Home About us Products Services Contact us Bookmark
:: wikimiki.org ::
Vláda

Vláda

] Vláda České republiky je nejvyšším orgánem výkonné moci v České republice. Její postavení vymezuje Ústava České republiky zejména v hlavě třetí, článek 67 až 80.

Vláda Jiřího Paroubka (od 25. dubna 2005)

Jiří Paroubek (ČSSD) – předseda vlády
- Bohuslav Sobotka (ČSSD) – 1. místopředseda vlády a ministr financí
- Pavel Němec (US-DEU) – místopředseda vlády a ministr spravedlnosti
- Zdeněk Škromach (ČSSD) – místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí
- Milan Šimonovský (KDU-ČSL) – místopředseda vlády a ministr dopravy a spojů
- Martin Jahn (nestraník za ČSSD) – místopředseda vlády pro ekonomiku
- Libor Ambrozek (KDU-ČSL) – ministr životního prostředí
- Cyril Svoboda (KDU-ČSL) – ministr zahraničí
- Karel Kühnl (US-DEU) – ministr obrany
- Petra Buzková (ČSSD) – ministryně školství
- Vítězslav Jandák (nestraník za ČSSD) – ministr kultury (nahradil v srpnu 2005 zesnulého Pavla Dostála)
- Milan Urban (ČSSD) – ministr průmyslu a obchodu
- František Bublan (nestraník za ČSSD) – ministr vnitra
- David Rath (nestraník za ČSSD) – ministr zdravotnictví (od 4. listopadu 2005, místo Milady Emmerové odvolané 12. října)
- Radko Martínek (ČSSD) – ministr pro místní rozvoj
- Petr Zgarba (ČSSD) – ministr zemědělství
- Pavel Zářecký (nestraník za ČSSD) – ministr a předseda Legislativní rady vlády
- Dana Bérová (nestraník za US-DEU) – ministryně informatiky Členové psaní tučně nebyli v předchozí Grossově vládě.

Vláda Stanislava Grosse (4. srpna 2004 - 25. dubna 2005)

Stanislav Gross (ČSSD) - předseda vlády
- Zdeněk Škromach (ČSSD) - 1. místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí
- Martin Jahn (nestraník navržený ČSSD) - místopředseda vlády pro ekonomiku
- Pavel Němec (US-DEU) - místopředseda vlády a ministr spravedlnosti
- Milan Šimonovský (KDU-ČSL) - místopředseda vlády a ministr dopravy
- František Bublan (nestraník navržený ČSSD) - ministr vnitra
- Karel Kühnl (US-DEU) - ministr obrany
- Bohuslav Sobotka (ČSSD) - ministr financí
- Cyril Svoboda (KDU-ČSL) - ministr zahraničních věcí
- Jiří Paroubek (ČSSD) - ministr pro místní rozvoj
- Petra Buzková (ČSSD) - ministryně školství, mládeže a tělovýchovy
- Milada Emmerová (ČSSD) - ministryně zdravotnictví
- Pavel Dostál (ČSSD) - ministr kultury
- Milan Urban (ČSSD) - ministr průmyslu a obchodu
- Jaroslav Palas (ČSSD) - ministr zemědělství
- Libor Ambrozek (KDU-ČSL) - ministr životního prostředí
- Vladimír Mlynář (US-DEU) - ministr informatiky
- Jaroslav Bureš (nestraník navržený ČSSD) - ministr a předseda Legislativní rady vlády Členové psaní tučně začali podávat demise již měsíc před demisí celé vlády a nebyli nahrazeni.

Externí odkazy


- http://www.vlada.cz - Úřad vlády
  - http://wtd.vlada.cz/vlada/vlada_clenove.htm - přehled životopisů Kategorie:Česká politika

Česká republika

Česko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem. Území České republiky se skládá z 3 historických zemí: Čechy, Morava a České Slezsko, přičemž od roku 1920 jsou součástí Čech a Moravy malé okrajové části původních Dolních Rakous, kterými jsou České Velenice s okolím (tzv. Vitorazsko), a Valticko s tzv. Dyjským trojúhelníkem. Česko je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU).

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Česka O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. stol. př. n. l. obývají tuto oblast Keltové a v 1. století n. l. přicházejí kmeny Germánů. Od 5. století se na území dnešního Česka objevují Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši. V roce 833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vzniká Velkomoravská říše, která postupně zahrnuje i Čechy (890-894), Slezsko, Lužice, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše, od níž se Čechy v roce 894 odtrhly, byla v roce 907 rozvrácena Maďary. Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy je mj. pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj. V průběhu 10. a 11. století dochází ke konsolidaci státu, je připojena Morava a země se stává královstvím. Svého vrcholu dosahuje za posledních Přemyslovců, ale hlavně za vlády Karla IV. V 15. století české země výrazně oslabily husitské války. V roce 1526 definitivně nastoupila na český trůn dynastie Habsburků, která zemi včlenila do habsburské monarchie. V roce 1547 a v roce 1618 vypuklo proti panovníkovi ozbrojené povstání. Defenestrace místodržících se stala počátkem třicetileté války. Stavové byli rychle poraženi a potrestáni tvrdými represemi. Začala násilná rekatolisace českých protestantů. Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od konce 18. století začíná v českých zemích národní obrození, které usiluje o obnovu české kultury a jazyka a později o získání politické moci. Po porážce Rakouska–Uherska v první světové válce (1914 – 1918) se české země 28. října 1918 osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa (Republika československá, Československá republika, ČSR, nazývaná též první republika), jehož území zahrnovalo i Slovensko a Podkarpatskou Rus (jinak též Zakarpatskou Ukrajinu). Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, malou část československého území (zejména oblast Těšínska) získalo Polsko. Po tomto aktu se do názvu Československa vrátil spojovník (Česko-Slovensko) a hovoří se o tzv. druhé republice. 14. března 1939 se Slovensko odtrhlo a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a Němci byli vysídleni do Německa a Rakouska. V únoru 1948 se převratem v Československu chápou moci komunisté; země se stává totalitním státem a součástí sovětského bloku. V roce 1960 byl její politický název změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Liberalizační hnutí roku 1968, známé jako Pražské jaro, bylo poraženo invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy (Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) 21. srpna 1968. Zákonem o federalisaci Československé socialistické republiky, který nabyl účinnosti 1. ledna 1969, se Československo formálně změnilo na federaci dvou národních států – Česka (oficiálně Česká socialistická republika, ČSR) a Slovenska (oficiálně Slovenská socialistická republika, SSR). Politické poměry v zemi změnila až sametová revoluce 17. listopadu 1989. Počátkem roku 1990 byl z politického názvu obou národních republik odstraněn přívlastek „socialistická“. Počátkem jara téhož roku se politický název Československa změnil na Československá federativní republika (ČSFR), který byl necelý měsíc poté opět upraven do ne příliš vhodné podoby Česká a Slovenská Federativní Republika. Jako státní útvar přestalo Československo existovat 1. ledna 1993, kdy se mírovou cestou rozdělilo na Česko a Slovensko. Roku 1999 bylo Česko přijato do NATO. Česko spolu se Slovenskem schválily v referendu v roce 2003 svůj přístup k Evropské unii, který nabyl účinnosti 1. května 2004.

Politický systém

Hlavní článek: Politický systém Česka Česká republika je parlamentní demokracie. Výkonnou moc má vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let Parlamentem. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády. Český Parlament je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát. Jednou za dva roky se obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb.
Senátem
Mapa České republiky (přehled)

Senátem
Kraje České republiky

Administrativní rozdělení

podívejte se také na: kraj, okres, CZ-NUTS, NUTS

Kraje

V roce 2000 začalo fungovat 14 nových samosprávných krajů. Pro výkon státní správy na krajské úrovni byl rovněž zvolen smíšený model: krajský úřad je krajským orgánem; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor.

Historie krajů

Ještě v rámci Československa se území dnešní České republiky dělilo na 8 krajů: Hlavní město Praha, Středočeský (Praha), Jihočeský (České Budějovice), Západočeský (Plzeň), Severočeský (Ústí nad Labem), Východočeský (Hradec Králové), Jihomoravský (Brno) a Severomoravský (Ostrava). Kraje se dále dělily na okresy, dohromady bylo v Česku 75 okresů (sedmdesátý šestý, Jeseník, vznikl až v 90. letech 20. století). Toto rozdělení platilo od roku 1960. Tehdejší kraje nebyly samosprávné. Krajské národní výbory (KNV) byly státní úřady. KNV byly zrušeny v roce 1990, kraje jako územní článek existovaly dále, ale neměly žádný obecný správní úřad.

Okresy

V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory přejmenovány na okresní úřady. Místní a městské národní výbory byly zrušeny a byla obnovena obecní samospráva. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česko se 1. ledna 1993 stalo samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo. Ke dni 1. ledna 2003 byly zrušeny okresní úřady. Okresy jako jednotka státní správy nadále existují, okresy také zůstávají jednotkou statistickou. Některé úřady mají okresní působnost, např. okresní soudy.

Správní obvody, malé okresy, obce III. typu

Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností (někdy též zvané "malé okresy" nebo "obce III. [typu]"). Takovými obcemi se samozřejmě stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim však řada dalších. Tyto obvody se někde dále dělí na obvody obcí s pověřeným obecním úřadem, které vykonávají některé pravomoci i pro okolní obce.

NUTS

NUTS)]]
Statistické oblasti NUTS 2
v České republice, CZ-NUTS 2
Některé kraje se, směrem nahoru, sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2, které mají mít srovnatelný počet obyvatel, aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie, a při financování místních projektů. Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad, Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod, Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod, Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava. Oblast NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem. Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3, přičemž NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zárověň i na úrovni NUTS 2.

Euroregiony

:viz hlavní článek Euroregion Euroregiony jsou zakládány k regionální spolupráci v Evropě, zpravidla v regionech do nedávna (v našich oblastech do listopadu 1989) dělených státními hranicemi.

Zeměpisné podmínky

Českým územím prochází hlavní rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km). Z hlediska fyzicko-geografického leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část Česka vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin a středohory (Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy). Více na stránce o geomorfologickém členění Česka. Podnebí Česka se vyznačuje vzájemným pronikáním a míšením oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno západním prouděním s převahou západních větrů, intenzivní cyklonální činností a poměrně hojnými srážkami. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Velký vliv na podnebí Česka má nadmořská výška a reliéf. Z celkové plochy státního území leží 52 817 km2 (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km2 (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km2 (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m. Střední nadmořská výška je 430 m. Rovněž flora a fauna vyskytující se na území Česka svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy, převážně jehličnaté, zaujímají 33 % celkové rozlohy země. Také půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy. Délka západní společné hranice Česka s Německem činí 810,7 km, z toho se Saskem 453,9 km a s Bavorskem 356,8 km. Společná jižní hranice s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem na východě 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km, podle polských údajů 789,89 km.
- Nejníže položené místo: Labe na odtoku ze země, 115 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Sněžka, 1602 m n. m.

Ekonomika

Hlavní článek: Ekonomika Česka Česko vykazuje jednu z nejstabilnějších a nejvíce prosperujících ekonomik ze všech postkomunistických zemí. Během 90. let došlo k základním změnám ve vlastnických vztazích – malé a velké privatizaci, restituci, dále k restrukturalizaci a technologické modernizaci, umožněných jak domácími úvěry, tak zejména otevřením země a přílivem zahraničních investic. Po počáteční expansi česká ekonomika podlehla malé recesi, z které se zotavovala od poloviny roku 1999. Růst v letech 2000 – 2001 byl zapříčiněn hlavně vývozem do EU, především do Německa, dalším přílivem zahraničních investic a oživující domácí poptávkou. Velký problém v budoucnosti mohou způsobit vysoké rozpočtové deficity a rostoucí státní dluh. S potížemi se také potýká nedokončená privatizace státních podniků. Nedokončeny jsou také změny v zákonodárství a zejména v soudnictví. Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí. Dále se ještě v malém rozsahu těží ropa a zemní plyn, kaolín nebo stavební hmoty. Zemědělská výroba téměř uspokojuje domácí poptávku. Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), brambory, cukrová řepa, zelenina, len a řepka. Svůj význam má i pěstování chmele, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvl. kaprů). Základem energetiky jsou tepelné elektrárny (75 %) a jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany). Hlavními průmyslovými centry jsou Praha, Brněnsko, Ostravsko a Plzeňsko. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří hutnictví, strojírenství, textilní průmysl, potravinářský průmysl, elektroprůmysl a výroba dopravních prostředků. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví. Česko má hustou dopravní síť. Prudce se rozvíjejí telekomunikace. Zahraniční obchod má v posledních letech pasivní bilanci, danou hlavně dovozem paliv a moderních technologií, kterou ale vyrovnávají vysoké příjmy z turistiky.

Obyvatelstvo

Hlavní článek: Obyvatelstvo Česka Přirozený přírůstek obyvatelstva je záporný -0,08 % (odhad 2003). Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 75 let (odhad 2003). Ve městech žije celkem 71 % populace. Většina obyvatel Česka má českou národnost (90,4 %) nebo moravskou národnost (3,7 %) a mluví česky. Čeština patří do západoslovanské větve indoevropské jazykové skupiny. Dalšími etnickými skupinami jsou Poláci, Němci (zbytek dřívější velké menšiny), Romové, Maďaři, Ukrajinci a další. Po rozdělení Československa v roce 1993 zůstali někteří Slováci v Česku a dnes tvoří asi 2 % obyvatelstva. Většina populace (59 %) je bez vyznání. Nejpočetnější církev je římskokatolická (27 %), 1 % obyvatel je členy Církve československé husitské, necelé 1 % Českobratrské církve evangelické. Počet vyznavačů judaismu je nepatrný.

Kultura


- Světové kuturní a přírodní dědictví: Český Krumlov, Holašovice, Kutná Hora, Praha, Telč, Karlovy Vary, Olomouc.
- Turistická místa: Krnov, Pardubice, Svatý Jan pod Skalou, oblast severní Moravy, hory - Krkonoše, Šumava, Jeseníky, Beskydy; dále Moravský kras, Český ráj, hrady a zámky - Karlštejn, Konopiště, Hluboká, Pernštejn
- Český film

Pohledy ze satelitu

Český film Český film

Podívejte se též na


- Seznam českých měst
- Chráněná území
- Zeměpis
- Evropa

Externí odkazy


- [http://www.czech.cz Oficiální český portál]
- [http://www.vlada.cz Úřad vlády]
- [http://www.hrad.cz/cz/ Pražský hrad]
- [http://www.psp.cz Poslanecká sněmovna]
- [http://www.senat.cz Senát]
- [http://www.portal.gov.cz Portál veřejné správy] K názvu Česka:
- [http://www.national-geographic.cz/detail.asp?id=951 Základní publikace ČÚZK k českému geografickému názvosloví] Leoš Jeleček, 27.4.2004, National Geographic, Česko (ČÚZK = Český úřad zeměměřický a katastrální) Category: Česko ja:チェコ ko:체코 simple:Czech Republic zh-min-nan:Česko

Ústava České republiky

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., vymezuje v článku 112 pojem ústavního řádu (pořádku), ten tvoří v zásadě:
- Ústava České republiky
- Listina základních práv a svobod
- dřívější ústavní zákony o úpravách státních hranic (1930–1988)
- dvě tzv. recepční normy o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR
- ústavní zákon o bezpečnosti ČR
- a ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků.

Podívejte se také na


- ústava
- ústavní právo



2005

Století: 20. století - 21. století - 22. století Roky: 2000 2001 2002 2003 2004 - 2005 - 2006 2007 2008 2009 2010 ---- 2005 je nepřestupný rok začínající sobotou. Byl vyhlášen jako světový rok fyziky.

Události

Leden


- 1. ledna
  - Ukrajinský premiér Viktor Janukovyč oznámil v novoročním televizním projevu, že podá demisi. Janukovyč byl v opakovaném druhém kole prezidentských voleb poražen opozičním kandidátem Viktorem Juščenkem.
  - Předsednictví Evropské unie převzalo Lucembursko.
  - Síly irácké prozatímní vlády údajně zatkly desítky osob podezřelých z odbojové činnosti. Mezi nimi mají být i dva spolupracovníci jordánského teroristy abú Músy Zarkávího. Americká okupační armáda oznámila, že v Mosulu zabila 25 vzbouřenců z 50, na které zaútočila; zraněno při tom bylo i 15 amerických vojáků.
- 2. ledna
  - Při sebevražedném útoku na autobus irácké gardy, ozbrojené formace irácké prozatímní vlády, zahynulo 18 gardistů a 1 civilista. K útoku došlo severně od Bagdádu.
- 3. ledna
  - Český státní rozpočet za rok 2004 skončil se schodkem 93,5 miliardy Kč. Schodek je o 21,5 miliardy korun nižší, než předpokládal návrh rozpočtu. Na jeho snížení má zásluhu vyšší příjem státu zejména z daní.
- 4. ledna
  - Neznámí ozbrojenci zastřelili v Bagdádu guvernéra Bagdádské provincie Ali al-Haidariho a 6 jeho osobních strážců. Při sebevražedném pumovém útoku protivládních sil na budovu ministerstva vnitra prozatímní irácké vlády bylo zabito 8 vládních vojáků a 2 civilisté.
  - Posádka izraelského tanku zabila v okupovaném pásmu Gazy výstřelem sedm Palestinců. Šest z nich, včetně jedenáctiletého chlapce, byli členy jedné rodiny, všichni byli mladší 18 let. Pravděpodobný vítěz voleb palestinského prezidenta, Mahmúd Abbás, reagoval na tuto vraždu označením Izraele za "sionistického nepřítele".
- 5. ledna
  - Při sebevražedných útocích na policejní budovy v Iráku přišlo o život 30 lidí, zřejmě vesměs vládních policistů a útočníků. Při dalších útocích a přestřelkách zahynuli i 6 civilistů.
  - Podle mezinárodní nevládní organizace Reportéři bez hranic bylo loni ve světě zabito 53 novinářů, z toho 19 v Iráku. K mírně odlišným číslům dospěl newyorský Výbor na ochranu novinářů, který uvádí 56 zabitých novinářů, z toho v Iráku 23.
- 6. ledna
  - Ukrajinský nejvyšší soud zamítl stížnost Viktora Janukovyče, bývalého ukrajinského předsedy vlády, proti výsledku opakovaného druhého kola prezidentských voleb. Janukovyč v nich prohrál s opozičním kandidátem Viktorem Juščenkem.
  - Sedmičlenná posádka amerického obrněného transportéru Bradley zahynula, když jejich vozidlo najelo v Bagdádu na bombu nastraženou iráckým hnutím odporu. Při jiném útoku v Bagdádu byl zastřelen vysoký policejní náčelník dosazený iráckou prozatímní vládou.
  - Irácká prozatímní vláda prodloužila o dalších 30 dní výjimečný stav, který trvá již 60 dní od 7. listopadu 2004. Platí v celé zemi vyjma severních kurdských oblastí.
  - Mimořádného summitu Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN) v Jakartě, věnovaného pomoci zemím postiženým prosincovým zemětřesením, se zúčastnili politici z mnoha zemí světa. Závěrečné komuniké mj. vítá myšlenku odkladu splátek dluhů postižených zemí a vyzývá k vybudování centra včasného varování před tsunami v oblasti Indického oceánu.
- 8. ledna
  - Raketa vypálená z americké stíhačky F-16 zasáhla obytný dům u iráckého města Mosul. Podle místních obyvatel zabila 14 lidí, podle americké armády jen 5. Americké okupační síly se za incident omluvily a přislíbily jeho vyšetření.
- 9. ledna
  - Sudánská vláda a zástupci povstalců z jihu země podepsali v keňském hlavním městě Nairobi mírovou smlouvu. Ta má ukončit konflikt trvající přes 20 let, který si vyžádal asi 1,5 miliónu obětí.
  - Při zneškodňování letecké bomby v polské okupační zóně v Iráku zahynulo 7 ukrajinských vojáků a jeden Kazach.
  - Novým palestinským prezidentem byl dle očekávání zvolen Mahmúd Abbás. Získal 62,3 procent hlasů při volební účasti kolem 66 %. Jeho nejúspěšnější protikandidát, Mustafa Barghútí, obdržel 19,8 % hlasů.
- 10. ledna
  - Nová izraelská vláda, kterou tvoří koalice pravicového bloku Likud, levicové Strany práce a náboženské strany Jednotný judaismus tóry, získala důvěru parlamentu. Vláda vedená Arielem Šaronem chce opustit Izraelem okupované Pásmo Gazy a zrušit některé židovské osady na rovněž okupovaném Západním břehu Jordánu.
- 12. ledna
  - NASA vypustila kosmickou sondu Deep Impact, která míří ke kometě Tempel 1. Projektil vystřelený sondou má 4. července vytvořit na povrchu komety kráter, který má mateřská loď vyfotografovat a umožnit tak studium jádra komety.
  - Mluvčí Bílého domu oficiálně potvrdil, že USA již nepátrají po údajných iráckých zbraní hromadného ničení. Jejich domnělou existencí a dalším vývojem přitom vlády USA, Velké Británie a jejich spojenců zdůvodňovaly útok na Irák z 20. března 2003.
- 13. ledna
  - Při útoku palestinských útočníků na hraniční přechod Karni mezi Izraelem a okupovaným pásmem Gazy bylo zabito 6 Izraelců a 3 palestinští ozbrojenci. K zodpovědnosti za útok se společně přihlásila palestinská hnutí Hamas, Výbor lidového odporu a Brigáda mučedníků od Al-Aksá. V reakci na útok vypálila izraelská helikoptéra dvě rakety na lékařské středisko provozované Hamasem; útok si nevyžádal žádné oběti.
- 14. ledna
  - Evropská sonda Huygens úspěšně přistála na povrchu Saturnova měsíce Titanu. Na Zemi vyslala přes mateřskou sondu Cassini snímky a další vědecká data pořízená během sestupu i po přistání.
- 15. ledna
  - Mahmúd Abbás byl slavnostně uveden do úřadu palestinského prezidenta. Ve stejný den rezignovali na protest proti údajným volebním machinacím v prezidentských volbách desítky členů volebních komisí. V nejnovějších srážkách bylo zabito 6 palestinských ozbrojenců a jedno izraelské dítě utrpělo těžké zranění při minometném palestinském útoku na osadu, kterou Izrael v rozporu s mezinárodním právem vybudoval v okupované Gaze.
  - Vojenský soud v Texasu odsoudil desátníka americké armády Charlese Granera za týrání iráckých vězňů v bagdádské věznici Abú Ghrajb na deset let vězení. Odsouzený důstojník, který je považován za hlavního aktéra mučení, se hájil mj. tím, že jednal na pokyn zpravodajských důstojníků. Podle svědků a důkazního materiálu se však mučením vězňů chlubil.
- 16. ledna
  - Výkonný výbor Organizace pro osvobození Palestiny vyzval palestinské ozbojence k zastavení všech vojenských akcí proti Izraeli, které "poškozují palestinské národní zájmy".
  - V druhém kole chorvatských prezidentských voleb zvítězil dosavadní prezident Stjepan Mesić se ziskem 66 procent hlasů nad konzervativní protikandidátkou, místopředsedkyní vlády Jadrankou Kosorovou. Ta obdržela 34 % hlasů.
- 19. ledna
  - Ukrajinský nejvyšší soud zamítl všechny stížnosti poraženého prezidentského kandidáta Viktora Janukovyče. Znamená to, že budou moci být zveřejněny oficiální volební výsledky a vítěz opakovaného druhého kola voleb Viktor Juščenko se bude moci ujmout funkce prezidenta.
- 20. ledna
  - George W. Bush složením přísahy zahájil své druhé období jako prezident USA.
- 23. ledna
  - Za účasti představitelů 60 států, mezi nimiž byl i bývalý český prezident Václav Havel, byl do funkce prezidenta Ukrajiny uveden Viktor Juščenko.
- 24. ledna
  - Nový ukrajinský prezident Viktor Juščenko jmenoval do funkce premiérky kontroverzní vůdkyni opozice Juliji Tymošenkovou. Rusko již dříve vydalo na Tymošenkovou zatykač kvůli údajnému podplácení. Jmenování Tymošenkové bylo oznámeno v den, kdy je Juščenko na své první zahraniční cestě - oficiální návštěvě Ruska.
- 26. ledna
  - V západním Iráku se zřítila americká helikoptéra CH-53 Sea Stallion. Podle informací Pentagonu při havárii zahynulo 31 příslušníků americké námořní pěchoty.
  - Americký Senát potvrdil Condoleezzu Riceovou ve funkci ministryně zahraničí USA. Přes silnou kritiku její nominace z řad demokratických senátorů se proti jejímu jmenování postavilo pouze 13 senátorů, zatímco 85 její jmenování schválilo.
  - Ústavní soud ČR zrušil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o opakování voleb do Senátu na Praze 11. Senátorem tudíž bude vítěz řádných voleb Jan Nádvorník (ODS).
- 27. ledna
  - Hlasováním iráckých exulantů v Austrálii začaly večer irácké parlamentní volby. V Iráku začne hlasování až v neděli 30. ledna.
- 28. ledna
  - V obecních volbách v Izraelem okupovaném Pásmu Gazy zvítězilo radikální islamistické hnutí Hamas. Podle arabské televizní stanice al-Džazíra kandidáti Hamasu získali 76 křesel ze 118 při více než 80% účasti.
- 29. ledna
  - Raketa vypálená protivládními povstalci zasáhla americké velvyslanectví v Bagdádu. Byli zabiti dva Američané - jeden civilní zaměstnanec a jeden příslušník vojenského námořnictva a 4 další byli zraněni. V Iráku mezitím roste napětí před zítřejšími volbami. Z bezpečnostních důvodů je utajováno umístnění některých volebních místností i totožnost některých kandidátů. Některé významné politické síly předem avizovaly bojkot voleb. Protivládní povstalci varovali občany Iráku před účastí ve volbách a majitele domů v okolí volebních místností vyzvali, aby v den voleb opustili své domovy.
- 30. ledna
  - V Iráku proběhly volby do Prozatímního národního shromáždění. Při útocích protivládních povstalců během voleb zahynulo přinejmenším 41 osob - voličů, vládních policistů, amerických vojáků a sebevražedných útočníků. Ze šiítských a kurdských částí země je hlášena početná účast voličů, v sunnitských oblastech byla však účast nízká a některé volební místnosti se vůbec nepodařilo otevřít. Představitel volební komise uvedl, že účast se pohybovala kolem 72 procent, ovšem později volební komise toto tvrzení dementovala; nové odhady se pohybují kolem 60 procent. Americký prezident George W. Bush označil průběh voleb za velký úspěch. Výsledky voleb mají být známy až za několik dnů.
  - Severozápadně od Bagdádu se ve 14:40 SEČ zřítilo britské vojenské dopravní letadlo C-130 Herkules letící z Bagdádu. Britští představitelé uvedli, že při pádu letadla zahynulo 9 příslušníků vojenského letectva a 1 voják. Počet osob na palubě ani účel letu na americkou vojenskou základnu Balad 70 km severně od Bagdádu není znám. K sestřelení letadla se přihlásily dvě irácké skupiny. Jedna z nich, Revoluční brigády 1920, své tvrzení podpořila i vidozáznamem, na kterém je vidět odpálení rakety a poté hořící trosky letadla.

Únor


- 1. února
  - Nepálský král Gjánéndra vyhlásil v zemi výjimečný stav a ujal se na 3 roky sám moci.
  - Pražský vrchní soud odsoudil bývalého ministra financí Iva Svobodu (ČSSD) a jeho poradkyni Barboru Snopkovou k pěti letům odnětí svobody. Oba byli obviněni v souvislosti s krachem mělnické firmy Liberta.
  - Slovinský parlament poměrem hlasů 79:4 ratifikoval Ústavu Evropské unie.
- 2. února
  - Asociace islámských učenců, která reprezentuje sunnitskou menšinu v Iráku, označila nedávné volby v této zemi na nelegitimní. Asociace, která před volbami vyzvala k jejich bojkotu vzhledem k útokům amerických okupantů na sunnitská města, varovala OSN před uznáním výsledků voleb za právoplatné. Vláda vzešlá z voleb bude podle Asociace mít jen omezenou legitimitu a měla by mít jen omezené pravomoci.
- 3. února
  - Předseda vlády Gruzie Zurab Žvanija byl nalezen mrtev v bytě svých přátel v gruzínském hlavním městě Tbilisi. Žvanija a ještě jeden muž zemřeli na otravu oxidem uhelnatým z vadného plynového topení.
  - Boeing 737 afgánských aerolinií se 104 osobami na palubě havaroval za sněhové bouře při letu z Herátu do Kábulu; všechny osoby na palubě zahynuly.
- 4. února
  - Ukrajinský parlament schválil kontroverzní političku Julii Tymošenkovou do funkce předsedkyně vlády.
  - Javal Davis, americký voják, který se koncem roku 2003 na mučení iráckých vězňů v bagdádské věznici Abú Ghrajb, byl americkým vojenským soudem odsouzen k 6 měsícům vězení a propuštění z armády.
  - V Iráku byla dosud neznámou skupinou islámských radikálů unesena italská novinářka Giuliana Sgrenová. Únosci požadují stažení italských okupačních vojsk ze země, jinak hrozí, že Sgrenovou zavraždí.
- 5. února
  - Javier Solana, vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční politiku, označil případný vojenský útok na iránská jaderná zařízení za chybu. Nová ministryně zahraničí USA Condoleezza Riceová před několika dny prohlásila, že útok na Irán není "na pořadu dne", nicméně vyzvala Evropu k jednotné opozici vůči iránskému jadernému programu.
  - Při útocích povstalců v Iráku bylo zabito 21 Iráčanů, většinou příslušníků vládních ozbrojených sil, a dva američtí vojáci. Při výbuchu pozemní miny zemřely dvě irácké děti.
- 6. února
  - V Iráku byli uneseni čtyři egyptští inženýři pracující pro egyptskou telekomunikační firmu.
  - Při útoku protivládních povstalců na policejní stanice jižně od Bagdádu bylo podle irácké policie zabito 22 vládních policistů a 14 útočníků.
  - Americké okupační síly propustily na 350 iráckých vězňů z bagdádské věznice Abú Ghrajb.
  - Dosavadní vládní strana Thajci milují Thajsko zvítězila v parlamentní volbách v této asijské zemi.
- 7. února
  - Při útocích na vládní policisty v Iráku bylo zabito nejméně 27 osob včetně řady civilistů. K útokům se přihlásila Organizace Al-Káidy pro svatou válku v Iráku vedená Jordáncem abú Músou Zarkávím.
  - Generální tajemník OSN Kofi Annan odvolal z funkcí dva vysoké diplomaty Benona Sevana a Josepha Stephanidese, zapletené do korupce v rámci programu Ropa za potraviny, programu pro prodej irácké ropy za účelem dodávek potravin do Iráku.
- 8. února
  - V egyptském letovisku Šarm aš-Šajch se sešli představitelé Egypta, Izraele, Jordánska a Palestiny. Za účasti egyptského prezidenta Husního Mubaraka a jordánského krále Abdalláha II. se izraelský premiér Ariel Šaron a palestinský prezident Mahmúd Abbás dohodli na zastavení bojových akcí. Egypt a Jordánsko zváží návrat svých velvyslanců do Izraele "ve vhodný čas".
  - V Iráku byli propuštěni čtyři egyptští inženýři unesení 6. února.
  - Při sebevražedném útoku na zájemce o službu v irácké armádě na západě Bagdádu přišlo o život nejméně 21 osob a 27 jich bylo zraněno.
  - Řecký parlament zvolil prezidentem republiky na nadcházejících pět let Karolose Papuliase.
  - V parlamentních volbách v Dánsku zvítězila dosavadní vládní středopravicová koalice.
- 9. února
  - Ukrajinský generální prokurátor Svjatoslav Piskun uvedl v rozhovoru pro rakouský deník Der Standard, že nový prezident Ukrajiny Viktor Juščenko byl v září 2004 otráven úmyslně. Od vídeňských lékařů prý Piskun získal nové důkazy o celé kauze.
- 10. února
  - Představitel ministerstva zahraničí KLDR uvedl, že jeho země vyrobila jaderné zbraně, a to údajně pro sebeobranu proti případné agresi ze strany USA. Současně Severní Korea oznámila, že se na neurčitou dobu stahuje z mezinárodních jednání o svém jaderném programu.
  - Při útocích povstalců a při bojích mezi silami prozatímní vlády a povstalci v Iráku zahynulo nejméně 40 osob.
- 11. února
  - Rumunsko oznámilo, že do Iráku vyšle dalších 100 vojáků. Na Američany vedené okupaci Iráku se dosud podílelo 730 rumunských vojáků.
  - Při dvou útocích neznámých útočníků na šiítské civilisty v Iráku zahynulo nejméně 24 lidí.
- 12. února
  - Palestinské militantní skupiny Hamas a Islámský džihád po rozhovorech s palestinským prezidentem Mahmúdem Abbásem odmítly podepsat formální závazek o příměří, fakticky však hodlají dodržovat klid zbraní v konfliktu s Izraelem.
  - Při útocích povstalců a střetech mezi americkými vojsky a povstalci zahynulo v Iráku nejméně 18 lidí, včetně řady civilistů.
- 13. února
  - Podle volební komise je vítězem iráckých voleb, které se konaly 30. ledna, aliance šiítských skupin, která získala 47,6 % hlasů. V 275členném národním shromáždění by měla obsadit 132 míst. Druhé místo obsadila koalice kurdských stran s 26 % a uskupení Američany dosazeného premiéra Ajáda Alávího je třetí s 14 % hlasů. Volební účast dosáhla 58 %. V sunnitské provincii Anbar však hlasovala jen 2 % voličů.
  - Srbský prezident Boris Tadič prohlásil při návštěvě Kosova, že nikdy nepřipustí odtržení této provincie od Srbska. Tadič je první srbský vůdce, který navštívil Kosovo od útoku NATO na Jugoslávii v roce 1999.
- 14. února
  - Při výbuchu automobilu naloženého výbušninami bylo v libanonském hlavním městě Bejrútu zabito 6 osob, mezi nimi i bývalý libanonský ministerský předseda Rafík Harírí. K zodpovědnosti za útok se přihlásila dosud neznámá saúdskoarabská islamistická skupina, panují však pochyby o pravdivosti jejího tvrzení. Libanonská opozice obvinila z vraždy libanonskou a syrskou vládu. Syrský prezident Bašar al Asád útok odsoudil jako "hrozný kriminální čin".
  - Při výbuchu metanu v uhelném dole u města Fu-sin v severovýchodní Číně zahynulo nejméně 203 horníků.
- 15. února
  - Předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek uvedl, že kvůli kauze financování Grossova bytu chce vyvolat jednání nejprve koaličních stran a poté všech parlamentních stran vyjma KSČM.
  - Při požáru mešity v centru Teheránu zahynulo nejméně 59 lidí a přes 200 bylo zraněno.
- 16. února
  - Kjótský protokol o omezení emisí skleníkových plynů vstoupil v platnost.
  - Komisař NHL Gary Bettman oznámil, že celá sezóna 2004–05 se kvůli probíhající stávce ruší. Ke zrušení sezóny profesionální sportovní soutěže kvůli odborářským sporům došlo poprvé v americké historii.
- 17. února
  - George W. Bush nominoval Johna Negroponteho na pozici ústředního ředitele zpravodajských služeb USA.
  - Novým gruzínským premiérem se stal Zurab Nogaideli. Nahradí Zuraba Žvaniju, který se 3. února patrně nešťastnou náhodou otrávil plynem.
- 18. února
  - V předvečer šíitského svátku ašúrá bylo v Bagdádu při útocích sebevražedných atentátníků zabito nejméně 35 lidí.
- 19. února
  - Předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek vyzval premiéra Stanislava Grosse k demisi, neboť premiérova aféra podle něj ohrožuje důvěryhodnost a akceschopnost vlády.
  - Při útocích během druhého dne šiítského svátku ašúrá v Iráku bylo zabito nejméně 30 osob, mezi nimi i několik amerických vojáků.
  - Kofi Annan, generální tajemník OSN vyslal tým specialistů do Libanonu, za účelem vyšetřování vraždy bývalého premiéra, Rafíka Harírího.
  - Nejlepším filmem mezinárodního filmového festivalu Berlinale byl vyhlášen jihoafrický film „U-Carmen eKhayelitsha“, natočený režisérem Markem Dornfordem-Mayem.
- 20. února
  - Premiér Stanislav Gross odmítl možnost své rezignace a říká, že není možné, aby v koalici zůstávala strana, která mu nevěří.
  - V prvním národním referendu o ústavě EU ve Španělsku zvítězil hlas pro přijetí ústavy v poměru 77 proti 17 procentům. Volební účast však byla relativně nízkých 42 %, což opozice označuje za prohru vlády.
  - Izraelská vláda definitivně schválila plán svého předsedy Ariela Šarona na odsun židovských osadníků z okupovaného Pásma Gazy a likvidaci 4 malých izraelských osad na Západním břehu Jordánu.
  - Parlamentní volby v Portugalsku vyhrála opoziční Socialistická strana.
  - Parlamentní volby v samozvané Severokyperské turecké republice vyhrála dosavadní vládní Turecká republikánská strana se ziskem 44 % hlasů; volební účast dosáhla 74 %. Vítězná strana je stoupenkyní sjednocení severní části Kypru s mezinárodně uznávanou Kyperskou republikou na jihu ostrova.
- 21. února
  - Ministři zahraničí EU schválili plán na školení pracovníků irácké justice. Školení má probíhat mimo území Iráku, ale koordinační úřad bude sídlit v Bagdádu.
  - Izrael propustil 500 palestinských vězňů jako gesto dobré vůle.
- 22. února
  - Zemětřesení o síle 6,4 stupně Richterovy stupnice zasáhlo jihovýchodní Írán. Nejméně 546 lidí bylo zabito a přes 1000 zraněno.
  - Prezident USA George Bush označil v projevu v Bruselu za „směšnou“myšlenku, že se USA chystají zaútočit na Írán. Současně však útok na tuto zemi nevyloučil.
  - Summit NATO v Bruselu přijal deklaraci, podle které se všechny členské státy NATO budou podílet na výcviku iráckých ozbrojených složek.
- 23. února
  - Slovenská vláda schválila nový návrh zpoplatnění vysokoškolského studia.
  - Společnost Oskar Mobil získala licenci pro mobilní síť standardu UMTS (již dříve takovou licenci v ČR získaly společnosti Eurotel a T-Mobile). Během pěti let za tuto licenci zaplatí 2 miliardy korun, licence byla udělena na 20 let a její podmínkou je spuštění sítě v Praze do 1. ledna 2008.
- 24. února
  - Palestinský parlament schválil novou vládu vedenou Ahmadem Kurájou.
  - Po vítězství v parlamentních volbách 20. února byl generální tajemník portugalské Socialistické strany José Sócrates jmenován novým portugalským premiérem.
- 25. února
  - Na pobřežní promenádě v Tel Avivu se odpálil palestinský sebevražedný útočník. Útok si vyžádal pět mrtvých a asi 50 zraněných, z toho 20 vážně. Podle některých zpráv se k útoku přihlásil Islámský džihád ústy svého mluvčího v Bejrútu, zatímco podle jiných útok provedl člen palestinské radikální skupiny Brigády mučedníků od Al-Aksá, ovšem na pokyn agenta Hizballáhu. Jak libanonský Hizballáh, tak představitelé Islámského džihádu v Pásmu Gazy však popřeli odpovědnost za útok. Palestinské vedení útok jednoznačně odsoudilo a palestinský prezident Mahmúd Abbás slíbil potrestání organizátorů atentátu.
- 26. února
  - Jemenský odvolací soud potvrdil rozsudek smrti pro jednoho z organizátorů útoku na americkou válečnou loď USS Cole, ke kterému došlo 12. října 2000. Druhému pachateli zmírnil trest na 15 let odnětí svobody. Odsouzenec k smrti Abdar Rahím Našírí je v součanosti zadržován v USA a byl odsouzen v nepřítomnosti.
- 27. února
  - Spojenými státy dosazený předseda prozatímní irácké vlády Ajád Aláví uvedl, že americké rozhodnutí rozpustit po dobytí země iráckou armádu a vyloučit ze státní správy členy bývalé vládnoucí strany Baas bylo chybné. Podle něj tento postup zvýšil napětí mezi etnickými skupinami a pomohl povstalcům.
  - Nejúspěšnějším filmem letošních Oscarů se stal film Letec s pěti trofejemi.
  - V Japonsku byl proražen nejdelší suchozemský tunel na světě v délce 26,5 km. Železniční tunel podchází pohoří Hako na trati z Tokia do Aomori na severu Japonska.
- 28. února
  - Sebevražedný atentátník zabil v iráckém městě Hilla nejméně 114 lidí a dalších 130 zranil, když automobil naložený výbušninami vybuchl v davu lidí ucházejících se o práci ve vládních bezpečnostních službách. Jedná se o nejkrvavější útok od pádu Saddáma Husajna. K zodpovědnosti za atentát se později přihlásila irácká odbočka organizace al-Káida.
  - Libanonská vláda podala na nátlak opozice demisi; opozice označuje bývalou vládu za prosyrskou a žádá vyšetření nedávného atentátu na expremiéra Rafíka Harírího.
  - Slavný pražský fotbalový klub FC Bohemians Praha přišel o profesionální licenci a nemůže tak pokračovat v 2. fotbalové lize; jeho výsledky v této soutěži budou anulovány.

Březen


- 2. března
  - V Bagdádu byl zavražděn Parvíz Muhammad Mahmúd, soudce zvláštního tribunálu, který má soudit představitele bývalého režimu Saddáma Husajna včetně samotného Saddáma. Při dvou útocích sebevražedných útočníků bylo v Iráku zabito nejméně 10 příslušníků vládních ozbrojených složek. Zraněny byly přes 35 osob, z toho 11 civilistů.
- 3. března
  - V Ázerbájdžánu byl před svým domem zavražděn šéfredaktor opozičního časopisu Monitor Elmar Husejnov.
  - Bývalý ukrajinský ministr vnitra Jurij Kravčenko spáchal sebevraždu. Učinil tak den před plánovaným výslechem na policii v souvislosti s vraždou opozičního novináře Heorhije Gongadzeho, ke které došlo v září roku 2000.
  - Americký miliardář Steve Fossett úspěšně zakončil sólový oblet Země bez mezipřistání nebo doplnění paliva. Jeho letadlo GlobalFlyer Virgin Atlantic přistálo na letišti Salina v americkém státě Kansas ve 20:48 SEČ po 67 hodinách a jedné minutě letu. Z tohoto letiště Fossett 1. března vzlétl.
  - Podle agentury Associated Press přesáhl počet amerických vojáků, kteří v Iráku zahynuli od zahájení útoku na tuto zemi v březnu 2003, počet 1500. Předseda prozatímní vlády Ajád Aláví prodloužil o dalších 30 dní výjimečný stav, který platí v celém Iráku mimo kurdské oblasti. Při útocích povstalců zahynulo nejméně 5 iráckých vládních policistů.
- 4. března
  - V Iráku byla propuštěna unesená italská novinářka Giuliana Sgrenová. Při následném převozu na bagdádské letiště byla Sgrenová postřelena americkými vojáky. Ti na auto, v němž agenti italské rozvědky novinářku vezli, z neznámých důvodů zahájili palbu a zabili velitele italské tajné služby v Iráku, který Sgrenovou chránil vlastním tělem.
  - Sedm slovenských nekatolických církví kritizovalo současný způsob zveřejňování dokumentů komunistické Státní bezpečnosti (StB) Ústavem paměti národa. Církve žádají, aby ke svazkům Stb měly přístup jen osoby v nich zmiňované.
- 5. března
  - Syrský prezident Bašár Asad oznámil v projevu před parlamentem plán na postupné stažení syrských jednotek z Libanonu.
  - Ústřední výkonný výbor ČSSD vyslovil poměrem hlasů 102 ku 27 důvěru předsedovi vlády Stanislavu Grossovi. Stanislav Gross se na zasedání omluvil občanům za to, že "dopustil to, co vzniklo, to jest pro veřejnost dnes již naprosto nesrozumitelnou směsici faktů, polopravd, ale také vyložených lží, které jsou mistrně předkládány tak, aby mě maximálně zpochybnily".
  - V letošních českých filmových cenách Český lev se nejúspěšnějším snímkem stalo Horem pádem režiséra Jana Hřebejka, které obdrželo celkem pět ocenění (nejlepší film, režie, scénář, herečka v hlavní roli (Emília Vášáryová) a nejlepší plakát). Cenu za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli získal Jaša Kulťasov za výkon ve filmu Král zlodějů.
- 6. března
  - V parlamentních volbách v Moldavsku zvítězila vládnoucí prozápadně orientovaná komunistická strana. Se ziskem 46 % ztratila proti minulým volbám ve prospěch bloku Demokratické Moldavsko a Křesťanskodemokratické lidové strany.
  - Ve věku 98 let zemřel německo-americký fyzik Hans Bethe, nositel Nobelovy ceny za fyziku za rok 1967, kterou získal za vysvětlení termonukleárních procesů ve hvězdách.
  - Velkou cenu Austrálie vyhrál Giancarlo Fisichella na voze Renault.
- 7. března
  - Rada EU schválila kontroverzní směrnici o softwarových patentech. Směrnici nyní putuje do Evropského parlamentu k projednání ve druhém čtení. Proti návrhu směrnice hlasovalo Španělsko, hlasování se zdržely Belgie, Rakousko a Itálie.
  - Při útocích povstalců na vládní síly v iráckém městě Bakubě bylo zabito nejméně 33 osob, z toho zhruba polovina civilistů.
  - Bulharský ministr obrany Nikolaj Svinarov nepřímo obvinil okupační síly USA v Iráku, že 4. března zastřelili bulharského vojáka. Podle Svinarova vojáka zřejmě zabila palba "spřátelené armády". Na okupaci Iráku se podílí 450 bulharských vojáků pod polským velením.
  - Hlavní žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) Carla Del Ponteová obvinila Srbsko, že by mohlo během snadno zatknout bývalého velitele bosenskosrbských sil generála Ratko Mladiče, že mu k tomu však chybí politická vůle. Srbská vláda taková obvinění již několikrát odmítla. Ponteová rovněž uvedla, že Chorvatsko musí zatknout a vydat tribunálu generála Anteho Gotovinu, kterého řada Chorvatů považuje za národního hrdinu. Gotovina velel chorvatské ofenzívě, které zlikvidovala tzv. Republiku srbskou na území Chorvatska a tamní obyvatele srbské národnosti vyhnala z Chorvatska.
- 8. března
  - Italský ministr zahraničí Gianfranco Fini požaduje, aby USA "identifikovaly a potrestaly" osoby zodpovědné za střelbu na vůz s osvobozenou italskou novinářkou Guilanou Sgrenovou. Fini odmítl podezření Sgrenové, že se cílem americké palby stala záměrně, nesouhlasí však ani s americkým tvrzením, že vůz s italskými špióny a Sgrenovou jel příliš rychle.
  - Premiér srbské provincie Kosovo Ramush Haradinaj podal demisi poté, co byl u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu obžalován z válečných zločinů. Haradinaj byl v letech 1998 - 1999 velitelem Kosovské osvobozenecké armády, která bojovala za odtržení provincie od Srbska. Haradinaj má 9. března odletět do Haagu a vydat se tribunálu.
  - Ruské zvláštní jednotky v Čečensku zabili vůdce čečenských separatistů Aslana Maschadova.
  - V Bejrútu proběhla statisícová manifestace na podporu pokračování přítomnosti syrských vojsk v Libanonu (podle organizátorů demonstroval jeden milión lidí). Demonstrace, kterou svolalo radikální islámské hnutí Hizballáh, se konala současně s menší demonstrací odpůrců syrské přítomnosti v zemi.
- 9. března
  - Syn zabitého vůdce čečenských separatistů Aslana Maschadova, Anzor Maschadov, přísahal, že "bude pokračovat v otcově práci". Možnými kandidáty na vedoucí postavení mezi povstalci jsou však i polní velitelé Šamil Basajev a Doku Umarov. Ti, na rozdíl od zabitého Maschadova, odmítají mírové rozhovory s Ruskem.
  - Bývalý kosovský premiér Ramush Haradinaj odletěl do Haagu, kde byl zatčen a dán do vazby ve věznici Mezinárodního trestního soudu pro bývalou Jugoslávii. Spolu s ním do Haagu odcestoval bývalý polní velitel Kosovské osvobozenecké armády (UÇK) Lah Brahimaj, jenž byl rovněž umístěn ve vazbě ve stejném zařízení. Oba jsou u mezinárodního soudu obvinění z válečných zločinů, jichž se měli dopustit během bojů za odtržení Kosova od Srbska v letech 1998 a 1999.
  - V Bosně a Hercegovině zahájil činnost soud pro válečné zločiny, který má soudit válečné zločiny spáchané během občanské války v Bosně a Hercegovině.
  - V Iráku bylo při různých útocích zabito několik osob, mezi nimi i ředitel jedné bagdádské nemocnice, a zraněny desítky dalších včetně asi 30 amerických tzv. dodavatelů, kteří pracují pro americké okupační síly. V západním Iráku byla nalezena těla dvaceti zastřelených příslušníků vládních ozbrojených formací oblečených v civilních šatech.
  - Český prezident Václav Klaus se ve Washingtonu krátce sešel s americkým prezidentem Georgem Bushem.
  - Ve filipínském městě Mabini zemřelo 25 dětí na otravu z jídla. Ve školní jídelně dostaly koláčky z filipínské speciality, slazené cassavy. Pak si většina ze 476 žáků stěžovala na bolesti břicha a křeče. Je pravděpodobné, že otravu způsobil kyanid, který se v málo uvařené cassavě nachází.
- 10. března
  - Bývalý premiér srbské provincie Kosovo Ramush Haradinaj byl žalobcem Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu formálně obviněn z 37 válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Měl je spáchat v době, kdy působil jako velitel jednotek albánských separatistů z Kosovské osvobozenecké armády.
  - Atentátník, který se odpálil v šiítské mešitě v iráckém městě Mosulu, zabil nejméně 47 lidí.
  - Libanonský prezident Emil Lahúd pověřil sestavením nové vlády Umara Karámího, který byl předsedou dosavadní vlády, jež podala 28. února demisi. Prosyrský politik Karámí vyzval k účasti na nové vládě i opozici, ta to však odmítla.
  - Český Nejvyšší soud zcela zprostil viny Michala Zítka, který v roce 2000 vydal český překlad knihy Adolfa Hitlera Mein Kampf (Můj boj). Zítko byl obviněn z podpory a propagace hnutí potlačujících lidská práva a odsouzen soudy nižšího stupně, Nejvyšší soud však dnes konstatoval, že obžalovaný neměl v úmyslu taková hnutí propagovat.
  - Novým vůdcem čečenských separatistů se po zabitém Aslanu Maschadovovi stal mezinárodně málo známý Abdul Chalim Sajdullajev.
  - V Čečensku se zřítil vrtulník ruské armády. Při havárii, ke které podle ruských představitelů patrně došlo kvůli technické závadě, zahynulo 15 vojáků a jeden byl zraněn.
- 11. března
  - Britský parlament po třicetihodinové debatě schválil kontroverzní vládní návrh tzv. protiteroristického zákona. Zákon prošel až poté, co vláda přistoupila na přesun některých kompetencí od ministra vnitra k soudcům a přislíbila, že během jednoho roku se parlament bude moci k zákonu znovu vrátit.
- 12. března
  - Ukrajinské ministerstvo obrany oznámilo, že prvních 150 ukrajinských vojáků opustilo Irák. Začalo tím stahování celého ukrajinského kontingentu o síle 1650 mužů.
  - Podle italského listu La Repubblica italští agenti neinformovali americkou armádu v Iráku o akci na osvobození unesené italské novinářky Giuliany Sgrenové. Důvodem měla být obava Italů z toho, že USA operaci překazí, protože odmítají politiku vyplácení za propuštění rukojmích výkupné, což Itálie údajně v tomto případě učinila.
- 13. března
  - Papež Jan Pavel II. se vrátil do Vatikánu po více než dvou týdnech pobytu v nemocnici kvůli dýchacím potížím.
  - V druhém kole parlamentních voleb v

Jiří Paroubek

 Ing. Jiří Paroubek (
- 21. srpna 1952 Olomouc) je český sociálně demokratický politik. Dne 25. dubna 2005 ho prezident Václav Klaus jmenoval předsedou vlády České republiky namísto odstoupivšího Stanislava Grosse. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou. V roce 1970 vstoupil do Československé strany socialistické, začleněné v Národní frontě, kde zastával četné stranické funkce. V letech 1976 až 1990 byl hlavním ekonomem a později ředitelem státního podniku Restaurace a jídelny. V letech 1991 až 2003 podnikal. [http://rzp.mpo.cz/cgi-bin/rzpi.fpl?AKCE=rej_hist&IDICO=13824546&OBLAST=310013] V listopadu 1989 vstoupil do Československé sociální demokracie a na jejím obnovovacím sjezdu v roce 1990 byl zvolen do funkce ústředního tajemníka a do roku byl členem ústředního výkonného výboru ČSSD. Členem ústředního výkonného výboru ČSSD se opět stal v lednu 2001. V listopadu 1998 byl v rámci koaliční dohody ČSSD-ODS zvolen do funkce náměstka primátora hl. m. Prahy pro oblast finanční politiky. V roce 2000 neuspěl při volbách do Senátu v Praze 8, v roce 2004 se neprosadil na přední místo kandidátky ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu, v lednu 2005 neuspěl při volbě předsedy pražské organizace ČSSD. V Grossově vládě zastával post ministra pro místní rozvoj. Stále nevyjasněná je jeho úloha kolem afér První městské banky, systému Matra do pražského metra, zakázek po povodních. Dále i nákup 72 milionů eur pro město Prahu, zakázka na výstavbu skleníku Fata Morgána v pražské botanické zahradě v Tróji. Kritici mu předhazují i rostoucí zadlužení hl. m. Prahy. Je veden v záznamech StB jako takzvaný kandidát tajné spolupráce [http://www.bbc.co.uk/czech/domesticnews/story/2005/04/050422_cz_paroubek_stb_1100.shtml]. Podle nezávislé komise při Federálním ministerstvu vnitra nebyl vědomým spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Částí veřejností je považován za populistu a kritizován za sbližování s komunisty. Podle výpisu z Obchodního rejstříku v současné době působí ve čtyřech firmách (jako předseda či řadový člen správních a dozorčích rad). [http://www.justice.cz/xqw/xervlet/insl/index?sysinf.%40typ=or&sysinf.%40strana=searchResults&hledani.%40typ=osoba&hledani.podminka.rodneCislo1=520821&hledani.podminka.rodneCislo2=109&hledani.podminka.angazma=-1&hledani.format.zpusob=rychly&hledani.format.obchodniJmeno=jakekoliv&hledani.format.pocet_polozek=50] Jiří Paroubek je ženatý (Zuzana Paroubková, překladatelka a učitelka francouzštiny), má syna Jiřího (
- 1984).

Externí odkazy


- [http://paroubek.cz/ paroubek.cz] – osobní (politické) stránky
- [http://wtd.vlada.cz/scripts/detail.php?id=7929 Životopis na serveru vlády ČR] ;Články
- [http://ihned.cz/2-16024070-002000_d-99 Paroubkova cesta za premiérstvím] – 24. 4. 2005, Cesko.iHNed.cz
- [http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A050426_211553_domaci_miz Jiří Paroubek a StB: tři schůzky a konec] – 27. 4. 2005, iDNES.cz
- [http://pes.eunet.cz/clanky/2005/05/43360_0_0_0.html Ekonomika: Paroubkovy transakce se podobají skandálu v Londýně] – Jiří Witzany, 11.5.2005, Neviditelný pes Paroubek, Jiří Paroubek, Jiří ja:イジー・パロウベク

US-DEU

Unie svobody - Demokratická unie (US-DEU) je liberální pravicová politická strana. O jejím vzniku bylo rozhodnuto v lednu 1998 po rozkolu uvnitř ODS. Současným (říjen 2005) předsedou strany je Pavel Němec.

Externí linky


- [http://www.unie.cz/ Oficiální stránka] Kategorie:České politické strany

KDU-ČSL

Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová (KDU-ČSL) je jedna z nejstarších českých politických stran. Vznikla v lednu roku 1919 sloučením několika katolických stran, do roku 1992 nesla jméno Československá strana lidová. Její existence byla jednou, (případně dvakrát), přerušena: poprvé v letech 1938-1945, kdy vůbec neexistovala, podruhé v letech 1948-1989, kdy existovala ve formě tzv. "obrozené" strany lidové začleněné v Národní frontě, kdy volba funkcionářů a zástupců strany v zákonodárných a výkonných orgánech závisela víc na KSČ než na vůli většiny členů strany. Hodnocení úlohy strany v období 1948 - 1989 není jednoduché: na jedné straně byla ČSL pevnou součástí komunisty ovládané Národní fronty a někteří její členové byli protežováni podobně jako komunisti, na druhou stranu se stala útočištěm např. pro osoby, které do ČSL vstupovaly, aby se vyhnuly vstupu do KSČ, nebo pro osoby, které tím chtěly demonstrovat odpor ke komunistickému režimu. Členství (v ČSL) mohlo přinášet výhody i nevýhody. Vrcholní zástupci ČSL pak byli členy komunistických vlád a prováděli politiku závislou na přání KSČ, se kterou se řadoví členové většinou neztotožňovali. Strana disponovala poměrně velkým majetkem a širokou členskou základnou (velikost členská základna je dodnes mezi českými politickými stranami s výjimkou komunistů ojedinělá) a zachovala si určitou konituitu. Na svoji přirozenou politiku strana opět navázala v listopadu 1989.

Charakteristika strany

KDU-ČSL je středová konzervativní strana se silnými vazbami na římskokatolickou církev. Největší skupina voličů se rekrutuje mezi konzervativním a katolickým obyvatelstvem venkova a malých měst. Za její baštu lze považovat střední a jižní Moravu, naproti tomu vyloženě marginální jsou její pozice v severních Čechách. Za své priority považuje integraci do Evropské unie, podporu rodiny, venkova a zemědělství, prosazování křesťanských hodnot a péči o životní prostředí. Ve straně má relativně silnou pozici moravské konzervativní křídlo, které v čele s Jiřím Karasem opakovaně předkládá zákony zaměřené proti interrupcím, ovšem podpora pro tyto zákony je mezi poslanci ostatních stran minimální, nehledě k tomu, že tyto snahy iritují i některé lidovce, kteří argumentují, že podobné zbytečné a předem neúspěšné snahy omezují voličský potenciál strany. Strana také vystupuje proti dekriminalizaci drog, legalizaci eutanasie a registrovanému partnerství homosexuálů. Je silným zastáncem restitucí soukromého a zejména církevního majetku znárodněného či násilně zcizeného státem za komunistické éry. Občas se mluví o křídlu lidovců (konzervativnější, s těžištěm na Moravě) a podstatně slabším křídle křesťanských demokratů ("modernější", soustředěném spíše v Čechách). Současné výrazné osobnosti strany:
- Miroslav Kalousek
- Libor Ambrozek
- Zuzana Roithová
- Jiří Karas
- Cyril Svoboda
- Petr Pithart

Historie strany

Československá strana lidová vznikla v lednu 1919 sloučením tří stran: Moravsko-slezské křesťanskosociální strany, Katolicko-národně konzervativní strany a Konzervativní lidové strany. Až do roku 1922 měla strana charakter relativně volného sdružení dvou center: českého a moravského, z nichž každé mělo samostatné vedení a předsedu. Centrální spojovací orgán původně neexistoval, společný byl pouze poslanecký klub. Společný Ústřední výbor vznikl až roku 1922 a měl relativně malé pravomoce, nicméně tento nedostatek byl vyvažován po většinu doby neotřesitelnou autoritou předsedy strany Jana Šrámka. Jan Šrámek postupně vytvořil z Československé strany lidové středovou klerikální stranu, nepostradatelnou při sestavování vlády. Při stabilní 8-10% podpoře voličů byla ČSL velice vlivnou stranou, bez níž se neobešla žádná z vlád let 1921-1938. To bylo trnem v oku prezidenta Masaryka, který ji a speciálně jejího předsedu bytostně nesnášel (což souviselo s Masarykovým tímhnutím k husitství a s jeho náhledem na římskokatolickou církev jako na tmářskou organizaci), nicméně jejímu rostoucímu vlivu zabránit nedokázal. Po nástupu prezidenta Beneše se ČSL stala nedílnou součástí uskupení okolo Hradu. Mezi světovými válkami strana zaměřila svoji politiku na venkov, zemědělce, dělníky a otázky spojené s římskokatolickou církví (o hlasy katolíků a zamědělců přitom vedla permanentní a tvrdý boj s Agrární stranou). Díky svému širokému koaličnímu potenciálu dosahovala při prosazování svého programu úspěchů, které zdaleka neodpovídaly jejím volebním výsledkům a její nepostradatelnost nejprve otupila a posléze zcela umlčela původní protikatolický náboj v československé politice. V roce 1938 se strana spojila přes odpor moravského křídla a Jana Šrámka s ostatními pravicovými subjekty ve Stranu národní jednoty, nicméně tento projekt, který měl sjednotit pravicové politiky v boji proti německému nebezpečí, se příliš neosvědčil. Během let 1940-1945 byla strana osobou Jana Šrámka zastoupena v Londýnské exilové vládě. V roce 1945 byla ČSL jednou z obnovených politických stran, přičemž byla mezi nimi jedinou nesocialistickou stranou. V souvislosti s tímto její vedení doufalo ve vítězství ve volbách 1946, strana měla dle jeho mínění převzít prakticky všechny voliče Agrární strany a některých dalších, nicméně volby skončily neúspěchem. ČSL získala v českých zemích pouze 20% hlasů - proti 40% hlasů KSČ. ČSL se stala členkou vlády Národní fronty, kde se snažila spolupracovat s ostatními stranami a tlumit ty nejradikálnější výstřelky. Tato její snaha společně s nutností alespoň částečně spolupracovat s KSČ však ve straně vyvolala silné pnutí mezi tzv. "starým křídlem" Šrámka a "mladým křídlem", které vyžadovalo a praktikovalo ostře protikomunistický kurs. Jeho nejradikálnějšími exponenty a zároveň vůdci byli Dr. Adolf Procházka, Pavel Tigrid, Felix Uhl a zejména Helena Koželuhová. Zdrcující výsledek voleb v roce 1946 však oslabil pozici demokratických stran a lidovců zejména natolik, že v následujících letech šla ČSL od porážky k porážce. Neuspěla v zoufalém boji proti pozemkové reformě, milionářské dani, jednotné škole a dokonce ani nedokázala zabránit zrušení křesťanských odborových organizací, které pohltily komunistické odbory. Pozici strany navíc oslabila gradace konfliktu mezi oběma křídly, která vyústila v problematické vyloučení Heleny Koželuhové ze strany. V té době již komunisté protlačili svoje konfidenty na mnohé posty ve straně a měli dokonalý přehled o její činnosti a plánech. V únoru 1948 se strana přes výhrady svého předsedy připojila k demisi demokratických ministrů, nicméně společný postup přišel pozdě. Prezident Beneš naplnil nejhorší Šrámkovy obavy a podezření, když porušil své sliby a demisi přijal. ČSL tehdy zahájila svou poslední bitvu o sama sebe, když na poslední chvíli vyloučila některé prokomunistické exponenty, zejména pak Josefa Plojhara a Aloise Petra, nicméně prokomunistické křídlo ovládlo za pomoci komunistických bojůvek násilím mnoho sekretariátů strany a zcela ji ovládlo. Vedení strany, v čele s předsedou Šrámkem a tajemníkem Hálou, rezignovalo na další boj a pokusilo se stejně jako mnoho dalších členů uprchnout do zahraničí, povedlo se to však jen některým. Dva nejvyšší představitelé strany - Jan Šrámek a František Hála měli smůlu, byli dopadeni a zbytek svého života strávili v internaci. Celkově uprchlo za hranice 10 ze 46 poslanců ČSL (a stovky dalších členů včetně například Heleny Koželuhové), 12 jich bylo uvězněno (z toho 4 umučeni nebo popraveni - Stanislav Broj, Rostislav Sochorec, Jan Plesl, Alois Janáček) a 13 dalších bylo zbaveno madátu. V následujících letech stranu (v rozporu se stanovami) ovládlo a vedlo prokomunistické křídlo vedené Aloisem Petrem a exkomunikovaným římskokatolickým knězem Josefem Plojharem. V roce 1968 sice bylo odvoláno a na okamžik to vypadalo, že se podaří stranu osvobodit, ale srpnová invaze znamenala konec všech nadějí a uvrhla ČSL zpět do pevného područí KSČ. V letech 1948-1989 tak vedení ČSL existovalo a bylo voleno podle přání KSČ a podle ní také řídilo svoji politiku, která rozhodně neodpovídala přání členské základny strany. Přesto mnoho členů ve straně zůstalo, vyjadřujíc tak svým členstvím protest proti komunistickému režimu. Členství v ČSL bylo v této době bráno jako společenské mínus a vyjádření odporu a bylo komunistickým státem postihováno - s výjimkou vysoce prokomunisticky aktivních členů, kteří ovšem představovali výraznou mešinu. Ke své původní politice se strana vrátila až v roce 1989, kdy si do svého čela zvolila Josefa Bartončíka. Volby v červnu 1990 však straně přinesly trpké zklamání nejen díky malému zisku, ale zejména díky aféře, která se rozpoutala, když Jan Ruml oznámil v předvolebním moratoriu, že Josef Bartončík byl spolupracovníkem StB. Strana na to reagovala nejdříve nedůvěrou v obvinění a protesty proti hrubému porušení volebního zákona, posléze se ale přesvědčila, že obvinění proti jejímu předsedovi jsou nejspíše pravdivá, a zvolila si nové vedení strany v čele s Josefem Luxem a začlenila do svých stanov lustrační prvky, které mají další podobné skandály znemožnit. V roce 1992 se ČSL přejmenovala na KDU-ČSL. Zkratka KDU byla původně používána pro společnou koalici ČSL a KDS, KDS později KDU-ČSL obviňovala z uzurpování značky KDU. Strana si z důvodu zachování tradice ponechává ve jméně slovo "československá". V následujících letech si udržovala značný vliv na politiku, který po většinu času překračoval její volební preference (zhruba 8% s velmi mírně vzestupným trendem). Byla významným členem všech vlád Václava Klause. V roce 1997 své spojenectví s ODS zrušila v reakci ma skandály okolo jejího financování a vládu opustila. Po krátkém pobytu v Tošovského úřednické vládě následoval pobyt v opozici v době trvání tzv. Opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS, v této době byla nejvýznamnější složkou tzv. Čtyřkoalice (později koalice). V červenci 2002 se strana stala koaličním partnerem ČSSD, ale koncem března 2005 podali její ministři rezignaci v souvislosti se skandálem ohledně rodinných financí premiéra Stanislava Grosse. Později se podíleli na rekonstrukci vlády pod vedením nového premiéra Jiřího Paroubka.

Seznam předsedů strany

Předsedové ČSL (1919-1922)


- Jan Šrámek (1919 - 1922) v moravské části
- František Šabata (1919 - 1922) v české části

Předsedové ČSL (1922-1989)


- Jan Šrámek (1922 - 1938) 1938 - 1945 strana včeleněna do Strany národní jednoty
- Jan Šrámek (1945-1948)
- Alois Petr (1948-1951)
- Josef Plojhar (1951-1968)
- Antonín Pospíšil (1968-1973)
- Rostislav Petera (1973-1980)
- František Toman (1980-1981)
- Zbyněk Žalman (1981-1989 )
- Josef Bartončík (1989-1990)
- Josef Lux (1990-1992)

Předsedové KDU–ČSL


- Josef Lux (1992-1998)
- Jan Kasal (1998-2001)
- Cyril Svoboda (2001-2003)
- Miroslav Kalousek (od 2003)

Externí odkazy


- [http://kraj-stredocesky.kdu.cz/text/historie.htm Historie KDU-ČSL]
- [http://www.kdu.cz/ Stránky strany]
- [http://www.cevro.cz/cs/cevrorevue/aktualni-cislo-on-line/2004/3/30164-exilova-demokraticka-pravice.html Ladislav Mrklas: Exilová demokratická pravice] Kategorie:České politické strany Kategorie:KDU-ČSL

Cyril Svoboda

Cyril Svoboda (
- 24. listopadu 1956 Praha) je vrcholný politik KDU-ČSL, od roku 2002 ministr zahraničí České republiky. Po absolvování gymnázia v Praze-Libni a