveřejněných v mnoha časopisech (Světozor, Lumír, Máj, Kresby, Květy, ...)

Korespondence

Dále se nám zachovala její korespondence s Janem Nerudou.

Podívejte se také na

- Seznam českých spisovatelů
- Česká literatura v letech 1815 - 1918

Externí odkazy

- [http://www.libri.cz/databaze/kdo18/search.php?zp=9&name=SV%CCTL%C1+KAROLINA Karolína Světlá], heslo na Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 Světlá, Karolína Světlá, Karolína Světlá, Karolína Světlá, Karolína

24. únor

24. únor je 55. den roku podle gregoriánského kalendáře. Do konce roku zbývá 310 dní (311 v přestupném roce).

Události

Česko
- Svět
- 1753 – blahoslavení Josefa Kupertinského.

Narození

Česko
- 1830 Karolína Světlá, česká spisovatelka († 7. září 1899)
- 1921 Ludvík Aškenazy, český spisovatel († 18. března 1986) Svět
-

Úmrtí

Česko
- 1801 – František Martin Pelcl, český historik a spisovatel (
- 11. listopadu 1734)
- 1925 Alois Mrštík, český spisovatel (
- 14. říjen 1861)
- 1989 sebevražda Miroslav Skála, český spisovatel (
- 6. dubna 1924)
- 1994 Ladislav Mňačko, slovensky píšící spisovatel Svět
-

Svátky

Česko
- Matěj Svět
-

Viz také:

- 23. únor 25. únor - kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Únor ja:2月24日 ko:2월 24일 simple:February 24 th:24 กุมภาพันธ์

1830

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1825 1826 1827 1828 1829 - 1830 - 1831 1832 1833 1834 1835 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Česko
- 24. únor Karolína Světlá, česká spisovatelka († 7. září 1899) Svět

Úmrtí

Hlava státu

- František I. Kategorie:19. století ko:1830년

7. září

7. září je 250. den roku podle gregoriánského kalendáře (251. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 115 dní.

Události

Česko
- 1968 - ministerstvo vnitra zakazuje činnost KAN
- 1996 americký zpěvák Michael Jackson koncertuje na Letenské pláni v Praze - přišlo 130000 diváků Svět
- 1998 - založen internetový vyhledávač Google.

Narození

Česko
- 1891 - Ferenc Futurista, český herec († 19. června 1947)
- 1901 - Jarmila Glazarová, česká spisovatelka († 20. února 1977)
- 1966 - Zdeněk Izer, bavič a imitátor
- 1961 - Vilém Čok, hudebník, zpěvák, baskytarista skupiny Pražský výběr Svět
- 1533 - Alžběta I., královna Anglie a Irska († 24. března 1603)
- 1866 - Tristan Bernard, francouzský dramatik († 7. prosince 1947)
- 1912 - Peter Walker, britský automobilový závodník
- 1932 - Malcolm Bradbury, anglický spisovatel († 27. listopadu 2000)

Úmrtí

Česko
- 1899 - Karolína Světlá, česká spisovatelka (
- 24. únor 1830)
- 2002 - Alexej Pludek, český spisovatel (
- 29. leden 1923) Svět
- 1994 - James Clavell, anglický spisovatel (
- 10. října 1924)

Svátky

Česko
- Regína
- Den otevřených dveří památek v České republice Svět
- zahájení almegeského městského festivalu (konec 8. září)

Viz také:

- 6. září 8. září - kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Září ja:9月7日 ko:9월 7일 simple:September 7

Česko

Česko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem. Území České republiky se skládá z 3 historických zemí: Čechy, Morava a České Slezsko, přičemž od roku 1920 jsou součástí Čech a Moravy malé okrajové části původních Dolních Rakous, kterými jsou České Velenice s okolím (tzv. Vitorazsko), a Valticko s tzv. Dyjským trojúhelníkem. Česko je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU).

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Česka O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. stol. př. n. l. obývají tuto oblast Keltové a v 1. století n. l. přicházejí kmeny Germánů. Od 5. století se na území dnešního Česka objevují Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši. V roce 833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vzniká Velkomoravská říše, která postupně zahrnuje i Čechy (890-894), Slezsko, Lužice, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše, od níž se Čechy v roce 894 odtrhly, byla v roce 907 rozvrácena Maďary. Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy je mj. pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj. V průběhu 10. a 11. století dochází ke konsolidaci státu, je připojena Morava a země se stává královstvím. Svého vrcholu dosahuje za posledních Přemyslovců, ale hlavně za vlády Karla IV. V 15. století české země výrazně oslabily husitské války. V roce 1526 definitivně nastoupila na český trůn dynastie Habsburků, která zemi včlenila do habsburské monarchie. V roce 1547 a v roce 1618 vypuklo proti panovníkovi ozbrojené povstání. Defenestrace místodržících se stala počátkem třicetileté války. Stavové byli rychle poraženi a potrestáni tvrdými represemi. Začala násilná rekatolisace českých protestantů. Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od konce 18. století začíná v českých zemích národní obrození, které usiluje o obnovu české kultury a jazyka a později o získání politické moci. Po porážce Rakouska–Uherska v první světové válce (1914 – 1918) se české země 28. října 1918 osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa (Republika československá, Československá republika, ČSR, nazývaná též první republika), jehož území zahrnovalo i Slovensko a Podkarpatskou Rus (jinak též Zakarpatskou Ukrajinu). Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, malou část československého území (zejména oblast Těšínska) získalo Polsko. Po tomto aktu se do názvu Československa vrátil spojovník (Česko-Slovensko) a hovoří se o tzv. druhé republice. 14. března 1939 se Slovensko odtrhlo a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a Němci byli vysídleni do Německa a Rakouska. V únoru 1948 se převratem v Československu chápou moci komunisté; země se stává totalitním státem a součástí sovětského bloku. V roce 1960 byl její politický název změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Liberalizační hnutí roku 1968, známé jako Pražské jaro, bylo poraženo invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy (Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) 21. srpna 1968. Zákonem o federalisaci Československé socialistické republiky, který nabyl účinnosti 1. ledna 1969, se Československo formálně změnilo na federaci dvou národních států – Česka (oficiálně Česká socialistická republika, ČSR) a Slovenska (oficiálně Slovenská socialistická republika, SSR). Politické poměry v zemi změnila až sametová revoluce 17. listopadu 1989. Počátkem roku 1990 byl z politického názvu obou národních republik odstraněn přívlastek „socialistická“. Počátkem jara téhož roku se politický název Československa změnil na Československá federativní republika (ČSFR), který byl necelý měsíc poté opět upraven do ne příliš vhodné podoby Česká a Slovenská Federativní Republika. Jako státní útvar přestalo Československo existovat 1. ledna 1993, kdy se mírovou cestou rozdělilo na Česko a Slovensko. Roku 1999 bylo Česko přijato do NATO. Česko spolu se Slovenskem schválily v referendu v roce 2003 svůj přístup k Evropské unii, který nabyl účinnosti 1. května 2004.

Politický systém

Hlavní článek: Politický systém Česka Česká republika je parlamentní demokracie. Výkonnou moc má vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let Parlamentem. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády. Český Parlament je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát. Jednou za dva roky se obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb.

Senátem
Mapa České republiky (přehled)

Senátem
Kraje České republiky

Administrativní rozdělení

podívejte se také na: kraj, okres, CZ-NUTS, NUTS

Kraje

V roce 2000 začalo fungovat 14 nových samosprávných krajů. Pro výkon státní správy na krajské úrovni byl rovněž zvolen smíšený model: krajský úřad je krajským orgánem; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor.

Historie krajů

Ještě v rámci Československa se území dnešní České republiky dělilo na 8 krajů: Hlavní město Praha, Středočeský (Praha), Jihočeský (České Budějovice), Západočeský (Plzeň), Severočeský (Ústí nad Labem), Východočeský (Hradec Králové), Jihomoravský (Brno) a Severomoravský (Ostrava). Kraje se dále dělily na okresy, dohromady bylo v Česku 75 okresů (sedmdesátý šestý, Jeseník, vznikl až v 90. letech 20. století). Toto rozdělení platilo od roku 1960. Tehdejší kraje nebyly samosprávné. Krajské národní výbory (KNV) byly státní úřady. KNV byly zrušeny v roce 1990, kraje jako územní článek existovaly dále, ale neměly žádný obecný správní úřad.

Okresy

V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory přejmenovány na okresní úřady. Místní a městské národní výbory byly zrušeny a byla obnovena obecní samospráva. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česko se 1. ledna 1993 stalo samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo. Ke dni 1. ledna 2003 byly zrušeny okresní úřady. Okresy jako jednotka státní správy nadále existují, okresy také zůstávají jednotkou statistickou. Některé úřady mají okresní působnost, např. okresní soudy.

Správní obvody, malé okresy, obce III. typu

Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností (někdy též zvané "malé okresy" nebo "obce III. [typu]"). Takovými obcemi se samozřejmě stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim však řada dalších. Tyto obvody se někde dále dělí na obvody obcí s pověřeným obecním úřadem, které vykonávají některé pravomoci i pro okolní obce.

NUTS

NUTS)]]
Statistické oblasti NUTS 2
v České republice, CZ-NUTS 2

Některé kraje se, směrem nahoru, sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2, které mají mít srovnatelný počet obyvatel, aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie, a při financování místních projektů. Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad, Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod, Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod, Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava. Oblast NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem. Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3, přičemž NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zárověň i na úrovni NUTS 2.

Euroregiony

:viz hlavní článek Euroregion Euroregiony jsou zakládány k regionální spolupráci v Evropě, zpravidla v regionech do nedávna (v našich oblastech do listopadu 1989) dělených státními hranicemi.

Zeměpisné podmínky

Českým územím prochází hlavní rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km). Z hlediska fyzicko-geografického leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část Česka vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin a středohory (Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy). Více na stránce o geomorfologickém členění Česka. Podnebí Česka se vyznačuje vzájemným pronikáním a míšením oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno západním prouděním s převahou západních větrů, intenzivní cyklonální činností a poměrně hojnými srážkami. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Velký vliv na podnebí Česka má nadmořská výška a reliéf. Z celkové plochy státního území leží 52 817 km² (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km² (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km² (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m. Střední nadmořská výška je 430 m. Rovněž flora a fauna vyskytující se na území Česka svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy, převážně jehličnaté, zaujímají 33 % celkové rozlohy země. Také půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy. Délka západní společné hranice Česka s Německem činí 810,7 km, z toho se Saskem 453,9 km a s Bavorskem 356,8 km. Společná jižní hranice s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem na východě 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km, podle polských údajů 789,89 km.
- Nejníže položené místo: Labe na odtoku ze země, 115 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Sněžka, 1602 m n. m.

Ekonomika

Hlavní článek: Ekonomika Česka Česko vykazuje jednu z nejstabilnějších a nejvíce prosperujících ekonomik ze všech postkomunistických zemí. Během 90. let došlo k základním změnám ve vlastnických vztazích – malé a velké privatizaci, restituci, dále k restrukturalizaci a technologické modernizaci, umožněných jak domácími úvěry, tak zejména otevřením země a přílivem zahraničních investic. Po počáteční expansi česká ekonomika podlehla malé recesi, z které se zotavovala od poloviny roku 1999. Růst v letech 2000 – 2001 byl zapříčiněn hlavně vývozem do EU, především do Německa, dalším přílivem zahraničních investic a oživující domácí poptávkou. Velký problém v budoucnosti mohou způsobit vysoké rozpočtové deficity a rostoucí státní dluh. S potížemi se také potýká nedokončená privatizace státních podniků. Nedokončeny jsou také změny v zákonodárství a zejména v soudnictví. Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí. Dále se ještě v malém rozsahu těží ropa a zemní plyn, kaolín nebo stavební hmoty. Zemědělská výroba téměř uspokojuje domácí poptávku. Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), brambory, cukrová řepa, zelenina, len a řepka. Svůj význam má i pěstování chmele, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvl. kaprů). Základem energetiky jsou tepelné elektrárny (75 %) a jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany). Hlavními průmyslovými centry jsou Praha, Brněnsko, Ostravsko a Plzeňsko. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří hutnictví, strojírenství, textilní průmysl, potravinářský průmysl, elektroprůmysl a výroba dopravních prostředků. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví. Česko má hustou dopravní síť. Prudce se rozvíjejí telekomunikace. Zahraniční obchod má v posledních letech pasivní bilanci, danou hlavně dovozem paliv a moderních technologií, kterou ale vyrovnávají vysoké příjmy z turistiky.

Obyvatelstvo

Hlavní článek: Obyvatelstvo Česka Přirozený přírůstek obyvatelstva je záporný -0,08 % (odhad 2003). Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 75 let (odhad 2003). Ve městech žije celkem 71 % populace. Většina obyvatel Česka má českou národnost (90,4 %) nebo moravskou národnost (3,7 %) a mluví česky. Čeština patří do západoslovanské větve indoevropské jazykové skupiny. Dalšími etnickými skupinami jsou Poláci, Němci (zbytek dřívější velké menšiny), Romové, Maďaři, Ukrajinci a další. Po rozdělení Československa v roce 1993 zůstali někteří Slováci v Česku a dnes tvoří asi 2 % obyvatelstva. Většina populace (59 %) je bez vyznání. Nejpočetnější církev je římskokatolická (27 %), 1 % obyvatel je členy Církve československé husitské, necelé 1 % Českobratrské církve evangelické. Počet vyznavačů judaismu je nepatrný.

Kultura

- Světové kuturní a přírodní dědictví: Český Krumlov, Holašovice, Kutná Hora, Praha, Telč, Karlovy Vary, Olomouc.
- Turistická místa: Krnov, Pardubice, Svatý Jan pod Skalou, oblast severní Moravy, hory - Krkonoše, Šumava, Jeseníky, Beskydy; dále Moravský kras, Český ráj, hrady a zámky - Karlštejn, Konopiště, Hluboká, Pernštejn
- Český film

Pohledy ze satelitu

Český film Český film

Podívejte se též na

- Seznam českých měst
- Chráněná území
- Zeměpis
- Evropa

Externí odkazy

- [http://www.czech.cz Oficiální český portál]
- [http://www.vlada.cz Úřad vlády]
- [http://www.hrad.cz/cz/ Pražský hrad]
- [http://www.psp.cz Poslanecká sněmovna]
- [http://www.senat.cz Senát]
- [http://www.portal.gov.cz Portál veřejné správy] K názvu Česka:
- [http://www.national-geographic.cz/detail.asp?id=951 Základní publikace ČÚZK k českému geografickému názvosloví] Leoš Jeleček, 27.4.2004, National Geographic, Česko (ČÚZK = Český úřad zeměměřický a katastrální) Category: Česko ja:チェコ ko:체코 simple:Czech Republic zh-min-nan:Česko

Francouzština

Francouzština je románský jazyk, kterým se hovoří především ve Francii, Belgii, Švýcarsku, Kanadě a v rozvojových zemích v Africe.

Vznik a vývoj

Vznikla v době po pádu římské říše, když byly jazyky tehdejších galů asimilovány latinou, proto je fr. románský jazyk, přesto je latině méně podobná než např. španělština nebo italština. Od 16. století platí zákon jednoho jazyka "aby si všichni francouzi rozuměli", ten zavedl spisovný standard. Z francouzštiny pochází více mezinárodních slov, než si všichni myslíme a až 70% slov z dnešní angličtiny. Francouzština je mezinárodním diplomatickým jazykem, komunikativním jazykem EU, NATO a OSN a dalších podobných organizací, dnes se však přetlačuje s angličtinou, díky níž význam fr. upadá.

Charakteristické rysy jazyka

Francouzština používá částečně spřežkový pravopis - ch, gn, ou, tch, que, gue, aux. Dále používá tzv. circumflex, česky vokáň, což je obrácený háček "stříška" - êôâûî (ta častokrát pouze zobrazuje, jak se slovo psalo v minulosti - např z Hostel k Hôtel apod.) , potom tzv. cedillu - ç - Př. François,a také čárky nad samohláskami - a to jak klasické české, tak i obrácené (è). Jazyk se vyznačuje silnou fonetickou redukcí slova, poslední část slova se častokrát vůbec nevyslovuje. Kategorie:Francouzština als:Französische Sprache ja:フランス語 ko:프랑스어 simple:French language th:ภาษาฝรั่งเศส zh-min-nan:Hoat-gí

Jan Neruda

Jan Neruda (9. července 1834 Praha – 2. srpna 1891 Praha) byl významný český básník a novinář, člen družiny májovců. Pocházel z Malé Strany, kde prožil celý život. Od roku 1845 studoval na malostranském gymnasiu a od r. 1850 na Akademickém gymnasiu. Po maturitě se neúspěšně pokoušel, na nátlak otce, studovat práva. Prošel několik úřednických zaměstnání, kde byl nespokojen, proto zkusil, tentokrát z vlastní vůle, opět neúspěšně studovat filosofii. Jako novinář začínal v Národních listech – list mladočechů, později působí v časopisech Obrazy domova a Čas. Přispíval i do časopisů Kwěty, spolu s V. Hálkem vydával časopis Lumír. Roku 1871 byl prohlášen za zrádce národa. V této době podnikl několik cest do Německa, Francie, Maďarska, Itálie, Řecka a Egypta. O těchto cestách si vedl záznamy, které jsou zajímavým svědectvím o životě této doby, s velmi zajímavými postřehy, které ukazují Nerudovy kvality dobrého pozorovatele. Jan Neruda se nikdy neoženil, ale své první lásce – Anně Holinové to pravděpodobně nabídl. Anna Holinová byla jeho celoživotní láska, věnoval jí řadu svých básní, ostatní jí nazývají věčnou Nerudovou nevěstou... Jeho druhou láskou byla Karolína Světlá, kterou považoval za ideální ženu. Jeho třetí milenkou byla Terezie Macháčková – zemřela. Jako starý se zamiloval do Boženy (příjmení je neznámé), která v tu dobu byla velmi mladá. J. Neruda se celý život cítil zneuznán a od toho se odvíjel jeho často až záporný vztah k lidem. Měl problémy s alkoholem. Většinu života prožil v nouzi.

Novinář

Karolína Světlá Neruda je zakladatelem fejetonů. Jako novinář byl oblíben a zvláště jeho fejetony (často podepisované trojúhelníkem) patřily ve své době k nejčtenějším.

Spisovatel

Jeho prozaické dílo, ačkoli zdaleka nedosahuje kvalit jeho poezie bylo oceňováno již za jeho života. Jeho dílo je spjato s Prahou.

Básník

Jeho básnické dílo je plné skepse a pesimismu, který občas zachází až k hranicím nihilismu. Jazyk Nerudova díla je bohatý, používá archaismy, zastaralé gramatické tvary a obraty. Často převrací slovosled. Zdůraznění děje provádí opakováním výrazů. Příslovce dává na konec věty a zkracuje tvary přídavných jmen. Nerudovo básnické dílo bylo pro svůj pesimismus nepochopeno a kvality tohoto díla začaly být běžně uznávány až zhruba dvacet let po jeho smrti. Pravdou však zůstává, že literární kritika a ostatní básníci se k jeho dílu začali vracet o něco dříve.

Dílo

Sbírky

- Hřbitovní kvítí (1857) – tato básnická sbírka je vrcholem jeho tvorby. Je velmi dobrým příkladem jeho tvorby. Je velmi pesimistická. Básně jsou zde kvalitní – po literární stránce, ale jinak jsou velmi nečtivé. Neruda zde vyjadřuje zklamání z tehdejšího života, kritizuje morálku. Objevuje se tu i sociální otázka, zabývá se chudobou. Nedůvěřuje lásce ani lidem. Cítí se velmi osamělý, roztrpčený. Tato sbírka je určitým protestem proti pokoře. Smutek je tu doplňován pocitem vzpoury proti pokoře.
- Knihy veršů (1867) – obsahují verše z let 1857–1867, plus výbor ze sbírky Hřbitovní kvítí. :Dílo je rozděleno na tři části: # Kniha veršů výpravných (věnováno otci) # Kniha veršů lyrických a smíšených (věnováno matce) # Kniha veršů časových a příležitostných (věnováno Anně Holinové) :Neruda zde umírňuje svůj pesimismus, nachází smysl svého života – v práci a obětování se celému národu. Projevuje zde lásku k rodičům a lidem vůbec. Tato sbírka je podstatně čtivější než sbírky ostatní, básně jsou kvalitní. I zde však nalézáme jeho chmurné sociální balady.
- Zpěvy páteční (1869) – Vrchol Nerudovi tvorby, tato básnická sbírka vyšla až po jeho smrti, k vydání ji připravil Jaroslav Vrchlický. Život národa je srovnáván s Velkým pátkem, projevuje víru, že přijde vzkříšení. Vyslovuje se zde k velké lásce k národu a přemýšlí nad naší historií – obrací se k husitství. :V zemi kalichu :Anděl strážný :Ecce homo (Ejhle, člověk) – vyzývá k boji proti rozdělení národů :Láska – vyjadřuje víru v budoucnost Čech. Jaroslav Vrchlický
- Písně kosmické (1878) – v této básnické sbírce Neruda opět objevuje smysl svého života, snaží se být optimistou, reaguje na rozvoj vědy a techniky. Oslavuje kosmická tělesa a lidskou touhu po poznání. Objevuje se tu materialistické chápání světa, polidšťuje vesmír. Vlastenecké verše spojuje s vesmírnými tělesy. Toto dílo vyjadřuje pocity všech Májovců.
- Balady a romance (1878–1883) – Neruda zde zaměňuje, balady s romancemi takže dost často vyznívají opačně.
:V baladách často zpracovává národní tématikou náměty z Bible, nebo starých legend, objevuje se téma vztahů mezi matkou a synem. :
- Balada štědrovečerní – historické příběhy :
- Balada pašijová – historické příběhy :
- Balada česká :
- Balada o Palečkovi :
- Romance o Karlu IV. – přirovnává českou povahu k vínu :
- Romance italská :
- Balada o duši K. H. Borovského – líčí pouť tří duší do ráje, první dvě jsou zbožné, jsou vpuštěny ihned dovnitř. Třetí je hříšná – do ráje je vpuštěna za motlitbu k Janu Nepomuckému.
- Prosté motivy (1883) – jedná se o Nerudův intimní denník. Zde se u Nerudy objevuje přírodní tématika. Život člověka přirovnává ke koloběhu ročních období. Jaro = mládí, léto = dospělost,podzim = stáří, zima = smrt. Tato období i popisuje.

Próza

- Arabesky – jeho první prozaická kniha. Jedná se o povídky a obrázky z pražského života koncem 50. a počátkem 60. let 19. století.
- Různí lidé – studie a obrázky povah a osudů lidí, jež potkal v cizině.
- Trhani
- Obrazy z ciziny
- Pařížské obrázky
- Menší cesty
- Povídky malostranské (1877) – jsou považovány za Nerudovo vrcholné prozaické dílo. Vytvořil zde obraz Malé Strany, v době před rokem 1848, na základě svých vzpomínek. Zobrazuje zde typické postavy českého měšťanstva. S humorem líčí jejich vlastnosti, kritizuje místní život.
Používá formu novelisticky uceleného příběhu, jindy se jeho vyprávění skládá z řady drobných záběrů všedního života. Hrdinové jsou přesně charakterizováni, každý z nich má jiný projev. Neruda uměl skvěle typizovat. Neruda místo slova povídka používá slovo arabeska, nebo črta (tzn. něco mezi fejetonem a povídkou). :
- Přivedla žebráka na mizinu :
- Hastrman :
- Doktor Kazisvět :
- O měkkém srdci paní Rusky :
- Pan Ryšánek a pan Šlégr :
- Sám o letošních dušičkách :
- Večerní šplechty :
- Týden v tichém domě :
- Figurky :
- Jak to přišlo, že dne 30. srpna 1849 o půl jedné s polednem Rakousko nebylo rozbořeno

Divadelní hry

Jeho divadelní pokusy nejsou příliš kvalitní a nebyly úspěšné.
- Ženich z hladu
- Prodaná láska

Fejetony

Jeho fejetony byly sebrány do knížek:
- Žerty dravé a hravé :
- 1. máj 1890 :
- Kam s ním
- Studie krátké a kratší

Novinařina

Jako žurnalista napsal:
- Obrazy ze života
- Rodinná kronika Zajímavostí jeho díla je, že si roku (1863) přivezl z Paříže knihu J. Verna Pět neděl v balóně, kterou považoval za kuriozitu a proto ji pod pseudonymem J. Drn přeložil, kniha vyšla v edici Levné knižnice, vydala Matice lidu (ročník VIII č.3; 1874).

Podívejte se také na

- Česká literatura v letech 1815–1918
- Seznam českých spisovatelů
- Divadlo
- Pablo Neruda

Externí odkazy

- [http://www.libri.cz/databaze/kdo18/search.php?zp=9&name=NERUDA+JAN Jan Neruda], heslo na Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 Neruda, Jan Neruda, Jan Neruda, Jan Neruda, Jan Neruda, Jan Neruda, Jan

1852

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1847 1848 1849 1850 1851 - 1852 - 1853 1854 1855 1856 1857 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Česko
- 24. leden Jan Kollár, český a slovenský básník, jazykovědec a historik slovenského původu (
- 29. červenec 1793)
- 5. srpen František Ladislav Čelakovský, český básník a překladatel (
- 7. březen 1799) Svět
- 4. březen Nikolaj Vasilijevič Gogol, ruský spisovatel (
- 1. duben 1809)
- 27. listopadu Ada, Lady Lovelace anglická hraběnka (
- 10. prosince 1815)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1852년 ms:1852 simple:1852 th:พ.ศ. 2395

1853

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1848 1849 1850 1851 1852 - 1853 - 1854 1855 1856 1857 1858 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Česko
- 17. únor Jaroslav Vrchlický, český spisovatel († 9. září 1912)
- 27. únor Josef Holeček, český spisovatel († 6. březen 1929)
- 31. červenec Tereza Nováková, česká spisovatelka († 13. listopad 1912) Svět

Úmrtí

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1853년 simple:1853

1871

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1866 1867 1868 1869 1870 - 1871 - 1872 1873 1874 1875 1876 ----

Události

Česko Svět
- 18. ledna - V Zrcadlovém sále na francouzském zámku ve Versailles je pruský král Vilém I. prohlášen německým císařem, čímž současně dochází k prvnímu sjednocení Německa jako Německého císařství.
- Eugène Pottier napsal text Internacionály

Vědy a umění

Narození

Česko
- 23. duben František Josef Čečetka, český spisovatel († 3. červen 1942) Svět
- 3. březen - Maurice Garin italský cyklista
- 27. březen Heinrich Mann, německý spisovatel († 12. březen 1950)
- 10. červenec Marcel Proust, francouzský spisovatel († 18. listopad 1922)
- 27. srpen Theodore Dreiser, americký spisovatel († 28. prosinec 1945)

Úmrtí

Česko
- 14. červenec Václav Šolc, český básník (
- 23. prosinec 1838) Svět
- 18. říjen Charles Babbage, britský matematik, filosof a informatik (
- 26. prosinec 1791)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1871년 simple:1871

Vincenc Josef Rott

Vincenc Josef Rott (18. května 1813 – 25. prosince 1890 v Praze), pražský obchodník, založil v roce (1840) firmu V. J. Rott na východní straně Malého náměstí v Praze. V roce 1855 vzrůstající firmu, tehdy již velkoobchod, přestěhoval na druhou stranu náměstí, kde ji potomci dále rozšiřovali až do února 1948. V roce 1872 rodinou firmu společně převzali jeho synové Julius (1845–76) a Ladislav (1851–1906). S manželkou Marií, rozenou Eckhartovou (1824–1890), s kterou se vzali roku 1841, měli osm dětí. :Poznámka: S Karolínou Světlou a Sofií Podlipskou měl Vincenc, po meči, společného praděda Jakuba Rotta (1718–1779).

Externí odkazy

- [http://vjrott.com/en/history.html Company history] – dějiny firmy (přehled), anglicky, na serveru vjrott.com Rott, Vincenc Josef Rott, Vincenc Josef Rott, Vincenc Josef

Eliška Krásnohorská

Eliška Krásnohorská vlastním jménem Alžběta Pechová (18. listopad 1847 - 26. listopad 1926), česká básnířka, libretistka, spisovatelka a překladatelka. Zabývala se emancipačním hnutím, byla členkou Ženského výrobního spolku českého, který založila Karolína Světlá, byla redaktorkou Ženských listů. Přispívala do časopisu Osvěta, zde se zabývala literární kritikou.

Dílo

Poezie

Její poezie nepatří k příliš kvalitní a lze o ní říci, že je velmi svázaná s dobou vzniku.
- Ke slovanskému jihu
- Z máje žití
- Sny o divadle
- Bajky velkých
- Ze Šumavy
- Letorosty

Romány

- Svéhlavička - dívčí román
- Célinka - dívčí román
- Z mého mládí - paměti
- Co přinesla léta - paměti, kromě jejích libret se pravděpodobně jedná o její nejlepší dílo

Libreta k operám

- Hubička - autorem opery je Bedřich Smetana
- Tajemství - autorem opery je Bedřich Smetana
- Čertova stěna - autorem opery je Bedřich Smetana
- Viola - autorem opery je Bedřich Smetana
- Blaník autorem opery je Zdeněk Fibich
- Břetislav - autorem opery je Karel Bendl
- Karel Škréta - autorem opery je Karel Bendl
- Dítě Tábora - autorem opery je Karel Bendl

Odkazy

- Seznam českých spisovatelů
- Česká literatura v letech 1815 - 1918 Krásnohorská, Eliška Krásnohorská, Eliška Krásnohorská, Eliška Krásnohorská, Eliška Krásnohorská, Eliška

Jan Neruda

Novinář

Karolína Světlá Neruda je zakladatelem fejetonů. Jako novinář byl oblíben a zvláště jeho fejetony (často podepisované trojúhelníkem) patřily ve své době k nejčtenějším.

Spisovatel

Jeho prozaické dílo, ačkoli zdaleka nedosahuje kvalit jeho poezie bylo oceňováno již za jeho života. Jeho dílo je spjato s Prahou.

Básník

Dílo

Sbírky

Próza

Divadelní hry

Jeho divadelní pokusy nejsou příliš kvalitní a nebyly úspěšné.
- Ženich z hladu
- Prodaná láska

Fejetony

Jeho fejetony byly sebrány do knížek:
- Žerty dravé a hravé :
- 1. máj 1890 :
- Kam s ním
- Studie krátké a kratší

Novinařina

Podívejte se také na

- Česká literatura v letech 1815–1918
- Seznam českých spisovatelů
- Divadlo
- Pablo Neruda

Externí odkazy

Seznam českých spisovatelů

__NOTOC__

A

- Daniel Adam z Veleslavína
- Jakub Arbes
- Ludvík Aškenazy (1921 – 1986), prozaik a dramatik; od r. 1968 v emigraci

D

- Mikuláš Dačický z Heslova
- Oldřich Daněk (1927 – 2000), dramatik, spisovatel, režisér a scenárista
- Jakub Deml
- Ivan Diviš
- Josef Dobrovský
- Jan Drda
- Jaroslav Durych
- Václav Dušek
- Marie Dušková (1903 – 1968), akce pracující do literatury
- Viktor Dyk

E

- Vratislav Effenberger
- František Ehrmann (1866 – 1918), římskokatolický kněz a náboženský spisovatel.
- Karel Eichler
- Karel Jaromír Erben
- Václav Erben
- Karla Erbová (
- 1933) básnířka

F

- Hanuš Fantl
- Ladislav Fikar
- Eduard Fiker
- Otokar Fischer
- Daniela Fischerová
- Viktor Fischl
- Josef Florian
- Miroslav Florian
- František Flos
- Jaroslav Foglar
- Jiří Frejka
- Alberto Vojtěch Frič
- Josef Václav Frič
- Bedřich Fučík (1900 – 1984), český literární kritik
- Josef Fučík
- Julius Fučík
- Ladislav Fuks
- Zdena Frýbová (
- 1934), spisovatelka humoristických románů
- Norbert Frýd

G

- František Gel
- František Gellner
- Jarmila Glazarová
- Emilian Glocar
- František Götz (1894 – 1974), literární historik a dramatik
- Hermann Grab z Herrmannswörthu
- Jan Grossman (1925 – 1993), divadelní režisér, literární a divadelní kritik

H

- Václav Hájek z Libočan
- František Halas
- Vítězslav Hálek
- Václav Hanka
- Jiří Hanzelka (1920 – 2003), cestovatel
- Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
- Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
- Jaroslav Hašek
- Jarmila Hašková
- Lenka Hašková (
- 1923), socialistický realismus
- Jiřina Hauková (
- 1919), básnířka členka Skupiny 42
- Václav Havel
- Jaroslav Havlíček
- Karel Havlíček Borovský
- Jan Herben
- Iva Hercíková
- Ignát Herrmann
- Adolf Heyduk
- Jaroslav Hilbert
- Karel Hlaváček
- Šebastián Hněvkovský
- Vladimír Holan
- Josef Holeček
- Miroslav Holub
- Josef Hora
- Miroslav Horníček
- Alexandr Hořejší
- Jindřich Hořejší
- Egon Hostovský
- Bohumil Hrabal
- Václav Hrabě
- František Hrubín
- Řehoř Hrubý z Jelení
- Zikmund Hrubý z Jelení
- Jan Hus
- Jiří Hynek z Poděbrad

Ch

- Petr Chelčický
- Lenka Chytilová

J

- Václav Jamek (
- 1949), český básník a překladatel
- Jakoubek ze Stříbra
- Jan Jakubec
- Jan z Příbrami
- Jan z Rabštejna
- Jan ze Žatce
- Zdeněk Janík (básník,
- 1923)
- Filip Jánský
- Čestmír Jeřábek
- Milena Jesenská
- Valentin Bernard Jestřábský
- Otto Ježek (1896 – 1957), pracující do literatury
- Miloš Jirko (1900 † 1966) básník
- Alois Jirásek
- Ivan Martin Jirous
- Zdeněk Jirotka
- Jaromír John
- Radek John
- Emil Juliš
- Josef Jungmann

K

- Martin Kabátník
- Felix Kadlinský
- Franz Kafka
- Josef Kainar
- Zdeněk Kalista (1900 – 1982), český historik, básník a literární kritik
- Eva Kantůrková
- Václav Kaplický
- Jan Karafiát
- Jiří Karásek ze Lvovic
- Svatopluk Karásek (
- 1942), básník a písničkář
- Egon Erwin Kisch
- František Matouš Klácel
- Klaret
- Antonín Klášterský
- Václav Kliment Klicpera
- Ivan Klíma
- Ladislav Klíma
- Alexanrd Kliment
- Jiří Klobouk
- Karel Klostermann
- Josef Knap
- Karel Bohuš Kober
- Václav František Kocmánek
- Pavel Kohout
- Jiří Kolář
- Jan Kollár
- Julius Komárek
- Jan Amos Komenský
- Antonín Koniáš
- Karel Konrád
- Josef Kopta
- Viktorin Kornel ze Všehrd
- Vladimír Körner
- Karel Kosík (1926 – 2003), filosof a literární teoretik
- Kosmas
- Josef Kostohryz (1907 – 1987), byl básník a překladatel
- Jan Kozák (1921 – 1995), socialistický realismus
- František Kožík
- Beneš Krabice z Weitmile
- Václav Matěj Kramérius
- Eliška Krásnohorská
- Antonín Kratochvíl (
- 1924), exil
- Jiří Kratochvil
- Jaroslav Kratochvíl
- Miloš Václav Kratochvíl
- Karl Kraus
- Ivan Kraus
- Eda Kriseová
- Karel Kryl
- František Křelina
- Jan Křesadlo
- Josef Štefan Kubín
- František Kubka
- Ludvík Kundera
- Milan Kundera
- Jiří Kulhánek
- Jaroslav Kvapil
- Pavel Kyrmezer

L

- Josef Lada
- Lenka Lanczová (romány pro mládež
- 1964)
- František Langer
- Josef Jaroslav Langer
- Jiří Levý
- Otakar Levý
- Josef Linda
- Věra Linhartová
- František Listopad
- Šimon Lomnický
- Artur London
- Emil Artur Longen
- Jarmila Loukotková
- Věra Ludíková
- Lukáš Pražský
- Martin Lupáč
- Prokop Lupáč z Hlaváčova
- Arnošt Lustig

M

- Ludmila Macešková (1898 – 1974), básnířka
- Jiří Mahen
- Karel Hynek Mácha
- Josef Svatopluk Machar
- Marie Majerová
- Antonín Marek
- Jiří Marek
- Jaroslav Mareš
- Vojtěch Martínek
- Rudolf Mayer
- Matěj z Janova
- Rudolf Medek
- František Daniel Merth (básník, 1915 - 1995)
- Adam Václav Michna z Otradovic
- Mikuláš z Pelhřimova
- Oldřich Mikulášek
- Jan Milíč z Kroměříže
- Karel Milota (1937 – 2002), romanopisec
- Ladislav Mňačko
- Jan Morávek
- Jaroslav Mostecký
- Alois Mrštík
- Vilém Mrštík
- Jiří Mucha
- Jan Mukařovský (1891 – 1975), estetik, jazykovědec a literární teoretik

N

- Václav Bolemír Nebeský (1818 – 1882, básník)
- Ondřej Neff
- Vladimír Neff
- Zdeněk Nejedlý
- Božena Němcová
- Zdeněk Němeček
- František Nepil (
- 1929 – 1995), humorista
- Petra Neomillnerová (
- 1970), fantasy
- Jan Neruda
- Josef Nesvadba
- Stanislav Neumann (1927 – 1970), socialistický básník
- Stanislav Kostka Neumann
- Štěpán Neuwirth
- Vítězslav Nezval
- Arne Novák
- Tereza Nováková
- Karel Nový

O

- Ivan Olbracht
- August Olomoucký
- František Omelka
- Jiří Opelík (
- 1930), literární kritik
- Jiří Orten
- Jan Otčenášek
- Jan Otto

P

- Karel Pacner (
- 1936), publicista, žurnalista a autor literatury faktu
- František Palacký
- Marian Palla
- Vladimír Páral
- Ota Pavel
- František Pavlíček (1923 – 2004), dramatik a scenárista
- Halina Pawlowská
- Karel Pecka
- Gustav Pfleger-Moravský
- František Martin Pelcl
- Ferdinand Peroutka (1895 &agger; 1978), publicista
- Tomáš Pešina z Čechorodu
- Eduard Petiška (1924 – 1987), romanopisec, spisovatel pro děti a básník
- Petr z Mladoňovic
- Josef Peterka (
- 1944), básník a literární teoretik
- Jiří Robert Pick (1925 – 1983), romanopisec, textař a dramatik
- Alexej Pludek
- Zdeněk Pluhař
- Hynek z Poděbrad
- Karel Poláček
- Milota Zdirad Polák
- Albert Pražák
- Oldřich Prefát z Vlkanova
- Gabriela Preissová
- Jan Procházka
- Lenka Procházková
- Markéta Procházková
- Václav Prokůpek
- Petr Prouza (
- 1944) povídky, básně
- Karel Ptáčník
- Antonín Jaroslav Puchmajer
- Marie Pujmanová
- Přibík Pulkava z Radenína

Q

- Ladislav Quis

R

- Jan z Rabštejna
- Karel Václav Rais
- Václav Renč (1911 – 1973), ruralistický básník, dramatik a překladatel
- Bohuslav Reynek
- Sylvie Richterová (
- 1945), literární teoretička
- Jan Rokycana
- Jan Václav Rosa
- Zdeněk Rotrekl (
- 1920) katoličtí básníci
- Jan Rous (1869 – 1950), kronikář
- Josef Rumler

Ř

- Věra Řeháčková
- Václav Řezáč
- Ema Řezáčová
- Pavel Řezníček
- Zdeněk Řezníček
- Bohumil Říha
- Václav Říha
- Marie Říhová

S

- Karel Sabina
- Zdena Salivarová
- František Květoslav Sedláček
- Jaroslav Seifert
- Ondřej Sekora (literatura pro děti; 1899 – 1967)
- František Adolf Schubert
- Karol Sidon (
- 1942), dramatik
- Jan Skácel
- Jan Skála z Doubravky a Hradiště
- Ivan Skála (1922 – 1997), český básník
- Miroslav Skála (1924 – 1989), dramatik, romanopisec - humorista
- Pavel Skála ze Zhoře
- Petr Skarlant (
- 1939), básník
- Josef Václav Sládek
- Smil Flaška z Pardubic
- Ludvík Souček
- Milada Součková (1898 – 1983), literární teoretička - exil
- Antonín Sova
- Jiří Stano (
- 1926)
- Antal Stašek
- Miloslav Stehlík (1916 – 1994), dramatik socialistického realismu
- Karel Steigerwald
- Miloslav Stingl
- Vojtěch Steklač (
- 1945), spisovatel pro děti a mládež
- Jiří Stránský (
- 1931), scenárista, dramatik - disent
- Pavel Stránský ze Stránky u Zap
- Ladislav Stroupežnický
- Valja Stýblová (
- 1922), romanopisec
- Jiří Suchý (
- 1931), divadelník
- Oleg Sus (1924 – 1982), český estetik, literární vědec a kritik
- František Sušil
- Karolína Světlá
- Růžena Svobodová
- Josef Marcol Svoboda
- Karel Sýs (
- 1946), básník

Š

- Pavel Josef Šafařík (Slovák)
- František Xaver Šalda
- Václav Šašek z Bířkova
- Prokop František Šedivý
- Karel Šiktanc
- Milan Šimečka (1930 – 1990), filosof a literární kritik
- Vladimír Škutina
- Josef Škvorecký
- Josef Karel Šlejhar
- Zdeněk Šmíd
- Václav Šolc
- Jiří Šotola
- Fráňa Šrámek
- Jan Nepomuk Štěpánek
- Tomáš Štítný ze Štítného
- Ladislav Štoll (1902 – 1981), marxistický literární kritik
- Eduard Štorch
- Jindřich Štyrský
- Pavel Švanda (
- 1936), básník a esejista
- Miloslav Švandrlík
- Eva Švankmajerová (1940 – 2005), surrealistická básnířka a výtvarnice

T

- Karel Teige
- Rudolf Těsnohlídek
- Karel Ignác Thám
- Václav Thám
- Anna Maria Tilschová
- Josef Toman
- Karel Toman
- Jaromír Tomeček (1906 – 1997), romanopisec se zaměřením na přírodu
- Jáchym Topol
-