:: wikimiki.org ::
| Portugalsko |
PortugalskoPortugalsko je evropskou zemí nacházející se na samém jihozápadním cípu světadílu, v západní části Pyrenejském poloostrově. Jediným jeho sousedícím státem Španělsko, západní a jižní břehy země omývají vody Atlantského oceánu. Portugalsku dále náleží několik ostrovních území v přilehlých vodách: Azory, Madejra a Divošské ostrovy.
Název země vzešel z římského označení Portus Cale. Cale bylo označení původní osady v ústí řeky Douro. Toto území získali kolem roku 200 BC Římané od Kartága v průběhu Druhé punské války. Vizigóti pak ve středověku upravili název území na Portucale, které později dalo vzniknout jménu Portugale čili Portugalsko. V devátém století pojem Portugalsko zahrnoval území cca mezi řekami Miňa a Doura. Z názvu Portugalsko bylo jeho zkrácením odvozeno taktéž dnešní jméno města nacházejícího se na místě původní osady Cale, tedy Porta.
Portugalsko vede dlouholetý spor se Španělským královstvím) o území na východní hranici se Španělskem zvané Olivença, španělsky Olivenza. Podle Vídeňské smlouvy z roku 1815 bylo území přiřknuto Portugalsku a Španělsko se zavázalo jej navrátit. To se však nikdy nestalo, na což Portugalsko pravidelně upozorňuje. Olivença je pod Španělskou správou od roku 1801.
Dějiny
Hlavní článek: Dějiny Portugalska
Na území Portugalska se za posledních 3000 let vystřídalo mnoho civilizací. Féničané, Kelti, Řekové, Kartáginci, Římané i Arabové všichni pozměnili a poznamenali vývoj této části Evropy. Ve 14. a 15. století to byli naopak Portugalci, kteří svými zámořskými objevy změnili tvář celého světa.
Raní řečtí mořeplavci navzvali toto území Ophiussa (v řečtině Země hadů), neboť místní obyvatelé uctívali hady. Po nich dorazili k břehům Portugalska Féničané – kolem roku 1104 př. n. l. a zanechali rovněž četné stopy na místní kultuře. Po roce 1000 př. n. l. na území vpadli Kelti ze střední Evropy a postupně se smísili s původním obyvatelstvem.
V roce 238 př. n. l. břehy Pyrenejského poloostrova obsadili Kartáginci. O pouhých devatenáct let později však na Pyrenejský poloostrov vstoupili též Římané, kteří za Punských válek Kartágince z poloostrova vytlačili.
Římané zde vytvořili část Hispánské říše nazvanou Lusitania. V pátém století vznikla Suebská říše, kterou dobyli Vizigóti, o tři století později Arabové. V 11. století vzniklo v průběhu reconquisty portugalské hrabství, které se roku 1139 prohlásilo královstvím. Reconquista byl z hlediska historického dlouhodobý vojenský, politický a civilizační proces znovudobytí Pyrenejského poloostrova evropskou civilizací, která postupně rozložila tzv. Kordóbský chalífát. Vyvrcholila právě vznikem dvou křesťanských, přesněji katolických, království – Španělska a Portugalska. Portugalci dobyli Lisabon zpět v roce 1147, reconquista byla v Portugalsku dovršena roku 1250, Grenada byla dobyta křesťany až roku 1492.
Portugalsko se stalo v průběhu 15. století průkopníkem zámořské expanze, podnikalo objevné plavby kolem Afriky do Indie a získávalo rozsáhlé koloniální državy. Kupříkladu Východní Timor se osvobodil z kolonizace až v roce 1975. Nejvýznamnějšími koloniemi bývaly Brazílie, Angola a Mosambik.
Portugalsko bylo vyhlášeno republikou 5. října 1910. Za první světové války stálo Portugalsko na straně Dohody. První portugalská republika však byla zmítána nepokoji a neměla tak dlouhého trvání – v roce 1926 došlo k nacionalistickému puči. Roku 1932 zavedl generál Salazar v zemi zmítané krizí diktaturu. Za druhé světové války bylo Portugalsko neutrální.
Ačkoliv bylo Portugalsko hospodářsky dosti silné, nepodařilo se mu udržet svoje koloniální panství. Jeho rozklad započal rokem 1961, kdy Indie připojila četná území včetně Goy. Zároveň se stále častěji ozývaly hlasy dalších, převážně afrických kolonií (Angola, Mozambik, Portugalská Guinea, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Kapverdy). Právě nákladné a neúspěšné války vedly nakonec k pádu Salazarova režimu.
Salazarův nástupce Caetano byl svržen armádou v roce 1974 a Portugalsko konečně nastoupilo cestu pluralitní demokracie. V roce 1986 země vstoupila do Evropského společenství.
Politika
Prezident je volen přímo na pětileté funkční období ve všeobecných volbách. Je vrchní velitelem ozbrojených sil, na základě výsledků parlamentních voleb jmenuje předsedu vlády a jím navrženou vládu. Má rovněž pravomoc rozpustit parlament, odvolat vládu či vyhlásit válku. Tyto jsou však omezeny řadou podmínek, mezi než patří kupříkladu povinnost konzultací se sedmnáctičlennou Státní radou. Ta slouží jako poradní sbor a skládá se ze šesti bývalých civilních úředníků (bývalí prezidenti) a deseti dalších občanů - pět vybírá parlament, pět sám prezident. Hojně využívanou pravomocí prezidenta je vetování zákonů.
Republikové shromáždění (Assembleia da República) je název portugalského jednokomorového parlamentu složeného z 230ti poslanců. Je volen ve všeobecných volbách na dobu čtyř let na základě principu poměrného zastoupení. Předseda Republikového shromáždění zastupuje prezidenta v době jeho nepřítomnosti.
Výkonnou moc třímá vláda v čele s předsedou vlády. Vláda musí parlamentu předložit svůj program. Pokud není zamítnut většinou poslanců, znamená to potvrzení vlády ve funkci.
Správní členění
Pevninské Portugalsko má 18 distriktů (portugalsky distritos):
Aveiro, Beja, Braga, Bragança, Castelo Branco, Coimbra, Évora, Faro, Guarda, Leiria, Lisabon, Portalegre, Porto, Santarém, Setúbal, Viana do Castelo, Vila Real a Viseu.
Azory a Madejrské ostrovy jsou samosprávnými oblastmi.
Po reformě z roku 2004 by měly disktriky zaniknout a území rozděleno do tří kategorií: samosprávné oblasti, městská společenství, meziměstská společenství a velkoměstské obvody. Tyto budou mít různou míru samosprávy v závislosti na obyvatelstvu.
Zeměpis
Sever země je hornatý, v jižní části převládají nížiny a nevysoko položené náhorní plošiny. Nejvyšší horou pevninské části země je Mondego (1991 m.n.m.), nejvyšší bod celé země pak leží na Azorských ostrovech - Mount Pico (2351m.n.m.).
Azorské i Madejrské ostrovy jsou sopečného původu, na Azorech je dokonce ještě stále jedna aktivní sopka.
Mezi nejvýznamnější řeky patří Techo, Guardiana, Doura a Miňa.
Teploty v pevninském Portugalsku se pohybují mezi 11°C v zimě a 22°C v létě.
Hospodářství
Před rozšířením Evropské unie v roce 2004 patřilo Portugalsko mezi nejchudší země uskupení. Dlouhodobá izolace země hospodářství značně poškodila.
Zemědělství zaměstnává asi 11% pracujících. Významné je pěstování pšenice, kukuřice, vinné révy a oliv. Portugalsko je největším světovým pěstitelem korku. Mezi živočišnou výrobou vyniká chov ovcí.
Portugalsko má značné zásoby rud wolframu a mědi. Průmyslu vévodí oděvnictví a obuvnictví, automobilový průmysl a výroba cementu. Asi 75% zahraniční výměny zboží této země připadá na EU.
Ve zemi se daří rozvíjet oblast služeb, hlavně cestovního ruchu. Portugalsko navštíví ročně cca. 20 milionů turistů.
Obyvatelstvo
Země má asi 10,5 mil. obyvatel. V minulosti se řada Portugalců vystěhovala do jiných Evropských zemí s vyšší životní úrovní. Dnes se Portugalsko pozvolna stává jednou z cílových zemí přistěhovalců.
Národnostně je tato země značně jednolitá - pouze 0,5% obyvatelstva patří k jinému než portugalskému etniku. 93% obyvatel je římskokatolického vyznání, asi 3% jsou evangelíci.
Velké potíže činila hlavně v minulosti negramotnost, která se i dnes pohybuje kolem 5%, což je jedno z nejvyšších čísel v EU.
Kategorie:Portugalsko
als:Portugal
ja:ポルトガル
ko:포르투갈
ms:Portugal
simple:Portugal
th:สาธารณรัฐโปรตุเกส
zh-min-nan:Portugal
Španělsko
Španělsko je země ležící na Pyrenejském poloostrově, člen Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).
Další základní údaje
- Administrativní dělení: 17 autonomních společenství a 2 autonomní města (dále 52 provincií).
- Velká města: Barcelona, Valencia, Sevilla
- Oblíbený ostrov: Ibiza
Administrativní rozdělení
17 autonomních společenství (comunidadades autónomas) a 2 autonomní města (ciudades autónomas):
autonomních společenství
Podívejte se také na
- Zeměpis
- Evropa
- Ayerbe
- Muixeranga
- Seznam španělských měst
Kategorie:Španělsko
fiu-vro:Hispaania
ja:スペイン
ko:에스파냐
ms:Sepanyol
simple:Spain
th:ประเทศสเปน
zh-min-nan:Se-pan-gâ
Atlantský oceán
Atlantský nebo Atlantický oceán, jednoslovně Atlantik, je vodní plocha mezi Afrikou, Evropou, Antarktidou a Amerikou. Je to druhý největší ze čtyř světových oceánů.
oceán
Jeho celková rozloha včetně okrajových moří je 94 243 000 km²; to je přibližně 1/5 povrchu Země. Do Atlantiku přitéká voda z asi čtyřikrát většího území než u Pacifiku nebo Indického oceánu. Objem Atlantiku je i s objemem přilehlých moří 354,7 mil. km³, resp. 323,6 mil. km3 bez nich. Délka jeho pobřeží se udává jako 111 866 km. Šířka se pohybuje od 2 848 km mezi Brazílií a Libérií do 4 830 km mezi Spojenými státy a severní Afrikou. Nejhlubší místo v Atlantském oceánu je prohlubeň Milwaukee v Portorickém příkopu v hloubce 8 648 metrů pod hladinou oceánu. Průměrná hloubka je 3 332 m, resp. 3 926 m bez moří.
Největší moře je Weddellovo moře v jižní části Atlantiku, 2 910 000 km². Největší záliv je Mexický záliv, 1 554 000 km².
Středoatlantický hřbet je největší podmořský horský hřeben. Táhne se středem Atlantického oceánu od Islandu do 58° jižní zeměpisné šířky v délce asi 11 300 km.
Na březích severního Atlantiku leží většina z nejvyspělejších zemí světa.
Atlantský oceán je tak protkán sítí celosvětově nejpoužívanějších mořských tras mezi východní a západní polokoulí. Nacházejí se zde přední světové oblasti rybolovu; další ekonomické aktivity zahrnují bagrování aragonitických písků na Bahamách a těžbu ropy a zemního plynu v Karibském moři, Mexickém zálivu a v Severním moři.
Kategorie:Moře a oceány
als:Atlantik
ja:大西洋
ko:대서양
simple:Atlantic Ocean
th:มหาสมุทรแอตแลนติก
zh-min-nan:Tāi-se-iûⁿ
KartágoKartágo bylo ve starověku město v Severní Africe u pobřeží Středozemního moře (na východ od jezera Tunis). Založeno bylo přibližně v roce 814 př. Kr. Féničany a postupem času se stalo centrem Kartaginské říše, která se ve 3. století př. Kr. střetla s Římem o nadvládu nad Středomořím. Kartágo válku prohrálo a nakonec bylo v roce 146 př. Kr. dobyto a zcela zničeno.
Kategorie:Kartágo
ja:カルタゴ
ko:카르타고
Punské válkyPunské války je označení tří konfliktů mezi římskou republikou a Kartágem. Název je odvozen od pojmenování Poeni, Puni (česky Punové), které Římané používali pro označení Kartaginců, kvůli jejich fénickým předkům. Střetly se zde zásadně odlišné státní a vojenské koncepce, zatímco Řím byl republikou, Kartágo oligarchií, zatímco římské vojsko bylo stavěno z občanů, kartaginské tvořili převážně žoldnéři.
Výsledkem válek bylo zničení Kartága a hegemonie Říma, který zcela ovládl většinu Středomoří, včetně Hispánie, Sicílie a Řecka. Římané dlouho považovali války s Kartágem za nejtěžší, jaké kdy vedli, teprve na sklonku existence římské říše bylo toto vnímání potlačeno katastrofálními porážkami a rozpadem země.
- první punská válka (264 př. Kr. - 241 př. Kr.) byla nejvyrovnanější. Většina bojů se odehrávala na Sicílii a v jejím okolí. Válku rozhodla námořní bitva u Aegetských ostrovů, která skončila zničením větší části kartaginského námořnictva a naprostým ovládnutím moře mezi Sicílií a Afrikou Římany, což znamenalo, že nejlepší kartaginské jednotky zůstaly bez pomoci a možnosti zásobování odříznuté na Sicílii. Kartágo tak ztratilo všechny své pozice na Sicílii a Sardinii a muselo zaplatit rozsáhlé reparace.
- druhá punská válka (218 př. Kr. - 202 př. Kr.) byla vyvolána Kartaginci, kteří byli rozhodnuti zvrátit výsledek první války a měli obavy z rostoucí moci Říma. Jejich vojevůdce Hannibal vpadl na Apeninský poloostrov a získal spojenectví makedonského krále a řeckých měst na Sicílii a Apeninském polostrově. Faktem však bylo, že sám neměl adekvátní prostředky pro vedení války s Římem a bojové kvality mnoha jeho spojenců byly minimálně problematické. Dlouho sice tuto skutečnost zastíral taktickým mistrovstvím, které mu umožňovalo opakovaně porážet silnější římská vojska, ale nakonec se poměr sil projevil. Římané přednostně zničili jeho spojence a připravili jej o hospodářskou základnu v Hispánii, aby nakonec ohrozili samotné Kartágo. Hannibal se musel urychleně vrátit, v již ze strategického hlediska beznadějné situaci (i kdyby vyhrál, pouze by tím oddálil porážku) pak byla jeho vojska rozdrcena v bitvě u Zamy - jediné významné bitvě, kterou ve druhé punské válce prohrál. Kartágo bylo poté jako velmoc zcela vyřízeno a Římané na ně uvalili v podmínkách mírové smlouvy mnohá omezení ohledně armády a obchodu.
- třetí punská válka (149 př. Kr. - 146 př. Kr.) už představovala pouze závěrečný akt likvidace Kartága Římany. Kartáginci už neměli žádnou šanci na úspěšný boj a prakticky celá válka spočívala v obležení a následné likvidaci jejich města.
Kategorie:Punské války
ja:ポエニ戦争
Středověk
Středověk je tradiční označení období (dějinné epochy) mezi koncem starověku a antické civilizace a začátkem novověku. Středověk je obvykle ohraničen pádem Západořímské říše v roce 476 a objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem roku 1492 či zveřejněním 95 tezí Martinem Lutherem roku 1517. Období od konce 15. století do pol. 16. století bývá označováno za přechodné mezi středověkem a novověkem, či za součást středověku (tzv. pozdní středověk).
Charakteristika
Pro vznik středověké civilizace je klíčovým kontinentem Evropa, která se stává namísto Středomoří těžištěm veškerého politického, ekonomického a kulturního dění zásadního významu. Na důležitosti nabývá západní a střední Evropa, ale i odlehlejší regiony (severní a východní Evropa).
Na podkladech antické kultury vzniká nová společnost, která své duchovní kořeny chápe v křesťanství. Středověkou kulturu obohacuje antické hmotné dědictví, křesťanská duchovnost, ale také nové prvky, které jsou často "barbarského" původu (kultura germánská, slovanská). Od 7. století je pro Evropu důležitý kontakt s arabskou civilizací. Ta pro Evropu zprostředkovává kontakt s civilizacemi východnějším směrem (Čína, Indie).
V průběhu středověkého rozvoje dochází k vymezení tří důležitých kulturních okruhů, které byly ve vzájemném omezeném kontaktu, vyvíjely se ale odděleně, přesto si zachovaly základní společné charakteristiky:
- západní latinský kulturní okruh: románské, germánské, západoslovanské národy
- východní byzantský (byzantsko-slovanský) kulturní okruh: národy jihovýchodní a východní Evropy a Malé Asie
- arabský (islámský) kulturní okruh: Přední východ, Arabský poloostrov, severní Afrika, část Pyrenejského poloostrova
Periodizace
Podrobné možnosti časového vymezení začátku středověku viz Starověk#Vymezení.
Raný středověk
(cca od konce 5. století do 11. století)
V raném středověku dochází k šíření křesťanství v původních i nových civilizačních centrech, rozvíjí se románská kultura. Nastupuje proces teritoriální majetkové diferenciace i prohlubování kulturních rozdílů mezi evropskými teritorii. Rodové zřízení se rozpadá, ve Středomoří zaniká antická otrokářská společnost a vznikají samostatné raně feudální státy, ovlivněné románskou kulturou (např. Franská říše).
Ranný středověk se někdy dále fázuje na:
- předstátní období (od konce 5. století do 2. poloviny 9. století)
- raně státní období (od 2. poloviny 9. století do konce 11. století)
Archeologická periodizace raného středověku
Vrcholný (rozvinutý) středověk
(cca od poč. 12. století do konce 15. století)
Na základě křesťanství je středověká společnost učením o trojím lidu rozdělena mezi duchovenstvo, šlechtu a rolnický lid. Důležitým faktorem se posléze stává měšťanstvo, dochází k zakládání a rozvoji nových měst, center řemesla a obchodu. Technologický pokrok v zemědělství zapříčinil od 12. století agrární revoluci (spolu s dočasným klimatickým oteplováním ve 12. a 13. století). Růst obyvatelstva byl v 14. století pozastaven (vlivem negativních klimatických hledisek, morových epidemií).
Základní stavební jednotkou státu ve vztahu k jednotlivci je rodina. Ve feudálním státě probíhají mocenské konflikty mezi panovníkem snažícím se o centralistické řízení a šlechtou snažící se o autonomii. I ve vrcholném středověku je znatelný rozdíl ve vývoji různých částí evropského kontinentu. V těch rozvinutějších se výrazně prosazuje gotická kultura.
Pozdní středověk
(cca od konce 15. století do pol. 16. století)
Přechodné období pozdního středověku znamenalo krizi středověké společnosti, odstranění vazeb izolující evropskou civilizaci od okolního světa. V jihovýchodní Evropě došlo k mohutné vojenské expanzi Osmanské říše, zanikla Byzantská říše a slovanské státy na Balkáně, pod stálou tureckou hrozbou bylo Uhersko a zbytek střední Evropy.
Ze západní Evropy se uskutečnily první zámořské objevy, vedené Portugalci, Španěly a později Holanďany, Angličany ad. V severní Itálii vznikl již v předešlém období zárodek renesance a humanismu, na přelomu 15. a 16. století se již renesance šířila po celém evropském kontinentě.
Periodizace v historiografii některých evropských zemí
Historiografie evropských zemí se v periodizace středověku odlišují respektujíc specifičnost své národní historie.
Velká Británie:
- Anglosaské období (preconquest) 407 - 1066
- postconquest 1066 - 1500
Francie:
- raný středověk 481 - 987
- vrcholný středověk 800 - 1500
Skandinávie:
- vendelské období do 800
- vikingské období 800 - 1050
- vrcholný středověk 1050 - 1600
Polsko:
- raný středověk, předstátní období poč. 6. st. - polovina 10. století
- raný středověk, státní (piastovské) období pol. 10. století - poč. 13. století
- vrcholný středověk 13. století - 16. století
Podívejte se též na
- Historie
Kategorie:Historie
Kategorie:Archeologie
ja:中世
simple:Middle Ages
Španělsko
Španělsko je země ležící na Pyrenejském poloostrově, člen Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).
Další základní údaje
- Administrativní dělení: 17 autonomních společenství a 2 autonomní města (dále 52 provincií).
- Velká města: Barcelona, Valencia, Sevilla
- Oblíbený ostrov: Ibiza
Administrativní rozdělení
17 autonomních společenství (comunidadades autónomas) a 2 autonomní města (ciudades autónomas):
autonomních společenství
Podívejte se také na
- Zeměpis
- Evropa
- Ayerbe
- Muixeranga
- Seznam španělských měst
Kategorie:Španělsko
fiu-vro:Hispaania
ja:スペイン
ko:에스파냐
ms:Sepanyol
simple:Spain
th:ประเทศสเปน
zh-min-nan:Se-pan-gâ
1815Století: 18. století - 19. století - 20. století
Roky: 1810 1811 1812 1813 1814 - 1815 - 1816 1817 1818 1819 1820
----
Události
8. června - Založení Německého spolku.
Vědy a umění
Narození
- 10. prosince Ada, Lady Lovelace anglická hraběnka († 27. listopadu 1852)
Úmrtí
Hlava státu
- František I.
Kategorie:19. století
ko:1815년
ms:1815
simple:1815
th:พ.ศ. 2358
1801Století: 18. století - 19. století - 20. století
Roky: 1796 1797 1798 1799 1800 - 1801 - 1802 1803 1804 1805 1806
----
Události
Vědy a umění
Narození
Úmrtí
- 24. února František Martin Pelcl, český historik a spisovatel (
- 11. listopadu 1734)
Hlava státu
- František I.
Kategorie:19. století
ko:1801년
Předseda vládyPředseda vlády je v parlamentním systému hlavou nejvyššího exekutivního orgánu ve státě: vlády.
Ve frankofonních zemích je označován jako premiér, v anglosaských zemích jako první ministr, v německy mluvících zemích jako ministerský předseda.
Práci ministrů řídí vláda. Předseda vlády však může ministra odvolat buď sám, nebo jeho odvolání navrhnout hlavě státu. Hlava státu v některých systémech musí takové žádosti vyhovět, v jiných nemusí. V takových případech pak předseda vlády obvykle sám rezignuje.
V nové době vznikla funkce zástupce předsedy vlády, která bývá též označována jako nebo místopředseda vlády, náměstek předsedy vlády nebo vice-premier.
V systémech s čistou dělbou moci předseda vlády neexistuje a hlavou exekutivy je hlava státu, například v USA, kde je prezidentský systém.
Hybridními modely jsou poloprezidentské systémy, kde prezident není jen formální hlavou státu, ale má silné ústavní pravomoci, o něž se dělí s premiérem, např. ve Francii, Rusku či donedávna v Polsku.
Viz také
- Seznam českých premiérů
Kategorie:Právo
Kategorie:Politický systém
ja:首相
simple:Prime Minister
th:นายกรัฐมนตรี
Seznam států světa (podle rozlohy)Toto je seznam států světa podle rozlohy. Seznam obsahuje také závislá území, jež jsou v první tabulce přiřazena k mateřským zemím, ve druhé jsou pak uvedena samostaně. Do celkové rozlohy zemí jsou započítány i vnitřní vodní plochy (jezera, nádrže, řeky).
Seznam států světa a závislých území podle rozlohy (Tab. 1)
Poznámka
Seznam obsahuje 191 zemí OSN a dvě nečlenské země Taiwan a Vatikán.
V seznamu je také 11 zemí s celkem 66 závislými územími, z nichž je 23 trvale neobydleno a nejsou tudíž uvedeny v seznamu států světa podle počtu obyvatel. Celkový počet zemí a závislých území je 259.
Seznam států světa a závislých území podle rozlohy (Tab. 2)
Seznam obsahuje oproti Tab. 1 navíc rozlohy oceánů, Antarktidy a Spratlyových ostrovů nárokovaných několika zeměmi.
Poznámka
Evropská unie by se svými 3 892 685 km2 byla 7. nejrozlehlejší zemí světa.
Zdroj
header to force TOC
- CIA World Factbook 1. Srpen, 2003.
Podívejte se také na
- Seznam států světa (abecedně)
- Seznam států světa (podle kontinentů)
- Seznam států světa (podle počtu obyvatel)
- Seznam států světa (podle hustoty zalidnění)
Kategorie:Geografie
Státy světa (podle rozlohy)
ja:国の面積順リスト
Seznam států světa (podle počtu obyvatel)Toto je seznam států světa podle počtu obyvatel. Údaje jsou uvedeny podle CIA World Factbook. Hlavní seznam obsahuje u některých zemí i území, které daný stát spravuje, ale seznam je setříděn podle počtu obyvatel bez těchto závislých území.
Seznam států podle počtu obyvatel
| | |
