:: wikimiki.org ::
| Záření Gama |
Záření gamaZáření gama (často psáno řeckým písmenem gama, γ) je vysoce energetickou podobou elektromagnetického záření (navštivte též elektromagnetické spektrum) vznikající při radioaktivních a jiných jaderných a subjaderných dějích.
Záření gama je často definováno jako záření o energii fotonu nad 10 keV / 2,42 EHz / 124 pm, přestože do tohoto spektra zasahuje i rentgenové záření. To je způsobeno tím, že hranice není uměle určená, ale rozlišena dle zdroje záření, ovšem jinak se neliší.
Záření gama je druh ionizujícího záření. Do materiálů proniká lepe než záření alfa nebo záření beta (ani jedno není elektromagnetické záření), ale méně ionizující. Na pohlcení záření γ je třeba velké masy materiálu. Vhodnější jsou materiály s vyšším atomovým číslem a hustotou. Čím energetičtější máme záření, tím tlustší stínění potřebujeme. Schopnost materiálu pohlcovat záření zpravidla vyjadřujeme polotloušťkou materiálu, za kterou se intenzita záření sníží na polovinu. Například záření γ, jehož intenzitu 1 cm olova zredukuje na 50 %, bude mít poloviční intenzitu také pro průchodu 6 cm betonu.
Záření γ z nukleárního spadu by pravděpodobně způsobilo nejvíce úmrtí a zranění v případě použití jaderných zbraní. Účinný protiatomový kryt sníží ohrožení lidí tisíckrát.
Je sice méně ionizující než α i β , ale pro omezení nebezpečí pro člověka je nutné větší stínění. Způsobuje podobná poškození jako rentgenové záření – popáleniny, rakovinu a genové mutace.
Termíny fyziky ionizace záření gama reaguje s materiály třemi hlavními způsoby fotoelektrický jev, Comptonův jev a vznik elektron-pozitronového páru.
Fotoelektrický jev vzniká, když foton γ interaguje s elektronem na orbitě atomu a předá mu veškerou energii, což elektronu umožní opustit atom. Kinetická energie daného elektronu je rovna energii fotonu γ minus vazebná energie fotonu. Fotoelektrický jev je dominantní mechanizmus výměny energie pro rentgenové záření a gama záření s energií pod 50 keV, u energetičtějších převažují jiné formy výměny.
Comptonův jev je interakce fotonu s orbitálním elektronem, při níž část energie fotonu umožní únik elektronu a zbytek je vyzářen v podobě nového fotonu. Tento jev je dominantní pro fotony γ o energiích 100 keV až 10 MeV, při jaderném výbuchu je v tomto rozsahu vyzářena většina fotonů. Comptonův jev je relativně nezávislý na atomovém čísle absorbujícího materiálu.
Vznik elektron-pozitronového páru nastává při průletu fotonu v dosahu coulombické síly jádra, energie fotonu je využita na vznik páru elektron-pozitron. Na vznik těchto dvou částic je třeba 1,02 MeV, zbylá energie se změní v kinetickou energii páru a jádra. Pozitron má velmi krátký čas rozpadu. Během asi 10-8 s anihiluje s volným elektronem při vyzářením 2 gama fotonů o energii po 511 keV.
Gama záření často vzniká spolu s alfa či beta zářením. Když jádro vyzáří částici α nebo β, nové jádro může zůstat v excitovaném stavu. Do nižšího energetického stavu může přejít vyzářením gama záření podobně jako elektron při vyzáření ultrafialového záření.
Použití
Vysokoenergetická povaha záření gama z něj činí účinný prostředek hubení bakterií, čehož se využívá například při sterilizaci lékařských nástrojů nebo při ošetřování jídla, hlavně masa a zeleniny, aby déle zůstalo čerstvé.
Přestože může samo způsobovat rakovinu, používá se při jejím léčení. Přístroj gama nůž využívá několika paprsků záření zaměřených na místo nádoru, aby zabil rakovinou zasažené buňky. V ostatních místech prochází jen jeden paprsek, a proto jsou zdravé buňky méně poškozené a přežijí.
Využívá se také v nukleárním lékařství pro diagnostické účely. Využívá se několika radioizotopů emitujících záření, jeden z nich je technetium-99m.
Historie
Záření γ objevil francouzský chemik a fyzik Paul Ulrich Villard roku 1900 při studiu uranu. Pomocí aparatury, kterou si sám sestavil, pozoroval, že není ohýbáno magnetickým polem.
Zpočátku se myslelo, že záření γ je částicové povahy stejně jako α a β. Britský fyzik William Henry Bragg roku 1910 ukázal jeho vlnový charakter tím, že ionizuje plyn obdobně rentgenovému záření.
V r. 1914 Ernest Rutherford a Edward Andrade dokázali, že záření gama je druh elektromagnetického záření, změřením jeho vlnové délky pomocí rentgenové krystalografie. Pojmenování „záření gama“ zavedl Ernest Rutherford jako obdobu alfa a beta záření v době, kdy nebyl znám rozdíl ve fyzikální podstatě těchto záření.
Kategorie:Kvantová fyzika
Kategorie:Elektromagnetické záření
Kategorie:Mutageny
ja:ガンマ線
Elektromagnetické spektrum:Další významy jsou uvedeny na Spektrum (rozcestník).
Elektromagnetické spektrum (někdy zvané Maxwellova duha) zahrnuje elektromagnetické záření všech možných vlnových délek. Elektromagnetické záření o vlnové délce λ (ve vakuu) má frekvenci f a jemu připisovaný foton má energii E. Vztah mezi nimi vyjadřují následující rovnice:
:
a
:
, kde c je rychlost světla (3×108 m/s) a h = 6.65 × 10−34 J·s = 4.1 μeV/GHz. Planckova konstanta.
Dělení
Přestože je dělení je celkově přesné, může občas dojít k překryvům sousedních typů. Například některé záření gama může mít delší vlnovou délku než některé rentgenové záření. To je možné proto, že záření gama je jméno pro fotony vzniklé při jaderném štěpení a jiných jaderných a procesech, zatímco rentgenové záření vzniká jako brzdné záření či charakteristické záření elektronu. Překryv tu tedy nastává proto, že paprsky určujeme dle původu a nikoli dle frekvence.
elektron
Radiové vlny
Radiové vlny jsou většinou vyřazovány anténami běžných délek, takže jejich vlnové délky jsou v rozmezí milimetrů až stovek metrů; tedy mají frekvence nižší než asi 300 GHz. Užívají se pro rozličné přenosy dat jako je rádio, televize, mobilní telefony, amatérské rádio a mnoho jiných. Aby mohly přenášet data nemůže být signál stále stejný, ale musí být modulován.
Radiové vlny se dále dělí na:
Extrémně dlouhé vlny
Anglicky Extremely low frequency (ELF), o frekvencích 3 až 3000 Hz.
Velmi dlouhé vlny
Anglicky Very low frequency (VLF), o frekvencích 3 až 30 kHz.
Dlouhé vlny (DV)
Na dlouhých vlnách vysílají některé rozhlasové stanice. DV mají frekvence pod 500 kHz.
Střední vlny (SV)
Mají frekvence 0,3 - 3 MHz a běžně se používají k přenosu rozhlasového vysílání. Anglicky se také označují Medium Wave (MW). Někdy používaná zkratka AM (z anglického Amplitude Modulation) nepopisuje vlnovou délku, ale vztahuje se ke způsobu modulace signálu používaného při přenosu rozhlasového vysílání.
Krátké vlny (KV)
Anglicky High Frequency (HF), o frekvencích 3 - 30 MHz.
Velmi krátké vlny (VKV)
Anglicky Very High Frequency (VHF), o frekvencích 30 - 300 MHz. Na těchto vlnách se vysílá frekvenčně modulované rozhlasové vysílání a některé televizní kanály.
Ultra krátké vlny (UKV)
Anglicky Ultra High Frequency (UHF), o frekvencích 0,3 - 3 GHz. Vysílají se na nich další televizní kanály.
Mikrovlny
Mikrovlny o frekvencích 3 – 300 GHz dělíme na SHF (3-30 GHz) a EHF (30-300 GHz). Mikrovlny jsou absorbovány molekulami tekutin, jež mají dipólový moment, zvláště vody; toho se využívá k ohřívání v mikrovlnné troubě. Mikrovlny se rovněž využívají pro bezdrátovou komunikaci zvanou Wi-Fi.
Infračervené záření
Infračervené záření pokrývá frekvence 300 GHz až 400 THz.
Viditelné světlo
| Barva |
Vlnová délka |
Frekvence |
| červená |
~ 625 až 740 nm |
~ 480 až 405 THz |
| oranžová |
~ 590 až 625 nm |
~ 510 až 480 THz |
| žlutá |
~ 565 až 590 nm |
~ 530 až 510 THz |
| zelená |
~ 520 až 565 nm |
~ 580 až 530 THz |
| azurová |
~ 500 až 520 nm |
~ 600 až 580 THz |
| modrá |
~ 430 až 500 nm |
~ 700 až 600 THz |
| fialová |
~ 380 až 430 nm |
~ 790 až 700 THz |
Viditelné světlo o vlnových délkách 400 - 800 nm je světlo na které je citlivé lidské oko. Viditelné světlo a blízké infračervené záření je absorbováno a emitováno elektrony v atomech a molekulách, když přecházejí mezi energetickými hladinami.
Ultrafialové záření
Dále následuje ultrafialové záření (UV) o vlnových délkách 400 - 10 nm. Fotony tohoto záření mají vysokou energii a mohou proto ničit chemické vazby. Například Chlor za běžných podmínek nereaguje s alkany. Po osvícení UV začne rychle reagovat, protože UV záření zničí vazbu a Cl2 se rozpadne na extrémně reaktivní samostatné atomy. Ty pak reagují i s jinak víceméně inertními alkany. Fotony UV záření mohou také poškodit DNA, což může způsobit jak odumření buňky, tak i její nekontrolovanou reprodukci -rakovinu.
Rentgenové záření
Dále následuje rentgenové záření o vlnových délkách 10 - 0,1 nm. Používá se pro dívání se přes některé materiály, rovněž tak v astronomii. Černé díry a neutronové hvězdy emitují rentgenové záření, což umožňuje jejich studium.
Gama záření
Záření gama vznikající při radioaktivních a jiných jaderných a subjaderných dějích (jako je například anihilace). Název vychází ze značení ionizujícího záření (ostatní druhy ionizujícího záření nejsou elektromagnetické povahy).
Kategorie:Elektromagnetické záření
Kategorie:Energie
Kategorie:Fyzikální chemie
Kategorie:Optika
ja:電磁スペクトル
Radioaktivita
Radioaktivita neboli radioaktivní rozpad je samovolná přeměna jader nestabilních nuklidů na jiná jádra, při níž vzniká ionizující záření. Změní-li se počet protonů v jádře, dojde ke změně prvku. Radioaktivitu objevil v roce 1896 Henri Becquerel u solí uranu. K objasnění podstaty radioaktivity zásadním způsobem přispěli francouzští fyzikové Pierre a Marie Curieovi.
Kvantová mechanika umožňuje pro každý izotop spočíst pravděpodobnost, že jádro se v daném časovém intervalu rozpadne. Pro větší množství látky z toho lze určit poločas rozpadu, kterým charakterizujeme rychlost přeměny. Udává, za jak dlouho se rozpadne právě polovina jader ve vzorku. U těžkých prvků jsou produkty rozpadu rovněž nestabilní a rozpadají se dále. Tento proces popisuje rozpadová řada.
Záření, které při radioaktivním rozpadu vzniká, je čtyř druhů, které označujeme jako α, β, γ a neutronové záření. Záření α je proud jader helia (α-částic) a nese kladný elektrický náboj. Záření β je proud záporně nabitých elektronů. Někdy se rozlišuje záření β- (elektrony) a β+ (kladně nabité pozitrony). Záření γ je elektromagnetické záření vysoké frekvence, neboli proud velmi energetických fotonů. Nemá elektrický náboj, a proto nereaguje na elektrické pole. Neutronové záření je proud neutronů, rovněž bez náboje.
Externí odkaz
- [http://www.nndc.bnl.gov/nudat2/index.jsp NuDat 2.0] – Databáze struktury jader a dat o radioaktivním rozpadu (anglicky)
Kategorie:Radioaktivita
ja:放射能
EnergieEnergie je schopnost hmoty konat práci (působit silou po dráze). Těleso nebo pole, které nemá energii, nemůže konat práci. Konáním práce se energie mění z jednoho druhu na jiný, celkové množství energie zůstává stejné (platí Zákon zachování energie).
Druhy enegie se rozlišují např. podle druhu síly, která působí, podle zdroje, který energii vydává, ap.:
- Mechanická energie
- Kinetická energie (Pohybová energie)
- Potenciální energie (Polohová energie)
- Gravitační potenciální energie
- Potenciální energie pružnosti
- Tlaková potenciální energie
- Elektrická energie
- Magnetická energie
- Energie záření
- Energie vln
- Vnitřní energie
- Tepelná energie (Teplo)
- Jaderná energie
- Chemická energie (Chemická potenciální energie, Energie chemické vazby, Vazebná energie)
- Sluneční energie
- Vodní energie
- Větrná energie
- Geotermální energie
- Energie mořských vln
- Parní energie
- Svalová energie
- Světelná energie
- Energie ohně
Energie jako fyzikální veličina vyjadřuje množství energie. Velikost práce, které těleso nebo pole vykoná, se rovná úbytku jeho energie.
Symbol veličiny: E (angl. Energy)
Základní jednotka: joule, značka jednotky: J
Další jednotky: kalorie, elektronvolt (eV) - používá se především pro elementární částice
Výpočet: různý podle druhu energie
Ze speciální teorie relativity plyne, že hmotnost a energie jsou ekvivalentní podle Einsteinova vztahu E = mc2 , kde m je hmotnost, c je rychlost světla.
Množství energie spotřebované za jednotku času udává veličina příkon, poměr vydané a dodané energie udává veličina účinnost.
Kategorie:Energie
Kategorie:Fyzikální veličiny
ja:エネルギー
ko:에너지
ms:Tenaga
simple:Energy
th:พลังงาน
Foton
| Foton |
|---|
| Zatřídění |
|---|
|
| |
| | Vlastnosti |
|---|
|
|
| Hmotnost: | 0 MeV/c2 |
| Elektrický náboj: | 0 C |
| Spin: | 1 |
|
V částicové fyzice je foton (z řeckého φως, světlo) elementární částice, kterou popisujeme kvantum elektromagnetické energie. Jeho studiem se zabývá kvantová elektrodynamika.
Vlastnosti
Všechno elektromagnetickém vlnění, od radiových vln po záření gama je kvantováno na fotony, jež popisuje vlnová délka, frekvence, energie a hybnost. Životnost fotonu je nekonečná, ve smyslu nekonečného poločasu rozpadu, přesto mohou vznikat a zanikat. Foton má nulovou klidovou hmotnost, ale nenulovou energii, definovanou vztahem E = hν, kde h je Planckova konstanta a ν frekvence. Neboť má energii, působí na něj gravitace dle obecné teorie relativity, což bylo pozorováno.
Vznik
Fotony vznikají mnoha způsoby, například vyzářením při přechodu elektronu mezi orbitálními hladinami, či anihilaci. Speciální přístroje jako maser a laser mohou vytvořit koherentní svazek záření.
ja:光子
ko:광자
simple:Photon
HertzHertz - Hz - je jednotkou frekvence neboli kmitočtu v soustavě SI. Jednotka je pojmenována podle profesora Heinricha Hertze, badatele v oblasti elegtromagnetických vln.
Jednotka vyjadřuje, kolik pravidelných dějů se odehraje za jednu sekundu.
Ve starší literatuře se můžete dočíst o cyklech. Například o přijímačí o dvaceti kilocyklech.
Kategorie:Soustava SI
Kategorie:Jednotky
ja:ヘルツ (単位)
ko:헤르츠
BetonBeton je umělý slepenec. Používá se převážně ve stavebnictví. Beton je tvořen pojivem a plnivem. Nejčastější forma je tzv. cementový beton (CB), kde je pojivem cement a plnivem kamenivo; dalším materiálem pro výrobu je voda. Kromě CB známe ještě asfaltový beton (AB) (mateiál, ze kterého jsou asfaltové vozovky).
Historie
První použití betonu známe z Asýrie, kdy se jako pojivo používal jíl. V Egyptě se používala sádra. Ve starověkém Římě se jako materiál na výrobu cementu začal používat sopečný produkt pucolán. Tento cement se již velice podobal modernímu portlandskému cementu, který poprvé použil v roce 1756 britský inženýr John Smeaton.
Charakteristika
Během hydratace a tvrdnutí probíhají v betonu fyzikální a chemické procesy, při kterých beton získává mechanickou pevnost a odolnost a vytváří se chemická stabilita v materiálu.
Prostý beton je odolný vůči namáhání tlakem, naproti tomu snese pouze malé tahové zatížení. Proto se beton kombinuje s železnou výztuží – vzniká železobeton. Jako výztuž se používají i kabely, které se napnou a vnáší do betonu tlak – předpjatý beton. Další možností je přidat různá vlákna, drátky apod., vzniká vláknobeton či drátkobeton.
Beton s malými vzduchovými bublinkami se nazývá pórobeton.
Pevnost betonu závisí především na vlastnostech cementu, dalšími ovlivňujícími faktory jsou vlastnosti vody a kameniva.
Betony se označují značkou C následovanou dvěma čísly - krychelnou a válcovou pevností (různé metodiky měření pevnosti), např. C16/20.
Přísady a příměsi
Přísady jsou obvykle různé chemikálie, které se přidávají do vody; příměsi se naopak přidávají do kameniva. Jsou to organické nebo anorganické materiály, tekutiny i sypké, které se přidávají do záměsi, aby určitým způsobem pozměnily vlastnosti betonu. Běžně tvoří maximálně 5% hmotnosti. Nejčastěji se používají tyto typy:
- Zrychlovače tuhnutí – urychlují hydrataci, beton rychleji dosáhne počáteční pevnosti
- Zpomalovače tuhnutí –zpomalují hydrataci, beeton je déle zpracovatelný
- Provzdušňovací – vytvářejí mikroskopické dutiny.
- Plastifikanty – zlepšují zpracovatelnost betonové směsi
- Barviva – mění barvu hotového betonu
Použití
Beton je univerzálním stavebním materiálem, používá se jak na nosné konstrukce (skelety), tak na výrobu panelů; v dopravním stavitelství je beton hlavním materiálem pro výstavbu mostů, vozovek dálnic; v podzemním stavitelství se beton používá jako dočasná i tvalá výstroj.
Viz též
- železobeton
- předpjatý beton
- torkret
Kategorie:StavebnictvíKategorie:Materiály
ja:コンクリート
ms:Konkrit
simple:Concrete
Rakovina
:
Jako rakovinu označujeme skupinu nemocí, které se vyznačují nekontrolovaným buněčným dělením a schopností těchto rychle se dělících buněk napadat jiné tkáně a rozšířovat se do jiných části těla, tzv. metastáze. Ke vzniku rakoviny dochází tehdy, když je genetickými nebo environmentálními faktory poškozena DNA takovým způsobem, že dojde k deregulaci buněčného dělení.
Když jsou normální buňky poškozené nebo staré, spustí program kontrolované buněčné smrti, tzv. apoptózu; rakovinové buňky se však dokáží apoptóze vyhnout.
Buněčné dělení (proliferace) je běžný fyziologický proces, ke kterému dochází neustále téměř ve všech tkáních, například po úrazu, během imunitní reakce, nebo v průběhu výměny buněk, které odumřely nebo byly vyloučeny pro přílišné opotřebení (v tkáních jako je kůže nebo sliznice trávicího traktu). Za normálních okolností je rovnováha mezi buněčným dělením a buněčnou smrtí pevně regulována tak, aby byla zajištěna integrita orgánů a tkání. Mutace vedoucí k rakovině způsobují narušení této rovnováhy.
Nekontrolované a často velmi rychlé a nepřesné dělení buněk může vést buď k nádoru (tumoru) benignímu (nezhoubnému) nebo k malignímu (zhoubnému) nádoru. Benigní tumory nemají schopnost metastázovat, tj. nerozšiřují se do jiných částí těla a nejsou tak životu nebezpečné. Maligní tumory tuto schopnost mají a proto jsou velmi nebezpečné.
I když pokročilá rakovina může způsobit bolest, není to vždy první symptom. Rakovinové symptomy mohou být rozděleny do 3 skupin:
- Lokální symptomy: neobvyklá zduřenina (tumor latinsky znamená zduřenina), krvácení, vředovitost nebo žloutenka.
- Symptomy metastáze: zvětšené lymfatické uzliny, kašel a hemoptysis, hepatomegalie (zvětšená játra), bolest kostí, zlomeniny postižených kostí a neurologické symptomy.
- Systémové symptomy: úbytek hmotnosti, nechutenství a podvýživa (chřadnutí), silné pocení (noční pot), chudokrevnost a specifický paraneoplastický fenomén, trombózy (srážení krve v cévách) nebo hormonální změny.
Uvedené symptomy nejsou příliš specifické, mohou být způsobeny mnoha jinými nemocemi. Často je proto rakovina objevena náhodou při vyšetření pro podezření na nějakou běžnější chorobu. Mnohé nádory jsou však rovněž diagnostikovány v průběhu pravidelného skríningu.
Typy rakoviny
Rakoviny pocházejí z jediné buňky. Proto rakoviny mohou být klasifikovány typem buňky, v které vznikly a její lokalizací.
Karcinomy pocházejí z epitelní (kožní) buňky, digestivního traktu nebo žláz. Leukémie začíná v buňkách kostní dřeně. Lymphoma je rakovina pocházející z lymfatické tkáně. Melanoma vzniká v melanocytech. Sarkoma začíná ve spojovací tkáni kostí nebo svalu. Teratoma začíná v zárodku buněk.
Rakoviny dospělých
Rakoviny dospělých jsou obvykle formovány v epitelních tkáních a jsou asi často rezultátem dlouhého biologického procesu souvisícího s interakcí exogenních expozicí s genetickými a jinými endogenními charakteristikami mezi susceptibilními (citlivými) lidmi. Např.: karcinóm měchýře, krvní (a kostní dřeň) - hematologické malignance, leukémie, lymfoma, Hodgkinova nemoc, non-Hodgkinova lymfoma, multiplexní myelóm, mozkový tumor, rakovina prsu, cervikální (krčková) rakovina, kolorektální rakovina - ve střevě, análu nebo apendixu (slepé střevo), esofagelní (jícnová) rakovina, endometriální rakovina - v děloze, hepatobuneční karcinóm - v játrech, gastrointestinální stromátní tumor (GIST), hrtanová rakovina, plicní rakovina, mesothelioma - v pleure nebo perikardiu, orální rakovina, osteosarkoma - v kostech, ovariální (vaječníková) rakovina, pankreatická rakovina, rakovina prostaty, renální buňkový karcinóm - v ledvinách, rhabdomyosarkóma - ve svalech, kožní rakovina (včetně benigních mateřských znamének a dysplastických nevi), žaludeční rakovina, testikulární (týkající se varlete) rakovina a rakovina štítné žlázy.
Dětské rakoviny
Rakovina se může též objevit u dítěte, zvlášť u velmi malých. Jde o abnormální genetické procesy, kdy se nedokázalo zabránit klonální proliferaci buněk s neregulovaným růstovým potenciálem. Vyskytují velmi brzo a postupují velmi rychle.
Nejvyšší výskyt rakoviny u dětí je během prvního roku života. Neuroblastoma je nejčastější kojenecká rakovina, která je následována leukemií a rakovinami centrálního nervového systému. Dívky i hoši - kojenci mají v podstatě stejný průmerný výskyt rakoviny, ale ve většině typech rakoviny mají bílí kojenci podstatně vyšší výskyt rakoviny než černí. Relativní přežití pro kojence je velmi dobré u neuroblastomie, Wilmovém tumoru a retinoblastomie, ale ne pro většinu ostatních typů rakoviny. Dětské rakoviny obsahují, od nejčastějších po nejméne časté: neuroblastomie, leukémie, centrální nervový systém, retinoblastomie, Wilmův tumor, embryová buňka, sarkómy jemné tkáně, hepatické (jaterní), lymfomy (např. Hodgkinova nemoc), epitelní.
Diagnostika rakoviny
Biopsie
Biopsie vede k definitivní diagnóze většiny nádorů. Vyžaduje odebrání buněk a/nebo kousků tkáně na testy u patologa. Tkáňová diagnostika indikuje typ buňky, který proliferuje (roste), jeho intenzitu (stupeň dysplazie - porucha vývoje nebo růstu), jeho rozsah a velikost, a - někdy s pomocí cytogenetiky a imunohistochemie - prognostické a terapeutické determinanty.
Biopsie může být léčivá, pokud je vybrána celá léze. Pak se testují vzorky vzorky z největší blízkosti, aby se prokázalo skutečné odstranění celé zhoubné tkáně.
Typ biopsie závisí na vzorkovaném orgánu. Mnoho biopsí (např. kožní, prsní nebo jaterní) možno provést z vnějška. Biopsie jiných orgánů se provádí v anestézii a požadují chirurgii.
Skrínink (vyšetřování)
Rakovinový skrínink značí široké užití testů na detekci rakoviny v populaci. Je to často levná, neinvazivní procedura. Jsou-li detekovány znaky rakoviny, provádí se kvůli potvrzení diagnózy více definitivních a invazivních testů.
Skrínink na rakovinu může vést ke skorší diagnóze. Skorá diagnóza může vést k prodlouženému životu. Mnoho různých skríninkových testů bylo vyvinuto. Střevní rakovina může být detekována testem fekální záhadné krve a kolonoskopií, která redukuje výskyt rakovin a mortalitu, převážně detekcí a vybráním předrakovinových polypů. Podobně cervikální cytologické testy (užívající Papovy výtěry) vedou k identifikaci a odstranění předrakovinových lezií. Časem toto testování znamenalo dramatickou redukci výskytu cervikální rakoviny a mortality. Prsní rakoviny mohou být detekovány sebe-vyšetřením prsou a pravidelním skríninkem mamogramy. Testikulární sebe-vyšetření je doporučeno mužům od 15 let na detekci testikulární rakoviny. Rakovina prostaty může být skrínována digitálním rektálním testem spolu s ročním testem specifického krvního antigenu prostaty.
Skrínink na rakovinu je kontroverzní v případech, není-li známo, jestli tento test aktuálně zachrání život. Kontroverze roste, není-li jasné, zda-li výhody skríniku převáží risky následních diagnostických testů a rakovinového léčení. Např.: u skríninku na rakovinu prostaty, PSA test může detekovat malé rakoviny, které by nikdy nebyli život ohrožující, ale jednou detekované povedou k léčbě. Tato situace, zvaná naddiagnostika, značí pro lidi risk komplikací z nepotřebné léčby jako chirurgie nebo radiace. Následné procedury užívané na diagnostiku rakoviny prostaty (prostatová biopsie) mohou způsobit vedlejší efekty, včetně krvácení a infekci. Léčba rakoviny prostaty může způsobit inkontinenci (neschopnost kontrolovat močení) a erektilní dysfunkci (erekci nedostatečnou na styk). Pro tyto příčiny, je důležité vzít v úvahu výhody a risky diagnostických procedur a léčby při posuzování, či realizovat skrínink rakoviny.
Použití medické imaginace na hledání rakoviny v lidech bez jasných symptomů je podobně problematické. Je tu signifikantní risk detekce incidentaloma - benigní lezie, která může být interpretována jak zhoubnost a být subjektem potenciálně nebezpečného šetření.
Léčba rakoviny
Rakovina může být léčena chirurgií, chemoterapií, radiační terapií nebo jinými metodami. Výběr terapie závisí na lokaci a velikosti tumoru a na stadiu nemoci.
Chirurgie
Je-li tumor lokalizován, chirurgie je často preferovaná léčba. Příkladné procedury obsahují prostatektomii (odstranění celé nebo části prostaty) pro rakovinu prostaty a mastektomii (chirurgické odnětí prsu) pro rakovinu prsou. Cílem chirurgie múže být buď vybrání jen tumoru, nebo celého orgánu. Protože jediná rakovinová buňka může narůst do velkého tumoru, odstranění jenom tumoru vede k větší možnosti rekurence (opakovaného výskytu). Okraj zdravé tkáně je často odříznut na dovolení malého množství tumorových buněk.
Popři odstranění primárního tumoru, chirurgie je často nutna pro "staging" (proces klasifikace nádorů), tedy určení rozsahu nemoce a či tu byli metastáze v regionálních lymfatických uzlinách. Staging determinuje prognózu a potřebu pomocné terapie.
Chemoterapie
Chemoterapie je léčba rakoviny lékmi ("antirakovinové léky") ničícími rakovinové buňky. Interferuje s buňkovým dělením různými způsoby, např. s duplikací DNA nebo separací nově formovaných chromozomů. Většina forem chemoterapie zasáhne všechny rapidně se dělící buňky a není specifická pro rakoviné buňky. Proto chemoterapie potenciálně může poškodit zdravou tkáň, speciálně ty tkáně, mající vysoký výměnný stupeň (např. intestinální obložení). Tyto buňky se obvykle samoobnovují po chemoterapii.
Protože některé léky pracují lépe spolu než samé, 2 nebo víc léku jsou často dány současne. To se volá kombinace chemoterapie; nejvíc dávek chemoterapie je užitých v kombinaci.
Radiační terapie
Radiační terapie (též zvaná rádioterapie, X-ray terapie, nebo iradiace) je užití určitých typů energie (zvaných ionizující radiace) na zahubení rakovinových buněk a zmenšujících se tumorů. Radiační terapie zraňuje nebo ničí buňky v léčené oblasti ("cílová tkáň") ničením jejich genetického materiálu, dělajíc nemožným pro tyto buňky pokračovat v růstu a dělení. I když radiace ničí rakovinové buňky i normální buňky, většina normálních buněk se může obnovit z efektů radiace a fungovat správně. Cíl radiační terapie je zničit co nejvíc rakovinových buněk, a současně limitovat poškození okolních zdravých tkání.
Radiační terapie může být použita na léčbu téměř všech typů tuhých tumorů, včetně rakovin mozku, prsou, krčku, hrtanu, plic, pankreasu, prostaty, kůže, páteře, žaludku, dělohy, nebo sarkomů jemných tkání. Radiace též může být užita na léčbu leukemie a lymfomů (rakovin krvotvorních buněk a lymfatického systému). Radiační dávka na každou stranu závisí na mnoha faktorech, včetně typu rakoviny a tkáně a orgánů v okolí, které mají být zničeny radiací.
Klinické testy
Klinické testy, též zvané experimentální rakovinová léčba nebo výzkumní studie, testují nové léčby na lidech s rakovinou. Cílem tohoto výzkumu je najít lepší metody lěčby rakoviny a pomoci rakovinovým pacientům. Klinické testy mapují mnoho typů léčby jako nové léky, nové postupy chirurgie nebo radiační terapie, nové kombinace léčby, nebo nové metody jak genová terapie.
Klinické testy jsou jedním z finálních stadií dlouhého a důkladného výzkumu rakoviny. Hledání nové léčby začíná v laboratoři, kde vědci nejprve vyvíjejí a testují nové idey. Když postup vypadá slibně, další krok může být test na zvířatech na zkoumání působení rakoviny v živých tvorech a či to má negativní efekty. Jistě, léčby fungující v laboratoři nebo na zvířatech ne vždy fungují u lidí. Studie se dělají s rakovinovými pacienty na zjištění, jsou-li slibné léčby bezpěčné a efektivní.
Pacienti, kteří se účastní, mohou si osobně pomoci přijímanou léčbou. Dostávají aktuální pěči rakovinových expertů, a přijímají buď novou testovanou léčbu nebo nejlepší dostupnou standardní léčbu pro jejich rakovinu. Jistě, není garance, že nová testovaná léčba nebo standardní léčba vyprodukují dobré výsledky. Nové léčby též mohou mít neznámé risky, ale ukáže-li se nová léčba efektivní nebo efektivnější než standardní, testováni pacienti mohou být mezi prvními, kteří z toho benefitují.
Komplementární a alternativní medicina
Komplementární a alternativní medicina (Complementary and alternative medicine - CAM) je skupina diverzních medických systémů a systémů zdravotní péče, praktik, a produktů, které se v současnosti nepovažují za část konvenční medicíny. Mnoho pacientů má benefit z těchto modalit, ale mnohé nebyly vědecky prokázané. V USA se v současnosti testuje:
- akupunktura na redukci symptomů pokročilé kolorektální rakoviny
- kombinace chemoterapie plus radiační terapie s nebo bez žraločí chrupavky v léčbě pacientů, kteří mají non-malou buneční plicní rakovinu, která nemůže být odstraněna chirurgií
- hyperbarická kyslíková terapie pro pacienty s laryngektomií (operace odstraňující část nebo celý hrtan (sídlo hlasu))
- masážní terapie pro únavu souvisící s rakovinou
- chemoterapie porovnána s pankreatickou enzymovou terapií plus specializovaná dieta pro léčbu pankreatické rakoviny
- jmelí extrakt a chemoterapie pro lěčbu tuhých tumorů.
Páter František Ferda pro léčbu rakoviny vytvořil tzv. bezbílkovinnou dietu, jejíž účinek má spočívat ve využití rozdílného reagování zdravých a defektních buněk na nedostatek bílkovin.
Kauzy (příčiny) a patofysiologie
Molekulární biologie
Karcinogeneze (doslovně, tvorba rakoviny) je proces narušení kontroly bunečného dělení.
Rakovina je v zásadě nemoc genů. Rakoviny jsou většinou způsobeny celou sérií mutací.
Aby se buňka stala rakovinnou, je k tomu většinou zapotřebí několika mutací. Ke vzniku nádoru jsou nutné mutace jak v tzv. onkogenech, tak i v tumor-supresivních genech. Onkogeny jsou geny, které podporují vznik rakoviny, jsou-li mutací "zapnuty", zatímco tumor-supresivní geny zabraňují jejímu vzniku, nejsou-li mutací "vypnuty". Zvláštním případem mutací s karcinogenním potenciálem jsou chromosomální translokace jako je například tzv. "Filadelfský chromozóm". Dojde-li k mutaci pouze v onkogenu, vznikem rakoviny se to neprojeví, protože zmutovaná buňka bude zastavena a usmrcena během běžné kontroly buněčného dělení.
Mutace mohou mít různé příčiny. Jednotlivé příčiny byly spojené se určitými typy rakoviny. Kouření je například spojováno s rakovinou plic, dlouhodobá expozice záření, zvláštěpak ultrafialovému záření ze slunce vede k melanomu a jiným kožním nádorům, dýchání azbestových vláken je spojováno s esoteliomií. Kromě fyzikálních vlivů mohou mutace vedoucí k rakovině vyvolávat chemické látky zvané karcinogeny, mutageny popřípadě také volné radikály. Ke vzniku nádoru může dojít například i u chronického zánětu, protože neutrofilní granulocyty imunitního systému vylučují značné mnoštví volných radikálů. Jako karcinigeny jsou podezřelé i látky po metabolizování alkoholu ačkoliv samostný alkohol není karcinogen ([http://www.sciencedaily.com/releases/2005/08/050811085456.htm]).
Nebezpečné mutace se mohou také dědit. Přítomnost určitých dědičných mutací v genu BRCA1 činí ženy náchylnějšími ke vzniku rakoviny prsu nebo vaječníků.
Mutace mohou být rovněž vyvolány některými typy virů. Zhruba 15 % všech rakovin je virového původu. Genom karcinogenních virů jako jsou některé retroviry, herpesviry a papilomaviry, obyčejně obsahuje nějaký onkogen nebo gen inaktivující tumor-supresorový gen.
Není sice většinou možné stanovit počáteční příčinu určité rakoviny, avšak díky pokroku v molekulární biologií je dnes možné určit mutace v daném nádoru. Díky tomu je možné do určité míry předpovědet jeho chování. Například asi polovina tumorů má defekt v tumor-supresorovém genu p53, který je též znám jak "strážce genomu". Pacienti s touto mutací mívají horší prognózu, protože jejich tumorové buňky jsou po poškození terapií méně náchylné k apoptóze (programované buněčné smrti). Existuje více mutací, které činí nádor zhoubnějším. Mutace v enzymu zvaném telomeráza odstraňuje další bariéry, protože ruší limit na počet buněčných dělení a buňka se tak může dělit neomezeně. Další nepezpečné mutace umožňují tumoru podpořit vznik nových cév, takže je nádor zásobován živinami nebo, nebo oddělit se z původní tkáně a rozšířit se do jiných částí těla.
Maligní tumorové buňky, jako například buňky karcinomů, sarkomů, lymfomú nebo leukémií, mají tyto výrazné vlastnosti:
- dokáží se vyhnout apoptóze
- mohou se neomezeně dělit (jsou imortalizované)
- samy si vytvářejí potřebné růstové faktory
- jsou necitlivé na inhibotory růstu
- mají zvýšenou rychlost buněčného dělení
- mají změněnou schopnost diferenciace
- neschopnost kontaktní inhibice
- mají schopnost napadnout sousední tkáně
- mají schopnost budovat metastáze ve vzdálených místech
- mají schopnost podpořit růst cév (angiogeneze)
Externí odkazy
- Bojovník s rakovinou (anglicky: Cancer warrior) (2001) - televizní dokument (slovensky).
- [http://www.svetvedy.cz/zobraz_clanek.php?id=425 Boj s rakovinou v roce 1?] - článek z časopisu Svět vědy
- [http://www.svetvedy.cz/aktualita.php?id=117 Mrkev se postavila rakovině] - 15. 3. 2005, článek z časopisu Svět vědy
Kategorie:Rakovinová onemocnění
ja:悪性腫瘍
ms:Penyakit Barah
zh-cn:肿瘤
zh-tw:腫瘤
Fotoelektrický jevFotoelektrický jev či fotoefekt je jev, který v roce 1887 poprvé popsal Heinrich Hertz. Pozoroval z pohledu tehdejší fyziky nevysvětlitelné chování elektromagnetického vlnění při dopadu na povrch kovu. Při ozáření vzorku spektrem vlnění byly pohlceny krátké vlnové délky a přitom delší vlny ve spektru zůstaly.
Pro krátké vlnové délky došlo k emisi vodivostních elektronů z kovu. Počet těchto elektronů rostl s intenzitou vlnění. Jev byl ale pozorován jen pro krátké vlnové délky, pro velké délky vln jev nenastal při libovolné intenzitě.
Kvantové vysvětlení
Podivné chování světla při interakci s vlněním vysvětlil až Einstein v roce 1905 s využitím poznatků právě se rodící kvantové teorie. Byla to především Planckem prezentovaná teorie, že elektromagnetické vlnění předává svou energii při interakcích s jinými částicemi nespojitě, po takzvaných kvantech. Velikost kvanta energie závisí na vlnové délce světla. Přitom platí E = hν = ℏω, kde h je Planckova konstanta, ν je frekvence světla (EM záření), ω je jeho kruhová frekvence a platí vztahy ω = 2 π ν, h= ℏ 2 π. Pro toto kvantum světla se vžil název foton.
Světlo tedy předává energii elektronům na povrchu zkoumané látky. Je-li vlnová délka světla dostatečně malá, aby frekvence ν a tedy i Energie (c=ν λ) mohla dosáhnout dostatečné hodnoty pro uvolnění elektronu z vazby v obalu atomu. Této energii se říká ionizační energie.
Při vekých vlnových délkách (nízkých frekvencích a tedy i energiích) se jev neprojeví, protože energie fotonu nestačí na uvolnění elektronu z jádra atomu.
Zbytek energie předané elektronu se projeví jako jeho kinetická energie. Přitom při zvýšení intenzity pro fotoefekt příznivých vlnových délek bude fotonů více a počet emitovaných elektronů přirozeně také vzroste.
Fyzika popisuje i vnitřní fotoelektrický jev, kdy nedochází k emisi elektronů z látky, ale elektrony uvolněné z orbitalu atomu zůstávají v látce jako takzvané vodivostní elektrony. Toho se využívá především u na světlo citlivých polovodičů. Při osvětlení se uvolňují v polovodičích elektrony z atomových orbitalů a ty se pak mohou uplatnit jako nosiče proudu. Fotodiody se využívají například v solárních kalkulačkách.
Nobelova cena 1921
Einstein za vysvětlení fotoelektrického jevu a za svůj přínos k teoretické fyzice dostal Nobelovu cenu. Nutno říct, že k tomu byla spíše politická pohnutka, kdy jeho teorie relativity nebyla ještě všeobecně přijatá a tak Nobelova komise obdařila Einsteina nobelovou cenou za dílčí obecně přijatý výsledek na poli kvantové fyziky a pro jistotu přidala komentář o zásluhách o teoretickou fyziku, kdyby snad na teorii relativity něco bylo.
Kategorie:Kvantová fyzika
Kategorie:Světlo
Kategorie:Fyzikální chemie
ja:光電効果
ko:광전 효과
Pozitron
| Pozitron |
|---|
| Zatřídění |
|---|
|
| |
| | Vlastnosti |
|---|
|
|
| Hmotnost: | 511 keV/c2 |
| Elektrický náboj: | 1.6 × 10−19 C |
| Spin: | 1/2 |
|
Pozitron (neboli antielektron) je antičástice elektronu. Je to složka antihmoty, má kladný elementární elektrický náboj , spin 1/2 a stejnou hmotnost jako elektron. Když anihiluje s elektronem, jejich hmotnost se přemění v energii ve formě dvou fotonů gama záření.
Pozitron může vzniknout při radioaktivním rozpadu, nebo interakcí hmoty s fotonem s energií nad 1,022 MeV. Při tomto procesu vznikne pár elektron-pozitron.
Existenci pozitronu poprvé předpověděl r. 1928 Paul Dirac. V roce 1932 pozitron pozoroval Carl D. Anderson, který mu dal jméno. Pro zajímavost, Anderson také navrhoval přejmenovat elektron na negatron, což se příliš neujalo.
Pozitron v beletrii
Nejslavnější užití pozitronu v beletrii je Pozitronický mozek robotů v dílech Isaaca Asimova. Pozitrony zvolil pravděpodobně proto, že se jednalo o novinku, když začal psát sci-fi. Možná jako hold Asimovovi má ve světě Star Treku android Data (a jeho „bratr“ Lore, "dcera" Lal, a jiní podobní androidi) pozitronický mozek.
Kategorie:Fyzika částic
ja:陽電子
ko:양전자
AnihilaceAnihilace je proces ve fyzice elementárních částic, který může nastat, když se setká částice se svou antičásticí. Původní částice zanikají a jejich hmota se přemění na nějakou formu energie. Tato energie je odnášena nosiči polí (fotony, W a Z bosony ...), které se mohou dále rozpadat na jiné částice.
Nejznámější je anihilace elektronu a pozitronu, při které nejčastěji vzniká dvojice fotonů gama záření. (Pouze jeden foton nemůže vzniknout kvůli zákonu zachování čtyřhybnosti.)
:
Kategorie:Fyzika částic
ja:対生成
BakterieBakterie (Bacteria, zastaralé a dnes nepoužíváné jsou termíny Bacteriophyta či Schizomycetes) jsou prokaryotické organismy. Jejich buňky jsou charakteristické přítomností mureinové buněčné stěny , nukleoidem (jadernou oblastí, která je jen u velmi málo druhů oddělena od cytoplazmy membránou), prokaryotickým typem ribozómů, DNA bez intronů, plazmidy a absencí klasického pohlavního rozmnožování.
klasického pohlavního rozmnožování]]
Bakterie jsou jednoznačně nejrozšířenější skupinou organismů na světě. Je možno je nalézt v půdě, vodě, ovzduší i jakožto symbionty uvnitř a na povrchu mnohobuněčných organismů. Vyskytují se mezi nimi druhy, které se specializují na osidlování prostředí, kde by ostatní organismy mohly přežívat jen stěží (vroucí voda v sopečných jezerech, nejvyšší vrstvy atmosféry. Některé druhy jsou dle výzkumů sto přežít i ve vesmíru - ve vakuu a o teplotě - 270 stupňů Celsia.
Studiem bakterií se zabývá bakteriologie, za jejíhož zakladatele je považován Robert Koch.
Velikost bakterií
Velikost bakterií je velice rozmanitá. Obvykle se pohybuje mezi desetinami a desítkami μm. Dříve se mělo za to, že prokaryotická buňka nemůže být větší než řádově desítky mikrometrů vzhledem k omezeným možnostem difuze, která hraje hlavní úlohu při transportu látek buňkou. Existují však bakterie, které obecnost této teorie popírají. Nejradikálnější je v tomto ohledu Epulopiscium fishelsoni, jejíž 0,2-0,7 mm dlouhé buňky jsou větší než buňky většiny prvoků.
Tvar bakteriálních buněk a jejich kolonií
U bakterií rozlišujeme tyto základní typy buněk:
- kulovitý (takto tvarované bakterie se obecně nazývají koky). Pokud vytvářejí kolonie, dělíme je dále na diplokoky (kolonie tvořené dvěma buňkami), tetrakoky (čtyři buňky v kolonii), streptokoky (řetízkovité kolonie), stafylokoky (hroznovité kolonie) a sarciny (balíčkovité kolonie).
- tyčinkovitý. Jeho zástupci se mohou sdružovat v koloniích po dvou (diplobakterie), řetízcích (streptobakterie) a "palisádách" (palisádové bakterie).
- zakřivený. Takto tvarované bakterie nevytvářejí kolonie a dělí se na vibria (krátké lehce zakřivené tyčinky), spirily (lehce zvlněné tyčinky), spirochety (tyčinky šroubovitého tvaru).
- vláknitý.
- větvený. Vytvářejí buďto náznaky větvení nebo větvení úplné. Druhá skupina může vytvářet bakteriální mycelia.
Některé typy bakterií disponují bakteriálními bičíky. Podle množství bičíků na buňce rozlišujeme typy monotrichální (jeden bičík na konci buňky), amfitrichální (po bičíku na obou koncích), lofotrichální (vícero bičíků, ale jen an jednom konci buňky) a peritrichální (bičíky jsou po celém povrchu).
Některé bakterie (klostridie, bacily) dokáží vytvářet tzv. endospory - obzvlášť odolné spory vytvářené uvnitř buňky. V nich přežívají nehostinné podmínky a později za příznivějších okolností vyklíčí ve vegetativní buňky.
Systematické členění bakterií
Bakterie se tradičně dělí dle barvitelnosti jejich buněčné stěny Gramovým barvením na bakterie grampozitivní (Firmicutes), gramnegativní (Gracilicutes) a bakterie bez buněčné stěny (Tenericutes). Tyto skupiny jsou pak dále členěny dle klasické binomické taxonomie živých organismů. Z fylogenetického hlediska je ovšem správnost tohoto dělení velice pochybná. V současné době prodělává systematika bakterií díky novým metodám genetiky a molekulární biologie bouřlivý rozvoj.
Ve starším pojetí zahrnovala říše bakterie všechny prokaryotní organismy. Postupem času byla rozčleněna na dvě podříše: Eubacteria (pravé bakterie) a Archebacteria (archebakterie). V současné době, byly obě podříše rozděleny a tvoří samostatné říše Bacteria (bakterie) a Archaea (archea).
Rozmnožování a sexualita bakterií
Nepohlavní rozmnožování
Bakterie se rozmnožují nejčastěji příčným dělení, případně pučením nebo hormogonií.
:Při příčném dělení se buňka prodlouží na dvojnásobnou délku, načež se uprostřed vytvoří septum (přehrádka složená z membrány a základu buněčné stěny), které buňku rozdělí na dvě stejné části. Z každé pak vznikne jedna sesterská buňka. Příčnému dělení předchází replikace bakteriální DNA.
:Pučení probíhá tak, že zralá buňka začne na svém povrchu vytvářet "de novo" novou buňku. Pokud dceřiná buňka doroste do dostatečné velikosti, je do ní vpuštěna DNA a buňka (obvykle podstatně menší než mateřská) je odpojena. Postupem času doroste a může se začít sama rozmnožovat. I zde samozřejmě předchází pučení replikace DNA.
Sexualita bakterií
Bakterie nemají systém pohlaví podobný eukaryotám, nicméně mohou si navzájem vyměňovat část svojí genetické informace pomocí plazmidů.
Význam bakterií
Bakterie patří k nejstarším organismům nalézaných ve formě fosílií. Nacházíme je již ve starším proterozoiku.
Skupina bakterií se považuje za nejrozšířenější skupinu živých organismů (konkurovat jim mohou maximálně organismy skupiny Archea) . Dokáží přežít ve vesmíru, ve 100 stupňů Celsia horkých pramenech i v činných kráterech na dně Mariánského příkopu.
Jsou nezastupitelné ve svém významu pro koloběh látek, jako symbiotické organismy či jako výrobní prostředek v biotechnologiích. Dále jsou tu také bakterie způsobující choroby a bakterie podílející se na rozkladu mrtvé organické hmoty. Hydrolytické baktérie jsou bakterie zodpovědné za hydrolýzu organických látek.
Seznam významných bakteriálních nemocí člověka
- anthrax
- bakteriální úplavice
- záškrt
- tetanus
- zápal plic
- tyfus
- paratyfus
- mor
- cholera
- tuberkulóza
- angína
- dávivý kašel
- spála
- růže
- salmonelóza
- enterotoxikóza
- trachom
- syfilis
- kapavka
- vozhřivka
- vlnivá horečka
- borrelióza
- lepra
Bakterie významné pro potravinářský průmysl
- Streptococcus cremoris - výroba šlehaček
- Lactobacillus bulgaricus - výroba jogurtů
- Lactobacillus acidophilus - výroba acidofilního mléka
- Streptococcus thermophillus - výroba jogurtů
Bakterie významné v chemickém průmyslu
- Clostridium acetobutylicum (výroba acetonu a butanolu)
Bakterie významné v lékařství
- Escherichia coli, geneticky upravené formy produkují lidskou formu inzulinu
Zdroje
Externí internetové zdroje
- [http://www.primar.sk/Page.aspx?ID=36 příklad staré klasifikace bakterií na www.primar.sk], slovensky
- [http://www.dsmz.de/bactnom/bactname.htm Bakteriální nomenklatura z DSMZ], angl.
- [http://tolweb.org/tree?group=Eubacteria&contgroup=Life_on_Earth Strom života]], angl.
Literatura
- Prescott et all: Microbiology (1996)
- Atlas et all: Principles of Microbiology (1997)
- Stanislav Rosypal a kol: Přehled biologie (1994)
Kategorie:Bakterie
ja:真正細菌
ko:세균
th:แบคทีเรีย
Wikipedia:U.S. Wikipedians' notice board/USCOTW nominationsAccepted Nominations
Currently a nomination for the overall Collaboration of the Week, but may be more appropriate here and isn't likely to be chosen there in the next couple weeks.
Comments:
- Tuf-Kat 02:01, Oct 28, 2004 (UTC)
- NeoJustin 02:29, Oct 30, 2004 (UTC)
- Slowking Man 21:47, Oct 31, 2004 (UTC)
Long overdue for expansion. [we were overdue for the next nomination, too]
- I vote for this epic street (but where is the nominator's sig?)--Pharos 09:05, 1 Nov 2004 (UTC)
- PedanticallySpeaking 15:25, Nov 13, 2004 (UTC)
- +sj+ 06:00, 23 Nov 2004 (UTC)
Comments:
I nominated it, but at first voted for boundary waters instead. +sj+
Gaping hole in the Arts and entertainment of the United States series.
Comments:
- jengod 21:54, Oct 26, 2004 (UTC)
- Slowking Man 21:47, Oct 31, 2004 (UTC)
- +sj +
Removed nominations
A major american event and tourist attraction, in many spots. Ample opportunities to include lush photos of the countryside. See for instance this [http://www.intellicast.com/FallFoliage/ Intellicast "Fall foliage" weather report]
- Yes! Very timely. +sj+ 16:08, 23 Oct 2004 (UTC)
A unique wilderness area, unmatched in all the world for pond-hopping with canoes.
- I've been there and I love it. — Dan | Talk 22:23, 24 Dec 2004 (UTC)
- I haven't and I still love it. +sj + 19:09, 23 Jan 2005 (UTC)
Needs an article of its own. Compare to Negro League baseball and Major League Baseball.
Comments:
- Major League Baseball] 23:26, Nov 9, 2004 (UTC)
- PedanticallySpeaking 15:24, Nov 13, 2004 (UTC)
Comments:
- There's so much to say on this! And there's so little in the article. – Quadell (talk) (sleuth) 20:43, Feb 14, 2005 (UTC)
United States Collaboration of the week
tapety na pulpit heavy metal narty w szwajcarii hotels Krakow mieszne filmy
|
|
|
| :: RELATED NEWS :: |
|
Linguistic issues concerning the euro
Several linguistic issues have resulted from the inclusion of the new word euro into the vocabularies of the languages of the member states of the European Union.
English
Official practice followed in English-language EU legislation is to use the words euro and cent as both singular and plural. [http://europa.eu.int/comm/economy_finance/euro/faqs/spelling_en.pdf] This practice originally arose out of legislation inte
|
South Dos Palos
South Dos Palos is a census-designated place located in Merced County, California. As of the 2000 census, the CDP had a total population of 1,385.
Geography
2000South Dos Palos is located at 36°57'57" North, 120°39'9" West (36.965929, -120.652477).
According to the United
|
HMCS Vancouver (FFH 331)
The third HMCS Vancouver is a Halifax-class frigate, launched in July 1989 as the second vessel of its class. Despite being the second Halifax-class vessel launched, it was commissioned almost a month after its sister ship HMCS Toronto, making it the third ship of the Halifax-class to be commissioned in the Canadian navy.
Like her sister shi
|
|
Griddler
Paint by numbers are the first subset of picture logic puzzles, in which cells in a grid have to be colored or left blank according to numbers given at the side of the grid to reveal a hidden picture. In this puzzle type, the numbers measure how many unbroken lines of filled-in squares there are in any given row or column. For example, a clue of "4 8 3" would mean there are sets of four, eight, and three filled squares, in that order, with at least one blank square betwe
|
Batis
Batis argillicola
Batis maritima
Batis (Turtleweed, Saltwort
- , Beachwort, or Pickleweed) is a genus of two species of flowering plants, the only genus in the family Bataceae. They are halophytic (salt tolerant) plants, native to the coastal saltmarshes of warm temperate and tropical America (B. maritima) and tropical
|
Geographic data
Geographic data is about much more than electronic pictures of maps.
The geographic data that describes our world allows for city planning, flood prediction and relief, emergency service routing, environmental assessments, wind pattern monitoring and many other applications.
Geographic data is processed with Geographic information system (GIS) software which can, as one aspect of its functio
|
|
