Kilogram je poslední jednotka SI, která je definovaná pomocí prototypu, a ne fyzikální definicí. Kilogram byl zvolen tak, aby odpovídal hmotnosti 1 litru vody prosté vzduchu při teplotě, při které má voda maximální hustotu (3,98 °C), při normálním atmosférickém tlaku (760 mm Hg). Tato původní definice je však chybná, jedná se totiž definici kruhem: jednotka hmotnosti se zde definuje s pomocí tlaku, který je ovšem definován prostřednictvím hmotnosti. Kvůli těmto problémům byl tedy kilogram v roce 1889 definován na základě prototypu, který byl ovšem vyroben tak, aby kilogram přibližně vyhovoval původní definici.
Při výrobě původního standardu však došlo k malé odchylce, kvůli které proto 1 kilogram vody nemá objem přesně 1 litr, ale 1,000028 l. Dalším problémem je pomalá postupná změna hmotnosti prototypu – z nejasných příčin za posledních 100 let prototyp ztratil přibližně 50 mikrogramů. Jelikož je však kilogram definován jako aktuální hmotnost prototypu, změnila se tím i definovaná velikost kilogramu a znamená to, že objekt, který měl před 100 lety hmotnost 1000 kg a vůbec se od té doby nezměnil, má dnes hmotnost cca 1000,05 kg.
Navrhované fyzikální definice
Kromě těchto problémů je i z principiálních důvodů definice prototypem považována za neuspokojivou a hledá se ryze fyzikální definice. Některé návrhy:
- Nějak definovaný počet atomů, např. pomocí Avogadrovy konstanty.
- Vztah hmotnosti a Planckovy konstanty [http://aldebaran.cz/bulletin/2004_s3.html].
- Definice kilogramu jako hmotnosti, která by při působení elektromagnetické síly mezi dvěma vodiči, byla urychlována s daným zrychlením.
Soustava SI je mezinárodně domluvená soustava jednotek, která se skládá ze základních jednotek, odvozených jednotek, předpon a vedlejších jednotek. Mezinárodně garantuje definice jednotek a uchování etalonů [http://www.bipm.org/ Bureau International des Poids et Mesures] v Sèvres (Francie), v České republice [http://www.cmi.cz/ Český metrologický institut] v Brně.
V Česku vyplývá pro subjekty a orgány státní správy povinnost používat soustavu jednotek SI ze zákona č. 505/1990 Sb. ze dne 16. listopadu 1990 (Zákon o metrologii) (se změnami podle zákonů č. 4/1993, 20/1993, 119/2000, 137/2002. 13/2002 a 226/2003 Sb.) a souvisejících vyhlášek Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.
Základní jednotky
Základních jednotek je sedm: metr, kilogram, sekunda, kelvin, ampér, kandela, mol.
Odvozené jednotky
Odvozené jednotky se tvoří kombinacemi základních jednotek, u významných veličin dostaly samostatné názvy. Abecední seznam odvozených jednotek: coulomb, kilogram na metr krychlový, metr čtverečný, metr krychlový, metr za sekundu, newton, ohm, pascal, volt, lumen, lux, becquerel, gray, sievert....
Předpony
Předpony slouží k vyjádření násobků nebo dílů základních nebo odvozených jednotek, viz Předpony soustavy SI.
Vedlejší jednotky
Vedlejší jednotky jsou jednotky, které plně nezapadají do soustavy SI, ale jsou povoleny pro svoji všeobecnou rozšířenost a užitečnost. Např. hodina, minuta, stupeň Celsia, ...
- [http://www.tzb-info.cz/t.py?t=15&i=375 Zákon 505/1990 Sb. o metrologii (ve znění pozdějších změn)]
- [http://www.converter.cz/jednotky.htm Jednotky SI + program na převody jednotek (freeware)]
Category:Soustava SIja:国際単位系simple:SI base unit
Hlavní článek: Geografie Francie
Pevninská část Francie zaujímá plochu 543 965 km². Na severu a západě je krajina rovinatá s mírným vlněním, na zbytku území převážně pahorkatá a hornatá. Hlavní pohoří jsou Pyreneje na jihozápadě a Centrální masív a Alpy na jihovýchodě. Nejvyšší bod Francie i celé Evropy je Mont Blanc (4808 m). Francie bývá podle tvaru svého území přezdívána l'Hexagone (šestiúhelník).
Mimo hlavního města Paříže (v jehož okolí žije 12 milionů lidí) jsou nejdůležitějšími městy Marseille, Lille a Lyon.
Viz též: Seznam francouzských měst
Chemická značka Ir (lat. Iridium)Relativní atomová hmotnost 192,22
Atomové číslo 77
hustota 22,42 g/cm3
teplota tání 2410 °C.
Iridium bylo objeveno roku 1804. Ušlechtilý, poměrně tvrdý i když křehký kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý. V přírodě se vyskytuje téměř pouze jako ryzí kov, převážně v okolí míst dopadu meteoritů, vždy společně s jinými drahými kovy. Hlavní naleziště představuje Sibiř a jižní Afrika. Jméno dostalo podle duhového odrazu povrchu svých sloučenin (duha je latinsky iris).
Chemicky je mimořádně odolné a lze je rozpustit pouze za vysokého tlaku v koncentrované kyselině chlorovodíkové za přítomnosti chloristanu sodného. Iridium patří společnně s platinou a osmiem do tzv. triády těžkých platinových kovů.
Využití
Vzhledem ke své mimořádné chemické odolnosti je iridium legováno do slitin s rhodiem a platinou, které se používají na výrobu odolného chemického nádobí pro rozklady vzorků tavením nebo spalováním za vysokých teplot. Ve sklářském průmyslu slouží tyto slitiny jako materiál pro speciálních pecí na tažení optických vláken. Spíše jako zajímavost může sloužit fakt, že prvotní mezinárodní etalony délkové míry 1 m a hmotnosti 1 kg byly vyrobeny ze slitiny platiny s iridiem.
V automobilovém průmyslu se z iridia vyrábějí elektrody zapalovácích svíček s mimořádnou životností (někteří výrobci deklarují použitelnost pro minimálně 100 000 mil) nebo pro práci v extrémních podmínkách, např. pro motory závodních automobilů.
Kategorie:Chemické_prvkyKategorie:Kovyja:イリジウムth:อิริเดียม
Hlavní článek: Dějiny Česka
O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. stol. př. n. l. obývají tuto oblast Keltové a v 1. století n. l. přicházejí kmeny Germánů.
Od 5. století se na území dnešního Česka objevují Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši. V roce 833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vzniká Velkomoravská říše, která postupně zahrnuje i Čechy (890-894), Slezsko, Lužice, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše, od níž se Čechy v roce 894 odtrhly, byla v roce 907 rozvrácena Maďary.
Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy je mj. pokřtěn první doložený český kníže z dynastie PřemyslovcůBořivoj. V průběhu 10. a 11. století dochází ke konsolidaci státu, je připojena Morava a země se stává královstvím. Svého vrcholu dosahuje za posledních Přemyslovců, ale hlavně za vlády Karla IV. V 15. století české země výrazně oslabily husitské války.
V roce 1526 definitivně nastoupila na český trůn dynastie Habsburků, která zemi včlenila do habsburské monarchie. V roce 1547 a v roce 1618 vypuklo proti panovníkovi ozbrojené povstání. Defenestrace místodržících se stala počátkem třicetileté války. Stavové byli rychle poraženi a potrestáni tvrdými represemi. Začala násilná rekatolisace českých protestantů.
Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od konce 18. století začíná v českých zemích národní obrození, které usiluje o obnovu české kultury a jazyka a později o získání politické moci.
Po porážce Rakouska–Uherska v první světové válce (1914 – 1918) se české země 28. října1918 osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa (Republika československá, Československá republika, ČSR, nazývaná též první republika), jehož území zahrnovalo i Slovensko a Podkarpatskou Rus (jinak též Zakarpatskou Ukrajinu). Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, malou část československého území (zejména oblast Těšínska) získalo Polsko. Po tomto aktu se do názvu Československa vrátil spojovník (Česko-Slovensko) a hovoří se o tzv. druhé republice. 14. března1939 se Slovensko odtrhlo a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a Němci byli vysídleni do Německa a Rakouska.
V únoru 1948 se převratem v Československu chápou moci komunisté; země se stává totalitním státem a součástí sovětského bloku. V roce 1960 byl její politický název změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Liberalizační hnutí roku 1968, známé jako Pražské jaro, bylo poraženo invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy (Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) 21. srpna 1968. Zákonem o federalisaci Československé socialistické republiky, který nabyl účinnosti 1. ledna 1969, se Československo formálně změnilo na federaci dvou národních států – Česka (oficiálně Česká socialistická republika, ČSR) a Slovenska (oficiálně Slovenská socialistická republika, SSR). Politické poměry v zemi změnila až sametová revoluce17. listopadu 1989. Počátkem roku 1990 byl z politického názvu obou národních republik odstraněn přívlastek „socialistická“. Počátkem jara téhož roku se politický název Československa změnil na Československá federativní republika (ČSFR), který byl necelý měsíc poté opět upraven do ne příliš vhodné podoby Česká a Slovenská Federativní Republika.
Jako státní útvar přestalo Československo existovat 1. ledna1993, kdy se mírovou cestou rozdělilo na Česko a Slovensko. Roku 1999 bylo Česko přijato do NATO. Česko spolu se Slovenskem schválily v referendu v roce 2003 svůj přístup k Evropské unii, který nabyl účinnosti 1. května2004.
Politický systém
Hlavní článek: Politický systém Česka
Česká republika je parlamentní demokracie. Výkonnou moc má vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let Parlamentem. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády.
Český Parlament je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát. Jednou za dva roky se obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb.
V roce 2000 začalo fungovat 14 nových samosprávných krajů. Pro výkon státní správy na krajské úrovni byl rovněž zvolen smíšený model: krajský úřad je krajským orgánem; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor.
Historie krajů
Ještě v rámci Československa se území dnešní České republiky dělilo na 8 krajů: Hlavní město Praha, Středočeský (Praha), Jihočeský (České Budějovice), Západočeský (Plzeň), Severočeský (Ústí nad Labem), Východočeský (Hradec Králové), Jihomoravský (Brno) a Severomoravský (Ostrava). Kraje se dále dělily na okresy, dohromady bylo v Česku 75 okresů (sedmdesátý šestý, Jeseník, vznikl až v 90. letech 20. století). Toto rozdělení platilo od roku 1960. Tehdejší kraje nebyly samosprávné. Krajské národní výbory (KNV) byly státní úřady. KNV byly zrušeny v roce 1990, kraje jako územní článek existovaly dále, ale neměly žádný obecný správní úřad.
V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory přejmenovány na okresní úřady. Místní a městské národní výbory byly zrušeny a byla obnovena obecní samospráva. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česko se 1. ledna1993 stalo samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo.
Ke dni 1. ledna2003 byly zrušeny okresní úřady. Okresy jako jednotka státní správy nadále existují, okresy také zůstávají jednotkou statistickou. Některé úřady mají okresní působnost, např. okresní soudy.
Správní obvody, malé okresy, obce III. typu
Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvodyobcí s rozšířenou působností (někdy též zvané "malé okresy" nebo "obce III. [typu]"). Takovými obcemi se samozřejmě stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim však řada dalších. Tyto obvody se někde dále dělí na obvody obcí s pověřeným obecním úřadem, které vykonávají některé pravomoci i pro okolní obce.
Statistické oblasti NUTS 2 v České republice, CZ-NUTS 2
Některé kraje se, směrem nahoru, sdružují do statistickýchoblastí zvaných též NUTS 2, které mají mít srovnatelný počet obyvatel, aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie, a při financování místních projektů.
Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad, Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod, Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod, Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava. Oblast NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem.
Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3, přičemž NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zárověň i na úrovni NUTS 2.
Euroregiony
:viz hlavní článek Euroregion
Euroregiony jsou zakládány k regionální spolupráci v Evropě, zpravidla v regionech do nedávna (v našich oblastech do listopadu 1989) dělených státními hranicemi.
Zeměpisné podmínky
Českým územím prochází hlavní rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km).
Z hlediska fyzicko-geografického leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část Česka vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin a středohory (Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy). Více na stránce o geomorfologickém členění Česka.
Podnebí Česka se vyznačuje vzájemným pronikáním a míšením oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno západním prouděním s převahou západních větrů, intenzivní cyklonální činností a poměrně hojnými srážkami. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Velký vliv na podnebí Česka má nadmořská výška a reliéf. Z celkové plochy státního území leží 52 817 km2 (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km2 (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km2 (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m. Střední nadmořská výška je 430 m.
Rovněž flora a fauna vyskytující se na území Česka svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy, převážně jehličnaté, zaujímají 33 % celkové rozlohy země.
Také půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy.
Délka západní společné hranice Česka s Německem činí 810,7 km, z toho se Saskem 453,9 km a s Bavorskem 356,8 km. Společná jižní hranice s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem na východě 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km, podle polských údajů 789,89 km.
- Nejníže položené místo: Labe na odtoku ze země, 115 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Sněžka, 1602 m n. m.
Ekonomika
Hlavní článek: Ekonomika Česka
Česko vykazuje jednu z nejstabilnějších a nejvíce prosperujících ekonomik ze všech postkomunistických zemí. Během 90. let došlo k základním změnám ve vlastnických vztazích – malé a velké privatizaci, restituci, dále k restrukturalizaci a technologické modernizaci, umožněných jak domácími úvěry, tak zejména otevřením země a přílivem zahraničních investic.
Po počáteční expansi česká ekonomika podlehla malé recesi, z které se zotavovala od poloviny roku 1999. Růst v letech 2000 – 2001 byl zapříčiněn hlavně vývozem do EU, především do Německa, dalším přílivem zahraničních investic a oživující domácí poptávkou.
Velký problém v budoucnosti mohou způsobit vysoké rozpočtové deficity a rostoucí státní dluh. S potížemi se také potýká nedokončená privatizace státních podniků. Nedokončeny jsou také změny v zákonodárství a zejména v soudnictví.
Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí. Dále se ještě v malém rozsahu těží ropa a zemní plyn, kaolín nebo stavební hmoty. Zemědělská výroba téměř uspokojuje domácí poptávku. Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), brambory, cukrová řepa, zelenina, len a řepka. Svůj význam má i pěstování chmele, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvl. kaprů).
Základem energetiky jsou tepelné elektrárny (75 %) a jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany). Hlavními průmyslovými centry jsou Praha, Brněnsko, Ostravsko a Plzeňsko. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří hutnictví, strojírenství, textilní průmysl, potravinářský průmysl, elektroprůmysl a výroba dopravních prostředků. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví.
Česko má hustou dopravní síť. Prudce se rozvíjejí telekomunikace. Zahraniční obchod má v posledních letech pasivní bilanci, danou hlavně dovozem paliv a moderních technologií, kterou ale vyrovnávají vysoké příjmy z turistiky.
Obyvatelstvo
Hlavní článek: Obyvatelstvo Česka
Přirozený přírůstek obyvatelstva je záporný -0,08 % (odhad 2003). Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 75 let (odhad 2003). Ve městech žije celkem 71 % populace.
Většina obyvatel Česka má českou národnost (90,4 %) nebo moravskou národnost (3,7 %) a mluví česky. Čeština patří do západoslovanské větve indoevropské jazykové skupiny. Dalšími etnickými skupinami jsou Poláci, Němci (zbytek dřívější velké menšiny), Romové, Maďaři, Ukrajinci a další. Po rozdělení Československa v roce 1993 zůstali někteří Slováci v Česku a dnes tvoří asi 2 % obyvatelstva.
Většina populace (59 %) je bez vyznání. Nejpočetnější církev je římskokatolická (27 %), 1 % obyvatel je členy Církve československé husitské, necelé 1 % Českobratrské církve evangelické. Počet vyznavačů judaismu je nepatrný.
- [http://www.czech.cz Oficiální český portál]
- [http://www.vlada.cz Úřad vlády]
- [http://www.hrad.cz/cz/ Pražský hrad]
- [http://www.psp.cz Poslanecká sněmovna]
- [http://www.senat.cz Senát]
- [http://www.portal.gov.cz Portál veřejné správy]
K názvu Česka:
- [http://www.national-geographic.cz/detail.asp?id=951 Základní publikace ČÚZK k českému geografickému názvosloví] Leoš Jeleček, 27.4.2004, National Geographic, Česko (ČÚZK = Český úřad zeměměřický a katastrální)
Category: Českoja:チェコko:체코simple:Czech Republiczh-min-nan:Česko
Litr
Litr je metrickájednotkaobjemu. Nepatří do soustavy SI, ale je povoleno ho v rámci ní používat. Značí se malým písmenem l. Kvůli možnosti záměny s číslicí 1 a písmenem i bylo v roce 1979 rozhodnuto, že se smí značit i velkým písmenem L, přestože do té doby byla velká písmena rezervována pro jednotky odvozené z jmen osob. Někdy se též (třebaže v rozporu s SI) používá malé psací písmeno ℓ (U+2113).
Definice
Litr je roven
- 1 dm³ - 0,001 m³ - 1000 cm³ - objemu krychle o hraně 1 dm (=10 cm)
Pro porovnání objemů viz 1 E-3 m³.
Odvozené jednotky objemu
Litr se pomocí předpon soustavy SI rozšiřuje do dalších jednotek:
- Mililitr, značený ml, je metrickájednotkaobjemu, rovná jedné tisícině litru, tzn. 10−6m³, což je přesně rovno 1 cm³. Jméno je složeninou předpony soustavy SImili (=tisícina) a názvu základnější jednotky litr.
Pro porovnání objemů řádově jednoho mililitru viz 1 E-6 m³.
- Centilitr, značený cl, je metrickájednotkaobjemu, rovná jedné setině litru, tzn. 10−5m³. Jméno je složeninou předpony soustavy SIcenti (=setina) a názvu základnější jednotky litr.
Pro porovnání objemů řádově jednoho centilitru viz 1 E-5 m³.
- Decilitr, značený dl, je jednotkaobjemu, rovná jedné desetině litru, tzn. 10−4m³. Jméno je složeninou předpony soustavy SIdeci (=desetina) a názvu základnější jednotky litr.
Jeden decilitr je přibližně objem běžného šálku kávy. Pro porovnání s dalšími řádově stejnými objemy viz 1 E-4 m³.
- Hektolitr, značený hl, je metrickájednotkaobjemu, rovná 100 litrům, tzn. 0,1 m³. Jméno je složeninou předpony soustavy SIhekto (=sto) a názvu základnější jednotky litr.
Pro porovnání objemů řádově jednoho hektolitru viz 1 E-1 m³.
Historie
Litr byl roku 1793 zaveden ve Francii jako jedna z nových „republikánských jednotek“, zavedených za francouzské revoluce. Byl definován jako jeden decimetr krychlový; jeho jméno bylo odvozeno z jména starší francouzské jednotky litron (pocházejícího z řeckého λιτρα (litra), značícího jednotku hmotnosti).
V roce 1901 byl na 3. konferenci CGPM litr předefinován jako objem 1 kilogramu čisté vody za její maximální hustoty (tzn. při 3,98 °C) při standardním tlaku. Předpokládalo se, že tato hodnota je právě 1 dm³, později se však zjistilo, že kvůli chybě měření je ve skutečnosti objem 1 kg vody 1,000028 dm³.
V roce 1964 se proto na 12. konferenci CGPM vrátila původní definice litru jako jiného názvu pro decimetr krychlový. Bylo však doporučeno, aby se tato jednotka používala pouze pro obchod, ne pro vědecké účely.
Kategorie:Jednotky objemuja:リットルko:리터simple:Litreth:ลิตร
Voda
Voda je chemická sloučenina vodíku a kyslíku. Je základní podmínkou pro existenci života na Zemi. Za normální teploty a tlaku je to bezbarvá, čirá kapalina bez zápachu, v silnější vrstvě namodralá. V přírodě se vyskytuje ve třech skupenstvích: v pevném - led, v kapalném - voda a v plynném - vodní pára.
živáživáživá) na tlaku a teplotě).]] Podrobnější fázový diagram viz [http://www.lsbu.ac.uk/water/phase.html The Phase Diagram of Water]
teplotě vody]]
Voda vzniká prudkým až explozivním slučováním vodíku s kyslíkem (hořením bezbarvým plamenem) podle rovnice:
:2H2 + O2 → 2H2O,
za vývinu velkého množství tepla (exotermní reakce). Kromě toho vzniká jako vedlejší produkt vedle solí při neutralizaci kyselinzásadami, např.
:HCl + NaOH → H2O + NaCl.
Voda je obsažena ve spalných plynech při hoření většiny organických látek, např. methanu
:CH4 + 3O2 → 2H2O + CO2,
nebo hexanu (hlavní složky benzinu)
:2C6H14 + 19O2 → 14H2O + 12CO2.
Vodné roztoky mohou vykazovat kyselou, neutrální nebo zásaditou reakci. Kyselost (acidita) a zásaditost (bazicita) se vyjadřuje ve stupnici hodnot pH. Rozsah stupnice je od 0 do 14 pH, přičemž hodnotě pH 7 odpovídá roztok neutrální. Hodnoty nižší označují roztok kyselý, hodnoty vyšší zásaditý čili alkalický. Vody kyselé jsou obvykle bez života, protože se v nich nevytváří plankton ani baktérie.
Mimořádné chemické a fyzikální vlastnosti vody jsou důsledkem geometrie její molekuly. Atomy v ní vázané nejsou uspořádány lineárně (v jedné přímce), ale chemické vazby mezi atomy svírají úhel přibližně 105°. Polaritě vazeb (různé afinitě atomů vodíku a kyslíku) a zmíněné nelinearitě molekuly vděčí molekula vody za svoji polaritu, za existenci vodíkové vazby (zvané též vodíkové můstky) a anomálie následujících vlastností:
- hustota - Největší hustotu nemá led, ale tekutá voda při 3,95 °C. Je to způsobeno polymerizací vodních molekul v závislosti na teplotní změně úhlu mezi atomy vodíku. Nejmenší objem má proto při 3,95 °C a dalším snižováním teploty se objem zase zvětšuje. Krystalová struktura ledu má okolo 10 % „děr“ (ledovce "vystrkují" toto procento objemu nad hladinu, zatímco 90 % skrývají). Voda o teplotě kolem 4 °C se hromadí na dně oceánu a vodních nádrží.
- měrná tepelná kapacita (specifické teplo) - je třikrát větší než u většiny ostatních látek, jako jsou horniny, železo, hliník, atd. Proto má voda svou tepelnou setrvačností velký klimatický vliv a s výhodou se používá k transportu tepla v ústředním topení.
- specifická skupenská tepla (tání a varu) - V tomto parametru je voda naprosto neobvyklá. Vysoké výparné teplo umožňuje efektivní ochlazování teplokrevných obratlovců, jako je člověk - bez pocení by nepřežil.
Právě díky vysoké měrné tepelné kapacitě je voda často využívána pro transport tepla. Zajímavá je také závislost hustoty vody na její teplotě: nejvyšší hustotu má při přibližně 4 °C, což způsobuje například to, že u dna hlubokých nádrží má právě tuto teplotu.
Chemicky čistá voda (destilovaná voda či deionizovaná voda) je elektricky nevodivá, ale i malé množství rozpustných příměsí způsobuje její vodivost.
Termodynamika
Povrchové napětí a viskozita
Tepelná vodivost
Tvrdost vody
Tvrdost vody je způsobena vápenatými a hořečnatými solemi. Celkovou tvrdost můžeme rozdělit na přechodnou, tj. uhličitanovou a na stálou. Hodnotu uvádíme v tzv. německých stupních tvrdosti (dGH). Jeden německý stupeň odpovídá 10 mg CaO v jednom litru vody. Z celkové tvrdosti vody jsou odvozeny tyto údaje: tvrdost od 1 do 10° značí vodu měkkou, z toho do 5° jde o vodu zvláště měkkou. 10-20° značí střední tvrdost, 20-30° značí vodu tvrdou a přes 30° zvláště tvrdou.
Přechodnou (karbonátovou) tvrdost vody způsobují rozpustné hydrogenuhličitany a to především hydrogenuhličitan vápenatý Ca(HCO3)2 a hydrogenuhličitan hořečnatý Mg(HCO3)2; tuto tvrdost vody lze odstranit převařením - dekarbonizací:
:Ca(HCO3)2 → CaCO3 + H2O + CO2;
:Mg(HCO3)2 → MgCO3 + H2O + CO2.
Vařením se však nezbavíme tvrdosti trvalé (nekarbonátové), za kterou jsou odpovědné především sírany, a to síran vápenatý CaSO4 a síran hořečnatý MgSO4. K jejich odstranění používáme srážení působením hydroxidu vápenatého Ca(OH)2 a uhličitanu sodného Na2CO3:
:Ca(HCO3)2 + Ca(OH)2 → 2CaCO3 + 2H2O
:Mg(HCO3)2 + Ca(OH)2 → CaCO3 + MgCO3 + 2 H2O
:MgSO4 + Ca(OH)2 → CaSO4 + Mg(OH)2;
:CaSO4 + Na2CO3 → CaCO3 + Na2SO4,
čímž se rozpustné hydrogenuhličitany a sírany převedou na méně rozpustné normální uhličitany, a to uhličitan vápenatý a uhličitan hořečnatý, resp. hydroxid hořečnatý.
Voda v přírodě
hydroxid hořečnatý, 3. nepropustné podloží.]]
Rozšířením vody na Zemi se zabývá hydrologie.
Naše planeta se odlišuje od všech ostatních, které známe, jednou látkou, a to je voda, i když se v malém množství vyskytuje i na jiných planetách. Při pohledu z vesmíru vypadá Země jako modrobílá planeta: bílá od vodní páry a modrá od vody. A zákonitě všechny formy života závisejí na vodě. Většina povrchu Země (71%) je slaná voda, ta tvoří 97 % celého vodstva na naší planetě. Obsahuje 35 g solí v jednom litru. Z toho 77.8 % chloridu sodného (NaCl), 10.9 % chloridu hořečnatého (MgCl2) a další soli jako síran hořečnatý, síran vápenatý, síran draselný a jiné. Sladká voda tvoří jen nepatrnou část hydrosféry - 3 %, přičemž 75 % této vody je v ledovcích, které jsou v polárních oblastech. Koloběh vody na kontinentech začíná srážkami. Jakmile dopadnou z mraků (100 %), putují třemi cestami:
- mnohem víc než 50 % (někdy i 100 %) se znovu vypaří
- méně než 30%, většinou 10 % - 20 %, steče do potoků, řek, a nakonec do moře - 10 % a méně (ale také nic) se může vsáknout.
# Je základní podmínkou života. Ve vodě vznikl život. Je to rozpouštědlo, ve kterém probíhají veškeré chemické děje v organismu. Lidské tělo obsahuje 70 % a rostliny až 90 % vody. Už ztráta 20 % tělesné vody je smrtelná. Na dehydrataci člověk umírá asi během 7 dnů. (Podle Guinnesovy knihy rekordů vydržel bez vody nejdéle jeden mladý Rakušan, kterého policie zapomněla v cele pro zadržené. Našla ho po 18 dnech na prahu smrti.)
# Je nejdůležitější surovinou všech průmyslových odvětví, používá se ke chlazení, ohřevu, oplachu, k výrobě elektrické energieve formě páry a v potravinářství k výrobě nápojů atd.
# Je základní podmínkou rostlinné a živočišné výroby
# Je zdrojem obživy v přímořských státech
# Vodní toky (řeky) a plochy (oceány, moře, jezera) hrají významnou roli v dopravě.
# Přítomnost vodních ploch má vliv na klima krajiny.
# Voda je využívána při rekreaci a sportu.
# Minerální voda má léčivé účinky.
Obsah vody v některých potravinách:
- máslo 18 %
- chléb 40 %
- sýr 30 až 60 %
- jogurt, mléko 87,5 %
- maso 60-75 %
- jablko, hruška 85 %
- vodní meloun 90 %
- mrkev 94 %
- okurky, rajčata 98 %
viz také: obsah vody v měkkýších
Pitná voda
obsah vody v měkkýšíchPitná voda se získává úpravou surové vody. Surová voda se získává v České republice z podzemních (asi 45-55 %) nebo povrchových (asi 45-55 %) zdrojů. Z některých zdrojů - zejména podpovrchových - je možné získat pitnou vodu bez úpravy.
- Ke shromažďování povrchové vody slouží vodárenská nádrž (přehrada), v níž se nachází odběrová věž s několika odběrovými šachtami v různých hloubkách. Odebírá se podle příkazu z úpravny vody, která bývá v blízkosti přehrady. Vhodná teplota pro odběr je méně než 12 °C.
- Výjimečně se využívá umělé filtrace a sorpční schopnosti půdního sedimentu, protože řasy často ucpávají filtraci. Voda z toku se nechá infiltrovat z umělých nádrží do podzemí a z podzemí se poté čerpá. Příkladem může být vodárna v obci Káraný, která od r. 1911 vyrábí kvalitní pitnou vodu pro přibližně třetinu Prahy a řadu dalších obcí a měst Středočeského kraje.
- Čerpání z podpovrchových zdrojů z podzemních vrtů.
Surová voda se odvádí do úpravny vod. Tam se upravuje (mechanické předčištění, chemické čeření, filtrace přes pískové filtry, odstranění iontů železa a manganu, někdy i částečné odstranění dusičnanů a dusitanů, desinfekce). Pak směřuje do vodojemů a z nich se vodovody dopravuje k spotřebitelům.
Hygienické požadavky na pitnou vodu (kontroly, balená voda, chemické, fyzikální a mikrobiologické limity) stanovuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví [http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb00376&cd=76&typ=r č. 376/2000 Sb.] s účinností od 1. ledna2001. Byla vydána na základě zákona č. [http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb00258&cd=76&typ=r 258/2000 Sb.], o ochraně veřejného zdraví.
K pitné vodě nemá přístup více než 1 miliarda lidí. Proto je zajištění přístupu k pitné vodě jedním z cílů usnesení OSNRozvojové cíle tisíciletí.
Balená voda
Rozvojové cíle tisíciletí
Výroba a prodej balených vod má u nás dlouhou tradici, kterou můžeme vystopovat až do 16. století. Původně šlo výhradně o vody léčivé (ať už se skutečným nebo domnělým účinkem), stáčené do kameninových džbánků. K nim se později (18. - 19. století) přidaly i vody, které byly pro svou zvláštní chuť považovány za osvěžující nápoj. Jednalo se buď o minerální vody nebo o vody s vysokým obsahem oxidu uhličitého CO2, ať původu přirozeného (kyselky) nebo uměle připravované, stáčené převážně do skla. Tento stav se v Evropě v podstatě udržel do 60.-70. let minulého století, kdy jednak skleněné obaly začaly být postupně vytlačovány plastickými a jednak došlo ještě k jiné, mnohem revolučnější změně: balené vody začaly být používány též jako zdroj "obyčejné" pitné vody, nejen jako řešení občasných havarijních situací, ale především jako náhrada za pitnou vodu distribuovanou veřejnými vodovody. Což znamená, že se vedle vybraných druhů minerálních vod začaly stáčet i vody z kvalitních podzemních zdrojů pitné vody, které nevykazovaly ani zvláštní chuť, ani zvláštní farmakologický účinek.
Bezpečnost
Chemické znečištění vody nelze převařením odstranit. Bakteriologické znečištění odstraníme povařením aspoň 5 minut. (Viry se usmrtí až po 30 minutách.)
Požadavky na jakost vody pro koupání ve volné přírodě upravuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 464/2000 Sb.
Voda v politice
Význam vody pro lidstvo podtrhlo vyhlášení "Evropské vodní charty" dne 6. května1968 ve Strasbourgu:
Evropská vodní charta
# Bez vody není života. Voda je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná surovina.
# Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto nezbytné tyto udržovat, chránit a podle možnosti rozhojňovat.
# Znečišťování vody způsobuje škody člověku a ostatním živým organismům, závislým na vodě.
# Jakost vody musí odpovídat požadavkům pro různé způsoby jejího využití, zejména musí odpovídat normám lidského zdraví.
# Po vrácení použité vody do zdroje nesmí tato zabránit dalšímu jeho použití pro veřejné i soukromé účely.
# Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam rostlinstvo, především les.
# Vodní zdroje musí být zachovány.
# Příslušné orgány musí plánovat účelné hospodaření s vodními zdroji.
# Ochrana vody vyžaduje zintenzivnění vědeckého výzkumu, výchovu odborníků a informování veřejnosti.
# Voda je společným majetkem, jehož hodnota musí být všemi uznávána. Povinností každého je užívat vodu účelně a ekonomicky.
# Hospodaření s vodními zdroji by se mělo provádět v rámci přirozených povodí a ne v rámci politických a správních hranic.
# Voda nezná hranic, jako společný zdroj vyžaduje mezinárodní spolupráci.
Historická poznámka
Iónský filosof Thales Miletský v 6. století před Kristem pokládal vodu za základní element své kosmologie. Jeho následovníci až do Aristotela přidali další základní elementy, jako je oheň, země a vzduch, což potom dominovalo islámskému a křesťanskému myšlení. Čtyřprvkový princip přetrval až do Isaaca Newtona (De Natura Acidorum - myšlenka, že všechny látky lze převést na vodu). Až v 19. století přejal roli vody vodík. Přesné stechiometrické výpočty atomových hmotností jiných prvků však později ukázaly, že nemohou být jednoduchými násobky atomové hmotnosti vodíku.
Atom je nejmenší chemicky dále nedělitelná částice různá pro různé látky.
Atom se dá ještě dále rozdělit na jádro a obal, v jádře se vyskytují protony a neutrony, v obale se vyskytují elektrony. Tyto částice jsou ve všech atomech stejné, různé atomy se liší pouze jejich počtem.
V přírodě existuje 92 různých druhů atomů. Druh atomu je určen počtem protonů (1 až 92) v jeho jádře. Atomy s větším počtem protonů byly vyrobeny uměle, ale jejich jádra jsou nestabilní a samovolně se rozpadají.
Atomy se mohou seskupovat:
- do molekul a tvoří pak plyny a kapaliny nebo
- do pevných látek, které mohou být krystalické nebo amorfní. Zvláštním případem jsou molekulární krystaly.
zpět - Částice
Planckova konstanta h je jednou ze základních fyzikálních konstant. Vystupuje v důležitých vztazích mezi energiíE a frekvencíf:
a mezi hybnostíp a vlnovou délkouλ:
.
Tyto vztahy kvantitativně spojují vlnové a částicové vlastnosti hmoty (viz též Dualita částice a vlnění). Planckova konstanta byla poprvé určena Maxem Planckem, po němž nese jméno.
V jednotkách SI má hodnotu h = 6,626 176.10-34J·s. Někdy se také používá tzv. redukovaná hodnota Planckovy konstanty, což je zkrácené označení . V přirozených jednotkách má například bezrozměrnou hodnotu 1.
The Aberdare Report of Post Office station. Generally, Post Office boxes are rented from the post office either by individuals or by businesses on a basis ranging from monthly to annual, and the cost of rent varies depending on the box size. CBD PO boxes are usually more expensive than a rural PO Box. In the United States, the r
Marie Anne de Mailly-Nesle, Duchesse de Chateauroux
Marie-Anne de Mailly-Nesle duchesse de Châteauroux (October 5, 1717 – December 8, 1744), was a mistress of Louis XV of France.
In 1740, upon the death of her husband, the marquis de la Tournelle, she attracted the attention of Louis XV; and by the aid of the 467–534), was the King of Wessex (519–534), and was regarded as the ancestors to all subsequent Kings of Wessex.
