:: wikimiki.org ::
| Americký Dolar |
Americký dolar
Americký dolar je oficiální měna Spojených států amerických i některých dalších zemí (Ekvádor, El Salvador a Východní Timor se tak rozhodly nezávisle, některé státy dřívějších amerických teritorií v Tichomořských ostrovech si po získání nezávislosti nepřijaly vlastní měnu), další státy pak mají svou měnu pevně vázánu na kurs amerického dolaru. V mnoha ostatních státech je také široce používána jako bankovní rezerva. V dubnu 2004 bylo v oběhu téměř 700 miliard dolarů, z čehož asi dvě třetiny mimo Spojené státy.
Americký dolar se běžně označuje symbolem dvojitě přeškrnutého písmene s – $. Kód amerického dolaru podle ISO 4217 je USD. Mezinárodní měnový fond také používá označení US$.
Název dolar historicky pochází až z Jáchymovského tolaru.
Externí odkazy
- [http://www.treas.gov/topics/currency/index.html Portál Mince a bankovky] na stránkách amerického ministerstva financí
- [http://www.frbsf.org/currency/ Výstava Americká měna] na stránkách americké rezervní banky v San Franciscu
- [http://www.moneyfactory.com/section.cfm/4 Obrázky všech platných bankovek] na stránkách amerického ministerstva financí
Dolar, americký
Kategorie:Spojené státy americké
ja:アメリカ合衆国ドル
simple:United States dollar
th:ดอลลาร์สหรัฐ
MěnaMěna specifický druh peněz upravený právním řádem určitého státu. Zákonná úprava měny vyžaduje především stanovení měnové jednotky a zřízení ústřední emisní instituce – emisní banky. Měna je zákonné platidlo které platí na vymezeném území – na území vymezeném státními hranicemi (česká koruna), nebo na území několika států (např. euro).
Zákonným platidlem na území ČR je koruna česká (§ 13 zákona o ČNB).
Měna představuje symbolické jméno nebo ochrannou známku, která definuje společnou peněžní jednotku. Všechna aktiva (bankovy, mince, cestovní šeky, běžné účty aj.), denominovaná v dané měně musejí být při splnění dohodnutých podmínek konvertibilní v předem dohodnutém poměru do základních peněz dané měny.
Podívejte se také na
- Seznam měn
- Měnový kurz
Kategorie:Ekonomie
Kategorie:Měny
ja:通貨
simple:Currency
USA
Spojené státy americké – anglicky United States of America, zkratka USA – jsou federativní prezidentská republika v Severní Americe, rozkládající se od Atlantického po Tichý oceán, díky exklávě Aljaška vlastni USA i břehy Severního ledového oceánu a na některých tichomořských ostrovech (zejména Havaj). Spojené státy se skládají z 50 států, federálního území s hlavním městem a sídlem vlády a Kongresu (District of Columbia), přidružených států s vnitřní samosprávou (Portoriko, Severní Mariany a další) a samosprávných území Spojených států (Guam, Panenské ostrovy, Americká Samoa a další).
Historie
Poprvé přistáli u břehů Ameriky Vikingové již okolo roku 1000 (Leif Eriksson), ale pro Evropu byl tzv. Nový svět objeven až výpravou Kryštofa Kolumba roku 1492.
V dalších stoletích se Severní Amerika stala cílem kolonizačních snah Španělska (Mexiko, Florida, území západně od Mississippi), Nizozemska (část východního pobřeží), Francie (Kanada, povodí Mississippi) a v malé míře i Švédska (Nové Švédsko). Pro historii budoucích Spojených států měla největší význam anglická kolonizace atlantického pobřeží. Od roku 1664 se Británie postupně zmocnila nizozemských a části francouzských osad v Severní Americe a do roku 1773 vytvořila na pobřeží 13 kolonií (Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Pennsylvania, Delaware, Virginia, Maryland, North Carolina, South Carolina, Georgia), základ budoucích USA.
Bezohledné zásahy mateřské země do poměrů v koloniích vyvolaly protibritskou opozici, která vyvrcholila roku 1775 vypuknutím otevřené války mezi koloniemi a Velkou Británií. 4. července 1776 vydal druhý Kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti, která vyhlašovala vznik Spojených států amerických. Podle Konfederačních článků z roku 1781 si každý ze států Unie zachoval samostatnou vnitřní a ekonomickou politiku. Válka za nezávislost skončila roku 1783 britským uznáním nového státu. Roku 1787 byl konfederativní charakter Spojených států nahrazen systémem federativním, roku 1789 byla schválena (ratifikace ukončena 1791) tzv. Bill of Rights (listina práv, prvních 10 doplňků ústavy).
Od konce 18. století pak začala územní expanze Spojených států směrem na západ a na jih. Postupně byly do Unie přijaty další státy: Vermont (1791), Kentucky (1792), Tennessee (1796), Ohio (1803). Roku 1803 byla od Francie odkoupena Louisiana (její část přijata do Unie jako stejnojmenný stát roku 1812). Pokračující agresivní politika Velké Británie vůči USA (útoky na americké lodě, zajímání amerických námořníků etc.) vedla k britsko-americké válce (někdy nazývána druhá válka za nezávislost) (1812-1814), ve které sice jednoznačně nezvítězil žádný z obou států, ale obnovení předválečného stavu fakticky posílilo postaveni USA a nakrátko způsobilo zapříčinilo faktickou vládu jedné strany (dnes označována jako demokraté-republikáni) v USA (tzv. era of good feelings, éra dobré shody). Z jednotlivých teritorií byly postupně vytvářeny další státy: Indiana (1816), Mississippi (1817), Illinois (1818), Alabama (1819), Maine (1820), Missouri (1821). Roku 1819 získaly USA od Španělska Floridu (stát od 1845). Roku 1845 byl anektován Texas a po americko-mexické válce z let 1846-1848 Kalifornie (stát od 1850) a další území. Do počátku 60. let byly do Unie přijaty další státy: Arkansas (1836), Michigan (1837), Iowa (1846), Wisconsin (1848), Minnesota (1858), Oregon (1859).
Rozpory mezi otrokářským Jihem a svobodným Severem vedly v letech 1860-1861 k secesi (odtržení) 11 jižních států (Jižní Karolína, Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana, Texas, Virginia, Arkansas, Severní Karolína, Tennessee), které vyhlásily Konfederované státy americké, a následně k občanské válce. Válka mezi Jihem (Konfederací) a Severem (Unií) trvala do roku 1865 a skončila vítězstvím Severu. Od státu Virginie se odtrhla část, která chtěla zůstat u Unie a vytvořila posléze stát nový (Západní Virgine).
Mohutný hospodářský rozvoj (kolem roku 1890 se USA staly hospodářsky nejsilnější zemí světa) po skončení občanské války byl doprovázen další expanzí na západ. Do 1. světové války zde vzniklo 15 dalších států: Kansas (1861), Západní Virginie (1863), Nevada (1864), Nebraska (1867), Colorado (1876), Severní Dakota, Jižní Dakota, Montana, Washington (1889), Idaho, Wyoming (1890), Utah (1896), Oklahoma (1907), Arizona, Nové Mexiko (1912). Roku 1867 odkoupila americká vláda od Ruska Aljašku a od 80. let 19. století pak Spojené státy expandovaly i mimo vlastní americkou pevninu především do karibské oblasti a do Tichomoří (protektorát nad Portorikem a Kubou, ostrov Guam, Filipíny, anexe Havajských ostrovů roku 1898, rozdělení ostrovů Samoa s Německem roku 1899, Průplavové pásmo v Panamě atd.). Kromě západné polokoule (resp. Ameriky) se však USA ve světové politice až do 1. světové války neangažovaly, jejich politika byla silně izolacionistická (Monroeova doktrína)
Americká účast v obou světových válkách na straně Dohody resp. Spojenců významně přispěla k jejich vítězství.
Po 2. světové válce bylo USA svěřeno do správy poručenské území OSN v Tichém oceáně a většina z něj nově konstituovaných států se později stala volně přidruženými státy Spojené státy (Marshallovy ostrovy, Mariany, Mikronésie atd.). Roku 1959 byly vytvořeny 2 až dosud poslední státy Unie - Aljaška a Havaj.
Za 2. světové války, která přímo nezasáhla území USA (kromě Havajských ostrovů), se průmyslová výroba zdvojnásobila a USA se staly v protiváze k SSSR rozhodující vojenskou velmocí. Roli vedoucí světové mocnosti zvýraznil pád komunistických režimů ve východní Evropě po roce 1989 a následný rozpad SSSR.
Administrativní členění
Spojené státy se skládají z 50 států (state / mn. č. states), jednoho federálního distriktu – District of Columbia, v němž leží federální hlavní město Washington, spadá přímo pod jurisdikci Kongresu, nespadá pod žádný stát a oficiálně není státem (i když mezi ně bývá často řazen) – a dalších území, např. ostrovních teritorií či indiánských rezervací.
Při podepsání americké Deklarace nezávislosti se Unie skládala ze 13 zakládajících států, které byly do té doby britskými koloniemi. Počet států se posléze rozrostl při expanzi na západ, dobytím či nákupem nových území americkou vládou a dělením existujících států (Západní Viginie).
Západní Virginie
Podívejte se též na
- Seznam amerických prezidentů
- Saul Alinsky
- Jerry Mander
Kategorie:Spojené státy americké
ja:アメリカ合衆国
ko:미국
ms:Amerika Syarikat
simple:United States
th:สหรัฐอเมริกา
zh-min-nan:Bí-kok
Ekvádor
Ekvádor je stát v Jižní Americe. Jeho sousedy jsou Kolumbie, Peru.
Kategorie:Ekvádor
ja:エクアドル
ko:에콰도르
ms:Ecuador
zh-min-nan:Ecuador
Východní TimorVýchodní Timor je malý stát na východě ostrova Timor v souostroví Malé Sundy.
Od 16. století byl portugalskou kolonií, v roce 1975 po dekolonizaci vyhlásil nezávislost, ale vzápětí ho obsadila Indonésie, jíž patří západní polovina ostrova. Následovala dlouhá partyzánská válka, při níž indonéské síly postupovaly i proti civilistům s velkou krutostí, systematicky porušovaly lidská práva a dopouštěly se masakrů; z populace 800 000 obyvatel zahynulo nejméně 100 000, možná až třikrát tolik. Teprve zesílení mezinárodního tlaku, který se v 80. letech omezoval na formální protesty s předchozím tichým schválením invaze, a politické změny v Indonésii způsobily, že se stáhla a 20. května 2002 se Východní Timor stal nezávislou republikou. Dnes se zaměřuje na vývoz kávy, bílého santálu a mramoru. Zemědělství: kukuřice a maniok...
Kategorie:Východní Timor
ja:東ティモール
ko:동티모르
ms:Timor Timur
th:ประเทศติมอร์ตะวันออก
zh-min-nan:Tang Timor
ISO 4217Toto je seznam kódů měnových jednotek podle normy ISO 4217. V seznamu jsou uvedeny i dnes již zastaralé kódy (např. bývalé měny států EU, které byly nahrazeny eurem).
__TOC__
Kódy
Externí odkazy
- [http://www.iso.org/iso/en/prods-services/popstds/currencycodeslist.html Oficiální seznam] (anglicky)
Měny
ja:ISO 4217
ko:ISO 4217
th:ISO 4217
Mezinárodní měnový fondMezinárodní měnový fond (International Monetary Fund, zkratka IMF; v češtině se však běžně používá zkratka z domácího názvu MMF) je mezinárodní organizace přidružená k OSN, jež si klade za cíl usnadňovat mezinárodní měnovou spolupráci, podporovat stabilitu směnných kurzů a prostřednictvím půjček podporovat státy, jež zažívají hospodářské potíže. Byl založen v červenci 1944 a má v současnosti 184 členských států (z členů OSN do něj z různých důvodů nepatří jen Andorra, Kuba, Lichtenštejnsko, Monako, Nauru, Severní Korea a Tuvalu) a sídlí ve Washingtonu.
Washington
Vznik MMF
K založení Mezinárodního měnového fondu vedl především vývoj mezinárodní měnové soustavy po první světové válce, protože během světové hospodářské krize došlo v 30. letech 20. století k zániku zlaté měnové soustavy. Už koncem 30. let byl vznesen návrh na založení organizace, jež by vytvořila globální ekonomický systém, který by byl schopný čelit i velkým ekonomickým depresím.
Prakticky však k tomu bylo možno přistoupit až v rámci přípravy poválečného uspořádání světa a systému nových organizací pro mezinárodní spolupráci v čele s OSN. Mezinárodní měnový fond byl založen 22. července 1944 schválením Článků dohody (Articles of Agreement) na Měnové a finanční konferenci v Bretton Woods v americkém státě New Hampshire. 27. prosince 1945 Články dohody podepsalo 29 vlád včetně československé, čímž tento základní dokument upravující poslání a fungování fondu vstoupil v platnost. Samotná organizace vnikla v květnu 1946 jako součást poválečných rekonstrukcí, finanční operace Fondu byly zahájeny 1. března 1947. Společně s MMF vznikla i jeho sesterská organizace Světová banka.
Cíle
Základní cíle Fondu definované ve Článcích dohody jsou:
- podporovat mezinárodní měnovou spolupráci
- usnadňovat rozšiřování a vyvážený růst mezinárodního obchodu
- podporovat devizovou stabilitu
- napomáhat vytváření mnohostranných platebních systémů
- dočasně zpřístupňovat své zdroje členům majícím potíže s platební bilancí
- zkrátit trvání a zmírnit stupeň nerovnováhy v mezinárodních platebních bilancích členů.
Prvotním úkolem MMF bylo dohlížet a řídit systém pevných devizových kursů, kdy se hodnota všech světových měn vztahovala ke zlatu a americkému dolaru. Americká vláda ustanovila hodnotu jedné unce zlata na 35 dolarů. Tento systém se stal základem mezinárodního obchodu považovaného za motor ekonomického růstu a prosperity. Druhým základním úkolem MMF bylo poskytování krátkodobé finanční podpory zemím, které vyčerpaly své zahraniční měnové rezervy a ocitly se v potížích.
V roce 1971 zrušily USA (v souvislosti s válkou ve Vietnamu) volnou směnitelnost dolaru a systém, který se o ni opíral, se rozpadl. Vytvořen byl systém volně pohyblivých měnových kurzů členských zemí MMF (tzv. floating), v němž je hodnota jednotlivých měn určována trhem nebo zásahy jednotlivých vlád.
Po těchto změnách začínala existence MMF postupně ztrácet smysl, ale Fond byl přesto zachován jako konzultační, poradenský a dozorový orgán poskytující krátkodobé půjčky.
Politika
Jednou z hlavních aktivit MMF je dohled na mezinárodní finanční systém. Tato činnost (nazývá "surveillance", čili dozor nad finanční politikou členských států) je vykonávána hlavně formou pravidelné konzultace se zástupci jednotlivých členských států. MMF podle nich následně posuzuje podmínky, za kterých je měna toho kterého státu kupována či prodávána. Konzultace se provádí zpravidla jednou ročně a hodnotí i to, nakolik se členské státy řídí doporučeními MMF.
MMF je většinou spojován s obrovskými půjčkami zemím nacházejícím se v hospodářských krizích nebo na jejich počátku. V polovině devadesátých let poskytl Mexiku půjčku 18 miliard dolarů a Rusku více než 6,2 miliard dolarů a v červnu 1998 se zavázal k půjčce ve výši 35 miliard dolarů Indonésii, Koreji a Thajsku. Následně podpořil 20,4 miliardami dolarů hospodářský program Ruska pro rok 1998.
Fond své půjčky podmiňuje opatřeními na zlepšení platební bilance jednotlivých států, které mají zajistit návratnost půjček pro MMF.
Střednědobé půjčky jsou podmíněny tzv. Programy strukturálních úprav (Structural Adjustment Policies, SAPs), které mají za hlavní cíl privatizaci veřejných služeb. Požadovaná deregulace zahrnuje eliminaci omezení na finanční transakce a investice. MMF se prostřednictvím SAPs snaží integrovat zemi do světového obchodu a to např. tím, že ji stimuluje ke zvýšení exportu, zvyšování finanční podpory a snižováním daní zahraničním investorům a konečně také k odbourání veškerých bariér omezujících světový obchod (např. ochranných cel).
Organizační struktura
Sbor guvernérů (Board of Governors) je vrcholným orgánem MMF zastupujícím jednotlivé členské země, dalším organizačním stupněm je stejný počet jejich zástupců. Guvernéři a jejich zástupci bývají většinou ministry financí či řediteli centrálních bank jednotlivých států. Sbor guvernérů je oprávněný přijímat nové členy MMF, určovat výši členských kvot (objem kapitálu, který musí každá členská země každoročně zaplatit) a přidělovat SDR (zvláštní práva čerpání, viz dále). Sbor guvernérů se schází během výročních setkání MMF, zpravidla jednou ročně.
Vnitřní výbor (Interim Committee), složený z 24 guvernérů, funguje jako poradní orgán Sboru guvernérů.
Výkonný sbor (Executive Board/Board of Directors), se skládá z 24 zvolených nebo dosazených výkoných ředitelů. Osm členských států (Čína, Francie, Německo, Japonsko, Rusko, Saúdská Arábie, Velká Británie a USA) má právo na jednoho výkonného ředitele, dalších 16 ředitelů zastupuje jednotlivé skupiny států. Výkonný sbor je zodpovědný za záležitosti jednotlivých států (hodnocení vývoje jejich hospodářství, prosazování politiky doporučené MMF apod.) a schází se alespoň třikrát týdně.
Výbor pro rozvoj (Development Committee) je společným orgánem MMF a Světové banky. Zabývá se situací v rozvojových zemích a tvoří jej 24 členů, zpravidla se jedná o ministry financí či rozvoje členských států.
Generální ředitel MMF je volen Výkonným výborem na pětileté funkční období. Účastní se setkání Sboru guvernérů, Vnitřního výboru a Výboru pro rozvoj a dohlíží na zhruba 2700 zaměstnanců této organizace. MMF má pověst vysoce centralizované a hierarchické instituce, kde má ředitel nezanedbatelný vliv na politiku, programy a vlastní činnost organizace.
Podle nepsaného pravidla je ředitel MMF Evropan a ředitel Světové banky občan USA.
SDR
Zvláštní práva čerpání (Special Drawing Rights, SDR) jsou jednotnou měnou užívanou v rámci MMF (kromě Fondu jsou SDR užívána i v soukromém sektoru při složitějších transakcích). SDR tvoří hlavní rezervní aktivum MMF a odvozují se od průměrné hodnoty měn USA, Německa, Japonska, Francie a Velké Británie – zemí nejvíce zapojených do globálního obchodního systému. MMF přiděluje SDR svým členům na základě výše jejich členských kvót. Členské kvóty tvoří základ celkového finančního obnosu, ze kterého MMF poskytuje půjčky jednotlivým zemím, a určují výši půjček pro jednotlivé země. Čím větší jsou příspěvky jednotlivých zemí, tím více si v době nouze mohou půjčovat. Výše kvót se pro každý členský stát určuje na základě jednotlivých ekonomických ukazatelů zahrnujících výši národního důchodu, rezerv a účast národní měny v mezinárodním obchodě.
Kritika
"Místo toho, aby Mezinárodní měnový fond plnil funkci věřitele v případě největší nouze, prosazuje zájmy mezinárodních bank a finančních institucí a jeho úloha připomíná vyhazovače v luxusním baru."
Paul Hellyer, bývalý místopředseda kanadské vlády
Kontaktní informace
ředitel: Rodrigo Ratio (Španělsko)
sídlo: 700 19th Street NW, Washington, D. C. 20431, USA
telelefon: (1 202) 623 7000; fax: (1 202) 623 4661
e-mail: publicaffairs @ imf.org
webové stránky: [http://www.imf.org www.imf.org]
Externí odkazy
- [http://www.rozvojovka.cz/mmf.htm Článek na serveru rozvojovka.cz]
- [http://mezinarodni2.juristic.cz/62074/pojem Článek na serveru juristic.cz]
- [http://inpeg.ecn.cz/frames/mmf/co_je_mmf.html Kritika MMF] na serveru Iniciativy proti ekonomické globalizaci
Kategorie:OSN
Kategorie:Ekonomie
ja:国際通貨基金
ko:국제통화기금
Kategorie:Spojené státy americkéCategory: Severní Amerika Catégorie:Maison de NormandieNormandie
Karty grafiki narty francja cytaty zbiorniki tworzywowe Sponsored Site
|
|
|
| :: RELATED NEWS :: |
Mithrim
In the works of J. R. R. Tolkien, Mithrim is a land of Middle-earth.
Mithrim formed a part of Hithlum, and was the south-western corner of it, bordering Dor-lómin to the east, from which it was divided by the Mountains of Mithrim. Mithrims climate was the same as Hithlums the air was cool and the winters was cold but it was a fair land.
The area was home to a great lake, the Lake of Mithrim, w
|
Teilhard de Chardin
Pierre Teilhard de Chardin (; May 1, 1881 – April 10, 1955), a Jesuit priest trained as a palaeontologist and a philosopher, was present at the discovery of
|
Falas
In the fiction of J. R. R. Tolkien, The Falas ("Coast" or "Shore") was an area on the west coast of Beleriand, south of Nevrast. The River Brithon and the River Nenning ran into the sea here. Sindarin Elves ruled by Read More... |
Thorondor
In J. R. R. Tolkien's Middle-earth universe Thorondor was the greatest of the Eagles of Manwë.
Thorondor (Quenya, Sorontar, both of which mean King of Eagles) was sent by Manwë, king of the Valar, to watch over the Ñoldor after they arri
|
Spider-Man: The Animated Series
Spider-Man was an animated series featuring the Marvel Comics superhero Spider-Man, which ran for five seasons (65 episodes) starting
|
Idril
In the works of J. R. R. Tolkien, Idril Celebrindal is the daughter of Turgon and Elenwë, wife of Tuor, and the mother of Eärendil the Mariner.
The name Idril was a Sindarized form of her Quenya name Itarillë (or Itarildë), which means "sparkling bril
|
Huntsville, Ontario
Huntsville (2001 population 17,338) is a town in the Muskoka Region of Ontario, Canada.
The area was first settled and founded in 1869 by Captain George Hunt, who built a small agricultural centre there. In 1870, a post office was b
|
Malpensa International Airport
Malpensa International Airport is one of two main international airports in Italy. Malpensa is located in the province of Varese, near Milan to which it is connected by the Milano-Varese highway as well by a dedicated train called "Malpensa Express" (from Cadorna Station). The airport has the IATA Airport Code MXP and the Read More... |
Li Houzhu
Li Houzhu (李後主; pinyin: lǐ hòu zhǔ) (936 or 937 - 978) was a Chinese poet and the last ruler of the Southern Tang Kingdom from 961 to 975 during the J. R. R. Tolkien, the Sea of Rhûn, or the Eastern Sea, is a large saltwater lake or sea in the east of Middle-earth.
The Sea of Rhûn, according to Tolkien's maps, covers roughly 400 square miles (1,000 km²). The Celduin (River Running) flows from the northwest into a northwestern arm of the sea, while several unnamed rivers flow from the no
|
|
