:: wikimiki.org ::

Zikmund Winter

Zikmund Winter

Zikmund Winter (27. prosince 1846 Praha – 12. června 1912 Bad Reichenhall Německo) byl český spisovatel, historik a učitel. Vystudoval pražské akademické gymnasium, poté studoval historii na filosofické fakultě. Navštěvoval mj. přednášky Tomka, Kalouska, Gindelyho a Emlera, u kterého si přivydělával v archivu jako kopista a zdokonalil se tak v paleografii. Po absolvování studia nastoupil 1. října 1873 na své první učitelské místo na reálku v Pardubicích, kde jako jednoroční suplent vyučoval dějepis, zeměpis, češtinu, němčinu a logiku. Na závěr pardubické suplentury složil státní zkoušku a dosáhl tak učitelské způsobilosti. A od 1. října roku 1874 učil na reálce v Rakovníku. Roku 1884 odešel vyučovat do Prahy na akademické gymnasium.

Dílo

Zpracoval dějiny českých měst, zajímal se o dějiny vysokých škol. Jeho historické povídky se soustředí na krátký časový úsek. Představují postavy duševně rozvrácených lidí, končí tragicky. Příběhy jsou tajemné, odehrávají se zpravidla v pobělohorské době. Historické pohledy do českých měst:
- Starobylé obrázky z Rakovnicka
- Pražské obrázky Historické novely:
- Rozina sebranec, Praha 1903/1905
- Staré listy (novely a studie), Praha 1902
- Ze staré Prahy
- Člověk zmařený
- Mistr Kampanus – životopisný román, pojednává o Janu Campanovi Vodňanském
- V pasti
- Krátký jeho svět
- Panečnice
- Nezbedný bakalář Vědecká literatura, psal ji formou beletrie:
- Zač bylo živobytí za starodávna
- Dějiny kroje v zemích českých od počátku století XV. až po dobu bělohorské bitvy
- Kulturní obraz českých měst
- Život církevní v Čechách. Kulturně-historický obraz z XV. a XVI. století I–II, Praha 1895–1896
- Řemeslo v Čechách v XVI. věku
- O životě na vysokých školách pražských knihy dvoje. Kulturní obraz XV. a XVI. století, Praha 1899
- Děje vysokých škol Pražských od secessí cizích národů po dobu bitvy bělohorské (1409–1622), Praha 1897 Dále uveřejnil velké množství povídek v časopisech.

Odkazy

- Seznam českých spisovatelů
- Česká literatura v letech 1815–1918

Externí odkazy

- [http://dejiny.nln.cz/Bibl/Winter.html Zikmund WINTER (1846—1912) – bibliografie]
- [http://www.kpp.iipardubice.cz/1121549421-pevecke-aktivity-zikmunda-wintra-v-pardubicich.html Pěvecké aktivity Zikmunda Wintra v Pardubicích] Winter, Zikmund Winter, Zikmund Winter, Zikmund Winter, Zikmund Winter, Zikmund

27. prosinec

27. prosinec je 361. den roku podle gregoriánského kalendáře (362. v přestupném roce). Do konce roku zbývají 4 dny. Svátek slaví Žaneta.

Události

Česko
- Svět
-

Narození

Česko
- 1572 Jan Campanus Vodňanský, český spisovatel († 13. prosinec 1622)
- 1846 Zikmund Winter, český spisovatel († 12. červen 1912)
- 1888 J. O. Martin, český herec († 9. října 1958) Svět
- 1571 - Johannes Kepler, astronom, matematik a fyzik († 1630)
- 1822 - Louis Pasteur, francouzský přírodovědec
- 1904 - Laco Novomeský, slovenský básník a politik († 4. září 1976)

Úmrtí

Česko
- Svět
- 1963 Tristan Tzara, francouzský básník (
- 4. duben 1896)

Svátky

Česko
- Žaneta Svět
-

Podívejte se také na

- 26. prosinec 28. prosinec - kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Prosinec ja:12月27日 ko:12월 27일 ms:27 Disember simple:December 27 th:27 ธันวาคม

Praha

Praha – od roku 1920 Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha – je hlavním a součastně největším městem České republiky.

Poloha a charakteristika

České republiky]] Do dnešní podoby se vyvíjela jedenáct století. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů, kde žije zhruba 1 170 000 obyvatel (údaj ČSÚ za rok 2005). Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu je památkovou rezervací UNESCO. Praha je statutárním městem a vyšším územním samosprávným celkem na úrovni kraje. Leží uprostřed území Čech na řece Vltavě a je ze všech stran obklopena Středočeským krajem, jehož správní úřady rovněž sídlí v Praze.

Historie

:Hlavní článek: Dějiny Prahy

Počátky hradu a města Prahy

Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů - poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární - dříve volutovou - keramikou). Na stejném místě je však doloženo i mnohem pozdější germánské sídliště. V 6.století začali osídlovat pražskou kotlinu Slované. Důležitým kultovním místem se stal ostroh nad řekou Vltavou zvaný Žiži (nebo Sizi), kde později docházelo k obřadnímu nastolování knížat "kmene" Čechů. Na tomto místě nechal kníže Bořivoj postavit koncem 9.století druhý křesťanský kostelík v Čechách, zasvěcený Panně Marii. Za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. na počátku 10.století byla celá plošina ostrohu obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se stala centrem rodícího se českého státu. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Existence knížecího hradu přivedla do jeho podhradí řemeslníky a obchodníky - začalo se rodit středověké město.

Středověk

Počátkem 12.století byla Praha kvetoucím městem, nad nímž se vznosně vypínal knížecí Hrad. "Tam žijí Židé mající plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou nejzámožnější peněžníci, tam stojí tržiště a něm plno kořisti …", napsal kdosi neznámý o Praze koncem 11.století. Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města. Pojmenování Starší - respektive latinským terminem Maior, to znamená také Větší - Město pražské získala poté, co Přemysl II. Otakar udělil roku 1257 městská práva pražskému podhradí, osídlenému již od 10.století. Tak vzniklo Nové, později Menší Město Pražské - Malá Strana. Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil další Nové Město pražské a vytýčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplněno výstavnými měšťanskými domy, prostornými tržišti, nádhernými stavbami kostelů a klášterů. "Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií, Paříží, Kolínem, napsal o sídelním městě Karla IV. František Palacký.

Sjednocení pražských měst

K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha neexistovala dlouho. Zanikla již roku 1528. Sjednotit pražská města natrvalo do jednoho správního celku se podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice. Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami. Tehdy se stala jedním z předních průmyslových a obchodních center Evropy. Roku 1893 byla asanována severní část Starého Města; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se zároveň připojil Karlín a Libeň.

Velká Praha

Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství, jakým byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Mariánský sloup Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována. Roku 1922 byla založena Velká Praha, do které byla zahrnuta všechna předměstí včetně do té doby samostatných měst jakými byly Vinohrady nebo Košíře. Praha, v niž vedle sebe žilo obyvatelstvo českého, německého a židovského původu, se stala pozoruhodným kulturním centrem. Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí). Desetileté secesní období přerušila světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus - vznikly první moderní budovy a byla také dostavěna gotická Svatovítská katedrála. Světově unikátní je architektura kubistická - jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury (Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol), ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě. Pod vlivem nastupujícího nacismu ve druhé polovině 30.let Prahu začaly opouštět první obyvatelé.

Druhá světová válka

Za války bylo z Prahy odsunuto v transportech do koncentračních táborů židovské obyvatelstvo, stejně jako cikánské (tehdejší běžné označení) a další její obyvatelé tzv. "méněcenných ras". Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna Gestapa v Pečkově paláci nebo Střelnice v Kobylisích. Stavby Prahy byly uchráněny. K lehkému poškození došlo pouze za bombardování americkými letadly na konci války (věže kláštera v Emauzích), ale plánovanou likvidaci už nemohl v té době oslabený a ustupující nacistický režim provést. Podle vůle komunistických předáků pražského povstání (Smrkovský) a předem stanovených smluv mezi spojenci z protihitlerovské koalice Prahu musela osvobodit Rudá armáda, zatímco Americká armáda vyčkávala u Plzně. Dříve než sovětská vojska do města dorazila, vypuklo zde 5.května 1945Pražské květnové povstání, které ukončil 9.května příjezd Rudé armády.

Praha jako hlavní město socialistického Československa

V únoru 1948 se chopili moci komunisté, plánování a výstavba města začaly probíhat v duchu "socialistického realismu". Vznikla tak první sídliště (Dvouletky) a později i první panelové sídliště na Petřinách. V letech 1960, 1968, 1970 a 1974 bylo k Praze připojeno dalších celkem více než 60 obcí. V 60. a 70. letech se zmodernizovaly důležité dopravní stavby jako letiště a Hlavní nádraží, začalo se budovat metro a takzvaný ZÁKOS - systém kapacitních městských komunikací, z nichž jedna oddělila Národní muzeum od Václavského náměstí. Pro obyvatele, kteří přicházeli do Prahy z celé republiky, byla na zelených loukách okolo Prahy budována panelová sídliště (největší z nich je Jižní Město). Postupující ekonomický úpadek země zasáhl i Prahu, což se projevilo v zanedbaném vzhledu města i ve zhoršování služeb. Mocenský monopol komunistické strany ukončila Sametová revoluce. Sametová revoluce

Praha po sametové revoluci

Otevření státních hranic přivedlo do města početné davy turistů. Rozvoj soukromého podnikání se projevil na mnoha starších, leckdy chátrajících budovách i menších domech, které byly opraveny. Došlo k výstavbě mnoha obchodních komplexů, ve městě se zmnohonásobil dopravní provoz, který působí řadu problémů.

Hospodářství

Hlavní město Praha patří tradičně k nejdůležitějším hospodářským centrům Česka. Vedle význačného filmového průmyslu, dnes ale upadajícího, a zřejmě nejvýznačnějšího odvětví, turistiky, se zde nachází i mnoho závodů zpracovatelského průmyslu. Sametová revoluce Hrubý domácí důchod (HDP) v pražském kraji obnášel roku 2002 kolem 620 miliard Kč (tzn. 25,7 % celkového HDP v tržních cenách; v přepočtu na hlavu to činí 226 % celorepublikového průměru).

Zpracovatelský průmysl

Zpracovatelský průmysl hlavního města Prahy zaujímá s 7,6 procenty celkové průmyslové výroby páté místo v regionální struktuře všech 14 regiónů. Průmyslové závody se soustřeďují zejména na severovýchodě a jihozápadě města. Na území hlavního města bylo roku 2003 registrováno 733 průmyslových závodů (s více než 20 zaměstnanci) s celkem 111 tisíci pracujících. Objemem své výroby se v Praze jednoznačně prosazují dvě odvětví: produkce potravin a produkce elektrických a optických přístrojů, obě odvětví s přibližně 33 miliardami Kč v roce 2002 nebo podílem 12 procent na produkci odvětví v celé republice (tržby za vlastní výrobky a služby v běžných cenách; viz i diagramy). Význačnou roli zde hraje především výroba rozhlasových a televizních přijímačů (20 procent celkové produkce země a současně i první místo v regionální struktuře). Sametová revoluce Tato odvětví jsou následována polygrafickým průmyslem s téměř 24,5 miliardami Kč tržeb. Význam tohoto odvětví vyplývá ze skutečnosti, že v hlavním městě se toto odvětví silně koncentruje (44 procent celkové produkce) a Praha zde zaujímá první místo ze všech regiónů. Sametová revoluce Mimo to se však v Praze nacházejí i další význačné závody tradičních průmyslových sektorů a odvětví, které přispívají k velkému významu hlavního města jako průmyslového střediska:
- výroba kovodělných výrobků
- výroba strojů a zařízení
- chemie a farmaceutický průmysl
- průmysl výrobků ze skla, keramiky a porcelánu, stavební hmoty
- výroba dopravních prostředků (mimo výroby automobilů), zde zejména kolejní soupravy, motocykly, lehká letadla a jiné Další odvětví hrají spíše podřadnou roli.

Doprava

:Hlavní článek: Hlavní článek: Pražská doprava Praha je hlavním dopravním uzlem v Česku a významnou křižovatkou ve střední Evropě. Má rozsáhlou dopravní infrastrukturu, jak veřejné, tak i automobilové dopravy.

Členění Prahy

: Podrobněji o částech Prahy a o jejím členění od roku 1784 do současností čtěte v článcích Královské hlavní město Praha, Velká Praha a Části Prahy.

Katastrální členění

Do roku 1949 byly správní obvody až na jednu výjimku z roku 1947 tvořeny jedním nebo více celými katastrálními celky, bývalými obcemi či městy. Od roku 1947 došlo k zásadní změně správního členění. Od té doby hranice mnoha městských částí jsou nezávislé na hranicích katastrálních území (čtvrtí). Katastrální území (například Vinohrady, Smíchov) jsou nadále rozhodující zejména pro evidenci pozemků a nemovitostí a číslování budov.

Správní členění

Praha má 57 samosprávných městských částí, které jsou spravovány voleným zastupitelstvem, radou, starostou a úřadem městské části. Od 1. července 2001) mají úřady 22 z těchto městských částí rozšířenou působnost státní správy pro své území nebo i pro několik dalších městských částí. Vzniklo tak 22 správních obvodů. Tyto obvody (s výjimkou Prahy 1 až Prahy 3) však nejsou totožné s územními obvody podle zákona o územním členění státu, které byly do roku 2001 správními obvody a do roku 1990 i samosprávnými.

22 správních obvodů

V seznamu je nejprve uveden městský správní obvod. V závorce jsou pak uvedeny městské části, které do správního obvodu spadají, přičemž městská část, jejímuž úřadu působnost státní správy přísluší, je uvedena tučně. Od 1. ledna 2002 mají všechny tyto městské části stejný název jako celý jejich správní obvod, tedy pouze slovo Praha s číslovkou. Pro lepší orientaci je v seznamu uveden i původní název městské části. 2002
- Praha 1
- Praha 2
- Praha 3
- Praha 4 (Praha 4, Kunratice)
- Praha 5 (Praha 5, Slivenec)
- Praha 6 (Praha 6, Suchdol, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Ďáblice, Březiněves, Dolní Chabry)
- Praha 9
- Praha 10
- Praha 11 (Praha 11, Šeberov, Újezd u Průhonic, Křeslice)
- Praha 12 (Praha 12, Libuš)
- Praha 13 (Praha 13, Řeporyje)
- Praha 14 (Praha 14, Dolní Počernice)
- Praha 15 (Praha 15, Dolní Měcholupy, Štěrboholy, Petrovice, Dubeč)
- Praha 16 (Radotín, Velká Chuchle, Lochkov, Zbraslav, Lipence)
- Praha 17 (Řepy, Zličín)
- Praha 18 (Letňany)
- Praha 19 (Kbely, Vinoř, Satalice, Čakovice)
- Praha 20 (Horní Počernice)
- Praha 21 (Újezd nad Lesy, Klánovice, Koloděje, Běchovice)
- Praha 22 (Uhříněves, Královice, Nedvězí, Kolovraty, Benice)

Územní členění

V roce 1960 bylo zřízeno deset městských obvodů a tyto obvody, rozšířené o nově přidružené obce, platí podle Zákona o územním členění státu dodnes. Původně byly i správními a samosprávnými obvody. Obyvatelé většiny území obvodů podléhali přímo obvodnímu národnímu výboru (později obvodnímu úřadu), v později připojených obcích však zůstaly jako mezičlánek místní národní výbory (místní úřady), které zároveň spadaly i pod působnost příslušného obvodu. Od roku 1990 však nejsou tyto obvody samosprávnými celky a od roku 2001 nejsou ani územně-správními obvody. Dnes již podle nich jsou organizovány jen soudy, pošty nebo různé správní firmy.

10 městských obvodů, jejich městské části

Seznam deseti obvodů, v závorce jsou uvedeny městské části, které tvoří území obvodu: městských obvodů
- Praha 1 (Praha 1)
- Praha 2 (Praha 2)
- Praha 3 (Praha 3)
- Praha 4 (Praha 4, Praha 11, Praha 12, Libuš, Kunratice, Újezd, Šeberov)
- Praha 5 (Praha 5, Velká Chuchle, Slivenec, Lochkov, Praha 16–Radotín, Lipence, Zbraslav, Praha 13, Řeporyje, Zličín)
- Praha 6 (Praha 6, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina, Praha 17–Řepy, Suchdol)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Březiněves, Dolní Chabry, Ďáblice)
- Praha 9 (Praha 9, Praha 14, Běchovice, Čakovice, Dolní Počernice, Praha 20–Horní Počernice, Praha 19–Kbely, Klánovice, Koloděje, Praha 18–Letňany, Satalice, Praha 21–Újezd nad Lesy, Vinoř)
- Praha 10 (Praha 10, Praha 15, Benice, Dolní Měcholupy, Dubeč, Kolovraty, Královice, Křeslice, Nedvězí, Petrovice, Štěrboholy, Praha 22–Uhříněves)

Významné čtvrti

Podívejte se také na

- Královské hlavní město Praha
- Velká Praha

Externí odkazy

- [http://www.praha-mesto.cz praha-mesto.cz] – Informační server hlavního města Prahy
- [http://www.vpraze.info vpraze.info] – Wiki stránky o Praze
- [http://www.czso.cz/xa/redakce.nsf/i/home Hlavní město Praha] na stránkách ČSÚ
- [http://www.firmy-praha.cz Firmy Praha] firmy v Praze Kategorie:České kraje Kategorie:České okresy Kategorie:Praha Kategorie:Česká města Kategorie:Čechy Kategorie:Hlavní města Evropy ja:プラハ ko:프라하 simple:Prague

12. červen

12. červen je 163. den roku podle gregoriánského kalendáře (164. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 202 dní.

Události

Česko
- Svět
- 1550 byly založeny Helsinky; Finsko
- 1962 první koncert skupiny The Rolling Stones

Narození

Česko
- 1840 Jakub Arbes, český spisovatel a novinář († 8. duben 1914) Svět
- 1898 Filipíny získaly nezávislost
- 1967 odstartovala Veněra 4

Úmrtí

Česko
- 1912 Zikmund Winter, český spisovatel (
- 27. prosinec 1846)
- 1927 Karel Farský, český kněz (
- 26. července 1880)
- 1946 Karel Toman, český básník (
- 25. únor 1877) Svět
- 1936 Karl Kraus, rakouský spisovatel (
- 28. duben 1874)
- 1972 Saul Alinsky, americký teoretik aktivismu (
- 30. ledna 1909)
- 1981 Boris Polevoj, sovětský spisovatel (
- 17. března 1908)
- 1997 Bulat Šalvovič Okudžava, ruský básník (
- 9. května 1924)
- 2003 Gregory Peck, americký herec (
- 5. dubna 1916)

Svátky

Česko
- Antonie Svět
- Mezinárodní den boje za odstranění práce dětí

Viz také:

- 11. červen 13. červen
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Červen ja:6月12日 ko:6월 12일 ms:12 Jun simple:June 12 th:12 มิถุนายน

Německo

Spolková republika Německo (SRN, do r. 1990 též nazývána "Spolková republika Německa, SRN", "Německá spolková republika, NSR", západní Německo) je federace 16 spolkových zemí ležící ve střední Evropě. Německo hraničí s Nizozemskem (577 km), Belgií (167 km) a Lucemburskem (138 km) na západě, s Francií (451 km) na jihozápadě, se Švýcarskem (334 km) a Rakouskem (784 km) na jihu, s Českem (646 km) a Polskem (456 km) na východě a s Dánskem (68 km) na severu. Ze severovýchodu má Německo přístup k Baltskému moři, ze severozápadu k Severnímu moři. Celková délka pobřeží je 2389 km. Německo je členskou zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Německa Německo bylo zdecimováno dvěma světovými válkami v první polovině 20. století. Po ukončení 2.světové války v roce 1945 bylo území Německa rozděleno na čtyři okupační zóny, které obsadili vítězní Spojenci USA, Velká Británie, Francie a Sovětský svaz. Z okupačních zón vznikly dva německé státy: Spolková republika Německo a Německá demokratická republika. K opětovnému sjednocení Německa došlo až v roce 1990. Německo je zakládajícím členem Evropské unie.

Politický systém

Administrativní členění

16 spolkových zemí (Bundesländer), které se dále dělí na 438 okresů (Kreise): Velká města : Berlín (3 388 434), Hamburk (1 726 363), Mnichov (1 227 958), Kolín nad Rýnem (967 940), Frankfurt nad Mohanem (641 076), Essen (591 889), Dortmund (589 240)

Přírodní podmínky

- Nejníže položené místo: Neuendorf bei Wilster -3,54 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Zugspitze 2962 m n. m.

Ekonomika

Obyvatelstvo

Němci 91,5 % Turci 2,4 % ostatní 6,1 %

Kultura

Podívejte se též na

- Zeměpis
- als:Deutschland fiu-vro:S'aksamaa ja:ドイツ ko:독일 ms:Jerman roa-rup:Ghirmânii simple:Germany th:สหพันธ์สาธารณรัฐเยอรมนี zh-min-nan:Tek-kok

Spisovatel

Literatura (z lat. littera = písmeno) v širším slova smyslu je souhrn všech psaných textů, tedy literatura umělecká, naučná, technická, časopisecká, memoárová i soukromá korespondence. V užším slova smyslu se literaturou obvykle myslí literatura umělecká, čili krásná literatura, beletrie.

Literatura podle zemí

- Americká literatura
- Anglická literatura
- Bulharská literatura
- Česká literatura
- Čínská literatura
- Dánská literatura
- Esperantská literatura
- Finská literatura
- Francouzská literatura
- Italská literatura
- Latinská literatura
- Maďarská literatura
- Německá literatura
- Polská literatura
- Rakouská literatura
- Ruská literatura
- Řecká literatura
- Slezská literatura
- Slovenská literatura
- Španělská literatura
- Novořecká literatura

Podívejte se též na

- Co dělat...
- Dante Alighieri
- Nakladatelství
- Seznam českých spisovatelů
- Translatologie
- Sci-fi

Externí odkazy

- [http://wikisource.org/wiki/Main_Page:Česky Wikisource] – sbírka volných textů
- [http://ca.geocities.com/gruppo04web/bookmarks.html Gruppo04:] literatura Kategorie:Literatura ja:文学 ko:문학 nb:Litteratur simple:Literature

Václav Vladivoj Tomek

Václav Vladivoj Tomek (31. květen 1818 Hradec Králové – 12. červen 1905) byl český historik, politik a pedagog.

Dílo

- Novější dějepis rakouský
- Krátká mluvnice česká
- Děje království českého
- Paměti
- Dějepis města Prahy (1855–1901) Tomek, Václav Vladivoj Tomek, Václav Vladivoj Tomek, Václav Vladivoj

Antonín Gindely

Antonín Gindely (3. září 1829 Praha – 24. říjen 1892 Praha) byl český historik německého původu.

Dílo

- Quellen zur Geschichte der böhmischen Brüder (1859)
- Dekrety jednoty bratrské (1865)
- Dějiny českého povstání léta 1618 (4 díly, česky a německy, 1870-80)
- Monumenta historiae bohemica - Staré paměti českých dějin (edice, 1865)

Reference

Štaif, Jiří. Historici, dějiny a společnost. Díl I. Praha 1997. Kollmann, Josef. Antonín Gindely, historik a archivář (1829 - 1892). 130 let Archivu země České. AČ 42, 1992. S. 193 - 208. Kollmann, Josef: Založení zemského archivu českého a Dr. Antonín Gindely. S. 7 - 22. In: 130 let zemského archivu. Sborník příspěvků z konference u příležitosti 130. výročí založení zemského archivu a 100. výročí úmrtí jeho zakladatele a 1. ředitele prof. A. Gindely. Krofta, Kamil. Antonín Gindely. Zprávy zemského archívu království Českého IV. Praha 1915. Krofta, Kamil. Palacký a Gindely. ČČH 18, 1912. S. 275 - 320. Tomek, V.V.. Antonín Gindely. Almanach České akademie věd III. Praha 1893, s. 26 - 30. Gindely, Antonín Gindely, Antonín Gindely, Antonín

Josef Emler

Josef Emler (10.leden 1836 Libáň – 10. únor 1899 Praha) byl český historik a archivář.

Dílo

- Rukovět chronologie křesťanské
- Průvodce po radnici staroměstské
- Die Kanzlei der böhmischen Könige Přemysl Ottokars II. und Wenzels II. und die aus derselben hervorgegangenen Formelbücher

Edice

- Fontes rerum Bohemicarum
- Českomoravská regesta
- Pozůstatky desk zemských království českého roku 1541 pohořelých
- Deset urbářů českých z doby před válkami husitskými
- Sněmy české
- Regesta imperii Emler, Josef Emler, Josef Emler, Josef

Paleografie

Paleografie ( z řeckého Πάλαια γραφή palaia grafé "staré písmo") je věda o starých písmech. Zkoumá vývoj písma, proměnu znaků, ligatury, zkratky, způsoby psaní apod. Je nezbytná především pro četbu starých rukopisů. Původně zkoumala především texty psané písmem latinkou bez ohledu na použitý jazyk. Teprve postupně se její zaměření rozšířilo na další písma (řecké, písma slovanských jazyků atd.). Proto se paleografie rozlišuje podle toho, jaké písmo zkoumá: latinská, řecká, ruská, arabská apod. Kategorie:Pomocné vědy historické Kategorie:Písma

1873

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1868 1869 1870 1871 1872 - 1873 - 1874 1875 1876 1877 1878 ----

Události

Česko Svět
- vznik Budapešti - sloučením tří dosud samostatných částí (Budína, Starého Budína a Pešti)
- Lotyšská hymna - napsána a stala se hymnou

Vědy a umění

Narození

Česko
- 9. května Antonín Čermák, americký podnikatel a politik českého původu († 6. března 1933)
- 30. listopadu Božena Benešová, česká spisovatelka († 8. dubna 1936) Svět

Úmrtí

Česko Svět

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1873년 simple:1873

Pardubice

Pardubice (německy Pardubitz) jsou statutární město na východě Čech a metropole Pardubického kraje, s přibližně 96.000 obyvateli. Pardubice leží 104 km východně od Prahy na soutoku Labe s Chrudimkou. Město bylo založeno přibližně v roce 1340, ale na jeho místě stál již od počátku 13. století klášter. Pardubice jsou důležitým průmyslovým městem: je zde chemický průmysl zastoupený Synthesií Pardubice, výrobcem plastické trhaviny Semtex, rafinérie Paramo (Pardubická rafinérie minerálních olejů), těžký strojní průmysl a továrna elektrotechnických výrobků - Foxconn využívající kvalifikované pracovní síly z - po změně režimu v roce 1989 (sametová revoluce) - redukovaného a restrukturalizovaného podniku Tesla (nejznámější produkt podniku Tesla je pasivní radiolokátor Tamara). Od roku 1874 se v Pardubicích každý podzim (obvykle v polovině října) koná slavná Velká pardubická, nejtěžší koňský dostih na evropském kontinentu (bez britských ostrovů). V Pardubicích sídlí hokejový klub HC Moeller Pardubice,který v roce 2005 vyhrál českou extraligu.

Podívejte se též na

- Hradec Králové
- Chrudim

Externí odkazy

- [http://www.mesto-pardubice.cz/ Město Pardubice]
- [http://www.pardubice-racecourse.cz/ Dostihové závodiště] Kategorie:Česká města Kategorie:Okres Pardubice Kategorie:Čechy

1874

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1869 1870 1871 1872 1873 - 1874 - 1875 1876 1877 1878 1879 ----

Události

Česko
- konal se první ročník Velké pardubické Svět
- Island vyhlásil autonomii

Vědy a umění

- Cantor publikoval teorii množin

Narození

Česko
- 28. duben Karl Kraus, rakouský spisovatel († 12. červen 1936)
- 24. srpen Karel Hlaváček, český básník a výtvarník († 15. červen 1898)
- 25. dubna Guglielmo Marconi, italský vynálezce († 20. července 1937) Svět
- 30. listopadu Winston Churchill, britský státník († 24. ledna 1965)

Úmrtí

Česko
- 8. říjen Vítězslav Hálek, byl český básník (
- 5. duben 1835) Svět

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1874년 simple:1874

Praha

Praha – od roku 1920 Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha – je hlavním a součastně největším městem České republiky.

Poloha a charakteristika

Historie

:Hlavní článek: Dějiny Prahy

Počátky hradu a města Prahy

Středověk

Sjednocení pražských měst

Velká Praha

Druhá světová válka

Praha jako hlavní město socialistického Československa

Praha po sametové revoluci

Hospodářství

Zpracovatelský průmysl

Doprava

Členění Prahy

: Podrobněji o částech Prahy a o jejím členění od roku 1784 do současností čtěte v článcích Královské hlavní město Praha, Velká Praha a Části Prahy.

Katastrální členění

Správní členění

22 správních obvodů

Územní členění

10 městských obvodů, jejich městské části

Významné čtvrti

Podívejte se také na

- Královské hlavní město Praha
- Velká Praha

Externí odkazy

Jan Campanus Vodňanský

Jan Campanus Vodňanský též Jan z Vodňan i pouze Campanus [Kampánus] ( 27. prosinec 1572 Vodňany - 13. prosinec 1622 Praha), český spisovatel. Vystudoval pražskou universitu, roku 1596 se stal mistrem svobodných umění. Poté působil jako učitel v Praze a Kutné Hoře. Od roku 1603 učil na pražské universitě (řečtina a latina). Několikrát se stal děkanem, prorektorem a dvakrát byl i rektorem university.
Byl zastánce kalicha, ale roku 1622 se veřejně zřekl víry a přestoupil ke katolictví, tato snaha zachránit si místo na univerzitě, byla jeho okolím velmi odsuzována.

Dílo

Campanus psal většinou latinsky, někdy i řecky nebo česky.
- Břetislav a Jitka - drama, zkoušení této hry bylo zakázáno, protože zpracovávala téma, které údajně hanilo dobrou pověst českých knížat (1604, česky.
- Posvátné ódy - přebásnění Davidových žalmů (starý zákon) do latiny.
- Cechias zveršované české dějiny
- Bretislaus - divadelní hra
- Elegie o strachu
- Prosba o mír Jeho básně se vyznačovaly především formální dokonalostí a Campanus byl uznávaný nejen v Čechách, ale i v celé Evropě.

Odkazy

- Seznam českých spisovatelů
- Humanismus a renesance v české literatuře Campanus,Vodňanský Jan Campanus,Vodňanský Jan Campanus,Vodňanský Jan Campanus,Vodňanský Jan Campanus,Vodňanský Jan

Česká literatura v letech 1815-1918

Česká literatura v letech 1815–1918 V tomto období prodělala česká společnost rozsáhlé změny které se promítly i do literatury, během této doby se z okrajového jazyka, stal samostatný jazyk a ze zanikající řeči se stala plně respektovaná řeč o jejíž plnohodnotnosti nikdo nepochyboval. Zpočátku byla česká scéna zcela bez politického programu, později se vytvořil program, kdy budoucnost byla spojována s Rakouskem, teprve koncem tohoto období začal vznikat program vycházející a požadující vznik samostatného státu. Roku 1829 vznikla snaha o vytvoření české encyklopedie, tento pokus se sice nepodařilo dotáhnout, ale díky němu vznikla v r. 1831 Matice Česká – nakladatelství, které v následujících letech přebralo vedoucí roli ve vydávání česky psané literatury. V této době (1868) byl položen základní kámen Národního divadla, to bylo otevřeno roku 1881, téhož roku vyhořelo, znovu otevřeno bylo roku 1883. Toto samozřejmě ovlivnilo celou generaci naší literatury. Roku 1884 bylo založeno Národní divadlo v Brně

1. generace národních buditelů

Čeští obrozenci se v tomto období snažili pozvednout český jazyk na úroveň běžně používaného jazyka, tzn. že vytvářeli gramatická pravidla a snažili se dokázat, že češtinu lze používat jako každý jiný jazyk. Což vedlo k velkému zvýšení počtu překladů, které měly tuto rovnoprávnost dokázat. Překlady a tvorba gramatiky pak zabíraly našim spisovatelům většinu času, takže došlo k jakémusi potlačení vlastní tvorby Jejich prvořadým cílem bylo zachránit češtinu. Jejich názory byly ovlivněny faktem, že vzdělávat se bylo možné pouze v němčině a faktem, že české země zdaleka nedosahovaly kulturní vyspělosti okolních zemí. To v nich vyvolávalo pocit nutnosti najít si nějakého spojence, tím se staly Slované v čele s Ruskem. Jejich rusofilství bylo zcela nekritické, odmítali si připustit fakt, že ruská společnost byla zastará a režim, který tam vládnul byl považován za despotický. Buditelé dokonce zacházeli tak daleko, že navrhovali všeslovanský stát s centrem v Rusku a to dokonce i s těmi důsledky, že by byla přijata ruština jako všeslovanský jazyk. Tyto panslovanské ideály byly v naší společnosti velmi populární a jejich autoři v ně skutečně věřili.
Tento stav se pomalu začal měnit v r. 1830, kdy v Polsku došlo k listopadovému povstání, 1. generace národních buditelů bezvýhradně podporovala Rusy, ale nastupující tzv. 2. generace národních buditelů podpořila Poláky. Tím začala roztržka mezi těmito generacemi. Dalším rysem této doby bylo považování všeho českého za krásné a dobré – i špatná díla nebyla kritizována, pouze na základě toho, že byla česká. Dalším výrazným jevem byl tzv. historismus, což znamenalo, že slavná historie je zárukou slavné budoucnosti. To vedlo k velké oblibě historických děl. Největší význam byl přisuzován Karlu IV. a husitství. V těchto etapách viděli nejen historickou epochu, ale především dobu kdy češi vládli němcům, resp. s nimi úspěšně bojovali. To se promítlo i do jejich lingvistických názorů, proto v češtině zůstávala spousta archaismů. Tyto archaismy měly češtině pomoci k navázání na slavnou minulost, ve skutečnosti však brzdily její rozvoj. Dalším oblíbeným tématem bylo opěvování krásy Čech, českých dívek, české přírody, ... .
Tento historicismus (resp. potřeba mít vlastním jazykem psanou literaturu) vedl k vytvoření Rukopisu zelenohorského a Rukopisu královédvorského. Tyto padělky z let 1817 a 1818 daly českému obrození nový impuls, bohužel vedly i k dalšímu falšování staré literatury, objevilo se značné množství nových glos (především ve středověkých rukopisech).
Jejich cílem bylo dokázat, že před českou středověkou poezií u nás existovala slovanská básnická tvorba. Tato snaha byla ovlivněna národním komplexem z okolních národů, které byly literárně činné před námi. Zcela jistě nerozhoduje, kdo s literaturou začal, ale tehdejší buditelé to za důležité považovali. Tyto rukopisy tak uspokojily národní touhu po velké národní poezii.
- Rukopis královédvorský – přinesl řadu epických, lyrických a lyrickoepických skladeb, které se vesměs hlásily ke 13. století.
- Rukopis zelenohorský – Jeho hlavní část je báseň o Libušině soudu. Dle datování 11. stol. O pravost těchto rukopisů se vedly spory od jejich objevení, ale teprve v 80. letech 19. stol. se došlo k závěru, že se jedná o falza, kdy jejich nepravost prokazoval Tomáš Garrigue Masaryk. Veřejnost fakta o nepravosti rukopisů nechtěla delší dobu přijmout a Masaryk byl považován za nepřítele Čechů. Za autory těchto padělků jsou považováni Václav Hanka a Josef Linda. Tato generace spisovatelů byla zcela apolitická, to bylo způsobeno obavou z policejní represe, protože v této době nebyl žádný problém ve vedení jazykových a kulturních snah, ale politické snahy vedly k odporu státních orgánů.
- někdy sem bývá řazen i Josef Dobrovský
- Josef Jungmann
- Antonín Marek
- Milota Zdirad Polák
- Václav Hanka
- Josef Linda
- Jan Kollár
- František Ladislav Čelakovský
- Pavel Josef Šafařík
- František Palacký Dramatici :
- Josef Kajetán Tyl
- Václav Kliment Klicpera

2. generace národních buditelů

Tato generace se začala postupně prosazovat po listopadovém povstání v Polsku (1830), kdy dala jasně najevo, že nehodlají souhlasit se vším co jim předchozí program nabízí. Postupně se začal prosazovat reálnější vztah k Rusku, tím došlo k přehodnocení programu předchozí generace.
Tito lidé si uvědomili, že češtinu již není třeba zachraňovat, ale pomalu rozvíjet jako normální jazyk, tím padlo i nekritické přijímání všeho českého a tak se začalo hledět nejen na jazyk, ale i na kvalitu vlastního díla. Tato generace přesunula svůj program z pole kulturního na pole politické.
- Karel Havlíček Borovský
- Božena Němcová
- František Matouš Klácel

Český realismus

Vzniká v 19. století, jako reakce na prudký rozvoj přírodních a technických věd. Vychází z životní teorie pozitivismu – filosofický směr, který dokazuje, že skutečnost je to, co lze poznat svými smysly. Realistická umělecká díla obhajují tuto filosofii a píší jen o tom co lze poznat smysly. Všechny společenské i světové události se zdůrazňují v literatuře. V dílech jsou hodnoceny společenské jevy. Autoři vytváření typy – postavy, které mají společné vlastnosti s větším počtem lidí. V Čechách spisovatelé reagovali především na Bachův absolutismus, slovanský sjezd 1848. Ze světových událostí byl v naší literatuře největší ohlas na pařížskou komunu. Kritický realismus tyto skutečnosti ještě hodnotí. Neexistuje přesné ohraničení mezi romantismem a realismem.
- Karel Havlíček Borovský
- Božena Němcová
- Antal Stašek
- Zikmund Winter
- Ignát Herrmann Spisovatelé s regionálním významem:
- Karel Václav Rais
- Josef Holeček
- Tereza Nováková
- Jindřich Šimon Baar
- Karel Klostermann
- Hubert Gordon Schauer Drama:
- Ladislav Stroupežnický
- Gabriela Preissová
- Emanuel Bozděch

Odkazy na světový realismus

Anglie:
- Daniel Defoe
- Jonathan Swift Francie:
- Honoré de Balzac Rusko:
- Nikolaj Vasilijevič Gogol

Český romantismus

Romantismus je umělecký směr 1. poloviny 19. století. Český romantismus je v zásadě shodný s romantismem světovým, řeší obdobné problémy, literatura zde reaguje na světovou literaturu s relativně malým zpožděním. Jediným rozdílem mezi českým a světovým romantismem je, že do českého realismu se prolínaly ještě snahy národního obrození. Velkou úlohu v něm hraje romantický hrdina, tj. výjimečný člověk, který není schopen přizpůsobit se svému prostředí. Obrací se do svého nitra a hledá východisko uvnitř sebe. Soustřeďuje se na milostný vztah a lásku, je schopen milovat pouze nešťastně. Hrdina miluje ideál krásy a lásky. Vztah musí končit tragicky. Prostředí, v kterém se děj odehrává, je také výjimečné: temné noci, hřbitov, tajuplné zříceniny a hrady, rokle, opuštěná místa, atd.
- Karel Hynek Mácha
- Václav Kliment Klicpera
- Josef Kajetán Tyl
- Josef Jaroslav Langer
- Karel Jaromír Erben
- Josef Václav Frič
- Karel Sabina
- Boleslav Jablonský
- Václav Bolemír Nebeský
- František Jaromír Rubeš

Odkazy na světový romantismus

Anglie:
- Charles Dickens
- George Gordon Byron
- Percy Bysshe Shelley
- Walter Scott Francie:
- Victor Hugo
- Stendhal Rusko:
- Alexandr Sergejevič Puškin
- Michail Jurjevič Lermontov Polsko:
- Adam Mickiewicz

Český naturalismus

Naturalismus je umělecký směr přelomu 19. a 20. století. V literatuře byl kladen důraz na objektivitu, autor se neměl ohlížet na morálku a měl vyobrazovat svět takový jaký je. Vedl k zobrazování nejnižších lidských pudů a lidí na okraji společnosti.
- Karel Matěj Čapek-Chod
- Josef Karel Šlejhar drama:
- Vilém Mrštík
- Alois Mrštík

Odkazy na světový naturalismus

Francie
- Émile Zola
- Henrik Ibsen

Májovci

Tato skupina obdivovala český romantismus, především pak K. H. Máchu.
Máchův Máj vydali jako 2. almanach (1858), úvodem byla Máchova podobizna.
K této původem básnické skupině se přihlásili nejen básníci, ale i spisovatelé. Dávali přednost současnosti před minulostí. Základ jejich programu tvořily tyto body : # Chtěli zobrazovat pravdivou skutečnost. # Studovat skutečnost # Chtěli skutečnost zachytit v celé její šíři. # Studovat evropskou literaturu a vyrovnat českou literaturu na její úroveň.
- Vítězslav Hálek
- Jan Neruda
- Adolf Heyduk
- Karolína Světlá
- Rudolf Mayer
- Václav Šolc
- Josef Barák Sympatizanti:
- Jakub Arbes
- Božena Němcová
- Josef Václav Frič

Ruchovci

Tato literární skupina, se soustředila kolem almanachu Ruch podle kterého byli nazváni. První číslo vyšlo na počest Národního divadla. Rozmach této skupiny spadá do 60. – 70. let 19. století – tj. v doba prudkého rozvoje průmyslu, hospodářství a kultury (vznik národního divadla. Z počátku měli asi 20 přispěvatelů. Redaktor byl Josef Václav Sládek, autory byly Ladislav Quis a Svatopluk Čech. Jejich tvorba je velmi odlišná od tvorby Májovců. Ruchovci neměli finanční potíže, což se samozřejmě projevilo v jejich tvorbě. Vraceli se k otázkám vlastenectví, opět se objevila myšlenka slovanské vzájemnosti. Snažili se zachovat národní charakter literatury. Spisovatelé hledali náměty v českých dějinách – ve valné většině případů nejde o literaturu faktu, ale naopak lze říci, že si na základě některých událostí vymýšlejí dějiny a upravují je do podoby v jaké by je rádi viděli.
Básníci se obraceli k venkovu a české selství se pro ně stalo prototypem českého národa. Napodobovali lidovou tvorbu, znovu se objevili balady a vlastenecké verše.
- Svatopluk Čech
- Eliška Krásnohorská
- Alois Jirásek
- Václav Beneš Třebízský
- Ladislav Quis

Lumírovci

Do literatury vstupují ve stejné době jako ruchovci, ale jsou k nim protikladní. Sdružují se kolem časopisu Lumír, který vznikl v roce 1851. Největší snahou bylo povznést literaturu na evropskou úroveň. Snažili se otevřít se světu – překládali cizí literaturu, především románskou (Francie, Itálie). Nezajímala je minulost a pokud se zabývají historií lidstva, tak pouze v kontextu s historií národa. Filosofickým základem jejich tvorby byla myšlenka, že lidstvo se neustále vyvíjí k humanitě. Literárně hodně experimentovali, objevují se u nich neobvyklé verše – sonety, gazely. Jejich díla patří k nejčtivějším (z této doby) a lze říci, že i kvalitativně patří k nejlepším z tohoto období. Jejich dílo může být blízké i modernímu člověku, což o předchozích skupinách říci nelze.
- Jaroslav Vrchlický
- Josef Václav Sládek
- Julius Zeyer
- Vítězslav Hálek
- Jan Neruda

Dělničtí básníci

Vznikli v ve stejné době jako Lumírovci. Nejednalo se o profesionlní básníky, nebo spisovatele, ale o dělníky, kteří byli většinou buřiči. Jejich poezie nemá žádnou literární hodnotu a ani není nijak čtivá. Psali výhradně o dělnických tématech (stávky, problémy v továrnách, atp.). Tito básnici byly vyzdvihováni v komunistické literatuře, protože vyhovovali jejich pojetí třídního světa. V dílech těchto autorů se píše o útisku. Jejich cílem bylo vytvoření lepšího světa.
- Josef Boleslav Pecka - Strahovský
- Norbert Zoula
- Ladislav Zápotocký

Odkazy

- Seznam českých spisovatelů
- Česká literatura v letech 1750–1815
- Divadlo Česká literatura v letech 1815–1918 Česká literatura v letech 1815–1918

Kategorie:Čeští vědečtí spisovatelé

Věda Kategorie:Vědečtí spisovatelé

Kategorie:Čeští historikové

Kategorie:Historikové

Kategorie:Narození 1846

Harrison, Macomb County, Michigan

:There is also the City of Harrison in Clare County. Harrison is a charter township in Macomb County in the U.S. state of Michigan. As of the 2000 census, it had a total population of 24,461.

Geography

According to the United States Census Bureau, the township has a total area of 61.5 km² (23.8 mi²). 37.0 km² (14.3 mi²) of it is land and 24.5 km² (9.4 mi²) of it is water. The total area is 39.79% water.

Demographics

The U.S. Census Bureau has also defined Harrison Township as a census-designated place (CDP) in the 2000 Census so that the community would appear on the list of places (like cities and villages) as well on the list of county subdivisions (like other townships). The final statistics for the township and the CDP are identical. As of the census ² of 2000, there are 24,461 people, 10,720 households, and 6,421 families residing in the township. The population density is 660.5/km² (1,710.2/mi²). There are 11,486 housing units at an average density of 310.1/km² (803.0/mi²). The racial makeup of the township is 94.53% White, 2.47% African American, 0.38% Native American, 0.58% Asian, 0.04% Pacific Islander, 0.45% from other races, and 1.55% from two or more races. 1.48% of the population are Hispanic or Latino of any race. There are 10,720 households out of which 26.9% have children under the age of 18 living with them, 47.5% are married couples living together, 8.1% have a female householder with no husband present, and 40.1% are non-families. 33.1% of all households are made up of individuals and 8.2% have someone living alone who is 65 years of age or older. The average household size is 2.28 and the average family size is 2.94. In the township the population is spread out with 21.9% under the age of 18, 8.7% from 18 to 24, 32.5% from 25 to 44, 26.0% from 45 to 64, and 10.9% who are 65 years of age or older. The median age is 38 years. For every 100 females there are 101.2 males. For every 100 females age 18 and over, there are 100.7 males. The median income for a household in the township is $51,892, and the median income for a family is $67,129. Males have a median income of $47,444 versus $31,561 for females. The per capita income for the township is $29,491. 5.7% of the population and 3.6% of families are below the poverty line. Out of the total population, 7.0% of those under the age of 18 and 5.9% of those 65 and older are living below the poverty line.

External links

- [http://www.harrison-township.org/ Harrison Township] Category:Macomb County, Michigan Category:Townships in Michigan Category:Charter townships in Michigan Category:Census-designated places in Michigan

Architekci wn�trz Conspiracy cheap tickets Forex poker

:: RELATED NEWS ::

太田房江
太田房江(1951年 6月26日-)是日本女性政治家，现任大阪府知事。广岛县吴市出生。本名是齐藤房江。知事是日本地方政府首长。毕业于东京大学经济学部后，在日本政府