Home About us Products Services Contact us Bookmark
:: wikimiki.org ::
USA

USA

Spojené státy americké – anglicky United States of America, zkratka USA – jsou federativní prezidentská republika v Severní Americe, rozkládající se od Atlantického po Tichý oceán, díky exklávě Aljaška vlastni USA i břehy Severního ledového oceánu a na některých tichomořských ostrovech (zejména Havaj). Spojené státy se skládají z 50 států, federálního území s hlavním městem a sídlem vlády a Kongresu (District of Columbia), přidružených států s vnitřní samosprávou (Portoriko, Severní Mariany a další) a samosprávných území Spojených států (Guam, Panenské ostrovy, Americká Samoa a další).

Historie

Poprvé přistáli u břehů Ameriky Vikingové již okolo roku 1000 (Leif Eriksson), ale pro Evropu byl tzv. Nový svět objeven až výpravou Kryštofa Kolumba roku 1492. V dalších stoletích se Severní Amerika stala cílem kolonizačních snah Španělska (Mexiko, Florida, území západně od Mississippi), Nizozemska (část východního pobřeží), Francie (Kanada, povodí Mississippi) a v malé míře i Švédska (Nové Švédsko). Pro historii budoucích Spojených států měla největší význam anglická kolonizace atlantického pobřeží. Od roku 1664 se Británie postupně zmocnila nizozemských a části francouzských osad v Severní Americe a do roku 1773 vytvořila na pobřeží 13 kolonií (Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Pennsylvania, Delaware, Virginia, Maryland, North Carolina, South Carolina, Georgia), základ budoucích USA. Bezohledné zásahy mateřské země do poměrů v koloniích vyvolaly protibritskou opozici, která vyvrcholila roku 1775 vypuknutím otevřené války mezi koloniemi a Velkou Británií. 4. července 1776 vydal druhý Kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti, která vyhlašovala vznik Spojených států amerických. Podle Konfederačních článků z roku 1781 si každý ze států Unie zachoval samostatnou vnitřní a ekonomickou politiku. Válka za nezávislost skončila roku 1783 britským uznáním nového státu. Roku 1787 byl konfederativní charakter Spojených států nahrazen systémem federativním, roku 1789 byla schválena (ratifikace ukončena 1791) tzv. Bill of Rights (listina práv, prvních 10 doplňků ústavy). Od konce 18. století pak začala územní expanze Spojených států směrem na západ a na jih. Postupně byly do Unie přijaty další státy: Vermont (1791), Kentucky (1792), Tennessee (1796), Ohio (1803). Roku 1803 byla od Francie odkoupena Louisiana (její část přijata do Unie jako stejnojmenný stát roku 1812). Pokračující agresivní politika Velké Británie vůči USA (útoky na americké lodě, zajímání amerických námořníků etc.) vedla k britsko-americké válce (někdy nazývána druhá válka za nezávislost) (1812-1814), ve které sice jednoznačně nezvítězil žádný z obou států, ale obnovení předválečného stavu fakticky posílilo postaveni USA a nakrátko způsobilo zapříčinilo faktickou vládu jedné strany (dnes označována jako demokraté-republikáni) v USA (tzv. era of good feelings, éra dobré shody). Z jednotlivých teritorií byly postupně vytvářeny další státy: Indiana (1816), Mississippi (1817), Illinois (1818), Alabama (1819), Maine (1820), Missouri (1821). Roku 1819 získaly USA od Španělska Floridu (stát od 1845). Roku 1845 byl anektován Texas a po americko-mexické válce z let 1846-1848 Kalifornie (stát od 1850) a další území. Do počátku 60. let byly do Unie přijaty další státy: Arkansas (1836), Michigan (1837), Iowa (1846), Wisconsin (1848), Minnesota (1858), Oregon (1859). Rozpory mezi otrokářským Jihem a svobodným Severem vedly v letech 1860-1861 k secesi (odtržení) 11 jižních států (Jižní Karolína, Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana, Texas, Virginia, Arkansas, Severní Karolína, Tennessee), které vyhlásily Konfederované státy americké, a následně k občanské válce. Válka mezi Jihem (Konfederací) a Severem (Unií) trvala do roku 1865 a skončila vítězstvím Severu. Od státu Virginie se odtrhla část, která chtěla zůstat u Unie a vytvořila posléze stát nový (Západní Virgine). Mohutný hospodářský rozvoj (kolem roku 1890 se USA staly hospodářsky nejsilnější zemí světa) po skončení občanské války byl doprovázen další expanzí na západ. Do 1. světové války zde vzniklo 15 dalších států: Kansas (1861), Západní Virginie (1863), Nevada (1864), Nebraska (1867), Colorado (1876), Severní Dakota, Jižní Dakota, Montana, Washington (1889), Idaho, Wyoming (1890), Utah (1896), Oklahoma (1907), Arizona, Nové Mexiko (1912). Roku 1867 odkoupila americká vláda od Ruska Aljašku a od 80. let 19. století pak Spojené státy expandovaly i mimo vlastní americkou pevninu především do karibské oblasti a do Tichomoří (protektorát nad Portorikem a Kubou, ostrov Guam, Filipíny, anexe Havajských ostrovů roku 1898, rozdělení ostrovů Samoa s Německem roku 1899, Průplavové pásmo v Panamě atd.). Kromě západné polokoule (resp. Ameriky) se však USA ve světové politice až do 1. světové války neangažovaly, jejich politika byla silně izolacionistická (Monroeova doktrína) Americká účast v obou světových válkách na straně Dohody resp. Spojenců významně přispěla k jejich vítězství. Po 2. světové válce bylo USA svěřeno do správy poručenské území OSN v Tichém oceáně a většina z něj nově konstituovaných států se později stala volně přidruženými státy Spojené státy (Marshallovy ostrovy, Mariany, Mikronésie atd.). Roku 1959 byly vytvořeny 2 až dosud poslední státy Unie - Aljaška a Havaj. Za 2. světové války, která přímo nezasáhla území USA (kromě Havajských ostrovů), se průmyslová výroba zdvojnásobila a USA se staly v protiváze k SSSR rozhodující vojenskou velmocí. Roli vedoucí světové mocnosti zvýraznil pád komunistických režimů ve východní Evropě po roce 1989 a následný rozpad SSSR.

Administrativní členění

Spojené státy se skládají z 50 států (state / mn. č. states), jednoho federálního distriktu – District of Columbia, v němž leží federální hlavní město Washington, spadá přímo pod jurisdikci Kongresu, nespadá pod žádný stát a oficiálně není státem (i když mezi ně bývá často řazen) – a dalších území, např. ostrovních teritorií či indiánských rezervací. Při podepsání americké Deklarace nezávislosti se Unie skládala ze 13 zakládajících států, které byly do té doby britskými koloniemi. Počet států se posléze rozrostl při expanzi na západ, dobytím či nákupem nových území americkou vládou a dělením existujících států (Západní Viginie).

- Alabama
- Aljaška (Alaska)
- Arizona
- Arkansas
- Colorado
- Connecticut
- Delaware
- Florida
- Georgia
- Havaj (Hawaii)
- Idaho
- Illinois
- Indiana
- Iowa
- Jižní Dakota (South Dakota)
- Jižní Karolína (South Carolina)
- Kalifornie (California)
- Kansas
- Kentucky
- Louisiana
- Maine
- Maryland
- Massachusetts
- Michigan
- Minnesota
- Mississippi
- Missouri
- Montana
- Nebraska
- Nevada
- New Hampshire
- New Jersey
- New York
- Nové Mexiko (New Mexico)
- Ohio
- Oklahoma
- Oregon
- Pensylvánie (Pennsylvania)
- Rhode Island
- Severní Dakota (North Dakota)
- Severní Karolína (North Carolina)
- Tennessee
- Texas
- Utah
- Vermont
- Virginie (Virginia)
- Washington
- Wisconsin
- Wyoming
- Západní Virginie (West Virginia)
Západní Virginie

Podívejte se též na


- Seznam amerických prezidentů
- Saul Alinsky
- Jerry Mander Kategorie:Spojené státy americké ja:アメリカ合衆国 ko:미국 ms:Amerika Syarikat simple:United States th:สหรัฐอเมริกา zh-min-nan:Bí-kok

Angličtina

Angličtina (English)
Rozšíření:Velká Británie, Spojené státy a 103 dalších zemí
Počet mluvčích:402 miliónů (3. místo)
Druhý jazyk pro:350 miliónů – 1 miliarda
Klasifikace:
- Indoevropské jazyky
  - Germánské jazyky
    - Západogermánské jazyky
Písmo:Latinka
Postavení
Úřední a primární jazyk:Velká Británie, Spojené státy, Austrálie, Bahamy, Barbados, Bermudy, Dominika, Gibraltar, Grenada, Guyana, Jamajka, Nový Zéland, Antigua, Svatá Lucie, Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Vincenc a Grenadiny, Trinidad a Tobago, jeden ze 6 jazyků OSN
Jeden z úředních jazyků:Hongkong, Belize, Kanada, Indie, Irsko, Singapur, Jižní Afrika
Doplňkový úřední jazyk:Kamerun, Fidži, Mikronésie, Ghana, Gambie, Kiribati, Lesotho, Libérie, Keňa, Namibie, Nigérie, Malta, Marshallovy ostrovy, Pákistán, Papua – Nová Guinea, Filipíny, Šalamounovy ostrovy, Samoa, Argentina, Nikaragua, Kostarika, Panama, Sierra Leone, Svazijsko, Tanzanie, Zambie, Zimbabwe
Regulátor:žádný
Kódy
ISO 639-1:en
ISO 639-2:eng
SIL:[http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=ENG ENG]
Wikipedie
en.wikipedia.org
Angličtina je západogermánský jazyk, původem z Anglie. Je třetí nejrozšířenější mateřský jazyk na světě.

Rozšíření

Dnes se anglicky mluví v mnoha zemích světa. Jako mateřština figuruje mimo jiné v těchto zemích:
- Velká Británie
- Irsko
- Spojené státy
- Austrálie Je však používána v mnoha zemích jako jeden z úředních jazyků (Indie, Kanada, Jižní Afrika). Používá se však i mezi lidmi z různých zemí, kteří si navzájem nerozumí, ale používají ji jako mezinárodní dorozumívací prostředek. Kvuli rozšíření v zemích, kde není mateřským jazykem, se vyvinulo mnoho mutací angličtiny mícháním s jazykem dané země. Tyto dialekty se nazývají jmény, které vznikly jako slovní hříčky nejčastějších chyb ve výslovnosti:
- Engrish v Japonsku, neboť Japonci velmi špatně vyslovují hlásku L a vyslovují namísto ní R
- Franglais pro spojení francouzštiny a francouzského slova Anglais (angličtina)
- Spanglish pro latinskoamerické přistěhovalce ze slov Spanish English (španělská angličtina)
- Swenglish (Swedish English) pro švédštinu Neobratná angličtina v podání Čechů, kteří do ní zavlékají českou větnou stavbu a další čechismy, bývá někdy označována jako čengliš.

Historie

Vyvinula se z anglo-saského předka, když germánští dobyvatelé začali převažovat nad Kelty. Nejznámější dílo psané ve staroangličtině je Beowulf, moderní angličtina vzkvétala v dobách, kdy psal svá díla William Shakespeare.

Abeceda a výslovnost

Angličtina se píše latinkou. S výjimkou některých cizích slov se obejde bez diakritických znamének. Díky dominantnímu postavení angličtiny ve světě (a též díky výpočetní technice, která zpočátku podporovala především angličtinu) se anglická abeceda stává de-facto standardem pro "základní latinku" - přestože ne všechna její písmena byla původně obsažena v latině. Anglická abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí:

- Angličtina používá nepravidelný pravopis, z nějž jde hrubě odhadnout, jak se to které slovo vyslovuje. Problematická je zejména výslovnost cizích slov, především převzatých z francouzštiny. Většinu slov lze správně vyslovit při znalosti systému otevřených (např. ba, babe) a zavřených slabik (např. bab, babbeh):
  - a: otevřená – ei; zavřená – æ
  - e: otevřená – í; zavřená – e
  - i: otevřená – ai; zavřená – i
  - o: otevřená – ou; zavřená – o
  - u: otevřená – ju; zavřená – a
- Z hlásek, které angličtina obsahuje navíc oproti češtině, stojí za zmínku zejména znělé a neznělé TH. Znělé přepisujeme ð (někdy méně vhodně DZ) a lze ho vyslovit, když nachystáme ústa na T a řekneme Z. Neznělé přepisujeme θ (popř. TH) a lze ho vyslovit, když nachystáme ústa na T a řekneme S.
- CH se v původem anglických slovech čte Č.
- SH se čte Š.

Gramatika


- Angličtina je analytický jazyk, ve kterém se nedochovalo téměř žádné skloňování (s výjimkou "pádů" u osobních zájmen, např he (on) vs. him (jemu, jeho)), zato má poměrně pevná pravidla pro slovosled. Jde o tzv. SVO jazyk, tedy jazyk, kde ve větě leží nejdříve podmět (subjekt), pak sloveso (verbum) a nakonec předmět (objekt).
- Podstatná jména a slovesa rozlišují jednotné a množné číslo (u jmen se množné číslo tvoří téměř výhradně příponou -s).
- Přídavná jména a příslovce se stupňují, některá analyticky (složenými tvary more (více) + stupňované slovo), jiná i synteticky (koncovkami -er, -est).
- U sloves je bohatší systém časů než v češtině, např. tzv. průběhové časy nebo čas předpřítomný.
- Jako u jiných germánských jazyků (a na rozdíl od většiny slovanských jazyků) angličtina rozlišuje určitý (the) a neurčitý (a, an) člen.

Slovní zásoba

Velké množství slov má latinský původ, angličtina je přejala buď přímo z latiny, nebo zprostředkovaně přes francouzštinu. Další výpůjčky jsou z jazyků celého světa, což odpovídá celosvětovému rozšíření angličtiny.

Vzorový text

Všeobecná deklarace lidských práv

anglicky

All human beings are born free and equal in dignity and rights. They are endowed with reason and conscience and should act towards one another in a spirit of brotherhood.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Podívejte se též na


- Anglická gramatika
- Seznam jazyků
- Seznam písem
- Speciální angličtina

Externí odkazy

Kategorie:Angličtina Kategorie:Jazyky Jižní Afriky als:Englische Sprache ja:英語 ko:영어 ms:Bahasa Inggeris simple:English language th:ภาษาอังกฤษ zh-min-nan:Eng-gí

Republika

Republika (pův. z lat. res publica - věc veřejná, přeneseně obecní majetek, stát) je forma vlády ve státě, kde je nejvyšším představitelem osoba volená parlamentem nebo v přímých volbách, a to na určité časové období. Existují dva základní typy republiky:
- parlamentní republika - vláda (exekutiva) je zcela odpovědná parlamentu, který má možnost ji odvolat (např. Česká republika)
- prezidentská republika - představitelem exekutivy je prezident, který je přímo volen občany (např. USA nebo Francie) V současném světě je republika nejrozšířenější formou vlády, převažuje ve dvou třetinách všech existujících států.

Historie

První republiky vznikly v antickém Řecku a Římě. Jejich forma byla omezena volebním právem, které se vztahovalo na vyšší vrstvy obyvatelstva (šlechtu), v některých případech bylo volební právo udělováno všem občanům republiky (mezi občany se však počítala jen část svobodných mužů). Antické republiky spolu s demokratickou formou státního zřízení zaznamenaly největší rozvoj v nejvýznamnějších řeckých městských státech (např. v Aténách), později v Římě. Období římské republiky bylo de facto ukončeno za Gaia Iulia Caesara. Ve středověku se republiky rozvíjely ve velmi omezené míře v městských státech, zejména v Itálii (např. Benátky). Od 19. století došlo postupně k vytvoření republik ve většině států v Evropě a Americe.

Podívejte se též na


- Republikánství
- Monarchie ja:共和制 simple:Republic Kategorie:Politický systém

Atlantik

Atlantský nebo Atlantický oceán, jednoslovně Atlantik, je vodní plocha mezi Afrikou, Evropou, Antarktidou a Amerikou. Je to druhý největší ze čtyř světových oceánů. oceán Jeho celková rozloha včetně okrajových moří je 94 243 000 km²; to je přibližně 1/5 povrchu Země. Do Atlantiku přitéká voda z asi čtyřikrát většího území než u Pacifiku nebo Indického oceánu. Objem Atlantiku je i s objemem přilehlých moří 354,7 mil. km³, resp. 323,6 mil. km3 bez nich. Délka jeho pobřeží se udává jako 111 866 km. Šířka se pohybuje od 2 848 km mezi Brazílií a Libérií do 4 830 km mezi Spojenými státy a severní Afrikou. Nejhlubší místo v Atlantském oceánu je prohlubeň Milwaukee v Portorickém příkopu v hloubce 8 648 metrů pod hladinou oceánu. Průměrná hloubka je 3 332 m, resp. 3 926 m bez moří. Největší moře je Weddellovo moře v jižní části Atlantiku, 2 910 000 km². Největší záliv je Mexický záliv, 1 554 000 km². Středoatlantický hřbet je největší podmořský horský hřeben. Táhne se středem Atlantického oceánu od Islandu do 58° jižní zeměpisné šířky v délce asi 11 300 km. Na březích severního Atlantiku leží většina z nejvyspělejších zemí světa. Atlantský oceán je tak protkán sítí celosvětově nejpoužívanějších mořských tras mezi východní a západní polokoulí. Nacházejí se zde přední světové oblasti rybolovu; další ekonomické aktivity zahrnují bagrování aragonitických písků na Bahamách a těžbu ropy a zemního plynu v Karibském moři, Mexickém zálivu a v Severním moři. Kategorie:Moře a oceány als:Atlantik ja:大西洋 ko:대서양 simple:Atlantic Ocean th:มหาสมุทรแอตแลนติก zh-min-nan:Tāi-se-iûⁿ

Exkláva

Exkláva je pojmem z mezinárodního práva a označuje část vlastního území, které se nachází na území cizího státu (resp. cizích států) a je tímto (těmito) obklopeno. Pojem byl převzat z francouzského exclave, původně pochází z latinského ex (z, vně, pryč) a clavis (mísa). Exkláva přitom nemusí být vždy i enklávou. Pomocí schématického znázornění vpravo lze problematiku vysvětlit takto: území x a y jsou exklávami státu A (území z, spojené se státem A jakýmsi koridorem, je jeho zcela normálním územím). Území x je přitom z hlediska státu B enklávou, zatímco území y není enklávou v žádném případě (hraničí i se státem C). Další příklady:
- Ceuta a Melilla, ležící v Maroku, jež dnes mají statut autonomní oblasti Španělska
- dříve několik pozemků a malých území Západního Berlína, ležících na území NDR Poněkud rozdílné interpretace existují v otázce, jak posuzovat území, která jsou se státem, ke kterému patří, spojena mořskou cestou. Tento rozdíl je v zásadě podružný a je věcí náhledu:
- Kaliningrad lze považovat za exklávu Ruska
- zámořské departmenty Francie (jako je např. Francouzská Guyana) lze považovat za exklávy jak Francie, tak i Evropské unie (toto např. na rozdíl od Gibraltaru, který není územím Velké Británie, ale její kolonií) Dále se exkláva nesmí zaměňovat se statusem exteritoriálního území.

Viz také


- Enkláva
- Exteritorialita

Externí odkazy


- [http://home.no.net/enklaver/exclaves.htm Enclaves and Exclaves] – příklady světových enkláv a exkláv (anglicky) Kategorie:Mezinárodní právo

Aljaška

Aljaška je 49. stát USA (od 3. ledna 1959). Má asi 627 000 obyvatel (626 932 v roce 2000). Hraničí s Britskou Kolumbií (Kanada) a Yukonským teritoriem na východě a s Tichým oceánem na západě. Její rozloha je 1 717 854 km², z toho 13% tvoří vodní plocha. Pod kontrolu USA se Aljaška dostala v roce 1867, kdy ji koupily od Ruska, jehož kolonií byla, za 7 000 000 dolarů (asi 90 000 000 v roce 2003). Kategorie:Státy USA ja:アラスカ州 ko:알래스카 주 ms:Alaska simple:Alaska th:มลรัฐอะแลสกา zh-min-nan:Alaska

Severní ledový oceán

Severní ledový oceán je nejmenší světový oceán. Má také nejmenší hloubku. Rozkládá se kolem severního zemského pólu, má rozhlohu asi 14 mil. km2, průměrná hloubka je 1 328 m. Nejhlubší místo 5 449 m (Polární hlubokomořská planina). Hladinu Severního ledového oceánu pokrývá větší část roku silná vrstva ledu. Tento mořský led vzniká ze zamrzlé mořské vody. Existují tři druhý polárního ledu
- polární - pokrývá větší část oceánu, jeho tloušťka je až 50 m, v létě taje a tloušťka se změnšuje až na 2 m
- tabulový - vzniká na okrajích oceánu, maximální tloušťka je 2 m. Led je polámaný a ledové kry na sebe narážejí, v období maximálního rozsahu pokrývá asi 12 mil. km²
- rychlý led se tvoří mezi tabulovým ledem a pobřežím Původně se mělo za to, že Arktida je kontinent, v roce 1958 ale americká atomová ponorka USS Nautilus podplula serverní pól a zjistila, že žádný kontinent Arktida neexistuje a že je to pouze trvale zamrzlá hladina Severního ledového oceánu. Kategorie:Moře a oceány Kategorie:Arktida ja:北極海 ko:북극해 simple:Arctic Ocean th:มหาสมุทรอาร์กติก zh-min-nan:Pak-ke̍k-iûⁿ

Havaj

Havaj (anglicky Hawaii, havajsky/havajská angličtina Hawaiʻi), je spolkový stát USA rozkládající v Tichém oceáně na Havajských ostovech. Metropolí státu je Honolulu. Kategorie:Havaj Kategorie:Spojené státy americké zh-min-nan:Hawai‘i ko:하와이 주 ja:ハワイ州 simple:Hawaii th:มลรัฐฮาวาย

Portoriko

Portoriko (španělsky Puerto Rico) je přidružený stát USA, ležící v Karibském moři mezi ostrovy Hispaňola a antilským souostrovím. Má rozlohu 9 104 km², a asi 3 miliony obyvatel.

Obyvatelé

Obyvatelé jsou Portorikánci, na ostrově se nenacházejí téměř žádné národnostní menšiny, vyjma kontinentálních Američanů. Portoriko je jediným územím USA, kde se mluví výhradně španělsky. Ačkoliv je jako úřední jazyk stanovena také angličtina, téměř nikdo jí zde nepoužívá. Na Portorikánce vždy v USA hleděli jako na občany nižší kategorie, proto se pokusily úřady ve Washingtonu povýšit ostrov na 51. stát USA. Místní ale odmítli, protože by museli platit daně. Početná komunita Portorikánců žije také v New Yorku.

Ekonomika

Portorická ekonomika je postavená na zemědělství - vyváží se cukrová třtina, káva, cukr, banány do USA. Dále se zde také nachází většina odvětví lehkého průmyslu, zpracovávajího základní suroviny. Vyrábí se tu tedy kovy a chemické produkty. Podniky ze Spojených států využívají výhodu nižších mzdových nákladů, díky jejich pomoci i podpory ze strany vlády je životní úroveň na ostrově na přijatelné úrovni. Obyvatelé nemusí platit federální daně, dostávají však federální dávky.

Doprava

Na ostrově existuje pouze nákladní železniční doprava, vše ostatní je přepravováno silničně (90% silnic má pevný povrch), částečně letecky - Portoriko disponuje 8 letišti. Ty se nacházejí hlavně ve větších městech.

Města


- San Juan (hlavní)
- Bayamón
- Mayagüez
- Aguadilla
- Ponca
- Guyama
- Carolina
- Arecibo Kategorie: Portoriko Kategorie: Severní Amerika Kategorie: Střední Amerika ja:プエルトリコ ko:푸에르토리코 simple:Puerto Rico

1000

Století: 9. století - 10. století - 11. století Roky: 995 996 997 998 999 1000 1001 1002 1003 1004 1005

Události


- lidská populace čítá asi 300 000 000 obyvatel
- v Krakově a ve Vratislavi byla založena biskupství
- Leif Eriksson přiváží misionáře do Grónska a vyráží na svou objevitelskou cestu k Severní Americe (nejpravděpodobnější datum)
- velké stěhování Inuitů z Aljašky a sev. Kanady do Grónska
- Štěpán I. získal dědičně královskou korunu, Uhersko se stává královstvím

Vědy a umění

Narození


- Michael Kerullarios

Úmrtí

Hlavy států


- České knížectví
  - Boleslav III. Ryšavý
- Svatá říše římská
  - Ota III.
- Papež
  - Silvestr II. Kategorie:10. století ja:1000 ko:1000년 simple:Thousand

Evropa

Tento článek je o kontinentu. O Jupiterově měsíci si můžete číst zde. Evropa je s 10 532 000 km² malý světadíl (pouze Austrálie je menší), avšak velmi hustě zalidněný – v roce 2000 měla 729 000 000 obyvatel. Mluví se zde 209 různými jazyky ze 6 jazykových rodin; naprostá většina mluvčích však připadá na jazyky indoevropské. Historicky a kulturně měla Evropa veliký vliv na světovou civilizaci a běh světových dějin. Na severu Evropu ohraničuje Severní ledový oceán, na východě pohoří Ural a řeka Ural, na jihovýchodě Kaspické moře, řeky Kuma a Manyč (popř. pohoří Kavkaz) a Černé moře, na jihu Středozemní moře a na západě Atlantský oceán.

Přírodní podmínky

Obrys Evropy je nejčlenitější ze všech světadílů; pobřeží dosahuje délky přes 37 000 km a poloostrovy a ostrovy představují 34 % rozlohy Evropy. Většinu území zaujímají nížiny (43 %) a pahorkatiny; na velehory přes 2 000 m výšky připadají jen 2 % plochy. Evropa je tak s průměrnou nadmořskou výškou 292 m spolu s Austrálií nejníže položeným kontinentem. Nejvyšším bodem je Mont Blanc (4 807 m) v Alpách na pomezí Francie a Itálie, nejníže se pak nachází hladina Kaspického moře (28 m pod hladinou světového oceánu). V okrajových částech Evropy, zejména na Islandu a v jižní Itálii stále probíhá vulkanická činnost; ze známých sopek stojí za zmínku Hekla, Vesuv, Etna, či Stromboli. Větší část Evropy spadá do oblasti mírného podnebí; jižní Evropa má klima subtropické (středomořské), nejzašší severovýchod Evropy a ostrovy dále k severu pak má podnebí polární (arktické). Z evropské pevniny bývá nejtepleji v létě na jihozápadě ve Španělsku (teplotní rekord Sevilla +47 °C), nejchladněji v zimě na sverovýchodě v Rusku (Pustozersk -58 °C). To jsou však extrémy a vcelku platí, že podnebí Evropy je díky převládajícímu západnímu proudění od Atlantského oceánu znatelně teplejší a mírnější, než by odpovídalo její zeměpisné šířce. Největším množstvím srážek se vyznačují návětrné horské a přímořské oblasti, zejména při západním pobřeží. Vůbec nejdeštivějším místem je Boka Kotorská v Černé Hoře (průměrný roční úhrn 4 600 mm), ale zpravidla se roční množství srážek ve vnitrozemí střední Evropy pohybuje od 500 do 800 mm. Evropa tvoří západní pětinu superkontinentu Eurasie, zbytek připadá Asii. Evropa a Asie jsou rozlišovány spíše z historických a kulturních než z fyzicko-zeměpisných důvodů. Hranice mezi nimi je z větší části umělá. Tradičně se za ni považují mj. řeky Kuma a Manyč v nížině na sever od Kavkazu, což znamená, že celý Kavkaz včetně ruského severního podhůří už leží v Asii. Alternativně se nabízí vést hranici po hlavním hřebenu Kavkazu (popř. po hranici Ruska s Gruzií a Ázerbájdžánem), což také svého času předkládali sovětští zeměpisci - nejvyšší horou Evropy by pak totiž nebyl Mont Blanc v Alpách, ale Elbrus (5 642 m) na Kavkaze.

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Evropy Evropa má po dlouhou dobu velký kulturní a politický vliv, už od doby bronzové. Obecně se soudí, že západní kultura pochází ze starověkého Řecka a Římské říše. Ta ovládala po mnoho staletí téměř celý kontinent. Po pádu Římské říše v Evropě dlouho trvalo období stagnace, známé jako temný středověk. Toto období ukončila renesance, která znamenala dobu objevů a zkoumání. Od 15. stol. vytvářely země jako Španělsko, Portugalsko, Francie nebo Anglie velké koloniální panství s rozsáhlými državami v Africe, Americe a Asii. Průmyslová revoluce v Evropě propukla v 18. stol. a znamenala ještě větší blahobyt, který způsobil velký nárůst obyvatelstva. Po druhé světové válce během studené války byla Evropa rozdělena na dva významné politické a ekonomické bloky: socialistický blok ve východní Evropě a na kapitalistické země v západní Evropě. Východní blok se rozpadl na konci 80. let.

Státy

Evropa má 44 nezávislých zemí: S výjimkou Běloruska a Vatikánuu jsou všechny evropské země členy Rady Evropy. Nejvýznamnějším politickým uskupením současné Evropy je potom Evropská unie sdružující 24 evropských zemí a Kypr, který je geograficky přičítán převážně Asii, politicky, historicky a kulturně pak spíše Evropě.

Části Evropy


- Střední Evropa
- Východní Evropa
- Západní Evropa
- Severní Evropa
- Jižní Evropa
- Jihovýchodní Evropa Další:
- Balkán
- Benelux
- Britské ostrovy
- Skandinávie
- Višegrádská skupina

Satelitní pohled

Višegrádská skupina

Viz také


- seznam bývalých států v Evropě
- střed Evropy Category: Evropa als:Europa ja:ヨーロッパ ko:유럽 ms:Eropah roa-rup:Evropa simple:Europe th:ทวีปยุโรป zh-min-nan:Europa

Kryštof Kolumbus

Kryštof Kolumbus, italsky Cristoforo Colombo, španělsky Cristóbal Colón, (1451 – 20. května 1506) byl italský mořeplavec, novodobý objevitel Ameriky. Kolumbus se narodil někdy mezi 25. srpnem a 30. říjnem roku 1451. Dětství prožil v Janově (Genova). Jeho otec byl obchodník a velmi si přál, aby se i jeho synové věnovali obchodu. Kryštofa ale lákalo moře. Na svou první plavbu se vypravil už ve 14 letech a doplul do Tunisu a na řecký ostrov Chios. Během dalších let získával na svých plavbách zkušenosti z řízení lodí a navigace. Vzdělával se také čtením zeměpisných a cestopisných děl (např. od Marka Pola). Během let se z něho stal zkušený mořeplavec. Došel k názoru, že Země je kulatá, a byl přesvědčen, že indických a japonských břehů lze dosáhnout západním směrem, přeplutím Atlantiku. Aby tuto teorii mohl dokázat, potřeboval štědrého sponzora, který by tuto výpravu financoval. Když neuspěl v Portugalsku, přestěhoval se roku 1485 do Kastilie, kde se trpělivě snažil o svém plánu přesvědčit královský dvůr. Po sedmi letech se mu konečně podařilo získat pro jeho plán kastilskou královnu Isabelu a jejího chotě aragonského krále Ferdinanda. Od královského páru Kolumbus získal 2 malé karavely (Pinta a Niňa) a jednu větší loď (Santa Maria), která mu sloužila jako zásobovací loď. S těmito třemi loděmi a s posádkou asi 90 mužů se dne 3. srpna 1492 vydal na cestu. Po dlouhé a velice náročné plavbě přistál dne 12. října 1492 u ostrova, kterému dal jméno „San Salvador“. Ačkoliv šlo o Bahamy, Kolumbus se domníval, že přistál v Indii. Proto zdejší obyvatele nazval Indios – Indové, odtud Indiáni. Téhož roku objevil pobřeží Kuby, Haiti a další ostrovy. Když se vrátil do Španělska, dostalo se mu bouřlivého uvítání. Při druhé výpravě (1493–1496) doplul k Portoriku, Malým Antilám a Jamajce. Při dalších výpravách konečně dospěl ke břehům Jižní Ameriky. Z poslední cesty se Kolumbus vrátil 17. listopadu 1504. Zanedlouho na to, 20. května 1506 zemřel v Valladolidu obklopen svými syny. Dodnes historici vedou spory o to, zda umíral v přesvědčení, že plavbou na západ dosáhl břehů jihovýchodní Asie, či zda si ke konci života uvědomil, že objevil nový kontinent. Kolumbus byl pohřben ve Valladolidu, ale později byly jeho ostatky přeneseny do kláštera La Cartuja v Seville a nakonec na žádost jeho syna Diega roku 1542 do Santo Dominga na Hispaniole (Haiti), v dnešní Dominikánské republice). Po okupaci ostrova Francouzi roku 1795 byly ostatky přeneseny do Havany na Kubě, po válce o nezávislost na Španělsku roku 1898 byly opět uloženy v Seville, v katedrále. Kolumbus, Kryštof Kolumbus, Kryštof Kolumbus, Kryštof ko:크리스토퍼 콜럼버스 ms:Christopher Columbus ja:コロンブス simple:Christopher Columbus th:คริสตอเฟอร์ โคลัมบัส

1492

Století: 14. století - 15. století - 16. století Roky: 1487 1488 1489 1490 1491 1492 1493 1494 1495 1496 1497 ----

Události

Země Koruny české
- byl vybudován Jordán, první přehrada v českých zemích Svět
- 2. leden – kapitulovala Granada, Španělé tak dobyli poslední arabské království na Pyrenejském poloostrově
- 12. říjen – Kryštof Kolumbus doplul k ostrovům v Karibiku a objevil tak Nový svět (domníval se však, že je v jihovýchodní Asii). Tato událost se považuje za symbolický předěl mezi středověkem a novověkem
- 28. říjen – Kryštof Kolumbus přistál na Kubě a objevil tak Nový svět.

Narození


- Edward Edward Wotton - angl. lékař a zoolog

Úmrtí


- 25. červenec - papež Inocenc VIII.
- Jiří Hynek z Poděbrad

Hlavy států


- České království
  - Vladislav Jagellonský
- Svatá říše římská
  - Fridrich III.
- Papež
  - Inocenc VIII.
  - Alexandr VI. Kategorie:15. století nb:1492

Mexiko

Mexiko (plným názvem Spojené státy mexické) je federativní republika ve Střední Americe.

Statistiky


- Plný název: Spojené státy mexické (Estados Unidos Mexicanos)
- Rozloha: 1 923 040 km² (pevnina)
- Počet obyvatel: 104 907 991
- Státní zřízení: republika
- Členění: 31 spolkových států
- Hlavní město: Ciudad de México
- Úřední jazyk: španělština
- Měna: mexické peso

Základní údaje

Přírodní poměry

Spojené státy mexické (Estados Unidos Mexicanos), je severoamerická země. Na severu hraničí s USA a na jihu s Guatemalou a Belize. K Mexiku patří také několik ostrovů ležících na západě v Tichém oceánu, a na východě okolo pobřeží v Mexickém zálivu, či Karibském moři. Nejvyšší hora země Citlaltepétl je vysoká 5 700 m n. m. Nejnižším bodem je proláklina nedaleko Mexicali (-10 m)

Hlavní město

Hlavní město, ležící 2 000 m n. m. je Ciudad de México. Leží ve vnitrozemí, vysoko v horách a je největším městem v zemi. Počet obyvatel hlavního města není zcela přesný. V roce 1990 zde žilo 15 milionů obyvatel, v roce 1998 odhad činil 20 milionů. V současnosti se odhad pohybuje mezi 25 - 28 miliony obyvateli, a to jak v samém městě tak ve velmi zalidněných příměstských oblastech.

Jazyky

Úřední jazyk Mexika, španělština však není zcela totožná se španělštinou, kterou se mluví ve Španělsku. Je zjednodušená a je zde řada odlišných slov převzatých z indiánských jazyků. Těch je zhruba okolo 300 (tedy těch hlavních). Nejrozšířenější je nahuatl, který se někdy používá na různých informačních tabulích či úřadech.

Členství v mezinárodních organizacích

Tato země je členem několika mezinárodních organizací jako jsou OSN, OAS (Organizace amerických států), LIZ (Latinskoamerické integrační sdružení) a NAFTA (North American Free Trade Agreement - Severoamerická zóna volného obchodu).

Politický systém

Mexiko je republika s ústavou z roku 1917, ve které je zakotveno, že volební právo mají všichni dospělí starší 18 let. Hlavou státu i vlády je prezident (tzv. prezidentský systém), volí se na jediné šestileté období. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový Národní kongres. Z 500 členů poslanecké sněmovny jsou 3/4 voleny přímo a 1/4 podle počtu hlasů získaných jednotlivými stranami, všichni na 3 roky. 64 senátorů je voleno na 6 let, po dvou z každého státu. Každý stát si volí vlastního guvernéra a zákonodárný sbor, v případě federálního distriktu, což je hlavní město s okolím, guvernéra jmenuje prezident.

Státní symboly

Vlajka země je tvořena třemi svislými pruhy. Zleva zeleným (nezávislost), bílým (čistota náboženství) a červeným (jednota spojení míšenecké, indiánské a španělské krve). Uprostřed je státní znak z roku 1823. Znak tvoří hnědě zbarvený orel stojící na nopálovém kaktusu, který roste z vody jezera; orel drží v zobáku zeleného hada, pod ním jsou do půlkruhu prohnuté ratolesti dubu a vavřínu svázané stužkou v národních barvách. Znak ilustruje starou aztéckou legendu, podle níž putující indiánský lid měl nalézt nový domov na ostrově uprostřed jezera, kde uvidí tuto scénu. V místě na jezeře Texcoco byl roku 1325 založen Tenochtitlán, dnešní hlavní město Mexika.

Povrch

Mexiko leží na západní polokouli, v jižní části Severní Ameriky. Na severu sousedí s USA. Hranici v délce 2 597 km, tvoří částečně řeka Río Grande del Norte. Na jihu hraničí Mexiko s Guatemalou (962 km) a Belize (176 km). Celková délka mexického pobřeží je 9 219 km. Na západě je to tichomořské pobřeží, na východě atlantské pobřeží, část východního pobřeží oblévá Mexický záliv a část Karibské moře. Na jihu se při pobřeží táhne úzký Středoamerický příkop dosahující hloubek přes 6 000 m. Rozloha mexického území je téměř 2 milióny kilometrů čtverečních, po Brazílii a Argentině je Mexiko třetí největší zemí Latinské Ameriky. Mexické území se horopisně z největší části přimyká k severoamerické kordillerské soustavě, která na něm vytváří rozsáhlou vysočinu, jež se zdvihá postupně k jihu. Jejím jádrem je náhorní plošina "Mesa central", kterou prostupují horské hřbety a kotliny. Mexická vysočina je při obou oceánech ohraničena horskými pásmy pohoří Sierra Madre Oriental a Sierra Madre Occidental. Na jihu se mexická vysočina nazývá Anahuácká vysočina a zvedá se do výše 2 000 m. Nejdůležitější částí jsou dvě kotliny, v nichž je velká koncentrace obyvatelstva - Mexické a Tolucké údolí. Obě jsou velmi úrodné. Na jihu Mexické vysočiny vystupuje významné pásmo s několika menšími pohořími, která tvoří jihomexické vulkanické pásmo Cordillera Neovolcánica. Nejvyššími horami jsou: Pico de Orizaba (5 699 m), Popocatépetl (5 452 m), Ixtaccíhuatl (5 280 m) a Colima (4 340 m). Tato část území bývá postihována zemětřeseními tektonického původu. I sopky se často projevují. Na východ od Tehuantepecké šíje se zvedá pohoří Sierra Madre de Chiapas, které přechází do Tabaské nížiny a ta navazuje na rozsáhlou suchou a zkrasovělou vápencovou tabuli Yucatánského poloostrova. Na severozápadě tvoří část Mexika Kalifornský poloostrov dlouhý 1 250 km a Kalifornský záliv. Největší horou poloostrova je El Picacho del Diablo - 3 095 m n. m. 500 km od pobřeží na západ leží vulkanické ostrovy Revillagigedo.

Vodstvo

Mexiko má poměrně málo řek. Největší řekou je pohraniční Río Bravo del Norte, dlouhá 3 023 km. Z přítoků, které přijímá, je významnější jen řeka Conchos. Několik větších řek je na atlantském pobřeží, které je bohatší na srážky. Nejdůležitější z nich je Panuco, která ústí do Mexického zálivu. Západní pobřeží má četné kratší řeky, které prudce spadají s pobřežních horských pásem, a mají proto značný energetický význam. Jsou to Yaqui, Fuerte, Río Grande de Santiago (800 km), která protéká největším mexickým jezerem Lago de Chapala (1 057 km2), a na jihu řeka Balsas. Největšími řekami mexického jihu jsou Usumacinta (1 000 km) a Grijalva (velké přehrady). Usumacinta tvoří část hranice s Guatemalou.

Podnebí

Mexiko leží v subtropickém pásu. Země se dělí na čtyři výšková podnební pásma. Horká země (tierra caliente) do výšky 800 m n. m. má průměrnou roční teplotu přes 23OC. Mírná země (tierra templada) do 1 700 m n. m. má průměrnou teplotu od 17OC do 23OC. Chladnou zemi (tierra fría) do 2 500 m n. m. s teplotou méně než 17OC střídá pásmo věčného sněhu (tierra helada). Na jihu se dělí rok na období sucha a dešťů - ty dosahují maxima v letních měsících. Na východním pobřeží závisí srážková činnost v létě na pasátu vanoucím z Atlantiku, v zimě na větru ze severu. Atlantickém pobřeží je sušší. Zvláště Kalifornský poloostrov a severní část západního Mexika má srážek málo.

Flóra

Na jihu a východě se setkáváme s tropickou flórou v typickém deštném lese. Různé druhy palem propletených liánami, oživeny pestře zbarvenými orchidejemi. Pěstuje se zde palma olejná, cukrová třtina, sisal, kokosovník, kakaovník, káva a kukuřice. Pod hranicí věčného ledu na vrcholcích hor nalézáme naopak severoamerickou holoarktickou flóru. Přestože povrch Mexika není příliš zalesněn, druhů stromů zde roste celá řada. Zvlášť četně se vyskytují cedr, dub a borovice, ve vyšších polohách jedle. Hospodářský význam má i dřevo tropických stromů, užívané v nábytkářském průmyslu (mahagon) nebo k barvení kampešek. Charakteristickou rostlinou celého Mexika je kaktus, vyskytující se ve stovkách druhů. V horských oblastech Mexika se pěstuje cukrová třtina, káva, pšenice a proso. Severněji se nacházejí pastviny a louky. V Mexiku se pěstuje také velké množství tropického ovoce a různé zeleniny, zejména chili a rajčata. Zcela na severu země se daří bavlníku, zejména při ústí řek Colorado a Rio Grande.

Fauna

Zvířena čítá tisíce druhů, z nichž většinu tvoří hmyz. Velice nepříjemní jsou moskyti, přenášející malárii a žlutou zimnici. V Mexiku nacházíme zvířata, žijící v obou částech amerického kontinentu. Ze Severní Ameriky pocházejí medvědi, vydry, jeleni a srnci, z Jižní pak jaguár, pásovec, mravenečník a množství opic. Žijí zde i dikobrazové, různí hlodavci a mnoho dalších savců jako například tapír. Ze zvířat, která dovezli do Ameriky až Evropané, najdeme ve volné přírodě divoké potomky španělských koní. Dále se v Mexiku vyskytuje mnoho obojživelníků a plazů. Největší nebezpečí představují četní a prudce jedovatí chřestýši. Z ptačí říše můžeme jmenovat zase řadu druhů, od maličkých kolibříků až po supy a orly. Nejznámějším mexickým ptákem je však patrně krocan, divoký předek dnes po celém světě rozšířeného krocana domácího. Střed země se vyznačuje zejména chovem skotu, prasat, koní, koz a ovcí. Při pobřeží s Mexickým zálivem se loví zejména krabi a langusty, ve vodách Tichého oceánu krabi a ústřice.

Územní rozdělení

Stát je rozdělen na 31 spolkových států a distrikt hlavního města. Některé názvy států a měst nesou jména historických osobností Mexika, jiné jsou indiánského původu. Mexické spolkové státy

Nerostné bohatství a průmysl

Mexiko oplývá značným přírodním bohatstvím. V koloniální době bylo ceněno zvlášť stříbro a zlato, těžilo se i olovo, zinek, měď a železo. Stříbrné rudy našli geologové na celém území Mexika, bohatými doly vynikají zejména státy Zacatecas, Durango, Hidalgo, Guanajuato a Chihuahua. Dnes tvoří mexický podíl na světové produkci víc než 20 % a Mexiko je stále největším producentem tohoto kovu. Menší význam má těžba zlata, jeho naleziště jsou už částečně vyčerpána. Nacházejí se hlavně ve státech Durango, Sonora, Chihuahua a Querétaro. Z ostatních kovových rud má značnou důležitost ruda zinková, jejíž největší pánve můžeme najít ve stejných státech jako doly na stříbro a zlato. Totéž platí pro olovnaté a měděné rudy, známé vysokým obsahem kovů. V poslední době dochází k intenzivnímu rozvoji těžby železných rud v nově objevených ložiscích na západě země (Cerro del Mercado, El Mamen, La Perla a El Joven). Ruda tu v některých případech obsahuje až 60 % železa. V roce 1959 objevili v Mexiku i bohatá naleziště uranu, významná je i těžba síry, tuhy, rtuti, cínu a antimonu. Dále se těží uhlí, molybden, wolfram, kadmium a řada dalších nerostů a rud. Největší nerostné bohatství představuje z dnešního pohledu ropa a zemní plyn, zejména při východním pobřeží, na jejichž těžbě závisí příjem deviz i rychle se rozvíjející chemický průmysl. Od roku 1938 kontroluje všechny vrty, soustředěné zejména na atlantském pobřeží včetně pobřežního šelfu, státní společnost PEMEX. Podíl Mexika na světovém obchodu s ropou představuje asi 6 %. Stále větší význam má zemní plyn, přičemž téměř celou produkci odebírají Spojené státy a Kanada. Nejvíc plynu se těží kolem měst Reynosa a Poza Rica ve státě Tabasco. Převažuje průmysl chemický, strojírenský, potravinářský a textilní. Chemický průmysl sídlí zejména ve městech Coatzacoalcos a Tampico na východě, Salina Cruz na jihu a Salamanca ve středozemí. Strojírenským průmyslem se vyznačují Veracruz na východě a Puebla ve středozemí. Města jako Mexicali, Ciudad Juárez, Chihuahua, Torreón, León se vyznačují potravinářstvím, textilním průmyslem a hutnictvím. Monclova na severu a Veracruz jsou typická hutní města. Takovým textilním městem je Mérida na severu poloostrova Yucatán.

Základní fakta z historie

Hlavní článek: Dějiny Mexika Mexiko vzniklo po kolonizaci Aztécké říše Španěly, kteří na místě jejího hlavního města vybudovali Ciudad de México, přímo na území vysušeného jezera. Během 19. století sice získalo Mexiko nezávislost, zapletlo se ale do války s USA (40. léta), kde ztratilo Kalifornii, Arizonu, Nové Mexiko a další příhraniční oblasti. Vládou nad zemí se také na čas zmocnili Francouzi. Zakladatelem moderního mexického státu je Benito Juaréz, první prezident v Americe indiánského původu. Díky objevu ropy v mexickém zálivu je životní úroveň v zemi relativně vyšší, než v ostatních latinsko-amerických zemích. Mexiko má činné sopky a je ohrožováno zemětřeseními. Roku 1985 jedno takové napáchalo velké škody v hlavním městě.

Kultura 19. a 20. století

Film

Počátkem 30. let 20. století se začíná točit v Mexiku i zvukový film. V této době byl natočen film „Que viva México” (Ať žije Mexiko), který ukazuje povahu Mexičanů. Ze 40. a 50. let jsou významnými režiséry zejména E. Fernandez a kameraman G. Figneroa. V pozdější době je to M. Alzraki. Filmy z posledních let se stávají kvalitnějšími a získávají i různá ocenění na mezinárodních soutěžích. Nejdůležitějším režisérem současnosti je Arturo Ripstein (Mentiras piadosas, 1988; La mujer del puerto, 1991; Principio y fin, 1993; Profundo carmesí, 1996). Dalšími, kteří slavili úspěch v devadesátých letech jsou Alfonso Arau (Como agua para chocolate, 1990; Un paseo por las nubes, 1994), Robert Rodríguez (El mariachi, 1993), Alberto Isaac (Mujeres insumisas, 1995), Jorge Fons (El callejón de los milagros, 1995), María Novaro (Lola, 1989; Danzón, 1990; El jardín del Edén, 1994), Guillermo del Toro (Cronos, 1993) y Nicolás Echevarría (Cabeza de Vaca, 1990).

Lidová řemesla

Významné je především hrnčířství. Také textilní výroba je velmi rozšířena. Používá se zejména vlna a bavlna. Z henequenu a ixtle (agáve) se vyrábí brašny. Z rákosí se vyrábějí různé krytiny, ale také charros (klobouky).

Lidové slavnosti

Mezi běžné lidové slavnosti patří býčí a kohoutí zápasy, ale i udržení se na nezkrocených koních tzv. charros. Dále převažují různé indiánské a křesťanské slavnosti. Mexičané rádi oslavují. Oslava se nazývá fiesta. Sejde se nejméně dvacet lidí, příbuzných, přátel nebo známých. Vzhledem k počtu lidí se fiesty odehrávají často venku, na dvorku nebo v zahradě domu, večer pak při světle lampiónů. Pro děti je připravena piňata, keramická nádoba obalená staniolem, barevným papírem a papírovými třásněmi. Uvnitř jsou bonbóny, drobné ovoce, ořechy, malé hračky a papírové vločky. Piňata visí na dlouhém provazu a dva z účastníků oslavy tahají za konce provazu tak, aby piňata byla na dosah, ale ve stálém pohybu. Děti, dostanou hůl a jejich cílem je nádobu zasáhnou. Všichni přítomní sledují s povyražením marné i úspěšné pokusy a bouřlivě povzbuzují tradičním popěvkem. Když přijdou na řadu dospělí, musí mít převázané oči a jejich snaha zasáhnout piňatu je doprovázena všeobecným veselím. K fiestě patří hodně hudby a samozřejmě tanec. Je-li fiesta oslavou v kruhu příbuzných, pak feria bývá výroční slavností, která zasahuje celé město a okolí. Je to vlastně výroční trh a výstava té výrobní činnosti, která v dané oblasti převažuje. Takže v městě Taxco, známém výrobou stříbrných předmětů, se koná feria stříbra. Jinde je feria výrobků z kůže, jinde feria květin. Můžete navštívit dílny zručných řemeslníků a pozorovat jejich práci. Večer na náměstí vystupují hudebníci a tanečníci. Zvuky mariachis, lidové písně a temperamentní děj na pódiu rozehřeje postávající diváky, kteří podupávají a přizvukují do taktu. V poledních hodinách začíná být velké vedro, které se odpoledne stává úmorným. A tak Mexičané, podobně jako Španělé a obyvatelé Latinské Ameriky tráví siestu. Siesta vznikla již v době těžkých ručních prací na polích nebo stavbách, protože práce pod žhavým sluncem je velmi vyčerpávající. A tak odpolední spánek a odpočinek, tedy siesta, není znakem lenosti nebo přejedení, ale téměř nevyhnutelností.

Demografie

Poměr venkovského a městského obyvatelstva činí 30 : 70. Obvyklá hustota obyvatel je 25 obyvatel na 1 km², největší hustota je v hlavním městě, nejmenší pak v teritoriu Quintana Roo. Mesticové, tedy míšenci Indiánů a bělochů, jsou zastoupeni 60 %, indiáni 30 % a běloši 9 %. Z Indiánů je nejvíce: Aztéků, Mayů a Zapoteců. Nejméně: Ixcateců a Kiliwaů, kteří jsou na pokraji vymření. Je zde 89 % římských katolíků a 6 % protestantů. Nejlidnatější města jsou mimo Ciudad de México, Guadalajara, Monterrey, Puebla, Veracruz, Tampico, Acapulco a další. Do země přicházejí lidé především z Guatemaly a Hondurasu, především za prací a lepšími životními podmínkami. Mexičané a vůbec obyvatelé celé Latinské Ameriky v poslední době mohutně migrují do USA.

Náboženství

Vzdělání

Školní vzdělání se uskutečňuje v základním, středním (nižším a vyšším) a vysokém stupni. Základní šestileté vzdělání je povinné a bezplatné. Nižší střední vzdělání představují tříleté školy 2. stupně. Po ukončení tohoto vzdělání je možno získat vyšší střední vzdělání na tříletých nebo čtyřletých školách. Nejvyšší formou vzdělání jsou vysoké školy univerzitního nebo technického směru. Mexiko patří k zemím s vysokou gramotností (přes 88% obyvatel) a vyspělým školským systémem. Mexické školství má širokou síť základních škol a světově uznávané vysoké školství. Na Národní autonomní univerzitě (UNAM) studuje přes 400 000 studentů, po celých spojených státech. Chybí učitelé se znalostí indiánských jazyků. Asi 2 milióny indiánů ovládá jen svoji tradiční řeč, další 2 milióny k tomu hovoří částečně španělsky. Šanci studovat na nějaké z vysokých škol v zemi má ročně asi 1,5 miliónů mladých Mexičanů. Kategorie:Mexiko ja:メキシコ ko:멕시코 ms:Mexico simple:Mexico th:ประเทศเม็กซิโก zh-min-nan:México

Mississippi

Řeka a stejnojmenný stát v USA. Stát Mississipi nese jméno podle řeky, která protéká po jeho západní hranici. V překladu to znamená něco jako "Velké vody".

Historie

Mississipi bylo připojené k USA jako 20. stát 10. 12. 1817. V občanské válce se jako druhý stát přidal na stranu konfederace 9. 1. 1861 jako tvrdý zastánce otroctví. Po porážce konfederace byl do Unie znovu přijat 23. 2. 1870. V historii bylo Mississippi mnohokrát poškozeno ničivými hurikány, ale nejhorší z nich byl Hurikán Camille 17.8.1969. Byl v kategorii 5 (tzn. nejničivější), zabil 249 lidí a způsobil škody za 1,5 miliardy tehdejších dolarů.

Geografie

Mississippi je ohraničena státy Tennessee na severu, Alabama na východě, Mexickým zálivem a státem Lousiana na jihu a na západě státem Arkansas. Ten od Mississippi dělí právě stejnojmenná řeka. Nejvyšším bodem je hora Woodall, která se tyčí do výšky 806 m nad mořem. Jinak se jedná o stát spíše rovinatý, místy mírně zvlněný a na jihu velmi úrodný. V severozápaní části státu se rozkládají prérie. Delta řeky Mississippi je jedna z nejúrodnějších oblastí na světě.
- Nejvyšší bod 806 m nad mořem
- nejnižší bod 0 m nad mořem
- Střední nadmořská výška 90 m
- Šířka státu je 275 km
- délka státu je 545 km

Demografie

Mississippi má 2,844,658 obyvatel (po sčítání v roce 2000). Toto ji řadí na 31. místo v USA. Do roku 1940 tvořili většinu obyvatel černoši. Nyní to je 33%. Ve východní části žije nepočetná populace Indiánů. Malá čínská populace žije v deltě řeky. Tam přišli v roce 1870 obdělávat pole z Kalifornie. To se jim moc nedařilo, tak se stali drobnými obchodníky, kterými jsou dodnes. Rybařský a lodní průmysl lákal přistěhovalce z jihovýchodní Asie. Bílá populace je pozoruhodně homogenní. Jsou to převážně potomci Britů a Irů.
- Hlavní město je Jackson (184,256 ob.)
- Další duležitá města jsou: univerzitní Oxford (11,756 ob.), Gulfport (71,127 ob.), Náboženství - Většinou protestanti a metodisté. Římskokatolická církev má zastoupení ve velkých městech. Stejně tak židovská populace.

Ekonomika

Mississippi je stát především zemědělský. Hlavním artiklem je obilí, brambory, kukuřice, chov prasat a dobytka, drůbež. Významnou roli v hospodářství má rybolov a loďařský průmysl. Z celkového pohledu nehraje v hospodářství USA nijak významnou úlohu. Její HDP je např.menší než v ČR. Kategorie:Státy USA ko:미시시피 주 ja:ミシシッピ州

Nizozemsko

Nizozemsko, také Nizozemí, (nepřesně také Holandsko) je království ležící v severozápadní Evropě. Je jednou z nejhustěji osídlených zemí světa. Holandsko je sice běžné označení pro celé Nizozemsko, pochází ale od názvu bývalého hrabství Holandsko, které zahrnuje dnešní province Severni a Jižní Holandsko, a přesně vzato znamená tedy jen část Nizozemí – viz Holandsko.

Poloha a charakter území

Nizozemsko je nížinatá země na pobřeží Severního moře. Na východě hraničí s Německem a na jihu s Belgií. Pro pobřežní oblasti Nizozemska jsou typické prolákliny mělkých přílivových pološin. Existují dva druhy těchto plošin – watty a marše. Watty jsou přílivem zaplavovány a odlivem obnažovány. Na mnoha místech obyvatelé země zpevnily písečné valy a přesypy, postavili hráze a odčerpáváním vody udržují watty vysušené-takto rozšiřují území státu. tyto plochy se nazývají poldery. Marše jsou úrodné pobřežní nížiny na říčních nánosech. Při jejich dostatečném odvodnění se mění v úrodná pole. Na východě a jihu Nizozemska se nachází pahorkatina, jejichž údolími protékají velké evropské řeky.Na jihozápadě se táhne lesnatá plošina, kde se nachází nejvyší vrchol Nizozemska, 322 metry vysoký Vaalserberg.

Podnebí

V Nizozemsku převládá podnebí oceánské. Roční úhrn srážek je poměrně vysoký, pohybuje se v rozmezí 750-850mm. Velmi často se ve vnitrozemí objevují mlhy a často vane silný vítr. Na pobřeží často zuří bouře. Tyto bouře mohou způsobovat záplavy. Jen šest dní v roce je v Nizozemsku bezvětrno. Podnebí v Nizozemsku ovlivňuje také teplý mořský proud v Atlantském oceánu. Díky němu jsou zimy relativně teplé, naopak léta nejsou příliš teplá.

Obyvatelstvo

90% všech Nizozemců žije ve městech. Ačkoli má Nizozemsko poloviční rozlohu České republiky je zde soustředěno více obyvatel než v ČR - 16 milionů. Skoro polovinu těchto obyvatel zahrnuje konurbace Ranstad, kterou především tvoří čtyři velké aglomerace Amsterdam, Haag, Rotterdam a Utrecht. Nizozemsko je příkladem téměř homogenního státu. Vedle drtivé většiny Nizozemců zde žijí menšiny Frísů (jejich jazyk fríština je úřední) a Němců. Ještě menší jsou pak menšiny přistěhovalců z Maroka, Surinamu, Antil, Indonésie a Turecka.

Hospodářství

Základem nizozemského hospodářství je průmysl, obchod a doprava. Svoji nezanedbatelnou roli hraje i zemědělství. Nejdůležitější těžbou nerostné suroviny je těžba zemního plynu (Nizozemsko je v těžbě zemního plnyu 6. na světě). Ten je určen především k výrobě elektrické energie, kterou vyrábějí tepelné elektrárny na zemní plyn, a na export. Kromě něj se těží ještě ropa, sůl kamenná, draselno-hořečnaté soli, vápenec, slín a keramická hlína. Zvláště zpracování ropy je velmi rozvinuté, největší rafinerie se nachází u Rotterdamu, dále je rozvinutý průmysl chemický, elektrostrojírenský, potravinářský, sklářský, textilní, keramický, papírenský a hutnictví železa a hliníku. Díky velmi výhodné poloze u moře se velmi dobře daří obchodu a dopravě, vždyť Nizozemsko se může chlubit přístavem Europort v Rotterdamu, který je největší na světě. V Nizozemsku je převaha nížin, je zde mírné vlhké podnebí a úrodné půdy, proto jsou zde předpoklady pro dobře rozvinuté zemědělství. Však nizozemské zemědělství je nejen že dobře rozvinuté, ale také intenzivní, výkonné a mechanizované. Zaměstnává ale jen 3,7% obyvatelstva. Pěstují se různé plodiny, nejvíce ale obilí, cukrová řepa, kukuřice a brambory. Živočišná výroba se na zemědělské produkci podílí celými 70% a zaměřuje se především na chov skotu, drůbeže a prasat.

Členství země v organizacích

Nizozemsko je členskou zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).

Podívejte se též na


- Zeměpis
- Evropa
- Gruzínské povstání na Texelu
- Antoine Perrenot de Granvelle Kategorie:Nizozemsko ja:オランダ ko:네덜란드 ms:Belanda simple:Netherlands

Francie

Francie (francouzsky La France, oficiální název Francouzská republika, République française) je demokratický stát v západní Evropě. Hraničí s Belgií, Lucemburskem, Německem, Švýcarskem, Itálií, Monakem, Andorrou a Španělskem. Je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU). Součásti Francouzské republiky jsou také zámořské departementy a zámořská území v Karibiku, Severní a Jižní Americe, v Indickém oceánu a Oceánii.

Geografie

Hlavní článek: Geografie Francie
 Pevninská část Francie zaujímá plochu 543 965 km². Na severu a západě je krajina rovinatá s mírným vlněním, na zbytku území převážně pahorkatá a hornatá. Hlavní pohoří jsou Pyreneje na jihozápadě a Centrální masív a Alpy na jihovýchodě. Nejvyšší bod Francie i celé Evropy je Mont Blanc (4808 m). Francie bývá podle tvaru svého území přezdívána l'Hexagone (šestiúhelník). Mimo hlavního města Paříže (v jehož okolí žije 12 milionů lidí) jsou nejdůležitějšími městy Marseille, Lille a Lyon. Viz též: Seznam francouzských měst

Historie

Politický systém

Administrativní členění

Ekonomika

Obyvatelstvo

Kultura

Podívejte se též na


- Dějiny Francie
- Francouzská literatura

Externí odkazy


- [http://www.pictures-europe.com/holidays-france.htm Francouzské obrázky]
- [http://www.pictures-europe.com/map/map-france.htm Francouzské mapy] Kategorie:Francie als:Frankreich fiu-vro:Prantsusmaa ja:フランス ko:프랑스 ms:Perancis simple:France th:ประเทศฝรั่งเศส zh-min-nan:Hoat-kok

Kanada

Kanada (Canada) je stát v Severní Americe. Severní Americe
- Rozloha: 9 976 137 km2
- Počet obyvatel: 31 720 400
- Státní zřízení: federativní konstituční monarchie (1867), člen britského Společenství národů (1931)
- Členění: 10 provincií a 3 teritoria
- Hlavní město: Ottawa (774 100 obyvatel, aglomerace: 1 089 100)
- Další velká města: Toronto, Montréal, Calgary, Edmonton, Winnipeg, Mississauga, Vancouver, Québec, Hamilton
- Etnické skupiny: Kanaďané 95 % (z toho brit. původu 59 %, franc. 23 %), Asiaté 3 %, Indiáni a Inuiti 1,8 %
- Úřední jazyky: angličtina, francouzština
- Měna: 1 kanadský dolar (CAD) = 100 centů
- Členství v některých mezinárodních organizacích: OSN, Commonwealth, OAS, NATO, NAFTA, OECD, G-7

Ekonomika

Kanada je zemědělsko - průmyslový stát. Velkou roli zde hraje vysoká produkce obilovin na úrodném jihu země, Kanada velkou část potravin vyváží. Na severu země jsou lesy, ropa a velké množství jiných těžitelných surovin. Ty se zpracovávají v průmyslových zónách kolem velkých měst, hlavně na jihu Ontaria a Québecu, případně se vyvážejí do USA. Životní úroveň v zemi je velmi vysoká.

Provincie


- Britská Kolumbie, počet obyvatel: 4 milióny, hlavní město Victoria, další velké město Vancouver
- Alberta, počet obyvatel: 3 milióny, hlavní město Edmonton, další velké město Calgary
- Saskatchewan, počet obyvatel: 1 milión, hlavní město Regina
- Manitoba, počet obyvatel: 1 milión, hlavní a největší město Winnipeg
- Ontario, počet obyvatel: 11 miliónů, hlavní město Toronto, velká města Ottawa, Hamilton, Mississauga a Windsor
- Québec (Québec fr. a Quebec angl.), francouzština, počet obyvatel 7 milióny, hlavní město Québec, velky města Montréal a Sherbrooke
- New Brunswick (Nouveau-Brunswick fr. a New Brunswick angl.), angličtina a francouzština, počet obyvatel 0,8 milionu, hlavní město Fredericton, velké angl. město Saint John (Sv. Jan) a velky fr. město Moncton
- Nové Skotsko, počet obyvatel 0,9 milionu, hlavní a velké město Halifax
- Ostrov Prince Edwarda, počet obyvatel 0,1 milionu, hlavní město Charlottetown
- Newfoundland, počet obyvatel 0,5 milionu, hlavní a velké město St. John's (Sv. Jan!)

Spolková teritoria


- Severozápadní teritoria (Northwest Territories), počet obyvatel (Indiáni a běloši) ~ 30 000, hlavní město Yellowknife
- Yukon, počet obyvatel (Indiáni a běloši) ~ 30 000, hlavní město Whitehorse
- Nunavut, počet obyvatel (Inuiti a běloši) ~ 30 000, hlavní město Iqaluit Kategorie:Kanada als:Kanada ja:カナダ ko:캐나다 ms:Kanada simple:Canada th:ประเทศแคนาดา zh-min-nan:Canada

Nové Švédsko

Nové Švédsko byla švédská kolonie v Americe na dolním toku řeky Delaware. Dnes patří území Nového Švédska ke státům Delaware, New Jersey a Pensylvánie. Osadníci byli většinou Švédi a Finové, ale také Holanďané a severní Němci. Kolonie existovala od 19. března 1638 do září 1655. Kategorie:Spojené státy americké

1664

Století: 16. století - 17. století - 18. století Roky: 1659 1660 1661 1662 1663 1664