:: wikimiki.org ::

Argon

Argon

Argon je plynný chemický prvek, patřící mezi vzácné plyny a tvořící přibližně 1% zemské atmosféry

Základní fyzikálně - chemické vlastnosti

Chemická značka Ar, (lat. Argon) Atomové číslo 18 Relativní atomová hmotnost 39,948 AMU Hustota 1,784 kg/m³ Teplota tání -189,4 °C, tj. 83,8 K Teplota varu -185,9 °C tj. 87,3 K Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, nereaktivní. Chemické sloučeniny argonu nejsou známy.

Výskyt a využití

Objev argonu je oficiálně popisován lordu Rayleighovi a Williamu Ramsayovi roku 1894 i když Henry Cavendish předkládal jeho přítomnost v atmosféře již roku 1785. Argon je dosti hojně zastoupen v zemské atmosféře. Tvoří přibližně její 1 % je proto poměrně snadno získáván frakční destilací zkapalněného vzduchu.
- Inertních vlastností argonu se využívá především při svařování kovů, kde tvoří ochrannou atmosféru kolem roztaveného kovu a zabraňuje vzniku oxidů a nitridů a tím zhoršování mechanických vlastností svaru.
- V metalurgii se ochranná atmosféra argonu nasazuje při tavení slitin hliníku, titanu, mědi, platinových kovů a dalších.
- Růst krystalů superčistého křemíku a germania pro výrobu polovodičových součástek pro výpočetní techniku se uskutečňuje v atmosféře velmi čistého argonu.germania
- Výrazný přínos pro analytickou chemii znamenal objev a technické zvládnutí práce s dlouhodobě udržitelným plazmatem, tzv. indukčně vázaným plazmatem, označovaným obvykle zkratkou ICP. Jako nejvhodnější médium pro přípravu tohoto plazmatu se ukázal právě čistý argon. Proudící plyn o průtoku 10 – 20 l/min je přitom ve speciálním hořáku buzen vysokofrekvenčním proudem o frekvenci řádově desítek MHz a příkonu 0,5 – 2 KWh. Tímto způsobem je možno udržet argonové plazma o teplotě 6 – 8 000 K po téměř neomezenou dobu. V současné době se toto medium uplatňuje ve dvou analytických technikách:
- ICP-OES neboli optická emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem, která vychází ze skutečnosti, že při teplotě nad 6 000 K je vybuzena velká většina emisních čar ve spektrech prvků. Analyzovaný roztok je dávkován do plazmatu, kde se okamžitě odpaří a dojde k disociaci všech chemických vazeb. Kvalitním monochromátorem jsou pak vybírány úseky emisního spektra plazmatu, ve kterých se nacházejí emisní linie analyzovaných prvků. Změřená intenzita emitovaného záření o vlnové délce emisní line je úměrná koncentraci měřeného prvku v roztoku.
- ICP-MS neboli hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem, kde se využívá faktu, že většina atomů, které se plazmatu dostanou, je vysokou energií toho prostředí ionizována za vzniku iontů M⁺. Vzniklé ionty jsou poměrně komplikovaným systémem přechodových komor převedeny do prostředí o tlaku řádově 10^-5 Torr a dále do klasického kvadrupolového analyzátoru. Analyzátor provede několik set až několik tisíc skenů počtu iontů na zvolených hodnotách hmotností atomů a vyhodnotí obsahy prvků v měřeném roztoku na základě získané intenzity signálu. ---- Kategorie:Chemické prvky Kategorie:Inertní plyny ja:アルゴン ko:아르곤 ms:Argon simple:Argon th:อาร์กอน

Hliník

Hliník je velmi lehký kov bělavě šedé barvy, velmi dobrý vodič elektrického proudu

Základní fyzikálně - chemické vlastnosti

Chemická značka Al (lat. Aluminium) Relativní atomová hmotnost: 26,981538
Atomové číslo: 13
Hustota: 2,702 g/cm³ (při 293 K)
Teplota tání: 660,37 °C, tj. 993,5 K
Teplota varu: 2 467 °C, tj. 2 740 K
Tepelná vodivost: 229 Wm^-1K^-1
Měrná tepelná kapacita: 900 JK^-1kg^-1 Neušlechtilý stříbřitě šedý, nestálý, kujný kov, elektricky velmi dobře vodivý. V přírodě se vyskytuje zejména ve formě sloučenin, nejznámější rudou je bauxit Al₂O₃ . 2 H₂O (dihydrát oxidu hlinitého). Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Al⁺³. V kyselém prostředí jako hlinitý kation, v alklickém prostředí jeko hlinitanový anion [AlO₂]^-. Hliník je v čistém stavu velmi reaktivní, na vzduchu se však rychle pokryje tenkou vrstvičkou oxidu Al₂O₃, která chrání kov před další oxidací. Hliník je velmi dobře rozpustný ve zředěných kyselinách, koncentrovaná kyselina dusičná jej však stejně jako vzdušný kyslík pokryje pasivační vstvou oxidu. Také hydroxidy alkalických kovů snadno rozpouštějí kovový hliník za vzniku hlinitanů (AlO₂)^-. Ve všech svých sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Al⁺³. Hliník byl objeven roku 1825 dánským fyzikem Hansem Christianem Oerstedem.

Výskyt v přírodě

Díky své velké reaktivitě se v přírodě setkáváme prakticky pouze se sloučeninami hliníku. Hansem Christianem Oerstedem Hliník je třetím nejvíce zastoupeným prvkem v zemské kůře. Podle posledních dostupných údajů tvoří hliník 7,5 – 8,3 % zemské kůry .V mořské vodě je jeho koncentrace velmi nízká, pouze 0,01 mg Al/l a ve vesmíru připadá na jeden atom hliníku přibližně půl milionu atomů vodíku. Nejběžnější horninou na bázi hliníku je bauxit, Al₂O₃ . 2 H₂O. Obvykle bývá doprovázen dalšími příměsemi na bázi oxidů křemíku, titanu , železa a dalších.. Jiným významným minerálem je kryolit, hexafluorohlinitan sodný Na₃AlF₆ , používaný především jako tavidlo pro snížení teploty tání bauxitu. kryolit Minerály na bázi oxidu hlinitého Al₂O₃ patří mezi velmi významné i ceněné. Korund je ve stupnici tvrdosti na 9. místě Mohsovy stupnice tvrdosti.
- Drahé kameny, jejichž základním materiálem je oxid hlinitý se liší příměsí, která způsobuje jejich charakteristické zbarvení. Červený rubín je zbarven příměsí oxidu chromu, modrý safír obsahuje především stopová množství oxidů titanu a železa.
- Obě zmíněné formy korundu patří k nejvíce ceněným drahým kamenům na světě, ale mají i významné využití v technice. Safirové hroty vynikají svou tvrostí a odolností a vybavují se jimi špičkové vědecké měřicí přístroje. Rubín je znám jako materiál pro konstrukci prvního laseru na světě.

Výroba a využití

Přestože hliník patří mezi prvky nejvíce zastoupené v zemské kůře, patřila jeho průmyslová výroba do ještě poměrně nedávné doby k velmi obtížným procesům. Je to především z toho důvodu, že elementární hliník nelze jednoduše metalurgicky vyredukovat z jeho rudy jako např. železo koksem ve vysoké peci. Teprve zvládnutí průmyslové elektrolýzy taveniny kovových rud umožnilo současnou mnohasettunovou roční produkci čistého hliníku. Při elektrolýze se z taveniny směsi předem přečištěného bauxitu a kryolitu o teplotě asi 950 °C na katodě vylučuje elementární hliník, na grafitové anodě vzniká kyslík, který ihned reaguje s materiálem elektrody za vzniku toxického plynného oxidu uhelnatého, CO. Patrně největší hliníkárnou ve střední Evropě je závod ve slovenském Žiaru nad Hronom, kam se převážná většina bauxitu dováží z Maďarska. Kovový hliník nalézá uplatnění především díky své poměrně značné chemické odolnosti a nízké hmotnosti. Proto se z něj vyrábějí např. některé drobné mince, ale i běžné kuchyňské nádobí a příbory. Po vyválcování do tenké folie se s ním setkáme pod názvem alobal při tepelné úpravě pokrmů nebo jako ochranného obalového materiálu pro nejrůznější aplikace. Společně se stříbrem slouží hliník ve formě velmi tenké folie jako jako záznamové médium v kompaktních discích (CD) ať již pro záznam zvuku nebo jako paměťové médium ve výpočetní technice. Tato vrstva se na plastový podklad obvykle naprašuje tichým elektrickým výbojem ve vakuu. Vzhledem k dobré elektrické vodivosti se kovového hliníku dříve často využívalo jako materiálu pro elektrické vodiče. Hliník se však průchodem elektrického proudu zahřívá a zvětšuje svůj objem. Pokud je hliníkový vodič spojen mechanicky s jiným vodičem kupříkladu pomocí šroubu, pak toto roztažení nemůže probíhat všemi směry stejně. Při ochlazení, tedy když proud přestane vodičem protékat, se naopak smrští rovnoměrně ve všech směrech, což způsobí, že se šroubované kontakty poněkud uvolní, čímž se zvýší jejich odpor, který následně vede ke zvýšenému zahřívání. Doporučuje se proto hliníkové kontakty občas dotahovat, aby se zmenšilo nebezpečí vzniku požáru. Díky své elektropozitivitě má hliník značnou afinitu ke kyslíku a ochotně s ním reaguje. Této vlastnosti využívá aluminotermie - metoda výroby některých kovů z jejich oxidů za použití hliníku jako redukčního činidla. Při uvedené reakci se také uvolňuje značné množství tepla a teplota dosahuje dostatečných hodnot pro roztavení např. kovového železa. Následující reakce práškového hliníku s oxidem železitým se dříve často používalo ke spojování železných kolejnic vzniklým roztaveným železem. :2Al + Fe₂O₃ → Al₂O₃ + 2Fe Práškový hliník se používá také jako složka některých trhavin, protože svoji přítomností zvyšuje teplotu explose i brisanci výbušniny. Nejdůležitější je však uplatnění hliníku ve formě slitin, z nichž bezesporu nejznámější je slitina s hořčíkem, mědí a manganem, známá jako dural. Tento materiál má oproti samotnému hliníku mnohem větší pevnost a tvrdost při zachování velmi malé měrné hmotnosti. Zároveň jsou i značně odolné vůči korozi. Všechny uvedené vlastnosti předurčují dural jako ideální materiál pro letecký a automobilový průmysl, ale setkáme se s ním při výrobě výtahů, jízdních kol, lehkých žebříků a podobných aplikacích.

Sloučeniny hliníku a jejich význam

dural Bezesporu nejvýznamnější sloučeninou hliníku je oxid hlinitý, Al₂O₃. Tato látka se vyskytuje v řadě modifikací se zcela odlišnými fyzikálně chemickými vlastnostmi.
- Krystalický Al₂O₃ má název korund a k jeho základním vlastnostem patří mimořádná tvrdost a chemická odolnost. V přírodě se nachází v řadě různých modifikací, drahokamy safír a rubín jsou zmíněny v předchozí kapitole. Uměle vyráběný korund nalézá řadu praktických uplatnění, od výroby laserů po osazování hlavic geologických vrtačních souprav a kovoobráběcích nástrojů pro práci s mimořádně odolnými materiály.
- Chemicky připravený oxid hlinitý se označuje názvem alumina. Podle podmínek výroby vykazuje tento materiál různé fyzikální vlastnosti, základní typy aluminy se označují jako alfa, beta a gama. Nejvýznamnější uplatnění nalézá alumina v chemickém průmyslu jako inertní nosič katalyzátorů v organické i anorganické syntéze. Příkladem mohou být hydrogenační katalyzátory na bázi elementární platiny, pracující za teplot přes 300 °C a tlaků desítek atmosfér. I za těchto extrémních podmínek dosahuje životnost těchto katalytických systémů stovek až tisíců pracovních hodin.
- Speciálně upravená alumina nanešená v tenké vrstvě na inertním nosiči slouží pro separaci organických sloučenin tzv. chromatografií na tenké vrstvě. Tato analytická technika je ekonomicky velmi nenáročná a nalézá uplatnění např. v kontrole průmyslového dělení směsí přírodních barviv a dalších typů sloučenin. Chlorid hlinitý, AlCl₃ je velmi významný průmyslový katalyzátor v oboru organické syntézy. Uplatňuje se zde jako Lewisovská kyselina, jejíž působením dochází vnášení alkylových skupin na aromatické jádro nebo halogenaci uhlovodíků do předem zvolené polohy. Reakce tohoto typu jsou souborně označovány termínem Friedel-Craftsovy reakce, klasickým příkladem je výroba toluenu reakcí chloroformu s benzenem nebo syntéza styrenu z ethylenu a benzenu. Fluorid hlinitý, AlF₃ a fosforečnan hlinitý AlPO₄ patří mezi velmi málo rozpustné sloučeniny hliníku. V analytické chemii slouží k vážkovámu (gravimetrickému) stanovení obsahu hliníku v roztoku a fosfátový ion může odstraňovat i malá množství hliníku z odpadních a průmyslových vod. Octan hlinitý, Al(CH₃COO)₃ se používá v lékařství jako účinná látka v mastech proti otokům.

Zdravotní rizika

Velmi zvláštní až kuriozní je fakt, že hliník jako jediný z prvků I. - III. základní skupiny prvků periodické soustavy se prakticky vůbec nevyskytuje v žádné živé tkáni, ať již rostlinné nebo živočišné. Existuje dokonce silné podezření, že případný zvýšený výskyt hliníku v krvi může být příčinu vzniku Alzheimerovy choroby tím, že likviduje mozkové a nervové buňky. Tento předpoklad nebyl doposud prokázán, přesto je však na obsah hliníku velmi pečlivě testována především krevní plasma, která by při pravidelných transfuzích mohla zvýšit hladinu hliníku v krvi pacienta. Obdobná pravidla platí pro všechny dialyzační roztoky, používané při chronickém selhání ledvin. Poměrně diskutovaným problémem je riziko používání hliníkového nádobí a příborů při přípravě a konzumaci potravy. Je pravda, že v podminkách, kdy se potraviny běžně tepelně upravují i konzumují, je hliník nejstálejší a prakticky nerozpustný. V neutrálním prostředí běžné pitné vody o pH = 7 je hliníkový povrch prefektně stabilní a bezpečný. Problém nastává, když je např. vařený pokrm okyselen octem. Kromě toho se v poslední době stále mírně zvyšuje kyselost pitné vody, především díky kyselým dešťům. Pak může skutečně nastat situace, kdy se z hliníkových nádob bude uvolňovat hliník při každém použití a jejich rizikovost poroste. Na druhé straně je organizmus vybaven řadou barier, které brání pronikání sloučenin hliníku do tělesných tekutin a buněk. ---- Category:_Chemické_prvky Category:_Kovy ja:アルミニウム ko:알루미늄 simple:Aluminium th:อะลูมิเนียม

Germanium

Germanium je vzácný polokovový prvek, nalézající největší uplatnění polovodičovém průmyslu

Charakteristika

Poměrně velmi řídce se vyskytující polokov, nalézající se obvykle jako příměs v rudách zinku a stříbra. Germanium vytváří sloučeniny v mocenství: Ge^-4, Ge⁺² a Ge⁺⁴ . Objevil jej roku 1886 německý (pojmenování prvku) chemik Clemens A. Winkler. Zajímavé je, že jeho existence byla předpovězena tvůrcem periodické tabulky prvků, ruským chemikem Dmitrijem Ivanovičem Mendělejevem, který jej nazýval eka-silicium a poměrně přesně určil základní fyzikálně-chemické vlastnosti tohoto v té době ještě neznámého prvku.

Výskyt a výroba

Germanium je v zemské kůře značně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 5 - 7 ppm (mg/kg).V mořské vodě je jeho koncentrace mimořádně nízká, pouze 0,07 mikrogramu germania v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom germania přibližně 30 milionů atomů vodíku. V horninách se vyskytuje vždy pouze jako příměs v rudách zinku a stříbra, ale bývá obsaženo jako stopová příměs v mnoha ložiscích uhlí. Z minerálů se velmi vzácně setkáme se směsným sulfidem, stříbra a germania argyroditem o složení Ag₈Ge S₆. Germanium se průmyslově získává ze zbytků po zpracování zinkových rud a z popele po spalování uhlí s jeho zvýšeným obsahem. Po vyredukování kovu s čistotou přibližně 99 % se germanium o vysoké čistotě připravuje metodou zonálního tavení (viz křemík). Další metodou získávání vysoce čistého germania je frakční destilace těkavého chloridu germaničitého GeCl₄.

Využití

Zájem o germanium nastal v 50. letech minulého století, kdy byly připraveny první tranzistory a další elektronické součástky na bázi vysoce čistého germania. Během dalších desetiletí bylo germanium nahrazeno křemíkem, jež se vyskytuje v přírodě v daleko větší míře, pouze bylo nutno vyvinout postupy pro jeho průmyslovou výrobu v čistotě minimálně 99,9999 %. I současné době se germanium používá v průmyslové výrobě polovodičů jako germanid křemíku (SiGe) pro výrobu integrovaných obvodů s vysokou rychlostí přenosu signálu. Je také součástí obvodů, které reagují na elektromagnetické vlnění v infračervené oblasti spektra. Důležité uplatnění má germanium při výrobě světlovodné optiky, protože jeho přítomnost v materiálu optických vláken podstatným způsobem zvyšuje index lomu materiálu. Tato vlastnost se uplatní i ve výrobě speciálních optických součástek jako jsou čočky pro kamery s širokým úhlem záběru nebo optika pro zpracování signálu v infračervené oblasti spektra (přístroje pro noční vidění). Category:Chemické prvky ja:ゲルマニウム th:เจอร์เมเนียม

Analytická chemie

Analytická chemie je vědní obor zabývající se metodami určování a určováním chemického složení vzorků látek a směsí. Dělí se na dva podobory: analytickou chemii kvalitativní a kvantitativní.

Analytická chemie kvalitativní

Zabývá se zjišťováním a prokazováním přítomnosti konkrétních látek, prvků, iontů a funkčních skupin ve vzorku.

Analytická chemie kvantitativní

Pracuje se vzorky s už (minimálně orientačně) zjištěným složením, u kterých stanovuje kvantitativní zastoupení jednotlivých složek.

Podívejte se na

- Metody kvalitativní analýzy
- Metody kvantitativní analýzy Kategorie:Analytická chemie ja:分析化学 ko:분석화학 th:เคมีวิเคราะห์

Kategorie:Chemické prvky

Hlavní článek: Chemický prvek Kategorie:Chemické látky ja:Category:元素 ko:분류:화학 원소 simple:Category:Chemical elements th:Category:ธาตุเคมี

Bubastis

Haec commentatio spectat ad Bubastin civitatem Aegyptiam. Si vis de dea eiusdem nominis discere, vide s.v. Bubastis dea. Būbastis -is, f. (Aegyptie pr-bɜst.t, Coptice Πουβασϯ, Hebraice פי־בסת), civitas Aegyptia antiqua, ad Delta Nili in Aegypto Inferiore sita, hodie تل بسطة. Erat locus praecipuus cultus deae eponymae Bubastis, et metropolis erat nomi Bubastitae. Facta est sedes regalis, Sesonchose I coronato, anno 952 a.C.n.. Bubastis maxime in pretio erat Dynastia XXII regnante, et XXIII. Cambyse II autem anno 525 a.C.n. invadente, decadebat Dynastia XXVI, et cum ea Bubastis. Category:Aegyptus

dating ads site diety SYLWESTER dieta nadwaga

:: RELATED NEWS ::

Riisi
:Tämä artikkeli käsittelee kasvia. Kappalemittana riisi tarkoittaa 500 arkkia paperia. Riisi (Oryza sativa) on viljalaji, joka on pääasiallinen ravinnon lähde yli puolelle maailman ihmisistä. ravinnon Riisin kasvattaminen on työlästä, mutta kunhan vettä on saatavilla tarpeeks

Gautama Buddha
Siddhartha Gautama oli intialainen prinssi, josta tuli lopulta hengellinen opettaja, Buddha eli "valaistunut". Hän perusti uuden uskonnon, buddhalaisuuden.

Elämäkerta

Buddhan elämästä ei tiedetä pohjimmiltaan paljoa, sillä aikojen saatossa totuus ja myytit ovat sekoittuneet hänen elämäänsä. Siddhartha

Tyrni
Tyrni (Hippophaë rhamnoides) on hopeapensaskasveihin (Elaeagnaceae) kuuluva piikikäs C-vitamiinipitoisia marjoja tuottava pensas tai puumainen pensas. Tyrnin C-vitamiinipitoisuus on 4 500 mg/kg syötävästä osasta. Tyrni kasvaa luonnonvaraisena Suomessa Pohjanlahden rannikolla, Uudenkaupungin saaristosta aina Tornioo

Lättäjalat
Lättäjalka tarkoittaa jalkaa, jonka jalkapöydän alapuolen kaari on matala tai sitä ei ole lainkaan. Yleensä ihmisillä jalkapöydän kaari on korkea siten, että kantapää, varpaat ja päkiä osuvat kävellessä erillisinä maahan, mutta päkiän ja kantapään välinen kaari on ylempänä. Lättäjalkaisella saattaa kävellessä osua koko jalkapohja maahan. Lättäjalkaisuuden taustalla on jalkapöydän luuston painuminen. Lättäjalat saattavat helposti kipeytyä pitkillä kävelyillä, minkä

Lätyskäjalka
Lättäjalka tarkoittaa jalkaa, jonka jalkapöydän alapuolen kaari on matala tai sitä ei ole lainkaan. Yleensä ihmisillä jalkapöydän kaari on korkea siten, että kantapää, varpaat ja päkiä osuvat kävellessä erillisinä maahan, mutta päkiän ja kantapään välinen kaari on ylempänä. Lättäjalkaisella saattaa kävellessä osua koko jalkapohja maahan. Lättäjalkaisuuden taustalla on jalkapöydän luuston painuminen. Lättäjalat saattavat helposti kipeytyä pitkillä kävelyillä, minkä

Lätyskäjalat
Lättäjalka tarkoittaa jalkaa, jonka jalkapöydän alapuolen kaari on matala tai sitä ei ole lainkaan. Yleensä ihmisillä jalkapöydän kaari on korkea siten, että kantapää, varpaat ja päkiä osuvat kävellessä erillisinä maahan, mutta päkiän ja kantapään välinen kaari on ylempänä. Lättäjalkaisella saattaa kävellessä osua koko jalkapohja maahan. Lättäjalkaisuuden taustalla on jalkapöydän luuston painuminen. Lättäjalat saattavat helposti kipeytyä pitkillä kävelyillä, minkä

Rasvapakara
Rasvapakaraisuutta eli steatopygiaa esiintyy lähinnä bushmanneilla ja hottentoteilla sekä Andamaaneilla. Perinteinen keräilytalous ei yleensä lihottanut näiden heimojen edustajia, ja he olivat hoikkia. Kuitenkin näiden ihmisten lihoessa esimerkiksi elämäntapojen muutoksen myötä epätavallisen suuri osa rasvasta kertyy lantion seudulle ja varsinkin pakaroihin, vaikka muu ruumis säilyy hoikkana. Rasvapakaraisuuteen tai

Melbourne
Melbourne on Australian toiseksi suurin kaupunki ja Victorian osavaltion pääkaupunki. Sen asukasluku on 3 366 542 (2001). Melbourne oli Australian pääkaupunki vuodesta 1901 vuoteen 1927.

Historiaa

Kaup

Monivedosmalli
Monivedosmalli on Daniel Dennettin hahmotelma ihmisen tietoisuuden luonteesta, jossa pyritään käyttämään hyväksi asiasta saatu luonnontieteellinen tieto mm. aivojen rakenteesta ja toiminnasta. Monivedosmallin mukaan koetuista tapahtumista saadut aistihavainnot käsitellään erikseen pienissä yksiköissä ja eri puolilla aivoja ilman, että niitä tuotaisiin ollenkaan yhteen. Tietoisuudesta on siis monta erilaista vedosta, mutta ei yksittäistä yhtenäistä "kuvanauhaa". Ei ole myöskään mitään tahoa tietoisuuden sisällä, joka