:: wikimiki.org ::

Mars Global Surveyor

Mars Global Surveyor

Mars Global Surveyor (MGS) je planetární sonda americké NASA. Sonda byla vytvořena ve spolupráci NASA a Laboratoře proudového pohonu (JPL). Sonda byla vypuštěna v listopadu 1996 a oběžné dráhy Marsu dosáhla v září 1997. Svou primární misi dokončila v lednu 2001 a dosud pokračuje rozšířená mise.

Přístroje

- Mars Orbiter Camera – kamera pro širokoúhlé i detailní snímky s rozlišením až 0,5 m/pixel (toho rozlišení je dosahováno speciální technikou s pomocí rotace sondy, běžné rozlišení je 1,5 m/pixel)
- Mars Orbiter Laser Altimeter – laserový výškoměr pro měření výšek hor a hloubek údolí
- Thermal Emission Spectrometer – spektometr zkoumající atmosféru a povrch pomocí vyzařovaného tepla
- Electron Reflectometer – magnetometr pro výzkum slabého magnetického pole Marsu Kategorie:Sondy k Marsu ja:マーズ・グローバル・サーベイヤー

Mars (planeta)

Mars je čtvrtá planeta Sluneční soustavy, pojmenovaná po římském bohu války Martovi. Mars je třetí nejmenší planeta (po Merkuru a Plutu). Mars můžeme v některém období pozorovat celou noc. Taková situace nastává, když je Mars v opozici ke Slunci a Země se tak nachází mezi Marsem a Sluncem. Spolehlivou informaci o prvním pozorování Marsu nemáme, ale je pravděpodobné, že to bylo mezi lety 3000 až 4000 př. n. l. Všechny starověké civilizace, Egypťané, Babylóňané a Řekové, věděly o této „putující hvězdě“ a dávali jí svá jména. Jelikož půda má červený nebo růžový odstín, staré národy ho považovaly za symbol ohně a krve.

Fyzikální charakteristiky

Mars má oproti Zemi jen čtvrtinový povrch a jen desetinu hmotnosti. Sluneční den je podobně dlouhý jako na Zemi: 24 hodin, 39 minut a 35,244 sekund a nazývá se Sol.

Atmosféra

Mars má velmi řídkou atmosféru. Tlak na povrchu se pohybuje mezi 600 až 1000 Pa, což je přibližně 100 až 150krát méně než na Zemi. Většinu tvoří oxid uhličitý (95 %), dále obsahuje: dusík (2,7 %), argon (1,6 %), kyslík (0,15 %), vodní páry. Průměrná teplota u povrchu planety je okolo −56 °C. Pro Mars jsou charakteristické velké rozdíly mezi dnem a nocí. Na rovníku se teploty běžně pohybují od −90 do −10 °C, a nad nulu se dostanou jen výjimečně. Naproti tomu teplota povrchové vrstvy půdy může někdy dosáhnou až +30 °C. vodní páry

Povrch

Před padesátými a šedesátými léty se všeobecně věřilo v to, že jsou Marsovy polární čepičky složené ze zmrzlé vody. Když se ale pomocí kosmických sond zjistilo, že je atmosféra složená především z CO₂, byl vytvořen model atmosféry, který naznačoval, že teplota byla dostatečně nízká na to, aby oxid siřičitý na pólech zkondenzoval a zmrzl. To také předpovídalo významné změny tlaku během roční doby. Proto se došlo k závěru, že se póly skládají z obojího ledu, H₂O a CO₂, a dřívější pozorování byla vysvětleno pomocí tenké vrstvičky zmrzlé vody nanesená na ledu oxidu siřičitého. Z dálky má Mars většinou červenou barvu, nebo přesněji bledě oranžovou nebo růžovou se dvěma bílými polárními ledovými čepičkami. Na červených oblastech se nacházejí velmi rozličné světlé a tmavé plochy s čistě zelenou nebo zelenou barvou. Tmavé plochy nejsou oceány vody, protože se na Marsu nemůže vyskytovat voda v tekutém stavu kvůli nízkému atmosférickému tlaku (~600 Pa). Tyto změny v jasnosti povrchu jsou spíše způsobené rozdílným druhem povrchového materiálu: červená barva je prach a písek bohatý na oxid železitý; tmavší plochy jsou zpravidla více kamenité a skalnaté oblasti. Nahodilé silné větry, které se zde vyskytují, přesouvají prach a mění rozměry a tvar těchto světlejších a tmavších ploch. Povrch Marsu je různorodý. Jižní polokoule s víceméně hornatou krajinou je pokryta krátery, zatímco na severní polokouli jsou obrovské rovné pláně zalité lávou. Na Marsu je nejvyšší hora Sluneční soustavy – sopka Olympus Mons, která dosahuje výšky 27 km nad okolní terén. V rovníkové oblasti Marsu se nachází obrovský kaňon Valles Marineris, dlouhý 4 500 km a hluboký 7 km. Objevila ho sonda Mariner 9 mapující Mars v letech 1971–1972, podle které byl kaňon pojmenován. 1972 Poznámky: Nulová výška: Protože Mars nemá oceán a není tedy žádná hladina moře od které by se mohly měřit výšky terénu, byla zavedena nulová výška povrchu. Jsou poměrně časté i záporné hodnoty pro místa pod nulovou výškou. Nultý poledník: Rovník Marsu je dán rotací, ale nultý poledník byl určen podobně jako na Zemi, prohlášením, že určitým konkrétním bodem prochází. Astronomové v 19. století si za tento bod zvolili s poměrně velkou nepřesností kruhový útvar na povrchu. Teprve roku 1972, poté co sonda Mariner 9 získala první podrobnější snímky, bylo určeno, že nultý poledník prochází malým kráterem Airy-0 na planině Sinus Meridiani.

Struktura planety

Současné poznání nitra Marsu nasvědčuje tomu, že může být modelován kůrou (složenou z hliníku Al a křemíku Si) silnou 20 až 100 km, pláštěm (olivín a FeO) a jádrem (FeS nebo směs niklu Ni, železa Fe a FeS), které zaujímá přibližně 16 % hmotnosti planety a 4 % objemu. Z toho lze přibližně určit hustotu jádra, 7 000 až 8 000 kg/m3. Užitím čtyř parametrů můžeme rozhodnout o velikosti a hmotnosti marťanského jádra. Nicméně, pouze tři z nich jsou známé, celková hmotnost, velikost Marsu a moment setrvačnosti. Hmotnost a velikost byla přesně stanovena z dřívějších misí. Moment setrvačnosti byl stanoven pomocí kosmické sondy Viking a dat z Pathfinder, Dopplerovským měřením precese Marsu. Čtvrtý parametr, potřebný pro dokončení modelu nitra planety, bude získán z budoucích kosmických misí. Se třemi známými parametry je model podstatně omezený. Jestliže je jádro pevné (složené ze železa) podobně jako zemské, potom by byl minimální poloměr jádra okolo 1 300 km. Jestliže je jádro vytvořeno z méně hustého materiálu jako například směs síry a železa, potom by byl maximální poloměr pravděpodobně menší než 2 000 km.

Kůra

Od července 1997 pořizuje z oběžné dráhy podrobné snímky červené planety sonda Mars Global Surveyor (MGS), ale pod povrch se podívat nemůže. Nicméně změny gravitačního pole planety působí malé změny orbitální rychlosti sondy a tyto změny odpovídají vnitřním hustotním fluktuacím. Jemné změny dráhy byly měřeny pomocí MGS rádiového experimentu kombinovaného s topografickými údaji přesného laserového výškoměru MOLA (Mars Orbiter Laser Altimeter), a tak mohli vědci vytvořit mapu tloušťky marťanské kůry. Z celkové mapy kůry je možné zjistit, že rozsah tloušťky se pohybuje v intervalu od 32 km do 80 km a jsou zřejmé zřetelné rozdíly mezi obecně tenčí kůrou na severní polokoulí a silnější na jižní. Tenká kůra podporovala rychlé ochlazování nově vzniklé planety a mohla přispět ke vzniku velkého severního oceánu na ranném Marsu. Je zřejmé, že největší tloušťka kůry je pod oblastí Tharsis, 60 - 80 km a minimální je pod pánví Hellas, pouze 10 km. Zdá se být velice pravděpodobné, že kůra Marsu je mnohem silnější než zemská, nejméně 100 km. Toto může vysvětlovat nepřítomnost deskové tektoniky.

Plášť

Plášť je silný okolo 1 500 až 2 000 km, je složen z křemičitých hornic a z toho vyplývá, že jeho průměrná hustota je okolo 3 400 až 3 500 kg/m3.

Jádro

Přesné rozměry jádra nejsou známé, protože závisejí na zatím nepřesně zjištěných parametrech. Pokud se budeme držet toho, že je jádro složené z pevných hornin a železa, tak jeho poloměr vychází na 1 250 km. Pokud by se jednalo o lehčí látky (např. směs síry a železa), potom by jeho maximální průměr byl okolo 2 000 km.

Měsíce Marsu

hustota Mars má dva měsíce Fobos (strach) a Deimos (hrůza). Oba ukazují Marsu stále stejnou část. Fobos obíhá planetu rychleji než se ona sama otočí, což způsobuje zpomalování oběhu a snižování vzdálenosti. Odhaduje se, že za 50 000 let Fobos do planety narazí. Naproti tomu oběžná dráha Deimosu se prodlužuje. Oba měsíce objevil Asaph Hall v roce 1877 a pojmenoval je podle synů boha Marta. Při pohledu z povrchu Marsu by Fobos měl úhlový průměr 12', zatímco Deimos asi 2'. Průměr Slunce je asi 21'. Soubor:15-ml-06-phobos2-A067R1.jpg|Přechod Fobosu přes Slunce jak jej zachytilo vozítko Opportunity 10. března 2004 Soubor:13-ml-04-deimos-A067R1.jpg|Přechod Deimosu přes Slunce jak jej zachytilo vozítko Opportunity 4. března 2004

Výzkum Marsu

Pokusy o průlet (1960–1964)

Sovětský svaz odstartoval v oknech 1960, 1962, 1964 celkem 7 sond, z nichž 4 se nedostaly ani na cestu k Marsu a se zbylými bylo na cestě ztraceno spojení. USA vyslaly roku 1964 dvě sondy Mariner (3 a 4), z nichž s jednou bylo ztraceno spojení a druhá odeslala 22 snímků Marsu.

Průlety a první oblety (1969–1971)

USA připravily pro obě okna tohoto období dvě sondy. Marinery 6 a 7 prolétly okolo planety ve vzdálenostech 3430 km, odeslaly 400 snímků a zkoumaly složení atmosféry. Další tři sovětské sondy opět havarovaly, ale roku 1971 se vydaly na cestu sondy Mars 2 a Mars 3, z nichž každá se skládala z orbitální a povrchové sondy. Oba orbitální moduly mapovaly povrch od prosince 1971 do srpna 1972. Povrchová část sondy Mars 2 dopadla tvrdě na Mars, ale Mars 3 přistál měkce a 20 sekund po přistání vysílal. Na obrázku nebylo nic rozeznat, což podpořilo spekulace o kapalném povrchu. Nicméně tyto dvě sondy byly první, které dosáhly povrchu Marsu. Mariner 8 havaroval, ale snímky orbitální sondy Mariner 9 byly základním kamenem pro plánování dalších amerických misí.

První velký nápor (1973–1975)

Mars 4–7

Pro rok 1973 si Američané dali pauzu. Zato Sověti připravili 4 sondy Mars 4–7 (dvě družice a dvě povrchové sondy). Se sondou Mars 6 se ztratilo spojení při sestupu, Marsy 4 a 7 úplně minuly planetu. Jen Mars 5 odeslal několik snímků, než s ním bylo ztraceno spojení.

Viking 1, 2

USA vyslaly v roce 1975 dvě sondy programu Viking, obě se skládaly z oběžné a povrchové části. Všechny části lze označit za úspěšné. Celkem odeslaly 55 000 snímků. Orbitální moduly zmapovaly celý povrch s rozlišením 100 m, místy až 30 m. Dlouhodobé záznamy povrchových modulů jsou základem pro marsovskou klimatologii. :

Pokus o návrat na Mars

Mise Fobos (1988)

Po dlouhé pauze ve výzkumu se jako první zmátořil Sovětský svaz, který roku 1988 zorganizoval speciální misi pro výzkum měsíce Marsu Fobos. S jednou sondou bylo ztraceno spojení na cestě a s druhou po odeslání jen několika snímků.

Mars Observer (1992)

USA pro návrat zvolily komplexní a drahou sondu Mars Observer, která však ztroskotala krátce před dosažením oběžné dráhy. Tato havárie vedla k přehodnocení dalších misí, což vedlo k programu dvou levných sond (jedna družice a jedna povrchová sonda) každé startovní okno.

Mise roku 1996

Mars 96

Rusko s pomocí některých evropských zemí chtělo již na roku 1994 vyslat sondu k Marsu, ale došlo ke zdržení a start se uskutečnil až v roce 1996. Kvůli závadě na nosné raketě se však zřítila do Tichého oceánu.

Mars Global Surveyor

Nová americká mise byla Mars Global Surveyor, která obsahovala některé experimenty ze ztraceného Mars Observeru. Přestože, kvůli špatnému vyklopení slunečních panelů trvalo brždění s pomocí atmosféry trochu déle, je sonda stále funkční (2005) a mapuje povrch s rozlišením 15 metrů a díky nové technologii může s rozlišením 0,5 m rozeznat povrchové sondy. (Start sondy: 7. listopadu 1996; na oběžné dráze od 12. září 1997.) 1997

Mars Pathfinder

Povrchová sonda Mars Pathfinder si s sebou nesla i rover Sojouner, který zkoumal složení kamenů v okolí sondy a komunikoval se Zemí přes ní. (Start sondy: 4. prosince 1996; přistání 4. července 1997; přerušení spojení 27. září 1997)

Neúspěchy a minimální mise (1998–2001)

Sonda Nozomi je zmíněna v dalším okně.

Mars Climate Orbiter a Mars Polar Lander

V rámci plánu dvou misí odstartovala roku 1998 orbitální sonda Mars Climate Orbiter, která měla zkoumat počasí a dění v atmosféře. Druhou sondou byl Mars Polar Lander, který měl přistát v polární oblasti a během přistání uvolnit dva penetrátory (Deep Space 2), které se měly velkou rychlostí zavrtat do povrchu a zkoumat hlubší vrstvy. Jedno řídící středisko sondy Mars Climate Orbiter počítalo mílích a druhé v kilometrech, sonda se kvůli tomuto nedorozumění dostala do hustších vrstev atmosféry a shořela. Na sondě Mars Polar Lander byla technická závada a sonda se zřítila.

Mars Oddysey 2001

Pro rok 2001 se původně počítalo také se dvěma sondami, ale po předchozím neúspěchu byl povrchový modul zakonzervován a bude použit pro misi Fenix v roce 2007. Sonda Mars Oddysey nese další experimenty ztracené na velké sondě Mars Observer, jako studium radiace a chemického složení. Kamera sondy má horší rozlišení než u sondy Mars Global Survoyer, ale zabírá větší území. Sonda funguje jako retranslační stanice pro povrchové sondy. Většina dat z mise MER přichází právě přes ní, další část přes MGS a jen malá část je vysílána přímo na Zem.

Druhý nápor (2003)

Nozomi

Sonda Nozomi odstartovala již roku 1998, ale pro poruchu nosiče se nedostala potřebnou dráhu a spotřebovala mnoho paliva. Aby se ji podařilo u Marsu zabrzdit, bylo rozhodnuto využít méně náročný přílet v roce 2003. Můžeme ji tedy počítat k celkem 5 sondám, které měly v tomto období Mars zkoumat. Bohužel v kritický okamžik zážehu nebylo se sondou navázáno spojení a ta jen bez užitku proletěla kolem.

Mars Express

Mise Evropské kosmické agentury zahrnovala orbitální modul a povrchovou sondu Beagle 2, která měla pomocí mechanické paže zkoumat půdu ve svém okolí. Se sondou Beagle 2 nebylo po plánovaném přistání navázáno spojení. Orbitální sonda Mars Express potvrdila výskyt vodního ledu v polárních oblastech.

Mars Exploration Rover 2003

Mise zahrnuje dva rovery: Opportunity a Spirit. Spirit přistál 4. ledna 2004 v kráteru Gusev a Opportunity 25. ledna 2004 na pláni Meridiani.

Další mise

Mars Reconnaissance Orbiter

Mars Reconnaissance Orbiter odstartoval 12. srpna 2005, k Marsu se dostane v březnu 2006, ale vědecká mise započne až v listopadu po navedení na nižší dráhu pomocí pomalého, méně náročného brždení s pomocí atmosféry. Hlavním cílem mise je pořizovat snímky s vysoký rozlišením (30 - 60 cm) pro detailní plánování dalších sond. Kategorie:Planety Kategorie:Mars

Externí odkazy

- [http://www.msss.com/ Fotografie Marsu, velice obsáhlé] angl.
- [http://www.marssociety.org/ Stránky Mars Society] angl.
- [http://photojournal.jpl.nasa.gov/targetFamily/Mars Další snímky Marsu] angl. als:Mars (Planet) ja:火星 ko:화성 ms:Marikh simple:Mars (planet) th:ดาวอังคาร

פוליטיקה בישראל

מדינת ישראל היא דמוקרטיה פרלמנטרית. בראש המדינה עומד הנשיא, אך הוא אינו מחזיק בסמכויות רבות ולמעשה תפקידו הוא סימלי. ראש הממשלה ממונה על ידי הנשיא שבוחר לתפקיד את האדם בעל הסיכויים הטובים ביותר להרכיב ממשלה. הממשלה מורכבת על ידי ראש הממשלה, וחייבת בתמיכת הכנסת. הרשות המחוקקת היא הכנסת המורכבת ממאה ועשרים חברי כנסת ונבחרת בבחירות כלליות אחת לארבע שנים (או פחות במקרה שהכנסת מחליטה לפזר את עצמה). ההצבעה בבחירות לכנסת מתבצעת על פי הרשימה (בדרך כלל של מפלגה) בה בוחר כל אזרח לתמוך. כל רשימה, שקיבלה קולות בשיעור העולה על אחוז מסויים (אחוז החסימה) מסך הקולות הכשרים, תזכה למספר מושבים באופן יחסי לשיעור הקולות לו זכתה. לקראת הבחירות לכנסת ה-13, הועלה אחוז החסימה מ-1% ל1.5% ולקראת הבחירות לכנסת ה-17 הוחלט להגדילו ל-2%. בשנות התשעים שונתה שיטת הבחירות, ונערכה הפרדה בין בחירת ראש הממשלה לבחירות לכנסת, כך שכל אזרח הצביע בשני פתקים - אחד לראשות הממשלה, ואחד לכנסת. בשיטה זו ראש הממשלה נבחר על ידי העם, ולא על ידי הכנסת. שיטה זו גרמה להתפלגות קולות הבוחרים בין מפלגות רבות וגרמה לחוסר יציבות קואליציוניות ולכן נזנחה. אף על פי שבהכרזת העצמאות התחייבו החותמים לכתיבת חוקה בתוך מספר חודשים, עד היום לא נכתבה חוקה למדינת ישראל, וזאת בשל חילוקי דעות פנימיים בנוגע לאופיה של המדינה. את תפקיד החוקה ממלאים חוקי יסוד הנקבעים על ידי הכנסת ומקבלים מעמד מיוחד.

הרשות המבצעת

ממשלת ישראל היא הרשות המבצעת של מדינת ישראל. בראשה עומד ראש הממשלה, וחברים בה שרים אשר בידי ראש הממשלה הסמכות למנותם ולפטרם. בידי ממשלת ישראל הסמכות ברוב ההיבטים הממלכתיים והציבוריים, והיא מייצגת את מדינת ישראל כלפי חוץ. מאז שנת 1968 מוסדרות בחירתה וכהונתה של הממשלה באמצעות [http://www.knesset.gov.il/description/heb/heb_mimshal_yesod.htm חוק יסוד: הממשלה]. במשך שנים אחדות התקיימה בחירה ישירה של ראש הממשלה, מתוך מגמה לשנות את השיטה הפוליטית, אך מטעמים שונים היא לא צלחה ובוטלה. במרבית שנות המדינה (וגם כיום) מוטלת הקמת הממשלה על-ידי נשיא המדינה על מי שהומלץ על-ידי רוב הסיעות בכנסת. להקמת הממשלה נדרש ראש הממשלה לקבל את אמון רוב חברי הכנסת, ולכן טבעי הדבר להקים קואליציה של מפלגות אחדות (במה שכונה "מעשה מרכבה") ולמנות את ראשי המפלגות לשרים, ובכך לקבל את אמון הכנסת. יוצא דופן בעניין זה היה ראש הממשלה בנימין נתניהו שמינה לכמה משריו אנשים מקצועיים ולא חברי כנסת. התפתחה נורמה ציבורית ששרים מתפטרים מחברותם בכנסת, על מנת לפנות מקום לחברי כנסת בתחתית הרשימה המפלגתית שלהם. החל משנות ה-90 רוב הקואליציות היו צרות, אך פעמיים הוקמה ממשלת אחדות לאומית, שכללה חלק ניכר מסיעות הכנסת, שראשי המפלגות הגדולות (ליכוד ועבודה) כיהנו בה כראשי ממשלה ברוטציה. הממשלה הנוכחית היא ה-30 במספר, מאז קום המדינה. הממשלה הייתה דינמית למדי, ובמהלך כהונתה פרשו ממנה שרים והתמנו אחרים. שינוי נרחב בהרכב הממשלה נעשה בינואר 2005, עם הצטרפותה של מפלגת העבודה לקואליציה, בעקבות פרישתה של מפלגת שינוי.

הרשות המחוקקת

הכנסת היא הפרלמנט - הגוף המחוקק במדינת ישראל. היא קיבלה את שמה משמה של אסיפת זקני העם בתקופת הממשל הפרסי בארץ ישראל - הכנסת הגדולה. בכנסת חברים 120 חברים, אשר נבחרים אחת לארבע שנים בשיטת בחירות יחסית. בראש הכנסת עומד יושב ראש הכנסת, שנבחר לתפקידו מקרב חברי הכנסת, והוא לרוב בא מהמפלגה החזקה שבקואליציה. הכנסת הראשונה נבחרה כאספה המכוננת ב-25 בינואר. הכנסת הראשונה נבחרה כמוסד שהיה אמור לכונן חוקה למדינה, אולם באותו מושב הוחלט שלא לכונן אותה מיידית, אלא לחוקק חוקי יסוד שיצטרפו לכדי חוקה בבוא הזמן. ייתכן שזו הייתה טעות, מאחר שעד היום ניטשים ויכוחים מרים על זכויות האדם בישראל בעיקר בנושאי דת וזכויות הפרט. תפקידה המרכזי של הכנסת הוא החקיקה, ובתחום זה השיגה הכנסת יבול רב, בדמותם של חוקי מדינת ישראל. ראו בעניין זה: החקיקה בישראל. בחירות לכנסת רשאי להצביע כל אזרח ישראל שמלאו לו 18 שנה. כל אזרח שמלאו לו 21 שנה רשאי להיות מועמד לכנסת, למעט עובדי מדינה, שופטים ואנשי צבא. לאנשי צבא אף יש תקופת צינון המעוגנת בחוק, אם כי יש טוענים שאינה ארוכה במידה מספקת. החלטותיה של הכנסת, כגון אישורו של חוק או הצבעת אי אמון, מתקבלות באמצעות הצבעה במליאת הכנסת. ההחלטה מתקבלת בקולותיהם של רוב חברי הכנסת המשתתפים בהצבעה, ולעתים מדובר במספר חברי כנסת קטן להפליא. בנושאים מסוימים, כגון שינוי חוק יסוד, נדרש רוב של 61 חברי כנסת.

ערכים הקשורים לפוליטיקה במדינת ישראל

הכנסת - ממשלת ישראל - ציונות - שיטת הממשל בישראל - ארגוני ימין בישראל - ארגוני שמאל בישראל

מחנות פוליטים בישראל

במישור המדיני: : ימין קיצוני - גוש אמונים - ימין דתי - ימין ליברלי - מרכז - שמאל ציוני - שמאל רדיקלי במישור הכלכלי: : תאצ'ריזם - ליברליזם - קפיטליזם - סוציאל דמוקרטיה - מדינת רווחה - סוציאליזם - קומוניזם במישור דת ומדינה: : מדינת הלכה - כפייה דתית - חרדים - דתיים - דתיים לאומיים - מסורתיים - מדינה יהודית דמוקרטית - חילוניים - אתאיסטים - הפרדת דת ומדינה - מדינת כל אזרחיה מפלגות בכנסת (מימין לשמאל):
: האיחוד הלאומי - מפד"ל - יהדות התורה - ש"ס - ליכוד - שינוי - העבודה - עם אחד - מרצ-יחד - חד"ש - רע"מ - בל"ד

פוליטיקאים ומדינאים ישראליים

רשימת ראשי ממשלות ישראל - נשיאי ישראל - פוליטיקאים ישראליים

מפלגות בישראל

מפא"י - העבודה - תנועת החרות - הליכוד - רפ"י - מפ"ם - מרצ-יחד - שינוי - ש"ס - יהדות התורה - מפד"ל - עם אחד - האיחוד הלאומי - מולדת - ישראל ביתנו - עלה ירוק - בל"ד - רע"מ - חד"ש

מושגים בפוליטיקה הישראלית

כלנתריזם - המהפך - ממשלת אחדות לאומית - מטבחון

מערכות בחירות בישראל

ראו גם

- קלישה, על השימוש בקלישאות בפוליטיקה הישראלית
- ישראל, פוליטיקה של

best online casino samsung true tone mia�d�yca Architekci wn�trz sluby

:: RELATED NEWS ::

443 Photographica
443 Photographica is a typical Main belt asteroid. It is classified as a S-type asteroid and is probably composed of a mixture of silicates and metals. It was discovered by Max Wolf and A. Schwassmann on

Schwabacher
The German word Schwabacher (pronounced in IPA) refers to a specific blackletter typeface. The term derives from the village Schwabach.

Characteristics

Schwabach The small-letter g and the capital-letter H have particularly distinctive forms

Wikipedia:Articles for deletion/Jakob Alminde

This page is an archive of the discussion about the proposed deletion of the article below. This page is no longer live. Further comments should be made on the article's talk page rather than here so that this page is preserved as an historic record.
The result of the debate was Speedy delete--Thue |

Bacurios Hiberios
Bacurios Hiberios (Bakur of Iberia. Bakur Iberieli in Georgian) was an illustrious Georgian general and philosopher in the Byzantine service. He was a Prince of Iberia. Little is known about his life. He fought Goths in the battle of Adrianople in

444 Gyptis
444 Gyptis is a very large Main belt asteroid. It is classified as a C-type asteroid and is probably composed of privitive carbonates. It was discovered by J. Coggia on March 31, 1899 in Marseil

Emerald Riviera
The Emerald Coast (sometimes called the Emerald Riviera) is an area in the southeastern United States on the coast of the Gulf of Mexico, roughly bounded by Pensacola, Florida on the west and Panama City, Florida on the east. The area is known to have some of the most stunning beaches in the world, famous for their sugar-white sands and warm, emerald-gre

Wikipedia:Featured article candidates/Stanislaw Koniecpolski

Stanislaw Koniecpolski

Self-nom. Biography of one of the best military commanders of the Polish-Lithuanian Commonwealth. There are, as far as I can tell, no English books about him - majority of the article is based on my translation of Polish sources (referenced). What I'd like to add someday is the map showing the places where he fought, but at present it is beyond my capabilities to do so. Even without a map I believe this article if FAC ready. I'd appreci

Gustav Adolphus
Gustav II Adolf (also known as Gustaf Adolf den store or Gustavus II Adolpus) (December 9, 1594 – November 6, 1632 O.S.), widely known by the Latinized name Gustavus Adolphus and referred to by Protestants as the Lion of the North, was Ki